{"id":702,"date":"2018-03-03T16:10:00","date_gmt":"2018-03-03T15:10:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=696"},"modified":"2018-03-03T16:10:00","modified_gmt":"2018-03-03T15:10:00","slug":"scar-tissue-3-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/03\/03\/scar-tissue-3-2-2\/","title":{"rendered":"Scar Tissue 3. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/strong><\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~~~(*)~~~<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee to vypad\u00e1, \u017ee tahle cesta je definitivn\u011b\u2026 nep\u0159\u00edstupn\u00e1,“ konstatoval Andy. Oba mlad\u00edci st\u00e1li p\u0159ed d\u0159ev\u011bn\u00fdm hrazen\u00edm sahaj\u00edc\u00edm a\u017e do v\u00fd\u0161ky pasu, jednozna\u010dn\u011b postaven\u00fdm k tomu \u00fa\u010delu, aby znemo\u017e\u0148ovalo p\u0159\u00edstup ka\u017ed\u00e9mu, kdo by cht\u011bl d\u00e1l pokra\u010dovat v tomhle \u00faseku cesty. Byla to jednoduch\u00e1 d\u0159ev\u011bn\u00e1 z\u00e1vora p\u0159epa\u017euj\u00edc\u00ed dva do zem\u011b zabit\u00e9 k\u016fly, a k n\u00ed bylo je\u0161t\u011b nap\u0159\u00ed\u010d p\u0159ibito p\u00e1r lat\u011bk, t\u00edm to cel\u00e9 p\u0159ipodob\u0148ovalo primitivn\u00ed vrata.<\/div>\n
„Jak to tak vid\u00edm, tak pro kon\u011b je tu bezpochyby p\u0159\u00edstup znemo\u017en\u011bn,“ zhodnotil Bill. „Kdybychom je tu ale nechali, tak se klidn\u011b m\u016f\u017eeme prot\u00e1hnout bokem.“<\/div>\n
Andy se ob\u011bma rukama op\u0159el o hrazen\u00ed a o\u010dima sledoval stezku, kter\u00e1 se pak v d\u00e1lce n\u011bkam st\u00e1\u010dela. Nedalo se ale odhadnout, kam ta cesta v d\u00e1lce vedla.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 je cesta uzav\u0159ena, proto\u017ee nen\u00ed bezpe\u010dn\u00e1 pro kon\u011b\u2026“<\/div>\n
Bill potichu zamru\u010del na znamen\u00ed souhlasu. Andy ale pokra\u010doval d\u00e1l: „Mn\u011b se ale bezpe\u010dn\u00e1 zd\u00e1. V\u017edy\u0165 je to \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed cesta.“<\/div>\n
Vym\u011bnili si znaleck\u00e9 pohledy a k\u00fdvli na sebe.<\/div>\n
„Tak jdeme na to,“ rozhodl Bill za oba, a t\u00edm byla jejich debata u konce. Oba mlad\u00edci rychle uv\u00e1zali sv\u00e9 kon\u011b k d\u0159ev\u011bn\u00e9mu pa\u017een\u00ed a prosoukali se p\u0159es hust\u00fd porost ke\u0159\u016f, kter\u00e9 tu rostly po obou stran\u00e1ch hrazen\u00ed. Bill nad\u0161en\u011b zatleskal a radost\u00ed za\u010dal poskakovat jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kdy\u017e se znovu ocitli na druh\u00e9 stran\u011b cesty z\u00e1tarasu. Andreas obr\u00e1til o\u010di v sloup, ale chov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele nekomentoval.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak si posp\u011b\u0161,“ Bill jej chytil za pa\u017ei a za\u010dal jej za ni t\u00e1hnout vp\u0159ed. „U\u017e se nem\u016f\u017eu do\u010dkat, a\u017e to jezero uvid\u00edm. Vsad\u00edm se, \u017ee bude na n\u011bjak\u00e9m stra\u0161ideln\u00e9m m\u00edst\u011b, nebo to bude t\u0159eba za\u010darovan\u00fd, hr\u016fzostra\u0161n\u00fd mo\u010d\u00e1l z d\u011btsk\u00fdch poh\u00e1dek.“<\/div>\n
„A j\u00e1 se vsad\u00edm, \u017ee ne,“ zabrblal Andy pod nosem a n\u00e1sledoval Billa, ot\u00e1\u010deje se sou\u010dasn\u011b do v\u0161ech stran ve snaze zmapovat si sv\u00e9 okol\u00ed. V\u0161ude kolem nich to vypadalo naprosto stejn\u011b jako ta \u010d\u00e1st lesa, kterou u\u017e pro\u0161li, s t\u00edm jedin\u00fdm rozd\u00edlem, \u017ee tento \u00fasek cesty byl u\u017e patrn\u011b del\u0161\u00ed dobu neudr\u017eov\u00e1n. K\u0159oviska se sem tla\u010dila a pror\u016fstala ze v\u0161ech stran, pokroucen\u00e9 a spletit\u00e9 v\u011btve se nakl\u00e1n\u011bly v p\u0159ehybech nad cestou a i n\u00edzk\u00fd porost si u\u017e za\u010dal n\u00e1rokovat jej\u00ed zna\u010dnou \u010d\u00e1st a tu a tam se na n\u00ed objevily spadl\u00e9, tlust\u00e9 haluze strom\u016f, kter\u00e9 se tam musely dostat b\u011bhem vichr\u016f, a nikdo se u\u017e potom neobt\u011b\u017eoval je odklidit, proto\u017ee to nebylo pot\u0159eba.<\/div>\n
„Tak m\u011b do\u017ee\u0148, Andy,“ Bill na n\u011bj zam\u00e1val, jak byl p\u0159ed n\u00edm p\u00e1r metr\u016f v p\u0159edstihu. Dostal se t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e k odbo\u010dce a Andreas musel p\u0159idat do kroku, jestli ho necht\u011bl ztratit z dohledu.<\/div>\n
„Bille, po\u010dkej na m\u011b!“<\/div>\n
„Tady to je! U\u017e ho vid\u00edm, jak se t\u0159pyt\u00ed v d\u00e1lce. Tak posp\u011b\u0161 p\u0159eci!“<\/div>\n
Blon\u010fat\u00fd chlapec se rozb\u011bhl, aby dohnal sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Mezi kmeny strom\u016f a list\u00edm bujn\u00e9 vegetace se vskutku r\u00fdsovala st\u0159\u00edb\u0159it\u00e1 vodn\u00ed hladina. Nemohla b\u00fdt od nich d\u00e1l ne\u017e pouh\u00fdch p\u00e1r set metr\u016f. Bill se na Andrease zazubil.<\/div>\n
„Pob\u011b\u017eme!“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Andreasovi nic jin\u00e9ho nezb\u00fdvalo, ne\u017e se za n\u00edm rozb\u011bhnout. Cesta se pod jejich zrychluj\u00edc\u00edmi se kroky m\u00edrn\u011b sva\u017eovala a zanedlouho u\u017e vid\u011bli rozlehlou vodn\u00ed plochu. Cesta se z\u00fa\u017eila na mal\u00fd chodn\u00edk, a i ten po chvilce jejich b\u011bhu zmizel. Mlad\u00edci do\u0161li a\u017e k zprudka se spou\u0161t\u011bj\u00edc\u00edm kamenn\u00fdm schod\u016fm, kter\u00e9 se st\u00e1\u010dely ke b\u0159ehu jezera, je\u017e le\u017eelo takov\u00e9 t\u0159i, \u010dty\u0159i metry pod jejich \u00farovn\u00ed. Vid\u011bli, jak chodn\u00edk pod schody pokra\u010duje, a jak se dole klikat\u00ed mezi stromy, lemuj\u00edc okraj jezera, kter\u00e9 tak nejsp\u00ed\u0161 cel\u00e9 obch\u00e1zel.<\/div>\n
„Tak jsme tady,“ vyk\u0159ikl Bill ud\u00fdchan\u011b. „Pane\u010dku, Andy\u2026 pod\u00edvej, jak je velik\u00e9.“<\/div>\n
Ve skute\u010dnosti a\u017e tak velik\u00e9 zase nebylo a naz\u00fdvat jej rybn\u00edkem by snad bylo i p\u0159\u00edhodn\u011bj\u0161\u00ed, ale Andreas se rozhodl, \u017ee nebude Billovi kazit radost a zbyte\u010dn\u011b jej opravovat. Kdy\u017e byl jeho p\u0159\u00edtel n\u011b\u010d\u00edm nad\u0161en, m\u00edval ve zvyku p\u0159eh\u00e1n\u011bt. Z m\u00edsta, kde te\u010f st\u00e1li, mohli odhadnout, \u017ee jezero m\u011blo nap\u0159\u00ed\u010d tak zhruba sto metr\u016f. Pot\u00e9, co rychle sestoupili po schodech dol\u016f, posp\u00edchali ke b\u0159ehu.<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, d\u00e1vej si pozor!“ Andreas varoval sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, kter\u00fd se chytil tlust\u00e9 v\u011btve, aby se j\u00ed mohl p\u0159idr\u017eet, naklonit se tak nad vodn\u00ed hladinu, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed nad\u0161en\u011b vyk\u0159ikl.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, kachny!“<\/div>\n
„Nem\u00e1m v \u00famyslu se vym\u00e1chat jenom proto, abych ti zachra\u0148oval k\u016f\u017ei.“<\/div>\n
„Um\u00edm plavat,“ prohl\u00e1sil Bill vzpurn\u011b a pod\u00edval se na Andrease rozho\u0159\u010den\u00fdm pohledem. Andy se mu rozesm\u00e1l p\u0159\u00edmo do obli\u010deje a byl doprov\u00e1zen spokojen\u00fdm kv\u00e1kotem kolem pluj\u00edc\u00ed kachny a jej\u00ed spole\u010dnice, kter\u00e9 si hochy zpovzd\u00e1l\u00ed neru\u0161en\u011b prohl\u00ed\u017eely.<\/div>\n
„No to ano, na m\u011bl\u010din\u011b ur\u010dit\u011b. Z\u00e1le\u017e\u00ed ov\u0161em, jestli se pl\u00e1c\u00e1n\u00ed ve vod\u011b d\u00e1 nazvat plav\u00e1n\u00edm.“<\/div>\n
„Str\u010d si, pros\u00edm t\u011b, ty svoje moudrosti za klobouk,“ zaprotestoval Bill, ale jeho pozornost se u\u017e up\u00edrala n\u011bkam jinam. „Na druh\u00e9 stran\u011b jezera n\u011bco je, vid\u00ed\u0161 to taky?“<\/div>\n
<\/div>\n
Andreas sv\u00fdm zrakem sledoval Bill\u016fv prst, kter\u00fd ukazoval n\u011bkam do d\u00e1lky. Zelenalo se to tam hust\u00fdm r\u00e1kos\u00edm, kter\u00e9 a\u017e k vodn\u00ed hladin\u011b prot\u00ednalo \u00fazk\u00e9 molo, nebo sp\u00ed\u0161 d\u0159ev\u011bn\u00e1 l\u00e1vka, kus doprava pak lesn\u00ed porost \u0159\u00eddl, a\u017e vytvo\u0159il voln\u00fd pr\u016fsek, kde se b\u0159eh voln\u011b spou\u0161t\u011bl do jezera. Bylo to jedin\u00e9 m\u00edsto pod\u00e9l b\u0159ehu jezera, kde se dalo pohodln\u011b vej\u00edt do vody. A nad t\u00edm v\u0161\u00edm, v\u00fd\u0161e a st\u00e1le je\u0161t\u011b zasazeno mezi stromy, bylo vskutku n\u011bco, co se podobalo\u2026<\/div>\n
„D\u016fm?“ Andy svra\u0161til obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b!“ Zatleskal Bill nad\u0161en\u011b, a\u017e m\u00e1lem sklouzl do vody. „To mus\u00ed b\u00fdt jezern\u00ed letohr\u00e1dek!“<\/div>\n
Bill se vymotal ze spleti v\u011btv\u00ed a sko\u010dil zp\u011bt na u\u0161lapan\u00fd chodn\u00edk.<\/div>\n
„Co kdybychom to obe\u0161li?“ Navrhoval Bill zvesela. „Cht\u011bl bych to tam prozkoumat.“<\/div>\n
Andy z\u016fstal sv\u00fdm pohledem p\u0159ip\u00edchnut\u00fd na tom sam\u00e9m bod\u011b a jeho o\u010di pro\u010des\u00e1valy les\u00edk na druh\u00e9 stran\u011b jezera. N\u011bco se mu na tom dom\u011b nepozd\u00e1valo, ale kmeny strom\u016f mu v\u00fdhled na d\u016fm clonily, a on si tak nedok\u00e1zal z rozkouskovan\u00fdch detail\u016f ud\u011blat celistv\u00fd obr\u00e1zek. Bill na n\u011bj netrp\u011bliv\u011b volal, a tak se nad t\u00edm rozhodl m\u00e1vnout rukou. Za p\u00e1r minut u\u017e stejn\u011b na to p\u0159ijdou sami.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 tak miloval v\u00e1\u0161 jezern\u00ed letohr\u00e1dek, Andy!“ Bill se vedle n\u011bj zasnil. Andreasovi se vybavila v\u0161echna ta ospal\u00e1 odpoledne, kdy nem\u011bli nic d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho na pr\u00e1ci, ne\u017e posed\u00e1vat u jezera, a ve vod\u011b mezi lekn\u00edny si sm\u00e1\u010det nohy. Bill si chod\u00edval zaplavat jen m\u00e1lokdy, proto\u017ee z du\u0161e nen\u00e1vid\u011bl, kdy\u017e mu voda natekla do u\u0161\u00ed, a Andreas m\u011bl podez\u0159en\u00ed, \u017ee to taky bylo t\u00edm skute\u010dn\u00fdm d\u016fvodem, pro\u010d byl jeho p\u0159\u00edtel tak mizern\u00fdm plavcem. Nau\u010dit se dob\u0159e plavat snad ani nejde, pokud to jedin\u00e9, na co p\u0159i tom \u010dlov\u011bk mysl\u00ed, je, aby se mu u\u0161i n\u00e1hodou nedostaly pod vodu.<\/div>\n
„Tak se mi zd\u00e1, \u017ee se budu muset po na\u0161em n\u00e1vratu Toma p\u0159eptat na p\u00e1r v\u011bc\u00ed,“ \u0159ekl Bill mezit\u00edm, co pokra\u010dovali po p\u011b\u0161in\u011b mezi stromy. „Bude mi to muset v\u0161echno vysv\u011btlit. Pro\u010d se mi, zatracen\u011b, nikdy nezm\u00ednil o jejich letohr\u00e1dku u jezera? Je to tak ide\u00e1ln\u00ed m\u00edsto!“<\/div>\n
„Pak ale taky bude\u0161 muset s pravdou ven, a p\u0159iznat se, jak jsme se sem dostali,“ p\u0159ipomn\u011bl mu Andreas. „Ten nebo\u017e\u00e1k o tob\u011b ztrat\u00ed ve\u0161ker\u00e9 iluze. Dote\u010f si musel myslet, \u017ee jsi jen plach\u00fd, poslu\u0161n\u00fd oukrope\u010dek, kter\u00fd v\u017edy ud\u011bl\u00e1 to, co se po n\u011bm chce.“<\/div>\n
M\u011blo to vyzn\u00edt jako \u017eert, ale Billovi to ani zdaleka jako \u017eert nep\u0159i\u0161lo. V\u016fbec nereagoval, pokra\u010doval v ch\u016fzi a nepronesl ani slovo. Andreas te\u010f s\u00e1m sebe za ten neuv\u00e1\u017een\u00fd a hloup\u00fd koment\u00e1\u0159 prokl\u00ednal. Op\u011bt se mu poda\u0159ilo zaj\u00edt p\u0159\u00edli\u0161 daleko a dotknout se Billova citliv\u00e9ho m\u00edsta.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille\u2026?“ n\u011bkdy to bylo s tmavovlas\u00fdm hochem opravdu t\u011b\u017ek\u00e9. Andy m\u00edval ob\u010das pocit, jako by s Billem balancoval na napjat\u00e9m cirkusov\u00e9m lan\u011b, a i to sebemen\u0161\u00ed zav\u00e1h\u00e1n\u00ed nebo chyba mohla zp\u016fsobit krkolomn\u00fd p\u00e1d.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b si mysl\u00ed\u0161, \u017ee si tohle o mn\u011b mysl\u00ed\u2026 \u017ee jsem zbab\u011bl\u00e1 b\u00e1bovka?“<\/div>\n
Andy si povzdychl.<\/div>\n
„J\u00e1 opravdu nev\u00edm. A nemyslel jsem to tak\u2026“<\/div>\n
Druh\u00fd hoch jej uml\u010del netrp\u011bliv\u00fdm gestem ruky.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 jsi to tak \u0159\u00edct necht\u011bl, ale j\u00e1 si i tak mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 pravdu.“ Nat\u00e1hl se rukou pomalu za hlavu a uchopil do n\u00ed sv\u016fj ohon, jak ze zvyku d\u011bl\u00e1val v\u017edycky, kdy\u017e nad n\u011b\u010d\u00edm usilovn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel. Jeho prsty za\u010daly pozvolna proj\u00ed\u017ed\u011bt \u010dern\u00fdmi, vlnit\u00fdmi vlasy. „V\u00edm, \u017ee jsem se zm\u011bnil, ale jen se sna\u017e\u00edm d\u011blat to, co ode mne \u010dekaj\u00ed.“<\/div>\n
Jeho dobr\u00e1 n\u00e1lada byla najednou ta tam a na jeho du\u0161i klesla melancholie. Melancholie krmen\u00e1 pocitem bezmoci. Andy se na Billa pokradmu pod\u00edval a neubr\u00e1nil se obdivu nad jemnost\u00ed jeho rys\u016f. Bill\u016fv profil byl jako vytesan\u00fd do mramoru. Bill pro Andrease p\u0159edstavoval toho nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho kdy tento sv\u011bt spat\u0159il, ale k \u010demu to te\u010f v\u0161echno bylo dobr\u00e9? A z\u00e1le\u017eelo na tom v\u016fbec? Tom Kaulitz by si ho b\u00fdval vzal, i kdyby byl o\u0161kliv\u00fd, proto\u017ee by musel. Ale v\u0161echna tahle v\u00fdjime\u010dn\u00e1 kr\u00e1sa\u2026 a na zmar? Jak Tom v\u016fbec dok\u00e1zal tohle v\u0161echno odm\u00edtat, kdy\u017e mu to bylo p\u0159istr\u010deno a\u017e pod nos? Sta\u010dilo jen nat\u00e1hnout se a poslou\u017eit si. Bylo to pr\u00e1voplatn\u011b jen a jen jeho. Uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee by n\u011bkdo byl a\u017e tak nesobeck\u00fd, tak ohledupln\u00fd, se Andymu moc necht\u011blo. Ne, \u017ee by nebyl r\u00e1d, \u017ee na jeho p\u0159\u00edtele nebyl vyv\u00edjen n\u00e1tlak, aby se podvolil n\u011b\u010demu, na co se je\u0161t\u011b nec\u00edtil zral\u00fd, ale n\u011bco mu na cel\u00e9 t\u00e9 v\u011bci nesed\u011blo.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u016fbec si nedok\u00e1\u017eu, Bille, p\u0159edstavit, jak t\u011b\u017ek\u00e9 to pro tebe celou tu dobu muselo b\u00fdt,“ zapo\u010dal, ale Bill ho p\u0159eru\u0161il cynick\u00fdm pousm\u00e1n\u00edm pln\u00fdm smutku.<\/div>\n
„Ani ne\u2026 ba pr\u00e1v\u011b naopak. M\u00e1m to vlastn\u011b mnohem snaz\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161ichni ostatn\u00ed. M\u016fj man\u017eel se o mn\u011b p\u011bkn\u011b star\u00e1, je ochoten trp\u011bliv\u011b po\u010dkat, a\u017e se budu kone\u010dn\u011b c\u00edtit p\u0159ipraven na to se mu v lo\u017enici odevzdat, tak co v\u00edc bych si je\u0161t\u011b mohl p\u0159\u00e1t?“<\/div>\n
Andy na okam\u017eik zav\u00e1hal, ale pak dal pr\u016fchod sv\u00fdm tajn\u00fdm pochyb\u00e1m: „A mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee se k tomu v\u016fbec kdy osm\u011bl\u00ed\u2026 \u017ee ud\u011bl\u00e1 ten posledn\u00ed krok a bude cht\u00edt b\u00fdt s tebou taky intimn\u011b?“<\/div>\n
Odpov\u011bdi na jeho ot\u00e1zku se mu v\u0161ak u\u017e nedostalo, proto\u017ee Bill se ve sv\u00e9 ch\u016fzi znenad\u00e1n\u00ed zarazil a ohromen\u00fdm pohledem hled\u011bl na n\u011bco p\u0159ed sebou. Andy se zad\u00edval t\u00edm sam\u00fdm sm\u011brem a do\u0161lo mu, \u017ee si b\u011bhem jejich zan\u00edcen\u00e9ho rozhovoru, do kter\u00e9ho byli zabr\u00e1ni, ani nev\u0161imli, jak rychle se jim poda\u0159ilo cel\u00e9 jezero obej\u00edt. Dostali se a\u017e k r\u00e1kos\u00ed a d\u0159ev\u011bn\u00e9 l\u00e1vce, jej\u00ed\u017e prkna byla cel\u00e1 z\u010dernal\u00e1 a prohnil\u00e1, a o kus v\u00fd\u0161 se otv\u00edralo voln\u00e9 prostranstv\u00ed m\u00fdtiny, ale letohr\u00e1dek, ten tam nebyl. Kdysi b\u00fdval, ale te\u010f u\u017e ne. Pro\u010d ale pohled na ruiny t\u00e9 stavby Billa tak ohromil?<\/div>\n
<\/div>\n
„Hal\u00f3\u2026 Bille, jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Osloven\u00fd mlad\u00edk sebou \u0161kubl, jako by se pr\u00e1v\u011b probral ze sna. Jeho hn\u011bd\u00e9 o\u010di st\u0159\u00eddav\u011b kmitaly mezi tv\u00e1\u0159\u00ed jeho p\u0159\u00edtele a prostranstv\u00edm p\u0159ed nimi.<\/div>\n
„To je p\u0159ece\u2026“ za\u010dal odpov\u00eddat. „Hmm, jojo\u2026 jsem.“<\/div>\n
Z\u0159\u00edcenina st\u00e1la kousek nad nimi ve svahu, clon\u011bna hustou ko\u0161atinou propleten\u00fdch v\u011btv\u00ed strom\u016f. Byly to jen sutiny rozdroben\u00e9ho zdiva, oho\u0159el\u00e9 kusy d\u0159ev\u011bn\u00fdch tr\u00e1m\u016f a krov\u016f, v\u0161e hol\u00e9 a zpustl\u00e9, stoj\u00edc\u00ed jako varuj\u00edc\u00ed ukazov\u00e1k uprost\u0159ed bujn\u00e9 zelen\u011b, kter\u00e1 v\u0161e obklopovala. Billa zamrazilo, kdy\u017e se k tomu sp\u00e1leni\u0161ti pomalu p\u0159ibli\u017eovali. V\u0161iml si, jak se po n\u011bm Andy zmaten\u011b a starostliv\u011b d\u00edv\u00e1, ale do vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed se mu te\u010f necht\u011blo. Snad a\u017e pozd\u011bji\u2026 Moment\u00e1ln\u011b byl naprosto vyveden z m\u00edry t\u00edm, co si pr\u00e1v\u011b p\u0159ed chv\u00edli uv\u011bdomil.<\/div>\n
„Sho\u0159elo to a\u017e na k\u00e1men,“ pronesl Andy mezit\u00edm, co Bill st\u00e1l strnule na m\u00edst\u011b, obo\u010d\u00ed svra\u0161t\u011bn\u00e9 p\u0159edtuchou, kter\u00e1 na n\u011bj dol\u00e9hala. Byl r\u00e1d, kdy\u017e usly\u0161el Andreas\u016fv hlas. Jeho hlas dob\u0159e znal, uklid\u0148oval jej, navozoval pocit bezpe\u010d\u00ed. Sta\u010dil mu pouh\u00fd hlas, aby se dok\u00e1zal vymanit tomu sv\u00edrav\u00e9mu pocitu, kter\u00fd na n\u011bj zt\u011b\u017eka dolehl hned od toho okam\u017eiku, kdy toto m\u00edsto spat\u0159il. Ovinul pevn\u011b kolem sebe sv\u00e9 pa\u017ee.<\/div>\n
„Jde z toho d\u011bs,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
<\/div>\n
Andreas vid\u011bl, jak se Bill opravdov\u011b boj\u00ed a nedok\u00e1zal si jeho reakci nikterak vysv\u011btlit. Byl sice ochoten p\u0159ipustit, \u017ee na sutiny sho\u0159el\u00e9ho domu nebyl dvakr\u00e1t povzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed pohled, ale stejn\u011b tak mu nep\u0159i\u0161ly ani d\u011bsiv\u00e9. Kdy\u017e na to p\u0159i\u0161lo, ten d\u016fm mohl klidn\u011b vyho\u0159et po ude\u0159en\u00ed blesku, nebo dokonce z\u00e1m\u011brn\u011b rukou \u010dlov\u011bka z d\u016fvod\u016f jim nezn\u00e1m\u00fdch.<\/div>\n
„Je to jen a jen zbytek sho\u0159el\u00e9ho domu, Bille,“ \u0159ekl konej\u0161iv\u011b a polo\u017eil svou ruku na Billovo rameno. Jeho p\u0159\u00edtel poslu\u0161n\u011b p\u0159ik\u00fdvl, ale k\u0159e\u010dovit\u00e1 ztuhlost jeho t\u011bla nepolevila. Andy si musel povzdechnout.<\/div>\n
„Jdu se na to pod\u00edvat zbl\u00edzka.“ Ve skute\u010dnosti se mu do toho moc necht\u011blo a ani ho to nezaj\u00edmalo, ale cht\u011bl Billovi n\u00e1zorn\u011b uk\u00e1zat, \u017ee ne\u0161kodn\u00e9ho sp\u00e1leni\u0161t\u011b se opravdu nen\u00ed d\u016fvod b\u00e1t. Byly to jen oby\u010dejn\u00e9 sutiny domu.<\/div>\n
„J\u00e1 z\u016fstanu tady,“ \u0159ekl Bill opatrn\u011b a sledoval blon\u010fat\u00e9ho chlapce, jak vystupuje po kamenn\u00fdch schodech do opu\u0161t\u011bn\u00fdch pr\u00e1zdn\u00fdch zd\u00ed mal\u00e9ho domku, kter\u00fd u\u017e tam nest\u00e1l.<\/div>\n
Andy se zastavil na prahu b\u00fdval\u00fdch dve\u0159\u00ed a nakoukl dovnit\u0159.<\/div>\n
<\/div>\n
„Je to tu pr\u00e1zdn\u00e9,“ zavolal p\u0159es rameno na Billa, ale ten si ho ani za m\u00e1k nev\u0161\u00edmal. Byl oto\u010den k domu z\u00e1dy a d\u00edval se na jezero. Venku byl n\u00e1dhern\u00fd, slune\u010dn\u00fd den a z\u00e1\u0159iv\u00e9 paprsky malovaly po vodn\u00ed hladin\u011b odst\u00ednem t\u0159pytiv\u011b zlat\u00fdm, okoln\u00ed vegetace v\u0161e proza\u0159ovala jasnou zelen\u00ed. I p\u0159esto si nic z t\u00e9hle kr\u00e1sy nedok\u00e1zalo naj\u00edt cestu do Billova srdce. To, co bylo za jeho z\u00e1dy, toho se nedalo zbavit. Sv\u00fdm zp\u016fsobem jednal iracion\u00e1ln\u011b, j\u00edmala jej hr\u016fza a nemohl to ni\u010d\u00edm vysv\u011btlit, zmoc\u0148oval se ho pocit, kter\u00fd dok\u00e1\u017e\u00ed navodit nap\u00ednav\u00e9 rom\u00e1ny pln\u00e9 mysti\u010dna a z\u00e1had, n\u011bco jako hroziv\u00e1 p\u0159edtucha, nad \u010d\u00edm\u017e by kdykoliv jindy jen m\u00e1vl rukou, ale tento d\u016fm\u2026 on tu\u0161il, \u017ee se v tomto dom\u011b n\u011bco p\u0159ihodilo, a to mu nedop\u0159\u00e1valo klidu. C\u00edtil, \u017ee pr\u00e1v\u011b nade\u0161el ten okam\u017eik, kdy od jeho a Tomovy svatby dostal poprv\u00e9 opravdu strach. Jako kdyby kone\u010dn\u011b otev\u0159el o\u010di a proz\u0159el po dlouh\u00e9 dob\u011b dobrovoln\u00e9 slepoty. Myslel si, \u017ee kdy\u017e bude v\u0161echny ty podivnosti, co se kolem n\u011bj d\u011bly, ignorovat, tak \u017ee se op\u011bt ztrat\u00ed, anebo \u017ee se mu alespo\u0148 poda\u0159\u00ed vymanit se z jejich podru\u010d\u00ed. A te\u010f u\u017e to ne\u0161lo. Jeho nev\u011bdomosti byl konec.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille,“ usly\u0161el za sebou Andreas\u016fv hlas pln\u00fd obav. „Co se to s tebou, proboha, d\u011bje?“<\/div>\n
Bill pomalu mrkl, ale k p\u0159\u00edteli se neoto\u010dil.<\/div>\n
„Bille! Nelekej m\u011b!“<\/div>\n
„Ne, to nic\u2026 jenom jsem si na n\u011bco vzpomn\u011bl.“<\/div>\n
C\u00edtil, jak jej Andreas chytil za ruku a n\u011b\u017en\u011b mu ji stiskl.<\/div>\n
„Tak co je? To nev\u011bst\u00ed nic dobr\u00e9ho.“<\/div>\n
Bill pot\u0159\u00e1sl hlavou a v\u011bnoval mu smutn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Hm, ne, nev\u011bst\u00ed.“ Zhluboka se nadechl. „Vybavuje\u0161 si je\u0161t\u011b, jak jsem se ti p\u0159ed chv\u00edl\u00ed rozvykl\u00e1dal o tom, co v\u0161echno shled\u00e1v\u00e1m u Kaulitz\u016f zvl\u00e1\u0161tn\u00edm? Jejich rodinu, vztah Jorga a Toma\u2026?“<\/div>\n
Blon\u010fat\u00fd hoch p\u0159ik\u00fdvl. „A j\u00e1 jsem si pak z tebe a tv\u00e9ho man\u017eelstv\u00ed bez sexu za\u010dal utahovat.“<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b, to je ta situace, o kterou \u0161lo,“ neubr\u00e1nil se Bill kr\u00e1tk\u00e9mu zasm\u00e1n\u00ed . Mrazen\u00ed, je\u017e ve sv\u00e9m nitru je\u0161t\u011b p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed poci\u0165oval, o n\u011bco povolilo a u\u017e ho ani tak neochromovalo. Jako by nem\u011blo \u0161anci proti v\u0159el\u00e9mu, nezapomenuteln\u00e9mu \u00fasm\u011bvu jeho p\u0159\u00edtele a jeho v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00fdm o\u010d\u00edm. Strach v n\u011bm v\u0161ak i nad\u00e1le p\u0159etrv\u00e1val. „Je tu toti\u017e je\u0161t\u011b n\u011bco, o \u010dem jsem se ti doposud nezm\u00ednil\u2026 l\u00e9pe \u0159e\u010deno o Tomovi.“<\/div>\n
Andreas znovu p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Tomovi se zd\u00e1vaj\u00ed zl\u00e9 sny,“ vypravil ze sebe opatrn\u011b Bill. „A ob\u010das mluv\u00ed ze span\u00ed.“<\/div>\n
Hled\u011bli na sebe a \u0159e\u010d zt\u011b\u017eka v\u00e1zla.<\/div>\n
„A co \u0159\u00edk\u00e1?“ za\u0161eptal Andreas a na pa\u017e\u00edch mu nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee, kdy\u017e se d\u00edval do Billova bled\u00e9ho, nep\u0159\u00edtomn\u00e9ho obli\u010deje. Billovy rty se zachv\u011bly a Andreas\u016fv instinkt mu p\u0159ik\u00e1zal Billovu tv\u00e1\u0159 zlehka a n\u011b\u017en\u011b pohladit. „Billy?“<\/div>\n
Bill se od n\u011bj pooto\u010dil, sv\u011bsil ramena a zt\u011b\u017eka se nadechl.<\/div>\n
„Moc toho nen\u00ed. V\u011bt\u0161inou mu ani nerozum\u00edm. Ale ty jeho no\u010dn\u00ed m\u016fry\u2026 ty jsou opravdov\u00e9.“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161, opravdov\u00e9?“<\/div>\n
„No skute\u010dn\u00e9 p\u0159eci,“ zopakoval s d\u016frazem a za\u0165al ruce v p\u011bsti. „J\u00e1 nev\u00edm, Andy\u2026 kruci, s\u00e1m tomu nerozum\u00edm.“<\/div>\n
<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u00ed Bill si nesoust\u0159ed\u011bn\u011b za\u010dal mas\u00edrovat \u010delo. „Je to n\u011bco hr\u016fzn\u00e9ho, v\u00ed\u0161\u2026 n\u011bco opravdu moc o\u0161kliv\u00e9ho, a j\u00e1 to c\u00edt\u00edm \u00fapln\u011b v\u0161ude.“ Vyprostil svou ruku z Andreasova sev\u0159en\u00ed a kousek od n\u011bj poode\u0161el sm\u011brem k jezeru. „Myslel jsem si, \u017ee kdy\u017e se budu dr\u017eet v Tomov\u011b bl\u00edzkosti, tak to nade mnou nebude m\u00edt moc. N\u011bkdy m\u00e1m pocit, jako by mi svou rukou s\u00e1m zakr\u00fdval o\u010di, jako by on s\u00e1m necht\u011bl, abych uvid\u011bl, co se skr\u00fdv\u00e1 za tou kou\u0159ovou clonou\u2026 K \u010fasu se v\u0161\u00edm! S\u00e1m ani nev\u00edm, co to tu bl\u00e1bol\u00edm\u2026“<\/div>\n
Bill v\u0161ak moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jenom to sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli necht\u011bl \u0159\u00edct. To, co se odehr\u00e1valo za prahem jeho a Tomovy lo\u017enice, bylo pro n\u011bj velice osobn\u00ed a choulostivou z\u00e1le\u017eitost\u00ed, a to i p\u0159esto, \u017ee mezi nimi k ni\u010demu intimn\u00edmu nikdy nedo\u0161lo. Tomovy sny ho k smrti d\u011bsily, ale i tak se o n\u011b nedok\u00e1zal s Andym pod\u011blit. Byla to pro n\u011bj v\u011bc z\u00e1sady, bylo by to krajn\u011b nevhodn\u00e9 a dopou\u0161t\u011bl by se t\u00edm zrady na Tomovi. Kdy\u017e se Tomovi n\u011bco o\u0161kliv\u00e9ho zd\u00e1lo, tak ze sp\u00e1nku k\u0159i\u010del a na\u0159\u00edkal a Bill ho pak musel chl\u00e1cholit ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di jako mal\u00e9, boj\u00e1cn\u00e9 d\u00edt\u011b. Tom se v\u0161ak v\u011bt\u0161inou ze sv\u00fdch no\u010dn\u00edch m\u016fr neprobudil a Bill se jak\u00e9koliv zm\u00ednce o nich n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho r\u00e1na vyh\u00fdbal. To p\u0159itom v\u0161ak je\u0161t\u011b neznamenalo, \u017ee by se Tomovy sny pro n\u011bj staly m\u00e9n\u011b re\u00e1ln\u00fdmi.<\/div>\n
<\/div>\n
A pak tu je\u0161t\u011b byly v\u0161echny ty l\u00e9ky. Tom u\u017e\u00edval pr\u00e1\u0161ky pravideln\u011b a tvrdil, \u017ee jsou na jeho \u017ealudek, aby mu odpomohly od jeho stav\u016f chronick\u00e9 nevolnosti. Billa se mu t\u00edm ale obalamutit nepoda\u0159ilo. Ty l\u00e9ky byly na jeho no\u010dn\u00ed d\u011bsy, a i kdy\u017e ob\u010das zabraly, v\u011bt\u0161inou se m\u00edjely \u00fa\u010dinkem. Potom byly je\u0161t\u011b dny, kdy Tom neusnul v noci v\u016fbec. P\u0159edst\u00edral, \u017ee si jde lehnout, p\u0159edst\u00edral, \u017ee usnul tvrd\u00fdm sp\u00e1nkem, a potom, kdy\u017e uplynula hodina nebo dv\u011b, se op\u011bt z jejich spole\u010dn\u00e9ho l\u016f\u017eka zvedl, sedl si do jednoho z obrovsk\u00fdch k\u0159esel u okna, zapaloval si jednu cigaretu od druh\u00e9 a z\u00edral do no\u010dn\u00ed temnoty.<\/div>\n
Billovi se hlavou honilo tolik ot\u00e1zek, na kter\u00e9 se nem\u011bl odvahu zeptat. Neb\u00e1l se Tomovy reakce, i kdy\u017e i to v tom sehr\u00e1valo ur\u010ditou roli, ale d\u011bsil se jeho odpov\u011bd\u00ed. B\u00e1l se jich stejn\u011b tak, jako se dok\u00e1\u017eeme \u0161t\u00edtit p\u0159i pouh\u00e9 my\u0161lence na odporn\u00e9ho, nechutn\u00e9ho plaza v okam\u017eiku, kdy se na\u0161e ruka v\u00e1hav\u011b chyst\u00e1 dotknout se ho. Taky si ale uv\u011bdomoval, \u017ee u\u017e jenom kv\u016fli Tomovi se na to v\u0161echno bude muset jednou zeptat tak jako tak. Sledovat Toma v jeho tr\u00fdzniv\u00fdch \u00fatrap\u00e1ch bylo na jednu stranu srdcervouc\u00ed a Bill si p\u0159\u00e1l, aby mu mohl n\u011bjak pomoci, na stranu druhou s t\u00edm v\u0161ak necht\u011bl m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho.<\/div>\n
Bojoval prohranou bitvu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Vyk\u0159ikuje v\u017edy n\u011bco o po\u017e\u00e1ru\u2026“ za\u0161eptal nakonec, a ani\u017e by se musel oto\u010dit zp\u011bt, dok\u00e1zal si p\u0159ed sv\u00fdma o\u010dima \u017eiv\u011b vybavit zuhelnat\u011bl\u00e9 trosky jezern\u00edho letohr\u00e1dku. „O ohni a o tom, jak v\u0161echno ho\u0159\u00ed\u2026“<\/div>\n
Od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku se Bill usilovn\u011b sna\u017eil vyh\u00fdbat tomu neviditeln\u00e9mu n\u011b\u010demu, tomu \u010dern\u00e9mu, odporn\u00e9mu, co se kroutilo a sv\u00edjelo, dot\u011brn\u011b se obt\u00e1\u010delo v\u017edy a v\u0161ude kolem n\u011bj sam\u00e9ho, stejn\u011b tak jako kolem v\u0161ech t\u011bch, kdo byli sou\u010d\u00e1st\u00ed Kaulitzova domu. Moc dob\u0159e v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee se t\u00e9 neviditeln\u00e9 zr\u016fdy pr\u00e1v\u011b dotkl, a te\u010f u\u017e nebylo n\u00e1vratu.<\/div>\n
„O tom, jak je v\u0161e v plamenech\u2026“ vydechl a cel\u00fd se rozt\u0159\u00e1sl.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Chayenne7<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: modrozelenka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

pokra\u010dov\u00e1n\u00ed ~~~(*)~~~ „Tak\u017ee to vypad\u00e1, \u017ee tahle cesta je definitivn\u011b\u2026 nep\u0159\u00edstupn\u00e1,“ konstatoval Andy. Oba mlad\u00edci st\u00e1li p\u0159ed d\u0159ev\u011bn\u00fdm hrazen\u00edm sahaj\u00edc\u00edm a\u017e do v\u00fd\u0161ky pasu, jednozna\u010dn\u011b postaven\u00fdm k tomu \u00fa\u010delu, aby znemo\u017e\u0148ovalo p\u0159\u00edstup ka\u017ed\u00e9mu, kdo by cht\u011bl d\u00e1l pokra\u010dovat v tomhle \u00faseku cesty.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[694],"tags":[],"class_list":["post-702","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-scar-tissue"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/702","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=702"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/702\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=702"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=702"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=702"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}