{"id":7007,"date":"2012-02-03T18:00:00","date_gmt":"2012-02-03T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6988"},"modified":"2012-02-03T18:00:00","modified_gmt":"2012-02-03T17:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-dream-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/03\/novel-of-dreams-my-dream-16\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Dream 16."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
TOM<\/p>\n

<\/strong> „Pro\u010d to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zept\u00e1 se m\u011b Brian s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n

„J\u00e1 nic ned\u011bl\u00e1m,“ \u0159eknu u\u017e v\u00fdrazn\u011bji.<\/div>\n
„Ne? Tak pro\u010d jsi nep\u0159i\u0161el, jak jsme byli domluven\u00ed?“ zalo\u017e\u00ed si ruce na hrudi. Proto\u017ee jsem cht\u011bl b\u00fdt s Billem, ty idiote! U\u017e je to dva dny a po\u0159\u00e1d ho to nepustilo.<\/div>\n
„Byl jsem s Molly, u\u017e jsem ti to \u0159ekl,“ odseknu.<\/div>\n
„Nel\u017ei mi u\u017e, kurva! Ben mi \u0159ekl, \u017ee jsi odjel s n\u011bjak\u00fdm klukem! A j\u00e1 v\u00edm, \u017ee to byl Tr\u00fcmper!“ zv\u00fd\u0161\u00ed na m\u011b hlas. \u2026to se mi snad zd\u00e1!<\/em><\/div>\n
„Co pros\u00edm? Ben?! A nebylo mu asi trochu divn\u00fd, pro\u010d se ho pt\u00e1\u0161? Chce\u0161 mi jako \u0159\u00edct, \u017ee si te\u010f m\u016fj k\u00e1mo\u0161 mysl\u00ed, \u017ee mam n\u011bco s profesorem?!“ ok\u0159iknu ho vyto\u010den\u011b.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 snad?“ u\u0161kl\u00edbne se arogantn\u011b.<\/div>\n
„U\u017e ne,“ zavr\u010d\u00edm. „Nazdar.“ Seberu si mikinu i bundu a jdu rychle pry\u010d.<\/div>\n
„Co je na n\u011bm lep\u0161\u00edho, hm?! \u0160uk\u00e1 t\u011b tvrd\u011b?!“ zak\u0159i\u010d\u00ed.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee jo. Celou dobu ti \u0161uk\u00e1me za z\u00e1dy. A \u0161uk\u00e1 m\u011b tak, jak tys nikdy nedok\u00e1zal,“ vy\u0161t\u011bknu na n\u011bj sarkasticky a pr\u00e1sknu za sebou dve\u0159mi. Idiot jeden! Tohle u\u017e p\u0159ehnal! U\u017e mu to nebudu tolerovat. Nechci d\u00e1l sn\u00e1\u0161et jeho \u017e\u00e1rlivost. Mo\u017en\u00e1 jsem s Billem \u0161el na rande a tak\u00e9 jsem si to vy\u010d\u00edtal, ale te\u010f u\u017e nemus\u00edm. Kon\u010d\u00edm s Brianem. M\u00e1m ho pln\u00e9 zuby.<\/p>\n

<\/em> Po cest\u011b za Billem jsem se u\u017e uklidnil. M\u011bl jsem jasno. U\u017e jsem si d\u00e1l nemusel vy\u010d\u00edtat, \u017ee se za Brianov\u00fdmi z\u00e1dy st\u00fdk\u00e1m i s Billem, i kdy\u017e prakticky nic neprob\u00edhalo. Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 si mezi nimi vybrat. Briana zn\u00e1m takovou dobu a Billa vlastn\u011b skoro v\u016fbec, i kdy\u017e m\u00e1m n\u011bkdy pocit, \u017ee ho naopak zn\u00e1m a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e.<\/em> P\u0159ed dve\u0159mi kancel\u00e1\u0159e jsem si je\u0161t\u011b promnul krk, a pot\u00e9 jsem po zaklep\u00e1n\u00ed vstoupil. Za stolem sed\u011bla Deborah s pohledem zabo\u0159en\u00fdm do notebooku.<\/div>\n

„Zdrav\u00edm,“ pousm\u011bju se a zav\u0159u za sebou.<\/div>\n
„Ahoj,“ pohl\u00e9dne na m\u011b s \u00fasm\u011bvem. „Dala jsem na tvoji radu a piju jenom \u010distou vodu. U\u017e m\u00e1m p\u016fl kila dole.“<\/div>\n
„Wow, to jsem r\u00e1d,“ zasm\u011bju se. „Nemysl\u00edm si, \u017ee mus\u00ed\u0161 hubnout, ale jsem za tebe r\u00e1d. M\u00e1 tam Bill n\u011bkoho?“<\/div>\n
„Ne, ne, je tam s\u00e1m. N\u011bco navrhuje,“ zavrt\u00ed hlavou a bez dal\u0161\u00edch slov vyto\u010d\u00ed na telefonu jeho kancel\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Nahlas m\u011b, pros\u00edm t\u011b, jako z\u00e1kazn\u00edka,“ po\u017e\u00e1d\u00e1m ji je\u0161t\u011b. Sice se podiv\u00ed, ale nakonec p\u0159ik\u00fdvne na souhlas. \u0158eknu mu, aby zru\u0161il Brianovu zak\u00e1zku. Nebudu u n\u011bj bydlet, tak\u017ee po\u010d\u00edt\u00e1m s t\u00edm, \u017ee Brian stejn\u011b brzy zavol\u00e1 nebo to p\u0159ijde zru\u0161it.<\/div>\n
\n
„Co takhle za mnou p\u0159ij\u00edt, hm?“ ozve se Billovo u\u0161kl\u00edbnut\u00ed z telefonu.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, jak m\u011b bol\u00ed nohy,“ proto\u010d\u00ed Deb o\u010di. „M\u00e1\u0161 tu n\u00e1\u2026“ Povyt\u00e1hnu obo\u010d\u00ed. „\u2026z\u00e1kazn\u00edka.“ No proto\u2026<\/em><\/div>\n
„V\u017edy\u0165 u\u017e nikdo p\u0159ij\u00edt nem\u011bl,“ op\u00e1\u010d\u00ed j\u00ed.<\/div>\n
„Ne\u010dekan\u00e1 sch\u016fzka,“ u\u0161kl\u00edbne se na m\u011b pobaven\u011b. Jen se usm\u011bju.<\/div>\n
„Dob\u0159e, a\u0165 jde d\u00e1l,“ broukne Bill do telefonu a pak to polo\u017e\u00ed.<\/div>\n
„D\u00edky,“ usm\u011bju se na Deb a dojdu ke dve\u0159\u00edm. Pro jistotu je\u0161t\u011b zaklepu.<\/div>\n
„Vstupte,“ zaslechnu ho. Tak tedy vezmu za kliku a vejdu. Ti\u0161e za sebou zav\u0159u dve\u0159e a oto\u010d\u00edm se \u010delem k n\u011bmu. Nev\u00edm, jak se chovat. Jestli se \u0161klebit, nebo usm\u00edvat, nebo se tv\u00e1\u0159it smutn\u011b a zmaten\u011b. S\u00e1m nev\u00edm, co se uvnit\u0159 m\u011b d\u011bje. Asi mi nedoch\u00e1z\u00ed, \u017ee jsem se roze\u0161el s Brianem. C\u00edt\u00edm se voln\u00fd a odreagovan\u00fd. Sp\u00ed\u0161 mi to v\u016fbec nevad\u00ed\u2026 V\u00fdraz v Billov\u011b obli\u010deji se okam\u017eit\u011b zm\u011bn\u00ed, o dost zjihne a zn\u011b\u017en\u00ed.<\/p>\n

„Ahoj,“ pousm\u011bje se tro\u0161ku. Ten jeho \u00fasm\u011bv, ten pohled\u2026<\/div>\n

„Ahoj,“ usm\u011bju se. Nelituju toho, \u017ee jsem Briana nechal zrovna kv\u016fli n\u011bmu. Lituji pouze toho, pokud jsem mu ubl\u00ed\u017eil.<\/div>\n
„Posa\u010f se,“ uk\u00e1\u017ee na k\u0159eslo naproti jeho pracovn\u00edmu stolu. „Jsem r\u00e1d, \u017ee t\u011b vid\u00edm.“<\/div>\n
„Taky t\u011b r\u00e1d vid\u00edm,“ brouknu s \u00fasm\u011bvem na opl\u00e1tku. Rozepnu si bundu a odnesu si ji pov\u011bsit na v\u011b\u0161\u00e1k. Nechci ji tu v\u00e1let n\u011bkde po zemi nebo po k\u0159eslech. Odlo\u017e\u00ed rozd\u011blanou pr\u00e1ci, n\u011bkolik pap\u00edr\u016f i tu\u017eek stranou a p\u0159isune se bl\u00ed\u017e ke stolu.<\/div>\n
„Co t\u011b sem p\u0159iv\u00e1d\u00ed?“<\/div>\n
„Krom\u011b toho, \u017ee jdu zru\u0161it Brianovu objedn\u00e1vku\u2026 Hmm\u2026“ zamysl\u00edm se schv\u00e1ln\u011b, a\u017e se usm\u011bju, „mysl\u00edm, \u017ee to bude\u0161 ty.“<\/div>\n
Sklop\u00ed tro\u0161ku o\u010di a skousne si spodn\u00ed ret, jak to \u010dasto d\u011bl\u00e1. „D\u011bkuju,“ usm\u011bje se na m\u011b pak. „Ehm, zru\u0161it objedn\u00e1vku?“<\/div>\n
„Nebo zak\u00e1zku, nebo jak tomu \u0159\u00edk\u00e1te,“ uchechtnu se. Vyhrnu si mikinu a p\u0159et\u00e1hnu si ji p\u0159es hlavu. M\u00e1 tu docela vedro.<\/p>\n

„Ne, v po\u0159\u00e1dku, rozum\u00edm ti. Ud\u011blal jsem n\u011bco \u0161patn\u011b?“<\/div>\n

„No\u2026 Nev\u00edm, jestli je to tvoje nebo moje vina. Je to nejsp\u00ed\u0161 vina obou. Ale za\u010dalo to asi t\u00edm, \u017ee jsi m\u011b pozval do cukr\u00e1rny,“ p\u0159izn\u00e1m. Podrbu se na b\u0159i\u0161e, uprav\u00edm si triko a odlo\u017e\u00edm si mikinu na k\u0159eslo.<\/div>\n
\u00dapln\u011b ztichne a z\u016fstane na m\u011b koukat s pootev\u0159en\u00fdmi rty. „Proto to ru\u0161\u00ed? \u017de jsem t\u011b n\u011bkam pozval?“<\/div>\n
„Ne tak docela,“ zavrt\u00edm hlavou a zad\u00edv\u00e1m se na \u0161upl\u00edky za n\u00edm. Docela by m\u011b zaj\u00edmalo, co v t\u011bch sv\u00fdch \u0161upl\u00ed\u010dk\u00e1ch m\u00e1.<\/em> Dojdu k z\u00e1suvce. „M\u016f\u017eu se mrknout?“ zacul\u00edm se.<\/div>\n
„No\u2026 jo,“ poodjede s k\u0159eslem kousek d\u00e1l, abych se tam dostal. Se zakroucen\u00edm hlavy se pousm\u011bje a jen na m\u011b pobaven\u011b kouk\u00e1. Vysunu jeden \u0161upl\u00edk, ve kter\u00e9m jsou slo\u017eky s p\u00edsmeny.<\/div>\n
„Takov\u00fdhle \u0161ikovn\u00fd \u0161upl\u00ed\u010dky taky jednou budu m\u00edt,“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Jo, jsou fajn, kdy\u017e si je spr\u00e1vn\u011b vede\u0161, tak se v nich i vyzn\u00e1\u0161,“ zasm\u011bje se a pozoruje m\u011b. „Nechce\u0161 pomoct?“ dojede tro\u0161ku ke mn\u011b. Hah, si asi mysl\u00ed, \u017ee se nevyzn\u00e1m v \u0161upl\u00edku.<\/em><\/div>\n
„Jsi po\u0159\u00e1dn\u00fd. Vsad\u00edm se, \u017ee nem\u00e1\u0161 bordel ani doma,“ pov\u00edm mu sv\u016fj n\u00e1zor. „J\u00e1 to snad zvl\u00e1dnu, d\u00edky,“ \u0161eptnu s \u00fasm\u011bvem a vr\u00e1t\u00edm se pohledem do obsahu p\u0159ihr\u00e1dky. Projedu pohledem p\u00edsmena, a\u017e se dostanu k p\u00edsmenu W. Trochu je povyt\u00e1hnu a proj\u00ed\u017ed\u00edm v nich prstem tak dlouho, dokud nenaraz\u00edm na jm\u00e9no Werner.<\/div>\n
„No, to j\u00e1 posoudit nem\u016f\u017eu, ale je pravda, \u017ee po\u0159\u00e1dek m\u00e1m r\u00e1d,“ p\u0159izn\u00e1 s \u00fasm\u011bvem a op\u0159e se loktem o op\u011bradlo sv\u00e9ho ko\u017een\u00e9ho k\u0159esla, podep\u0159e si tak hlavu. „Hled\u00e1\u0161 ‚W‘?“ zept\u00e1 se. Hmm\u2026 Bill je chytr\u00fd.<\/p>\n

<\/em> „Ne-e. U\u017e ho m\u00e1m,“ usm\u011bju se. Vyt\u00e1hnu celou Brianovu slo\u017eku a \u0161upl\u00edk zasunu. „Byla by sranda d\u011blat ti sekret\u00e1\u0159ku. Docela mi to jde,“ zkonstatuji se sm\u00edchem.<\/div>\n

„Pro\u010d ne,“ zasm\u011bje se. „Asi d\u00e1m Deborah v\u00fdpov\u011b\u010f.“ Je sladk\u00fd, \u017ee by m\u011b vym\u011bnil i za Deborah, kterou m\u00e1 podle m\u011b r\u00e1d, za cenu toho, aby m\u011b m\u011bl na o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Mmm, za chv\u00edli bych ti lezl na nervy. Nav\u00edc nestuduju psychologii proto, abych d\u011blal tob\u011b<\/em> sekret\u00e1\u0159ku,“ \u0161\u0165ouchnu mu pobaven\u011b stehnem do k\u0159esla, \u017ee kus poodjede. Polo\u017e\u00edm slo\u017eku na st\u016fl, a pot\u00e9 se o n\u011bj op\u0159u zadkem, abych na Billa dob\u0159e vid\u011bl.<\/div>\n
„M\u00e1m n\u00e1pad,“ chytne se stolu, aby neodjel rovnou na druhou stranu m\u00edstnosti. Skoro se dos\u00e1pe a\u017e ke mn\u011b. „Bude\u0161 mi d\u011blat psychologa, hm?“ zacul\u00ed se.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuje\u0161 ho snad?“ zasm\u011bju se.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, m\u00e1m deprese,“ povzdechne. „Deborah do m\u011b hu\u010d\u00ed, \u017ee bych m\u011bl taky dr\u017eet dietu,“ zasm\u011bje se. Pak ale nahlas oddechne nosem a nahne se tro\u0161ku ke mn\u011b. „Co se stalo, Tome?“<\/div>\n
„Mmm\u2026 nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho,“ pokr\u010d\u00edm rameny. „Ale nech si Brianovu slo\u017eku venku. Podle m\u011b brzy zavol\u00e1 nebo p\u0159ijde, aby to zru\u0161il.“<\/div>\n
„Nechci, abys kv\u016fli mn\u011b m\u011bl probl\u00e9my,“ d\u00edv\u00e1 se na m\u011b tak v\u00e1\u017en\u011b. Je hodn\u00fd, \u017ee si d\u011bl\u00e1 starosti. Nen\u00ed zl\u00fd, opravdu nen\u00ed. Je hodn\u00fd. Je lep\u0161\u00ed, ne\u017e Brian.<\/div>\n
„Nebudu \u017e\u00e1dn\u00e9 m\u00edt. U\u017e mu to m\u016f\u017ee b\u00fdt jedno,“ uchechtnu se a sednu si na ten jeho p\u011bkn\u00fd st\u016fl. „Nezdr\u017euju t\u011b od n\u011b\u010deho nebo tak? J\u00e1 bych v\u00e1\u017en\u011b nerad n\u011bjak\u2026“<\/div>\n
„P\u0161\u0161t,“ \u0161eptne a p\u0159isune se tro\u0161ku bl\u00ed\u017e ke mn\u011b. „Nezdr\u017euje\u0161 m\u011b v\u016fbec, m\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ij\u00edt kdykoli,“ kouk\u00e1 na m\u011b. „Moc dob\u0159e tomu nerozum\u00edm, ale tohle\u2026“ za\u010dne op\u011bt gestikulovat, „\u2026nen\u00ed moje v\u011bc a j\u00e1 do toho strkat nos nebudu, ani na to nem\u00e1m pr\u00e1vo. Jen by m\u011b mrzelo, kdybych ti n\u011bco zava\u0159il, to v\u00e1\u017en\u011b nechci.“<\/p>\n

„Zava\u0159il jsem si to s\u00e1m, u\u017e kdy\u017e jsem si kreslil tvoje jm\u00e9no do se\u0161itu. Ale m\u00e1\u0161 pravdu, nejv\u00edc se to asi zava\u0159ilo, kdy\u017e jsme spolu \u0161li do cukr\u00e1rny a vid\u011bli n\u00e1s moji spolu\u017e\u00e1ci,“ uzn\u00e1m. Naklon\u00edm hlavu ke stran\u011b, op\u0159u se za sebou rukama a nohu si polo\u017e\u00edm na jeho k\u0159eslo. Zaj\u00edmalo by m\u011b, jestli by se nechal pol\u00edbit, kdybych se k tomu odv\u00e1\u017eil. Ale i tak\u2026 M\u00e1me domluvu, \u017ee j\u00e1 ho l\u00edbat nebudu. Pol\u00edb\u00ed m\u011b on?<\/em> Sjede si m\u011b pohledem, ale nakonec zakotv\u00ed op\u011bt v m\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/div>\n

„To je mi l\u00edto,“ povzdechne.<\/div>\n
„Ud\u011blal mi sc\u00e9nu. Ptal se, co je na tob\u011b lep\u0161\u00edho, jestli m\u011b \u0161uk\u00e1\u0161 tvrd\u011b,“ zakrout\u00edm hlavou. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e na to pomysl\u00edm, m\u00e1m chu\u0165 se tam vr\u00e1tit a vyt\u0159\u00edt mu s dr\u017ekou podlahu.<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm?“ v jeho hlase je zn\u00e1t na\u0161tv\u00e1n\u00ed. „To snad ne\u2026“<\/div>\n
„Byl jsem tak na\u0161tvan\u00fd, \u017ee jsem mu \u0159ekl, \u017ee mu celou dobu \u0161uk\u00e1me za z\u00e1dy a \u017ee m\u011b \u0161uk\u00e1\u0161 tak, jak on nikdy nedok\u00e1zal,“ brouknu a provinile sklop\u00edm pohled. Trochu m\u011b hry\u017ee sv\u011bdom\u00ed v\u016f\u010di Brianovi, ale hlavn\u011b kv\u016fli Billovi, \u017ee jsem tak hnusn\u011b lhal. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed\u2026 D\u0159\u00edv by m\u011b \u017eralo, \u017ee jsem lhal Brianovi.<\/em><\/div>\n
„Tome,“ vydechne jenom udiven\u011b, „to jsem necht\u011bl. Co m\u00e1m d\u011blat? J\u00e1 nechci, aby tohle kv\u016fli mn\u011b skon\u010dilo. V\u017edy\u0165 je to tv\u016fj p\u0159\u00edtel.“ Jak m\u016f\u017ee b\u00fdt po\u0159\u00e1d tak u\u0161lechtil\u00fd? Byl bych rad\u0161i, kdyby se radoval, ale o\u010dividn\u011b jsem jenom p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 naivn\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „Mmm, t\u00edm se netrap,“ pousm\u011bju se na n\u011bj. „M\u011b mrz\u00ed, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el o zak\u00e1zku. Jenom\u017ee bys o ni p\u0159i\u0161el tak jako tak. I kdybych mu ne\u0159ekl tohle, \u017ee jsem \u0161ukal zrovna s tebou, zru\u0161il by to. Nem\u00e1 d\u016fvod p\u0159ed\u011bl\u00e1vat lo\u017enici kv\u016fli mn\u011b, kdy\u017e tam j\u00e1 nebudu.“ Vyhled\u00e1m si jeho \u010dokol\u00e1dy, abych zachytil ka\u017edou emoci, kter\u00e1 se v n\u011bm objev\u00ed p\u0159i t\u011bchto slovech. Bude alespo\u0148 trochu \u0161\u0165astn\u00fd? Nebo si opravdu jenom bude vy\u010d\u00edtat, \u017ee jsme se roze\u0161li kv\u016fli n\u011bmu? Chci, aby dal aspo\u0148 trochu najevo svoji radost. D\u00edky tomu bych poznal, zda o mn\u011b m\u00e1 i ten nejmen\u0161\u00ed z\u00e1jem.<\/em><\/div>\n

„Sakra, je mi \u00fapln\u011b ukraden\u00e1 cel\u00e1 zak\u00e1zka,“ stoupne si a kouk\u00e1 na m\u011b. „Jde mi o to, co se stalo. Mrz\u00ed m\u011b, co se mezi v\u00e1mi stalo. Je\u0161t\u011b ke v\u0161emu, kdy\u017e jsem tomu na vin\u011b.“ Upnu pohled k jeho hlubok\u00fdm o\u010d\u00edm a trochu nerv\u00f3zn\u011b vydechnu. Jeho bl\u00edzkost ve mn\u011b poka\u017ed\u00e9 vyvol\u00e1v\u00e1 tak sm\u00ed\u0161en\u00e9 pocity.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 bych te\u010f m\u011bl bre\u010det a tr\u00e1pit se t\u00edm, \u017ee jsem se roze\u0161el s p\u0159\u00edtelem, ale pravda je takov\u00e1, \u017ee mi to v\u016fbec nevad\u00ed. Bu\u010f se ze m\u011b stala bezcitn\u00e1 svin\u011b, nebo je mi Brian opravdu u\u017e do\u010dista ukraden\u00fd,“ hlesnu. Nadechne se, jako by mi cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale nakonec se jeho n\u00e1dech vytrat\u00ed a on jen napr\u00e1zdno vydechne. Zakrout\u00ed tro\u0161ku hlavou a d\u00edv\u00e1 se kamsi do pr\u00e1zdna. Chv\u00edli ho ti\u0161e sleduji, a\u017e sklon\u00edm hlavu. Mo\u017en\u00e1 bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e odtud vypadnu. Bill o m\u011b nestoj\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „M\u011bl bych j\u00edt,“ \u0161eptnu a po\u0161oupnu se po stolu, abych z n\u011bj mohl jenom sklouznout a postavit se.<\/div>\n

„Ne, po\u010dkej,“ vydechne a stoupne si p\u0159\u00edmo p\u0159ede m\u011b. „Nejsi \u017e\u00e1dn\u00e1 bezcitn\u00e1 svin\u011b. Asi se jen n\u011bco uvnit\u0159 tebe zm\u011bnilo.“ Je tak bl\u00edzko, \u017ee na poko\u017ece c\u00edt\u00edm teplo, kter\u00e9 vyza\u0159uje z jeho t\u011bla.<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161 se objevil n\u011bkdo, kdo to zm\u011bnil,“ brouknu a lehce si ol\u00edznu spodn\u00ed ret.<\/div>\n
Sklop\u00ed tro\u0161ku o\u010di a pousm\u011bje se. „P\u0159eju ti to. K\u00e9\u017e by to pro tebe byl ten prav\u00fd. J\u00e1\u2026 v\u00e1\u017en\u011b bych ti to up\u0159\u00edmn\u011b p\u0159\u00e1l.“ Oh\u2026 On opravdu netu\u0161\u00ed, \u017ee mluv\u00edm o n\u011bm?<\/em><\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 na tom zapracovat,“ za\u0161ept\u00e1m a sna\u017e\u00edm si vyhledat jeho pohled.<\/div>\n
„J\u00e1 m\u016f\u017eu zapracovat?“ koukne se na m\u011b. Jakmile se na\u0161e pohledy st\u0159etnou, jako by pochopil.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee je tu je\u0161t\u011b n\u011bkdo dal\u0161\u00ed\u2026?“ V\u00e1\u017en\u011b si o mn\u011b mysl\u00ed, \u017ee jsem takov\u00e1 d\u011bvka, \u017ee to t\u00e1hnu se t\u0159emi chlapy najednou? Vlastn\u011b bych se mu nedivil. St\u00fdkal jsem se s n\u00edm za Brianov\u00fdmi z\u00e1dy. To o mn\u011b nejsp\u00ed\u0161 leccos vypov\u00edd\u00e1.<\/div>\n
„Ne,“ ud\u011bl\u00e1 je\u0161t\u011b krok ke mn\u011b. „J\u00e1 bych na tom zapracoval r\u00e1d,“ zap\u0159e se rukou o hranu stolu vedle m\u00e9. Jakmile se kolem mne ovine jeho osobit\u00e1 v\u016fn\u011b, projede mi cel\u00fdm t\u011blem jemn\u00fd z\u00e1chv\u011bv. Trhan\u011b vydechnu. Sjedu mu pohledem na rty a trochu se instinktivn\u011b zaklon\u00edm.<\/div>\n
„Tak-tak\u2026 zapracuj,“ hlesnu sotva sly\u0161iteln\u011b a polknu.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekne skoro nesly\u0161n\u011b.<\/p>\n

P\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed se ke mn\u011b je\u0161t\u011b o tro\u0161ku v\u00edc a vezme si mou tv\u00e1\u0159 do dlan\u011b. Jemn\u011b mi sjede po l\u00edcn\u00ed kosti palcem. Po\u0159\u00e1d se mi tak v\u011brn\u011b a oddan\u011b d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. C\u00edt\u00edm, jak se jeho ruka tro\u0161ku chv\u011bje. Alespo\u0148 nejsem s\u00e1m.<\/em> Sna\u017e\u00ed se ji napnout, aby se nechv\u011bla, ale neda\u0159\u00ed se mu to. Ti\u0161e oddechne a p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed se k m\u00fdm rt\u016fm. Srdce mi za\u010dne b\u00edt mnohem rychleji. Po\u0159\u00e1d se mi je\u0161t\u011b d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed, tak hluboko, jako by se v nich cht\u011bl utopit. Nahne hlavu ke stran\u011b, ale ne p\u0159\u00edli\u0161. P\u0159iv\u0159e tro\u0161ku o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka a sv\u00fdmi rty p\u0159ejede po t\u011bch m\u00fdch. Jen tak zlehka a n\u011b\u017en\u011b. Skoro to a\u017e \u0161imr\u00e1, jako by mi na n\u011b dosedl drobou\u010dk\u00fd mot\u00fdlek. Po z\u00e1dech mi p\u0159ejede mr\u00e1z. Stiskne pak rty k sob\u011b a vydechne tlumen\u011b nosem. A\u017e po p\u00e1r sekund\u00e1ch m\u011b opravdu pol\u00edb\u00ed. Semkne lehce m\u00e9 rty mezi sv\u00fdmi a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f mi sjede z tv\u00e1\u0159e na krk. V tu chv\u00edli mi v b\u0159i\u0161e vybuchne oh\u0148ostroj rozko\u0161e. Cel\u00fdm t\u011blem mi projede vlna horka.<\/p>\n

A\u010dkoli u\u017e jsem ho pol\u00edbil, tohle je naprosto jin\u00e9. Tohle je n\u00e1\u0161 prvn\u00ed opravdov\u00fd polibek. Nikdy jsem neza\u017eil nic tak dokonal\u00e9ho a intenzivn\u00edho.<\/em><\/p>\n

Bezmocn\u011b p\u0159iv\u0159u o\u010di a polibek mu op\u011btuji. Nejsem schopn\u00fd ni\u010deho jin\u00e9ho. M\u00e1m obavy, \u017ee pokud m\u011b pol\u00edb\u00ed znovu, rozte\u010du se mu po stole. Unikne ze m\u011b tichounk\u00fd vzdech. M\u00e1 tak dokonal\u00e9 rty, jako nikdo jin\u00fd. M\u011bkk\u00e9, jemn\u00e9, sametov\u00e9 a hlavn\u011b perfektn\u011b pasuj\u00edc\u00ed k m\u00fdm. Dostal jsem sv\u016fj prvn\u00ed opravdov\u00fd polibek v \u017eivot\u011b. Tenhle pocit a vzpom\u00ednku u\u017e mi nikdy nikdo nevezme. Kam se hrabe Bill ze snu, nato\u017e n\u011bjak\u00fd Brian. Kdo to v\u016fbec je?<\/em> Jako by snad \u010dekal na moji reakci. Vyjede mi hned dlan\u00ed zp\u011bt na tv\u00e1\u0159 a chytne m\u011b o tro\u0161ku v\u00edc. Pol\u00edb\u00ed m\u011b znovu, jen tro\u0161ku vlhce, d\u00edky \u010demu\u017e je to proc\u00edt\u011bn\u011bj\u0161\u00ed. Za\u0161imr\u00e1 m\u011b v podb\u0159i\u0161ku. Zav\u0159u o\u010di u\u017e \u00fapln\u011b a polibek mu co nejopatrn\u011bji oplat\u00edm. M\u00e1m strach, \u017ee se n\u00e1hle rozplyne a j\u00e1 zjist\u00edm, \u017ee to byl dal\u0161\u00ed sen.<\/p>\n

<\/em> „Mmh,“ vydechne bla\u017een\u011b a pol\u00edb\u00ed m\u011b je\u0161t\u011b jednou, tentokr\u00e1t mi jazykem p\u0159ejede po spodn\u00edm rtu a lehce jej tak navlh\u010d\u00ed. Bo\u017ee m\u016fj, tohle mi nem\u016f\u017ee d\u011blat.<\/em> Za\u010dnou se mi chv\u011bt prsty i ruce, o kter\u00e9 jsem op\u0159en\u00fd. Kdyby m\u011b n\u011bkdo postavil, zhrout\u00edm se jako rozbit\u00e1 loutka. V\u0161echny svaly m\u011b p\u0159est\u00e1vaj\u00ed poslouchat. N\u011b\u017en\u011b nasaji jeho ret, a\u017e to ti\u0161e mlaskne. Op\u0159e se mi o nohy a tenhle lechtiv\u00fd polibek mi oplat\u00ed. Zamot\u00e1 se mi hlava z nedostatku kysl\u00edku. \u00dapln\u011b jsem zapomn\u011bl d\u00fdchat. V tu chv\u00edli m\u011b p\u0159estanou poslouchat ruce a podlom\u00ed se mi. Jako by to Bill vyc\u00edtil, chytne m\u011b opatrn\u011b v m\u00edst\u011b \u017eeber a p\u0159idr\u017e\u00ed si m\u011b. V\u011bnuje mi dal\u0161\u00ed polibek, ale pak se mali\u010dko poodt\u00e1hne. \u010celo si op\u0159e o to m\u00e9, rty v\u00edc pootev\u0159e a ot\u0159e se jimi o moje. Rozt\u0159esen\u011b mu vydechnu do \u00fast, a kdy\u017e jsem si jist\u00fd, \u017ee m\u011b opravdu dr\u017e\u00ed a nehroz\u00ed, \u017ee upadnu, p\u0159esunu ruku na jeho rameno. Dlan\u00ed mu sjedu na krk a pot\u00e9 ji p\u0159esunu na t\u00fdl. M\u00e1m pocit, jako by mi srdce m\u011blo vysko\u010dit ka\u017edou chv\u00edli z t\u011bla. Bol\u00ed m\u011b hrudn\u00edk. Jeho rty se tro\u0161ku nat\u00e1hnou v lehk\u00e9m \u00fasm\u011bvu. Dr\u017e\u00ed m\u011b tak opatrn\u011b, ale p\u0159itom ochranitelsky, abych nespadl. Jen dlan\u011bmi ob\u010das p\u0159ejede, aby m\u011b tak pohladil. Znovu se mi ot\u0159e o rty, jako by \u010dekal na mou reakci. To mi d\u011bl\u00e1 schv\u00e1ln\u011b!<\/em> Srdce se mi jako na povel rozbu\u0161\u00ed je\u0161t\u011b jednou tak rychle, a\u017e se trochu zamra\u010d\u00edm. Ur\u010dit\u011b to mus\u00ed sly\u0161et. V\u00ed, \u017ee to v\u016f\u010di mn\u011b nen\u00ed f\u00e9r. Polknu, abych nem\u011bl sucho v krku, a trhan\u011b se nadechnu, aby se mi tolik nemotala hlava. Sklop\u00ed tro\u0161ku hlavu a sjede mi tak rty po brad\u011b. Vydechne mi rozn\u011b\u017en\u011ble na krk a p\u0159ivine si m\u011b k sob\u011b o tro\u0161ku v\u00edc. D\u00e1m mu drobn\u00fd polibek nad rty, p\u0159\u00edmo pod nos.<\/p>\n

„Mmhmmh,“ skoro a\u017e zavzlyk\u00e1 a zvedne hlavu. Nev\u00e1h\u00e1 ani okam\u017eik a hned m\u011b pol\u00edb\u00ed. Tenhle polibek byl vyz\u00fdvav\u00fd a dr\u00e1\u017ediv\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 tou\u017eebn\u00fd. Ot\u0159e se mi o nos t\u00edm sv\u00fdm a sjede mi rukama na bedra. Tohle mu mus\u00ed n\u011bkdo zak\u00e1zat. Nem\u016f\u017ee mi to d\u011blat, nebo mu tu na stole v\u00e1\u017en\u011b um\u0159u. Asi bych ho o tom m\u011bl informovat. Jen\u017ee by se mi stejn\u011b hlas zlomil\u2026<\/em> Vydechnu a nadechnu se, \u010d\u00edm\u017e poberu aspo\u0148 trochu vzduchu. Polibek se mu pokus\u00edm se stejnou v\u00e1\u0161n\u00ed vr\u00e1tit. Ur\u010dit\u011b mu mus\u00edm p\u0159ipadat naprosto neschopn\u00fd, ale j\u00e1 nem\u016f\u017eu za to, co se mnou d\u011blaj\u00ed jeho polibky, jak m\u011b dr\u017e\u00ed a dot\u00fdk\u00e1 se m\u011b. Jsem z n\u011bj tot\u00e1ln\u011b v prdeli. Ale fakticky tot\u00e1ln\u011b.<\/em><\/div>\n

„Hmm,“ usm\u011bje se mali\u010dko a l\u00edbne m\u011b znovu tak lehce jako na za\u010d\u00e1tku. Poodt\u00e1hne se, ale st\u00e1le si m\u011b dr\u017e\u00ed. „Bo\u017ee,“ po\u0161ept\u00e1 ti\u0161e. Polknu sucho v krku a odv\u00e1\u017e\u00edm se promluvit.<\/div>\n
„Tohle\u2026 m\u011b asi zabije. Nesm\u00ed\u0161 mi to d\u011blat,“ dostanu ze sebe chraplav\u011b mezi spla\u0161en\u00fdmi v\u00fddechy. Bo\u017ee, kvi\u010d\u00edm skoro jak prase.<\/em><\/div>\n
„Bylo to tak \u0161patn\u00e9?“ koukne se mi do o\u010d\u00ed a sna\u017e\u00ed se z nich n\u011bco vy\u010d\u00edst.<\/div>\n
„Kdybys m\u011b nedr\u017eel, nejsp\u00ed\u0161 bych spadl mezi tvoje v\u011bci a v\u0161echno ti tu rozh\u00e1zel a rozbil,“ sklop\u00edm pohled. Je mi z toho trapn\u011b. Nech\u00e1pu, pro\u010d jsem najednou tak neschopn\u00fd. U\u017e jsem se l\u00edbal tolikr\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„Ale j\u00e1 t\u011b dr\u017eel,“ vydechne opatrn\u011b. „A to je hlavn\u00ed, hmm,“ dod\u00e1 a sjede pohledem na moje rty. Kousnu se do spodn\u00edho rtu a nesm\u011ble se k n\u011bmu trochu p\u0159ivinu. Sleduji jeho jemn\u00fd krk. Asi bych se mu nedok\u00e1zal pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Konej\u0161iv\u011b m\u011b pohlad\u00ed po z\u00e1dech a nadechne se. Sklon\u00ed ke mn\u011b hlavu a vyzve m\u011b k dal\u0161\u00edmu polibku.<\/p>\n

„Pokud se ti to alespo\u0148 mali\u010dko l\u00edbilo\u2026 op\u011btuj mi to, pros\u00edm,“ vy\u0159kne svou prosbu.<\/div>\n

„Zahr\u00e1v\u00e1\u0161 si s m\u00fdm zdrav\u00edm, Bille,“ \u0161eptnu. I p\u0159esto se mu zad\u00edv\u00e1m na rty, a pot\u00e9 mezi n\u011b odv\u00e1\u017en\u011b vt\u011bsn\u00e1m sv\u00e9. P\u0159idr\u017e\u00ed si m\u011b pouze pravou rukou a levou mi sjede od kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti a\u017e po b\u0159\u00ed\u0161ko. Za\u010dne pohybovat rty proti m\u00fdm a jazykem m\u011b vyz\u00fdv\u00e1 k tomu, abych mu to oplatil. On m\u011b asi opravdu chce zab\u00edt. M\u00e1 strach, \u017ee u\u017e se m\u011b te\u010f nezbav\u00ed, tak m\u011b rovnou chladnokrevn\u011b zavra\u017ed\u00ed.<\/em> P\u0159iv\u0159u o\u010di, naklon\u00edm hlavu trochu ke stran\u011b a pomalu mu zapluji jazykem do pusy, kde se hned st\u0159etnu s jeho jazykem. Postav\u00ed se mi chloupky na ruk\u00e1ch. Jen \u0161pi\u010dkou p\u0159es n\u011bj nejist\u011b p\u0159ejedu, a pot\u00e9 ho jemn\u011b a pomalu objedu dokole\u010dka. Zafun\u00edm trochu nosem a l\u00edn\u011b pohnu rty proti n\u011bmu. Prsty vjedu do jeho vlas\u016f a s citem je stisknu. Zachv\u011bl se. C\u00edtil jsem to, jak byl nat\u011bsnan\u00fd u m\u011b. Nech\u00e1val se, abych si s jeho jazykem pohr\u00e1val, ale po chvilce se zapojil tak\u00e9. Ladn\u011b objel dokole\u010dka \u0161pi\u010dkou jazyka m\u016fj a jemn\u011b mi na \u0161pi\u010dce zakmital sv\u00fdm. Srdce mi bu\u0161ilo st\u00e1le stejn\u011b spla\u0161en\u011b, ale d\u00edky tomu, \u017ee u\u017e jsem nezapom\u00ednal d\u00fdchat, mi \u0161lo v\u0161e l\u00edp. Najednou mi to nesta\u010dilo. Cht\u011bl jsem ho c\u00edtit v\u00edc.<\/p>\n

I kdy\u017e jsem si t\u00edm nebyl chv\u00edli jist\u00fd, nakonec jsem od sebe rozt\u00e1hl nohy a vt\u011bsnal ho mezi n\u011b, jakmile jsem p\u0159itiskl nohu k jeho stehnu. Bylo to pro m\u011b stra\u0161n\u011b intimn\u00ed gesto. Boj\u00edm se, \u017ee te\u010f budu vypadat jako n\u011bjak\u00e1 lehk\u00e1 d\u011bvka<\/em>. Jen tak n\u011bkoho bych tam ale nepustil. Je\u0161t\u011b jednou jsem obkrou\u017eil sv\u00fdm jazykem jeho, a\u017e jsem se trochu st\u00e1hl. M\u00edsto toho jsem dychtiv\u011b za\u00fato\u010dil na jeho m\u011bkk\u00e9 rty sv\u00fdmi. Objal m\u011b kolem pasu a p\u0159ivinul se ke mn\u011b, jako by m\u011b pot\u0159eboval co nejv\u00edce c\u00edtit u sebe. Jako by p\u0159\u00edmo vyhled\u00e1val mou p\u0159\u00edtomnost. Oddan\u011b mi polibky opl\u00e1cel. Jazykem m\u011b sp\u00ed\u0161 hladil a rty tou\u017eebn\u011b ot\u00edral o ty m\u00e9. I kdy\u017e jeho polibky byly pln\u00e9 v\u00e1\u0161n\u011b, byl st\u00e1le n\u011b\u017en\u00fd. Vyjel jsem mu rukou po b\u0159\u00ed\u0161ku a hrudi a\u017e ke krku, kde jsem ji spojil s tou druhou. P\u0159isunul jsem se k n\u011bmu tak bl\u00edzko, jak to jenom \u0161lo, a d\u016fv\u011brn\u011b ho p\u0159ijal do sv\u00e9ho kl\u00edna t\u00edm, \u017ee jsem k jeho stehnu p\u0159itiskl u\u017e i druhou nohu. Ti\u0161e mu vzdychnu do \u00fast a se srdcem v krku ho co nejn\u011b\u017en\u011bji pol\u00edb\u00edm. Jakmile uc\u00edtil moje stehno na sv\u00e9m, slastn\u011b oddechnul a polibek mi oplatil. Stiskl mi jemn\u011b ruku a propletl si se mnou prsty. Spustil jsem na\u0161e ruce pod\u00e9l t\u011bla a i s jeho rukou zapletenou ve sv\u00e9 jsem mu nesm\u011ble s\u00e1hl na zade\u010dek a tro\u0161ku si ho k sob\u011b je\u0161t\u011b p\u0159itiskl. \u0160pi\u010dkou jazyka ho pohlad\u00edm po spodn\u00edm rtu, a pot\u00e9 ho nasaji. Vyu\u017eije toho a jazykem mi pro zm\u011bnu p\u0159ejede po horn\u00edm rtu. Jsme sehran\u00ed, naprosto. Vz\u00e1jemn\u011b se dopl\u0148ujeme. Volnou rukou mi sjede po stehn\u011b. Mus\u00edm se nad t\u00edm usm\u00e1t.<\/p>\n

„Ale tam nem\u016f\u017eete!“ ozve se najednou Deborah odvedle hlasit\u011bji, ne\u017e je v na\u0161em dokonal\u00e9m okam\u017eiku pot\u0159eba. Hned na to se rozraz\u00ed dve\u0159e. Ne, ne, ne. A\u0165 to nen\u00ed ten, kdo si mysl\u00edm. Pros\u00edm!<\/em> Bill se odt\u00e1hne a ol\u00edzne si ihned rty. Z\u016fstane se skoro a\u017e vyd\u011b\u0161en\u011b d\u00edvat sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm. Kurva!<\/em> Oto\u010d\u00edm se s obavami ke dve\u0159\u00edm, kde stoj\u00ed Brian a za n\u00edm bezmocn\u011b post\u00e1v\u00e1 Deborah, kousaj\u00edc\u00ed si ret.<\/div>\n

„V\u00ed\u0161 co, Tome? Se\u0161 hnusn\u00e1 d\u011bvka!“ vyjede na m\u011b, a\u017e se ot\u0159esu leknut\u00edm. Za\u010dnu v dlani tisknout Billovu ruku. Nejhor\u0161\u00ed na tom je, \u017ee m\u00e1 pravdu.<\/em> Instinktivn\u011b mi ji stiskne tak\u00e9. Jen se ode m\u011b tro\u0161ku odd\u00e1l\u00ed. Vrhne po n\u011bm dost zl\u00fd pohled, jako by si m\u011b j\u00edm sna\u017eil ubr\u00e1nit.<\/div>\n
„Dost,“ vydechne dost klidn\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Ty te\u010f ml\u010d a rad\u0161i vyt\u00e1hni smlouvu, kterou jsem s tebou podepsal, proto\u017ee ta u\u017e neplat\u00ed,“ sykne na n\u011bj Brian hnusn\u011b a zm\u011b\u0159\u00ed si ho pohledem. Pomalu se Billa pust\u00edm a slezu ze stolu, abych tam nesed\u011bl jako n\u011bjak\u00e1 coura.<\/div>\n
„A ty,“ uk\u00e1\u017ee na m\u011b prstem, „jenom, co se rozejdeme, hned let\u00ed\u0161 za nim, abys ho tu mohl olizovat, hm? Kolikr\u00e1t jste si to tu u\u017e rozdali?“ k\u0159ikne na m\u011b.<\/div>\n
„Ani\u2026 ani jednou,“ vykokt\u00e1m ze sebe a postav\u00edm se p\u0159ed Billa. Nikdy jsem Briana v takov\u00e9m stavu nevid\u011bl a nejsem si jist\u00fd, \u010deho v\u0161eho je a nen\u00ed schopn\u00fd. Ani v nejhor\u0161\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016f\u0159e by m\u011b nenapadlo, \u017ee by Brian mohl ud\u011blat takovouhle sc\u00e9nu.<\/p>\n

„Deborah, odejdi, pros\u00edm,“ vydechne Bill okam\u017eit\u011b a stoupne si vedle m\u011b. „A vy tady p\u0159esta\u0148te k\u0159i\u010det a chovat se jako hulv\u00e1t, nebo okam\u017eit\u011b zavol\u00e1m ochranku. Zaprv\u00e9, nem\u00e1te pr\u00e1vo sem takhle vlet\u011bt a zadruh\u00e9, my dva si v\u00e1\u017en\u011b netyk\u00e1me,“ sykne po n\u011bm. Smlouvu posune po stole sm\u011brem k n\u011bmu a zalo\u017e\u00ed si ruce na hrudi. Brian dojde a\u017e ke stolu, popadne ten pap\u00edr a roztrhne ho nap\u016fl. Bo\u017ee, m\u011b tak stra\u0161n\u011b hlod\u00e1 sv\u011bdom\u00ed\u2026<\/em><\/div>\n

„Briane, j\u00e1\u2026 Omlouv\u00e1m se. Necht\u011bl jsem, aby to skon\u010dilo zrovna takhle, ale j\u00e1 Billa\u2026“ Najednou mi p\u0159ilet\u00ed po\u0159\u00e1dn\u00e1 facka. Zara\u017een\u011b vydechnu a n\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1m, abych vyhnal slzy z o\u010d\u00ed. Nev\u00edm, jestli se mi chce bre\u010det z t\u00e9 bolesti, nebo z t\u00e9 potupy. Dostal jsem facku jako mal\u00e1 kurva.<\/em><\/div>\n
„Ty u\u017e na m\u011b v\u016fbec nemluv, ty malej zkurvysyne,“ zavr\u010d\u00ed na m\u011b. Oto\u010d\u00ed se na pat\u011b a vylet\u00ed tak rychle, jako p\u0159i\u0161el. Polknu knedl\u00edk v krku, polo\u017e\u00edm si ruku na tv\u00e1\u0159 a zav\u0159u o\u010di ve snaze udr\u017eet slzy uvnit\u0159 sebe.<\/div>\n
„Tomi,“ up\u0159e ke mn\u011b o\u010di Bill. Dotkne se m\u00e9ho ramene, aby m\u011b k sob\u011b oto\u010dil, ale pak n\u00e1hle vylet\u00ed z kancel\u00e1\u0159e jako blesk. Bez jedin\u00e9ho slova se zhrout\u00edm do jeho k\u0159esla a zhluboka d\u00fdch\u00e1m, abych neza\u010dal bre\u010det.<\/p>\n

„P\u0159inesu ti led,“ odb\u011bhne hned Deborah. V\u016fbec si j\u00ed nev\u0161\u00edm\u00e1m. Mo\u017en\u00e1 m\u00e1 pravdu. Jsem d\u011bvka. Asi ano, jsem. V\u00eddal jsem se s Billem i p\u0159esto, \u017ee jsem s n\u00edm chodil. Uc\u00edt\u00edm na tv\u00e1\u0159\u00edch slzy. Sice m\u011b h\u0159eje u srdce, \u017ee se m\u011b Bill zastal a te\u010f za n\u00edm \u0161el, ale je to moment\u00e1ln\u011b moje nejmen\u0161\u00ed starost. Snad se mu nic nestane. Nechci, aby se kv\u016fli mn\u011b prali, nato\u017e aby se n\u011bkomu z nich n\u011bco stalo. Pro\u010d sem musel chodit\u2026 V\u0161echno zkazil. Ale\u2026 ubl\u00ed\u017eil jsem mu. Kdyby ne, neud\u011blal by takovou sc\u00e9nu. Nezachoval by se takhle jenom kv\u016fli sv\u00e9mu egu. Zaslou\u017eil jsem si to. Po p\u00e1r minut\u00e1ch se Bill vr\u00e1til. Hned ke mn\u011b do\u0161el a kleknul si ke mn\u011b.<\/div>\n

„Nebre\u010d, pros\u00edm,“ vydechnul a pohladil m\u011b po ruce. „Sm\u00edm t\u011b obejmout?“ zeptal se opatrn\u011b. Nic ne\u0159eknu a sklop\u00edm hlavu. Nechci, aby vid\u011bl, \u017ee bre\u010d\u00edm, a u\u017e v\u016fbec, aby vid\u011bl moji rudou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Pros\u00edm,“ za\u0161eptal a tu ruku mi dal z tv\u00e1\u0159e pry\u010d. Bolestn\u011b pomlaskal a p\u0159it\u00e1hnul si m\u011b k sob\u011b. Narovnal se, aby m\u011b mohl obejmout. Deborah ve\u0161la do kancel\u00e1\u0159e s ledem zabalen\u00fdm v ut\u011brce.<\/div>\n
„Zchla\u010f to trochu,“ \u0159ekne mi soucitn\u011b a pod\u00e1 mi ho.<\/div>\n
„D\u00edky,“ \u0161eptnu a vezmu si ho od n\u00ed.<\/div>\n
„Tohle jsem v\u00e1\u017en\u011b necht\u011bl,“ sklop\u00ed Bill provinile hlavu a pohlad\u00ed m\u011b po pa\u017ei.<\/div>\n
„Bille, v\u00e1\u017en\u011b m\u011b to moc mrz\u00ed. Najednou sem vtrhnul. Nemohla jsem ho nijak zastavit,“ povzdechne Deborah. Ml\u010d\u00edm a jenom tup\u011b kouk\u00e1m na tu ut\u011brku s ledem.<\/p>\n

St\u00e1le si neuv\u011bdomuji, co se tu stalo. Neuv\u011bdomuji si, \u017ee je\u0161t\u011b mus\u00edm rok chodit do Brianov\u00fdch hodin. Sakra. Nenech\u00e1 m\u011b proj\u00edt. Ud\u011bl\u00e1 cokoli, abych nedokon\u010dil \u0161kolu. A nejhor\u0161\u00ed je, \u017ee m\u016f\u017ee.<\/em><\/div>\n

„Jo, j\u00e1 v\u00edm,“ koukne se na ni. Nazna\u010d\u00ed j\u00ed, aby n\u00e1s nechala o samot\u011b. Deborah ho zjevn\u011b pochop\u00ed a hned v tichosti odejde.<\/div>\n
„Promi\u0148 mi to,“ po\u0161ept\u00e1 a s\u00e1m mi hodn\u011b zlehka p\u0159ilo\u017e\u00ed ut\u011brku s ledem na bolavou tv\u00e1\u0159. Usyknu a p\u0159iv\u0159u o\u010di. Pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nen\u00ed to tvoje vina. Zaslou\u017eil jsem si to,“ po\u0161ept\u00e1m. Sklouznu z k\u0159esla do jeho n\u00e1ru\u010de. Hned m\u011b jednou pa\u017e\u00ed obejme.<\/div>\n
„Ne, p\u0159ehnal to a j\u00e1 jsem mu to jasn\u011b \u0159ekl, ale to te\u010f ne\u0159e\u0161, ano? Hlavn\u011b p\u0159esta\u0148 plakat,“ vl\u00eddn\u011b m\u011b pohlad\u00ed po boku. Jenom k\u00fdvnu hlavou. Popot\u00e1hnu nosem, obejmu ho kolem krku a p\u0159itisknu se k n\u011bmu. U n\u011bj jsem v bezpe\u010d\u00ed. Briana u\u017e m\u00e1me za sebou, tak\u017ee te\u010f u\u017e ano. Hlavn\u011b je mi u n\u011bj dob\u0159e.<\/p>\n

<\/em> autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM „Pro\u010d to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zept\u00e1 se m\u011b Brian s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm. „J\u00e1 nic ned\u011bl\u00e1m,“ \u0159eknu u\u017e v\u00fdrazn\u011bji. „Ne? Tak pro\u010d jsi nep\u0159i\u0161el, jak jsme byli domluven\u00ed?“ zalo\u017e\u00ed si ruce na hrudi. Proto\u017ee jsem cht\u011bl b\u00fdt s Billem,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[479],"tags":[],"class_list":["post-7007","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-dream"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7007","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7007"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7007\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7007"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7007"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7007"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}