{"id":7013,"date":"2012-02-02T17:00:00","date_gmt":"2012-02-02T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6994"},"modified":"2012-02-02T17:00:00","modified_gmt":"2012-02-02T16:00:00","slug":"musketyr","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/02\/musketyr\/","title":{"rendered":"Mu\u0161ket\u00fdr"},"content":{"rendered":"
autor: Terry Kaulitz<\/strong><\/p>\n

Ahojky lidi\u010dky, napsala jsem pro v\u00e1s jednu jednod\u00edlovku. Rad\u0161i v\u00e1m \u0159eknu v\u0161e, co je pot\u0159eba, aby nevznikly probl\u00e9my. U\u017e n\u00e1zev vypov\u00edd\u00e1 o tom, \u017ee cel\u00e1 pov\u00eddka vznikla na z\u00e1klad\u011b toho, \u017ee jsem zrovna dokoukala jeden z m\u00fdch obl\u00edben\u00fdch film\u016f ,a to jsou T\u0159i mu\u0161ket\u00fd\u0159i. Jen pro uji\u0161t\u011bn\u00ed, jsou zde pou\u017eita t\u0159i jm\u00e9na, a to jsou Athos, Portos a Aramis. Ale jen v\u00e1s chci ujistit, \u017ee pov\u00eddka nen\u00ed kop\u00edrov\u00e1n\u00ed ani filmu ani knihy. Cel\u00e9 tohle d\u00edlo je z m\u00e9 hlavy. Ale ta t\u0159i jm\u00e9na jsem pou\u017eila, bez nich by to nevzniklo.<\/em><\/div>\n

No dost m\u00fdch kec\u016f a \u0161up do \u010dten\u00ed, a snad se to bude l\u00edbit.<\/em><\/div>\n
Zat\u00edm TK<\/p>\n

<\/em> TOM<\/p>\n

V\u017edy bylo m\u00fdm snem st\u00e1t se mu\u0161ket\u00fdrem. Vyr\u016fstal jsem na statku se t\u0159emi mu\u017ei. Byli, d\u00e1 se \u0159\u00edct, m\u00fdmi otci, proto\u017ee svoje rodi\u010de jsem nepoznal. Ti t\u0159i m\u011b u\u010dili snad v\u0161emu. Od pr\u00e1ce na statku po souboje s me\u010di.<\/div>\n

Ano, je to divn\u00e9, ale nikdy, teda dote\u010f, jsem se nedozv\u011bd\u011bl o jejich minulosti. Vysv\u011btlili mi to tak, \u017ee \u010dekali, a\u017e budu m\u00edt dost rozumu, abych to v\u0161e pobral. Ale v m\u00e9m snu m\u011b jedin\u011b podporovali.<\/p>\n<\/div>\n
Flashback<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

„Aramisi, p\u0159esta\u0148 ho u\u010dit ty bl\u00e1boly. Je \u010das na lekci \u0161ermu.“ zavolal str\u00fd\u010dek Portos.<\/em><\/div>\n

Ano, \u0159\u00edkal jsem jim str\u00fd\u010dku, i kdy\u017e jsem je pova\u017eoval za sv\u00e9 otce.<\/em><\/div>\n
„B\u011b\u017e, Tome, nebo se zbl\u00e1zn\u00ed,“ usm\u00e1l se Aramis a j\u00e1 \u0161el \u0161ermovat se str\u00fd\u010dkem Portosem.<\/em><\/div>\n
Lekce byla opravdu nam\u00e1hav\u00e1 a op\u011bt to zabralo zbytek dne.<\/p>\n

Kdy\u017e jsme unaveni ul\u00e9hali do postel\u00ed, snil jsem o tom, jak n\u011bkomu zachr\u00e1n\u00edm \u017eivot a podobn\u00e9 v\u011bci. Neuv\u011bdomil jsem si, \u017ee na m\u011b str\u00fd\u010dkov\u00e9 mluv\u00ed.<\/p>\n

„Zas je duchem jinde,“ zasm\u00e1l se Athos.<\/em><\/div>\n

„Athosi, nech ho sn\u00edt. Je to to jedin\u00e9, co m\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl Aramis.<\/em><\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, pot\u0159ebovali jste n\u011bco?“ zeptal jsem se, kdy\u017e jsem se vr\u00e1til duchem zase zp\u011bt.<\/em><\/div>\n
„O \u010dem jsi zase snil?“ zeptal se Portos.<\/em><\/div>\n
„O tom, jak se stanu mu\u0161ket\u00fdrem. A budu chr\u00e1nit budouc\u00edho kr\u00e1le,“ odpov\u011bd\u011bl jsem.<\/em><\/div>\n
„To je u\u0161lechtil\u00fd sen,“ \u0159ekl najednou Athos a zbyl\u00ed dva p\u0159ikyvovali.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

End of flashback<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\n
\n

Byl jsem na cest\u011b do Pa\u0159\u00ed\u017ee, kdy\u017e jsem zpozoroval, jak n\u011bkdo p\u0159epadal ko\u010d\u00e1r. Moje nutk\u00e1n\u00ed zas\u00e1hnout m\u011b hnalo na pomoc tomu nebo\u017e\u00e1tku v ko\u010d\u00e1\u0159e.<\/p><\/div>\n

Dojel jsem tam a vytasil kord.<\/div>\n
„Tas a bojuj!“ zak\u0159i\u010del jsem na toho zbojn\u00edka.<\/div>\n
„S tebou? Jsi kluk,“ zasm\u00e1l se ten zbojn\u00edk, ale tasil.<\/div>\n
„Sice jsem kluk, ale dok\u00e1\u017eu v\u00edc, ne\u017e si mysl\u00ed\u0161,“ \u0159ekl jsem a za\u00fato\u010dil.<\/p>\n

Opravdu m\u011bl m\u016fj protivn\u00edk co d\u011blat, aby se ubr\u00e1nil. Po dlouh\u00fdch minut\u00e1ch souboje nakonec zbojn\u00edk dopadl na z\u00e1da, p\u0159i\u010dem\u017e mu kord vylet\u011bl z ruky.<\/p>\n

„Zmiz a necht\u011bj m\u011b potkat,“ \u0159ekl jsem a zbojn\u00edk jen vyd\u011b\u0161en\u011b p\u0159ikyvoval.<\/p>\n

Onen mu\u017e rychle vstal, nechal ko\u010d\u00e1r ko\u010d\u00e1rem a utekl do les\u016f.<\/div>\n

P\u0159i\u0161el jsem ke ko\u010d\u00e1ru a opatrn\u011b nakoukl dovnit\u0159. Uvnit\u0159 se v n\u00e1ru\u010di matky choulil mlad\u00fd princ.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je kr\u00e1sn\u00fd, ale kdy\u017e jsem ho vid\u011bl, byl snad je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e v m\u00fdch p\u0159edstav\u00e1ch.<\/p>\n

„U\u017e je pry\u010d, nemus\u00edte m\u00edt strach,“ \u0159ekl jsem, abych je ujistil, \u017ee jim nehroz\u00ed nebezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n

„D\u011bkuji v\u00e1m, mlad\u00fd mu\u017ei,“ usm\u00e1la se kr\u00e1lovna.<\/div>\n
„Byla to m\u00e1 povinnost,“ poklonil jsem se.<\/div>\n
„Nemusel jste, jste na\u0161e sp\u00e1sa. Nechci si p\u0159edstavit, co by ten chl\u00edpn\u00edk ud\u011blal m\u00e9mu d\u00edt\u011bti,“ \u0159ekla kr\u00e1lovna, pustila sv\u00e9ho syna a vystoupila z ko\u010d\u00e1ru.<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b jsem j\u00ed nab\u00eddl pomoc.<\/div>\n
„Jsme daleko od z\u00e1mku. Jak se dostaneme zp\u011bt, kdy\u017e ti zbab\u011blci utekli?“ b\u011bdovala kr\u00e1lovna.<\/div>\n
„Doprovod\u00edm v\u00e1s a\u017e k bran\u00e1m z\u00e1mku. Stejn\u011b m\u00e1m nam\u00ed\u0159eno do Pa\u0159\u00ed\u017ee,“ usm\u00e1l jsem se.<\/div>\n
„To byste byl velice hodn\u00fd,“ \u0159ekla kr\u00e1lovna s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Tak tedy vyr\u00e1\u017e\u00edme?“ zeptal jsem se.<\/div>\n
Kr\u00e1lovna p\u0159ik\u00fdvla a znovu nastoupila do ko\u010d\u00e1ru.<\/p>\n

V\u0161iml jsem si, \u017ee mlad\u00fd princ sledoval ka\u017ed\u00fd m\u016fj pohyb. Byl roztomil\u00fd. Zap\u0159\u00e1hl jsem i sv\u00e9ho kon\u011b a mohli jsme vyrazit.<\/div>\n

Cesta do Pa\u0159\u00ed\u017ee trvala p\u00e1r hodin, ale mn\u011b to nevadilo. Cht\u011bl jsem tam, a te\u010f m\u011b h\u0159\u00e1lo i v\u011bdom\u00ed, \u017ee jsem pomohl osvobodit od zbojn\u00edk\u016f samotnou kr\u00e1lovnu a mlad\u00e9ho prince.<\/p>\n

Kdy\u017e jsme dojeli do Pa\u0159\u00ed\u017ee p\u0159\u00edmo k z\u00e1mku, sesko\u010dil jsem a \u0161el otev\u0159\u00edt ko\u010d\u00e1r a pomohl kr\u00e1lovn\u011b.<\/div>\n

„Je\u0161t\u011b jednou v\u00e1m d\u011bkuji, mlad\u00fd mu\u017ei,“ \u0159ekla kr\u00e1lovna.<\/div>\n
Za n\u00ed vystoupil princ s hlavou sklon\u011bnou k zemi.<\/div>\n
„Va\u0161e v\u00fdsosti, to byla m\u00e1 povinnost,“ odpov\u011bd\u011bl jsem.<\/div>\n
„Neb\u00fdt v\u00e1s, tak bychom s Williamem mo\u017en\u00e1 dopadli je\u0161t\u011b h\u016f\u0159e,“ protestovala kr\u00e1lovna.<\/div>\n
„Na to rad\u011bji nechci myslet,“ odv\u011btil jsem.<\/div>\n
„Ale st\u00e1le jsem se od v\u00e1s nedozv\u011bd\u011bla, pro\u010d jste m\u011bl zam\u00ed\u0159eno pr\u00e1v\u011b sem, do Pa\u0159\u00ed\u017ee,“ \u0159ekla znovu kr\u00e1lovna.<\/div>\n
„No… m\u00fdm snem bylo st\u00e1t se mu\u0161ket\u00fdrem,“ odpov\u011bd\u011bla jsem se zard\u011bn\u00edm.<\/div>\n
„U\u0161lechtil\u00fd to sen. Jd\u011bte si za n\u00edm, a kdo v\u00ed, mo\u017en\u00e1 se stane skute\u010dnost\u00ed,“ usm\u00e1la se z\u00e1hadn\u011b kr\u00e1lovna a spolu se sv\u00fdm synem odch\u00e1zela do z\u00e1mku.<\/p>\n

Kdo v\u00ed, kdy toho kr\u00e1sn\u00e9ho prince znovu uvid\u00edm.<\/p>\n

**<\/p>\n

Jsem v Pa\u0159\u00ed\u017ei u\u017e n\u011bkolik let. Na\u0161el jsem si zde pr\u00e1ci a sv\u016fj sen jsem poh\u0159bil i se sv\u00fdm kordem daleko za m\u011bsto. Sm\u00ed\u0159il jsem se s t\u00edm, \u017ee se nejsp\u00ed\u0161 nikdy nestanu mu\u0161ket\u00fdrem. Celodenn\u00ed pr\u00e1ce na farm\u011b kousek za m\u011bstem mi pom\u00e1hala vyt\u011bsnit ten sen z hlavy. Ano, sice jsem pracoval na farm\u011b za m\u011bstem, ale ve m\u011bst\u011b jsem m\u011bl pronajat\u00fd jeden pokoj.<\/div>\n

Kolikr\u00e1t mi posel p\u0159ivezl dopis od str\u00fd\u010dk\u016f, \u017ee by sem cht\u011bli p\u0159ijet za mnou, ale mou odpov\u011bd\u00ed bylo st\u00e1le odm\u00edt\u00e1n\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 doufaj\u00ed, \u017ee jejich sv\u011b\u0159enec se opravdu stal mu\u0161ket\u00fdrem. Necht\u011bl jsem, aby zjistili, \u017ee jsem jen pomocn\u00edk na farm\u011b.<\/p>\n

Zrovna jsem byl ve st\u00e1ji a jako obvykle jsem pracoval, kdy\u017e jsem v d\u00e1lce zahl\u00eddl jezdce. N\u011bkoho honili. Poznal jsem v t\u00e9 ob\u011bti mlad\u00e9ho prince. Jeho ebenov\u011b \u010dern\u00e9 vlasy bych nedok\u00e1zal z pam\u011bti vymazat. Cht\u011bl jsem to vypustit z hlavy a vr\u00e1tit se k pr\u00e1ci, ale ti jezdci se k n\u011bmu p\u0159ibli\u017eovali.<\/div>\n

M\u00ed\u0159ili zrovna k farm\u011b a zrovna ke st\u00e1j\u00edm. Schoval jsem se za stohy sena a vy\u010dk\u00e1val. Po\u010dkal jsem, a\u017e princ projede st\u00e1j\u00ed, a za\u010dal jsem ty stohy shazovat. Divil jsem se, \u017ee ka\u017ed\u00fd z t\u011bch stoh\u016f zas\u00e1hl sv\u016fj c\u00edl. V\u0161ichni t\u0159i le\u017eeli v prachu p\u0159ed st\u00e1j\u00ed a jejich kon\u011b polekan\u011b utekli pry\u010d.<\/p>\n

Rychle jsem seb\u011bhl dol\u016f, abych zjistil, jestli je princ v po\u0159\u00e1dku. Kdy\u017e se ujistil, \u017ee ho nikdo nepron\u00e1sleduje, zastavil a oto\u010dil se.<\/div>\n

Kdy\u017e m\u011b uvid\u011bl, jeho obli\u010dej se zvl\u00e1\u0161tn\u011b rozz\u00e1\u0159il.<\/p>\n

„To ty?“ zeptal se m\u011b.<\/div>\n

„Ano, princi,“ poklonil jsem se.<\/div>\n
Princ slezl s kon\u011b a p\u0159i\u0161el ke mn\u011b.<\/div>\n
„Moc dob\u0159e si t\u011b pamatuju. \u0158\u00edkej mi Bille,“ usm\u00e1l se na m\u011b.<\/div>\n
„Ale veli\u010denstvo. To p\u0159ece nem\u016f\u017eu,“ odporoval jsem.<\/div>\n
„Nikdo to v\u011bd\u011bt nebude. Pros\u00edm, \u0159\u00edkej mi tak,“ celou dobu se usm\u00edval.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, prin… Bille,“ usm\u00e1l jsem se tedy taky.<\/div>\n
„A jak se vlastn\u011b jmenuje\u0161? Chci zn\u00e1t jm\u00e9no sv\u00e9ho zachr\u00e1nce,“ \u0159ekl.<\/div>\n
„Jmenuji se Tom,“ \u0159ekl jsem skoro sly\u0161iteln\u011b.<\/div>\n
Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/div>\n
„Taky tedy, Tome, d\u011bkuji, \u017ee jsi m\u011b zachr\u00e1nil, u\u017e podruh\u00e9,“ \u0159ekl Bill a rozhl\u00ed\u017eel se kolem sebe.<\/div>\n
„Ehm… pro\u010d t\u011b vlastn\u011b honili ti jezdci?“ zeptal jsem se trochu drze.<\/div>\n
„To pr\u00e1v\u011b nev\u00edm. Boj\u00edm se, \u017ee to jsou ti, co necht\u011bj\u00ed, abych vl\u00e1dl po otci,“ odpov\u011bd\u011bl smutn\u011b Bill.<\/div>\n
„Nech\u00e1pu to. Pro\u010d by n\u011bkdo usiloval o to, abys neusedl na tr\u016fn?!“ zaj\u00edmal jsem se.<\/div>\n
„Tvrd\u00ed se, \u017ee jsem na vl\u00e1dnut\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 mlad\u00fd a \u017ee jen odsoud\u00edm Francii ke zk\u00e1ze. Soud\u00ed a neznaj\u00ed m\u011b,“ byl opravdu zklaman\u00fd.<\/div>\n
„Tomu nev\u011b\u0159\u00edm,“ povzbudil jsem ho.<\/p>\n

Pov\u00eddali jsme si spolu dlouho. Pomalu se za\u010dalo stm\u00edvat.<\/div>\n

„Budu muset jet zp\u011bt,“ \u0159ekl Bill do ticha.<\/div>\n
„Chce\u0161 doprovodit?“ zeptal jsem se, ani\u017e bych nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
„Tome, to nen\u00ed vhodn\u00e9, ale budu r\u00e1d,“ usm\u00e1l se.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nasedli jsme tedy na kon\u011b a vyjeli k m\u011bstu. U z\u00e1mku jsme oba sesedli a postavili se proti sob\u011b.<\/p>\n

„Tak… asi se budeme muset rozlou\u010dit,“ \u0159ekl jsem.<\/div>\n

„Uvid\u00edme se n\u011bkdy?“ jeho ot\u00e1zka m\u011b zasko\u010dila.<\/div>\n
„Nev\u00edm, pokud tomu bude osud cht\u00edt…“ ale nedo\u0159ekl jsem to, proto\u017ee mi to nedovolil.<\/p>\n

Zasko\u010dilo m\u011b to, ale po chv\u00edli jsem mu polibek opl\u00e1cel. M\u00e1lo chvil ub\u011bhlo od toho, kdy se dotkl m\u00fdch rt\u016f. Ale jak n\u00e1hle to p\u0159i\u0161lo, tak to i zmizelo.<\/p>\n

„Bille, co…?“ byl jsem zasko\u010den.<\/div>\n

„J\u00e1… omlouv\u00e1m se…“ sklopil pohled k zemi a utekl.<\/div>\n
„Bille, po\u010dkej!“ k\u0159ikl jsem za n\u00edm, ale on m\u011b ignoroval.<\/p>\n

Chv\u00edli jsem tam st\u00e1l a d\u00edval se sm\u011brem, kter\u00fdm utekl. Pak jsem se oto\u010dil, nasedl na kon\u011b a zam\u00ed\u0159il ke kr\u010dm\u011b.<\/div>\n

Hned se m\u011b ujala jedna z m\u00edstn\u00edch d\u00edvek, ale j\u00e1 m\u011bl po\u0159\u00e1d v mysli Bill\u016fv polibek.<\/div>\n
Up\u00edjel jsem ze sv\u00e9ho korbelu, kdy\u017e jsem zaslechl rozhovor kousek ode m\u011b.<\/p>\n

„To \u0161t\u011bn\u011b nesm\u00ed usednout na tr\u016fn. Mus\u00edme se postarat, aby zdechnul,“ \u0159ekl jeden hlas a ve mn\u011b by se krve nedo\u0159ezali.<\/div>\n

„Ale jak? Hl\u00eddaj ho. Nedovol\u00ed nikomu se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eit. Mo\u017en\u00e1 na korunovaci. Bude tam hodn\u011b lid\u00ed, nikdo si ni\u010deho nev\u0161imne,“ odpov\u011bd\u011bl druh\u00fd hlas.<\/div>\n
Oni cht\u011bj\u00ed Billa zab\u00edt. Na jeho korunovaci. To se nesm\u00ed st\u00e1t!<\/div>\n
„A kdy je ta jeho korunovace?“ ozval se znovu prvn\u00ed hlas.<\/div>\n
„Za t\u00fdden. M\u00e1me spoustu \u010dasu v\u0161echno vymyslet,“ \u0159ekl znovu druh\u00fd hlas a pak u\u017e nic ne\u0159ekl.<\/p>\n

**<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Od toho p\u0159\u00edjemn\u00e9ho setk\u00e1n\u00ed s Tomem, m\u00fdm zachr\u00e1ncem, ub\u011bhl t\u00fdden. V\u0161ichni na z\u00e1mku pob\u00edhali jako \u0161\u00edlen\u00ed a p\u0159ipravovali moji korunovaci. V tomto obdob\u00ed m\u011b v\u0161ichni hl\u00eddali jako oko v hlav\u011b. Kdy\u017e jsem matce \u0159ekl o m\u00e9m zachr\u00e1nci, prohl\u00e1sila, \u017ee bychom se mu m\u011bli n\u011bjak odvd\u011b\u010dit. Ale jak?<\/div>\n

V\u00edm, \u017ee jeho sen byl st\u00e1t se mu\u0161ket\u00fdrem, ale kdy\u017e jsem ho p\u0159ed t\u00fddnem vid\u011bl, nevypadal, \u017ee by tomu tak bylo i te\u010f.<\/p>\n

„Williame, za chv\u00edli to vypukne. T\u011b\u0161\u00ed\u0161 se?“ usm\u00e1la se na m\u011b matka.<\/div>\n

Zrovna m\u011b strojili do slavnostn\u00edho od\u011bvu. Stra\u0161n\u011b m\u011b \u0161kr\u00e1bal.<\/div>\n
„Matko, kdo by se t\u011b\u0161il p\u0159evz\u00edt tr\u016fn?“ odpov\u011bd\u011bl jsem ot\u00e1zkou.<\/div>\n
„Williame, zd\u011bd\u00ed\u0161 po otci francouzsk\u00fd tr\u016fn. M\u011bl by ses t\u011b\u0161it,“ pohladila m\u011b matka po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Francouzsk\u00fd tr\u016fn je n\u011bco, co nen\u00ed v m\u00fdch snech. Nav\u00edc, kdy\u017e vid\u00edm, v jak\u00e9m stavu je Francie, chce se mi plakat,“ odpov\u011bd\u011bl jsem.<\/div>\n
„Ale no tak, Williame, a\u017e usedne\u0161 na tr\u016fn, v\u0161echno bude\u0161 moct zm\u011bnit,“ \u0159ekla povzbudiv\u011b.<\/div>\n
„Taky zm\u011bn\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/div>\n
„Tak jdeme, u\u017e se \u010dek\u00e1 jen na tebe,“ \u0159ekla matka a \u0161la nap\u0159ed.<\/p>\n

Zhluboka jsem se nadechl a pomalu vykro\u010dil ke dve\u0159\u00edm do s\u00e1lu.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Dnes ve\u010der je korunovace. Mus\u00edm se n\u011bjak dostat do z\u00e1mku. St\u00e1l jsem u br\u00e1ny a sna\u017eil se tam n\u011bjak propl\u00ed\u017eit. \u0160lo to snadno, tak\u017ee si mysl\u00edm, \u017ee i ti vrazi se tam dostanou. Upravil jsem si klobouk a rozhl\u00ed\u017eel jsem se kolem sebe. Najednou v\u0161ichni ztichli. Posadil jsem si klobouk v\u00edce do o\u010d\u00ed, ale st\u00e1le jsem kontroloval okol\u00ed. Do s\u00e1lu ve\u0161la kr\u00e1lovna a v\u0161ichni se poklonili. Nic se zat\u00edm ned\u011blo. Kr\u00e1lovna pokynula, aby se v\u0161ichni p\u0159\u00edtomn\u00ed v\u011bnovali zase z\u00e1bav\u011b, a oni ji poslechli. Sna\u017eil jsem se dohl\u00e9dnout a\u017e na druh\u00fd konec s\u00e1lu.<\/p>\n

V\u0161iml jsem si, \u017ee se znovu otev\u0159ely dve\u0159e a do s\u00e1lu vkr\u00e1\u010del princ. Bo\u017ee, tolik mu to slu\u0161elo.<\/div>\n

‚Sakra, Tome, prober se!‘ ok\u0159ikl jsem se.<\/div>\n
Najednou se n\u011bco zalesklo a j\u00e1 hned zpozoroval, co to bylo. Mu\u0161keta. Prod\u00edral jsem se davem p\u0159\u00edtomn\u00fdch a sna\u017eil se dostat k tomu vrahovi, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b m\u00ed\u0159il mu\u0161ketou na sp\u00e1nek Billa.<\/p>\n

Povedlo se mi to. Ten mu\u017e byl zasko\u010den\u00fd, proto\u017ee ne\u017e stihl vyst\u0159elit, chytil jsem ho za ruku s mu\u0161ketou a zvedl ji do vzduchu. Pak se s\u00e1lem rozhostil zvuk v\u00fdst\u0159elu. V\u0161ichni p\u0159\u00edtomn\u00ed se p\u0159ikr\u010dili strachy k zemi a j\u00e1 se pral s t\u00edm mu\u017eem. Vyrazil jsem mu zbra\u0148 z ruky a hned jsem tasil kord.<\/p>\n

„Pro\u010d ho tak chr\u00e1n\u00ed\u0161, chlape\u010dku?“ vysm\u00edval se mi do obli\u010deje.<\/div>\n

„Proto\u017ee je to n\u00e1\u0161 budouc\u00ed kr\u00e1l. Pro\u010d asi,“ vy\u0161t\u011bkl jsem.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161, \u017ee to \u0161t\u011bn\u011b n\u00e1s dostane z hnoje, ve kter\u00e9m je cel\u00e1 Francie?“ zeptal se znovu mu\u017e.<\/div>\n
„To je na n\u011bm,“ odpov\u011bd\u011bl jsem a ten mu\u017e za\u00fato\u010dil.<\/p>\n

Br\u00e1nil jsem se p\u0159esn\u011b tak, jak m\u011b to str\u00fd\u010dkov\u00e9 u\u010dili. Ale v koutku du\u0161e jsem m\u011bl strach, \u017ee tu nen\u00ed s\u00e1m.<\/div>\n

M\u016fj strach byl opr\u00e1vn\u011bn\u00fd, proto\u017ee i kdy\u017e jsem se v\u011bnoval souboji s jedn\u00edm, v\u0161iml jsem si, jak ten druh\u00fd z kr\u010dmy vytasil kord a m\u00ed\u0159il k princi.<\/p>\n

„To ne!“ zak\u0159i\u010del jsem a povedlo se mi toho prvn\u00edho srazit k zemi.<\/div>\n

Rozeb\u011bhl jsem se sm\u011brem k princi a postavil se p\u0159ed n\u011bj.<\/p>\n

„Ani se ho nedotkne\u0161, pse!“ zak\u0159i\u010del jsem a br\u00e1nil sv\u016fj i princ\u016fv \u017eivot.<\/div>\n

„A ty mi v tom zabr\u00e1n\u00ed\u0161?“ zeptal se ten druh\u00fd chlap a za\u00fato\u010dil.<\/div>\n
„Kdy\u017e budu muset, pak ano.“<\/p>\n

Byl to opravdu t\u011b\u017ek\u00fd souboj. Po chv\u00edli se k n\u00e1m p\u0159idal i ten prvn\u00ed, kter\u00e9ho jsem p\u0159edt\u00edm srazil k zemi. Dva na jednoho. M\u011bl jsem co d\u011blat. Princ se kr\u010dil na zemi za m\u00fdmi z\u00e1dy. Chv\u011bl se strachem a j\u00e1 se sna\u017eil ochr\u00e1nit jeho cenn\u00fd \u017eivot p\u0159ed t\u011bma dv\u011bma.<\/p>\n

Po dlouh\u00fdch minut\u00e1ch se mi povedlo jednoho zas\u00e1hnout a ten padl mrtv\u00fd k zemi. Ale chvilka nepozornosti m\u011b st\u00e1la hodn\u011b, a ten druh\u00fd m\u011b taky zas\u00e1hl. C\u00edtil jsem, jak se mi jeho kord zabod\u00e1v\u00e1 do b\u0159icha. Bolestn\u011b jsem vzdychnul, z\u016fstal jsem st\u00e1t. Moje odhodl\u00e1n\u00ed ochr\u00e1nit prince mi nedovolilo polevit. Nakonec i ten druh\u00fd padl mrtv\u00fd k zemi.<\/p>\n

Mn\u011b se zamotala hlava a dopadl jsem koleny na tvrdou podlahu. Najednou jsem uc\u00edtil n\u011b\u010d\u00ed ruce.<\/div>\n

„Tome!“ usly\u0161el jsem princ\u016fv hlas a pak jsem upadl do tmy.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

V\u0161echno se seb\u011bhlo tak rychle. Sotva jsem ve\u0161el do s\u00e1lu, usly\u0161el jsem nesouhlasn\u00e9 brbl\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edtomn\u00fdch. B\u00e1l jsem se, \u017ee se tak projevuj\u00ed kv\u016fli m\u00e9mu vzhledu, ale pot\u00e9, co se s\u00e1lem ozval v\u00fdst\u0159el, do\u0161lo mi, \u017ee tomu tak nen\u00ed. P\u0159ikr\u010dil jsem se k zemi v m\u00edstech, kde jsem se zastavil, a rozhl\u00eddl jsem se, co se d\u011bje. Uvid\u011bl jsem Toma, jak se s n\u011bk\u00fdm pere. Ten doty\u010dn\u00fd m\u011bl v ruce zbra\u0148. Oni m\u011b cht\u011bli zab\u00edt. N\u011bjak jsem nevn\u00edmal situaci kolem m\u011b. Zav\u0159el jsem o\u010di, sly\u0161el jsem jen zvuky v\u0159e\u0161t\u00edc\u00edch p\u0159\u00edtomn\u00fdch, zvuky \u0161arv\u00e1tky a k\u0159ik.<\/p>\n

Nevn\u00edmal jsem nic, dokud jsem neusly\u0161el Tom\u016fv hlas n\u011bkde v m\u00e9 bl\u00edzkosti. Okam\u017eit\u011b jsem otev\u0159el o\u010di a uvid\u011bl jeho postavu p\u0159ed sebou. Br\u00e1nil m\u011b, i kdy\u017e nemusel. Sledoval jsem cel\u00fd souboj se strachem. Kdy\u017e prvn\u00ed z mu\u017e\u016f padl mrtv\u00fd, trochu se mi ulevilo. Tedy do chv\u00edle, kdy se mi k u\u0161\u00edm doneslo Tomovo bolestn\u00e9 vzdychnut\u00ed. On ho zas\u00e1hl. Ale nemalou chv\u00edli na to i ten druh\u00fd padl.<\/div>\n

Oddechl jsem si. M\u016fj \u017eivot byl zachr\u00e1n\u011bn t\u00edm sam\u00fdm \u010dlov\u011bkem u\u017e po t\u0159et\u00ed.<\/p>\n

Najednou jsem vid\u011bl, jak jeho t\u011blo pad\u00e1 na kolena. V\u0161iml jsem si krve na jeho ko\u0161ili. Chytil jsem ho, a i kdy\u017e jsem odjak\u017eiva nesn\u00e1\u0161el pohled na krev, p\u0159ilo\u017eil jsem ruku k r\u00e1n\u011b na jeho b\u0159i\u0161e.<\/p>\n

„Tome!“ k\u0159ikl jsem zoufale a on na m\u011b pohl\u00e9dl. Ale jen na chvilenku, proto\u017ee o\u010di okam\u017eit\u011b zav\u0159el.<\/div>\n

„Tome!“ \u0159ekl jsem, ale on u\u017e nereagoval.<\/div>\n
To ne, nesm\u00ed zem\u0159\u00edt.<\/div>\n
„Zavolejte kr\u00e1lovsk\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e! Hned!“ zavolal jsem do \u00fatrob s\u00e1lu, o\u010di nespou\u0161t\u011bj\u00edc z Toma.<\/p>\n

Te\u010f mi le\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed, v bezv\u011bdom\u00ed. Bylo mi do pl\u00e1\u010de. V\u017edy\u0165 on za m\u011b polo\u017eil \u017eivot. Ne, nedovol\u00edm, aby zem\u0159el. Nesm\u00ed.<\/p>\n

C\u00edtil jsem, jak m\u011b n\u011bkdo chyt\u00e1 za ramena a sna\u017e\u00ed se m\u011b odv\u00e9st od jeho t\u011bla. Chvilku jsem protestoval, ale kdy\u017e jsem uvid\u011bl l\u00e9ka\u0159e, p\u0159estal jsem. Oto\u010dil jsem se na toho, kdo m\u011b cht\u011bl odsud dostat, a zpozoroval jsem matku. Schoulil jsem se do jej\u00ed n\u00e1ru\u010de a naplno se rozvzlykal.<\/p>\n

„Williame, neplakej,“ hladila m\u011b matka po vlasech. Jej\u00ed hlas zn\u011bl rozru\u0161en\u011b.<\/div>\n

„Nesm\u00ed zem\u0159\u00edt!“ vzlykl jsem.<\/div>\n
„Nezem\u0159e, l\u00e9ka\u0159 se o to postar\u00e1,“ pronesla ti\u0161e a odv\u00e1d\u011bla m\u011b pry\u010d.<\/p>\n

**<\/p>\n

Sed\u011bl jsem vedle postele v komnat\u011b, kde le\u017eel u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed Tom. Je\u0161t\u011b se neprobral. M\u011bl jsem neskute\u010dn\u00fd strach, \u017ee i kdy\u017e l\u00e9ka\u0159 ud\u011blal, co mohl, Tom stejn\u011b zem\u0159e. Schoval jsem si obli\u010dej do dlan\u011b, proto\u017ee druhou rukou jsem dr\u017eel tu Tomovu.<\/p>\n

„Pro\u010d pl\u00e1\u010de\u0161?“ zeptal se n\u011bkdo \u0161eptem.<\/div>\n

Rychle jsem zvedl pohled p\u0159ed sebe a uvid\u011bl jeho o\u010di. D\u00edval se na m\u011b a na rtech mu hr\u00e1l mali\u010dk\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Ty ses probudil!“ vyjekl jsem.<\/div>\n
„A ty jsi v po\u0159\u00e1dku,“ usm\u00e1l se na m\u011b.<\/div>\n
„D\u00edky tob\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/div>\n
„Byla to m\u00e1 povinnost,“ hlesl ti\u0161e.<\/div>\n
„Nebyla. Mohl jsi zem\u0159\u00edt,“ sklopil jsem pohled k zemi.<\/div>\n
„Ale nezem\u0159el. Necht\u011bl jsem, aby se ti n\u011bco stalo, Bille,“ \u0159ekl ti\u0161e a j\u00e1 op\u011bt zvedl hlavu.<\/div>\n
„Tome, to je pot\u0159et\u00ed, co jsi m\u011b zachr\u00e1nil. Pro\u010d?“ zeptal jsem se.<\/div>\n
„Jsi n\u00e1sledn\u00edk tr\u016fnu. Budouc\u00ed kr\u00e1l. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee ty zm\u011bn\u00ed\u0161 Francii k lep\u0161\u00edmu. Proto jsem t\u011b zachr\u00e1nil,“ odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Tome,“ hlesl jsem a m\u00e9 tv\u00e1\u0159e byly zase pln\u00e9 slz.<\/div>\n
„Bille, neplakej, pros\u00edm,“ \u017e\u00e1dal m\u011b.<\/p>\n

Ne\u017e jsem sta\u010dil odpov\u011bd\u011bt, dve\u0159e komnaty se otev\u0159ely a dovnit\u0159 ve\u0161la matka s otcem.<\/p>\n

„Jste vzh\u016fru. To jsme r\u00e1di. Cht\u011bli jsme se v\u00e1m odvd\u011b\u010dit za z\u00e1chranu na\u0161eho syna,“ ozval se otc\u016fv hlas.<\/div>\n

„Va\u0161e v\u00fdsosti, byla to m\u00e1 povinnost. Nechci od v\u00e1s v\u016fbec nic,“ odpov\u011bd\u011bl Tom.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 i kr\u00e1lovna jsme jin\u00e9ho n\u00e1zoru. To, jak jste se zachoval, se mus\u00ed odm\u011bnit. A kdy\u017e jsem se doslechl, \u017ee to nebylo poprv\u00e9, co jste m\u00e9mu synovi zachr\u00e1nil \u017eivot, rozhodl jsem se, \u017ee v\u00e1s jmenuji mu\u0161ket\u00fdrem,“ odpov\u011bd\u011bl otec a Tom p\u0159\u00edmo zatajil dech.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

„Va\u0161e v\u00fdsosti, je to pro m\u011b \u010dest,“ sklopil jsem pohled.<\/div>\n

„Zaslou\u017e\u00edte si to, mlad\u00fd mu\u017ei,“ odpov\u011bd\u011bl kr\u00e1l<\/p>\n

**<\/p>\n

Ub\u011bhlo n\u011bkolik let. Princ William, neboli Bill, se stal kr\u00e1lem a opravdu jeho z\u00e1sluhou Francie jen vzkv\u00e9tala. Tom byl pasov\u00e1n na mu\u0161ket\u00fdra a z\u016fstal na z\u00e1mku jako Billova osobn\u00ed str\u00e1\u017e.<\/em><\/div>\n

Pt\u00e1te se, jak to mezi nimi dopadlo? Ten polibek na farm\u011b nebyl rozhodn\u011b jejich posledn\u00ed. Oba si uv\u011bdomovali, \u017ee c\u00edt\u00ed n\u011bco zak\u00e1zan\u00e9ho, ale i kdy\u017e se po letech Bill o\u017eenil, jejich l\u00e1ska byla je\u0161t\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed, i kdy\u017e utajovan\u00e1. Poznali cit, kter\u00e9mu mnoho z n\u00e1s \u0159\u00edk\u00e1 \u010dist\u00e1 prav\u00e1 l\u00e1ska.<\/p>\n

<\/em> THE END
<\/strong> <\/p>\n

<\/em> autor: Terry Kaulitz<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Terry Kaulitz Ahojky lidi\u010dky, napsala jsem pro v\u00e1s jednu jednod\u00edlovku. Rad\u0161i v\u00e1m \u0159eknu v\u0161e, co je pot\u0159eba, aby nevznikly probl\u00e9my. U\u017e n\u00e1zev vypov\u00edd\u00e1 o tom, \u017ee cel\u00e1 pov\u00eddka vznikla na z\u00e1klad\u011b toho, \u017ee jsem zrovna dokoukala jeden z m\u00fdch obl\u00edben\u00fdch film\u016f<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7013","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7013","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7013"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7013\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7013"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7013"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7013"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}