{"id":7018,"date":"2012-02-01T17:00:00","date_gmt":"2012-02-01T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6999"},"modified":"2012-02-01T17:00:00","modified_gmt":"2012-02-01T16:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-dream-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/01\/novel-of-dreams-my-dream-15\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Dream 15."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> Ub\u011bhlo u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed ode dne, kdy jsme s Tomem byli na ob\u011bd\u011b. Je mi jasn\u00e9, \u017ee \u0161el tehdy za Brianem. V\u0161ak pro\u010d by ne\u0161el. Je to jeho p\u0159\u00edtel. Ale to je pr\u00e1v\u011b to, co m\u011b tak \u017eere. J\u00e1 asi v\u00e1\u017en\u011b \u017e\u00e1rl\u00edm.<\/em> To odpoledne bylo v\u00e1\u017en\u011b fajn. Sice bylo p\u00e1r okam\u017eik\u016f, kter\u00e9 bych nejrad\u011bji smazal, ale budi\u017e. Ah, ten \u0161\u00edlen\u00fd nevyveden\u00fd pokus jej pol\u00edbit. On si tam myslel v klidu na zmrzlinu a j\u00e1 na jeho rty. C\u00edtil jsem se odm\u00edtnut\u00fd. On toti\u017e nen\u00ed takov\u00fd idiot, aby netu\u0161il, \u017ee jsem ho cht\u011bl pol\u00edbit. On to ud\u011blal schv\u00e1ln\u011b. C\u00edtil jsem r\u00e1nu do m\u00e9ho ega, ale\u2026 \u010dert to vem.<\/em><\/div>\n

Hodil jsem na sebe ko\u017eenou bundu, vzal si ta\u0161ku a zamknul za sebou kancel\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 jdu,“ brouknu na Deborah.<\/div>\n
„N\u011bjak brzo, ne?“ usm\u011bje se.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b si mus\u00edm n\u011bco za\u0159\u00eddit. Tak ahoj,“ rad\u011bji rychle zmiz\u00edm. Nem\u00e1m chu\u0165 s n\u00ed rozeb\u00edrat, kam jdu a pro\u010d tam jdu. Hned jak za sebou zav\u0159u dve\u0159e, rozejdu se k v\u00fdtahu. Na\u0161t\u011bst\u00ed p\u0159ijede hned. Sjedu do p\u0159\u00edzem\u00ed a jdu rovnou p\u0159es recepci k v\u00fdchodu. Nam\u00ed\u0159\u00edm si to k autu. Jen se s\u00e1m pro sebe pousm\u011bju a nasednu si. Ta\u0161ku si hod\u00edm na m\u00edsto spolujezdce a rozejdu se sm\u011brem k m\u011bstu. Je na\u010dase uskute\u010dnit sv\u00e9 rozhodnut\u00ed.<\/p>\n

Stavil jsem se je\u0161t\u011b v obchod\u011b a tam koupil n\u011bkolik sladkost\u00ed. Molly bude ur\u010dit\u011b doma.<\/em> Potom u\u017e jsem si to nam\u00ed\u0159il rovnou k Tomovi dom\u016f. Zastavil jsem kousek od jeho domu. Pobral jsem ta\u0161ku se sladkostmi a kabelu. Zamknul jsem a kl\u00ed\u010dky si hodil do ta\u0161ky. Do\u0161el jsem p\u0159ed dve\u0159e domu, kde to stvo\u0159en\u00ed bydlelo. V\u00fddech, n\u00e1dech. O nic p\u0159ece nejde.<\/em> Zazvonil jsem a \u010dekal. Trvalo to d\u00e9le ne\u017e minule.<\/div>\n

„Bille!“ vyp\u00edskla Molly, kdy\u017e m\u011b vid\u011bla za dve\u0159mi. „Ahoj, co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ cht\u011bla se rozjet na voz\u00edku bl\u00ed\u017e ke mn\u011b, ale byl jsem rychlej\u0161\u00ed. P\u0159ekro\u010dil jsem pr\u00e1h jejich domu a sednul si k n\u00ed na bobek. Hned jsem ji l\u00e1skypln\u011b objal.<\/div>\n
„Ahoj, zlato,“ \u0161eptnu a d\u00e1m j\u00ed pusu do vl\u00e1sk\u016f. „No, p\u0159i\u0161el jsem se na tebe pod\u00edvat a chci se zeptat, zda je tu Tom?“ usm\u011bju se na ni, a hned j\u00ed pod\u00e1m ta\u0161ku, kter\u00e1 je jen a jen pro ni. „Tady m\u00e1\u0161 n\u011bco na zub,“ brouknu a polo\u017e\u00edm j\u00ed to do kl\u00edna.<\/div>\n
„J\u00e9\u00e9 d\u00edky,“ usm\u011bje se na m\u011b. „No, Tom nen\u00ed doma. V\u00ed\u0161, Brian\u2026“ naklon\u00ed se mi k uchu, „\u2026ten goril\u00e1k je prej nemocnej, tak za n\u00edm \u0161el,“ zamra\u010d\u00ed se a zakrout\u00ed hlavi\u010dkou.<\/div>\n
„Aha,“ brouknu jen ti\u0161e a pod\u00edv\u00e1m se n\u011bkam do pr\u00e1zdna. Brian n\u00e1m onemocn\u011bl, hm\u2026 Tom mu z\u0159ejm\u011b bude d\u011blat zdravotn\u00ed sestru. Ale\u2026 po\u010dkat. T\u00edm p\u00e1dem nen\u00ed ve \u0161kole a nevyu\u010duje. Co\u017e znamen\u00e1, \u017ee bych\u2026 Jo!<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Dob\u0159e, ka\u017edop\u00e1dn\u011b d\u011bkuju. A Molly, nic Tomovi ne\u0159\u00edkej, \u017ee jsem tu byl, ano?“ usm\u011bju se na ni.<\/div>\n
„Ne, ne\u0159eknu. Ty ho chce\u0161 p\u0159ekvapit?“ usm\u011bje se radostn\u011b, jako by v tom vid\u011bla n\u011bjakou nad\u011bji. Co\u017e bych j\u00e1 taky r\u00e1d.<\/em><\/div>\n
„No, dejme tomu. R\u00e1d bych s n\u00edm mluvil a vid\u011bl ho,“ vypadne ze m\u011b.<\/div>\n
„To je super! Vy spolu budete chodit, \u017ee jo? Bille, mus\u00ed\u0161 s n\u00edm chodit. J\u00e1 nechci, aby byl s Brianem. J\u00e1 v\u00edm, ani jsem ho nevid\u011bla, ale\u2026 je to goril\u00e1k, ani ho vid\u011bt nechci. Ty se mi l\u00edb\u00ed\u0161 a Tomovi taky,“ zacul\u00ed se.<\/div>\n
„Princezno, tohle nen\u00ed bohu\u017eel tak lehk\u00e9. My jsme jen\u2026 p\u0159\u00e1tel\u00e9,“ pohlad\u00edm ji po vlasech. Co od toho vlastn\u011b o\u010dek\u00e1vat. S\u00e1m nev\u00edm, co si po\u0159\u00e1d nalh\u00e1v\u00e1m. Pro\u010d tohle v\u0161echno. J\u00e1 jsem Bill, ale nejsem Bill ze snu.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ posmutn\u00ed tro\u0161ku.<\/div>\n
„Ne, ne, nechci vid\u011bt tyhle smutn\u00fd o\u010dka, koukej se usm\u00e1t,“ polocht\u00e1m ji na b\u0159i\u0161e. Hned se zasm\u011bje.<\/div>\n
„Ty u\u017e p\u016fjde\u0161, vi\u010f?“<\/div>\n
„P\u016fjdu, Molly. J\u00e1 za tebou ur\u010dit\u011b je\u0161t\u011b p\u0159ijdu. Ale nen\u00ed dobr\u00e9 tu z\u016fst\u00e1vat, kdy\u017e tu nikdo nen\u00ed, to si dovolit nem\u016f\u017eu. Ale p\u0159ijdu za tebou, hm?“ pohlad\u00edm ji po ruce.<\/div>\n
„Tak jo, budu se t\u011b\u0161it,“ zasm\u011bje se.<\/div>\n
„A koukej tohle spapat,“ uk\u00e1\u017eu na ta\u0161ti\u010dku.<\/div>\n
„Jo, ale d\u00e1m i Tomovi,“ rozhodne okam\u017eit\u011b. Je jako on. Je stejn\u011b tak mil\u00e1 a hodn\u00e1.<\/em><\/div>\n
„To ti chv\u00e1l\u00edm,“ zasm\u011bju se. „Tak se m\u011bj hezky a brzo ahoj,“ zvednu se a je\u0161t\u011b j\u00ed m\u00e1vnu.<\/div>\n
„Ahooj,“ radostn\u011b mi zam\u00e1v\u00e1. Zav\u0159u dve\u0159e, aby se nemusela p\u0159\u00edli\u0161 natahovat, a rozejdu se k autu. Okay, Tom je u Briana. M\u016fj pl\u00e1n ztroskotal, ale ne \u00fapln\u011b. Sice to chce dal\u0161\u00ed kupu odvahy na z\u00edt\u0159ek, ale co se d\u00e1 d\u011blat. Te\u010f v\u016fbec nic. Rozjedu se sm\u011brem k domovu.<\/p>\n

Z pr\u00e1ce jsem ode\u0161el skoro ve stejnou hodinu jako v\u010dera. Douf\u00e1m, \u017ee dnes u\u017e to vyjde, \u017ee hlavn\u011b Tom p\u016fjde do \u0161koly. Bylo snadn\u00e9 zjistit, kde m\u00e1 \u0161kolu. Tahle \u0161kola tu byla snad jedin\u00e1.<\/div>\n

Zastavil jsem p\u0159ed \u0161kolou a vypnul motor. Kouknu se na hodinky. Douf\u00e1m, \u017ee nem\u00e1 n\u011bjak\u00e9 odpoledn\u00ed vyu\u010dov\u00e1n\u00ed.<\/em> Po dvaceti minut\u00e1ch se ze \u0161koly vyhrnulo n\u011bkolik lid\u00ed. Tak jsem tedy vystoupil z auta a rozhl\u00ed\u017eel se, zda ho n\u011bkde v tom davu neuvid\u00edm. Ale nikde nebyl. Jen jsem si povzdechl a op\u0159el se o kapotu. Urovnal jsem si br\u00fdle a d\u00e1l sledoval d\u011bn\u00ed kolem \u0161koly. Po chvilce se vyvalil ven dal\u0161\u00ed dav. Sakra, kde je. Jestli ne\u0161el dnes do \u0161koly, tak\u2026 grrr.<\/em><\/div>\n
N\u00e1hle jsem mezi lidmi zahl\u00e9dl kluka ve voln\u00e9m oble\u010den\u00ed. Byl to Tom. Oh, d\u00edky ti Bo\u017ee.<\/em> \u0160el s n\u011bjak\u00fdm blon\u010f\u00e1kem a drobnou holkou. N\u011b\u010demu se sm\u00e1li. Narovnal jsem se a roze\u0161el se bl\u00ed\u017e k nim. Byl bych v\u00e1\u017en\u011b nerad, kdyby mi pro\u0161el. Zrovna kdy\u017e n\u011bco pov\u00eddala ta holka, Tom se pod\u00edval m\u00fdm sm\u011brem. Pohl\u00e9dl jinam, ale pot\u00e9 se zam\u011b\u0159il pohledem p\u0159\u00edmo na m\u011b. Zastavil, lehce se zamra\u010dil, a nakonec se usm\u00e1l. Z\u016fstal jsem st\u00e1t na m\u00edst\u011b. Necht\u011bl jsem n\u011bjak p\u0159eru\u0161ovat jejich rozhovor. Kdy\u017e se na n\u011bj pod\u00edvali, jen jim n\u011bco \u0159ekl a s rozlou\u010den\u00edm ode\u0161li. Tom se po schodech dol\u016f pomalu vydal ke mn\u011b. Ha, \u017ee j\u00e1 si d\u011bl\u00e1m nad\u011bje. Mo\u017en\u00e1 mi \u0159ekne, \u017ee sp\u011bch\u00e1 k Brianovi.<\/em> Pousm\u00e1l jsem se a roze\u0161el se znovu bl\u00ed\u017e k n\u011bmu.<\/p>\n

„Ahoj,“ usm\u011bju se, kdy\u017e k n\u011bmu dojdu. Sund\u00e1m si ty br\u00fdle.<\/div>\n

„Ahoj, co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ st\u00e1hne s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„No, napadlo m\u011b, \u017ee by ti mohl chutnat ten \u010dokol\u00e1dov\u00fd poh\u00e1r i v jedn\u00e9 men\u0161\u00ed cukr\u00e1rn\u011b v centru,“ pousm\u011bju se. P\u0159ijmi to, pros\u00edm.<\/em><\/div>\n
Chvilku na m\u011b kouk\u00e1, a\u017e se uchechtne. „Zve\u0161 m\u011b na zmrzlinu?“<\/div>\n
„Jo, zvu t\u011b na zmrzlinu,“ st\u00e1hnu rty do \u00fazk\u00e9 p\u0159\u00edmky. Tak tohle nebyl asi dobr\u00fd n\u00e1pad.<\/em><\/div>\n
Sestoup\u00ed na posledn\u00ed schod a p\u0159istoup\u00ed a\u017e ke mn\u011b. „\u2026to je rande?“ pousm\u011bje se.<\/div>\n
Ucul\u00edm se. „Ka\u017ed\u00fd tomu \u0159\u00edk\u00e1 n\u011bjak,“ ol\u00edznu si rty.<\/div>\n
„A jak tomu \u0159\u00edk\u00e1\u0161 ty?“ broukne. On m\u011b chce dostat jednodu\u0161e na kolena.<\/div>\n
„Tome, ahm\u2026 Zval jsi m\u011b na ob\u011bd a j\u00e1 t\u011b te\u010f zvu prost\u011b na zmrzku,“ pousm\u011bju se nerv\u00f3zn\u011b. „Ale okay, bude to rande,“ pokr\u010d\u00edm rameny.<\/div>\n
Naklon\u00ed hlavu ke stran\u011b a prohl\u00e9dne si m\u011b sv\u00fdm \u010dokol\u00e1dov\u00fdm pohledem, a\u017e se nakonec sladce usm\u011bje a skousne si ret. „Dob\u0159e.“<\/div>\n
„Pokud ov\u0161em nem\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00fd pl\u00e1n, nerad bych t\u011b n\u011bjak ru\u0161il,“ ud\u011bl\u00e1m jednu ze sv\u00fdch gestikulac\u00ed rukama. Se sm\u00edchem mi tu ruku chyt\u00ed, jako by se b\u00e1l, \u017ee si ubl\u00ed\u017e\u00edm.<\/div>\n
„Nem\u00e1m v pl\u00e1nu nic. Brian je nemocn\u00fd, tak\u017ee m\u00e1m v\u00edc volna. P\u016fjdu s tebou r\u00e1d,“ pov\u00ed mi s \u00fasm\u011bvem. A co kdyby Brian nemocn\u00fd nebyl\u2026<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju, jsem r\u00e1d, \u017ee p\u0159ij\u00edm\u00e1\u0161,“ usm\u011bju se a kouknu se na na\u0161e ruce. Ale dost, ka\u0161lu na Wernera, te\u010f je prost\u011b se mnou, a to je to hlavn\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „Tak poj\u010f, ty princezni\u010dko,“ zasm\u011bje se. „Chce\u0161 jet autem?“<\/div>\n

„No, jak chce\u0161 ty. J\u00e1 m\u00e1m auto t\u00e1mhle,“ uk\u00e1\u017eu na n\u011bj.<\/div>\n
„Ok, j\u00e1 do \u0161koly nejezd\u00edm autem. V\u011bt\u0161inou jezd\u00edm s Brianem,“ sesko\u010d\u00ed posledn\u00ed schod, na kter\u00e9m st\u00e1l. Super, super.<\/em><\/div>\n
„Aha, no tak to je\u2026 fajn,“ brouknu a rozejdu se s n\u00edm k autu. Nikdy jsem ne\u017e\u00e1rlil. Nikdy m\u011b nic takhle ne\u017eralo, j\u00e1 snad i z\u00e1vid\u00edm.<\/div>\n
„Jak jsi tu \u010dekal dlouho? Jak v\u016fbec v\u00ed\u0161, kam chod\u00edm do \u0161koly?“ zept\u00e1 se se z\u00e1jmem.<\/div>\n
„Chvilku, asi p\u016fl hodiny,“ pohr\u00e1v\u00e1m si s kl\u00ed\u010di v ruce. „No, zjistil jsem si, kde je \u0161kola s t\u00edmhle zam\u011b\u0159en\u00edm a na\u0161el jsem si ji,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„Oooh, ty se\u0161 sladkej,“ r\u00fdpne si do m\u011b se sm\u00edchem. Naprosto v\u00e1\u017en\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m. Hajzl\u00edk jeden. On v\u00ed, jak na m\u011b.<\/em><\/div>\n
„Jako ty?“ zasm\u011bju se.<\/div>\n
„Na m\u011b nem\u00e1\u0161,“ u\u0161kl\u00edbne se naoko arogantn\u011b a za\u010dne se sm\u00e1t.<\/div>\n
„Ha, uvid\u00edme, jestli ta zmrzlina bude slad\u0161\u00ed,“ zasm\u011bju se a odemknu auto. „Tak, pros\u00edm,“ uk\u00e1\u017eu na sedadlo spolujezdce, a hned z n\u011bj vyhod\u00edm tu ta\u0161ku. Tom se zasm\u011bje a nasedne. Nasednu si tak\u00e9 a p\u0159ipout\u00e1m se. Mrknu se, zda je taky p\u0159ipoutan\u00fd.<\/p>\n

„Audi jsou stejn\u011b nejlep\u0161\u00ed,“ pronese Tom, kdy\u017e dopne p\u00e1s.<\/div>\n

„To souhlas\u00edm. Nem\u016f\u017eu si st\u011b\u017eovat,“ usm\u011bju se. „M\u00e1\u0161 taky Audi?“<\/div>\n
„Jasn\u011b. St\u00e1la p\u0159ed bar\u00e1kem, kdy\u017e jsi tam byl naposledy,“ k\u00fdvne.<\/div>\n
„Ta R8?“ pousm\u011bju se.<\/div>\n
„Jo, ta je moje. T\u00e1ta n\u00e1s opustil, kdy\u017e se dozv\u011bd\u011bl o Mollyin\u011b nemoci. Je podnikatel. Ne\u017eije u n\u00e1s, nevid\u011bli jsme se n\u011bkolik let, ale hodn\u011b plat\u00ed. Je to slo\u017eit\u00fd,“ odvr\u00e1t\u00ed pohled k oknu.<\/div>\n
„Aha,“ zamra\u010d\u00edm se tro\u0161ku a sklop\u00edm pohled k volantu. Pro\u010d se poka\u017ed\u00e9 chytnu t\u00e9matu, kter\u00e9 je to nejhor\u0161\u00ed?<\/em> „Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, aut\u00ed\u010dko m\u00e1\u0161 hezk\u00fd,“ usm\u011bju se pak a nastartuju.<\/div>\n
„Ty taky,“ oplat\u00ed mi.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ brouknu a rozjedu se. Tom u\u017e nic ne\u0159ekne.<\/div>\n
„V\u010dera jsem byl u v\u00e1s doma\u2026“ skousnu si spodn\u00ed ret. Mo\u017en\u00e1 nen\u00ed dobr\u00e9 mu to \u0159\u00edkat, ale podle m\u011b by to v\u011bd\u011bt m\u011bl. V\u017edy\u0165 jsem ho cht\u011bl p\u0159ekvapit.<\/div>\n
„Jo? To v\u016fbec nev\u00edm. Nikdo mi to ne\u0159ekl,“ podiv\u00ed se.<\/div>\n
„No,“ zasm\u011bju se, „j\u00e1 jsem mluvil jen s Molly a po\u017e\u00e1dal jsem ji, aby ti to ne\u0159\u00edkala. Cht\u011bl jsem t\u011b p\u0159ekvapit.“<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161marja, b\u016fhv\u00edco ti zase v\u0161echno nakecala,“ povzdechne otr\u00e1ven\u011b.<\/div>\n
„Byla slu\u0161n\u00e1 a mil\u00e1,“ op\u00e1\u010d\u00edm mu. „\u0158ekla mi jen, \u017ee nejsi doma, \u017ee jsi u Briana a tak\u2026“<\/div>\n
„Aha. A ty jsi n\u011bco pot\u0159eboval?“ zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b.<\/div>\n
„Tak tro\u0161ku,“ podrbu se na stehn\u011b. Jen\u017ee, co te\u010f \u0159\u00edct.<\/em><\/div>\n
„Jo? Co?“<\/div>\n
„Eh, cht\u011bl jsem t\u011b n\u011bkam pozvat,“ semknu rty nerv\u00f3zn\u011b k sob\u011b.<\/div>\n
„Ah\u2026 Tak jsi to napravil dnes,“ pousm\u011bje se.<\/div>\n
„Jo, v\u010dera to bohu\u017eel nevy\u0161lo, tak jsem si \u0159ekl, \u017ee to dneska zkus\u00edm. M\u011bl jsem \u0161t\u011bst\u00ed,“ kouknu se na n\u011bj. Jen se usm\u011bje.<\/p>\n

„Tak co, souhlas\u00ed\u0161 s tamtou cukr\u00e1rnou?“<\/div>\n

„Jasn\u011b,“ k\u00fdvne.<\/div>\n
„Ty jsi na\u0161tvan\u00fd?“ zabrzd\u00edm, kdy\u017e na semaforu blikne \u010derven\u00e1.<\/div>\n
„Co? Pro\u010d?“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b hned p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
Nato\u010d\u00edm k n\u011bmu hlavu. „No, p\u0159i\u0161lo mi to tak.“ Jsem u\u017e asi v\u00e1\u017en\u011b patetick\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Nejsem. Jenom\u2026 jsem p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee jsi se tu tak objevil,“ zabrouk\u00e1 nesm\u011ble a sklon\u00ed pohled.<\/div>\n
„Nezlob\u00ed\u0161 se?“ naklon\u00edm se k n\u011bmu tro\u0161ku.<\/div>\n
„Nem\u00e1m d\u016fvod,“ pooto\u010d\u00ed hlavu.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem t\u011b vid\u011bt,“ p\u0159izn\u00e1m a pootev\u0159u rty. Jsem a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 up\u0159\u00edmn\u00fd, \u0159ekl bych. M\u011bl bych zase asi ubrat.<\/em> Pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed a ti\u0161e vydechne. Rychle zamrk\u00e1m, kdy\u017e p\u0159ede mnou zasv\u00edt\u00ed zelen\u00e1. Zase se rozjedu. Tom si odka\u0161le a sklop\u00ed hlavu. Rad\u011bji te\u010f nic ne\u0159\u00edk\u00e1m. Dojedu do centra a pobl\u00ed\u017e cukr\u00e1rny zaparkuju. Je z\u00e1zrak, \u017ee jsem tady chytnul m\u00edsto. Kdy\u017e zastav\u00edm, Tom se pomalu odpout\u00e1 a vystoup\u00ed. Zav\u0159e za sebou dve\u0159e. Nevypad\u00e1 to na dobr\u00e9 odpoledne. Tohle se zbort\u00ed jako dome\u010dek z karet.<\/em> Tak\u00e9 vystoup\u00edm a zamknu auto. Potom u\u017e spole\u010dn\u011b vejdeme do cukr\u00e1rny. Je tam n\u011bkolik voln\u00fdch stolk\u016f. Posad\u00edme se k jednomu z nich. Tentokr\u00e1t nech\u00e1m Toma, aby vybral m\u00edsto.<\/p>\n

„Je to tu p\u011bkn\u00fd,“ promluv\u00ed polohlasem a rozhl\u00e9dne se, jakmile dosedne. Co se jen d\u011bje\u2026 Co jsem \u0159ekl \u0161patn\u011b?<\/em><\/div>\n

„Jo, takov\u00e9 klidn\u00e9 m\u00edsto,“ posad\u00edm se naproti n\u011bmu a sund\u00e1m si bundu. M\u00e1m pod n\u00ed jen \u010dern\u00e9 t\u00edlko. „Tak\u017ee, co by sis dal?“ usm\u011bju se na n\u011bj mile.<\/div>\n
„Mmm,“ zamru\u010d\u00ed a nat\u00e1hne se po l\u00edstku. Za\u010dne p\u00e1trat pohledem po str\u00e1nce, p\u0159i\u010dem\u017e \u0161pul\u00ed zamy\u0161len\u011b rty. Je v\u00e1\u017en\u011b moc hezk\u00fd. Nikdy p\u0159edt\u00edm jsem si toho tolik nev\u0161\u00edmal, ale te\u010f\u2026<\/em> Vezmu si tak\u00e9 l\u00edstek a prohl\u00e9dnu si, co nab\u00edz\u00ed.<\/div>\n
„Pokud m\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00fd dobr\u00fd tip, tak si nech\u00e1m r\u00e1d poradit. J\u00e1 si v\u017edycky koup\u00edm oby\u010dejnou \u010dokol\u00e1dovou a t\u00edm to hasne,“ zasm\u011bju se ti\u0161e.<\/div>\n
„N\u011bco najdeme,“ pousm\u011bje se. „Docela se mi l\u00edb\u00ed tenhle,“ uk\u00e1\u017ee mi obr\u00e1zek.<\/div>\n
„Mmm,“ zamra\u010d\u00edm se tro\u0161ku a ol\u00edznu se, „ten vypad\u00e1 zatracen\u011b dob\u0159e,“ zasm\u011bju se.<\/div>\n
„Jo, tak si ho d\u00e1me,“ usm\u011bje se.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ usm\u011bju se a dojdu k pultu. Nechci \u010dekat, ne\u017e se k n\u00e1m obsluha ur\u00e1\u010d\u00ed p\u0159ij\u00edt. Objedn\u00e1m dvakr\u00e1t poh\u00e1r, kter\u00fd vybral a jdu se posadit zp\u00e1tky k n\u011bmu. Akor\u00e1t sklidil iPhone do kapsy a s \u00fasm\u011bvem ke mn\u011b vzhl\u00e9dl. Ur\u010dit\u011b psal Brianovi.<\/em> Jen jsem se usm\u00e1l a dosedl.<\/p>\n

„Za chvilku by ty ob\u0159\u00ed poh\u00e1ry m\u011bli don\u00e9st,“ ucul\u00edm se. „Snad ti bude chutnat.“<\/div>\n

„Ur\u010dit\u011b bude. Je tam sam\u00e1 \u010dokol\u00e1da,“ za\u010dne se sm\u00e1t.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 ji hodn\u011b r\u00e1d, co?“<\/div>\n
„\u2026uhm, jo. Men\u0161\u00ed z\u00e1vislost,“ sklon\u00ed s \u00fasm\u011bvem pohled. Aspo\u0148 v\u00edm, co mu t\u0159eba n\u011bkdy do budoucna koupit. Ha, jestli n\u011bjak\u00e1 budoucnost bude.<\/div>\n
„Ka\u017ed\u00fd m\u00e1me n\u011bjakou,“ prohod\u00edm s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Ty m\u00e1\u0161 cigarety, hm?“ vzhl\u00e9dne pobaven\u011b a \u0161pi\u010dkou jazyka si za\u010dne hr\u00e1t s piercingem ve rtu.<\/div>\n
„Nejsem p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00fd ku\u0159\u00e1k,“ zakrout\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Tak co je tvoje z\u00e1vislost?“ skousne kuli\u010dku v ozd\u016fbce.<\/div>\n
„Je nest\u00e1l\u00e1,“ vydechnu. Jsem si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee to pochop\u00ed.<\/em> „Je to jen, pokud jsem doopravdy zamilovan\u00fd.“<\/div>\n
„Sex?“ vyjde z n\u011bj nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n
„Ne, jde o toho \u010dlov\u011bka. V\u011bt\u0161inou je on mou z\u00e1vislost\u00ed.“<\/div>\n
„To nen\u00ed moc dobr\u00e1 z\u00e1vislost,“ zkonstatuje.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ skousnu si piercing mezi zuby a zad\u00edv\u00e1m se n\u011bkam do pr\u00e1zdna. „Ale kdy\u017e to budu br\u00e1t hodn\u011b zlehka, tak mou z\u00e1vislost\u00ed je\u2026 mm\u2026 karamel. Miluju karamel,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„Karamel nem\u00e1m r\u00e1d,“ zasm\u011bje se. „Nejhor\u0161\u00ed je ten, jak se lep\u00ed na zuby.“<\/div>\n
„M\u011bl jsi n\u011bkdy doma d\u011blan\u00fd?“ zept\u00e1m se.<\/div>\n
„Jako z cukru?“<\/div>\n
„Jo, jo,“ pok\u00fdv\u00e1m hlavou.<\/div>\n
„P\u00e1rkr\u00e1t. Ten nen\u00ed a\u017e tak hrozn\u00fd, ale i tak. Moc mi nechutn\u00e1,“ pousm\u011bje se.<\/p>\n

Vynd\u00e1 malou um\u011blou kytku z v\u00e1zi\u010dky a za\u010dne ji ot\u00e1\u010det mezi prsty. Jen jsem se nad t\u00edm pousm\u00e1l. Po chvilce u\u017e p\u0159i\u0161la obsluha a p\u0159ed ka\u017ed\u00e9ho z n\u00e1s polo\u017eila poh\u00e1r.<\/div>\n

„D\u00edky,“ zvednu pohled k t\u00e9 sle\u010dn\u011b.<\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d,“ broukne, p\u0159i\u010dem\u017e sleduje Toma. Je\u0161t\u011b \u017ee nemus\u00edm na ty \u017eensk\u00fd \u017e\u00e1rlit.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju,“ v\u011bnuje j\u00ed sladk\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Nechte si chutnat,“ pop\u0159eje n\u00e1m sle\u010dna, usm\u011bje se na n\u011bj a odcupit\u00e1. Zm\u011b\u0159\u00edm si ten poh\u00e1r pohledem a na\u0161pul\u00edm rty, lehce pok\u00fdv\u00e1m hlavou a pak se zasm\u011bju.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee kdy\u017e to spo\u0159\u00e1d\u00e1m, tak budu m\u00edt na rok pokoj,“ uchechtnu se. „No, tak\u2026 a\u0165 ti chutn\u00e1,“ usm\u011bju se na n\u011bj mile.<\/div>\n
„Tob\u011b taky,“ oplat\u00ed mi. Hned se chop\u00ed l\u017ei\u010dky a nat\u011b\u0161en\u011b ji zabo\u0159\u00ed do poh\u00e1ru. Str\u010d\u00ed si ji do pusy a s bla\u017een\u00fdm zavrn\u011bn\u00edm zav\u0159e o\u010di. Kdy\u017e m\u00e1 orgasmus\u2026 mus\u00ed vypadat je\u0161t\u011b l\u00e9pe. Zatracen\u011b, na co to v\u016fbec mysl\u00edm.<\/em> Sleduju ho. Vypad\u00e1 tak spokojen\u011b, vychutn\u00e1v\u00e1 si to. Jen se nad t\u00edm pousm\u011bju. Ani si nev\u0161\u00edm\u00e1m sv\u00e9ho poh\u00e1ru.<\/div>\n
„Mmmh, je v\u00fdborn\u00e1,“ \u0161eptne. Nabere si dal\u0161\u00ed l\u017ei\u010dku, sl\u00edzne z n\u00ed zmrzlinu a nech\u00e1 si ji rozplynout na jazyku. Znovu ti\u0161e zavrn\u00ed a naklon\u00ed lehce hlavu. To mi d\u011bl\u00e1 schv\u00e1ln\u011b.<\/p>\n

<\/em> „Jsem r\u00e1d, \u017ee ti chutn\u00e1,“ odka\u0161lu si mali\u010dko a skousnu si spodn\u00ed ret.<\/div>\n

„Je dokonal\u00e1, co mysl\u00ed\u0161?“ usm\u011bje se. Le\u017e\u00e9rn\u011b si nabere dal\u0161\u00ed l\u017ei\u010dku a za\u010dne ji olizovat, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011b pozoruje. Pootev\u0159u rty a d\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Sleduju ty jeho pln\u00e9 rty a hbit\u00fd jazyk. Bo\u017ee, co s t\u00edmhle mus\u00ed v\u0161echno um\u011bt.<\/em><\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jsem\u2026 neochutnal.“<\/div>\n
„Tak do toho,“ povzbud\u00ed m\u011b. Skousne l\u017ei\u010dku a pozoruje m\u011b.<\/div>\n
„Jo,“ vydechnu a naberu si na l\u017ei\u010dku. Ladn\u011b jazykem zmrzlinu sl\u00edznu a ol\u00edznu si tro\u0161ku spodn\u00ed ret u koutku. „Je\u2026 v\u00fdborn\u00e1.“<\/div>\n
„Mmm,“ odsouhlas\u00ed zamru\u010den\u00edm a u\u017e si nab\u00edr\u00e1 dal\u0161\u00ed l\u017ei\u010dku. Pousm\u011bju se a naberu si taky dal\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Okay, minule jsi to byl ty, dnes to budu j\u00e1,“ naberu si i kousek \u010dokol\u00e1dy a d\u00e1m mu svou l\u017ei\u010dku k puse.<\/div>\n
„Je to na\u0161e prvn\u00ed rande, a u\u017e m\u011b bude\u0161 krmit?“ zasm\u011bje se, ale i p\u0159esto pootev\u0159e rty a jen zlehka p\u0159ejede jazykem po vrcholku zmrzliny, dokud se tro\u0161ku nep\u0159edklon\u00ed a nep\u0159ijme ji celou. \u017de by to bral v\u00e1\u017en\u011b\u2026 Kdyby mu to bylo jedno, tak by m\u011b neprovokoval, nep\u0159ijal by moje pozv\u00e1n\u00ed a m\u011b by ani nepozval.<\/em><\/div>\n
„Tys m\u011b krmil u\u017e v t\u00e9 restauraci,“ ucul\u00edm se a naberu dal\u0161\u00ed l\u017ei\u010dku. D\u00e1m mu ji k \u00fast\u016fm. Poslu\u0161n\u011b ji p\u0159ijme, na\u010de\u017e p\u0159iv\u0159e o\u010di.<\/div>\n
„Mmh,“ vydechne ti\u0161e, „jenom\u017ee to nebylo rande. Byla to sch\u016fzka.“<\/div>\n
„Jak\u00fd je v tom podle tebe rozd\u00edl?“ naberu znovu dal\u0161\u00ed a tro\u0161ku mu l\u017ei\u010dkou p\u0159ejedu po rtech.<\/div>\n
„\u017de jsi \u0159ekl, \u017ee tohle je rande,“ \u0161eptne a ol\u00edzne si spodn\u00ed ret. Pot\u00e9 ho jemn\u011b skousne.<\/div>\n
„Dob\u0159e a jak\u00fd je rozd\u00edl mezi t\u00edm, co se d\u011blo tam a co se d\u011bje tady?“ p\u0159istr\u010d\u00edm mu tu l\u017ei\u010dku ke rt\u016fm znovu.<\/div>\n
„Hmm,“ odklon\u00ed se najednou, „u\u017e jez, Bille, m\u00e1m svoje.“ Zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. Fajn, tak mi to ne\u0159\u00edkej. Vyh\u00fdb\u00e1 se tomu. Je to jasn\u00e9.<\/em> Nic mu na to ne\u0159eknu, jen k\u00fdvnu a vezmu si pak u\u017e tak\u00e9. Sklon\u00ed pohled ke sv\u00e9 porci a za\u010dne op\u011bt j\u00edst.<\/p>\n

„Tak\u017ee\u2026“ zavrt\u00ed se na \u017eidli, „jak jsi p\u0159i\u0161el na to, \u017ee jsi gay? Miluju tyhle historky. Je zaj\u00edmav\u00e9, jak na to ka\u017ed\u00fd p\u0159ich\u00e1z\u00ed jinak.“<\/div>\n

Zasm\u011bju se. Nejde se snad ani nesm\u00e1t. „To mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?“ Nechci vypr\u00e1v\u011bt tuhle zku\u0161enost.<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00edm. Studuju psychologii, zaj\u00edm\u00e1 m\u011b to,“ pokr\u010d\u00ed v\u00e1\u017en\u011b rameny.<\/div>\n
„Ahm, dob\u0159e,“ pokus\u00edm se to \u0159\u00edct v\u00e1\u017en\u011b. „Moc si nevzpom\u00edn\u00e1m, jak to bylo. Je to pro m\u011b u\u017e p\u00e1r let p\u0159irozen\u00e9. Ale v\u00edm, \u017ee jsem m\u011bl holku, pak je\u0161t\u011b jednu a prost\u011b mi to nevyhovovalo. Pozd\u011bji jsem poznal jednoho kluka. No, kluka, byl star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Bylo mu kolem 25 a mn\u011b bylo ani ne 16,“ sklop\u00edm stydliv\u011b o\u010di. „Poznal jsem, \u017ee tohle je to prav\u00e9, ale moc dlouho n\u00e1\u0161 vztah netrval. A jak jsi to m\u011bl ty?“ Moc r\u00e1d na to nevzpom\u00edn\u00e1m, ale je to minulost. Na\u0161t\u011bst\u00ed.<\/em><\/div>\n
„U\u017e je to dost dlouho. Kluci koukali v \u010dasopisech na nahat\u00fd holky a d\u011bsn\u011b se jim to l\u00edbilo. Se mnou to nic ned\u011blalo. Tak jsem tak lezl po internetu. Zkou\u0161el jsem r\u016fzn\u00fd porna, dokud jsem nedo\u0161el ke gay\u016fm. A tak jsem to zjistil. Ani jsem se nepokou\u0161el m\u00edt n\u011bco s holkou. Jsem sm\u00ed\u0159en\u00fd s t\u00edm, \u017ee jsem a budu jenom na kluky,“ pokr\u010d\u00ed nezaujat\u011b rameny a pousm\u011bje se.<\/div>\n
„V\u0161ak jo, nic \u0161patn\u00e9ho na tom nen\u00ed. J\u00e1 bych s holkou asi taky nedok\u00e1zal nic m\u00edt. Prost\u011b mi to nesed\u00ed, nen\u00ed to ono,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„Jo,“ k\u00fdvne a ol\u00edzne l\u017ei\u010dku. „Jsi spodn\u00ed nebo horn\u00ed?“ Pro\u010d ho tohle zaj\u00edm\u00e1\u2026 Dneska m\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed ot\u00e1zky.<\/em><\/div>\n
„Nevad\u00ed mi ani jedno,“ prohod\u00edm a vezmu si tro\u0161ku zmrzliny. „Ale je pravda, \u017ee j\u00e1 se jen tak ned\u00e1m.“ Moje m\u00edsto je prost\u011b dominantn\u00ed. Nem\u016f\u017eu za to, je to tak.<\/em><\/div>\n
„Pochopiteln\u011b,“ k\u00fdvne a pod\u00edv\u00e1 se na svoji zmrzlinu.<\/p>\n

„Ty?“ ol\u00edznu si rty.<\/div>\n

„Hmm,“ pokr\u010d\u00ed neur\u010dit\u011b rameny, p\u0159i\u010dem\u017e cuc\u00e1 l\u017ei\u010dku. Podle toho, co mi \u0159\u00edkal o Brianovi, tak je v\u011bt\u0161inou dole.<\/div>\n
„Hm?“ sleduju ho.<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161 spodn\u00ed,“ broukne. Tak\u017ee jsem se nem\u00fdlil.<\/em><\/div>\n
„Aha,“ usm\u011bju se. Naberu si tro\u0161ku zmrzliny a sl\u00edz\u00e1m ji z t\u00e9 drobn\u00e9, ale dlouh\u00e9 l\u017ei\u010dky. Tom si d\u00e1l v\u0161\u00edm\u00e1 sv\u00e9 porce a n\u011bjakou dobu ml\u010d\u00ed.<\/div>\n
„A co Molly, jak se m\u00e1?“ prolom\u00edm to hrozn\u00e9 ticho. Ne, \u017ee by Molly byla \u0161patn\u00e9 t\u00e9ma, ale asi nen\u00ed ani to nejlep\u0161\u00ed.<\/div>\n
„No jo, ta blecha si nest\u011b\u017euje. M\u00e1 se dob\u0159e\u2026 v mez\u00edch,“ odpov\u00ed.<\/div>\n
„Tak to jsem r\u00e1d. No, jestlipak ti dala n\u011bjakou z t\u011bch sladkost\u00ed?“ ucul\u00edm se.<\/div>\n
„Sladkosti? Ani mi ne\u0159ekla, \u017ees tam byl,“ zasm\u011bje se.<\/div>\n
„Myslel jsem si, \u017ee ti t\u0159eba nab\u00eddla. Teda, to je potv\u016frka,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„D\u00edt\u011b,“ pokr\u010d\u00ed pobaven\u011b rameny. Jen se ti\u0161e zasm\u011bju a sn\u00edm je\u0161t\u011b p\u00e1r soust zmrzliny.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsme si pov\u00eddali a doj\u00eddali. Potom jsme se ale rozhodli, \u017ee u\u017e p\u016fjdeme. Dneska nebyl zrovna nejlep\u0161\u00ed den. Do\u0161el jsem zaplatit a pak se vr\u00e1til k Tomovi. Obl\u00e9kli jsme se a vy\u0161li ven. Roze\u0161li jsme se pomalu k autu. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee to takhle dopadlo. Ne, \u017ee bychom si nic ne\u0159ekli a nebylo mi fajn, ale nec\u00edtil jsem se a\u017e tak dob\u0159e. Hlavn\u011b on ne. Ten \u0161patn\u00fd spole\u010dn\u00edk budu j\u00e1.<\/p>\n

<\/em> „M\u016f\u017eu t\u011b odv\u00e9zt?“ zept\u00e1m se u auta.<\/div>\n

„Um\u2026 Jestli chce\u0161, tak m\u016f\u017ee\u0161,“ p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„Kam to bude?“ usm\u011bju se. Oba si nasedneme, p\u0159ipout\u00e1me se a pak vyjedu.<\/div>\n
„M\u011bl bych zaj\u00edt za Brianem,“ zauva\u017euje nahlas.<\/div>\n
„Okay, odvezu t\u011b tam,“ kousnu se zevnit\u0159 do rtu a rozjedu se k jeho bydli\u0161ti. Nebydl\u00ed nijak daleko, tak\u017ee nemus\u00edm ani pry\u010d z m\u011bsta.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 za n\u00edm dnes nechci. Budu s Molly doma,“ broukne najednou.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ odbo\u010d\u00edm. „Pozdravuj ji ode m\u011b.“<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ k\u00fdvne. Moc jsme toho po cest\u011b ani jeden nenamluvili. U\u017e jsem se ani nesna\u017eil, dnes to prost\u011b cenu nem\u011blo. Za dvacet minut jsem zajel k jeho domu a zastavil.<\/div>\n
„Tak se m\u011bj hezky a d\u011bkuju za dne\u0161ek,“ usm\u011bju se na n\u011bj mile.<\/div>\n
„Jo\u2026“ oplat\u00ed mi lehce \u00fasm\u011bv. Otev\u0159e dve\u0159e a vystoup\u00ed. „Tak ahoj.“<\/div>\n
„Ahoj,“ kouk\u00e1m se za n\u00edm, jak odch\u00e1z\u00ed. Dojde k domu a zav\u0159e za sebou dve\u0159e, ani\u017e by se ohl\u00e9dl. Tohle bych m\u011bl v\u00e1\u017en\u011b vypustit z hlavy.<\/em> Rozjedu se hned dom\u016f. Do bytu, kde je ticho, klid a hlavn\u011b pr\u00e1zdno.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Ub\u011bhlo u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed ode dne, kdy jsme s Tomem byli na ob\u011bd\u011b. Je mi jasn\u00e9, \u017ee \u0161el tehdy za Brianem. V\u0161ak pro\u010d by ne\u0161el. Je to jeho p\u0159\u00edtel. Ale to je pr\u00e1v\u011b to, co m\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[479],"tags":[],"class_list":["post-7018","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-dream"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7018","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7018"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7018\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7018"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7018"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7018"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}