{"id":6971,"date":"2012-02-10T17:00:00","date_gmt":"2012-02-10T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6952"},"modified":"2012-02-10T17:00:00","modified_gmt":"2012-02-10T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-38","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/10\/zeiten-andern-dich-38\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 38."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e9\u00e9\u00e9, kon\u00edci. M\u016f\u017eu si je j\u00edt pohladit?“ vyp\u00edskne okam\u017eit\u011b Nelly, a s prosbou se oto\u010d\u00ed k Tomovi, kdy\u017e dojdeme ke statku za m\u011bstem.
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ usm\u011bje se Tom a v tu chv\u00edli by Nelly nezastavilo u\u017e nic.
„Kon\u011b,“ \u0159eknu m\u00edrn\u011b zt\u011b\u017eka, ale p\u0159esto se usm\u011bju.
„Copak?“ zept\u00e1 se jemn\u011b a up\u0159e na mne pohled. Chvilku pozoruji Nelly, jak proleze ohradou, aby se dostala ke kon\u00edm pasouc\u00edm se za n\u00ed.
„M\u00e1m z nich trochu v\u011bt\u0161\u00ed respekt. Kdy\u017e jsem byl malej, bydleli jsme i s na\u0161\u00edm otcem na vesnici a on mne neust\u00e1le nutil d\u011blat takov\u00fd ty vesnick\u00fd v\u011bci, a tud\u00ed\u017e m\u011b cht\u011bl nau\u010dit i na koni. Jenom\u017ee j\u00e1 se kon\u00ed b\u00e1l u\u017e tehdy, a kdy\u017e mne donutil, abych se posadil na h\u0159bet, blb\u011b jsem spadl a zlomil si ruku. Ne nejlep\u0161\u00ed vzpom\u00ednky, ale k\u016f\u0148 s\u00e1m o sob\u011b mi nevad\u00ed, jen na n\u011bm nutn\u011b nemus\u00edm jet,“ \u0159eknu znateln\u011b rychle, abych se t\u00fdhle vzpom\u00ednky zase rychle zbavil. Dojdeme k ohrad\u011b taky, kde jen starostliv\u011b pozoruji Nelly, kter\u00e1 si ale oproti mn\u011b d\u00e1v\u00e1 obrovsk\u00fd pozor a p\u0159istupuje k jednotliv\u00fdm kon\u00edm opatrn\u011b.<\/p>\n

„Aha, tak to m\u011b te\u010f mrz\u00ed, \u017ee v\u00e1s sem t\u00e1hnu.“
„Ne, Tome, to nemus\u00ed,“ ujist\u00edm ho s \u00fasm\u011bvem. „Nelly je spokojen\u00e1, ona kon\u011b miluje a mn\u011b sta\u010d\u00ed, \u017ee…,“ m\u00edrn\u011b se mi zadrhnou slova v krku, ale nakonec mu jen jemn\u011b stisknu ruku, kterou doposud nepustil a vyslov\u00edm to, „jse\u0161 tu ty.“
A\u010d m\u016fj pohled sm\u011b\u0159uje jinam, ne\u017e zrovna na Toma, post\u0159ehnu, \u017ee se usm\u011bje. „Tak holt svezeme alespo\u0148 Nelly,“ \u0159ekne pak, a ne\u017e pust\u00ed mou ruku, aby mohl prol\u00e9zt ohradou za n\u00ed, jemn\u011b mi prstem p\u0159ejede po h\u0159betu dlan\u011b. Mus\u00edm se usm\u00e1t nad t\u00edm gestem, a ne\u017e se mu poda\u0159\u00ed p\u0159ivolat osedlan\u00e9ho kon\u011b, vylezu si na ohradu, kde se posad\u00edm. Rozhl\u00e9dnu se, proto\u017ee je rozhodn\u011b kam koukat. Je to tady dost rozs\u00e1hl\u00e9 a v p\u0159\u00edjemn\u00e9m prost\u0159ed\u00ed. Mus\u00ed tady chovat v\u011bt\u0161\u00ed po\u010det kon\u00ed, ne\u017e m\u00e1m mo\u017enost moment\u00e1ln\u011b vid\u011bt jen tu v ohrad\u011b. Ale jak to, \u017ee tady m\u016f\u017eeme takhle voln\u011b b\u00fdt?<\/div>\n

\n
„Ne, jeho se v\u016fbec nemus\u00ed\u0161 b\u00e1t. Jmenuje se Rasim. Uvid\u00ed\u0161.“ Zaost\u0159\u00edm svou pozornost zase na ty dva. „Fajn, nejd\u0159\u00edv si ho pohla\u010f, jo?“ vyzvedne Nelly do vzduchu, aby jmenovan\u00e9mu koni mohla po\u010dechrat h\u0159\u00edvu, a pak ji vysad\u00ed do sedla.
„A ty toho kon\u011b zn\u00e1\u0161?“
„Pat\u0159il… m\u00e9 sest\u0159e. Byla \u00fapln\u011b stejn\u00e1 jako ty. A vsad\u00edm se, \u017ee kdyby Rasim um\u011bl mluvit, \u017ee by mi to potvrdil. Chytni se tady.“
„A ona u\u017e ho nem\u00e1 r\u00e1da?“
„Ne, to ne. Ona um\u0159ela.“
Poslouch\u00e1m je naprosto n\u011bm\u00fd a s pohledem up\u0159en\u00fdm na Toma, kter\u00fd ke mn\u011b stoj\u00ed z\u00e1dy. Uf, b\u00fdt te\u010f v k\u016f\u017ei Nelly, n\u011bjak bych nev\u011bd\u011bl, co na to \u0159\u00edci.
„Aha. Tak to se jemu i tob\u011b mus\u00ed st\u00fdskat. Mn\u011b se taky st\u00fdsk\u00e1 po mamince. Ale maminka nem\u011bla \u017e\u00e1dn\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko, kter\u00e9mu by se st\u00fdskalo, jenom m\u011b a Billa a ta\u0165ku,“ zacul\u00ed se a kon\u011b l\u00e1skypln\u011b pohlad\u00ed. „A jezdila tady \u010dasto?“
„T\u00e9m\u011b\u0159 kdykoliv, kdy mohla.“
„A j\u00e1 bych taky mohla?“
„No, napad\u00e1 m\u011b, \u017ee bys ur\u010dit\u011b mohla. P\u016fjde\u0161 p\u0159ece v z\u00e1\u0159\u00ed do \u0161koly, a nem\u011bl by b\u00fdt probl\u00e9m, abys ho chodila nav\u0161t\u011bvovat.“<\/p>\n

„Hm, ale kdy\u017e my kv\u016fli Billovi p\u016fjdeme do Wolmirstedtu. Mn\u011b to teda nevad\u00ed, budu tam m\u00edt kamar\u00e1dky, ale nem\u016f\u017eu pak chodit sem.“
„Aha,“ zav\u00e1h\u00e1 trochu Tom a pooto\u010d\u00ed se m\u00fdm sm\u011brem, „tak to je \u0161koda. T\u0159eba alespo\u0148 o v\u00edkendy.“
Vedle mne p\u0159es ohradu p\u0159eleze najednou tmavovlas\u00e1 d\u00edvka s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem a p\u0159\u00edjemn\u00fdm vzhledem. D\u00edvku, kterou jsem dosud nezaznamenal, na rozd\u00edl od Toma, a proto jsem trochu zasko\u010den, kdy\u017e ke mne nat\u00e1hne ruku. „Kl\u00e1ra, zdrav\u00edm.“
Sv\u016fj v\u00fdraz p\u0159em\u011bn\u00edm rychle v \u00fasm\u011bv a jej\u00ed ruku v\u0159ele p\u0159ijmu. „Bill.“
„J\u00e1 jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee by tu Rasim dlouho nebyl s\u00e1m.“
„A j\u00e1 si zas \u0159\u00edkala, kdo mi tady jde okupovat m\u00edsto v sedle.“ Dojde mezit\u00edm k Tomovi, se kter\u00fdm se up\u0159\u00edmn\u011b obejme. „A ty jsi?“ s \u00fasm\u011bvem koukne na Nelly, na kter\u00e9 pozn\u00e1m, \u017ee je te\u010f trochu nejist\u00e1.
„Nelly.“
„Ahoj, j\u00e1 jsem Kl\u00e1ra. Bude\u0161 cht\u00edt sv\u00e9zt?“
„Hm, cht\u011bla bych,“ p\u0159ik\u00fdvne Nelly, a vykouzl\u00ed \u00fasm\u011bv.
„Rasim ale u\u017e dva dny nebyl venku. Mohu v\u00e1m j\u00ed un\u00e9st na del\u0161\u00ed proj\u00ed\u017e\u010fku?“ pod\u00edv\u00e1 se s ot\u00e1zkou hlavn\u011b na mne.
„Jestli bude cht\u00edt tady princezna,“ \u0159ekne Tom, na\u010de\u017e j\u00e1 p\u0159ik\u00fdvnu, a Nelly se nad\u0161en\u011b chytne pevn\u011bji sedla, kdy\u017e Kl\u00e1ra vyleze na h\u0159bet kon\u011b za n\u00ed.
„Ok, dr\u017e\u00ed\u0161 se pevn\u011b? M\u016f\u017eeme vyrazit?“ zept\u00e1 se, ne\u017e vyzve kon\u011b do kroku. Odpov\u011bd\u00ed Nelly je jen \u0161\u0165astn\u00e9 v\u00fdsknut\u00ed, kdy\u017e k\u016f\u0148 p\u0159id\u00e1 a za chvilku n\u00e1m u\u017e v lehk\u00e9m b\u011bhu zmiz\u00ed za ohradou.<\/p>\n

Tom s n\u00e1znakem \u00fasm\u011bvu dojde a\u017e ke mn\u011b a s jednou rukou v kapse se trochu nejist\u011b zept\u00e1: „Wolmirstedt?“
S v\u00fddechem pokr\u010d\u00edm rameny. „Wolmirstedt. Necht\u011bl jsem pokra\u010dovat na t\u00e9hle \u0161kole. Nevydr\u017eel bych tady u\u017e.“ Nadechnu se a jen si ho prohl\u00e9dnu. „A pak, nic to nem\u011bn\u00ed, tu\u0161\u00edm.“
„Ne, vlastn\u011b bych se nem\u011bl ani pt\u00e1t, ani divit,“ uhne Tom pohledem a semkne rty k sob\u011b.
„Ten k\u016f\u0148 pat\u0159il Joy?“ zept\u00e1m se, abych rad\u011bji odbo\u010dil od t\u00e9matu.
„Jo. Otec se rozhodl, \u017ee Joy koup\u00ed kon\u011b. Tehdy je\u0161t\u011b nenarozen\u00e9 Joy. A nakonec z toho bylo tohle v\u0161echno, proto\u017ee na n\u00ed necht\u011bl tro\u0161ka\u0159it. A\u010d by se mohlo zd\u00e1t, \u017ee se v jej\u00edm v\u011bku a v jej\u00edm stavu nem\u011bla \u0161anci ani po\u0159\u00e1dn\u011b projet, j\u00e1 m\u011bl naopak pocit, \u017ee na n\u011bm jezdila u\u017e jen co se narodila. Rasim s n\u00ed vyr\u016fstal, byli si souzeni. Taky trvalo je\u0161t\u011b skoro dva roky po jej\u00ed smrti, ne\u017e si nechal na h\u0159bet vysadit n\u011bkoho jin\u00e9ho.“
„Tome, d\u011bkuju, \u017ee tohle pro mne d\u011bl\u00e1\u0161, a \u017ee mi tohle v\u0161echno vypr\u00e1v\u00ed\u0161,“ sna\u017e\u00edm se \u0159\u00edci t\u00edm nejjemn\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem, co vyloud\u00edm, a pousm\u011bji se, kdy\u017e se za Tomov\u00fdmi z\u00e1dy objev\u00ed \u010dist\u011b b\u00edl\u00fd k\u016f\u0148 s jedinou hn\u011bdou skvrnou na boku, a vypad\u00e1, jako kdy\u017e se pr\u00e1v\u011b p\u0159idal do na\u0161\u00ed diskuze. „A nejsem asi jedin\u00fd, kter\u00fd to r\u00e1d poslouch\u00e1,“ pouk\u00e1\u017eu za n\u011bj.<\/p>\n

Tom se ohl\u00e9dne a s \u00fasm\u011bvem pohlad\u00ed kon\u011b, kter\u00fd mu mezit\u00edm vstr\u010dil hlavu p\u0159es rameno. „Eleon, to je na\u0161e drbna.“
„Eleon? N\u00e1dhern\u00fd jm\u00e9no pro kon\u011b.“ Sesko\u010d\u00edm z ohrady s odvahou, \u017ee si ji pohlad\u00edm taky, ale kdy\u017e dojdu a\u017e k n\u00ed, zav\u00e1h\u00e1m a zas trochu couvnu.
„Nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t, ona se ti ani nehne, kdy\u017e ji bude\u0161 cht\u00edt pohladit. Vyc\u00edt\u00ed, \u017ee se\u0161 si nejistej a nebude se sna\u017eit t\u011b nijak zbyte\u010dn\u011b nav\u00edc lekat.“
„Ale kdy\u017e… je tak,“ nevyj\u00e1d\u0159\u00edm se jasn\u011b. Ne, \u017ee bych se b\u00e1l kon\u011b i pohladit, ale n\u011bjak znejist\u00edm, kdy\u017e si o pohlazen\u00ed \u0159\u00edk\u00e1 sama, a to postr\u010den\u00edm, kter\u00e9 mi prost\u011b evokuje, \u017ee se vyd\u00e1 proti mn\u011b. „Bo\u017ee, chov\u00e1m se jak idiot!“ Zavr\u010d\u00edm si v\u00edcem\u00e9n\u011b pro sebe, proto\u017ee se za sv\u00fd strachy v\u00e1\u017en\u011b styd\u00edm. Je jich nespo\u010detn\u00e9 mno\u017estv\u00ed a nev\u00edmm jak je odbourat, abych na ve\u0159ejnosti nep\u016fsobil neust\u00e1le jako blbec.
„Klid,“ \u0159ekne naprosto vyrovnan\u011b Tom a dojde ke mn\u011b. „Nemysli na nic jin\u00fdho,“ chytne mou tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a s \u00fasm\u011bvem mne n\u011b\u017en\u011b pol\u00edb\u00ed. Pak si stoupne za mne a jen jemn\u00fdm mlasknut\u00edm Eleon pob\u00eddne, aby se pomalu vydala k n\u00e1m. P\u0159izn\u00e1m se, \u017ee bych op\u011bt couvnul, kdyby za mnou Tom nest\u00e1l. „Neboj se,“ \u0161eptne mi zlehka do ucha, kdy\u017e se Eleon zastav\u00ed t\u011bsn\u011b p\u0159ede mnou, a jen z\u016fstane sv\u00fdm vzne\u0161en\u00fdm pohledem koukat do m\u00fdch o\u010d\u00ed s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm.
Nadechnu se a pomalu, abych ji nevylekal, zvednu ruku. Semknu rty, kdy\u017e moje ruka spo\u010dine na jej\u00ed hebou\u010dk\u00e9 srsti. Mali\u010dko sebou cuknu, kdy\u017e Eleon po m\u00e9m dotyku ud\u011bl\u00e1 je\u0161t\u011b krok vp\u0159ed, ale ruku nevzt\u00e1hnu, naopak ji za\u010dnu opatrn\u011b hladit. „Je hrozn\u011b hebk\u00e1,“ \u0159eknu pak a usm\u011bju se.
„Jako jej\u00ed du\u0161e,“ \u0161eptne je\u0161t\u011b Tom, ne\u017e mne jeho ruce obejmou kolem pasu a bradou spo\u010dine na m\u00e9m rameni.<\/p>\n

„P\u0159ipad\u00e1m si hloup\u011b, v\u0161eho se furt boj\u00edm,“ prohl\u00e1s\u00edm po chvilce ticha frustrovan\u011b, kdy\u017e u\u017e si bez sebemen\u0161\u00edch strach\u016f a pochybnost\u00ed Eleon hlad\u00edm.
„Bille, ka\u017ed\u00fd m\u00e1 z n\u011b\u010deho strach.“
„Ale j\u00e1 m\u00e1m strach snad ze v\u0161eho.“
„Podle m\u00e9ho m\u00e1\u0161 odvahy dost, pokud tu se mnou jen tak stoj\u00ed\u0161. Od sam\u00fdho za\u010d\u00e1tku si jen v\u011b\u0159il a neb\u00e1l se.“ D\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed d\u016fraz na slovo mnou a m\u00edrn\u011b pozvedne koutek \u00fast v n\u00e1znaku \u00fasm\u011bvu.
Semknu rty k sob\u011b, st\u00e1hnu ruku z Eleon a p\u0159ilo\u017e\u00edm ji na jednu Tomovu dla\u0148, kter\u00e1 tiskne tu druhou, aby spole\u010dn\u011b tvo\u0159ili objet\u00ed. „B\u00e1l jsem se.“
„Ale jak vid\u00ed\u0161, strach se d\u00e1 odbourat.“
„Ale ne takov\u00fdmhle p\u0159\u00edjemn\u00fdm zp\u016fsobem, jako to bylo s tebou,“ \u0161pitnu pak a pohledem zajedu k zemi.
Z jeho strany zaslechnu jen kr\u00e1tk\u00e9 zasm\u00e1n\u00ed. „Jsem r\u00e1d, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1\u0161.“
Lehce se o n\u011bho op\u0159u, hlavu s \u00fasm\u011bvem pozvednu a rozhl\u00e9dnu se po ohrad\u011b pln\u00e9 kon\u00ed. „D\u00e1v\u00e1\u0161 mi po t\u011bch letech te\u010f tolik opory, \u017ee m\u011b a\u017e mrz\u00ed, \u017ee chci Magdeburg opustit.“
„S\u00e1m si \u0159\u00edkal, \u017ee to nic nem\u011bn\u00ed,“ \u0161eptne do m\u00e9ho ucha, a\u017e mi po t\u011ble p\u0159ejede mr\u00e1z. Jemn\u011b p\u0159iv\u0159u o\u010di a p\u0159ik\u00fdvnu. „T\u0159eba to bude v\u0161echno jinak,“ dod\u00e1 pak, a kdy\u017e jemn\u011b zaklon\u00edm hlavu, poc\u00edt\u00edm jeho rty na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i, kter\u00e9 se pomali\u010dku p\u0159esunou na m\u016fj krk. Kdybych mohl pr\u00e1v\u011b vyj\u00e1d\u0159it, jak se c\u00edt\u00edm, sk\u00e1kal bych kilometry vysoko a vzn\u00e1\u0161el bych se jako to rozmno\u017een\u00e9 hejno mot\u00fdlk\u016f v m\u00e9m b\u0159i\u0161e. To hejno, kter\u00e9 mne donut\u00ed zav\u0159\u00edt o\u010di zcela, zaklonit hlavu tak, abych se lehce op\u00edral o jeho rameno, a hl\u00eddat se, abych neza\u010dal vrn\u011bt jako spokojen\u00e1 ko\u010dka. <\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o) <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „J\u00e9\u00e9\u00e9, kon\u00edci. M\u016f\u017eu si je j\u00edt pohladit?“ vyp\u00edskne okam\u017eit\u011b Nelly, a s prosbou se oto\u010d\u00ed k Tomovi, kdy\u017e dojdeme ke statku za m\u011bstem.„Samoz\u0159ejm\u011b,“ usm\u011bje se Tom a v tu chv\u00edli by Nelly nezastavilo u\u017e nic.„Kon\u011b,“ \u0159eknu m\u00edrn\u011b zt\u011b\u017eka, ale p\u0159esto<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6971","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6971","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6971"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6971\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6971"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6971"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6971"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}