{"id":699,"date":"2018-03-06T16:00:00","date_gmt":"2018-03-06T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=693"},"modified":"2018-03-06T16:00:00","modified_gmt":"2018-03-06T15:00:00","slug":"scar-tissue-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/03\/06\/scar-tissue-4\/","title":{"rendered":"Scar Tissue 4."},"content":{"rendered":"
autor: Chayenne7<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ot\u00e1zky a l\u017eiv\u00e9 odpov\u011bdi<\/strong><\/div>\n
\n

Kdy\u017e se Bill s Andreasem vr\u00e1tili ze st\u00e1j\u00ed, byla u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 druh\u00e1 hodina odpoledn\u00ed. Byli by zp\u00e1tky u\u017e d\u0159\u00edve, kdyby ov\u0161em Bill netrval na tom, \u017ee mus\u00ed Devilish vyh\u0159ebelcovat s\u00e1m, co\u017e byla jedna z jeho z\u00e1lib ve voln\u00e9m \u010dase ji\u017e od dob, kdy na koni jako d\u00edt\u011b za\u010dal jezdit. Starat se o kon\u011b bylo sice povinnost\u00ed st\u00e1jov\u00fdch pacholk\u016f, nikomu v\u0161ak nep\u0159i\u0161lo divn\u00e9, \u017ee si mlad\u00fd p\u00e1n umanul tohle d\u011blat s\u00e1m. Jeden z nich dokonce poznamenal, \u017ee se kdysi s podobn\u00fdm zap\u00e1len\u00edm o sv\u00e9ho kon\u011b Mavericka staral i mlad\u00fd p\u00e1n Thomas, to v\u0161ak pr\u00fd bylo je\u0161t\u011b v dob\u011b, kdy na koni pravideln\u011b jezd\u00edval. Kdy\u017e to Bill s Andreasem sly\u0161eli, v\u00fdznamn\u011b se na sebe pod\u00edvali, vybavuj\u00edce si sv\u016fj rozhovor v lese, ale na st\u00e1jn\u00edkova slova rad\u0161i nereagovali.<\/p><\/div>\n

\n

Kdyby na tom nikomu nez\u00e1le\u017eelo, Bill by b\u00fdval byl ochoten str\u00e1vit se sv\u00fdm ko\u0148sk\u00fdm mil\u00e1\u010dkem i cel\u00e9 odpoledne, ale Andreas rezolutn\u011b prohl\u00e1sil, \u017ee um\u00edr\u00e1 hlady, a tud\u00ed\u017e Billovi nezbylo nic jin\u00e9ho, ne\u017e se s Devilish neochotn\u011b rozlou\u010dit a vypravit se s Andreasem zp\u00e1tky do domu na vydatn\u00fd ob\u011bd. Kvapn\u00fdm krokem p\u0159ech\u00e1zeli od st\u00e1j\u00ed ke Kaulitzovu s\u00eddlu a u\u017e po p\u00e1r minut\u00e1ch ch\u016fze spat\u0159ili jeho hlavn\u00ed budovu – nejd\u0159\u00edve jen spoustu kom\u00edn\u016f a v\u011b\u017ei\u010dek, potom \u0159ady oken v prvn\u00edm pat\u0159e a nakonec d\u016fm v cel\u00e9 jeho kr\u00e1se. Jeho masivn\u00ed stavba nesla patinu mnoha des\u00edtek let a stopy nes\u010detn\u00fdch bou\u0159ek byly viditeln\u011b vtisknuty do jeho fas\u00e1dy. Byl to majest\u00e1tn\u00ed domov nejm\u00e9n\u011b t\u0159\u00ed generac\u00ed Kaulitz\u016f, jedn\u00e9 z nejpresti\u017en\u011bj\u0161\u00edch rodin v zemi.<\/p><\/div>\n

Na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b p\u0159ed vchodem do domu spat\u0159ili k jejich nemal\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed \u0159adu zaparkovan\u00fdch automobil\u016f. Bill mezi nimi rozeznal Jorg\u016fv Rolls Royce, ale komu pat\u0159ila ostatn\u00ed auta, u\u017e nem\u011bl tu\u0161en\u00ed.<\/div>\n
\n

„Uteklo mi n\u011bco, nebo se mi to jen zd\u00e1, \u017ee je tu n\u011bjak ru\u0161no?“ Zeptal se Andreas a povyt\u00e1hl p\u0159ekvapen\u00edm obo\u010d\u00ed. „\u010cek\u00e1\u0161 hosty? Nebo snad Tom?“<\/p><\/div>\n

Bill p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl nejist\u00fdm zrakem od auta k autu, kdy\u017e v\u00e1hav\u011b Andymu odpov\u00eddal: „Pokud v\u00edm, tak ne. Mus\u00ed to b\u00fdt Jorgovi lid\u00e9\u2026“<\/div>\n
Z\u00e1m\u011brn\u011b ne\u0159ekl p\u0159\u00e1tel\u00e9, proto\u017ee pokud si byl v\u011bdom, Jorg nebyl t\u00edm typem \u010dlov\u011bka, kter\u00fd by n\u011bjak\u00e9 p\u0159\u00e1tele v tom prav\u00e9m smyslu slova v\u016fbec m\u011bl. V\u0161echno to byli jen jeho obchodn\u00ed spole\u010dn\u00edci. N\u011bkter\u00e9 z nich Bill d\u00edky sv\u00e9mu otci ji\u017e znal, ale jinak to byla pov\u011bt\u0161inou velk\u00e1 zv\u00ed\u0159ata z hambursk\u00fdch bankovn\u00edch kruh\u016f a Billovi se te\u010f ani v nejmen\u0161\u00edm necht\u011blo str\u00e1vit dal\u0161\u00ed hodinu nebo dv\u011b v jejich spole\u010dnosti.<\/div>\n
„Poj\u010fme rad\u0161i okolo,“ \u0159ekl a zat\u00e1hl za Andreas\u016fv ruk\u00e1v, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee se blon\u010f\u00e1k ub\u00edr\u00e1 st\u00e1le kup\u0159edu po vydl\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9m chodn\u00edku.<\/div>\n
„Ale pro\u010d? Co se ti nezd\u00e1?“<\/div>\n
Bill se u\u0161kl\u00edbl a zam\u00ed\u0159il k postrann\u00edmu vchodu domu.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b sed\u00ed venku na terase nebo v hlavn\u00edm sal\u00f3nu,“ zahuhlal. „Nestoj\u00edm o to se s nimi setkat. Tak se jim vyhneme a proklouzneme nepozorovan\u011b do m\u00fdch pokoj\u016f.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Andy se u\u017e na v\u00edc pt\u00e1t nepot\u0159eboval. M\u011bl s Billem soucit – nejen\u017ee i on s\u00e1m z du\u0161e nen\u00e1vid\u011bl<\/div>\n
nudn\u00e9 rozhovory o pen\u011b\u017en\u00edch zisc\u00edch a valutov\u00fdch sm\u011bn\u00e1ch, ale hlavn\u011b si je\u0161t\u011b velmi \u017eiv\u011b vybavoval, jak m\u00edvali Gordonovi p\u0159\u00e1tel\u00e9 v\u017edy ve zvyku si zcela okat\u011b a bezosty\u0161n\u011b jeho p\u0159\u00edtele prohl\u00ed\u017eet, jak jej chtiv\u011b svl\u00e9kali o\u010dima poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se jim naskytla p\u0159\u00edle\u017eitost jej spat\u0159it. To ho v\u017edy dok\u00e1zalo rozp\u00e1lit dob\u011bla vztekem. Byl tak zoufale bezmocn\u00fd, \u017ee se nezmohl ani na p\u00e1r ostr\u00fdch nad\u00e1vek, kter\u00e9 by jim nejrad\u011bji vmetl do t\u011bch jejich odporn\u00fdch, slintaj\u00edc\u00edch tlam.<\/div>\n
Nebylo divu, \u017ee se Bill jejich spole\u010dnosti zoufale br\u00e1nil – z toho, jak\u00fd si o situaci b\u011bhem jeho kr\u00e1tk\u00fdch n\u00e1v\u0161t\u011bv u Kaulitz\u016f ud\u011blal Andy obr\u00e1zek, mohl tu\u0161it, \u017ee byli mu\u017ei, se kter\u00fdmi se Jorg st\u00fdkal, bandou je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00edch zvrhl\u00edk\u016f ne\u017e ti doma v Berl\u00edn\u011b. Bill\u016fv zevn\u011bj\u0161ek a jeho kr\u00e1sa se zcela pochopiteln\u011b pod\u00edlely na tom, \u017ee se v jeho p\u0159\u00edtomnosti i z t\u011bch nejslu\u0161n\u011bj\u0161\u00edch mu\u017e\u016f st\u00e1vali \u00fachylov\u00e9 neschopn\u00ed udr\u017eet sv\u00e9 chut\u011b na uzd\u011b a ruce p\u0159i t\u011ble. A to nebylo jen p\u0159irovn\u00e1n\u00ed. I to, jak byl Bill stydliv\u00fd a plach\u00fd v ot\u00e1zk\u00e1ch sexu, m\u011blo sv\u00e9 d\u016fvody. Pouze Andy v\u011bd\u011bl, \u017ee to m\u011blo ko\u0159eny ve v\u0161ech t\u011bch nenechav\u00fdch, \u0161m\u00e1traj\u00edc\u00edch prstech a obsc\u00e9nn\u00edch oplzlostech, kter\u00e9 byly \u0161ept\u00e1ny tolika bezejmenn\u00fdmi i v\u00fdznamn\u00fdmi mu\u017ei do Billov\u00fdch u\u0161\u00ed u\u017e od dob jeho \u00fatl\u00e9ho d\u011btstv\u00ed.<\/div>\n
\n

Kradli se opatrn\u011b dlouhou chodbou sm\u011brem ke schodi\u0161ti, ve sv\u00fdch jezdeck\u00fdch hol\u00ednk\u00e1ch opatrn\u011b na\u0161lapovali krok za krokem a na malou chv\u00edli si u\u017e mysleli, \u017ee se nepozorovan\u011b propl\u00ed\u017e\u00ed a\u017e do Billov\u00fdch pokoj\u016f, kdy\u017e v tom\u2026 byla to m\u00fdlka.<\/p><\/div>\n

„Bille! Andreasi!“<\/div>\n
Tom si to k nim m\u00ed\u0159il z j\u00eddelny r\u00e1zn\u00fdm krokem. Bill ze sebe vydal p\u0159idu\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik a zvedl ruku, m\u00e1vaje zu\u0159iv\u011b na Toma, signalizuje mu, \u017ee m\u00e1 b\u00fdt potichu. Tom znejist\u011bl a jeho kroky se zpomalily, ve sv\u00e9 ch\u016fzi ale pokra\u010doval.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ Zeptal se v \u00fadivu a polo\u017eil svou ruku na Billova bedra. Okam\u017eit\u011b k sob\u011b p\u0159istoupili a t\u00e9m\u011b\u0159 se o sebe ot\u00edrali sv\u00fdmi boky, jejich obli\u010deje vzd\u00e1len\u00e9 jen p\u00e1r centimetr\u016f od sebe, a Andy si nemohl nepov\u0161imnout, jak k sob\u011b byli p\u0159itahov\u00e1ni, jak byli ve sv\u00e9 bl\u00edzkosti naprosto p\u0159irozen\u00ed. Billovi v\u017edy vadilo, kdy\u017e mu kdokoliv, se\u010d nev\u011bdomky, vstupoval do jeho osobn\u00edho prostoru. To, co te\u010f Andreas p\u0159ed sebou vid\u011bl, v\u0161ak vypov\u00eddalo o tom, \u017ee Tomova osoba musela b\u00fdt nepsanou v\u00fdjimkou tohoto pravidla.<\/div>\n
„Jsou tady, \u017ee ano?“ \u0159ekl Bill ti\u0161e a zad\u00edval se sm\u011brem k j\u00eddeln\u011b. Tom se pod\u00edval letmo p\u0159es rameno a povzdychl si.<\/div>\n
„Ach tak\u2026 u\u017e rozum\u00edm. Vid\u011bl jsi ta auta venku,“ pronesl pot\u00e9, kdy\u017e si uv\u011bdomil, o \u010dem to Bill hovo\u0159\u00ed. „Pr\u00e1v\u011b ob\u011bdv\u00e1me. Otec m\u011bl p\u016fvodn\u011b j\u00edst ve m\u011bst\u011b, ale neo\u010dek\u00e1van\u011b dorazil i se sv\u00fdmi spole\u010dn\u00edky.“<\/div>\n
Bill uchopil Tomovu ruku a stiskl mu ji.<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, ne\u0159\u00edkej jim, \u017ee u\u017e jsme zp\u00e1tky,“ \u0161kemral a d\u00edval se na n\u011bj prosebn\u00fdm pohledem mal\u00e9ho, neodolateln\u00e9ho \u0161t\u011bn\u011bte. „Nechci, aby\u2026“<\/div>\n
\n

Bylo v\u0161ak u\u017e pozd\u011b, proto\u017ee byli p\u0159eru\u0161eni Tomov\u00fdm osobn\u00edm sluhou Sakim, kter\u00fd se znenad\u00e1n\u00ed objevil v chodb\u011b a jeho impozantn\u00ed, v\u017edy zp\u0159\u00edma no\u0161en\u00e1 postava se k nim bl\u00ed\u017eila rychl\u00fdmi kroky.<\/p><\/div>\n

„Mlad\u00fd pane Bille, mlad\u00fd pane Andreasi, jste o\u010dek\u00e1v\u00e1ni milostp\u00e1nem Jorgem v j\u00eddeln\u011b,“ ozn\u00e1mil bez prodlen\u00ed nevzru\u0161en\u00fdm hlasem. Z jeho v\u00fdrazu se nedalo vy\u010d\u00edst, co si Saki mysl\u00ed, ani co c\u00edt\u00ed, ale jeho o\u010di si ponechaly sv\u016fj nezam\u011bniteln\u00fd, pochmurn\u00fd v\u00fdraz, kter\u00fd Bill v posledn\u00ed dob\u011b tak \u010dasto v\u00edd\u00e1val. Byl to v\u00fdraz \u010dlov\u011bka, kter\u00fd svou pr\u00e1ci vykon\u00e1val bezchybn\u011b a bez p\u0159ipom\u00ednek, v hloubi sv\u00e9 du\u0161e v\u0161ak nemohl s okolo d\u011bj\u00edc\u00edmi se v\u011bcmi jinak ne\u017e nesouhlasit a bylo mu nep\u0159\u00edjemn\u00e9, \u017ee jich musel b\u00fdt sv\u011bdkem. Pouze tehdy, kdy\u017e se d\u00edval p\u0159\u00edmo na Toma nebo kdy\u017e s n\u00edm osobn\u011b promlouval, se jeho tv\u00e1\u0159 prom\u011bnila a jeho pohled se stal o n\u011bco vl\u00eddn\u011bj\u0161\u00edm. Bill si byl jist, \u017ee si jsou s Tomem hodn\u011b bl\u00edzc\u00ed, a to natolik, \u017ee rozsahu jejich vz\u00e1jemn\u00e9 n\u00e1klonnosti s\u00e1m nebyl schopen porozum\u011bt, tu\u0161il v\u0161ak, \u017ee to m\u011blo spojitost s tak\u0159ka identick\u00fdm smutkem, kter\u00fd se zrcadlil v jejich o\u010d\u00edch.<\/div>\n
\n

„K \u010dertu!“ Procedil Bill otr\u00e1ven\u011b mezi zuby a Andreas t\u00e9m\u011b\u0159 vybuchl sm\u00edchy nad p\u0159ekvapen\u00fdm a pon\u011bkud zara\u017een\u00fdm v\u00fdrazem Tomovy tv\u00e1\u0159e. Bill se odva\u017eoval pou\u017e\u00edvat nad\u00e1vky na ve\u0159ejnosti jen velmi z\u0159\u00eddka, a u\u017e v\u016fbec ne p\u0159ed ciz\u00edmi lidmi. Aby si tohle dovolil, od n\u011bj vy\u017eadovalo zna\u010dnou d\u00e1vku d\u016fv\u011bry v ty, co se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1zeli v jeho spole\u010dnosti, ale tak\u00e9 ur\u010dit\u00fd stupe\u0148 intimity, kter\u00fd s nimi sd\u00edlel. B\u011bhem p\u00e1r posledn\u00edch minut se to te\u010f stalo u\u017e podruh\u00e9, \u017ee se Bill v Tomov\u011b p\u0159\u00edtomnosti zachoval naprosto spont\u00e1nn\u011b a p\u0159irozen\u011b, pravd\u011bpodobn\u011b mnohem p\u0159irozen\u011bji, ne\u017e si s\u00e1m v\u016fbec uv\u011bdomoval.<\/p><\/div>\n

„Tak poj\u010fme tedy,“ rozhodl se Andreas k akci. „Co je dnes na j\u00eddeln\u00ed\u010dku, Saki?“<\/div>\n
\n

V j\u00eddeln\u011b byla u\u017e skoro v\u0161echna m\u00edsta kolem dlouh\u00e9ho j\u00eddeln\u00edho stolu obsazena. Jorg sed\u011bl v jeho \u010dele, jeho obchodn\u00ed spole\u010dn\u00edci – Andy napo\u010d\u00edtal, \u017ee byli \u010dty\u0159i – byli usazeni po jeho stran\u00e1ch, a k velk\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed obou chlapc\u016f tu byl i Georg se sv\u00fdm man\u017eelem Benjaminem. Bill se mohl domn\u00edvat, \u017ee k nim dorazili spole\u010dn\u011b s Georgov\u00fdm otcem, jeho\u017e m\u00edsto u stolu bylo hned vedle ministra financ\u00ed Paula Hoffenthala. Naproti nim pak Andreas rozpoznal dob\u0159e zn\u00e1mou figuru finan\u010dn\u00edho sv\u011bta Ernesta Meyera, jeho\u017e p\u0159edt\u00edm p\u00e1rkr\u00e1t potkal jak v dom\u011b sv\u00e9ho otce, tak i v dom\u011b Tr\u00fcmper\u016f, a kter\u00e9ho se z velice osobn\u00edch d\u016fvod\u016f t\u00fdkaj\u00edc\u00edch se Billa nau\u010dil v\u00e1\u0161niv\u011b nen\u00e1vid\u011bt. Pouze \u010dtvrt\u00fd mu\u017e u stolu byl pro n\u011bj dosud nezn\u00e1mou tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

„M\u016fj rozko\u0161n\u00fd ze\u0165 se sv\u00fdm p\u0159\u00edtelem, p\u00e1nov\u00e9!“ Zvolal Jorg a nap\u0159\u00e1hl k nim ruce v roz\u0161afn\u00e9m, pomp\u00e9zn\u00edm gestu. Andreas zaujal m\u00edsto vedle Georga, mezit\u00edm co Tom s Billem st\u016fl obe\u0161li a zasedli na jeho prot\u011bj\u0161\u00ed stran\u011b. „To je ale mil\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed, \u017ee se k n\u00e1m m\u016f\u017eete p\u0159idat,“ neodpustil si Jorg.<\/p><\/div>\n

J\u00eddelnou se ozvalo souhlasn\u00e9 zamru\u010den\u00ed v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch stolovn\u00edk\u016f a Andreas k\u0159e\u010dovit\u011b skousl svou \u010delist, kdy\u017e spat\u0159il, jak mu\u017ei v m\u00edstnosti vskutku u\u010dinili tak, jak v\u017edy p\u0159i spat\u0159en\u00ed Billa \u010din\u00edvali, jin\u00fdmi slovy na n\u011bj za\u010dali chtiv\u011b a neskr\u00fdvan\u011b civ\u011bt. V p\u0159\u00edpad\u011b Meyera to bylo obzvl\u00e1\u0161\u0165 z\u0159ejm\u00e9 a okat\u00e9, ale to mohl od n\u011bj Andreas o\u010dek\u00e1vat. Meyerova v\u00ed\u010dka n\u00e1hle poklesla a jeho o\u010di nabyly zast\u0159en\u00e9ho pohledu. Koutek jeho \u00fast se povyt\u00e1hl nestydat\u011b samolib\u00fdm \u00fa\u0161klebkem. A ty jeho o\u010di – p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl jimi po Billov\u011b \u00fatl\u00e9 postav\u011b, jako by byl um\u011bleck\u00fdm klenotem vystaven\u00fdm jen k jeho obdivu. A p\u00e1n b\u016fh jim byl sv\u011bdkem, \u017ee se opravdu bylo na co d\u00edvat; Bill byl od\u011bn do b\u00edl\u00e9 ko\u0161ile, p\u0159il\u00e9hav\u00fdch, \u010dern\u00fdch jezdeck\u00fdch kalhot a nabl\u00fdskan\u00fdch \u010dern\u00fdch hol\u00ednek. Oba byli s Andreasem u\u0159\u00edcen\u00ed pohybem na \u010derstv\u00e9m vzduchu a svi\u017enou zp\u00e1te\u010dn\u00ed proch\u00e1zkou do domu, ale jestli si te\u010f Andreas o sv\u00e9m vlastn\u00edm vzhledu myslel, \u017ee vypad\u00e1 jen trochu neupraven\u011b a rozcuchan\u011b, tak v Billov\u011b p\u0159\u00edpad\u011b mohl m\u00edt naprostou jistotu, \u017ee ten byl pro n\u011b se sv\u00fdm ohonem vlas\u016f pocuchan\u00fdm od v\u011btru a do o\u010d\u00ed voln\u011b spadaj\u00edc\u00edmi prameny vlas\u016f v\u00e1biv\u011b dr\u00e1\u017ediv\u00fdm, erotick\u00fdm snem.<\/div>\n
\n

„Vskutku p\u0159\u00edjemn\u00e9 rozpt\u00fdlen\u00ed pro na\u0161\u00ed spole\u010dnost,“ p\u0159itakal Meyer vehementn\u011b Jorgovi sv\u00fdm p\u0159ehnan\u011b vl\u00eddn\u00fdm, a\u017e provokativn\u011b sametov\u00fdm hlasem, z kter\u00e9ho se Andymu zvedal \u017ealudek. „Billova roztomil\u00e1 os\u016fbka n\u00e1m v Berl\u00edn\u011b opravdu sch\u00e1z\u00ed. Mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee mi \u010din\u00ed nesm\u00edrn\u00e9 pot\u011b\u0161en\u00ed se s n\u00edm tady moci op\u011bt setkat.“<\/p><\/div>\n

Bill zareagoval vst\u0159\u00edcn\u00fdm, i kdy\u017e pon\u011bkud ztuhl\u00fdm \u00fasm\u011bvem, zahuhlal n\u011bco na pozdrav, a pak sklopil o\u010di k zemi. Nen\u00e1vid\u011bl podobn\u00e9 situace, up\u0159\u00edmn\u011b a z du\u0161e je nen\u00e1vid\u011bl. V\u011bd\u011bl, \u017ee si na n\u011b jako na nezbytnou sou\u010d\u00e1st sv\u00e9ho \u017eivota m\u011bl u\u017e d\u00e1vno zvyknout, a do jist\u00e9 m\u00edry se za ty roky u\u017e opravdu dok\u00e1zal trochu obrnit, ale i tak mu to st\u00e1le vadilo. A Meyera, toho nen\u00e1vid\u011bl snad ze v\u0161ech \u00fapln\u011b nejv\u00edc. Kdy\u017e se musel po sv\u00e9m s\u0148atku odst\u011bhovat ze sv\u00e9ho rodi\u0161t\u011b, s \u00falevou tam taky zanechal toho nejneodbytn\u011bj\u0161\u00edho ze sv\u00fdch tr\u00fdznitel\u016f, a to u\u010dinilo jeho nucen\u00e9 p\u0159es\u00eddlen\u00ed hned o n\u011bco snesiteln\u011bj\u0161\u00ed. Meyer nebyl \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd by rozum\u011bl slovu ne. Byl Billem p\u0159\u00edmo posedl\u00fd a ve sv\u00fdch pokusech ukojit sv\u016fj cht\u00ed\u010d mnohem sm\u011blej\u0161\u00ed, vychytralej\u0161\u00ed a dot\u011brn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161ichni ostatn\u00ed.<\/div>\n
\n

\u00dapln\u011b nejhor\u0161\u00ed v\u0161ak na tom v\u0161em bylo, \u017ee ti mu\u017ei si byli a\u017e moc dob\u0159e v\u011bdomi, jak hodn\u011b je to Billovi nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Jeho zranitelnost jim dovolovala si na n\u011bj troufnout daleko v\u00edc a on n\u011bkdy m\u00edval pocit, \u017ee je k tomu bezd\u011b\u010dn\u011b s\u00e1m ponouk\u00e1 jen t\u00edm, jak\u00e1 je pro n\u011b snadn\u00e1 ko\u0159ist. P\u0159\u00e1l si, aby mu narostla hro\u0161\u00ed k\u016f\u017ee, p\u0159\u00e1l si, aby mu to mohlo b\u00fdt jedno. V\u017edy a ve v\u0161em si snadno dok\u00e1zal prosadit svou. Ve v\u0161em, a\u017e na tohle. Ve skute\u010dnosti se jich opravdu b\u00e1l. N\u011bkdy sice neb\u00fdvaly jeho strach a \u00fazkostliv\u00e1 b\u00e1zlivost opodstatn\u011bn\u00e9, jindy se v\u0161ak zakl\u00e1daly na o\u0161kliv\u00fdch zku\u0161enostech, se kter\u00fdmi se sv\u011b\u0159oval jen Andymu. A o Ernestu Meyerovi se toho dalo napov\u00eddat opravdu hodn\u011b.<\/p><\/div>\n

Bill se po o\u010dku pod\u00edval na sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, a ten se ve snaze podpo\u0159it jej, zad\u00edval zp\u011bt na n\u011bj. \u00da\u010dinek byl okam\u017eit\u00fd a Billovo nitro se krapet oh\u0159\u00e1lo. Z\u00e1rove\u0148 uc\u00edtil, jak Tom pod stolem na jeho t\u0159esouc\u00ed se ruku polo\u017eil tu svou a n\u011b\u017en\u011b ji sev\u0159el. Tom se na n\u011bj ned\u00edval, odpov\u00eddal zrovna na n\u011b\u010d\u00ed ot\u00e1zku, ji\u017e Billova mysl nebyla schopna zaregistrovat, v\u011bd\u011bl v\u0161ak, \u017ee Tomovo gesto m\u011blo uklidnit a dodat pocit bezpe\u010d\u00ed. S povd\u011bkem stiskl na opl\u00e1tku ruku sv\u00e9ho mu\u017ee a jeho nervozita o n\u011bco povolila.<\/div>\n
\n

„I j\u00e1 miluji j\u00edzdu na koni,“ zaslechl \u00faryvek plynul\u00e9, rozv\u00edjej\u00edc\u00ed se konverzace u stolu, zat\u00edmco k n\u011bmu p\u0159istoupil Saki, aby mu nab\u00eddl z nakr\u00e1jen\u00e9ho masa, serv\u00edrovan\u00e9ho ze st\u0159\u00edbrn\u00e9ho t\u00e1cu, na co\u017e p\u0159ik\u00fdvl a p\u00e1r pl\u00e1tk\u016f mu bylo okam\u017eit\u011b nalo\u017eeno na tal\u00ed\u0159.<\/p><\/div>\n

„Je\u017ed\u011bn\u00ed na koni by mohlo b\u00fdt zcela v po\u0159\u00e1dku za p\u0159edpokladu, \u017ee si na sebe bude Bill d\u00e1vat pozor,“ poznamenal Jorg sv\u00fdm obvykl\u00fdm, such\u00fdm stylem. „Uva\u017eoval jsem dokonce i o tom, \u017ee mu je\u017ed\u011bn\u00ed \u00fapln\u011b zak\u00e1\u017eu\u2026 v\u0161ak v\u00edte\u2026 co kdyby byl zrovna\u2026 v po\u017eehnan\u00e9m stavu\u2026 a n\u011bco by se mu t\u0159eba na proj\u00ed\u017e\u010fce stalo. Je to riskantn\u00ed. P\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 riskantn\u00ed.“<\/div>\n
Pane bo\u017ee\u2026 lamentoval Bill s\u00e1m pro sebe a c\u00edtil, jak \u010derven\u00e1 ve tv\u00e1\u0159i. Ani se od sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e neodv\u00e1\u017eil vzhl\u00e9dnout, aby se nemusel setkat s p\u00e1traj\u00edc\u00edma o\u010dima jejich host\u016f. V\u011bd\u011bl, \u017ee se zraky v\u0161ech te\u010f up\u00edraj\u00ed jen a jen na n\u011bj. Klouby na rukou mu zb\u011blely, jak v nich k\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edral sv\u016fj p\u0159\u00edbor. Rovn\u011b\u017e c\u00edtil, jak i vedle n\u011bj sed\u00edc\u00ed Tom je cel\u00fd strnul\u00fd a jak se v n\u011bm hromad\u00ed vztek, proto nebyl v\u016fbec p\u0159ekvapen, kdy\u017e Tom kone\u010dn\u011b promluvil, jeho jazyk ostr\u00fd jako b\u0159itva: „Nemysl\u00edm si, \u017ee bychom museli, ot\u010de, tohle prob\u00edrat zrovna u ob\u011bda.“<\/div>\n
Jorg pokr\u010dil obo\u010d\u00ed a v\u0161ichni p\u0159\u00edtomn\u00ed v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed zatajili dech.<\/div>\n
„Nemysl\u00ed\u0161 si?“ Zopakoval Jorg pomalu, vychutn\u00e1vaje si ka\u017ed\u00e9 sv\u00e9 slovo, kter\u00e9 vypou\u0161t\u011bl z \u00fast. Potom pokr\u010dil non\u0161alantn\u011b rameny. „Dobr\u00e1 tedy\u2026 jak se v\u00e1m l\u00edbila vyj\u00ed\u017e\u010fka na m\u00e9m panstv\u00ed, Andreasi?“<\/div>\n
\n

Andreas sta\u010dil jen zmaten\u011b zamrkat a jeho v\u00fdraz v obli\u010deji se podobal v\u00fdrazu vyd\u011b\u0161en\u00e9ho vrabce. Sebral odvahu a odka\u0161lal si.<\/p><\/div>\n

„D\u011bkuji za opt\u00e1n\u00ed, pane. Vyj\u00ed\u017e\u010fky po va\u0161em panstv\u00ed jsou v\u017edy b\u00e1je\u010dn\u00e9. Okoln\u00ed krajina je opravdu malebn\u00e1.“<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m vybrali kon\u011b k va\u0161\u00ed pln\u00e9 spokojenosti.“<\/div>\n
„Ano, to zcela ur\u010dit\u011b, m\u016fj k\u016f\u0148 byl\u2026“<\/div>\n
„A jakou trasu jste zvolili? Tu p\u0159es les?“<\/div>\n
Na malou chv\u00edli se j\u00eddeln\u00edm s\u00e1lem oz\u00fdval jen cinkot p\u0159\u00edbor\u016f na porcel\u00e1nu a Andreasovy o\u010di se st\u0159etly s t\u011bmi Billov\u00fdmi. Andreas si \u010detl v Billov\u011b tv\u00e1\u0159i a n\u011bm\u00e1 prosba jeho p\u0159\u00edtele jej te\u010f pokorn\u011b \u017e\u00e1dala se o detailech jejich tajn\u00e9 v\u00fdpravy nezmi\u0148ovat.<\/div>\n
„Ano, pane,“ pokra\u010doval po chv\u00edli ve sv\u00e9 odpov\u011bdi neutr\u00e1ln\u00edm hlasem. „Vyj\u00ed\u017e\u010fku jsem si opravdu vychutnal.“<\/div>\n
„Tak to je jen dob\u0159e,“ odv\u011btil Jorg a nabral si dal\u0161\u00ed sousto skopov\u00e9ho ze sv\u00e9 vidli\u010dky. „M\u00e1me tady toho tolik k objevov\u00e1n\u00ed, v\u00edte? Je toho v\u00edce, ne\u017e byste si s\u00e1m dok\u00e1zal p\u0159edstavit. Zdalipak jste tu\u0161il, \u017ee je tu i jezero?“<\/div>\n
Tahle pozn\u00e1mka vyvedla Andrease naprosto z m\u00edry. Tohle opravdu ne\u010dekal, a kdyby v dan\u00e9m okam\u017eiku \u017ev\u00fdkal, nejsp\u00ed\u0161 by mu zasko\u010dilo.<\/div>\n
„Jezero?“ Zopakoval a sna\u017eil se hr\u00e1t p\u0159ekvapen\u00e9ho.<\/div>\n
\n

Billovi se hlavou honily divok\u00e9 my\u0161lenky a nev\u011bd\u011bl, co si o tom v\u0161em pomyslet. Byla to takov\u00e1 neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 souhra n\u00e1hod; to, \u017ee by se Jorg zni\u010dehonic rozhodl zm\u00ednit o jeze\u0159e, u kter\u00e9ho je\u0161t\u011b ten sam\u00fd den dopoledne s Andreasem byli. Andy v\u0161ak situaci zvl\u00e1dl s bravurou a p\u016fsobil p\u0159itom naprosto p\u0159irozen\u011b. B\u00fdt na jeho m\u00edst\u011b, Bill by u\u017e d\u00e1vno zbrun\u00e1tn\u011bl a za\u010dal koktat.<\/p><\/div>\n

„Ano, ano,“ Jorg se op\u0159el o op\u011bradlo \u017eidle a zrakem p\u0159ejel po sv\u00fdch hostech, kte\u0159\u00ed ho v t\u00e9 chv\u00edli sledovali. Jeho spolustolovn\u00edci pokyvovali hlavami a p\u0159izvukovali mu tich\u00fdmi pozn\u00e1mkami. Vypadalo to, \u017ee pro nikoho z p\u0159\u00edtomn\u00fdch nebyla existence jezera tajemstv\u00edm. „Je to opravdov\u00fd skvost. A m\u011blo by b\u00fdt pln\u00e9 ryb, jestli\u017ee se ov\u0161em zaj\u00edm\u00e1te o rybolov. Je to takov\u00e1 \u0161koda, \u017ee u\u017e k n\u011bmu nikdo nezajde.“<\/div>\n
\n

V tu chv\u00edli si Bill uv\u011bdomil dv\u011b v\u011bci. Tou prvn\u00ed bylo to, \u017ee Jorgova slova byla zcela bezpochyby v\u011bnov\u00e1na Tomovi osobn\u011b, a tou druhou byla Tomova reakce na n\u011b. Jeho man\u017eel vedle n\u011bj sed\u011bl strnule jako soln\u00fd sloup, nehnul jedin\u00fdm svalem a jako by najednou pozbyl daru d\u00fdchat, jako by snad ani ne\u017eil, jako by se m\u011bl ka\u017edou vte\u0159inou rozsypat na tis\u00edce mal\u00fdch kousk\u016f. Bez jedin\u00e9ho mrknut\u00ed oka z\u00edral up\u0159en\u011b na sv\u016fj tal\u00ed\u0159 a Billa za\u010dala p\u0159epadat panika. Kdy\u017e si vr\u00e1til svou p\u0159edtuchu, kter\u00e1 se ho zmocnila tam v lese u jezera, a kter\u00e1\u017eto poukazovala na spojitost mezi t\u00edm m\u00edstem a Tomov\u00fdmi mu\u010div\u00fdmi sny, sev\u0159el se mu \u017ealudek. Hned mu do\u0161lo, \u017ee jeho p\u0159edtucha byla spr\u00e1vn\u00e1. N\u011bco se tam muselo p\u0159ihodit, a to se potom t\u011b\u017ece podepsalo na Tomov\u011b \u017eivot\u011b a jeho vztahu k otci. Zlomysln\u00e9 jisk\u0159en\u00ed v o\u010d\u00edch star\u0161\u00edho mu\u017ee Billovi \u0159\u00edkalo, \u017ee si Jorg s Tomem krut\u011b pohr\u00e1val, a \u017ee ho te\u010f nejsp\u00ed\u0161 nemilosrdn\u011b trestal za tu jedinou v\u011btu, kterou Tom vy\u0159kl, aby se Billa zastal a zabr\u00e1nil jeho pohan\u011b, a \u017ee z pro n\u011bj nezn\u00e1m\u00fdch d\u016fvodu zm\u00ednku o jeze\u0159e pou\u017eil jako \u00fa\u010dinnou zbra\u0148, jak Tomovi zasadit r\u00e1nu.<\/p><\/div>\n

Ve zlomku vte\u0159iny u\u010dinil Bill rozhodnut\u00ed. Jestli\u017ee m\u011bl Jorg nad Tomem takovou moc, tak Bill tomu cht\u011bl porozum\u011bt tak\u00e9. Cht\u011bl pochopit podstatu t\u00e9 z\u00e1ke\u0159n\u00e9 manipulace, a tak se nau\u010dit proti Jorgovi bojovat jeho vlastn\u00ed zbran\u00ed. Tom pot\u0159eboval jeho podporu, i kdy\u017e se te\u010f Bill svou zam\u00fd\u0161lenou ot\u00e1zkou chystal Tomovy r\u00e1ny na du\u0161i jen prohloubit.<\/div>\n
\n

„A pro\u010d je to m\u00edsto opu\u0161t\u011bn\u00e9?“<\/p><\/div>\n

Zraky v\u0161ech se obr\u00e1tily Billov\u00fdm sm\u011brem. Sna\u017eil se zachovat stoick\u00fd klid, a to i p\u0159esto, \u017ee byl zevrubn\u011b a zbl\u00edzka obhl\u00ed\u017een Meyerem, kter\u00fd se te\u010f fascinovan\u011b d\u00edval na jeho tv\u00e1\u0159, kterou shled\u00e1val zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e samotnou diskusi. Ta v\u011bc v\u0161ak m\u011bla pro Billa obrovskou v\u00e1hu, a tak se sna\u017eil vytrvat. Svou rukou na\u0161m\u00e1tral pod stolem Tomovo stehno a polo\u017eil ji na n\u011bj, opl\u00e1ceje mu tak gesto, kter\u00fdm se Tom jen p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed sna\u017eil dodat s\u00edlu jemu, kdy\u017e ji s\u00e1m pot\u0159eboval. Tom sebou cukl, Bill v\u0161ak svou ruku neodt\u00e1hl. Jorg jej pozoroval s nehran\u00fdm zaujet\u00edm. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e jenom to, \u017ee se ve spole\u010dnosti jin\u00fdch odv\u00e1\u017eil promluvit nahlas, muselo b\u00fdt pon\u011bkud zar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed, ale jeho rozhodnost, se kterou se t\u00e1zal, musela b\u00fdt dvojn\u00e1sobn\u011b podez\u0159el\u00e1. I tak si Jorg jen povzdechl, pak sklonil hlavu.<\/div>\n
„M\u00e1 zesnul\u00e1 cho\u0165 Anita\u2026“ nadechl se dramaticky. „Bylo to jej\u00ed zamilovan\u00e9 m\u00edsto a nav\u0161t\u011bvovala to tam tak\u0159ka denn\u011b. Ode\u0161la mi p\u0159ed t\u0159emi roky.“<\/div>\n
Bill o Anit\u011b de Gerte v\u011bd\u011bl. Pr\u00fd trp\u011bla t\u011b\u017ekou nemoc\u00ed, kter\u00e9 do roka podlehla. Tom m\u011bl jej\u00ed obr\u00e1zek na sv\u00e9m psac\u00edm stole a dal\u0161\u00ed visel na st\u011bn\u011b jejich ob\u00fdvac\u00edho pokoje. Bill se nez\u0159\u00eddka p\u0159istihl, jak stoj\u00ed p\u0159ed jej\u00edm portr\u00e9tem a sna\u017e\u00ed se v t\u00e9 vl\u00eddn\u00e9, ale tak\u00e9 pon\u011bkud ostra\u017eit\u00e9 tv\u00e1\u0159i naj\u00edt podobu Toma. Jak vzhledov\u011b, tak i svou osobnost\u00ed, se musel Tom jednozna\u010dn\u011b pomamit. Byla to kr\u00e1sn\u00e1 \u017eena a Bill si byl jist, \u017ee by ji m\u011bl ur\u010dit\u011b r\u00e1d.<\/div>\n
\n

„Ach ano, Anita\u2026“ posteskl si Georg\u016fv otec a pot\u0159\u00e1sl p\u0159i tom hlavou. „Byla to v\u00fdjime\u010dn\u00e1 \u017eena.“<\/p><\/div>\n

„To zcela jist\u011b byla,“ odk\u00fdval Jorg kone\u010dn\u00e9 definitivum sv\u00e9ho v\u00fdroku, mezit\u00edm, co se d\u00edval do sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e. „Jak u\u017e jsem \u0159ekl\u2026 zbo\u017e\u0148ovala to m\u00edsto, a tak m\u011b v\u016fbec nep\u0159ekvapilo, kdy\u017e si ve sv\u00e9 z\u00e1v\u011bti p\u0159\u00e1la, aby byl jej\u00ed popel rozpr\u00e1\u0161en do jej\u00edho milovan\u00e9ho jezera. Potom jsem u\u017e nesnesl, aby se tam kdokoliv jin\u00fd ochom\u00fdtal\u2026“<\/div>\n
Tomovo stehno vibrovalo v z\u00e1chv\u011bvech pod konej\u0161iv\u00fdm dotykem Billovy ruky. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee se sna\u017e\u00ed zabr\u00e1nit v\u00fdbuchu sopky. Kdy\u017e se na sv\u00e9ho man\u017eela letmo pod\u00edval, uvid\u011bl, \u017ee Tom nen\u00ed v obli\u010deji jen bled\u00fd, n\u00fdbr\u017e zelen\u00fd, a zcela ur\u010dit\u011b mu te\u010f muselo b\u00fdt \u0161patn\u011b. Jeho chronick\u00e1 nevolnost mu ustavi\u010dn\u011b ztrp\u010dovala \u017eivot a Bill ho znal u\u017e natolik dob\u0159e, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee sta\u010dilo jen, aby Tom znerv\u00f3zn\u011bl, n\u011bkdo ho vydr\u00e1\u017edil nebo jinak citov\u011b vyprovokoval a Tomovi se ud\u011blalo zle. Zrovna te\u010f se pohyboval na hranici nervov\u00e9ho zhroucen\u00ed.<\/div>\n
Bill stiskl stehno sv\u00e9ho man\u017eela natolik siln\u011b, aby ho z jeho transu vytrhl, nebo mu aspo\u0148 pomohl odvr\u00e1tit pozornost n\u011bkam jinam, a Tom pod tlakem Billova stisku a m\u00edrn\u00e9 bolesti, kterou mu tak zp\u016fsobil, vskutku zalapal po dechu, ale jinak se ani nepohnul, ani nevzhl\u00e9dl a sv\u016fj strnul\u00fd posed nikterak nezm\u011bnil.<\/div>\n
\n

„Ztratit tak n\u00e1hle man\u017eelku a matku v jednom je opravdu smutn\u00e9,“ reagoval Bill proc\u00edt\u011bn\u011b. \u0158ekl to tak soucitn\u011b, na kolik se jen v tom dan\u00e9m okam\u017eiku zmohl, ale Jorgova slova ho dojmout nedok\u00e1zala. N\u011bco se mu toti\u017e na zpov\u011bdi star\u0161\u00edho mu\u017ee nel\u00edbilo. Jeho chov\u00e1n\u00ed bylo prapodivn\u00e9 a ned\u00e1valo mu smysl – Bill z toho, jak se Tom o Anit\u011b p\u00e1rkr\u00e1t vyj\u00e1d\u0159il, moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee Anita Jorga nemohla ani vyst\u00e1t a v jejich dom\u011b \u017eila jako pt\u00e1k polapen\u00fd do zlat\u00e9 klece.<\/p><\/div>\n

„To zcela ur\u010dit\u011b, m\u016fj drah\u00fd. Bylo to hrozn\u00e9 pro n\u00e1s v\u0161echny,“ souhlasil Jorg, ale jeho fale\u0161 bila \u010dernovlas\u00e9ho hocha p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. I kdy\u017e to vypadalo, \u017ee se Jorg rozesmutn\u011bl a v jeho obli\u010deji byla patrn\u00e1 bolest ze zmi\u0148ovan\u00e9 \u017eivotn\u00ed ztr\u00e1ty, na dn\u011b jeho o\u010d\u00ed se st\u00e1le zra\u010dila zlomyslnost a vypo\u010d\u00edtavost, a tu a tam se Jorg\u016fv zrak sto\u010dil k Tomovi. „N\u011bjakou dobu to m\u00edsto nav\u0161t\u011bvoval jen Tom, nen\u00ed-li\u017e pravda, synu? V\u017edy si byli s matkou tak bl\u00edzc\u00ed\u2026 a tak b\u00e1je\u010dn\u011b si rozum\u011bli\u2026 Anita tr\u00e1v\u00edvala u jezera spoustu \u010dasu a Tom se opravdu sna\u017eil, aby to tam nezpustlo, a\u017e jednoho letn\u00edho dne za bou\u0159ky do letohr\u00e1dku ude\u0159il blesk a v\u0161e sho\u0159elo a\u017e do z\u00e1klad\u016f.“ Te\u010f u\u017e se na Toma d\u00edval zcela z\u00e1m\u011brn\u011b a soust\u0159ed\u011bn\u011b. „Musela to b\u00fdt v\u016fle bo\u017e\u00ed, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161, Thomasi? Tak ten d\u016fm z\u016fstal jej\u00ed a\u017e nav\u011bky.“<\/div>\n
V s\u00e1le se oz\u00fdval jen cinkot tal\u00ed\u0159\u016f a sklenic, kdy\u017e vtom Tom vysko\u010dil od stolu a s rukou p\u0159itisknutou k \u00fast\u016fm vyb\u011bhl z j\u00eddelny.<\/div>\n
\n

„Tome!“ Bill byl vz\u00e1p\u011bt\u00ed na nohou a Andreas s Georgem ho n\u00e1sledovali. Zbytek stolovn\u00edk\u016f se ot\u00e1\u010del sm\u011brem, kter\u00fdm zmizel Tom, nebo si n\u011bco navz\u00e1jem po\u0165ouchle \u0161u\u0161kal, zmaten t\u00edm, co se tu pr\u00e1v\u011b seb\u011bhlo.<\/p><\/div>\n

Jorg si zavdal ze sklenice v\u00edna s takov\u00fdm gustem, \u017ee by mu Bill nejrad\u011bji jednu pra\u0161til p\u0159\u00edmo do nosu.<\/div>\n
„Ach ten neboh\u00fd Thomas\u2026“ povzdech si Jorg, ale koutek jeho \u00fast byl op\u011bt pok\u0159iven sotva znateln\u00fdm \u00fasm\u011bvem, a to Billovi sta\u010dilo. Te\u010f u\u017e pochopil, jak se v\u011bci opravdu maj\u00ed, a pot\u0159eboval tu krutou, nechutnou \u0161ar\u00e1du n\u011bjak zarazit.<\/div>\n
„Jdu za n\u00edm,“ pronesl zostra a bylo mu jedno, \u017ee mu te\u010f z o\u010d\u00ed p\u0159i pohledu na jeho tch\u00e1na l\u00edtaly blesky. „Mo\u017en\u00e1 bude pot\u0159ebovat mou pomoc. Omluvte m\u011b, pros\u00edm.“<\/div>\n
Kdy\u017e opou\u0161t\u011bl j\u00eddelnu rychl\u00fdm krokem, zat\u00edmco jezdeck\u00e9 hol\u00ednky vrzaly na parket\u00e1ch podlahy, sta\u010dil je\u0161t\u011b za sebou zaslechnout ozv\u011bnu Jorgov\u00fdch slov.<\/div>\n
„Nem\u011bl jsem se o tom v\u0161em zmi\u0148ovat. On svou matku tak zbo\u017e\u0148oval.“<\/p>\n

autor: Chayenne7<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: modrozelenka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\n

original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Chayenne7 Ot\u00e1zky a l\u017eiv\u00e9 odpov\u011bdi Kdy\u017e se Bill s Andreasem vr\u00e1tili ze st\u00e1j\u00ed, byla u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 druh\u00e1 hodina odpoledn\u00ed. Byli by zp\u00e1tky u\u017e d\u0159\u00edve, kdyby ov\u0161em Bill netrval na tom, \u017ee mus\u00ed Devilish vyh\u0159ebelcovat s\u00e1m, co\u017e byla jedna z jeho z\u00e1lib<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[694],"tags":[],"class_list":["post-699","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-scar-tissue"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/699","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=699"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/699\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=699"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=699"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=699"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}