{"id":6955,"date":"2012-02-13T17:00:00","date_gmt":"2012-02-13T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6936"},"modified":"2012-02-13T17:00:00","modified_gmt":"2012-02-13T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-39","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/13\/zeiten-andern-dich-39\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 39."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
„Tak u\u017e jsem tu.“ Zav\u0159u za sebou vr\u00e1tka a usm\u011bju se na \u010dekaj\u00edc\u00edho Toma. Je n\u011bco kolem p\u016fl des\u00e1t\u00e9, a a\u010d mi babi\u010dka \u0159ekla, \u017ee m\u00e1m Nelly domu p\u0159iv\u00e9st v rozumnou hodinu, mysl\u00edm, \u017ee kdyby j\u00ed nezmohla u\u017e \u00fanava, byla by schopn\u00e1 b\u00fdt klidn\u011b je\u0161t\u011b s n\u00e1mi venku. Alespo\u0148 jej\u00ed el\u00e1n o tom vypov\u00eddal do posledn\u00ed chv\u00edle. „M\u00e1m t\u011b od n\u00ed je\u0161t\u011b stokr\u00e1t moc pozdravovat,“ zopakuji p\u0159esn\u011b vzkaz od Nelly.
Tom se usm\u011bje a proplete na\u0161e prsty, kdy\u017e se vyd\u00e1me vst\u0159\u00edc m\u011bstu. „Je kouzeln\u00e1.“
„A hlavn\u011b te\u010f spokojen\u00e1, \u017ee se m\u011b u\u017e nemus\u00ed vypt\u00e1vat na nic o tob\u011b, kdy\u017e si v\u0161echno stihla zjistit.“
Tom se rozesm\u011bje. „J\u00e1 nev\u00edm, ale mysl\u00edm, \u017ee zv\u011bdavost k d\u011btem pat\u0159\u00ed. A pak, zept\u00e1 se t\u011b takov\u00fdm stylem, \u017ee ti prost\u011b nezbude nic jin\u00fdho ne\u017e odpov\u011bd\u011bt.“
„M\u011bl bych se od n\u00ed asi u\u010dit, to m\u011b napadlo u\u017e mockr\u00e1t. N\u011bkdy je zv\u011bdav\u00e1 a\u017e moc a popravd\u011b, trochu se t\u011b\u0161\u00edm, \u017ee si na t\u00fdden od n\u00ed odpo\u010dinu, a\u017e pojede na t\u00e1bor. Nemysl\u00edm to zle, jen u\u017e z n\u00ed m\u00e1m tak trochu velkou hlavu.“
„No, \u00fad\u011bl star\u0161\u00edho bratra.“<\/p>\n

S \u00fasm\u011bvem si Toma prohl\u00e9dnu, a kdyby se mu pr\u00e1v\u011b nerozezvonil telefon, m\u011bl bych ohromnou chu\u0165 ho pol\u00edbit. N\u011bjak se nedok\u00e1\u017eu kontrolovat, ale jeho styl, jak\u00fdm vyslovil star\u0161\u00ed bratr<\/em> mne naprosto fascinuje. Nikdy jsem si nemyslel, \u017ee se d\u00e1 do dvou slov vlo\u017eit tolik emoc\u00ed.
„Co se d\u011bje?“ Ani\u017e by zastavoval, zvedne sv\u016fj telefon a zaost\u0159\u00ed pohled p\u0159ed sebe. Kdy\u017e se usm\u011bje, napomenu se, abych ho neokukoval, a strhnu rad\u011bji pohled. „A ty ses ho neptala? Ne, p\u0159esn\u011bji tvoje m\u00e1ma se m\u011b zeptala, zda za to m\u016f\u017ee n\u011bjak\u00e1 holka. No te\u010f zrovna ne, ale j\u00e1 ti n\u011bkdy z\u00edtra zavol\u00e1m, jo? Dob\u0159e. Tak se m\u011bj hezky,“ s lehk\u00fdm zasm\u00e1n\u00edm zavrt\u00ed hlavou a hovor ukon\u010d\u00ed. „To jsem ti ani ne\u0159\u00edkal, jakou hysterickou sc\u00e9nu jsem schytal od matky Andrease.“
„Co\u017ee?“ pousm\u011bju se zmaten\u011b a zvednu k n\u011bmu zase pohled. Dob\u0159e, to \u017ee mluvil s \u017eensk\u00fdm pohlav\u00edm po telefonu je dost z\u0159ejm\u00e9, ale co s t\u00edm m\u00e1 co d\u011blat te\u010f n\u011bjak\u00e1 sc\u00e9na s Andreasovou m\u00e1mou? A mo\u017en\u00e1 to a\u017e tak moje v\u011bc nen\u00ed.<\/div>\n

\n
„Jen co jsem ve\u0161el do domu, u\u017e za\u010dala, \u017ee od doby, co si v\u0161imla, \u017ee spolu tr\u00e1v\u00edme m\u00ed\u0148 \u010dasu, \u017ee je z toho \u0161patn\u00e1. Co se jako \u017ee stalo, jestli za to m\u016f\u017ee n\u011bjak\u00e1 holka nebo co, a do toho p\u0159isp\u00edvala m\u00e1 matka s n\u00e1zorama jako: No jasn\u011b, pozorovala jsem na n\u011bm posledn\u00ed dobou n\u011bjak\u00e9 zm\u011bny. Je te\u010f m\u00ed\u0148 zodpov\u011bdn\u011bj\u0161\u00ed a bla bla bla. Bo\u017ee, takov\u00fd divadlo! V \u017eivot\u011b jsem se snad v p\u0159\u00edtomnosti t\u011bchto dvou dohromady nec\u00edtil h\u016f\u0159.“
„Holka,“ \u0159eknu jen s \u00fasm\u011bvem, av\u0161ak ironicky. „Asi jim dost z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, abyste tr\u00e1vili s Andreasem spolu zodpov\u011bdn\u011b \u010das.“
Tom se mne jen prohl\u00eddne s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm, a pak se rozesm\u011bje. „Bille, nikdy jsem necht\u011bl b\u00fdt tak nezodpov\u011bdnej jako pr\u00e1v\u011b te\u010f!“
Kdy\u017e ho vid\u00edm s \u00fasm\u011bvem, nedok\u00e1\u017eu se ubr\u00e1nit, abych se neusm\u00e1l taky. Ve sv\u011btle pouli\u010dn\u00edch lamp vypad\u00e1 kouzeln\u011b. „Douf\u00e1m jen, \u017ee jsi jim \u0159ekl to sam\u00e9, co mn\u011b.“
„Plus jsem jim v\u0161echno hezky odk\u00fdval. Nen\u00ed nic \u00fa\u010dinn\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e bezslovn\u00ed vyj\u00e1d\u0159en\u00ed. Poj\u010f,“ zat\u00e1hne mne n\u00e1hle za ruku do vchodu jednoho z dom\u016f. Ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b zat\u00e1hne za dve\u0159e, ty se ale otev\u0159ou, tak\u017ee vejdeme dovnit\u0159, kde okam\u017eit\u011b p\u0159ivol\u00e1 v\u00fdtah.<\/p>\n

„Kam to jdeme?“ sem schopen teprve te\u010f reagovat.
„Do v\u00fdtahu,“ vypl\u00e1zne kr\u00e1tce Tom jazyk a j\u00e1 se jen rozesm\u011bju, kdy\u017e spat\u0159\u00edm v\u00fdraz mal\u00e9ho nat\u011b\u0161en\u00e9ho d\u011bcka.
„Ok. A v\u00fdtah sm\u011b\u0159uje kam?“
Nastoup\u00edme do postar\u0161\u00edho v\u00fdtahu, kde Tom zm\u00e1\u010dkne tla\u010d\u00edtko s \u010d\u00edslem 5. „Boj\u00ed\u0161 se?“
„To, \u017ee jsem ti \u0159ekl, \u017ee se boj\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161eho, je\u0161t\u011b neznamen\u00e1, \u017ee odev\u0161ad ut\u00edk\u00e1m.“ Na to se ale Tom jen usm\u011bje a ukradne si polibek.
„Komu se chce\u0161 vloupat do bytu?“ opt\u00e1m se s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e z v\u00fdtahu vylezeme st\u00e1le ruku v ruce.
„Kdepak,“ oprav\u00ed m\u011b a z kapsy u kalhot vyt\u00e1hne kl\u00ed\u010de.
„Ach tak.“ Podotknu, kdy\u017e u\u017e v byt\u011b rozsv\u00edt\u00ed sv\u011btla a zat\u00e1hne mne dovnit\u0159. V prvn\u00ed chv\u00edli m\u00e1m pocit, \u017ee se mi tohle snad jen zd\u00e1, ale kdy\u017e se rozhl\u00e9dnu po\u0159\u00e1dn\u011b, uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee ten luxus, co p\u0159ed sebou pr\u00e1v\u011b vid\u00edm, je hol\u00e1 realita. Luxus, neboli \u00fa\u017easn\u011b za\u0159\u00edzen\u00fd r\u00e1doby mal\u00fd byt. V mal\u00e9 hale, kter\u00e1 zve do prostorn\u00e9ho ob\u00fdv\u00e1ku, odd\u011blen t\u0159emi sch\u016fdky od obrovsk\u00e9 postele, r\u00e1doby lo\u017enice.<\/p>\n

„Wow,“ vypadne ze mne, kdy\u017e se nachyt\u00e1m, jak \u00fa\u017easem z\u00edr\u00e1m s otev\u0159enou pusou.
„Co?“ pozastav\u00ed se teprve Tom, kter\u00fd doposud nepost\u0159ehl, \u017ee jsem m\u00edrn\u011b v \u0161oku.
„Je to tady n\u00e1dhern\u00fd. To… je tvoje?“ pozvednu obo\u010d\u00ed a pohledem nep\u0159est\u00e1v\u00e1m \u0161mejdit.
„No, ne tak \u00fapln\u011b. Na\u0161i to tu pronaj\u00edmaj, ne\u017e dokon\u010d\u00edm \u0161kolu. Pak bych eventueln\u011b tenhle byt m\u011bl ob\u00fdvat. Tak\u017ee te\u010f jsem tu jen p\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b.“
„Ale pokud ho pronaj\u00edmaj, tak…“
„Ne neboj, v\u00e1\u017en\u011b jsme se nikomu nevloupali do bytu. Je to tu te\u010f na… cca dva m\u011bs\u00edce voln\u00fd.“
„Aha, fajn. A pro\u010d jsme tady?“
„Proto\u017ee nejsem typ \u010dlov\u011bka, co by nutn\u011b pot\u0159eboval tr\u00e1vit celej den venku.“
„P\u0159esn\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvnu. Fascinuje m\u011b, kolik toho s t\u00edmhle \u010dlov\u011bkem m\u00e1m je\u0161t\u011b podobn\u00e9ho.
Tom se usm\u011bje a doposud ledabyle op\u0159en o k\u0159eslo se odstr\u010d\u00ed a chyt\u00ed m\u011b za ruku.<\/p>\n

„Ok, mo\u017en\u00e1 bychom se mohli naj\u00edst.“ Odvede mne do ji\u017e men\u0161\u00ed kuchyn\u011b oproti ob\u00fdv\u00e1ku, a m\u00e9 zv\u011bdav\u00e9 oko post\u0159ehne jen dal\u0161\u00ed dve\u0159e, kter\u00e9 zna\u010d\u00ed nejsp\u00ed\u0161 koupelnu.
„Um\u00ed\u0161 va\u0159it?“ zept\u00e1m se zv\u011bdav\u011b.
„Samoz\u0159ejm\u011b. Jsem ten nejlep\u0161\u00ed na planet\u011b,“ \u0159ekne, jako by se nechumelilo, a pak se se zasm\u00e1n\u00edm d\u00e1 do hled\u00e1n\u00ed v\u011bc\u00ed v kuchyni.
„Byl jsem v\u00edcem\u00e9n\u011b nucen nau\u010dit se alespo\u0148 z\u00e1kladn\u011b va\u0159it, tak jen… kdybys cht\u011bl pomoct,“ \u0159eknu jen tak mimochodem se sm\u00edchem, kdy\u017e moment\u00e1ln\u011b ve vzduchu c\u00edt\u00edm jeho vysok\u00e9 ego.
„Bude\u0161 m\u00fdm n\u00e1ramn\u011b hod\u00edc\u00edm se spole\u010dn\u00edkem.“ Pok\u00fdve znalecky hlavou, kr\u00e1tce se rozhl\u00e9dne a do chvilky mi navl\u00e9kne kuchy\u0148skou z\u00e1st\u011bru. Se sm\u00edchem se rad\u011bji nebr\u00e1n\u00edm, proto\u017ee bych asi nem\u011bl ani \u0161anci, jak zjist\u00edm, kdy\u017e se jeho ruce se \u0161\u0148\u016frkami od z\u00e1st\u011bry obto\u010d\u00ed kolem m\u00e9ho t\u011bla s \u00famyslem m\u011b sv\u00e1zat. Stejn\u011b tak mne na ten moment sv\u00e1\u017eou i jeho rty, kter\u00e9 chutnaj\u00ed pr\u00e1v\u011b hrozn\u011b sladce. Obto\u010d\u00edm sv\u00e9 ruce kolem jeho ramen a lehce se op\u0159u o kraj kuchy\u0148sk\u00e9 linky, kdy\u017e m\u00e1m pocit, \u017ee se mi asi podlom\u00ed kolena. Moje t\u011blo uvnit\u0159 \u0161\u0165astn\u011b zp\u00edv\u00e1 a poskakuje. Je mi s n\u00edm zatracen\u011b tak dob\u0159e, a\u017e se boj\u00edm, abych n\u011bco nezak\u0159ikl, proto\u017ee mi nikdy \u0161t\u011bst\u00ed nevydr\u017eelo dlouho. Kdy\u017e skon\u010dilo trauma s otcem, objevil se Gordon, a kdy\u017e jsem si myslel, \u017ee \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed u\u017e b\u00fdt nem\u016f\u017eu, tak maminka…<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm, \u0159ekl jsem va\u0159it,“ usm\u011bje se Tom a kone\u010dn\u011b z konc\u016f \u0161\u0148\u016frek ud\u011bl\u00e1 ma\u0161li.
„Jestli je z \u010deho.“
„O v\u0161echno je postar\u00e1no,“ zahl\u00e1s\u00e1 zvesela a zasv\u011bt\u00ed mne, kdy\u017e za\u010dne hledat p\u00e1nev. „Byl jsem v\u010dera s otcem v Norimberku a kdy\u017e jsme dneska p\u0159ijeli, odvezl jsem si sem pot\u0159ebn\u00e9 v\u011bci. Jako obvykle. Tud\u00ed\u017e o tebe bude \u00fapln\u011b perfektn\u011b postar\u00e1no,“ mrkne a j\u00e1 se jen se sm\u00edchem chytnu za \u010delo.
„J\u00e1 vlastn\u011b nepochybuji.“<\/p>\n

„Odsud se u\u017e v \u017eivot\u011b nechci hnout,“ kn\u00edknu, p\u0159itul\u00edm k sob\u011b pol\u0161t\u00e1\u0159 a slo\u017e\u00edm nohy pod sebe. Oran\u017eov\u00fd m\u011bkou\u010dk\u00fd gau\u010d v ob\u00fdv\u00e1ku je to nejlep\u0161\u00ed m\u00edsto, kde jsem kdy sed\u011bl, a pak, jsem hrozn\u011b p\u0159ejeden\u00fd t\u011bstovinama od Toma, tak\u017ee druh\u00fd d\u016fvod neh\u00fdb\u00e1n\u00ed se.
„Jo, i to moje t\u011bstoviny dok\u00e1\u017eou,“ p\u0159ik\u00fdvne s \u00fasm\u011bvem.
„Aby n\u00e1hodou tv\u00e9 ego neprorazilo strop,“ hod\u00edm po n\u011bm se sm\u00edchem pol\u0161t\u00e1\u0159 vedle mne.
„V\u00e1lku? V\u00e1lku?!“
Kouknu se po jeho nejbli\u017e\u0161\u00edm okol\u00ed, kter\u00e9 se skl\u00e1d\u00e1 p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b z pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f, a m\u016fj \u00fasm\u011bv zamrzne. „Beru zp\u011bt,“ zak\u0159i\u010d\u00edm se sm\u00edchem, kdy\u017e u\u017e mne prvn\u00ed v\u00e1rka pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f zas\u00e1hne.
„I to moje t\u011bstoviny dok\u00e1\u017eou, \u0159ekni to!“ P\u0159ib\u011bhne se sm\u00edchem a dal\u0161\u00ed v\u00e1rkou pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f osobn\u011b.
„S moj\u00ed pomoc\u00ed,“ p\u00edpnu. Na to jsem ale tot\u00e1ln\u011b ztracen v z\u00e1plav\u011b pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f.
„\u0158ekni to,“ vyrukuje na mne obkro\u010dmo, a ruce, kter\u00fdma si chr\u00e1n\u00edm obli\u010dej, mi chyt\u00ed, a polo\u017e\u00ed mi je za hlavu. Vypl\u00e1znu na n\u011bj se sm\u00edchem jazyk a naivn\u011b se sna\u017e\u00edm ut\u00e9ct z jeho sev\u0159en\u00ed.
„Tse,“ p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed sv\u016fj obli\u010dej tak bl\u00edzko, \u017ee se neudr\u017e\u00edm tomu, aby mi po t\u011ble projela vlna jak\u00e9hosi nad\u0161en\u00ed, „stejn\u011b to jednou p\u0159izn\u00e1\u0161.“ S lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem pozvednu jen obo\u010d\u00ed a zad\u00edv\u00e1m se na jeho pln\u00e9 rty. Nic nechutn\u00e1 l\u00edp ne\u017e pr\u00e1v\u011b jeho rty. Jeho propaluj\u00edc\u00ed pohled mi v t\u011ble zp\u016fsobuje naprost\u00fd chaos, a kdy\u017e jen provokativn\u011b jeho rty za\u010dnou o\u017edibovat ty m\u00e9, m\u00e1m pocit, \u017ee bouchnu jako na\u010dasovan\u00e1 bomba.<\/p>\n

Abych si ale utvrdil sv\u00e9 p\u0159edchoz\u00ed my\u0161lenky, \u017ee kr\u00e1sn\u00e9 chvilky u m\u011b netrvaj\u00ed dlouho, rozezvon\u00ed se telefon mn\u011b. Nespokojen\u011b nakr\u010d\u00edm \u010delo a frustrovan\u011b vydechnu. Tom se na to ale jen jemn\u011b usm\u011bje a nech\u00e1 mne, abych se posadil a p\u0159ijal hovor od Gordona. Sly\u0161\u00edm v jeho hlase, \u017ee m\u00e1 v sob\u011b ji\u017e trochu alkoholu, ale jak ho zn\u00e1m, jist\u011b je jinak zodpov\u011bdn\u00fd hostitel. Ne\u017e si hovor vy\u0159\u00edd\u00edm, Tom mezit\u00edm zmiz\u00ed na balkon, kam bohu\u017eel nevid\u00edm, ale nic bych nedal za to, \u017ee \u0161el kou\u0159it.
„Sm\u00edm?“ nakouknu s \u00fasm\u011bvem na balkon a prvn\u00ed, co post\u0159ehnu, je \u0161tiplav\u00fd kou\u0159 cigarety, kter\u00fd se mi vecpe do nosu. Tom jen pooto\u010d\u00ed hlavu a o\u010dima p\u0159ik\u00fdvne. „Je tady n\u00e1dhern\u00fd v\u00fdhled,“ podotknu, rozhl\u00e9dnu se a slo\u017e\u00edm ruce na prsou. Z p\u00e1t\u00e9ho patra je v\u00e1\u017en\u011b skv\u011ble vid\u011bt do d\u00e1li, kde se sb\u00edhaj\u00ed v\u0161echna sv\u011btla m\u011bsta.
„Zdr\u017e\u00ed\u0161 se? P\u0159es noc?“
Zaraz\u00edm se a kouknu na n\u011bj. „No, nepl\u00e1noval jsem to, ale…“
„A kdybych cht\u011bl?“ p\u0159eru\u0161\u00ed mne s \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o) <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Tak u\u017e jsem tu.“ Zav\u0159u za sebou vr\u00e1tka a usm\u011bju se na \u010dekaj\u00edc\u00edho Toma. Je n\u011bco kolem p\u016fl des\u00e1t\u00e9, a a\u010d mi babi\u010dka \u0159ekla, \u017ee m\u00e1m Nelly domu p\u0159iv\u00e9st v rozumnou hodinu, mysl\u00edm, \u017ee kdyby j\u00ed nezmohla u\u017e \u00fanava, byla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6955","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6955","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6955"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6955\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6955"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6955"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6955"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}