{"id":6972,"date":"2012-02-10T16:00:00","date_gmt":"2012-02-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6953"},"modified":"2012-02-10T16:00:00","modified_gmt":"2012-02-10T15:00:00","slug":"s-o-s-anything-but-love-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/10\/s-o-s-anything-but-love-26\/","title":{"rendered":"S.O.S. (Anything but love) 26."},"content":{"rendered":"
autor: Doris a Lauinka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/p>\n

Bo\u017ee, j\u00e1 t\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm. Ten tv\u016fj hlas se mi zar\u00fdv\u00e1 tak hluboko pod k\u016f\u017ei, \u017ee i ta r\u00e1na bi\u010dem je proti tomu nic. Jen mi tak odporn\u00e9 v\u0161echno, co se t\u011b t\u00fdk\u00e1. Ty jsi odporn\u00fd. Jak se jen m\u016f\u017ee\u0161 pt\u00e1t, zda to bol\u00ed. Jist\u011b\u017ee to bol\u00ed, proto\u017ee zat\u00edm jsem jenom \u010dlov\u011bk. P\u0159ipom\u00edn\u00e1 mi to, kdy\u017e jsem jako mal\u00fd dostal od t\u00e1ty \u0159emenem p\u0159es zadek. A jak jinak, bylo to kv\u016fli tob\u011b. Zase jsi n\u011bco provedl a j\u00e1 to odsk\u00e1kal, tehdy snad je\u0161t\u011b moc r\u00e1d. Tehdy jsem tu bolest ani nevn\u00edmal, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem t\u011b zachr\u00e1nil. Byl jsem tak slep\u00fd. Vyrostl z tebe jen hajzl, parchant, co si nev\u00e1\u017e\u00ed ni\u010deho. Um\u00ed\u0161 jen napodobovat v\u0161echny, to bylo tvoje. Ty jsi snad ani nikdy nem\u011bl vlastn\u00ed n\u00e1zor. Kdy\u017e se ocitnu natiskl\u00fd ke komod\u011b, jen bolestn\u011b vydechnu. Tohle je hodn\u011b nepohodln\u00e1 poloha, ale nemysl\u00edm, \u017ee by t\u011b to zaj\u00edmalo, jak se c\u00edt\u00edm. Nikdy t\u011b to nezaj\u00edmalo.<\/p>\n

„Chc\u00edpni!“ Prsknu vztekle, kdy\u017e c\u00edt\u00edm, jak se ke mn\u011b tiskne\u0161. Je mi to tak odporn\u00e9. Bo\u017ee, chce se mi z toho zvracet. Kdybych mohl, vcucl bych se do t\u00e9 zdi. Naskakuje mi hus\u00ed k\u016f\u017ee, kdy\u017e c\u00edt\u00edm tv\u00e9 vzru\u0161en\u00ed, jak mi p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed\u0161 po stehnu a\u017e k zadku. P\u0159esn\u011b v\u00edm, co chce\u0161 ud\u011blat, a jestli si mysl\u00ed\u0161, \u017ee m\u011b tohle zlom\u00ed, jsi na omylu. Vezmi si ze m\u011b, co chce\u0161, klidn\u011b mi vyoperuj p\u0159\u00edborov\u00fdm no\u017eem srdce, ale moji du\u0161i nikdy nedostane\u0161. Na to jsi ty a\u017e moc slab\u00fd.<\/div>\n

„Je mi t\u011b tak l\u00edto, tak stra\u0161n\u011b moc l\u00edto.“ \u0158eknu tence a zasm\u011bju se jako n\u011bjak\u00fd bl\u00e1zen. Vlastn\u011b jsme oba. „Ty ani nev\u00ed\u0161, co d\u011bl\u00e1\u0161. Ty nev\u00ed\u0161, co chce\u0161. Klidn\u011b m\u011b zabij, mo\u017en\u00e1 najde\u0161 n\u011bkde v hloubi sebe odvahu, ale ty s\u00e1m se z toho nikdy nevyhrabe\u0161.“ Zasm\u011bju se a sklon\u00edm hlavu mezi ruce, kter\u00e9 mi st\u00e1le dr\u017e\u00ed\u0161 na zdi. Jo v\u00edm, \u017ee tohle bude bolet, a\u017e ho do m\u011b vraz\u00ed\u0161, ale t\u00edmhle m\u011b nepon\u00ed\u017e\u00ed\u0161. Poni\u017euje\u0161 tu akor\u00e1t sebe, jsi mi k sm\u00edchu, nikdy bych ti nepadl ke kolen\u016fm a neza\u010dal prosit, to bys m\u011b musel prvn\u011b v\u00e1\u017en\u011b zab\u00edt.<\/div>\n
„Tak d\u011blej! Poslu\u017e si, hajzle!“ Rozkro\u010d\u00edm se trochu v\u00edc, abys do m\u011b mohl. Jestli ti to ud\u011bl\u00e1 dob\u0159e, tak to ud\u011blej. Klidn\u011b to ud\u011blej.<\/div>\n
\n
Bill<\/p>\n

Je mi na blit\u00ed z toho v\u0161eho. U\u017e chci, aby to skon\u010dilo. V\u0161echno a jednou prov\u017edy. Asi opravdu nev\u00edm, co vlastn\u011b d\u011bl\u00e1m. Ztratil jsem mozek, ztratil jsem \u017eivot. Ztratil jsem svoje vlastn\u00ed j\u00e1.<\/div>\n

„No to si jen mysl\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b zabiju.“ Prsknu ti do ucha. „J\u00e1 si s tebou ruce \u0161pinit nebudu, mil\u00e1\u010dku.“ Nem\u00e1 cenu to n\u011bjak protahovat. \u010c\u00edm v\u00edc se tu bav\u00edme, t\u00edm je mi v\u00edc na zvracen\u00ed. Chytnu t\u011b za rameno a druhou rukou za bok. Nastav\u00edm se a na jeden prudk\u00fd p\u0159\u00edraz do tebe zajedu. Ani mi to vlastn\u011b nic ned\u00e1v\u00e1. Vzdychnu, ale \u017ee by to byla takov\u00e1 slast, se \u0159\u00edct ned\u00e1. Je to \u010d\u00e1ste\u010dn\u00e9 uvoln\u011bn\u00ed, ale je to jen moje pomsta. A v\u00edm, \u017ee chab\u00e1 a uboh\u00e1. Ale copak na tom je\u0161t\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed? J\u00e1 v\u00edm, jak tohle skon\u010d\u00ed, a v\u00edm, \u017ee si tohle ponesu cel\u00fd \u017eivot. A vlastn\u011b\u2026 mi to bude jedno, proto\u017ee m\u016fj \u017eivot u\u017e skon\u010dil. Bezhlav\u011b p\u0159ir\u00e1\u017e\u00edm a nehty ti zat\u00edn\u00e1m do ramene, jak t\u011b za n\u011bj dr\u017e\u00edm. Sj\u00ed\u017ed\u00edm jimi p\u0159es lopatku na z\u00e1da a zanech\u00e1v\u00e1m ti na k\u016f\u017ei rud\u00e9 \u0161r\u00e1my.<\/div>\n
„Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b, Tome\u2026 a u\u017e nav\u017edycky t\u011b budu nen\u00e1vid\u011bt. U\u017e jen chci, abys poc\u00edtil v\u0161echno to, co jsem s tebou musel c\u00edtit j\u00e1. A lituju toho dne, kdy jsem t\u011b v\u016fbec za\u010dal milovat, i p\u0159es to jak\u00fd jsi byl. A \u017ee jsem t\u011b miloval je\u0161t\u011b prvn\u00ed m\u011bs\u00edc tady, kdy jsi m\u011b postupn\u011b zab\u00edjel.“ Je dob\u0159e, \u017ee na m\u011b nevid\u00ed\u0161. Slzy mi te\u010dou po tv\u00e1\u0159i. C\u00edt\u00edm se zhnusen\u011b a snad lituju toho, co d\u011bl\u00e1m. Ale najevo ti to ned\u00e1m. U\u017e nikdy. Dva \u0161\u00edlenci si dl\u00e1\u017ed\u00ed cestu do pekla. M\u011bl jsi pravdu\u2026 sejdeme se tam.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

N\u011bjak mi vrt\u00e1 v hlav\u011b, co jsi cht\u011bl \u0159\u00edct t\u00edm, \u017ee si se mnou ruce \u0161pinit nebude\u0161. To m\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9ho komplice, co m\u011b p\u0159ijde zab\u00edt, nebo jak si to mohl myslet? Mus\u00edm se nad t\u00edm docela pozastavit, proto\u017ee m\u00e1m pocit, \u017ee te\u010f u\u017e v\u016fbec nic nech\u00e1pu. Ani sebe, ani tebe. Dokonce nech\u00e1pu ani tuhle situaci. Ale u\u017e v\u00edm, \u017ee je pravda, kdy\u017e se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee l\u00e1ska je jen kr\u016f\u010dek od nen\u00e1visti. Ani nev\u00edm, jestli je tohle nen\u00e1vist, co k tob\u011b c\u00edt\u00edm. Nebo jen l\u00edtost? Mo\u017en\u00e1 lituju n\u00e1s oba, jak jsme dopadli. Mo\u017en\u00e1 je mi opravdu v\u0161echno to l\u00edto, jako tob\u011b, ale nep\u0159ipust\u00edm si to. Ani jeden z n\u00e1s, jsme na to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 hrd\u00ed.<\/p>\n

Z m\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u011b vytrhne ostr\u00e1 bolest, kter\u00e1 projede m\u00fdm t\u011blem, kdy\u017e se do m\u00e9ho t\u011bla dostane\u0161 na jeden p\u0159\u00edraz. Prudce vydechnu, ne v\u0161ak slast\u00ed. Je to v\u0161echno, jen ne slast. Ne\u017e se sta\u010d\u00edm z toho vzpamatovat, p\u0159iraz\u00ed\u0161 do m\u011b znovu, op\u011bt prudce vydechnu. C\u00edt\u00edm, jak se mi t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b orosilo \u010delo, jak mi kapi\u010dky st\u00e9kaj\u00ed po \u010dele dol\u016f po tv\u00e1\u0159i. Nehty zatnu do zdi, sna\u017e\u00edm se n\u011bkam couvnout, ale nen\u00ed kam. Sna\u017e\u00edm se to vyd\u00fdch\u00e1vat, ale ty nep\u0159est\u00e1v\u00e1\u0161 a znovu a znovu se do m\u011b dost\u00e1v\u00e1\u0161. Nejrad\u011bji bych ti rozbil hubu, ale neuk\u00e1\u017eu ti n\u011bjakou slabost. M\u011b prost\u011b nedostane\u0161 na kolena, ani po tomhle. Ani nev\u00edm, co p\u0159esn\u011b m\u011b bol\u00ed, proto\u017ee bolest se tak moc rozl\u00e9v\u00e1 m\u00fdm t\u011blem, \u017ee nev\u00edm, kde je centrum t\u00e9 bolesti. Mo\u017en\u00e1 si to jen nechci p\u0159iznat a bol\u00ed m\u011b u srdce z t\u011bch slov, co jsi pr\u00e1v\u011b vy\u0159kl. J\u00e1 moc dob\u0159e v\u00edm, \u017ee to nen\u00ed pravda, ale pokud si tohle namlouv\u00e1\u0161, nebudu nic k tomu \u0159\u00edkat. V\u00edme oba dva, \u017ee toho litovat nebudeme, \u017ee to byla siln\u00e1 a \u010dist\u00e1 l\u00e1ska, alespo\u0148 v dob\u011b, ne\u017e jsem se tebou stal posedl\u00fd. Sly\u0161\u00edm, jak se ti klepe hlas, jak nejsp\u00ed\u0161e bre\u010d\u00ed\u0161, ale to nejsi s\u00e1m, i mn\u011b st\u00e9kaj\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch slzy. Nev\u00edm z \u010deho p\u0159esn\u011b, jen se modl\u00edm, aby tohle u\u017e skon\u010dilo, abys mi kone\u010dn\u011b dal u\u017e pokoj.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Nevn\u00edm\u00e1m jednotliv\u00e9 p\u0159\u00edrazy do tebe ani v\u00fddechy. Dokonce ani minuty, kter\u00e9 ub\u00edhaj\u00ed. Jako bych tu snad ani nebyl. Jsem tak otup\u011bl\u00fd v\u016f\u010di tomuhle, \u017ee bych se musel s\u00e1m sebe pt\u00e1t, pro\u010d to vlastn\u011b d\u011bl\u00e1m. Co z toho m\u00e1m? Akor\u00e1t mi je mizern\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc. Takhle to nem\u011blo b\u00fdt. P\u0159edstavoval jsem si to cel\u00e9 jinak. Ale p\u0159edstavy nejsou realita. Bohu\u017eel. Zrychluju a bl\u00ed\u017e\u00edm se tak k vrcholu. Ne zrovna pln\u00fdho slasti, ale zkr\u00e1tka uvoln\u011bn\u00ed. Vpletu ti prsty do vlas\u016f a zaklon\u00edm ti hlavu. S m\u00fdm vyvrcholen\u00edm do tebe ti ji naraz\u00edm o ze\u010f. Vyjdu z tebe a zapnu se. Tak jo\u2026 m\u00e1m to za sebou. Jen\u017ee nec\u00edt\u00edm ani \u017e\u00e1dn\u00fd zadostiu\u010din\u011bn\u00ed. To je trochu smutn\u00e9. Podraz\u00edm ti nohy a ruce ti p\u0159ipout\u00e1m k topen\u00ed. Nech\u00e1m t\u011b tak na zemi. Ani obl\u00edkat se nemus\u00ed\u0161.<\/div>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee my dva se vid\u011bt nemus\u00edme.“ Syknu a kouknu do strany. Jsem ubre\u010den\u00fd\u2026 s\u00e1m sebou zhnusen\u00fd a nechci, abys to vid\u011bl.<\/p>\n

„Uvid\u00edme se za p\u00e1r dn\u00ed.“ Mysl\u00edm, \u017ee ti nijak nem\u016f\u017ee u\u0161kodit trocha samoty. M\u016f\u017ee\u0161 si pov\u00eddat se sv\u00fdm pr\u00e1zdn\u00fdm \u017ealudkem. A j\u00e1 si zat\u00edm posb\u00edr\u00e1m v\u0161echny zbytky sil, abych to u\u017e kone\u010dn\u011b skon\u010dil. Jednou prov\u017edy. Jeliko\u017e v\u00edm, \u017ee to chci ud\u011blat, ale po\u0159\u00e1d m\u011b to trochu d\u011bs\u00ed. Oto\u010d\u00edm se a opust\u00edm m\u00edstnost. Nech\u00e1m t\u011b tam. Samotn\u00e9ho, bez j\u00eddla i vody\u2026 sv\u00e1zan\u00e9ho. Nap\u00edt ti m\u016f\u017eu p\u0159in\u00e9st kdykoliv, abys mi tam nepo\u0161el tak snadno. Ale te\u010f to stejn\u011b nepot\u0159ebuje\u0161. Nebo sp\u00ed\u0161e je mi jedno, jestli to pot\u0159ebuje\u0161.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Douf\u00e1m, \u017ee sis t\u00edmhle n\u011bco dok\u00e1zal, proto\u017ee jedin\u00e9, co jsi mi zp\u016fsobil, byla bolest fyzick\u00e1. Kurevsky to bol\u00ed, ale stejn\u011b neklesnu natolik, abych t\u011b o n\u011bco prosil. U\u017e v\u016fbec ne o smilov\u00e1n\u00ed, na to m\u00e1m a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velkou hrdost. Nezb\u00fdv\u00e1 mi vydr\u017eet a\u017e do konce, kter\u00fd se rychle bl\u00ed\u017e\u00ed, soud\u011b podle tv\u00fdch rychlej\u0161\u00edch a prud\u0161\u00edch p\u0159\u00edraz\u016f. Kdy\u017e mi zat\u00e1hne\u0161 hlavu dozadu, nezb\u00fdv\u00e1 mi nic jin\u00e9ho ne\u017e podr\u017eet. Nem\u00e1m ti jak cuknout. Pak mi ji n\u00e1hle pust\u00ed\u0161 a j\u00e1 naraz\u00edm do zdi. Nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, jak velk\u00e1 to byla r\u00e1na, ale c\u00edt\u00edm se trochu otup\u011bl\u00fd. Ani ta bolest se nezd\u00e1 b\u00fdt tak velk\u00e1. Nevn\u00edm\u00e1m, jestli n\u011bco \u0159\u00edk\u00e1\u0161 nebo co, ale najednou le\u017e\u00edm na zemi. Znovu jsem se do hlavy pra\u0161til. Docela mi v n\u00ed dun\u00ed a m\u00e1m chv\u00edlemi pocit, \u017ee mi mus\u00ed prasknut. Pak u\u017e jen vn\u00edm\u00e1m zacink\u00e1n\u00ed n\u011bjak\u00e9ho kovu a nem\u016f\u017eu r\u00e1zem pohnout rukama. Soud\u00edm, \u017ee ses op\u011bt pojistil proti m\u00e9mu \u00fat\u011bku. Sly\u0161\u00edm, \u017ee mi n\u011bco pov\u00edd\u00e1\u0161, ale nerozum\u00edm, co p\u0159esn\u011b. Slova mi spl\u00fdvaj\u00ed v jedno a naru\u0161uj\u00ed je je\u0161t\u011b jin\u00e9 zvuky, nedok\u00e1\u017eu to ut\u0159\u00eddit. Na t\u011ble c\u00edt\u00edm lehk\u00fd chlad, h\u00e1d\u00e1m, \u017ee jsem st\u00e1le nah\u00fd. Celkov\u011b se c\u00edt\u00edm n\u011bjak divn\u011b. Jako, kdybych byl opil\u00fd a pomalu mi propukala kocovina.<\/p>\n

Op\u0159u si hlavu o topen\u00ed a zt\u011b\u017eka d\u00fdch\u00e1m, pot\u0159eboval bych vodu. Zt\u011b\u017eka otev\u0159u o\u010di a rozhl\u00e9dnu se kolem sebe, ale ty u\u017e tu nejsi. Zaj\u00edmav\u00e9, \u0159ek bych, \u017ee jsi je\u0161t\u011b p\u0159ed vte\u0159inou n\u011bco \u0159\u00edkal. Mo\u017en\u00e1 u\u017e nev\u00edm, co je realita a co ne. Do hlavy se mi pomalu vloud\u00ed my\u0161lenka, sp\u00ed\u0161e vzpom\u00ednka, kdy\u017e jsem jako mal\u00fd s tebou a Andym hr\u00e1l n\u011bjakou hru. Nepamatuju si jej\u00ed n\u00e1zev, ale bylo to n\u011bco s pir\u00e1tama. Unesli jste m\u011b a p\u0159iv\u00e1zali k jednomu k\u016flu, potom jste utekli a nechali m\u011b tam cel\u00fd den. Odpoutala m\u011b a\u017e mamka, kter\u00e1 se po mn\u011b sh\u00e1n\u011bla.<\/div>\n

„Mami??“ Usm\u011bju se a obejmu ji rukama. „To Bill s Andym m\u011b tu nechali a n\u011bkam utekli, nev\u00edm, kam \u0161li.“ Pokr\u010d\u00edm rameny. „U\u017e m\u00e1m hrozn\u00fd hlad.“ Zasm\u011bju se tenk\u00fdm hlasem a hlavu z topen\u00ed zvednu a pod\u00edv\u00e1m se po m\u00edstnosti. „Kde jsou ty kol\u00e1\u010dky? Mami, netrap m\u011b u\u017e, v\u00ed\u0161, jak je miluju.“ Loud\u00edm d\u00e1l pohledem, ale nikde nic nevid\u00edm.<\/div>\n
„To nen\u00ed f\u00e9r.“ Nafouknu trochu tv\u00e1\u0159e na\u0161tvan\u011b, ale to u\u017e je mamka p\u0159ede m\u011b d\u00e1v\u00e1. „D\u00edky.“<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Ani nev\u00edm, jak dlouho jsem t\u011b tam nechal… v\u00edm, \u017ee to je p\u00e1r dn\u00ed. Nosil jsem ti jen pit\u00ed pomoc\u00ed br\u010dka a ani jednou s tebou nepromluvil ani slovo. M\u011bl jsi ty svoje halucinace. N\u011bkolikr\u00e1t. Jedou jsi m\u011b oslovoval jako mamku, jednou jako Scotty… a jednou dokonce jako Andrease. M\u00e9ho Andyho, kter\u00e9ho jsi mi vzal ze \u017e\u00e1rlivosti. Bylo opravdu t\u011b\u017ek\u00fd vydr\u017eet a nic ti na to ne\u0159\u00edct. Nebo ti jednu nevrazit. Jen jsem v\u017edycky stiskl zuby k sob\u011b.<\/div>\n

Sed\u00edm te\u010f na zemi z\u00e1dy op\u0159en\u00fd o dve\u0159e, za kter\u00fdmi jsi ty. Hlavu m\u00e1m zaklon\u011bnou a po tv\u00e1\u0159i mi te\u010dou dv\u011b slzy, chyst\u00e1m se to ud\u011blat… A v\u00edm, \u017ee je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nejsem dost silnej. Jen\u017ee to nebudu nikdy. Mus\u00edm to ud\u011blat te\u010f, nebo u\u017e nikdy. Jen si chci je\u0161t\u011b srovnat my\u0161lenky. To m\u00e1lo, co z nich zbylo.<\/div>\n
Vzpom\u00edn\u00e1m… na to, kdy jsme byli mal\u00ed a nic z tohohle se ned\u011blo, kdy jsme je\u0161t\u011b ani nem\u011bli tu\u0161en\u00ed o tvoj\u00ed nemoci. A ani ty jsi vlastn\u011b nem\u011bl. Lehce se usm\u00edv\u00e1m. Tak stra\u0161n\u011b kr\u00e1sn\u011b ses sm\u00e1l. Poka\u017ed\u00e9. Kdy\u017e jsi m\u011bl radost nebo i kdy\u017e jsi m\u011b zlobil. Nutilo m\u011b to sm\u00e1t se s tebou. Kde je n\u00e1\u0161 sm\u00edch te\u010f? Tak stra\u0161n\u011b dlouho jsem tv\u016fj sm\u00edch nesly\u0161el. Ale te\u010f… te\u010f mi zn\u00ed v u\u0161\u00edch. Zav\u0159u o\u010di a p\u0159ipad\u00e1m si, jako bych se vr\u00e1til v \u010dase. Vid\u00edm p\u0159ed sebou tebe.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

\u010cas plyne stra\u0161n\u011b rychle, jen pro m\u011b pomalu. St\u00e1le sed\u00edm p\u0159ipoutan\u00fd k topen\u00ed. Nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed jak dlouho, \u010das je pro m\u011b n\u011bco, co nedok\u00e1\u017eu p\u0159esn\u011b vn\u00edmat. V\u00edm jen, \u017ee u\u017e je to dlouho. P\u00e1rkr\u00e1t jsi tu byl, dal mi nap\u00edt. Ale nepromluvil jsi, pak m\u00e1m ur\u010dit\u00e1 temn\u00e1 m\u00edsta a nem\u016f\u017eu si p\u0159esn\u011b vzpomenout, co se stalo. Ale to nen\u00ed podstatn\u00e9, t\u0159eba jsi mi to cht\u011bl trochu uleh\u010dit a dal mi n\u011bco do pit\u00ed. Nebo ses pokusil m\u011b otr\u00e1vit, ale po \u017e\u00e1dn\u00e9m z m\u00fdch probuzen\u00ed jsem se nec\u00edtil n\u011bjak h\u016f\u0159 ne\u017e p\u0159ed t\u00edm. Je pravda, \u017ee m\u011b p\u0159epadl docela hlad, ale v tomhle m\u00e1m docela v\u00fddr\u017e, to m\u011b nezlom\u00ed. Sp\u00ed\u0161e m\u00e1m probl\u00e9m s bolest\u00ed rukou a nohou. U\u017e je to nep\u0159\u00edjemn\u00e9, jak jsem st\u00e1le v jedn\u00e9 poloze. Ani nev\u00edm, jestli budu moct chodit nebo se alespo\u0148 postavit. Ale jak zn\u00e1m tebe, donut\u00ed\u0161 m\u011b. P\u0159eci ti d\u011bl\u00e1 dob\u0159e, kdy\u017e trp\u00edm. V\u017edycky jsi m\u011bl radost, kdy\u017e n\u011bkdo trp\u011bl, a kdy\u017e to bylo za tebe, bylo ti snad je\u0161t\u011b l\u00edp. Ale mn\u011b to p\u0159eci nevadilo, nem\u016f\u017ee ani te\u010f. Stejn\u011b p\u0159ed tebou ned\u00e1m na sob\u011b nic zn\u00e1t. Dost v\u011bc\u00ed m\u011b bol\u00ed, jen co je pravda, ale bol\u00ed m\u011b n\u011bkde hluboko v hrudn\u00edku. Tam jedin\u011b m\u011b bol\u00ed v\u0161echno, co jsi ud\u011blal, v\u0161echno, cos kdy \u0159ekl. Tam jsou v\u0161echny bolesti z ml\u00e1d\u00ed, co jsem vid\u011bl. A zlomilo m\u011b to tolikr\u00e1t, \u017ee te\u010f jsem v\u016f\u010di tomu u\u017e i imunn\u00ed. Nebudu prosit, jestli m\u011b chce\u0161 zab\u00edt, ud\u011blej to. Stejn\u011b v\u00edm, \u017ee t\u011b u\u017e nav\u017edycky tohle v\u0161echno bude stra\u0161it. A nejen vzpom\u00ednky na m\u011b. Mo\u017en\u00e1 je to moje chyba, mo\u017en\u00e1 jsem se m\u011bl udr\u017eet a nic ti nedokazovat, ale bolest v m\u00e9m srdci byla tak velk\u00e1, \u017ee nebylo kam ut\u00e9ct. Nev\u00edm, jestli v\u00edce lituju sebe nebo tebe. Jsme oba politov\u00e1n\u00edhodn\u00ed. Op\u0159u hlavou o chladn\u00e9 topen\u00ed a p\u0159iv\u0159u bolestn\u011b o\u010di. Cht\u011bl bych vr\u00e1tit \u010das, p\u0159epsat n\u00e1\u0161 osud, ale bohu\u017eel to neum\u00edm. Na odpu\u0161t\u011bn\u00ed je taky p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. T\u0159eba se n\u011bkdy sejdeme na druh\u00e9m konci, kde za\u010dneme od za\u010d\u00e1tku.<\/p>\n

autor: Doris a Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris a Lauinka Tom Bo\u017ee, j\u00e1 t\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm. Ten tv\u016fj hlas se mi zar\u00fdv\u00e1 tak hluboko pod k\u016f\u017ei, \u017ee i ta r\u00e1na bi\u010dem je proti tomu nic. Jen mi tak odporn\u00e9 v\u0161echno, co se t\u011b t\u00fdk\u00e1. Ty jsi odporn\u00fd. Jak se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[413],"tags":[],"class_list":["post-6972","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-s-o-s-any-thing-but-love"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6972","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6972"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6972\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6972"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6972"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6972"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}