{"id":7003,"date":"2012-02-04T18:00:00","date_gmt":"2012-02-04T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6984"},"modified":"2012-02-04T18:00:00","modified_gmt":"2012-02-04T17:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-36","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/04\/zeiten-andern-dich-36\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 36."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
Trhnu sebou, kdy\u017e sly\u0161\u00edm cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed. Ach, Nelly s Gordonem u\u017e jsou doma. Posad\u00edm se pomalu na gau\u010di a lehce zam\u017eour\u00e1m, ne\u017e si zvyknu na sv\u011btlo z chodby.
„Ahoj,“ \u0159ekne potichu Gordon s \u00fasm\u011bvem, se sp\u00edc\u00ed Nelly v n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Ulo\u017e\u00edm j\u00ed, a p\u0159ijdu.“
„Ahoj,“ \u0161pitnu s \u00fasm\u011bvem taky a pod\u00edv\u00e1m se na telefon. P\u016fl \u0161est\u00e9 r\u00e1no. Telefon odlo\u017e\u00edm, skr\u010d\u00edm kolena k t\u011blu, kter\u00e1 si obejmu a nadechnu se v\u016fn\u011b Tomovy mikiny. Ano, nesundal jsem ji.
Nejprve jsem si myslel, \u017ee mu je\u0161t\u011b zavol\u00e1m, ale nakonec jsem si dod\u00e1val odvahu tak dlouho, \u017ee jsem se stihl vykoupat, ustlat si na gau\u010di a usnout. Usm\u011bju se s pohledem do pr\u00e1zdna a vydechnu.
„Tak co?“ objev\u00ed se ve dve\u0159\u00edch Gordon, a ohledupln\u011b nech\u00e1 sv\u00edtit jen sv\u011btlo v chodb\u011b. Posad\u00ed se naproti mn\u011b a prohl\u00e9dne si m\u011b.
„Super. Jak jste se m\u011bli vy? Nelly spala celou dobu, ne?“
„N\u00e1hodou ne, usnula a\u017e te\u010fka hodinu p\u0159ed koncem a pak a\u017e v aut\u011b. Nev\u011b\u0159il bys, jakou v\u00fddr\u017e ty d\u011bti dneska maj\u00ed, v\u011bt\u0161\u00ed jak rodi\u010de,“ nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u00ed hlavou a zasm\u011bje se. „Ta je jeho?“ pokyne s pohledem na mikinu.
„Jo, no cht\u011bl jsem mu ji vr\u00e1tit, proto\u017ee venku byla ve\u010der zima, ale n\u011bjak jsem to nezvl\u00e1dl.“
„Aha. No nic, j\u00e1 jdu do sprchy a zalehnu.“<\/p>\n

„Tamhle je to nov\u00fd album od Coldplay, jak jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee jsem koupil,“ uk\u00e1\u017eu na stolek v rohu m\u00edstnosti, „pak si ho poslechni. A stejn\u011b si mysl\u00edm, \u017ee bych ti \u010d\u00e1st t\u011bch pen\u011bz od Marka m\u011bl d\u00e1t. Za n\u011bjak\u00fd u\u017e jsem koupil do \u00fatulku krmen\u00ed, ale je\u0161t\u011b n\u011bco mi zbylo.“
„Poslechnu si, r\u00e1d. Ale ty pen\u00edze pros\u00edm t\u011b ne\u0159e\u0161, u\u017e jednou jsem ti \u0159ekl ne. Jen si je nech, jist\u011b se ti hod\u00ed. A jdi si lehnout nahoru, tady se ned\u00e1 sp\u00e1t.“ Vstane, ve dve\u0159\u00edch mi s \u00fasm\u011bvem pop\u0159eje dobrou noc a za chvilku u\u017e sly\u0161\u00edm jen tekouc\u00ed vodu z koupelny.
Se z\u00edvnut\u00edm se zad\u00edv\u00e1m z okna, kde se rozedn\u00edv\u00e1. Mo\u017en\u00e1 bych n\u011bkdy m\u011bl vst\u00e1vat takhle brzo a u\u017e\u00edvat si jen to probouzen\u00ed p\u0159\u00edrody a slunce, kter\u00e9 se sna\u017e\u00ed prvn\u00edmi paprsky dominantn\u011b dostat a\u017e na sam\u00fd vrchol. Te\u010f by byl ten nejlep\u0161\u00ed \u010das, kdy bych byl schopn\u00fd Tomovi zavolat, ale bohu\u017eel si nemysl\u00edm, \u017ee by byl nad\u0161en\u00fd. Nicm\u00e9n\u011b douf\u00e1m, \u017ee tu mikinu nebude postr\u00e1dat.<\/div>\n

\n
„Jo a proj\u00ed\u017ed\u011bli jsme mali\u010dkatou vesni\u010dkou a tam byli sam\u00fd chaloupky a roztomil\u00fd barevn\u00fd dome\u010dky.“ Vypr\u00e1v\u00ed mi Nelly p\u0159i pond\u011bln\u00ed cest\u011b do \u0161kolky z\u00e1\u017eitky z p\u00e1tku, kter\u00e9 mi je\u0161t\u011b zapomn\u011bla odvypr\u00e1v\u011bt. Po dlouh\u00e9 dob\u011b jsme s Nelly jeli zase autobusem, proto\u017ee Gordon pot\u0159eboval odjet brzo r\u00e1no do pr\u00e1ce. A Nelly je dnes tak upov\u00eddan\u00e1, \u017ee u\u017e jen u sn\u00eddan\u011b jsem m\u011bl d\u011bravou hlavu ze v\u0161ech t\u011bch informac\u00ed.
Povzdechnu si s pousm\u00e1n\u00edm a obez\u0159etn\u011b j\u00ed stisknu ruku, kdy\u017e se p\u0159ed n\u00ed objev\u00ed pozvednut\u00e1 dla\u017eka v chodn\u00edku, o kterou jsem byl p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee zakopne, proto\u017ee se kouk\u00e1 p\u0159i vypr\u00e1v\u011bn\u00ed do nebe ne\u017e p\u0159ed sebe. „Bacha,“ upozorn\u00edm ji a t\u00edm zaujmu i jej\u00ed pozornost.
„Co?“
„Mohla jsi zakopnout.“
„Bille, to je ten kluk, co jsme ho tady u\u017e potkali, \u017ee jo?“
Strhnu rychle pohled z Nelly p\u0159ed sebe s t\u00edm nejhor\u0161\u00edm o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm. Neskute\u010dn\u00e1 \u00faleva se ale objev\u00ed, jakmile kus p\u0159ed n\u00e1mi spat\u0159\u00edm Toma. „No, toho taky.“
„A… ten je zlej?“
Tak\u017ee ona Toma v\u00e1\u017en\u011b asi moc v tom aut\u011b nezkoumala nebo nev\u00edm, jak to, \u017ee ho nepozn\u00e1v\u00e1. „Ne, Nelly, on je hodn\u00fd.“
„Jak to?“ Zaraz\u00edm se. Aha, jak to, \u017ee je Tom te\u010f hodn\u00fd? „Nechci, aby ti ubl\u00ed\u017eil, kdy\u017e ho mus\u00edme potkat.“
„Zlato, on mi neubl\u00ed\u017e\u00ed. On je te\u010f… on je te\u010f m\u016fj kamar\u00e1d, v\u00ed\u0161? Nemus\u00ed\u0161 se ho b\u00e1t, v\u00e1\u017en\u011b.“
Nelly si m\u011b na to v\u00e1\u017en\u011b prohl\u00e9dne a pak pokr\u010d\u00ed rameny. „Tak\u017ee u\u017e to nemus\u00ed\u0161 \u0159\u00edkat ta\u0165kovi?“
„Ta\u0165ka ale v\u00ed, \u017ee on je te\u010f m\u016fj kamar\u00e1d, v\u00ed\u0161?“
„Ty ho m\u00e1\u0161 te\u010f r\u00e1d?“
Uf, v\u0161ete\u010dn\u00e9 ot\u00e1zky d\u011bt\u00ed. „Jo,“ \u0159eknu stroze, kdy\u017e u\u017e s \u00fasm\u011bvem zvednu pohled k Tomovi stoj\u00edc\u00edmu p\u0159ed n\u00e1mi.<\/p>\n

„Ahoj,“ usm\u011bje se a jemn\u011b semkne rty, kdy\u017e se koukne na Nelly, kter\u00e1 si ho zv\u011bdav\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed.
„Ahoj.“ Nachyt\u00e1m se, jak si ho i j\u00e1 prohl\u00ed\u017e\u00edm jak svat\u00fd obr\u00e1zek. Rychle zat\u0159epu hlavou a pod\u00e1m mu mikinu doposud hozenou p\u0159es svou ta\u0161ku. „Tvoje. Omlouv\u00e1m se, cht\u011bl jsem ti j\u00ed vr\u00e1tit, ale zapomn\u011bl jsem na to.“
„Popravd\u011b jsem t\u011b na to cht\u011bl upozornit, ale pak jsem si \u0159ekl, \u017ee aspo\u0148 budu m\u00edt d\u016fvod t\u011b vid\u011bt.“
Rychle se kouknu na Nelly. „Nelly, tohle je Tom, byla by slu\u0161nost pozdravit,“ upozorn\u00edm ji k\u00e1rav\u011b.
„Hm. Ty m\u00e1\u0161 to hezk\u00fd auto?“ vypadne ale m\u00edsto toho z n\u00ed, a j\u00e1 na n\u00ed vyt\u0159e\u0161t\u00edm pohled. Tak\u017ee poznala.
Tom se sm\u00edchem p\u0159ik\u00fdvne. „Jo, to bych m\u011bl b\u00fdt j\u00e1.“
„Aha, a ty te\u010f p\u016fjde\u0161 s n\u00e1ma do \u0161kolky? Proto\u017ee j\u00e1 je\u0161t\u011b chod\u00edm do \u0161kolky, j\u00e1 s v\u00e1ma do \u0161koly nem\u016f\u017eu, v\u00ed\u0161?“
„Jestli v\u00e1s sm\u00edm, sle\u010dno, doprovodit?“ pozvedne Tom lehce obo\u010d\u00ed a nespou\u0161t\u00ed \u00fasm\u011bv z tv\u00e1\u0159e. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b si oba prohl\u00e9dnu, do \u010deho\u017e se mi rozezvon\u00ed telefon. Podle \u010d\u00edsla u\u017e rozpozn\u00e1m, \u017ee je to obch\u016fdek u n\u00e1s v Loitsche. Pravideln\u011b tam o pr\u00e1zdnin\u00e1ch na jeden m\u011bs\u00edc m\u00edv\u00e1m brig\u00e1du, tak\u017ee se chce pan\u00ed Schmittov\u00e1 ujistit, \u017ee i letos m\u00e1m z\u00e1jem. „Moment,“ \u0159eknu hlavn\u011b k Nelly, kter\u00e1 je stejn\u011b zaujat\u00e1 Tomem, a kousek od nich poodstoup\u00edm. Sakra, cht\u011bl bych taky b\u00fdt n\u011bkdy tak bezprost\u0159edn\u00ed jako d\u00edt\u011b, a neboj\u00e1cn\u00fd jako Nelly, pokud jde o seznamov\u00e1n\u00ed.
Kdy\u017e si telefon\u00e1t vy\u0159\u00edd\u00edm, oto\u010d\u00edm se, kde ale spat\u0159\u00edm jin\u00fd hovor, a to hovor rozp\u0159eden\u00fd mezi t\u011bma dv\u011bma.<\/p>\n

„Jo, ty m\u00e1m r\u00e1da,“ p\u0159ik\u00fdvne horliv\u011b Nelly a usm\u011bje se.
„Nelly, nemysl\u00ed\u0161, \u017ee si dneska n\u011bjak\u00e1 moc ukecan\u00e1?“ zept\u00e1m se j\u00ed s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e k nim dojdu.
„No a?“ pokr\u010d\u00ed Tom rameny s \u00fasm\u011bvem.
„Jo, Bille, a ty taky jindy moc mluv\u00ed\u0161. A \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee je Tom hodnej, a j\u00e1 si chci pov\u00eddat s hodn\u00fdma lidma,“ argumentuje na to Nelly a vy\u010d\u00edtav\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1.
S pocitem, \u017ee jsem \u010dervenej i na zadku, jen s v\u00fddechem na vte\u0159inu zav\u0159u o\u010di. „Jdeme, nebo p\u0159ijdeme pozd\u011b a ve \u0161kolce si dnes tv\u00e9 ukecanosti u\u017eijou m\u00e1lo.“
Tom se se zasm\u00e1n\u00edm za\u0159ad\u00ed za ch\u016fze vedle mne a jen mi l\u00edpne pusu na tv\u00e1\u0159. Ani\u017e bych o n\u011bj zavadil pohledem, nerv\u00f3zn\u011b se usm\u011bju.
„Jak to, \u017ee jsi tady r\u00e1no?“ zept\u00e1m se po chvilce.
„Vyjel jsem dneska n\u011bjak d\u0159\u00edv, a tak jsem si \u0159ek, \u017ee toho vyu\u017eiju. A kdy\u017e ses dlouho neobjevoval p\u0159ed \u0161kolou, tak jsem to holt zkusil tady.“
H\u0159eje mne u\u017e jen ten pocit, kdy\u017e vyslov\u00ed, \u017ee na mne \u010dekal. Ne\u010dekan\u00e9, a to natolik, \u017ee se ani sv\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed nesna\u017e\u00edm skr\u00fdvat. „To jsi tady v\u00e1\u017en\u011b musel b\u00fdt hodn\u011b brzo.“<\/p>\n

Kdy\u017e se rozlou\u010d\u00edme s Nelly, vyd\u00e1me se spolu ke \u0161kole, a a\u017e ve t\u0159\u00edd\u011b se na\u0161e cesty rozejdou.
O velkou p\u0159est\u00e1vku se pak vyd\u00e1m po chodb\u011b do prvn\u00edho patra, proto\u017ee jsem zapomn\u011bl n\u011bco ve sk\u0159\u00ed\u0148ce. Jenom\u017ee cestou se zaraz\u00edm p\u0159ed chodbi\u010dkou ke dru\u017ein\u011b, kde zaslechnu jako prvn\u00ed hlas Toma.
„Jse\u0161 naprosto mimo. Tentokr\u00e1t to tak prost\u011b je a bude. Stoj\u00ed mi to za to.“
„Naprosto mimo?!“ vyl\u00edtne hlas Andrease a j\u00e1 se jen bez dechu schov\u00e1m za rohem. „Ty si te\u010f mysl\u00ed\u0161, \u017ee ti to po t\u011bch letech se\u017eeru a budu ti v\u011b\u0159it tu v\u00e1\u017enost? Chov\u00e1\u0161 se jak idiot a k tomu v\u0161emu tomu omezenci leze\u0161 za zadkem. Oh vlastn\u011b promi\u0148, jeho zadek je to jedin\u00fd, co t\u011b na n\u011bm fascinuje, proto\u017ee jedin\u011b ten se d\u00e1 ojet!“
„Sklapni! Co t\u011b \u017eere?!“
„\u017de jsme kurva n\u011bco znamenali, a ty to chce\u0161 v\u0161echno zahodit, jenom proto\u017ee..“
„\u0158ekni to.“
„Tak si to p\u0159iznej! Vypad\u00e1 jako d\u011bvka, akor\u00e1t mu chyb\u00ed kozy! Ale \u017ee m\u011b to p\u0159ekvapuje, tebe v\u017edycky braly tyhle nudn\u00fd, ale za to divn\u00fd typy!“<\/p>\n

Uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee se mus\u00edm nadechnout, ale n\u011bjak se boj\u00edm \u010dehokoliv, jen abych se neprozradil. Mo\u017en\u00e1 si to nechci p\u0159iznat j\u00e1, ale n\u011bjak nedok\u00e1\u017eu vst\u0159ebat, o \u010dem \u017ee tento hovor je. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b mne trochu vykolej\u00ed, kdy\u017e n\u00e1hle nastane asi p\u016flminutov\u00e9 ticho.
„Jestli si mysl\u00ed\u0161, \u017ee po tv\u00e9m proslovu tady padnu na kolena, budu se omlouvat a \u0159\u00edkat, \u017ee m\u00e1\u0161 pravdu, a budu zas ten, kter\u00fdho ty chce\u0161 vid\u011bt, tak se kurva plete\u0161!“
„Jak mysl\u00ed\u0161. M\u016f\u017ee\u0161 rovnou na leto\u0161n\u00ed kemp zapomenout, proto\u017ee tam buzny nikdo nev\u00edt\u00e1.“
Ozve se jen hlasit\u00e1 r\u00e1na, a j\u00e1 se pro jistotu schov\u00e1m do prvn\u00edch dve\u0159\u00ed, kdy\u017e zaslechnu kroky. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsou nejbli\u017e\u0161\u00ed dve\u0159e jen chemick\u00fd kabinet, kde se dobrovoln\u011b nikdo o p\u0159est\u00e1vky nezdr\u017euje. S rychl\u00fdm dechem z\u016fstanu st\u00e1t za dve\u0159ma a p\u0159em\u00fd\u0161let o tom v\u0161em.<\/p>\n

A\u017e teprve po dvou dnech m\u00e1m odvahu se Toma zeptat. „Co je to ten v\u00e1\u0161 kemp?“ Tom si mne prohl\u00e9dne a jen vydechne. „Mluvil o n\u011bm Gustav s Georgem a sly\u0161el jsem… o tom mluvit i Andrease,“ dod\u00e1m popravd\u011b.
„Andrease?“
„No, v pond\u011bl\u00ed, \u0161el jsem do \u0161atny, a u\u017e jsem ho jen zaslechl, jak mluvil o n\u011bjak\u00e9m kempu.“
„Tys n\u00e1s sly\u0161el?“
„Ne, to ne, jen zaslechl t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e Andreas zmizel.“
Tom kopne do kam\u00ednku p\u0159ed sebou a jemn\u011b stiskne mou ruku.
Se\u0161li jsme se po \u0161kole, Tom pot\u0159ebuje koupit n\u011bco ke kyta\u0159e, a tak jsem se rozhodl, \u017ee pojedu dom\u016f a\u017e ve\u010der busem. Chci s n\u00edm posledn\u00ed dobou tr\u00e1vit co nejv\u00edce \u010dasu, proto\u017ee mi je vedle n\u011bho v\u00e1\u017en\u011b dob\u0159e. A\u010d se n\u00e1\u0161 vztah posunul na trochu jinou \u00farove\u0148, n\u011bjak si to st\u00e1le nep\u0159ipou\u0161t\u00edm.
„Kemp je kemp. Sch\u00e1z\u00edme se tam pravideln\u011b ka\u017edej rok, pravideln\u00e1 a rozs\u00e1hl\u00e1 skupinka lid\u00ed. Odj\u00ed\u017ed\u00ed se v\u017edycky t\u0159ic\u00e1t\u00fdho \u010dervna. Je to oby\u010dejnej kemp, chatky, stany, kytary a tak. Jsme tam tak deset a\u017e \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed. Super odreagov\u00e1n\u00ed a super lidi.“
„Tak\u017ee kdy\u017e tam odjedete, nem\u016f\u017eete se \u00fa\u010dastnit z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fdho ve\u010d\u00edrku \u0161koly? Ale loni jste na ve\u010d\u00edrku byli, tak\u017ee jste neodj\u00ed\u017ed\u011bli?“ <\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o) <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Trhnu sebou, kdy\u017e sly\u0161\u00edm cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed. Ach, Nelly s Gordonem u\u017e jsou doma. Posad\u00edm se pomalu na gau\u010di a lehce zam\u017eour\u00e1m, ne\u017e si zvyknu na sv\u011btlo z chodby.„Ahoj,“ \u0159ekne potichu Gordon s \u00fasm\u011bvem, se sp\u00edc\u00ed Nelly v n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Ulo\u017e\u00edm j\u00ed,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7003","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7003","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7003"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7003\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7003"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7003"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7003"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}