{"id":7000,"date":"2012-02-05T16:00:00","date_gmt":"2012-02-05T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6981"},"modified":"2012-02-05T16:00:00","modified_gmt":"2012-02-05T15:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-dream-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/05\/novel-of-dreams-my-dream-17\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Dream 17."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> To neboh\u00e9 stvo\u0159en\u00ed jsem sev\u0159el v objet\u00ed a sna\u017eil se jej aspo\u0148 tro\u0161ku ut\u011b\u0161it. Bylo mi to tak l\u00edto, ale to jsem mu te\u010f nesm\u011bl uk\u00e1zat. On pot\u0159eboval podporu a j\u00e1 se vlastn\u011b sna\u017eil pr\u00e1v\u011b o to, aby mi dovolil b\u00fdt jeho oporou, a ta je te\u010f na m\u00edst\u011b. Mali\u010dko jsem se s n\u00edm pohupoval. Je\u0161t\u011b jsem ho nevid\u011bl tak bezmocn\u00e9ho. Pokud o n\u011bj doopravdy stoj\u00edm, m\u011bl bych te\u010f ud\u011blat v\u0161e proto, abych ho vid\u011bl se zase usm\u00edvat. V\u017edy\u0165 m\u00e1m ten jeho \u00fasm\u011bv tak r\u00e1d.<\/div>\n

„Neplakej, Tomi, bude t\u011b bolet hlava,“ \u0161eptnu mu do ou\u0161ka.<\/div>\n
„Choval jsem se jako kret\u00e9n. M\u011bl jsem se hl\u00eddat a ne\u0159\u00edkat mu takov\u00fd hnusn\u00fd v\u011bci jenom ze vzteku,“ vzlykne. Je pravda, \u017ee to, co mu \u0159ekl doma, bylo asi p\u0159\u00edli\u0161. Te\u010f je vlastn\u011b vina i na mn\u011b. Nic jsme spolu nem\u011bli, krom\u011b toho dne\u0161n\u00edho l\u00edb\u00e1n\u00ed, a Brian si mysl\u00ed, \u017ee jsme spolu pro\u0161ukali kolik dn\u016f a noc\u00ed.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, je\u0161t\u011b u n\u011bj doma?“ pohlad\u00edm ho konej\u0161iv\u011b po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Hmm,“ k\u00fdvne hlavou na souhlas.<\/div>\n
„Byla to chyba, ale chyby d\u011bl\u00e1 ka\u017ed\u00fd. Bohu\u017eel to u\u017e nevr\u00e1t\u00ed\u0161, mo\u017en\u00e1 mu to jednou vysv\u011btl\u00ed\u0161,“ \u0161eptnu.<\/div>\n
„Budu ho v\u00eddat ka\u017ed\u00fd den ve \u0161kole po zbytek roku. On\u2026 nenech\u00e1 m\u011b ud\u011blat zkou\u0161ky. J\u00e1 to v\u00edm,“ rozvzlyk\u00e1 se nanovo. Taky m\u011b to napadlo. Ale Brian nem\u016f\u017ee b\u00fdt takov\u00e1 svin\u011b.<\/em> „Jsem takov\u00fd idiot. Jak jsem si n\u011bkdy mohl n\u011bco za\u010d\u00edt s u\u010ditelem, do prdele.“<\/div>\n
\n
„P\u0161\u0161\u0161t, uklidni se,“ p\u0159it\u00e1hnu ho v\u00edc k sob\u011b. „Tome, nevy\u010d\u00edtej si to. Pokud je norm\u00e1ln\u00ed a rozumn\u00fd, tak t\u011b proj\u00edt nech\u00e1. V\u00e1\u0161 vztah ve \u0161kole je student a profesor, nic v\u00edc, nic m\u00ed\u0148. Nem\u011bl by do toho tahat osobn\u00ed \u017eivot.“ On jenom zakrout\u00ed hlavou, popot\u00e1hne nosem a vjede mi prsty do vlas\u016f. Kouknu se na n\u011bj a vydechnu mu na rty.<\/div>\n
„Pom\u016f\u017eu ti, p\u0159\u00edsah\u00e1m,“ po\u0161ept\u00e1m. „I kdybych ti m\u011bl naj\u00edt novou \u0161kolu, i kdybych za n\u00edm m\u011bl doj\u00edt a ud\u011blat cokoli proto, abys tu \u0161kolu dod\u011blal. Jsi inteligentn\u00ed kluk, tohle nem\u016f\u017ee\u0161 zahodit a on ti \u0161lapat po \u017eivot\u011b nem\u016f\u017ee, ani nesm\u00ed.“<\/div>\n
„D\u011bkuju, ale\u2026 j\u00e1 to n\u011bjak zvl\u00e1dnu s\u00e1m. U\u017e jsem dost star\u00fd na to, abych se o sebe postaral,“ po\u0161ept\u00e1 s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Promi\u0148 mi to,“ sklop\u00edm hlavu a tro\u0161ku si ji schov\u00e1m mezi jeho krk a rameno. „J\u00e1 jen\u2026 c\u00edt\u00edm se b\u00fdt vinen a cht\u011bl bych to napravit, ale to asi nezvl\u00e1dnu.“<\/div>\n
„Netrap se t\u00edm. Ty za nic nem\u016f\u017ee\u0161,“ pohlad\u00ed m\u011b jemn\u011b po vlasech, na\u010de\u017e se ode m\u011b pomalu odt\u00e1hne. „J\u00e1 u\u017e p\u016fjdu\u2026“ Pust\u00edm ho a sklesle si ho prohl\u00ed\u017e\u00edm. Nem\u016f\u017eu ho u sebe dr\u017eet. Ch\u00e1pu, \u017ee pot\u0159ebuje b\u00fdt te\u010f s\u00e1m a p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, jak chce\u0161.“<\/div>\n
„Jo,“ broukne. Dlan\u011bmi si ot\u0159e tv\u00e1\u0159e od slz a postav\u00ed se. Hned se zvednu taky. Nech\u00e1m jej se upravit. Nat\u00e1hnu se po pap\u00edrku a nap\u00ed\u0161u na n\u011bj svoje \u010d\u00edslo.<\/div>\n
„Na,“ vtisknu mu do dlan\u011b zmuchlan\u00fd pap\u00edrek a stisknu mu dla\u0148. Pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed a po chvilce ke mn\u011b p\u0159istoup\u00ed, na\u010de\u017e se ke mn\u011b je\u0161t\u011b kr\u00e1tce p\u0159itiskne. Lehce se mu zachv\u011bje hrudn\u00edk od dozn\u00edvaj\u00edc\u00edch vzlyk\u016f.<\/div>\n
„Kdybys n\u011bco pot\u0159eboval, jsem tu pro tebe, ale ty to v\u00ed\u0161,“ vydechnu mu na krk a pohlad\u00edm ho po hlav\u011b. Kdy\u017e se od n\u011bj poodt\u00e1hnu, abych se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed, je\u0161t\u011b se nahnu a kr\u00e1tce ho pol\u00edb\u00edm. Nechci na n\u011bj nijak tla\u010dit. Sp\u00ed\u0161 mu chci dok\u00e1zat, \u017ee jsem tady. Pro n\u011bj tady.<\/em> Na rtech se mu vyr\u00fdsuje \u00fasm\u011bv. N\u011b\u017en\u011b mi polibek oplat\u00ed, sjede mi b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f po tv\u00e1\u0159i a pomalu odstoup\u00ed.<\/p>\n

„D\u011bkuju.“<\/div>\n

Zakrout\u00edm hlavou. „Nen\u00ed za\u010d d\u011bkovat,“ smutn\u011b se pousm\u011bju a pohlad\u00edm ho po pa\u017ei. Rozejde se ke k\u0159eslu pro mikinu, p\u0159i\u010dem\u017e za\u010dne rozbalovat ten pap\u00edrek, kter\u00fd jsem mu vlo\u017eil do ruky. Vlastn\u011b u\u017e te\u010f tajn\u011b douf\u00e1m, \u017ee se mi ozve. I kdy\u017e mo\u017en\u00e1 ten pap\u00edrek n\u011bkde zahod\u00ed, stejn\u011b tak jako od t\u00e9 serv\u00edrky.<\/em> Op\u0159u se o st\u016fl a v tichosti ho sleduju. Ti\u0161e se zasm\u011bje, zavrt\u00ed hlavou a str\u010d\u00ed si pap\u00edrek do kapsy u kalhot.<\/div>\n
„Pap\u00edrky jsou romanti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e si o to \u010d\u00edslo prost\u011b \u0159\u00edct, hm,“ broukne pobaven\u011b a obl\u00e9kne si mikinu. Asi jsem v\u00e1\u017en\u011b idiot, ale moc jsem nepochopil, jak to vzal.<\/div>\n
„No, ale od t\u00e9 serv\u00edrky jsi ho zahodil,“ pousm\u011bju se tro\u0161ku a dojdu k n\u011bmu.<\/div>\n
„Jenom\u017ee ty nejsi serv\u00edrka, ale velk\u00fd \u0161\u00e9f. V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1m z\u00e1jem jenom o vlivn\u00e9 lidi,“ zavtipkuje a sund\u00e1 si bundu z v\u011b\u0161\u00e1ku. Je roztomil\u00fd.<\/em> Zakrout\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Jsi skv\u011bl\u00fd, v\u00ed\u0161 to?“ vydechnu pak.<\/div>\n
„Mmm, v \u010dem p\u0159esn\u011b?“ st\u00e1hne obo\u010d\u00ed. Obl\u00e9kne si bundu a prot\u0159e si o\u010di, aby odstranil posledn\u00ed zbytky slz.<\/div>\n
„Ne v \u010dem, ale kde\u2026“ dojdu k n\u011bmu a p\u0159itisknu mu dla\u0148 na m\u00edsto, kde m\u00e1 srdce. Nesm\u011ble se pousm\u011bje. P\u0159ilo\u017e\u00ed svoji ruku na moji a posune mi ruku o trochu n\u00ed\u017e. Lehce p\u0159itla\u010d\u00ed, abych ho c\u00edtil. Naprosto zv\u00e1\u017en\u00edm. To srd\u00ed\u010dko mu bu\u0161\u00ed tak rychle.<\/p>\n

„Kdy\u017e je tak skv\u011bl\u00fd, d\u00e1vej na n\u011bj pozor. M\u00e1lem jsem na tom stole m\u011bl z\u00e1stavu,“ po\u0161ept\u00e1 s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n

„Jak to?“ pousm\u011bju se. Je pravda, \u017ee z toho byl v\u00e1\u017en\u011b hodn\u011b mimo, ale to m\u011b snad i t\u011b\u0161\u00ed. Jsem r\u00e1d, \u017ee to pro\u017e\u00edval stejn\u011b tak jako j\u00e1.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 se mnou divn\u00fd v\u011bci,“ broukne stydliv\u011b a sklon\u00ed pohled. Ruku mi u\u017e pust\u00ed.<\/div>\n
„L\u00edbilo se ti to?“ zept\u00e1m se up\u0159\u00edmn\u011b s kapkou nad\u011bje v hlase. Sna\u017eil jsem se b\u00fdt po celou dobu klidn\u00fd, i kdy\u017e to uvnit\u0159 m\u011b v\u0159elo.<\/div>\n
„No\u2026 jo,“ usm\u011bje se.<\/div>\n
Stydliv\u011b se ucul\u00edm a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. „P\u0159\u00ed\u0161t\u011b se budu v\u00edc sna\u017eit.“<\/div>\n
„Pak s sebou p\u0159ivez rovnou sanitku,“ \u0161eptne se sm\u00edchem. Naklon\u00ed se ke mn\u011b. Ot\u0159e se mi rty o m\u00e9, a nakonec mi vl\u00edpne drobn\u00fd polibek do koutku rt\u016f. „Tak ahoj\u2026“<\/div>\n
„Ahoj,“ st\u00e1hnu ruku k sob\u011b a p\u0159iv\u0159u o\u010di, kdy\u017e za sebou zav\u0159e dve\u0159e. Nahlas vydechnu a jdu se posadit do k\u0159esla. Je\u0161t\u011b ho tu v\u0161ude po\u0159\u00e1d c\u00edt\u00edm. Posad\u00edm se a skoro a\u017e nep\u0159\u00edtomn\u011b hled\u00edm na to m\u00edsto, kde jsme se l\u00edbali. Po\u0159\u00e1d c\u00edt\u00edm to jeho pevn\u00e9 sev\u0159en\u00ed. Bylo to tak hezk\u00e9. Ani jsem si nep\u0159edstavoval, \u017ee by to tak n\u00e1dhern\u00e9 mohlo b\u00fdt. Ale pak to p\u0159eru\u0161il ten idiot.<\/p>\n

Po\u0159\u00e1d na to mus\u00edm myslet. Co si o sob\u011b zatracen\u011b mysl\u00ed?! I kdybychom tu d\u011blali sebev\u00edce nebo sebem\u00e9n\u011b, on nem\u00e1 pr\u00e1vo sem takhle vlet\u011bt. M\u011bl by b\u00fdt je\u0161t\u011b r\u00e1d, \u017ee jsem nezavolal ochranku. Nikdo tu nen\u00ed zv\u011bdav\u00fd na jeho k\u0159ik. Sice mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee jej na jednu stranu ch\u00e1pu, Tom to p\u0159ehnal, ale myslel jsem si, \u017ee kdy\u017e je star\u0161\u00ed, tak bude um\u011bt jednat l\u00e9pe, ale spletl jsem se.<\/em> P\u0159isunu se ke stolu a za\u010dnu v dlan\u00edch proma\u010dk\u00e1vat ut\u011brku s ledem. V\u0161echno bych snad snesl, ale b\u00edt ho nem\u011bl. Potom u\u017e jsem se nedok\u00e1zal dr\u017eet. Mo\u017en\u00e1 jsem slab\u00fd, ale on ve mn\u011b vyprovokoval takov\u00fd vztek, \u017ee bych ho snad v ten dan\u00fd okam\u017eik uml\u00e1til. Jen m\u011b zar\u00e1\u017e\u00ed, co mi \u0159ekl, ne\u017e ode\u0161el. Nev\u011b\u0159\u00edm tomu.
<\/em><\/p>\n

<\/div>\n

– FLASHBACK –<\/div>\n
\n

Vylet\u00edm z kancel\u00e1\u0159e, skoro sraz\u00edm Deborah, ale to m\u011b te\u010f nezaj\u00edm\u00e1. Rozraz\u00edm dve\u0159e na chodbu a do\u017eenu ho. Chytnu ho za bundu a oto\u010d\u00edm ho k sob\u011b. M\u00e1m chu\u0165 mu jednu vrazit a nakopat ho za to, co Tomovi \u0159ekl, ale k tomu se nesn\u00ed\u017e\u00edm. Nestoj\u00ed mi za to. Myslel jsem si, \u017ee je inteligentn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Sna\u017eil jsem se v\u00e1\u017eit slova, slu\u0161nost vykat si byla na m\u00edst\u011b, ale te\u010f u\u017e nen\u00ed,“ pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. Tro\u0161ku nech\u00e1pav\u011b a hodn\u011b rozzu\u0159en\u011b na m\u011b kouk\u00e1. „Posly\u0161, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee tohle byla chyba. Tom to p\u0159ehnal, ale ty taky. Myslel jsem si, \u017ee jako dosp\u011bl\u00fd mu\u017e se k tomu postav\u00ed\u0161 tro\u0161ku jinak, ale moje \u00favahy jsi zkazil. Je mi jedno, co si o mn\u011b mysl\u00ed\u0161, jak o mn\u011b bude\u0161 te\u010f mluvit. Ale o Tomovi\u2026 rozum\u00ed\u0161, o Tomovi bude\u0161 mluvit jako o \u010dlov\u011bku se srdcem na prav\u00e9m m\u00edst\u011b.“ Nepust\u00edm ho ke slovu. „Zamysli se nad sebou, sakra. Jak ses k n\u011bmu choval. On nen\u00ed kus hadru, je to \u010dlov\u011bk, hodn\u011b citliv\u00fd \u010dlov\u011bk. Ubl\u00ed\u017eil ti t\u00edmhle v\u0161\u00edm, p\u0159ehnal to, co ti \u0159ekl a jen tak mezi n\u00e1mi, pravda to nen\u00ed, i kdy\u017e tomu te\u010f asi nebude\u0161 v\u011b\u0159it, po tom, co jsi vid\u011bl,“ pust\u00edm ho a tak se op\u0159e o ze\u010f. P\u0159ekvapuje m\u011b, jak ml\u010d\u00ed a nebr\u00e1n\u00ed se. \u010cekal jsem, \u017ee mi ji nap\u00e1l\u00ed, ale on nic.<\/p>\n

„Sna\u017e se to pochopit, pros\u00edm,“ \u0159eknu u\u017e klidn\u011bji a odstoup\u00edm od n\u011bj.<\/div>\n

„V\u00ed\u0161 co? Tom je mi ukradenej. Je to mladej pitomej kluk, tak a\u0165 si u\u017e\u00edv\u00e1. Ten, kdo m\u011b nasral, se\u0161 ty,“ p\u0159istoup\u00ed ke mn\u011b a v\u00fdhru\u017en\u011b mi p\u00edchne prstem do hrudi. „Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsi? V\u011bd\u011bl jsi, \u017ee spolu chod\u00edme a i tak jsi za n\u00edm lezl! Jsi hnusn\u00fd hajzl!“<\/div>\n
„O chozen\u00ed tady nebyla a\u017e takov\u00e1 \u0159e\u010d, jako o \u0161uk\u00e1n\u00ed,“ p\u0159imhou\u0159\u00edm o\u010di a nahnu hlavu ke stran\u011b. „Kdyby on necht\u011bl, tak jsem za n\u00edm nelezl. A ne\u0161lo jen o n\u00e1s dva, \u0161lo i o Molly.“<\/div>\n
„Ty v\u016fbec nev\u00ed\u0161, co mezi mnou a Tomem bylo, tak zav\u0159i ten sv\u016fj zob\u00e1k,“ zavr\u010d\u00ed.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, m\u011bl bys to v\u011bd\u011bt hlavn\u011b ty,“ \u0159eknu klidn\u011b. „A te\u010f u\u017e dost, tohle nem\u00e1 cenu. Jen ti chci \u0159\u00edct, \u017ee Tom je ten nejlep\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00fdho zn\u00e1m, a ubli\u017eovat mu nebude\u0161 ty ani nikdo jin\u00fd, sly\u0161\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Zn\u00e1m toho kluka u\u017e n\u011bkolik let. Je\u0161t\u011b o n\u011bm plno v\u011bc\u00ed nev\u00ed\u0161. Za chv\u00edli t\u011b p\u0159estane bavit\u2026 pokud t\u011b d\u0159\u00edv nepodvede,“ u\u0161kl\u00edbne se arogantn\u011b. Shl\u00e9dne si m\u011b, odfrkne a odejde. Vyhod\u00edm pant ke stran\u011b a shl\u00e9dnu si ho zezadu. Zlostn\u011b si ho je\u0161t\u011b zm\u011b\u0159\u00edm pohledem a pak se vr\u00e1t\u00edm do kancel\u00e1\u0159e.<\/p>\n

– KONEC FLASHBACKU –<\/div>\n

\n

Nedok\u00e1zal jsem se po\u0159\u00e1dn\u011b soust\u0159edit na pr\u00e1ci. Stejn\u011b jsem byl cel\u00fd den i noc my\u0161lenkami po\u0159\u00e1d u Toma. M\u011bl jsem obavy z toho, co bude ve \u0161kole. Jestli ho Brian bude dusit, tak j\u00e1 ho pak zadus\u00edm.<\/p><\/div>\n

Kouknul jsem se na notebooku na datum a \u010das. St\u0159eda, 13. 11. 2011, 12:48. Hm\u2026 mo\u017en\u00e1 bych mohl zaj\u00edt na ob\u011bd a u\u017e se nevr\u00e1tit.<\/em> Zaklapnu notebook, za\u010dnu si skl\u00edzet v\u011bci a po chvilce u\u017e oznamuji Deb, \u017ee jdu pry\u010d a \u017ee nev\u00edm, zda se vr\u00e1t\u00edm.<\/div>\n
„Dneska to zabal d\u0159\u00edv,“ mrknu na ni je\u0161t\u011b mezi dve\u0159mi, a pak u\u017e zmiz\u00edm. \u017d\u00e1dn\u00fd ob\u011bd, jedu za n\u00edm.<\/div>\n
Do\u0161el jsem do auta a rozjel se ihned k jeho \u0161kole. V\u016fbec jsem sice netu\u0161il, do kolika dnes m\u00e1, ale to mi bylo fuk. Co bych stejn\u011b d\u011blal. Byl do ve\u010dera v pr\u00e1ci? Hah, v\u00e1\u017en\u011b ne.<\/p>\n

Zaparkoval jsem na tom sam\u00e9m m\u00edst\u011b jako tehdy, kdy\u017e jsem ho pozval do cukr\u00e1rny. Prosed\u011bl jsem v aut\u011b rozhodn\u011b v\u00edc jak hodinu a p\u016fl, ale vyplatilo se to. Hodiny ukazovaly p\u0159esn\u011b 14:24, kdy\u017e vy\u0161el ze \u0161koly. Hned jsem vystoupil z auta ven a upnul k n\u011bmu pohled. Co kdy\u017e m\u011b nechce po v\u010derej\u0161ku ale vid\u011bt\u2026 Mo\u017en\u00e1 je to chyba. Uvid\u00ed n\u00e1s Brian a bude vyv\u00e1d\u011bt znovu. Sakra.<\/em> St\u00e1l a\u017e naho\u0159e a rozhl\u00ed\u017eel se, jako by n\u011bkoho snad hledal. Jako by doufal, \u017ee m\u011b tu uvid\u00ed. Ve dve\u0159\u00edch za n\u00edm se objevil Werner. Tak ty jsi mi tu chyb\u011bl, kamar\u00e1de.<\/em> Zpozorn\u011bl jsem a pootev\u0159el rty. Ud\u011blal jsem asi dva kroky sm\u011brem ke schod\u016fm, ale stejn\u011b ode m\u011b byli daleko. Tom\u016fv pohled se sto\u010dil m\u00fdm sm\u011brem. Jeho tv\u00e1\u0159 se v tu chv\u00edli rozz\u00e1\u0159ila dokonal\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Ani nepozdravil sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele, nev\u0161iml si ani Briana. Rozb\u011bhl se za mnou ze schod\u016f jako mal\u00fd nad\u0161en\u00fd \u0161kol\u00e1\u010dek. Uuf.<\/em> Usm\u00e1l jsem se, a hned mu nastavil n\u00e1ru\u010d. Byl roztomil\u00fd, jak se na nic neohl\u00ed\u017eel a b\u011b\u017eel za mnou. Kdy\u017e ke mn\u011b kone\u010dn\u011b dob\u011bhl, hned m\u011b stra\u0161n\u011b dlouze pol\u00edbil. Mhh, chyb\u011blo mi to. Cht\u011bl jsem ho vid\u011bt. V\u00e1\u017en\u011b jsem tak r\u00e1d, \u017ee ho m\u00e1m pr\u00e1v\u011b te\u010f v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/em> C\u00edtil jsem, jak se mu jemn\u011b chv\u011bly prsty, kdy\u017e mi studen\u00e9 ruce p\u0159ilo\u017eil na krk. Zafun\u011bl jsem spokojen\u011b nosem a oplatil mu to, objal jsem ho kolem pasu a p\u0159ivinul si ho k sob\u011b. Kouknul jsem se sm\u011brem k Brianovi, ale pak jsem o\u010di zav\u0159el a vn\u00edmal jen jeho dokonal\u00e9 rty. Mo\u017en\u00e1 n\u011bkde ve skrytu du\u0161e jsem se te\u010f sm\u00e1l a \u0159\u00edkal si, jen a\u0165 mi z\u00e1vid\u00ed, m\u00e1 toti\u017e co. Ale na druhou stranu m\u011b to mrzelo.<\/em> Hrudn\u00edk se mu prudce zvedl proti m\u00e9mu, kdy\u017e mi b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f sjel po \u010delisti. Znovu mi naprosto t\u00e1l v n\u00e1ru\u010d\u00ed stejn\u011b jako v t\u00e9 kancel\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„Mmm,“ povzdechnul jsem ti\u0161e a sjel mu dlan\u00ed po boku. Nebyl jsem nikdy snad spokojen\u011bj\u0161\u00ed. Kdy\u017e jsem ho tehdy potkal, no\u2026 sp\u00ed\u0161 kdy\u017e m\u011b on p\u0159ekvapil na t\u00e9 ulici, v\u00e1\u017en\u011b jsem si nemyslel, \u017ee by to mohlo skon\u010dit takhle. Je\u0161t\u011b jednou n\u011b\u017en\u011b nas\u00e1l m\u00e9 rty, a\u017e se o n\u011b mazliv\u011b ot\u0159el sv\u00fdmi.<\/div>\n

„Ahoj,“ ur\u00e1\u010d\u00ed se m\u011b kone\u010dn\u011b pozdravit tich\u00fdm zabrouk\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Ahoj,“ usm\u011bju se na n\u011bj a mali\u010dko se poodt\u00e1hnu, abych se mu mohl v\u016fbec pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. U\u017e na m\u011b doslova visel mandlov\u00fdm pohledem pln\u00fdm n\u011bhy.<\/div>\n
„Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ pohlad\u00ed m\u011b palcem po brad\u011b.<\/div>\n
„\u010cekal jsem na tebe,“ brouknu ti\u0161e, sehnu tro\u0161ku hlavu a na ten prst\u00edk mu d\u00e1m pusu. Po\u0159\u00e1d jen \u010dek\u00e1m, kdy sem pan profesor p\u0159ijde a rozbije mi hubu. Mo\u017en\u00e1 se i do\u010dk\u00e1m.<\/em>Moje p\u0159edstavy se ale vypa\u0159ily, jeliko\u017e se Brian sebral a ode\u0161el. Tro\u0161ku se mi snad i ulevilo. Nest\u00e1l jsem o \u017e\u00e1dnou sc\u00e9nu.<\/div>\n
„Nem\u011bl bys b\u00fdt v pr\u00e1ci?“ pousm\u011bje se Tom, na\u010de\u017e mi prstem zjemna p\u0159ejede po spodn\u00edm rtu.<\/div>\n
„No, j\u00e1 jsem tro\u0161ku\u2026 utekl,“ usm\u011bju se. Co bych pro n\u011bj neud\u011blal. Chyb\u011bl mi.<\/em><\/div>\n
Skoro se mu a\u017e zataj\u00ed dech. „Nechci, abys kv\u016fli mn\u011b m\u011bl probl\u00e9my.“<\/div>\n
Zacul\u00edm se na n\u011bj. „Nebudu, neboj se.“ Beznad\u011bjn\u011b povzdechne, a\u017e se nakonec usm\u011bje. Pohlad\u00ed m\u011b po uchu a obda\u0159\u00ed m\u011b drobn\u00fdm polibkem. Oplat\u00edm mu ho a pohlad\u00edm ho po lopatce.<\/p>\n

„Nevad\u00ed ti, \u017ee jsem p\u0159ijel?“ Byl chud\u00e1\u010dek tak vyjukan\u00fd. P\u0159i\u0161lo mi to roztomil\u00e9.<\/div>\n

„J\u00e1 jsem r\u00e1d, jen st\u00e1le nev\u00edm d\u016fvod a \u00fa\u010del,“ d\u00e1 mi malou pusinku. Usm\u00edv\u00e1 se na m\u011b jako slun\u00ed\u010dko. Byl jsem za to r\u00e1d, proto\u017ee jsem se b\u00e1l, jak bude reagovat, a\u017e m\u011b uvid\u00ed. Nav\u00edc nev\u00edm, co se d\u011blo ve \u0161kole.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b ho chce\u0161 v\u011bd\u011bt?“ za\u010dnu si hr\u00e1t mezi prsty s jedn\u00edm z jeho cop\u00e1nk\u016f a kouk\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. Nahnu se k n\u011bmu. „Cht\u011bl jsem t\u011b vid\u011bt,“ \u0161eptnu mu do ou\u0161ka.<\/div>\n
„U\u017e m\u011b vid\u00ed\u0161. Co bude d\u00e1l?“ po\u0161ept\u00e1 zjihle.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem t\u011b pol\u00edbit a l\u00edbat t\u011b,“ usm\u011bju se a chytnu ho za tv\u00e1\u0159i\u010dku. „Cht\u011bl jsem b\u00fdt s tebou.“ Chv\u00edli mi hled\u011bl do o\u010d\u00ed, a\u017e se ke mn\u011b odv\u00e1\u017en\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eil, a kdy\u017e pobral dostatek vzduchu, za\u010dal m\u011b n\u011b\u017en\u011b l\u00edbat. L\u00edb\u00e1 tak stra\u0161n\u011b hezky. Nev\u00edm, jestli je to t\u00edm, jak m\u00e1 jemn\u00e9 a pln\u00e9 rty nebo t\u00edm, co se mezi n\u00e1mi d\u011bje, ale v\u011bt\u0161\u00ed d\u016fraz p\u0159ikl\u00e1d\u00e1m k t\u00e9 druh\u00e9 variant\u011b.<\/em> Zav\u0159el jsem o\u010di a st\u00e1hnul kolem jeho krku pa\u017ee. V\u00edc jsem si ho k sob\u011b tak p\u0159ivinul a za\u010dal mu to opl\u00e1cet. D\u00e1val jsem velk\u00fd d\u016fraz na rty, proto jsem chvilku vy\u010dkal, ne\u017e jsem vyb\u00eddnul jeho jazyk ke h\u0159e. Zd\u00e1lo se, \u017ee na okam\u017eik zav\u00e1hal. Pot\u00e9 se mi ale celkem drze vloupal jazykem do pusy. Jeho dech se za\u010dal zrychlovat. Byl najednou tak dychtiv\u00fd.<\/p>\n

Sjel jsem rukama dol\u016f a chytnul ho za boky, p\u0159itiskl jsem ho na sebe. Nahnul jsem hlavu v\u00edc ke stran\u011b, aby ke mn\u011b m\u011bl lep\u0161\u00ed p\u0159\u00edstup. Jazykem jsem krou\u017eil kolem toho jeho. \u0160pi\u010dkou jazyka jsem nar\u00e1\u017eel do t\u00e9 jeho a kmital po n\u00ed. Piercingem jsem mu p\u0159ejel po jazyku a nab\u00eddnul mu ho ke h\u0159e. Hrav\u011b objel dokola cel\u00fd m\u016fj jazyk, a pot\u00e9 si chvilinku pohr\u00e1l s ozd\u016fbkou. D\u00e1val ale p\u0159edev\u0161\u00edm d\u016fraz na rty. Chopil se toho pom\u011brn\u011b state\u010dn\u011b, i kdy\u017e jsem z n\u011bj c\u00edtil spoustu nejistoty, co\u017e m\u011b mrzelo. Trochu do m\u011b rukou zatla\u010dil. Hned jsem ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f vzad, a\u017e jsem se op\u0159el o kapotu auta. Tro\u0161ku jsem se do polibk\u016f usm\u00e1l. Zd\u00e1lo se mi, \u017ee se op\u011bt chv\u011bl. U\u017e zase ned\u00fdchal. Trhan\u011b vydechl, a\u017e kdy\u017e se na m\u011b bezvl\u00e1dn\u011b polo\u017eil. Odt\u00e1hnu se od n\u011bj a zam\u011b\u0159\u00edm pohled k jeho o\u010d\u00edm.<\/p>\n

„P\u016fjdeme do auta, hm?“ usm\u011bju se tro\u0161ku. Nechci, aby si p\u0159ipadal n\u011bjak trapn\u011b. „I kdy\u017e, tohle se mi l\u00edb\u00ed,“ po\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n

„Ne, j\u00e1 pot\u0159ebuju vzduch,“ vydechne. Sleze ze m\u011b a sval\u00ed se mi na kapotu. „Mus\u00edm za\u010d\u00edt chodit na n\u011bjak\u00e1 dechov\u00e1 cvi\u010den\u00ed. V\u017edycky zapomenu d\u00fdchat.“ Je to v\u016fbec mo\u017en\u00e9, abych ho dovedl a\u017e k tomu, \u017ee p\u0159estane d\u00fdchat?<\/em><\/div>\n
„Asi t\u011b to nau\u010d\u00edm,“ stoupnu si k n\u011bmu a vyt\u00e1hnu ho za ruce do sedu. „Chce\u0161 um\u011bl\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed?“ zacul\u00edm se.<\/div>\n
„Ty se bude\u0161 divit, a\u017e sebou v\u00e1\u017en\u011b seknu,“ zasm\u011bje se ti\u0161e.<\/div>\n
„Ani to nezkou\u0161ej,“ pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i a chytnu ho pak za ruku.<\/div>\n
„Tak co budeme d\u011blat?“ vyhled\u00e1 si m\u00e9 o\u010di. To se pt\u00e1\u0161 toho prav\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
„No, j\u00e1 p\u0159esn\u00fd pl\u00e1n nem\u00e1m. Hlavn\u011b jsem t\u011b cht\u011bl vid\u011bt,“ usm\u011bju se. „Ale pokud chce\u0161, m\u016f\u017eeme zaj\u00edt na ob\u011bd, teda pokud jsi u\u017e nejedl.“<\/div>\n
„J\u00edt ve t\u0159i hodiny na ob\u011bd se moc nehod\u00ed,“ prohod\u00ed pobaven\u011b.<\/div>\n
„To u\u017e jsou t\u0159i?“ podzvednu obo\u010d\u00ed. „No sakra,“ zasm\u011bju se. Okay, to se nepovedlo. Nab\u00eddnul bych mu, \u017ee bychom mohli jet ke mn\u011b, ale co kdy\u017e to vezme tak, \u017ee si s n\u00edm chci hned vl\u00e9zt do postele. Sakra, to je dilema.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 nem\u00e1m hlad. D\u011bkuju,“ odm\u00edtne s \u00fasm\u011bvem. „Nav\u00edc budu muset j\u00edt do pr\u00e1ce, abych byl brzy doma kv\u016fli Molly,“ povzdechne. Tak\u017ee dilema z\u0159ejm\u011b vy\u0159e\u0161eno, ach jo.<\/p>\n

<\/em> „Ah tak. Tak j\u00e1 t\u011b tam aspo\u0148 odvezu, co ty na to?“<\/div>\n

„M\u00e1m je\u0161t\u011b hodinu \u010das,“ pousm\u011bje se. Idiote! Oh, nejrad\u0161i bych si dal p\u0159es hubu. Co \u0159eknu, je \u0161patn\u00e9, ba je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Tak m\u016f\u017eeme n\u011bkam zajet a j\u00edt se t\u0159eba proj\u00edt, nebo bys cht\u011bl j\u00edt do n\u011bjak\u00e9 kav\u00e1rny? \u0158ekni si, co bys r\u00e1d,“ sna\u017e\u00edm se vyhledat odpov\u011b\u010f v jeho o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Mmm, na tom mi v\u00e1\u017en\u011b nesejde,“ sklon\u00ed s \u00fasm\u011bvem pohled k m\u00e9 ruce, za kterou m\u011b vezme. Uzav\u0159e ji ve sv\u00fdch tepl\u00fdch dlan\u00edch.<\/div>\n
„A na \u010dem ti sejde?“ sleduju jeho dlan\u011b, jak m\u011b jimi h\u0159eje.<\/div>\n
„Na tom, \u017ee budu s tebou. Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, kde,“ usm\u011bje se sladce. Pohlad\u00ed m\u011b po prstech a znovu mi ruku sev\u0159e. „Opravdu nebude\u0161 m\u00edt v pr\u00e1ci probl\u00e9my? Bude\u0161 se tam je\u0161t\u011b vracet?“ vzhl\u00e9dne ke mn\u011b. Je tak hezky starostliv\u00fd. Jin\u00fd kluk by mi \u0159ekl, \u017ee budu s n\u00edm a nezaj\u00edmalo by ho, zda budu m\u00edt n\u011bjak\u00e9 pot\u00ed\u017ee \u010di ne.<\/em><\/div>\n
„Ne, m\u00e1m hodn\u011b napracov\u00e1no, a abych pravdu \u0159ekl, i kdybych tam p\u00e1r dn\u00ed ne\u0161el, nic se nestane. Nem\u011bj obavy,“ p\u0159ejedu mu prsty po dlani. „Ne, asi ne.“ L\u00edb\u00ed se mi na n\u011bm, jak je sv\u011bdomit\u00fd, jak v\u00e1\u017en\u011b v\u011bci nebere na lehkou v\u00e1hu. Je inteligentn\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „Tr\u00e1vil jsi d\u0159\u00edv hodn\u011b \u010dasu v pr\u00e1ci?“ zept\u00e1 se se z\u00e1jmem.<\/div>\n

Pok\u00fdv\u00e1m hlavou a tro\u0161ku sklop\u00edm zrak. „Nejen d\u0159\u00edv.“<\/div>\n
„St\u00e1le tr\u00e1v\u00ed\u0161\u2026“ dod\u00e1 ti\u0161eji.<\/div>\n
„Proto\u017ee jsem do te\u010f nem\u011bl na co se t\u011b\u0161it, kam sp\u011bchat, hlavn\u011b za k\u00fdm,“ pohlad\u00edm ho po h\u0159betu ruky. A te\u010f je t\u00edm d\u016fvodem on.<\/em><\/div>\n
„Jenom\u017ee\u2026 te\u010f t\u011b tam budou postr\u00e1dat, pokud tam nebude\u0161,“ \u0159ekne mi opatrn\u011b.<\/div>\n
„Tome, u\u017e tam nikdo neb\u00fdval, kdy\u017e jsem tam j\u00e1 sed\u011bl. Nikdo m\u011b tam postr\u00e1dat nebude. J\u00e1 d\u011blal pr\u00e1ci nav\u00edc.“<\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026 nechci, aby\u2026 abych ti n\u011bjak komplikoval \u017eivot a naru\u0161oval tv\u016fj u\u017e zab\u011bhl\u00fd re\u017eim,“ pov\u00ed mi sklesle a sklon\u00ed pohled. Pod\u00edv\u00e1m se n\u011bkam jinam a oddechnu. To je ale bl\u00e1z\u00ednek. Jak m\u016f\u017ee takov\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko v\u016fbec existovat?<\/em><\/div>\n
„Tak poslouchej,“ chytnu ho za bradu a zvednu mu hlavu. „Tys mi ten \u017eivot ud\u011blal hez\u010d\u00edm, j\u00e1 jsem si tohle p\u0159\u00e1l a jsem za to r\u00e1d. Ty nic nekomplikuje\u0161 ba naopak. D\u011bl\u00e1\u0161 m\u016fj \u017eivot kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm.“<\/div>\n
On ale hlavu sklop\u00ed znovu.<\/p>\n

„Mluvil jsem s Brianem\u2026“ A sakra. Jestli mu jen slovem ubl\u00ed\u017eil\u2026!<\/em><\/div>\n

„A?“ vydechnu b\u00e1zliv\u011b.<\/div>\n
„\u0158ekl mi, \u017ee ti brzy za\u010dne moje povaha vadit, \u017ee jsem st\u00e1le stejn\u011b nudn\u00fd a d\u00e1 se ode m\u011b o\u010dek\u00e1vat, co ud\u011bl\u00e1m. Podle n\u011bj nejsi typ \u010dlov\u011bka, kter\u00fd je schopn\u00fd to sn\u00e1\u0161et. \u0158ekl, \u017ee m\u011b stejn\u011b odkopne\u0161 a znovu p\u0159ilezu za n\u00edm,“ po\u0161ept\u00e1 smutn\u011b. Pootev\u0159u pusu.<\/div>\n
„Tome,“ vydechnu na\u0161tvan\u011b. Ne\u010dekal jsem, \u017ee to bude a\u017e takov\u00fd hajzl. Jak jen tohle m\u016f\u017ee \u0159\u00edct? Copak zn\u00e1 m\u011b a mou povahu?<\/em> „On m\u011b v\u016fbec nezn\u00e1. Neposlouchej ho, v\u017edy\u0165\u2026 j\u00e1 t\u011b chci poznat, m\u011bl bys poznat i ty m\u011b. Nad t\u00edmhle v\u016fbec nep\u0159em\u00fd\u0161lej.“<\/div>\n
„Mn\u011b je jedno, co \u0159\u00edk\u00e1. Jen\u2026 se boj\u00edm, \u017ee m\u00e1 pravdu v tom, \u017ee t\u011b brzy za\u010dnu nudit. Jsem takov\u00fd\u2026 hodn\u00fd naivn\u00ed pitomec,“ \u0161eptne s pohledem zabo\u0159en\u00fdm n\u011bkam do zem\u011b. Donut\u00edm ho zvednout hlavi\u010dku a kouknu se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Mn\u011b nudn\u00fd nep\u0159ijde\u0161 a to, co bude, uvid\u00edme. Nechci p\u0159edb\u00edhat, ale j\u00e1 jsem te\u010f s tebou a spokojen\u00fd.“ Na to mi nic nepov\u00ed. Jenom se mi d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jsem \u0161\u0165astn\u00fd za to, jak\u00fd jsi,“ pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i a nahnu se k n\u011bmu. V\u011bnuji mu drobn\u00fd polibek. Polibek mi op\u011btuje, a pot\u00e9 se odt\u00e1hne. Co jsem \u0159ekl \u0161patn\u011b\u2026 V\u017edy\u0165 j\u00e1 to myslel dob\u0159e.<\/em><\/div>\n
„M\u011bl bych u\u017e j\u00edt,“ sleze pomalu z kapoty.<\/div>\n
„Tomi, po\u010dkej,“ chytnu ho za ruku a kouknu se mu do o\u010d\u00ed. „Co jsem ti ud\u011blal?“<\/div>\n
„Nic. Jen\u2026 je toho moc,“ \u0161eptne. Asi na n\u011bj p\u0159\u00edli\u0161 tla\u010d\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ odt\u00e1hnu se od n\u011bj. „M\u016f\u017eu t\u011b odv\u00e9st?“<\/div>\n
„J\u00e1 se\u2026 projdu. \u010cerstv\u00fd vzduch mi prosp\u011bje. D\u00edky,“ odm\u00edtne se sklon\u011bn\u00fdm pohledem. Semknu rty k sob\u011b a odvr\u00e1t\u00edm od n\u011bj na okam\u017eik pohled. Odm\u00edtnul m\u011b. Naprosto m\u011b odm\u00edtnul.<\/em><\/div>\n
„Okay,“ pok\u00fdv\u00e1m hlavou.<\/div>\n
„Tak ahoj,“ \u0159ekne ti\u0161e a rozejde se pry\u010d. To p\u0159ece nejde. Tolik to bol\u00ed. Najednou c\u00edt\u00edm, jako by se uvnit\u0159 m\u011b n\u011bco hnulo.<\/em> Chvilku se za n\u00edm d\u00edv\u00e1m, ale pak se k n\u011bmu rychle rozejdu.<\/p>\n

„P\u0159ece\u2026 p\u0159ece takhle neodejde\u0161,“ vydechnu, kdy\u017e ho dojdu.<\/div>\n

„A jak m\u00e1m odej\u00edt?“ povzdechne a zastav\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 se ti omlouv\u00e1m, jestli jsem ti cokoli ud\u011blal, ale\u2026 j\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to te\u010f t\u011b\u017ek\u00e9. Asi bude nejlep\u0161\u00ed, a\u017e bude\u0161 ty s\u00e1m cht\u00edt. Nechci t\u011b takhle obt\u011b\u017eovat a tla\u010dit na tebe,“ sjedu mu po ramenu.<\/div>\n
„P\u0159ipad\u00e1m si jako\u2026 d\u011bvka. Choval jsem se \u0161patn\u011b. I kdy\u017e vztah s Brianem nebyl dokonal\u00fd, po\u0159\u00e1d to byl vztah. A od t\u00e9 doby, co jsem t\u011b poznal, se v\u0161echno zm\u011bnilo. I kdy\u017e jsem byl s n\u00edm, myslel jsem na tebe. \u0160el jsem s tebou na sch\u016fzku za jeho z\u00e1dy. Pol\u00edbil jsem t\u011b za jeho z\u00e1dy. A pak jsem mu z pitom\u00e9ho vzteku je\u0161t\u011b \u0159ekl takovou stra\u0161nou kravinu. Celou\u2026 Celou tu dobu jsem podv\u011bdom\u011b v\u0161echno d\u011blal proto, aby to takhle dopadlo. Cht\u011bl jsem, aby to takhle dopadlo a j\u00e1 byl s tebou. Jsem\u2026 svin\u011b,“ vychrl\u00ed ze sebe ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 pocity chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem, na\u010de\u017e zav\u0159e o\u010di. Nev\u00edm, co mu odpov\u011bd\u011bt. Na jednu stranu m\u00e1 pravdu, na druhou ne. Z velk\u00e9 \u010d\u00e1sti je to moje vina. Brian m\u011bl pravdu, nem\u011bl jsem za n\u00edm l\u00e9zt.<\/em> Chvilku to jen vst\u0159eb\u00e1v\u00e1m a sna\u017e\u00edm se p\u0159ij\u00edt na vhodnou odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

„Nejsi svin\u011b, Tome. Je t\u011b\u017ek\u00e9 to \u0159e\u0161it z moj\u00ed strany, ale kdy\u017e jsi to tak cht\u011bl, m\u011bl jsi k tomu asi d\u016fvod. Spr\u00e1vn\u00e9 to t\u0159eba v\u016f\u010di Brianovi nebylo, ale n\u011bkdy \u010dlov\u011bk mus\u00ed ud\u011blat n\u011bco, aby si \u0161el za t\u00edm, co chce. Ale neh\u00e1zej vinu na sebe. Vina je to i moje. J\u00e1 pochop\u00edm, kdy\u017e\u2026 tohle skon\u010d\u00ed,“ sv\u011bs\u00edm hlavu. Moje ve\u0161ker\u00e9 nad\u011bje jako by se bortily.<\/em> Zad\u00edv\u00e1m se sm\u011brem k m\u00fdm bot\u00e1m. „\u2026jeho zn\u00e1\u0161 u\u017e p\u00e1r let, byl jsi s n\u00edm\u2026 m\u00e1\u0161 k n\u011bmu pouto. A j\u00e1 ho kazit nechci. V klidu si nechej v\u0161echno proj\u00edt hlavou, te\u010f je v\u0161e p\u0159\u00edli\u0161 rychl\u00e9.“<\/div>\n

„Jenom\u017ee j\u00e1 chci tebe\u2026“<\/div>\n
Zvednu k n\u011bmu pohled a vydechnu. „D\u011bkuju,“ odv\u011bt\u00edm.<\/div>\n
„Jen pot\u0159ebuju\u2026 vzduch,“ nadechne se zhluboka.<\/div>\n
„Tak d\u00fdchej,“ tro\u0161ku ho pro jistotu podep\u0159u.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm to a\u017e tak doslova,“ zakrout\u00ed se sm\u00edchem hlavou.<\/div>\n
„U tebe \u010dlov\u011bk nikdy nev\u00ed,“ usm\u011bju se mali\u010dko. „D\u00e1m ti volnost a prostor, kolik jen bude\u0161 cht\u00edt.“<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju se jenom proj\u00edt a v klidu na vzduchu pop\u0159em\u00fd\u0161let,“ pohlad\u00ed m\u011b po pa\u017ei.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0161eptnu. „Tak\u2026 a\u017e bude\u0161 cht\u00edt, moje \u010d\u00edslo m\u00e1\u0161\u2026“ ud\u011bl\u00e1m krok od n\u011bj. Te\u010f se jen tak neodv\u00e1\u017e\u00edm n\u011bco ud\u011blat, cht\u011blo by to mo\u017en\u00e1 zvolnit.<\/em> Povyt\u00e1hne obo\u010d\u00ed a pod\u00edv\u00e1 se na chodn\u00edk, jak\u00fd krok jsem od n\u011bj ustoupil. Pobaven\u011b na\u0161pul\u00ed rty a o ten krok ke mn\u011b p\u0159istoup\u00ed. Sleduju ho. Pootev\u0159u tro\u0161ku rty a \u0161pi\u010dku jazyka si skousnu mezi zuby.<\/p>\n

„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi za mnou p\u0159ijel a mohl jsem t\u011b vid\u011bt,“ koukne se mi do o\u010d\u00ed. V\u017edycky m\u011b t\u00edm sv\u00fdm pohledem odrovn\u00e1.<\/em><\/div>\n

„J\u00e1 taky,“ nadechnu se.<\/div>\n
„Co bude\u0161 d\u011blat po zbytek dne?“ zaj\u00edm\u00e1 se.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 pojedu dom\u016f a budu tam po zbytek dne zav\u0159en\u00fd,“ p\u0159izn\u00e1m.<\/div>\n
„To je mi\u2026 l\u00edto. To\u2026 nechci,“ vyd\u00e1 ze sebe. Je tak hodn\u00fd a ohledupln\u00fd. Obdivuju ho.<\/em> Usm\u011bju se na n\u011bj a nat\u00e1hnu k n\u011bmu ruku, jako bych ho cht\u011bl pohladit.<\/div>\n
„Netrap se t\u00edm. Jsem\u2026 zvykl\u00fd,“ pokr\u010d\u00edm tro\u0161ku smutn\u011b rameny.<\/div>\n
„Zvykl\u00fd mo\u017en\u00e1 jsi, jenom\u017ee u\u017e ti to nebude sta\u010dit,“ na\u0161pul\u00ed rty. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee p\u0159e\u017eije\u0161 dv\u011b hodiny s d\u011btmi a se mnou?“ usm\u011bje se.<\/div>\n
„Jsem si t\u00edm jist\u00fd, jen\u2026 j\u00e1 tam nechci otravovat,“ p\u0159imhou\u0159\u00edm o\u010di. „Oni se t\u011b\u0161\u00ed na tebe.“<\/div>\n
„Jenom\u017ee Patty a Lucy se po\u0159\u00e1d ptaj\u00ed na tebe,“ p\u0159it\u00e1hne si m\u011b k sob\u011b trochu za bundu. Sakra, to je ta mal\u00e1 divok\u00e1 blond\u00fdnka.<\/em><\/div>\n
„Fakt?“ usm\u011bju se tro\u0161ku.<\/div>\n
„Tebe si prost\u011b ka\u017ed\u00fd zamiluje, i kdy\u017e o to nestoj\u00ed\u0161,“ pokr\u010d\u00ed s \u00fasm\u011bvem rameny.<\/div>\n
„Kdo \u0159ekl, \u017ee o to nestoj\u00edm, hm?“ pousm\u011bju se.<\/div>\n
„Tv\u016fj v\u00fdraz a p\u0159\u00edstup,“ zatah\u00e1 m\u011b jemn\u011b za bradu. To jsem byl a\u017e tak nesnesiteln\u00fd?<\/em><\/div>\n
„Polep\u0161\u00edm se,“ brouknu a pootev\u0159u na n\u011bj pusu, jak m\u011b tah\u00e1.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co? Ka\u0161lu na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Nebudu to \u0159e\u0161it. Budu alespo\u0148 pro jednou spont\u00e1nn\u00ed,“ pousm\u011bje se.<\/div>\n
„Bu\u010f spont\u00e1nn\u00ed,“ usm\u011bju se a zagestikuluji rukama na znamen\u00ed volnosti. Takov\u00e9ho ho m\u00e1m toti\u017e nejrad\u011bji.<\/em><\/div>\n
„Ty se\u0161 mi ale sla\u010fou\u0161ek,“ zasm\u011bje se. Chytne mi ty ruce sv\u00fdmi, spout\u00e1 mi je za z\u00e1dy a postav\u00ed se na \u0161pi\u010dky, aby m\u011b mohl pol\u00edbit na bradu, za kterou m\u011b tahal.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u017edycky,“ zasm\u011bju se a d\u00e1m mu pak pusinku. Nakonec ho zat\u00e1hnu do auta.<\/div>\n
„P\u0159ipoutat,“ upozorn\u00edm ho s \u00fasm\u011bvem. Sice zakrout\u00ed hlavou, ale p\u0159ipout\u00e1 se. Pot\u00e9 se u\u017e rozjedu k d\u011btsk\u00e9mu domovu. Jsem v\u00e1\u017en\u011b zv\u011bdav\u00fd, jak na m\u011b ty d\u011bti\u010dky budou dnes reagovat.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL To neboh\u00e9 stvo\u0159en\u00ed jsem sev\u0159el v objet\u00ed a sna\u017eil se jej aspo\u0148 tro\u0161ku ut\u011b\u0161it. Bylo mi to tak l\u00edto, ale to jsem mu te\u010f nesm\u011bl uk\u00e1zat. On pot\u0159eboval podporu a j\u00e1 se vlastn\u011b sna\u017eil pr\u00e1v\u011b o<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[479],"tags":[],"class_list":["post-7000","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-dream"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7000","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7000"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7000\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7000"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7000"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7000"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}