{"id":6979,"date":"2012-02-09T16:00:00","date_gmt":"2012-02-09T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6960"},"modified":"2012-02-09T16:00:00","modified_gmt":"2012-02-09T15:00:00","slug":"prayers-to-stars-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/09\/prayers-to-stars-18\/","title":{"rendered":"Prayers to Stars 18."},"content":{"rendered":"
autor: xoxo_Lady<\/p>\n

<\/strong>
Zdrav\u00edm!:)<\/em><\/div>\n

Nejd\u0159\u00edve bych se cht\u011bla omluvit v\u0161em \u010dten\u00e1\u0159\u016fm t\u00e9to pov\u00eddky, \u017ee d\u00edl pos\u00edl\u00e1m tak opo\u017ed\u011bn\u011b. D\u016fvodem je, \u017ee se krom\u011b t\u00e9to pov\u00eddky v\u011bnuji je\u0161t\u011b jedn\u00e9 dal\u0161\u00ed, a taky jsem dost pracovala na fin\u00e1ln\u00edch \u010d\u00e1stech t\u00e9to – mimochodem, u\u017e se ke konci znateln\u011b bl\u00ed\u017e\u00edme!;)<\/em><\/div>\n
U\u017eijte si dal\u0161\u00ed d\u00edl, d\u011bkuju v\u0161em za kr\u00e1sn\u00e9 a velmi povzbuzuj\u00edc\u00ed koment\u00e1\u0159e a p\u0159eji p\u011bkn\u00fd den.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Noc byla chladn\u00e1, b\u011bhem chvilky se nebe zat\u00e1hlo. P\u0159esto \u017ee se otravn\u00fd v\u00edtr proh\u00e1n\u011bl po st\u0159e\u0161e jako pu\u0161t\u011bn\u00fd ze \u0159et\u011bzu, Bill s Tomem z\u016fst\u00e1vali. Nedok\u00e1zali v tuhle chv\u00edli Elizabeth opustit, i kdy\u017e u\u017e tady s nimi nebyla. Cht\u011bli z\u016fstat alespo\u0148 na n\u011bkolik posledn\u00edch moment\u016f s jej\u00edm sp\u00edc\u00edm t\u011blem.<\/div>\n
Tom netu\u0161il pro\u010d, krom\u011b z\u00e1rmutku z jej\u00edho odchodu c\u00edtil tak\u00e9 n\u011bco dal\u0161\u00edho. N\u011bco ne\u010dekan\u00e9ho a nebezpe\u010dn\u00e9ho sv\u00edralo jeho hru\u010f. Snad jak\u00e1si zl\u00e1 p\u0159edtucha? Varov\u00e1n\u00ed? Ale p\u0159ed \u010d\u00edm? Srdce mu bilo jako spla\u0161en\u00e9, nedok\u00e1zal jen sed\u011bt vedle Billa a nic ned\u011blat. Proch\u00e1zel kolem st\u0159echy, u\u017e na pohled p\u016fsobil nerv\u00f3zn\u011b, jak si poklep\u00e1val prsty o stehno a skous\u00e1val si ret. Necht\u011bl Billa zbyte\u010dn\u011b d\u011bsit, necht\u011bl vyvol\u00e1vat paniku ani v sob\u011b, ale nedok\u00e1zal to uvnit\u0159 udr\u017eet. Plazilo se to ven, rvalo se to na povrch. M\u011bl tendenci posp\u00edchat, nemarnit \u010das. Pro\u010d? Co mu ten \u010das kr\u00e1tilo?<\/p>\n

„Bille!“ v\u00fdk\u0159ik se ozval snad ve stejnou chv\u00edli jako ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed v\u00fdbuch. Cel\u00e1 budova se ot\u0159\u00e1sla v z\u00e1kladech, zem jim nadsko\u010dila pod nohama. Nesta\u010dili si ani uv\u011bdomit, co se d\u011bje, ot\u0159es je\u0161t\u011b ani zcela neustal, kdy\u017e uc\u00edtili dal\u0161\u00ed, siln\u011bj\u0161\u00ed poryv s\u00edly. Jako by jim n\u011bkdo podkopl nohy, nechal je upadnout a je\u0161t\u011b je nadp\u0159irozenou silou dr\u017eel p\u0159i zemi. Neviditeln\u00e1 ruka jim br\u00e1nila vst\u00e1t a zjistit, co se d\u011bje. D\u011blila je od sebe p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e1 vzd\u00e1lenost na to, aby se mohli chytit za ruku a ujistit jeden druh\u00e9ho, \u017ee se jim nic nestane. Ne kdy\u017e jsou spolu.<\/div>\n

\n
Tom se opatrn\u011b doplazil k okraji, vyu\u017eil toho, \u017ee nastal klid. \u0160iroko daleko se jen oz\u00fdvala p\u0159ede\u0161l\u00e1 r\u00e1na, jinak bylo v\u0161ak ticho. Kdy\u017e se ale naklonil a pohl\u00e9dl dol\u016f, zamrazilo jej v z\u00e1tylku natolik, \u017ee kdyby pr\u00e1v\u011b st\u00e1l, ur\u010dit\u011b by se mu podlomila kolena. Byl siln\u00fd a state\u010dn\u00fd, ale nebyl p\u0159ipraven\u00fd na to, co spat\u0159il. Kdesi v d\u00e1lce vid\u011bl \u0159adu mu\u017e\u016f, ut\u00edkali proti jejich vesnici se zap\u00e1len\u00fdmi pochodn\u011bmi, v\u0161elijak\u00fdmi zbran\u011bmi, sly\u0161el je\u0161t\u011b zd\u00e1nliv\u011b tich\u00e9 v\u00fdst\u0159ely a vid\u011bl nabl\u00fdskan\u00e9 no\u017ee a d\u00fdky. V\u011bd\u011bl, co to znamenalo. Vedlej\u0161\u00ed vesnice za\u00fato\u010dila.<\/div>\n
P\u0159esn\u011b tohle si pl\u00e1noval. Tohle m\u011bla b\u00fdt jeho chv\u00edle, kdy se pokus\u00ed o \u00fat\u011bk. A byl si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee to vyjde. Byl odhodlan\u00fd pro to ud\u011blat cokoli. Ale ne te\u010f, ne s Billem. Ten m\u011bl b\u00fdt d\u00e1vno v bezpe\u010d\u00ed, sl\u00edbil to, jak jemu tak sob\u011b. Nemohl riskovat jeho \u017eivot. Nemohl riskovat Bill\u016fv a Ashin \u017eivot. V\u0161echno m\u011blo b\u00fdt jinak, m\u011blo to b\u00fdt p\u0159esn\u011b tak, jak si vysnil a napl\u00e1noval. Tak pro\u010d se to najednou tak zvrhlo?<\/p>\n

Jedno v\u011bd\u011bl jist\u00e9. Nesm\u00ed se vzd\u00e1t. To v jeho pl\u00e1nu rozhodn\u011b nebylo.<\/div>\n

M\u011bl n\u011bkolik m\u00e1lo vte\u0159in na to, aby si promyslel sv\u016fj dal\u0161\u00ed krok. N\u011bkolik zatracen\u00fdch a drahocenn\u00fdch vte\u0159in, po kter\u00fdch p\u0159i\u0161la dal\u0161\u00ed palba, tentokr\u00e1t ne na v\u011bznici, ale na samotnou vesnici. I kdy\u017e bylo vojsko<\/em> je\u0161t\u011b daleko, prvn\u00ed domy to zas\u00e1hlo. Odtrhl pohled, aby se mohl st\u0159etnout s Billov\u00fdma vystra\u0161en\u00fdma o\u010dima. Byl vyd\u011b\u0161en\u00fd, le\u017eel p\u0159ikr\u010den\u00fd na zemi vedle Elizabeth, jeho zrychlen\u00fd dech c\u00edtil i p\u0159es tu d\u00e1lku a t\u00e9m\u011b\u0159 c\u00edtil, jak rychle mu bije srdce. V tu chv\u00edli se v n\u011bm za\u010dala va\u0159it krev, adrenalin pomalu vyprchal z uzav\u0159en\u00fdch prostor. Vypustil napovrch svou odhodlanost, agresivnost a schopnost bojovat za sv\u00e9 bl\u00edzk\u00e9 a\u017e na pokraj v\u0161ech sil. Bojoval by, i kdyby u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 s\u00edly neexistovaly.<\/p>\n

„Bille! Jen klid, z\u016fsta\u0148 tam, kde jsi!“ k\u0159ikl po n\u011bm, vy\u0161kr\u00e1bal se na nohy a p\u0159ikr\u010den\u011b b\u011b\u017eel ke sch\u016fdk\u016fm vedouc\u00edm ze st\u0159echy. Sly\u0161el, jak za n\u00edm Bill vol\u00e1, jak se vyd\u011b\u0161en\u011b pt\u00e1, kam jde a pros\u00ed jej, aby ho nenech\u00e1val samotn\u00e9ho. Sna\u017eil se nev\u0161\u00edmat si toho a pokra\u010doval ve sv\u00e9 cest\u011b. Rychle prob\u011bhl chodbou, jeho dusav\u00e9 kroky se oz\u00fdvaly ve v\u0161ech chodb\u00e1ch a koutech a sp\u00edc\u00ed krysy se vzbudily a popla\u0161en\u011b pi\u0161t\u011bly a b\u011bhaly mu pod nohama.<\/div>\n

„Poplach! V\u0161ichni do boje! \u00datok!!!“<\/em> k\u0159i\u010del, jak nejv\u00edc mohl. Nesta\u010dil ani dob\u011bhnout ke konci chodby, kde jej \u010dekalo strm\u00e9 schodi\u0161t\u011b, a v\u011bznic\u00ed se ozvaly stovky dal\u0161\u00edch sp\u011b\u0161n\u00fdch krok\u016f, zvuk nab\u00edjej\u00edc\u00edch se pistol\u00ed, \u0159ev agresivn\u00edch pir\u00e1t\u016f. Cht\u011bl j\u00edt bojovat za svou vesnici, za sv\u016fj lid. Tak moc si p\u0159\u00e1l, aby byli Bill a Asha v bezpe\u010d\u00ed, nejl\u00e9pe n\u011bkde za mo\u0159em, a on se mohl p\u0159idat k pir\u00e1t\u016fm a ud\u011blat pro sv\u00e9 rodn\u00e9<\/em> m\u00edsto cokoli, co by bylo v jeho sil\u00e1ch. Ale te\u010f m\u011bl jin\u00fd \u00fakol. I kdy\u017e pro n\u011bj byla vesnice, v\u0161echny ty nevinn\u00e9 d\u011bti, ustra\u0161en\u00e9 matky, odhodlan\u00ed otcov\u00e9, v\u00edce ne\u017e d\u016fle\u017eit\u00e9, Bill a Asha byli jeho rodina. A on se musel postarat o svou rodinu!<\/p>\n

Sejmul prvn\u00edho, na koho narazil. Nezaj\u00edmalo jej, \u017ee je to mu\u017e, kter\u00e9mu by m\u011bl bojovat po boku. Okradl ho o ve\u0161ker\u00e9 zbran\u011b, nechal jej tam le\u017eet a ut\u00edkal zp\u00e1tky. Je\u0161t\u011b nikdy nec\u00edtil takov\u00fd strach, je\u0161t\u011b nikdy jej nic nepoh\u00e1n\u011blo v\u00edce ne\u017e nyn\u00ed. B\u011b\u017eel o z\u00e1vod s \u010dasem a byl si jist\u00fd, \u017ee zv\u00edt\u011bz\u00ed. Ne proto, \u017ee by si tak v\u011b\u0159il. Byl si t\u00edm jist\u00fd proto, \u017ee v\u011bd\u011bl, co v\u0161echno je schopen ud\u011blat pro Billa. Neexistovalo pro n\u011bj nic jin\u00e9ho ne\u017e on, nic jin\u00e9ho ne\u017e to, \u017ee ho musel zachr\u00e1nit. Musel vyhr\u00e1t pro n\u011bj, pro jeho \u017eivot.<\/p>\n

Prvn\u00ed, co ud\u011blal, kdy\u017e zase spat\u0159il Billa, bylo, \u017ee si v duchu p\u0159edstavil jeho sm\u00edch. P\u0159edstavil si, jak se \u0161\u0165astn\u011b usm\u00edv\u00e1, jak se usm\u00edv\u00e1 d\u00edky n\u011bmu. Pot\u00e9 jej objal. Zabo\u0159il obli\u010dej hluboko do jeho v\u00e1biv\u00e9, osobit\u00e9 v\u016fn\u011b, kter\u00e9 se nemohl zbavit ani ve snu. Vn\u00edmal jeho osobu, vn\u00edmal v\u0161e, pro co dnes m\u011bl bojovat. Dod\u00e1val si s\u00edlu a odvahu jeho p\u0159\u00edtomnost\u00ed, a p\u0159itom jej ut\u011b\u0161oval, i kdy\u017e m\u011bl s\u00e1m panick\u00fd strach a klepala se mu kolena. Ale Bill byl d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, musel uklidnit jeho, ne sebe. Na Tom\u016fv strach nebyl \u010das. Ne te\u010f, kdy\u017e mohl b\u00fdt Bill v nebezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n

Dr\u017eel jej tak pevn\u011b, a p\u0159itom tak n\u011b\u017en\u011b. D\u00e1val do jejich objet\u00ed v\u0161e, cel\u00e9 sv\u00e9 srdce, celou svou du\u0161i. V\u011bd\u011bl, \u017ee to bylo mo\u017en\u00e1 naposledy, co ho m\u00e1 tak bl\u00edzko. Bylo d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, aby byl Bill v po\u0159\u00e1dku a v bezpe\u010d\u00ed, ne\u017e aby byl s n\u00edm. Nebyl \u010das p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, \u017ee ho u\u017e nikdy neuvid\u00ed, a\u017e uskute\u010dn\u00ed sv\u016fj pl\u00e1n. Bylo d\u016fle\u017eit\u00e9, aby jej uskute\u010dnil, aby jej zachr\u00e1nil. Jen tak bude moct \u017e\u00edt beze strachu, i kdy\u017e se zlomen\u00fdm srdcem.<\/p>\n

„Tomi… m\u00e1m strach… co se to d\u011bje… netu\u0161\u00edm… j\u00e1…“ \u0161eptal vypla\u0161en\u011b do jeho hrudi, schov\u00e1val se u n\u011bj jako vypla\u0161en\u00e9 zrovna narozen\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b. V\u0161ude kolem panoval zmatek, k\u0159ik, hukot, \u0161\u00edlenstv\u00ed. On se to v\u0161echno sna\u017eil utlumit v jeho objet\u00ed. Tiskl se k n\u011bmu a byl odhodlan\u00fd se jej u\u017e nikdy nepustit. Kdy\u017e budu u n\u011bj, nic se mi nestane. V\u0161echno pak bude v po\u0159\u00e1dku. I kdybych m\u011bl zem\u0159\u00edt, je to v po\u0159\u00e1dku. Je p\u0159ece se mnou,<\/em> promlouval k sob\u011b v duchu.<\/div>\n

„Neboj se, Billy, jsem s tebou,“ za\u0161eptal do jeho vlas\u016f a vtiskl mu rychl\u00fd, a p\u0159itom siln\u00fd polibek na \u010delo. „Slibuju, \u017ee se ti nic nestane, ale mus\u00ed\u0161 ud\u011blat v\u0161e, co ti \u0159eknu, ano? Slib mi to, ud\u011blej to kv\u016fli mn\u011b.“ Palcem zdvihnul jeho bradu, aby se mu mohl zhluboka pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Jejich o\u010dn\u00ed kontakt byl pro n\u011bj d\u016fle\u017eit\u00fd.<\/div>\n
„Slibuju, Tomi. Jen a\u0165 je u\u017e konec, chci pry\u010d, chci b\u00fdt s tebou n\u011bkde hodn\u011b daleko, daleko od tohohle. Jen s tebou…“ slzy se mu samovoln\u011b spustily z o\u010d\u00ed. Ani se je nesna\u017eil zastavit. Nem\u011blo to smysl, plakal p\u0159ece kv\u016fli nim. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee se brzo odlou\u010d\u00ed, c\u00edtil to n\u011bkde hluboko ve sv\u00e9m srdci a bolelo to tak siln\u011b a prudce, a\u017e z toho popadal dech.<\/div>\n
„Neplakej, brou\u010dku. V\u0161echno bude dobr\u00e9. J\u00e1 ti zase slibuju, \u017ee ti tohle tv\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed spln\u00edm, ano? Ud\u011bl\u00e1m, cokoli bude\u0161 cht\u00edt, ale jen kdy\u017e m\u011b poslechne\u0161, ano? Je jedno, co to bude, ud\u011bl\u00e1\u0161 to, proto\u017ee si to p\u0159eju.“ Oddechoval zprudka, jak siln\u011b mu bu\u0161ilo srdce a jak hluboko se do jeho hrudi zabod\u00e1vala ostr\u00e1 b\u0159itva. Naposledy si k sob\u011b p\u0159itiskl to k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo \u010dernovlas\u00e9 panenky. Hladil jej po havran\u00edch vlasech, nyn\u00ed rozcuchan\u00fdch, ale stejn\u011b mu to zatracen\u011b slu\u0161elo. Byl n\u00e1dhern\u00fd. Dechberoucn\u011b kouzeln\u00fd. A on si jej cht\u011bl pamatovat pr\u00e1v\u011b takhle.<\/p>\n

Druhou rukou jej popadl za p\u00e1s a p\u0159it\u00e1hl si jej na kl\u00edn. Byl lehounk\u00fd jako p\u00edrko \u010di tepl\u00fd v\u00e1nek. Ut\u011b\u0161uj\u00edce se, s n\u00edm pohupoval, chv\u00edli broukal jakousi melodii p\u0159\u00edmo do jeho ucha. Rty se p\u0159itom letmo dot\u00fdkal o jeho k\u016f\u017ei, ochutn\u00e1val ji po \u017edibe\u010dku a nemohl se naba\u017eit. Cht\u011bl jej pol\u00edbit, tak moc. Ale je\u0161t\u011b nep\u0159i\u0161la ta spr\u00e1vn\u00e1 chv\u00edle, v\u011bd\u011bl to.<\/div>\n

„Billy… Na chv\u00edli se budeme muset odlou\u010dit-„<\/div>\n
„Ne, je\u0161t\u011b ne!!“ vyk\u0159ikl d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil do\u0159\u00edct. Cht\u011bl se vymanit z jeho pevn\u00e9ho dr\u017een\u00ed, aby jej mohl zachytit d\u0159\u00edv, ne\u017e odejde, nadobro zmiz\u00ed z jeho \u017eivota. Ale Tom ho nenechal, st\u00e1le jej dr\u017eel pevn\u011b a nehodlal jen tak pustit. Palcem pohladil jeho bledou l\u00edci, p\u0159ejel po l\u00edcn\u00ed kosti a p\u0159esn\u011b tam polo\u017eil sv\u00e9 rty.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161… neboj se, jen klid. Je\u0161t\u011b ne, slibuju. Pot\u0159ebuju, abychom se na chvilku odlou\u010dili. Jen na chvilku, slibuju ti to! Mus\u00ed\u0161… mus\u00ed\u0161 zachr\u00e1nit Ashu. Ut\u00edkej jako o z\u00e1vod, dob\u011bhni do na\u0161eho domku, popadni ji do n\u00e1ru\u010d\u00ed a sna\u017e se dostat co nejd\u00e1l od vesnice, rozum\u00ed\u0161? Co nejd\u00e1l to p\u016fjde! A\u017e budu moct, najdu si v\u00e1s. Jen mus\u00ed\u0161 j\u00edt po\u0159\u00e1d na v\u00fdchod, p\u0159\u00edmo k pob\u0159e\u017e\u00ed. Tam na m\u011b po\u010dkej, ano?“<\/div>\n
„Tomi… nezvl\u00e1dnu to!“<\/div>\n
„Zvl\u00e1dne\u0161, d\u016fv\u011b\u0159uju ti jako nikomu jin\u00e9mu. Mus\u00ed\u0161, ano?“<\/div>\n
„Kde bude\u0161 ty? Nechce\u0161 j\u00edt dol\u016f bojovat, \u017ee ne?“
„Zlato, mus\u00edm. Je to m\u016fj domov, vyr\u016fstal jsem s t\u011bmihle obyvateli od sv\u00fdch sedmi let. Mus\u00edm bojovat za sv\u016fj lid. Nem\u016f\u017eu jinak, vy\u010d\u00edtal bych si to cel\u00fd \u017eivot, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee tady dnes zem\u0159e spousta lid\u00ed. Chci pomoct. Dovol mi to.“<\/div>\n
„Bu\u010f opatrn\u00fd, ano? Nechci t\u011b ztratit, Tomi.“ O\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 pohledy se na zlomek vte\u0159iny spojily. \u0158ekly si v\u0161e zat\u00edm nevysloven\u00e9, i to, co necht\u011bly nikdy prozradit. U\u017e nebyl \u010das n\u011bco prodlu\u017eovat \u010di tajit. Pokud n\u011bco m\u011bli ud\u011blat, bylo to te\u010f a tady, nikdy jindy. Byla to posledn\u00ed \u0161ance v\u0161eho a ni\u010deho.<\/p>\n

Pozvedl dla\u0148, jemn\u011b se dotkl Billovy bled\u00e9 pleti. Pohladil jej kone\u010dky prst\u016f, d\u00e1val si z\u00e1le\u017eet na tom, aby p\u0159etrval jejich o\u010dn\u00ed kontakt. Cht\u011bl se mu alespo\u0148 na chv\u00edli je\u0161t\u011b d\u00edvat up\u0159en\u011b do o\u010d\u00ed. Prozkoumat v nich ka\u017ed\u00e9 zrn\u00ed\u010dko tajemstv\u00ed.<\/div>\n

„Billy. B\u011b\u017e, pros\u00edm. B\u011b\u017e, jinak t\u011b u\u017e nikdy nepust\u00edm!“ pob\u00edzel ho, i kdy\u017e jej opou\u0161t\u011bl nerad, by\u0165 jen na chvilku. Pos\u00edlal ho do nebezpe\u010d\u00ed a d\u011bsilo jej to, ale nem\u011bl na vybranou. Pot\u0159eboval, aby zachr\u00e1nil jeho Ashu. M\u011bl o ni strach a nejrad\u0161i by ut\u00edkal s\u00e1m, popadl ji do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de a odnesl n\u011bkam hodn\u011b daleko. Stejn\u011b jako Billa. U\u017e nikdy je necht\u011bl pustit.<\/div>\n
Av\u0161ak nemohl pro svou hol\u010di\u010dku j\u00edt. Musel b\u00fdt tady. Musel sej\u00edt dol\u016f a neboj\u00e1cn\u011b se d\u00e1t do boje, ochr\u00e1nit sv\u016fj lid a pomoct co nejv\u00edce to bude mo\u017en\u00e9.<\/p>\n

Ut\u00edkal, popadal dech, b\u011b\u017eel jako o z\u00e1vod. O z\u00e1vod se \u017eivotem jemu bl\u00edzk\u00e9mu \u010dlov\u011bku. V\u011bd\u011bl, \u017ee Asha je v nebezpe\u010d\u00ed, u\u017e d\u00e1vno mohla b\u00fdt mrtv\u00e1 anebo ji nemusel naj\u00edt v\u016fbec. Nem\u011bl v\u0161ak \u010das na podobn\u00e9 my\u0161lenky, pouze se dr\u017eel v nad\u011bji a doufal cel\u00fdm sv\u00fdm byt\u00edm. Ti\u0161e se v duchu modlil za Tomovu hol\u010di\u010dku, modlil se za Toma samotn\u00e9ho, modlil se za sebe, aby stihl dob\u011bhnout v\u010das, aby mu v jej\u00ed z\u00e1chran\u011b nic a nikdo nezabr\u00e1nil.<\/div>\n

Zrak m\u011bl rozmazan\u00fd, vid\u011bl jen oran\u017eov\u00e9 \u0161mouhy ni\u010div\u00e9ho ohn\u011b. Vysok\u00e9 plameny se hnaly vesnic\u00ed rychlost\u00ed sv\u011btla, pohlcovaly p\u0159\u00edbytky a domovy stovky rodin, kter\u00e9 te\u010f bezbrann\u011b pob\u00edhaly vesnic\u00ed, netu\u0161\u00edc jak se zachr\u00e1nit, kde naj\u00edt \u00fakryt. Nem\u011bli se kam schovat, \u0161iroko daleko vl\u00e1dl jen dlouh\u00fd p\u00e1s pou\u0161t\u011b. A\u010d si Bill takov\u00e9 my\u0161lenky zak\u00e1zal, hlavou mu prob\u011bhlo, \u017ee jsou jejich \u017eivoty u\u017e te\u010f ztracen\u00e9. V\u011bd\u011bl, \u017ee d\u0159\u00edv \u010di pozd\u011bji zem\u0159ou. Ale stejn\u011b m\u011bli alespo\u0148 malinkou jisk\u0159i\u010dku nad\u011bje. Vid\u011bl mu\u017ee, jak state\u010dn\u011b bojuj\u00ed, jak br\u00e1n\u00ed sv\u00e9 d\u011bti a man\u017eelku. Sna\u017e\u00ed se ochr\u00e1nit svou rodinu, i kdy\u017e v\u011bd\u011bli, \u017ee je v\u0161e ztracen\u00e9 a \u017ee se jim to povede jen na p\u00e1r minut, mo\u017en\u00e1 hodin. Pozd\u011bji si je stejn\u011b najdou, z\u00e1vistiv\u00fd nep\u0159\u00e1telsk\u00fd kmen nezanech\u00e1 jedin\u00e9 d\u00edt\u011b \u010di dosp\u011bl\u00e9ho na \u017eivu. A pokud nebudou surov\u011b zabiti, zem\u0159ou hlady, \u017e\u00edzn\u00ed \u010di samotou. Nem\u011bli se kam uch\u00fdlit, kde za\u010d\u00edt znova. Tohle byl konec. Smutn\u00fd a tragick\u00fd – tak jako s\u00e1m \u017eivot.<\/p>\n

Kdy\u017e tak prob\u00edhal kolem v\u0161ech t\u011bch lid\u00ed, zaslechl ve sv\u00e9 hlav\u011b zn\u00e1mou melodii. P\u0159ebila v\u0161echen ten k\u0159ik bezbrann\u00fdch d\u011bt\u00ed, jejich\u017e o\u010di byly zalit\u00e9 slzami, jejich tv\u00e1\u0159e zk\u0159iven\u00e9 strachem, p\u0159ebila dokonce i vesel\u00e9 hlasy nep\u0159\u00e1tel, kte\u0159\u00ed si boj n\u00e1ramn\u011b u\u017e\u00edvali. To v\u0161echno se najednou ztlumilo a on jen vid\u011bl v\u0161echny ty tv\u00e1\u0159e jako jednu velkou \u0161mouhu, p\u0159es kterou se vkr\u00e1dal zlostn\u00fd ohe\u0148. Av\u0161ak \u017e\u00e1dn\u00e1 melodie nemohla p\u0159ekr\u00fdt tu paniku, bolest, ten strach a utrpen\u00ed. To v\u0161echno viselo ve vzduchu, v prachu a kou\u0159i. D\u00fdchal bolestivou tragickou ud\u00e1lost, kter\u00e1 se mu odehr\u00e1vala p\u0159ed o\u010dima, a on se nemohl slitovat a pomoci. Musel j\u00edt d\u00e1l, neohl\u00ed\u017eet se kolem. Musel zachr\u00e1nit svou hol\u010di\u010dku, u\u017e nebyl \u010das na nic jin\u00e9ho. Je to m\u00e1 hol\u010di\u010dka stejn\u011b jako tv\u00e1,<\/em> za\u0161eptal v duchu a t\u00edm p\u0159isl\u00edbil, \u017ee pro jej\u00ed z\u00e1chranu ud\u011bl\u00e1 cokoli. Zem\u0159el by pro ni, stejn\u011b jako by zem\u0159el pro Toma. Jeho \u017eivot nem\u011bl \u017e\u00e1dnou cenu, z\u00e1le\u017eelo jen na t\u011bchto dvou osob\u00e1ch, kter\u00fdm v tuto chv\u00edli hrozilo to nejhor\u0161\u00ed, co si kdy um\u011bl p\u0159edstavit.<\/p>\n

A pak ji spat\u0159il.<\/div>\n

Kle\u010dela na zemi, v prachu, jen\u017e se na ni sn\u00e1\u0161el. Kle\u010dela, byla k n\u011bmu z\u00e1dy a on si v\u0161iml jej\u00edch \u00fatl\u00fdch hol\u00fdch ramenou, jak se nezastaviteln\u011b t\u0159\u00e1sly. Mo\u017en\u00e1 to byla jen jeho p\u0159edstava, jeliko\u017e ji v tom hluku nemohl sly\u0161et – ale zaslechl jej\u00ed zdrcen\u00e9 vzlyky. Jej\u00ed pl\u00e1\u010d mu dral srdce, zn\u011bl tak smutn\u011b, \u017ee se k n\u00ed m\u00e1lem p\u0159idal. Kle\u010dela, pohled up\u0159en\u00fd p\u0159ed sebe, na d\u0159ev\u011bn\u00fd domek, kter\u00fd se pod \u0161tiplav\u00fdmi plameny k\u00e1cel jako dome\u010dek z karet. Kle\u010dela, a plakala nad ztr\u00e1tou sv\u00e9ho domova.<\/div>\n
A on nemohl ud\u011blat nic v\u00edc, ne\u017e ji popadnout do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Ani se ho nepolekala, ve chv\u00edli, kdy si ji p\u0159itiskl na sv\u00e9 t\u011blo, poznala to teplo a bezpe\u010d\u00ed. P\u0159ilnula do jeho n\u00e1ru\u010de jako pr\u00e1v\u011b narozen\u00e9 d\u00edt\u011b ke sv\u00e9 matce. Le\u017eela v jeho ruk\u00e1ch, brala si pln\u00e9 hrsti toho pocitu bezpe\u010d\u00ed a l\u00e1sky.<\/div>\n
Un\u00e1\u0161el ji n\u011bkam daleko na v\u00fdchod, d\u00e1l ne\u017e mohla dolehnout palba, ne\u017e mohly dos\u00e1hnout plameny, ne\u017e mohl kdokoli p\u0159ib\u011bhnout a jen tak mu ji ukr\u00e1st z n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
Un\u00e1\u0161el tu \u010distou d\u011btskou du\u0161i a ml\u010dky j\u00ed sliboval, \u017ee se postar\u00e1 o ni a o jej\u00ed \u017eivot. To d\u00edt\u011b bylo ztracen\u00e9, nem\u011blo nic a p\u0159esto v\u0161echno. To v\u0161echno byla pouh\u00e1 l\u00e1ska dvou hodn\u00fdch du\u0161\u00ed, a to bylo to jedin\u00e9, co ke \u0161t\u011bst\u00ed pot\u0159ebovala.<\/p>\n

autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: xoxo_Lady Zdrav\u00edm!:) Nejd\u0159\u00edve bych se cht\u011bla omluvit v\u0161em \u010dten\u00e1\u0159\u016fm t\u00e9to pov\u00eddky, \u017ee d\u00edl pos\u00edl\u00e1m tak opo\u017ed\u011bn\u011b. D\u016fvodem je, \u017ee se krom\u011b t\u00e9to pov\u00eddky v\u011bnuji je\u0161t\u011b jedn\u00e9 dal\u0161\u00ed, a taky jsem dost pracovala na fin\u00e1ln\u00edch \u010d\u00e1stech t\u00e9to – mimochodem, u\u017e se ke<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[433],"tags":[],"class_list":["post-6979","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prayers-to-stars"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6979","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6979"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6979\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6979"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6979"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6979"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}