{"id":7012,"date":"2012-02-02T18:00:00","date_gmt":"2012-02-02T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6993"},"modified":"2012-02-02T18:00:00","modified_gmt":"2012-02-02T17:00:00","slug":"side-by-side-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/02\/side-by-side-16\/","title":{"rendered":"Side by side 16."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Zase klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Zafun\u011bl jsem a zabo\u0159il hlavu v\u00edc do nad\u00fdchan\u00e9ho pol\u0161t\u00e1\u0159e. To v\u0161ichni podle cedule, kter\u00e1 je na dve\u0159\u00edch, opravdu nepochopili, \u017ee chci b\u00fdt s\u00e1m? A to jsem si myslel, \u017ee jsem j\u00ed napsal dost pochopiteln\u011b. Asi jsem se zm\u00fdlil, ale jednodu\u0161eji u\u017e to podle m\u011b snad ani nejde. V\u00e1\u017en\u011b, co je na ceduli: „Chci b\u00fdt s\u00e1m, neru\u0161it.“, k nepochopen\u00ed?<\/em> Zaj\u00edmalo by m\u011b to.<\/p>\n

„Je tam cedule!“ zamumlal jsem po dal\u0161\u00edch p\u00e1r zaklep\u00e1n\u00edch. Douf\u00e1m, \u017ee to bude alespo\u0148 n\u011bco platn\u00fd. Oto\u010dil jsem se na z\u00e1da, pod\u00edval se do b\u00edle vymalovan\u00e9ho stropu. V\u00e1\u017en\u011b jsem idiot, jinak si to snad ani nedovedu vysv\u011btlit.<\/div>\n

„Billy, to jsem j\u00e1,“ ozvala se mamka, „poj\u010f se alespo\u0148 nasn\u00eddat, brou\u010dku,“ vydechla a v jej\u00edm hlase jsem mohl sly\u0161et ustaranost. Nechci j\u00ed d\u011blat tr\u00e1pen\u00ed, ale co m\u00e1m v t\u00e9to situaci d\u011blat? Je mi smutno, byl jsem nep\u0159\u00edjemn\u00fd na Toma i na Fabi\u00e1na. U Olivera mi to nevad\u00ed, to je n\u011bco jin\u00e9ho, ale u t\u011bch dvou? Stra\u0161n\u011b. V\u016fbec nev\u00edm, co si m\u00e1m myslet o cel\u00e9m v\u010derej\u0161\u00edm ve\u010deru. Prvn\u00ed polovina byla fajn, na tu druhou bych ale nejrad\u011bji zapomn\u011bl. C\u00edt\u00edm se tak stra\u0161n\u011b moc bezmocn\u00fd\u2026<\/div>\n
„Jo… Moment. D\u011bkuju,“ ujistil jsem mamku a posadil jsem se na posteli, „jenom si p\u0159elezu na tu blbost… A p\u016fjde se naj\u00edst.“<\/div>\n
Dve\u0159e od pokoje se otev\u0159ely a do m\u00edstnosti hned ve\u0161la d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e1 \u017eensk\u00e1 postava. Maminka.<\/div>\n
\n
„Pom\u016f\u017eu ti, co ty na to, hm?“ p\u00e1r rychl\u00fdmi kroky do\u0161la k moj\u00ed posteli. P\u0159it\u00e1hla mi bl\u00ed\u017e kole\u010dkov\u00e9 k\u0159eslo. Zakroutil jsem hlavou, nebudu j\u00ed p\u0159id\u011bl\u00e1vat zbyte\u010dnou pr\u00e1ci. Jsem dosp\u011bl\u00fd, mus\u00edm se zvl\u00e1dnout o sebe postarat u\u017e s\u00e1m. Kdy\u017e to nedok\u00e1\u017eu po psychick\u00e9 str\u00e1nce, tak alespo\u0148 po fyzick\u00e9.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 to zvl\u00e1dnu. Mus\u00edm to zvl\u00e1dnout,“ pomalu jsem si p\u0159esedl, „ale d\u011bkuju, je to od tebe moc p\u011bkn\u00e9, mami,“ polknul jsem a zad\u00edval se j\u00ed do tv\u00e1\u0159e. O m\u00e9m maturitn\u00edm plese m\u011bla ur\u010dit\u011b jin\u00e9 p\u0159edstavy, ne\u017e jak\u00e9 to bylo ve skute\u010dnosti. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsem j\u00ed to zkazil.<\/div>\n
„Je p\u011bkn\u00e9, jak se sna\u017e\u00ed\u0161, ale j\u00e1 jsem tady pro tebe,“ pohladila m\u011b po vlasech, „a v\u017edycky budu, pamatuj si to, ano?“<\/div>\n
Nejrad\u011bji bych ji te\u010f objal, jako kdy\u017e jsem byl je\u0161t\u011b mal\u00fd kluk. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsem m\u011bl velk\u00e9 nebo i mal\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed, vlezl jsem si s n\u00ed do postele a v\u0161echno jsem s n\u00ed do detail\u016f probral. Poka\u017ed\u00e9 pro m\u011b m\u011bla pochopen\u00ed a radu, kter\u00e1 mi pomohla. Bylo by to te\u010f tak\u00e9 tak? Mo\u017en\u00e1 ano, mo\u017en\u00e1 ale ne. Nev\u00edm, jak moc jsem ji na\u0161tval t\u00edm, jak jsem se choval k Oliverovi. Nevypad\u00e1 ale p\u0159\u00edli\u0161 skl\u00ed\u010den\u011b, tak\u017ee by to mohlo b\u00fdt dobr\u00e9, ne? I kdy\u017e na druhou stranu… Necht\u011bla by p\u0159ede mnou p\u016fsobit smutn\u011b za \u017e\u00e1dn\u00e9 situace a tohle nen\u00ed v\u00fdjimka.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, maminko. Moc si toho v\u00e1\u017e\u00edm, v\u00ed\u0161? Jsi toti\u017e nejlep\u0161\u00ed. M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1d,“ pod\u00edval jsem se j\u00ed do o\u010d\u00ed a zatv\u00e1\u0159il se tak nejup\u0159\u00edmn\u011bji, jak jsem jen dovedl.<\/div>\n
„D\u011bkuju, zlat\u00ed\u010dko. J\u00e1 t\u011b m\u00e1m t\u00e9\u017e moc r\u00e1da,“ op\u00e1\u010dila.<\/p>\n

Sev\u0159el jsem spodn\u00ed ret mezi zuby. Chci se vypov\u00eddat, jsem pevn\u011b rozhodnut\u00fd. Kdybych nebyl poh\u00e1dan\u00fd s Fabi\u00e1nem, probral bych to s n\u00edm. I kdy\u017e… Asi by tak\u00e9 moc nep\u0159ich\u00e1zel v \u00favahu, jeliko\u017e na \u0159e\u010di o Tomovi je a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 alergick\u00fd, posledn\u00ed dobou. Tak\u017ee by to stejn\u011b dopadlo tak, jak to dopadlo te\u010f. S nik\u00fdm jin\u00fdm bych toti\u017e o sv\u00fdch osobn\u00edch probl\u00e9mech nemluvil. A kdyby ano, ur\u010dit\u011b by rada nebyla takov\u00e1, jako mohla m\u00edt ta od mamky.<\/div>\n

„Mami? M\u016f\u017eeme… M\u016f\u017ee\u0161 si se mnou pros\u00edm promluvit? Klidn\u011b a\u017e po t\u00e9 sn\u00eddani, ale… Hlavn\u011b dneska, proto\u017ee to v\u00e1\u017en\u011b pot\u0159ebuju. Je toho na m\u011b moc… A j\u00e1 pot\u0159ebuju tvoje rady. Tak, jako kdy\u017e jsem byl mal\u00fd,“ zabo\u0159il jsem se v\u00edce do k\u0159esla a pravou ruku si op\u0159el o op\u011brku.<\/div>\n
„Brou\u010dku,“ p\u0159ivinula si m\u011b do svoj\u00ed n\u00e1ru\u010de, pohladila m\u011b po hlav\u011b. Spokojen\u011b jsem p\u0159iv\u0159el o\u010di a nechal se konej\u0161it. Uvoln\u011bn\u011b jsem vydechl, kdy\u017e jsem uc\u00edtil zn\u00e1m\u00fd parf\u00e9m, kter\u00fd pou\u017e\u00edv\u00e1 od nepam\u011bti.<\/div>\n
„Je toho na m\u011b stra\u0161n\u011b moc… A j\u00e1 to prost\u011b u\u017e nezvl\u00e1d\u00e1m,“ \u0159ekl jsem potichu. Jako kdybych si myslel, \u017ee to bude m\u00e9n\u011b stra\u0161n\u00e9. Jsem tak moc patetick\u00fd, a\u017e to opravdu nen\u00ed hezk\u00e9.<\/div>\n
„Sn\u00eddan\u011b po\u010dk\u00e1, ano? Pov\u00eddej,“ posadila se na postel a popl\u00e1cala na m\u00edsto vedle sebe, „chce\u0161, aby to bylo tak, jako kdy\u017e jsi byl mal\u00fd? M\u016f\u017eeme si spolu lehnout. Ale nenut\u00edm t\u011b, m\u016f\u017ee ti to p\u0159ij\u00edt trapn\u00fd,“ pokr\u010dila rameny a slo\u017eila ruce do kl\u00edna. Zakroutil jsem jenom hlavou a tak nejrychleji, jak jen bylo v m\u00fdch sil\u00e1ch, jsem se posadil na postel vedle n\u00ed. Ur\u010dit\u011b na\u0161e pov\u00edd\u00e1n\u00ed bude tak lep\u0161\u00ed.<\/p>\n

„Pamatuje\u0161 si, jak jsme to d\u011bl\u00e1vali?“ pohladila m\u011b dlouze po vlasech a lehla si do m\u00fdch pe\u0159in, „p\u0159itulil ses ke mn\u011b a pov\u00eddal jsi. Byl jsi jako kolovr\u00e1tek,“ tro\u0161ku se zasm\u00e1la nad tou vzpom\u00ednkou, „akor\u00e1t nev\u00edm, jak to ud\u011bl\u00e1me te\u010f, jestli to p\u016fjde tak dob\u0159e. P\u0159ece jenom\u2026 Nebyl jsi vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1,“ zasm\u00e1la se. Usm\u00e1l jsem se na ni a lehl si k n\u00ed. Ihned jsem ji objal kolem pasu a p\u0159iv\u0159el o\u010di. V\u00e1\u017en\u011b by mi sta\u010dilo jenom takhle le\u017eet, aby se mi ulevilo. Kdy\u017e se ale vypov\u00edd\u00e1m, bude to lep\u0161\u00ed, ur\u010dit\u011b.<\/div>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee si to pamatuju. Jak bych mohl zapomenout?“ zasm\u00e1l jsem se a zakroutil hlavou. Na takov\u00e9 v\u011bci se toti\u017e nezapom\u00edn\u00e1, nejde to.<\/div>\n
„Nemohl.“
„P\u0159esn\u011b tak,“ spokojen\u011b jsem se na ni usm\u00e1l a dal j\u00ed d\u011btskou pusu na tv\u00e1\u0159, „ale te\u010f u\u017e\u2026 k v\u011bci. Asi,“ kouknul jsem se j\u00ed do o\u010d\u00ed, k\u00fdvla na souhlas.<\/div>\n
„Pov\u00eddej.“<\/p>\n

„No\u2026 Jde o ten v\u010derej\u0161ek. Bol\u00ed m\u011b to, choval jsem se jako idiot, k Tomovi i Fabi\u00e1novi. Mami, je to hrozn\u00fd, m\u00e1m v\u00fd\u010ditky. Byl jsem na n\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00fd, ubl\u00ed\u017eil jsem jim. Oba dva jsem ranil, v jeden ve\u010der. Nem\u00e1m ani jednoho,“ promnul jsem si sp\u00e1nky, „c\u00edt\u00edm se pr\u00e1zdn\u00fd. Moc pr\u00e1zdn\u00fd\u2026 V\u00ed\u0161, jak to mysl\u00edm, ne? Bez du\u0161e,“ op\u0159el jsem si hlavu o jej\u00ed hrudn\u00edk. Je mi jedno, jak moc blb\u011b by to vypadalo pro t\u0159et\u00edho pozorovatele, proto\u017ee j\u00e1 za t\u00edm nic v\u00edc ne\u017e radu od rodi\u010dky nevid\u00edm.<\/div>\n

„To nen\u00ed pravda, zlat\u00ed\u010dko\u2026 Nikomu jsi neubl\u00ed\u017eil. Nev\u00edm, jak jsi reagoval, ale ur\u010dit\u011b to bylo adekv\u00e1tn\u00ed situaci. V\u00ed\u0161\u2026 Tom nem\u00e1 ani to nejmen\u0161\u00ed pr\u00e1vo, aby na tebe byl na\u0161tvan\u00fd. Mus\u00ed po\u010d\u00edtat s t\u00edm, \u017ee se nesm\u00ed\u0159\u00ed\u0161 hned s t\u00edm, \u017ee d\u00edky n\u011bmu jsi ochrnut\u00fd. Pokud je chytr\u00fd, pochop\u00ed to. Jinak si v\u016fbec nezaslou\u017e\u00ed, aby ses kv\u016fli n\u011bmu tr\u00e1pil. D\u00e1 ti \u010das, ur\u010dit\u011b. Ty si mezit\u00edm \u00fapln\u011b v\u0161echno urovn\u00e1\u0161\u2026 A bude to v po\u0159\u00e1dku, ano?“ po\u0159\u00e1d m\u011b v\u00fdskala ve vlasech. Zbo\u017e\u0148uji to, c\u00edt\u00edm v\u017edycky pocity, kter\u00e9 uvol\u0148uj\u00ed cel\u00e9 moje t\u011blo.<\/p>\n

„Dob\u0159e,“ k\u00fdvl jsem a tro\u0161ku se pousm\u00e1l, „a Fabi\u2026?“<\/div>\n

„Fabi\u2026 Tomu se omluv, ano?“ l\u00edbla m\u011b na \u010delo, „pokud sis teda za\u010dal.“<\/div>\n
„Za\u010dal. Hned se mu omluv\u00edm,“ k\u00fdvl jsem. Sice jsem mu \u0159ekl, \u017ee m\u00e1 p\u0159ij\u00edt prvn\u00ed\u2026 Ale pohnojil jsem to j\u00e1, jak jinak. Jenom se m\u011b cht\u011bl zastat, nic v\u00edc to nebylo. Nem\u016f\u017eu za to na n\u011bj b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd, jednal jsem prost\u011b\u2026 Ve vzteku. Jinak se to vysv\u011btlit ned\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Tak honem. Nechci, abys byl smutn\u00fd. A klidn\u011b ho pozvi k n\u00e1m, ano? Bude to lep\u0161\u00ed, ne\u017e abyste si jenom psali,“ za\u010dala se ode m\u011b zvedat, „tak honem. Pokud nem\u00e1\u0161 chu\u0165, nemus\u00ed\u0161 na sn\u00eddani. Ale j\u00e1 p\u016fjdu dol\u016f, mus\u00edm dova\u0159it ob\u011bd. P\u0159ip\u00e1lilo by se to.“<\/p>\n

Ani\u017e bych stihnul cokoliv nam\u00edtnout, zaklaply se za mamkou dve\u0159e. Jo, holt jsem ob\u010das pomalej\u0161\u00ed. Zakroutil jsem hlavou. Nevad\u00ed, u\u017e mi poradila. A m\u011bla pravdu. Tom mi mus\u00ed d\u00e1t \u010das na to, abych se s t\u00edm sm\u00ed\u0159il. Pokud bude cht\u00edt, tak to pochop\u00ed. A s Fabi\u00e1nem\u2026 V\u00e1\u017en\u011b bych se mu m\u011bl omluvit. V\u010dera jsem to v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ehnal, on si to nezaslou\u017e\u00ed. V\u016fbec nem\u016f\u017ee za to, co se stalo. Ur\u010dit\u011b se tak tr\u00e1p\u00ed jako j\u00e1, nebo\u2026 Ne? I kdy\u017e o z\u00e1porn\u00e9 mo\u017enosti v\u00e1\u017en\u011b pochybuji.<\/div>\n

Nat\u00e1hnul jsem se pro mobil na no\u010dn\u00ed stolek. Otev\u0159el jsem pr\u00e1zdnou zpr\u00e1vu a vydechl jsem. Palcem jsem p\u0159ejel po dotykov\u00e9 obrazovce, p\u0159ejel si horn\u00ed \u0159adou zub\u016f po rtu. Jak to m\u00e1m ale napsat? To je\u2026 ot\u00e1zka. Polo\u017eil jsem mobil na sv\u00e9 b\u0159icho a promnul si sp\u00e1nky. Mus\u00edm n\u011bco vymyslet.<\/p>\n

A v\u00e1\u017en\u011b, po chv\u00edli n\u00e1pad p\u0159i\u0161el. Nebyl sice nijak bravurn\u00ed, byl \u00fapln\u011b oby\u010dejn\u00fd, ale po\u0159\u00e1d je to lep\u0161\u00ed ne\u017e nic. Vzal jsem telefon zase zp\u00e1tky do ruky.<\/p>\n

FABI, MRZI ME VCEREJSI VECER. OMLOUVAM SE. PRIJDES PROSIM?<\/p>\n

Napsal jsem kr\u00e1tkou, le\u010d v\u00fdsti\u017enou zpr\u00e1vu. Odeslal jsi ji na Fabianovo \u010d\u00edslo a odlo\u017eil p\u0159\u00edstroj na pol\u0161t\u00e1\u0159 vedle hlavy. Zav\u0159el jsem o\u010di. Ne proto, \u017ee bych byl unaven\u00fd, ale proto, \u017ee je mi tak l\u00e9pe, ne\u017e kdy\u017e se d\u00edv\u00e1m do stropu. Je to mnohem p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed. Nav\u00edc u toho m\u016f\u017eu p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/div>\n

Mobil ale zavibroval. O\u010di jsem tedy zp\u00e1tky otev\u0159el a novou zpr\u00e1vu otev\u0159el.<\/p>\n

DOB\u0158E, ZA 10 MINUT JSEM TAM.<\/p>\n

Textovka mi vykouzlila \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i. V\u00e1\u017en\u011b p\u0159ijde?<\/em> Mus\u00edm za to pod\u011bkovat mamce, proto\u017ee jenom d\u00edky n\u00ed jsem mu napsal. Jinak bych to s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed neud\u011blal. Mus\u00edm j\u00ed pod\u011bkovat, op\u011bt.<\/div>\n

P\u0159el\u00e9tl jsem pohledem pokoj. Je tady hrozn\u00fd binec, m\u011bl bych uklidit, ne\u017e p\u0159ijde Fabi\u00e1n, a\u0165 si nemysl\u00ed, \u017ee p\u0159i\u0161el omylem do prase\u010d\u00edho chl\u00e9va. Za deset minut to ale rozhodn\u011b nest\u00edh\u00e1m, ne s moj\u00ed imobilitou. Tak\u017ee to asi nech\u00e1m b\u00fdt. Nebude to poprv\u00e9, co m\u016fj pokoj uvid\u00ed v takov\u00e9m stavu. A ur\u010dit\u011b ani naposledy. A v\u016fbec, pokoj vid\u011bl i v hor\u0161\u00edm stavu, tak\u017ee to nem\u00e1 cenu takhle \u0159e\u0161it. Ne\u017e tohle, je hor\u0161\u00ed jin\u00e1 v\u011bc. Jak se m\u00e1m tv\u00e1\u0159it? A jak se m\u00e1m omluvit?<\/em> To je mnohem z\u00e1va\u017en\u011bj\u0161\u00ed probl\u00e9m, ne\u017e je tenhle. Kdybych nebyl idiot, nemus\u00edm takov\u00e9 v\u011bci \u0159e\u0161it. Opravdu bych m\u011bl nejd\u0159\u00edv myslet, a a\u017e pot\u00e9 mluvit. V hodn\u011b situac\u00edch by to pomohlo. J\u00e1 se ale nikdy pravd\u011bpodobn\u011b nezm\u011bn\u00edm, tohle m\u00e1m odmali\u010dka. Ani bych nespo\u010d\u00edtal, kolikr\u00e1t se tohle u\u017e stalo. Kdyby ano, \u010d\u00edsla bych se zd\u011bsil, proto\u017ee by bylo jist\u011b hodn\u011b vysok\u00e9.<\/p>\n

***<\/p>\n

„Fabi\u00e1nku, jsem stra\u0161n\u011b moc r\u00e1d, \u017ee jsi mi to odpustil. V\u00ed\u0161\u2026 Vlastn\u011b nev\u00ed\u0161. Nev\u00ed\u0161, jak moc \u0161\u0165astn\u00fd d\u00edky tomu jsem, necht\u011bl jsem b\u00fdt takov\u00fd. V\u00ed\u0161, \u017ee jsem to nemyslel v\u00e1\u017en\u011b, \u017ee ano?“ pevn\u011b jsem kamar\u00e1da objal. Pohladil jsem ho po z\u00e1dech, p\u0159iv\u0159el spokojen\u011b o\u010di. Nemusel jsem toho moc \u0159\u00edkat a \u0159ekl mi, \u017ee m\u00e1m v\u0161echno odpu\u0161t\u011bno. Takov\u00e9ho kamar\u00e1da mi m\u016f\u017eou opravdu v\u0161ichni z\u00e1vid\u011bt, nikdo takov\u00e9ho nem\u00e1. Nebo m\u00e1, ale Fabi\u00e1n je stejn\u011b ur\u010dit\u011b lep\u0161\u00ed.<\/div>\n

„Jak bych ti nemohl odpustit?“ zamrkal a p\u0159ivinul si m\u011b k sob\u011b. Dal mi jemnou pusinku do vlas\u016f a vydechl mi na n\u011b. Op\u0159el si o moji hlavu sp\u00e1nkem tu svoj\u00ed. Kouzeln\u00fd moment. Je mi u Fabi\u00e1na p\u0159\u00edjemn\u011b. Mo\u017en\u00e1 a\u017e\u2026 moc. Dost Bille, \u017e\u00e1dn\u00e9 takov\u00e9 my\u0161lenky!<\/em><\/div>\n
„\u00dapln\u011b norm\u00e1ln\u011b, ka\u017ed\u00fd by tohle neud\u011blal,“ nam\u00edtnul jsem. \u010c\u00e1st m\u011b by se rad\u011bji odt\u00e1hla, ta v\u011bt\u0161\u00ed ale \u0159\u00edk\u00e1, a\u0165 z\u016fstanu. Zapeklit\u00e1 situace.<\/div>\n
„Proto\u017ee t\u011b ka\u017ed\u00fd nemiluje.“<\/p>\n

Moje srdce snad vynechalo p\u00e1r \u00fader\u016f. Cht\u011b necht\u011b jsem se odt\u00e1hl, zad\u00edval se do Fabi\u00e1nov\u00fdch o\u010d\u00ed. Nasucho jsem polknul, skousnul jsem si ret. Tak proto ta n\u00e1hl\u00e1 zm\u011bna chov\u00e1n\u00ed? Proto tak moc \u017e\u00e1rl\u00ed na Toma? Myslel jsem si, \u017ee je v tom n\u011bco mnohem nevinn\u011bj\u0161\u00edho, ne\u017e je tohle. Co m\u00e1m ale na takovou v\u011bc odpov\u011bd\u011bt?<\/em> Takov\u00e9hle city mi nikdy nikdo nevyznal, nevyznal jsem je ani j\u00e1 nikomu. C\u00edt\u00edm se stra\u0161n\u011b rozpa\u010dit\u011b, nechci mu ubl\u00ed\u017eit. Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee k n\u011bmu nec\u00edt\u00edm stejn\u00e9 city, kter\u00e9 on c\u00edt\u00ed ke mn\u011b. M\u00e1m ho r\u00e1d, v\u00e1\u017en\u011b moc, ale zamilovanost to nen\u00ed. To v\u00edm jist\u011b. P\u0159esto jsem ho jemn\u011b vzal za ruku, polo\u017eil jsem si jeho dla\u0148 na svoj\u00ed. P\u0159ejel jsem mu po n\u00ed b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f druh\u00e9 ruky a zhluboka jsem se nadechl.<\/div>\n

„V\u00e1\u017en\u011b m\u011b miluje\u0161, Fabi\u00e1nku?“ nic inteligentn\u011bj\u0161\u00edho m\u011b opravdu nemohlo napadnout.<\/div>\n
„Ano, v\u00e1\u017en\u011b t\u011b miluju. Stra\u0161n\u011b moc, Billy. Myslel jsem si, \u017ee takov\u00e9 city c\u00edt\u00edm d\u00fdl, po\u0159\u00e1d jsem si ale sna\u017eil namluvit, \u017ee je to prost\u011b jenom proto, \u017ee spolu tr\u00e1v\u00edme spoustu \u010dasu. O skute\u010dn\u00e9 zamilovanosti m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dilo a\u017e to, \u017ee jsme se spolu milovali,“ celou dobu se mi d\u00edval do o\u010d\u00ed, hladil m\u011b po dlani. Mohl jsem na n\u011bm vid\u011bt tu nejv\u011bt\u0161\u00ed up\u0159\u00edmnost, tak\u017ee mi v\u00e1\u017en\u011b nel\u017ee. Achjo, co m\u00e1m jenom d\u011blat? V\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm. \u0160\u00edlen\u011b zapeklit\u00e1 situace.<\/p>\n

Ml\u010del jsem, jeliko\u017e jsem nev\u011bd\u011bl, co odpov\u011bd\u011bt. Fabi\u00e1n se ke mn\u011b naklonil a s nejv\u011bt\u0161\u00ed n\u011bhou, sm\u00ed\u0161enou s v\u00e1\u0161n\u00ed, m\u011b pol\u00edbil.<\/p>\n

autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine Zase klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Zafun\u011bl jsem a zabo\u0159il hlavu v\u00edc do nad\u00fdchan\u00e9ho pol\u0161t\u00e1\u0159e. To v\u0161ichni podle cedule, kter\u00e1 je na dve\u0159\u00edch, opravdu nepochopili, \u017ee chci b\u00fdt s\u00e1m? A to jsem si myslel, \u017ee jsem j\u00ed napsal dost pochopiteln\u011b. Asi jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[475],"tags":[],"class_list":["post-7012","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-side-by-side"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7012","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7012"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7012\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7012"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7012"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7012"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}