{"id":6987,"date":"2012-02-07T17:00:00","date_gmt":"2012-02-07T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6968"},"modified":"2012-02-07T17:00:00","modified_gmt":"2012-02-07T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-37","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/07\/zeiten-andern-dich-37\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 37."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Odjeli jsme, proto\u017ee loni \u0161kola kon\u010dila dvac\u00e1t\u00fdho dev\u00e1t\u00fdho. To akor\u00e1t letos kon\u010d\u00ed a\u017e posledn\u00ed den m\u011bs\u00edce.“
Nev\u00edm, jak bych m\u011bl nazna\u010dit, abych se dozv\u011bd\u011bl n\u011bco v\u00edc, ale nechci zase p\u0159\u00edli\u0161 vyzv\u00eddat. „Aha.“
„A co se tak zaj\u00edm\u00e1\u0161 o ve\u010d\u00edrek? Tys tam p\u0159ece nikdy nebyl, ne?“
„No nebyl, a nejsp\u00ed\u0161 ani nikdy nebudu m\u00edt d\u016fvod, pro\u010d tam j\u00edt. Jen jsem se tak ptal,“ pousm\u011bju se.
„Ale nev\u00edm, jestli se mi letos chce odjet. Ten kemp pat\u0159\u00ed rodin\u011b Andrease, tak\u017ee sv\u00fdm zp\u016fsobem do toho m\u00e1 Andreas co mluvit, kdy\u017e si \u0159ekne, koho tam chce a koho ne. A hodn\u011b bych se divil, kdyby cht\u011bl, abych odjel letos i j\u00e1, ale zas si mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1m je\u0161t\u011b moc dobr\u00fd vliv na to, abych to zm\u011bnil.“
Vliv? Z jeho \u00fast mi to te\u010f zn\u00ed jako sprost\u00fd slovo! Ale jestli\u017ee Tom hodl\u00e1 i p\u0159es Andreasovu v\u00fdhru\u017eku na kemp odjet, ne\u00fa\u010dastn\u00ed se ve\u010d\u00edrku a nen\u00ed sebemen\u0161\u00ed d\u016fvod, pro\u010d bych ve\u010d\u00edrek m\u011bl nav\u0161t\u00edvit j\u00e1.<\/p>\n

„Ale no tak!“ se sm\u00edchem do Toma str\u010d\u00edm, proto\u017ee se m\u011b u\u017e podruh\u00e9 pokus\u00ed vyklopit z houpac\u00ed s\u00edt\u011b na jejich zahrad\u011b. Ten si pak s\u00ed\u0165 vesele ob\u011bhne a uveleb\u00ed se vedle mne. Je t\u00e9m\u011b\u0159 ve\u010der, a j\u00e1 bych m\u011bl uva\u017eovat o cest\u011b dom\u016f, ale zrovna dvakr\u00e1t se mi tedy nechce, a\u010d u\u017e m\u011b Gordon starostliv\u011b sh\u00e1n\u011bl. Ne snad, abych pr\u00fd ru\u0161il sv\u00e9 pl\u00e1ny, ale jen aby v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem v pohod\u011b. Miluji, \u017ee je tak hrozn\u011b tolerantn\u00ed, ch\u00e1pav\u00fd a podporuj\u00edc\u00ed. Tohle ne v\u0161ichni dosp\u011bl\u00ed sv\u00fdm d\u011btem mohou d\u00e1t.
Tom se ledabyle op\u0159e do s\u00edt\u011b a usm\u011bje se. „A to bu\u010f r\u00e1d, \u017ee Sam nem\u00e1 dneska n\u00e1ladu sk\u00e1kat za n\u00e1ma, ten jinak shazov\u00e1n\u00ed lid\u00ed miluje.“<\/div>\n

\n
„Jakej p\u00e1n, takovej pes,“ usm\u011bju se.
„Tse.“ Tom mi chyt\u00ed ruku, o kterou se op\u00edr\u00e1m do s\u00edt\u011b, abych byl nucen spadnout na jeho stranu k n\u011bmu. „Necht\u011bj, abych mu prozradil, \u017ee ty se d\u00e1\u0161 shodit lehce.“ S \u00fasm\u011bvem se mu zad\u00edv\u00e1m zbl\u00edzka do o\u010d\u00ed a jeho ruka z m\u00e9ho z\u00e1p\u011bst\u00ed sjede n\u00ed\u017ee, aby propletl na\u0161e prsty. „Proto\u017ee by to bylo takhle moc jednoduch\u00fd,“ jemn\u011b prstem \u0161\u0165ouchne do m\u00fdch \u017eeber, a kdy\u017e m\u00e1m tendenci sebou za\u010d\u00edt \u0161\u00edt, jen ruku ovine kolem m\u00e9ho pasu a ukradne si m\u00e9 rty, pro ty sv\u00e9. Naprosto si u\u017e\u00edv\u00e1m jeho objet\u00ed, jeho rt\u016f a jeho bl\u00edzkosti. Prstem putuji po jeho pa\u017ei sv\u00edraj\u00edc\u00ed m\u016fj bok, a\u017e skon\u010d\u00edm pod ruk\u00e1vem tri\u010dka, se kter\u00fdm si z\u016fstanu hr\u00e1t.<\/p>\n

Po chvilce za sebou ale zaslechnu motor auta. Sice se nach\u00e1z\u00edme hloub\u011bji v zahrad\u011b, kus od p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cesty, ale p\u0159esto tady nelze nikoho p\u0159ehl\u00e9dnout. Tom p\u0159eru\u0161\u00ed n\u00e1\u0161 polibek, naklon\u00ed se p\u0159ese mne a nespokojen\u011b mlaskne.
Jemn\u011b si skousnu spodn\u00ed ret, a vr\u00e1t\u00edm se do sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed polohy, tud\u00ed\u017e se posad\u00edm. Tom mne okam\u017eit\u011b n\u00e1sleduje a sp\u00ed\u0161e se u\u0161kl\u00edbne, ne\u017e aby se usm\u00e1l. Pod nohy mi p\u0159ib\u011bhne Busta a za\u010dne dol\u00e9hat, abych si s n\u00edm \u0161el hr\u00e1t, t\u00edm \u017ee mi podstrkuje uko\u0159ist\u011bnou hra\u010dku, kde\u017eto Sam zase okupuje Toma, nejsp\u00ed\u0161e aby ho upozornil, \u017ee dom\u016f n\u011bkdo p\u0159ijel. Ten ho jen pohlad\u00ed a nespou\u0161t\u00ed pohled z auta, kter\u00e9mu vy\u010duhuje zpoza domu u\u017e jen zadn\u00ed \u010d\u00e1st. „M\u011bla p\u0159ijet a\u017e ve\u010der.“
„Ale on je ve\u010der, Tome,“ upozorn\u00edm ho s dovolen\u00edm a Bustovi hod\u00edm hra\u010dku, za kterou se cel\u00fd \u0161\u0165astn\u00fd rozeb\u011bhne.
„Jenom\u017ee s sebou p\u0159ivezla…“ nedo\u0159ekne, proto\u017ee se najednou objev\u00ed t\u0159i lid\u00e9, z nich\u017e dva se vydaj\u00ed do domu, a jedna osoba k n\u00e1m. Tom po\u0161le jen m\u00e1vnut\u00ed t\u00edm sm\u011brem jako pozdrav a vydechne, kdy\u017e se kroky t\u0159et\u00ed osoby dostanou a\u017e k n\u00e1m. Nemus\u00edm si ji tak dopodrobna prohl\u00ed\u017eet, abych v n\u00ed nerozeznal jeho mamku, jeliko\u017e nejen podoba je znateln\u00e1, ona je stejn\u011b tak i kr\u00e1sn\u00e1.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den,“ vykokt\u00e1m rychle pozdrav a sna\u017e\u00edm se nasadit ten nejp\u0159\u00edv\u011btiv\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz, na rozd\u00edl od Toma.
„Ahoj. Tohle je Bill,“ pouk\u00e1\u017ee jen prstem, ani\u017e by strhl pohled m\u00fdm sm\u011brem.
„Bill, t\u011b\u0161\u00ed m\u011b. Kde j\u00e1 to jm\u00e9no u\u017e sly\u0161ela?“
„Zn\u00e1me se nejsp\u00ed\u0161e d\u00edky tomu telefonu… tehdy.“
„Ach ano, telefon,“ prstem nazna\u010d\u00ed, \u017ee si vzpomn\u011bla, hod\u00ed po mn\u011b \u00fasm\u011bvem a sto\u010d\u00ed pohled na m\u00e9ho p\u0159\u00edsed\u00edc\u00edho. „Mohl by ses pak za n\u00e1mi stavit? Cht\u011bli by s tebou mluvit.“
Tom jen p\u0159ik\u00fdvne a usm\u011bje se na psa, kter\u00fd p\u0159edn\u00edmi packami sko\u010d\u00ed na s\u00ed\u0165, \u010d\u00edm\u017e se oba znateln\u011b zhoupneme. „Pak p\u0159ijdu,“ \u0159ekne, a Samovi p\u0159esune packy ze s\u00edt\u011b na sv\u00e9 nohy.
„Dob\u0159e. A Bille, zat\u00edm m\u011b t\u011b\u0161ilo,“ mrkne jen a vyd\u00e1 se do domu taky.
„N\u00e1podobn\u011b,“ \u0159eknu zdvo\u0159ile a nespou\u0161t\u00edm \u00fasm\u011bv po celou dobu, ne\u017e sto\u010d\u00edm pohled k Tomovi, „m\u011bl bych asi jet, abych tu nep\u0159ek\u00e1\u017eel.“
„Nep\u0159ek\u00e1\u017e\u00ed\u0161. Tohle jsou rodi\u010de Andyho a pova\u017euj\u00ed mne sv\u00fdm zp\u016fsobem za vlastn\u00edho syna. A jestli\u017ee se te\u010fka doslechli, \u017ee netr\u00e1v\u00edme \u010das spolu, budou cht\u00edt ze m\u011b dostat pro\u010d.“
„Dob\u0159e, ale stejn\u011b bych m\u011bl.“
„A co kdy\u017e nechci?“ sto\u010d\u00ed s \u00fasm\u011bvem kone\u010dn\u011b pohled ke mn\u011b.
Usm\u011bju se a nadechnu se, abych \u0159ekl to, co chci. „Tome, opravdu se mi od tebe nechce, ale je p\u016fl sedm\u00e9, a ty i j\u00e1 m\u00e1me je\u0161t\u011b ur\u010dit\u00e9 povinnosti,“ pouk\u00e1\u017eu na jejich d\u016fm, aby pochopil svou povinnost. „Krom toho, m\u011bl bych st\u00edhat bus.“
„Ale Bille,“ \u0159ekne jakoby pohor\u0161en\u011b, a pak se zasm\u011bje. „Odvezu t\u011b, moje povinnosti chv\u00edli po\u010dkaj.“ Jeho pohled zase padne na psa, kter\u00fd do n\u011bj lehce nar\u00e1\u017e\u00ed \u010dum\u00e1kem a o\u010dividn\u011b se t\u00edm bav\u00ed. „Zlato, d\u011bl\u00e1 ti to dob\u0159e?“ Sam ho ale v\u016fbec neposlouch\u00e1, a jakoby tvrdohlav\u011b p\u0159id\u00e1 na s\u00edle. Tom se sm\u00edchem vstane, oklikou ho obejde, ale nespokojen\u00fd Sam se vyd\u00e1 v jeho stop\u00e1ch. A kdy\u017e se Tom rozeb\u011bhne, rozeb\u011bhnou se rovnou psi oba.
S \u00fasm\u011bvem je pozoruji do doby, ne\u017e se Tomovi zase poda\u0159\u00ed dostat zp\u011bt k s\u00edti a jen na mne s \u00fasm\u011bvem k\u00fdvne. „Tak jdem.“<\/p>\n

„Nelly, no tak, u\u017e v\u00ed\u0161, co si vezme\u0161 na sebe?“ houknu z kuchyn\u011b na osobu, kter\u00e1 hodl\u00e1 snad okouzlit cel\u00fd sv\u011bt a u\u017e minim\u00e1ln\u011b p\u016fl hodiny se r\u016fzn\u011b p\u0159evl\u00edk\u00e1.
Je sobota, p\u016fl p\u00e1t\u00e9 ve\u010der a my s Nelly tr\u00e1v\u00edme v\u00edkend v Magdeburku u babi\u010dky. Gordon si ud\u011blal doma men\u0161\u00ed p\u00e1rty s lidma z pr\u00e1ce, a tak jsem se nab\u00eddl, \u017ee mu ud\u011bl\u00e1me doma prostor. Dokonce se \u00fa\u010dastn\u00ed i Miriam, jeho zn\u00e1most, co\u017e jsem z n\u011bho t\u011b\u017ece, ale p\u0159eci jen pak dostal. Usm\u011bju se p\u0159i pocitu zadostiu\u010din\u011bn\u00ed a str\u010d\u00edm do pusy dal\u0161\u00ed sousto z babi\u010d\u010diny skv\u011bl\u00e9 ve\u010de\u0159e.
„Je\u0161t\u011b chvili\u010dku,“ zavol\u00e1 Nelly a skute\u010dn\u011b za chvilku p\u0159ib\u011bhne s dal\u0161\u00ed sukn\u00ed, ve kter\u00e9 se za\u010dne to\u010dit.
S v\u00fddechem kouknu na hodiny. Samoz\u0159ejm\u011b v\u00edkend v Magdeburku m\u00e1 i tu v\u00fdhodu, \u017ee mohu b\u00fdt s Tomem, le\u010d za doprovodu Nelly, kter\u00fd, jak m\u011b s\u00e1m Tom ujistil, je v\u00edtan\u00fd a \u017eel tomu a\u017e v tuhle hodinu, proto\u017ee se d\u0159\u00edve nemohl uvolnit.
Babi\u010dka Nelly sukni pochv\u00e1l\u00ed, ta se ale zase vz\u00e1p\u011bt\u00ed sebere a odkr\u00e1\u010d\u00ed. „A Bille, kdyby ses cht\u011bl venku zdr\u017eet do pozd\u011bj\u0161\u00edch hodin, tak jen Nelly p\u0159ive\u010f v n\u011bjakou uch\u00e1zej\u00edc\u00ed hodinu, ano?“
S \u00fasm\u011bvem babi\u010dce p\u0159ik\u00fdvnu. „Neboj se.“ Z nejistoty, \u017ee se Nelly furt p\u0159evl\u00e9k\u00e1, prohl\u00e9dnu sv\u016fj outfit, a kdy\u017e si m\u00edrn\u011b vyhrnu ruk\u00e1vy od sv\u00e9ho slab\u00e9ho \u010derveno \u010dern\u00e9ho svetru, mus\u00edm se zasm\u00e1t s\u00e1m nad sebou.<\/p>\n

„A kde bude Tom \u010dekat?“
„Uvid\u00ed\u0161, za chvilku jsme tam.“
„M\u016f\u017eu ti n\u011bco \u0159\u00edct? Ta\u0165ka mi vysv\u011btlil, \u017ee ty m\u00e1\u0161 r\u00e1d jen kluky.“
„Co ti ta\u0165ka vysv\u011btlil?“ zaraz\u00edm se nad jej\u00edm trochu nesouvisej\u00edc\u00edm prohl\u00e1\u0161en\u00edm.
„No, \u017ee m\u00e1\u0161 r\u00e1d Toma, a \u017ee nebude\u0161 m\u00edt r\u00e1d \u017e\u00e1dnou pan\u00ed. Nikdy.“
Jasn\u011b, Gordon je prost\u011b moje z\u00e1chrana. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee je Nelly u\u017e rozumn\u00e1, aby to rozumn\u011b ch\u00e1pala, ale j\u00e1 jsem n\u011bjak nerozumn\u011b nev\u011bd\u011bl, jak j\u00ed to podat. Ale od toho maj\u00ed d\u011bti vlastn\u011b rodi\u010de, aby jim v\u0161e vysv\u011btlili a ostatn\u00edm nevinn\u00fdm pak uleh\u010dili pr\u00e1ci. „Aha. No, tak to je jedin\u011b dob\u0159e, \u017ee to ch\u00e1pe\u0161.“
„A Tom t\u011b m\u00e1 taky r\u00e1d?“
Usm\u011bju se a zavrt\u00edm hlavou. „To nev\u00edm, zlato.“
„Tak j\u00e1 se ho zept\u00e1m.“
„Proboha, Nelly, ne, hlavn\u011b se ho neptej.“
„A pro\u010d ne?“
„Proto\u017ee jsem to \u0159ekl.“
„Ale kdyby t\u011b nem\u011bl r\u00e1d, tak by ti netelefonoval, nechodil by s tebou ven a nepusinkoval by t\u011b. Tak t\u011b mus\u00ed m\u00edt r\u00e1d, tak se ho p\u0159ece zeptat m\u016f\u017eu.“
Vydechnu a m\u00edrn\u011b proto\u010d\u00edm o\u010di nad jej\u00edm rozumov\u00e1n\u00edm. „Ne. Tyhle d\u016fvody ti jako odpov\u011b\u010f mus\u00ed sta\u010dit. Neptej se ho, pros\u00edm.“<\/p>\n

„R\u00ed\u0161a ve \u0161kolce mi taky dal pusu, a j\u00e1 mu \u0159ekla, \u017ee ho r\u00e1da nem\u00e1m. A on nic pak u\u017e ne\u0159\u00edkal,“ pokr\u010d\u00ed rameny a zatv\u00e1\u0159\u00ed se hrozn\u011b soust\u0159ed\u011bn\u011b. „A\u017e budu velk\u00e1 t\u0159eba jako ty nebo jako Tom, tak se budu v\u0161ech pt\u00e1t, proto\u017ee bych necht\u011bla, aby mi d\u00e1val pusy n\u011bkdo, kdo m\u011b nem\u00e1 r\u00e1d.“
„Dob\u0159e, a\u017e vyroste\u0161, ptej se, uleh\u010d\u00ed ti to \u017eivot. Ale zat\u00edm jsi mal\u00e1, tak t\u011b \u017e\u00e1d\u00e1m, aby ses Toma neptala.“
„Hm, tak dob\u0159e. A kam p\u016fjdeme?“
„Nev\u00edm, necht\u011bl mi to \u0159\u00edct.“
Nelly se rozesm\u011bje a za\u010dne poskakovat. „A na to se ho zeptat m\u016f\u017eu?“
Pobaven\u011b se na ni pod\u00edv\u00e1m a za\u010dnu se sm\u00e1t taky. „Ty jsi \u0161a\u0161ek, vi\u010f?“
„A t\u00e1mhleto vzadu je Tom?“ pouk\u00e1\u017ee po chvilce na osobu na prot\u011bj\u0161\u00ed stran\u011b ulice, kter\u00e1 vede znateln\u011b vesel\u00fd hovor s blond\u00fdnkou stoj\u00edc\u00ed vedle.
„Jo,“ \u0159eknu jen stru\u010dn\u011b a p\u0159ik\u00fdvnu. Nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nem\u00e1m d\u016fvod si blond\u00fdnku prohl\u00ed\u017eet, ale p\u0159eci jen v n\u00ed pozn\u00e1v\u00e1m n\u011bkoho, koho te\u010f s p\u0159esnost\u00ed nedok\u00e1\u017eu za\u0159adit. Je ale hloupost, abych ji znal, ne?<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o) <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Odjeli jsme, proto\u017ee loni \u0161kola kon\u010dila dvac\u00e1t\u00fdho dev\u00e1t\u00fdho. To akor\u00e1t letos kon\u010d\u00ed a\u017e posledn\u00ed den m\u011bs\u00edce.“Nev\u00edm, jak bych m\u011bl nazna\u010dit, abych se dozv\u011bd\u011bl n\u011bco v\u00edc, ale nechci zase p\u0159\u00edli\u0161 vyzv\u00eddat. „Aha.“„A co se tak zaj\u00edm\u00e1\u0161 o ve\u010d\u00edrek? Tys tam p\u0159ece<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6987","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6987","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6987"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6987\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6987"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6987"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6987"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}