{"id":7020,"date":"2012-02-01T15:00:00","date_gmt":"2012-02-01T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7001"},"modified":"2012-02-01T15:00:00","modified_gmt":"2012-02-01T14:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-35","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/01\/zeiten-andern-dich-35\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 35."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\n<\/div>\n
U ar\u00e9ny Tom auto zaparkuje v podzemn\u00edch gar\u00e1\u017e\u00edch u\u017e s telefonem u ucha, do kter\u00e9ho ne\u0159ekne v\u00edce ne\u017e dv\u011b slova, \u010d\u00edm\u017e cel\u00fd hovor vy\u0159\u00edd\u00ed. Po vystoupen\u00ed z auta se s n\u00edm sna\u017e\u00edm udr\u017eet krok, nejen proto\u017ee to tady samoz\u0159ejm\u011b nezn\u00e1m, ale hlavn\u011b co nev\u00edm je, kam p\u0159esn\u011b \u017ee te\u010f m\u00ed\u0159\u00edme.
„V\u0161ichni jsou u\u017e uvnit\u0159, super.“ Vypadne jen z Toma, kdy\u017e vylezeme chodbi\u010dkou z gar\u00e1\u017e\u00ed na \u010derstv\u00fd vzduch.
„Co?“
„Mysl\u00edm lidi,“ \u0159ekne jen, kdy\u017e u\u017e se otev\u0159ou jedny dve\u0159e, ze kter\u00fdch vyleze s\u00e1m Bushido a za n\u00edm \u010dern\u011b oble\u010den\u00fd chl\u00e1pek, kter\u00fd u dve\u0159\u00ed ale z\u016fstane st\u00e1t. A d\u00e1l u\u017e je to mi v\u00edce ne\u017e jasn\u00e9, ne\u017e aby mi to Tom musel objas\u0148ovat. Asi by se tady Bushido nemohl jen tak produc\u00edrovat p\u0159ed davem sv\u00fdch fanou\u0161k\u016f, a\u010d stoj\u00edme, \u0159ekl bych, mimo hlavn\u00ed vchody.<\/p>\n

„Hey Bro!“ p\u0159ijde se s Tomem bl\u00ed\u017ee pozdravit a pak jen mrkne. „Tak\u017ee spo\u0159e od\u011bn\u00fd doprovod si dnes nechal napospas doma sv\u00e9mu osudu?“
„Necht\u011bl sem d\u00e1l riskovat tv\u00e9 zdrav\u00ed. Krom toho, m\u016fj nov\u00fd doprovod, Bill,“ pooto\u010d\u00ed se s \u00fasm\u011bvem Tom na mne.
J\u00e1 si v tu chv\u00edli p\u0159ijdu jako neprost\u00e9 nic, a tak se jen p\u0159ihlouple usm\u011bju. „Zdrav\u00edm.“
Jeho odpov\u011bd\u00ed je lehk\u00e9 pokynut\u00ed sm\u011brem ke mn\u011b s ne\u010diteln\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i, a pak slo\u017e\u00ed ruce na prsou. „Fajn, hele, m\u011bl bych bejt uvnit\u0159, tak\u017ee snad jen, bavte se. Jorg u\u017e je p\u0159ipraven, tak si ho chy\u0165, aby v\u00e1s pustil, a uvid\u00edme se po, nebo pravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00ed je ta p\u00e1rty Richarda. P\u0159ijde\u0161, ne?“<\/div>\n

\n
„Jasn\u011b \u017ee p\u0159ijdu, Kay mi je\u0161t\u011b dlu\u017e\u00ed tu pecku,“ s \u00fasm\u011bvem Tom p\u0159ik\u00fdvne a mn\u011b nezb\u00fdv\u00e1 nic, ne\u017e jen fascinovan\u011b oba pozorovat.
„Idiot,“ usm\u011bje se Bushido a lehce se pl\u00e1cne po tv\u00e1\u0159i, „ka\u017edop\u00e1dn\u011b jsem r\u00e1d, \u017ees dorazil. Tak zat\u00edm.“ Pl\u00e1cnut\u00edm se s Tomem op\u011bt rozlou\u010d\u00ed, oba si n\u00e1s s \u00fasm\u011bvem prohl\u00e9dne, a le\u017e\u00e9rn\u00edm krokem se vyd\u00e1 zp\u011bt.
„Poj\u010f.“
„Co?“ Proberu se jakoby do reality a rychle strhnu z Bushida pohled na Toma.
„No jdeme,“ nazna\u010d\u00ed cestu k hlavn\u00edmu vchodu ar\u00e9ny, p\u0159i\u010dem\u017e ho neopou\u0161t\u00ed jeho \u00fasm\u011bv.
„Jasn\u011b, promi\u0148,“ m\u00e1lem povysko\u010d\u00edm, kdy\u017e k n\u011bmu dojdu, abychom se vydali spole\u010dn\u011b dovnit\u0159.<\/p>\n

„Bushido je v\u00e1\u017en\u011b milej \u010dlov\u011bk.“
„O tom nepochybuj,“ s \u00fasm\u011bvem lehce Tom zavrt\u00ed hlavou. „Nem\u00e1 r\u00e1d, kdy\u017e ho seznamuje k\u00e1mo\u0161 s k\u00e1mo\u0161em k\u00e1mo\u0161e,“ \u0159ekne pak stru\u010dn\u011b a pochopiteln\u011b, „a taky jsi skoro prvn\u00ed v\u00fdjimka, se kterou jsem ho zdr\u017eel t\u011bsn\u011b p\u0159ed show, jinak se s n\u00edm v\u011bt\u0161inou setk\u00e1v\u00e1m je\u0161t\u011b mimo.“
„I tak se mi zd\u00e1 celkem jako p\u0159\u00e1telsk\u00fd charakter.“
„Celkem.“
„A krom toho, ta show byla skv\u011bl\u00e1. Uzn\u00e1v\u00e1m, neznal jsem krom n\u011bho na p\u00f3diu nikoho. Vlastn\u011b… Kay One? Jednou jsem je spolu vid\u011bl v televizi.“
„Jo, Kay. Ale hlavn\u011b, \u017ee show se ti l\u00edbila.“
„Poznal jsem p\u00e1r p\u00edsni\u010dek, co je v\u00edc hran\u011bj\u0161\u00edch, a pak tu, jak m\u00e1\u0161 v telefonu,“ nep\u0159est\u00e1v\u00e1m nad\u0161en\u00edm mluvit. „Pochybuji, \u017ee bych se n\u011bkdy s\u00e1m dobrovoln\u011b na takovouhle show vydal, ale jsem r\u00e1d, \u017ee v\u00edm, \u017ee i takov\u00fdhle typ hudby ve mn\u011b dok\u00e1\u017ee probudit energii.“
„Zeiten \u00e4ndern dich.“
„Hm?“
„Ta p\u00edsni\u010dka.“
Kdy\u017e to vyslov\u00ed, zmlknu a jen si ho prohl\u00e9dnu. No jasn\u011b, n\u00e1zev p\u00edsn\u011b „\u010casy t\u011b zm\u011bn\u00ed“ jako by pr\u00e1v\u011b pasoval na Toma. „Aha,“ \u0159eknu pak jen st\u00e1le zamy\u0161len.
„Co?“
„No, do\u0161el mi teprve te\u010f ten cel\u00fd text.“
„Jo, to je taky jeden z d\u016fvod\u016f. M\u00e1m toho trochu v\u00edc spole\u010dn\u00fdho s jeho textama.“<\/p>\n

Vydechnu a pozvednu pohled na Brandenburskou br\u00e1nu a usm\u011bju se.<\/div>\n

„Noc je takov\u00e1 dokonalost.“ Je sice n\u011bco m\u00e1lo kolem p\u016fl jeden\u00e1ct\u00e9, ale poci\u0165uji na sv\u00e9 k\u016f\u017ei, \u017ee vzduch oproti odpoledne o hodn\u011b zchladl, a hlavn\u011b se k n\u011bmu p\u0159idal docela vlezl\u00fd v\u00edtr. Nejsp\u00ed\u0161 bude p\u0159es noc p\u011bkn\u011b pr\u0161et. P\u0159it\u00e1hnu si svou b\u00edlou ko\u017eenou bundu v\u00edce k t\u011blu a kouknu se na Toma. Ten jen ledabyle op\u0159en\u00fd o jeden z pil\u00ed\u0159\u016f pot\u00e1hne z cigarety a nespou\u0161t\u00ed ze m\u011b pohled. „Naposledy jsem tady snad byl s mamkou. V\u017edycky jsem cht\u011bl, abychom se sem p\u0159est\u011bhovali, abych tady mohl studovat a… hmm,“ rozpl\u00fdv\u00e1m se pohledem a pak jen m\u00e1vnu rukou. „Promi\u0148, jen mluv\u00edm a mluv\u00edm. To se mi st\u00e1v\u00e1 \u010dasto. Kdy\u017e jsem t\u0159eba nerv\u00f3zn\u00ed, nad\u0161en\u00fd a sentiment\u00e1ln\u00ed. Dneska je to hloup\u00e1 kombinace v\u0161eho.“<\/p>\n

Tom se kr\u00e1tce zasm\u011bje, zhasne nedopalek cigarety a vstr\u010d\u00ed ruce do kapes.<\/div>\n

„To je v pohod\u011b, tohle m\u011bsto je prost\u011b fascinuj\u00edc\u00ed natolik, \u017ee mus\u00edm jen souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvnout. Bylo by n\u00e1dhern\u00fd tady \u017e\u00edt. Jedno z m\u00e1la m\u011bst, do kter\u00e9ho bych se p\u0159est\u011bhoval okam\u017eit\u011b bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed.“
Pochybuji, \u017ee pro n\u011bho by to sk\u00fdtalo n\u011bjak\u00fd velk\u00fd probl\u00e9m, ale z\u00e1rove\u0148 mus\u00edm uznat, \u017ee jist\u011b ur\u010dit\u00e9 z\u00e1vazky tam kde te\u010f bydl\u00ed, m\u00e1, a ty se nedaj\u00ed poslat prost\u011b k vod\u011b.
V\u00edtr mi rozfouk\u00e1v\u00e1 vlasy natolik, \u017ee nem\u00e1 cenu moje usilovn\u00e9 sna\u017een\u00ed, zkrotit je a d\u00e1t do p\u016fvodn\u00edho stavu. Vzd\u00e1m se a pohl\u00e9dnu p\u0159ed sebe. V\u0161ude je spousta potuluj\u00edc\u00edch se turist\u016f z cel\u00e9ho sv\u011bta se zapnut\u00fdmi fotoapar\u00e1ty a obdivn\u011b pohl\u00ed\u017eej\u00ed na rozl\u00e9haj\u00edc\u00ed se n\u00e1m\u011bst\u00ed za branou, nebo na ni samotnou. Zaberu se do toho zkoum\u00e1n\u00ed natolik, \u017ee ani nepost\u0159ehnu, kdy ke mn\u011b Tom p\u0159ijde zezadu a rozepnut\u00fdmi konci mikiny mne zahal\u00ed. Po z\u00e1dech mi p\u0159ejede mr\u00e1z a j\u00e1 jen s n\u00e1hle zatajen\u00fdm dechem zav\u0159u o\u010di, kdy\u017e mne jeho ruce, vstr\u010den\u00e9 v kaps\u00e1ch on\u00e9 mikiny, majetnicky obejmou kolem pasu. S jej\u00ed velikost\u00ed bych se ani nedivil, kdyby se mu poda\u0159ilo do n\u00ed nacpat n\u00e1s oba, ale p\u0159esto k n\u011bmu starostliv\u011b promluv\u00edm. „Bude ti zima.“
„Jakto? Rozhodn\u011b ne v\u00edc ne\u017e tob\u011b.“
„Ale d\u011bkuju. Vypad\u00e1m a\u017e tak zmrzle?“
„Jo.“
„\u0158ekl bych, \u017ee to nen\u00ed pravda, ale tak trochu je. Ten v\u00edtr je vlezl\u00fd, a kdo by ho v polovin\u011b jinak tepl\u00e9ho \u010dervna \u010dekal.“
„Hm a m\u00e1 to je\u0161t\u011b jednu v\u00fdhodu, a to \u017ee z tv\u00e9ho pohledu se na Berl\u00edn kouk\u00e1 hned l\u00e9pe,“ op\u0159e si jemn\u011b bradu o m\u00e9 rameno a na\u0161pul\u00ed lehce rty, „ale abys nezmrzl, vezmeme to k autu, a j\u00e1 n\u00e1m cestu prodlou\u017e\u00edm p\u0159es velkou ji\u017en\u00ed \u010d\u00e1st Berl\u00edna k d\u00e1lnici, bere\u0161?“<\/p>\n

Po nespo\u010ditateln\u00e9 dob\u011b op\u011bt v aut\u011b se pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 p\u0159itul\u00edm k Tomov\u011b mikin\u011b, kterou mi ochotn\u011b v\u011bnoval p\u0159i cest\u011b do auta. Nebylo to daleko, ale ko\u017een\u00fd v\u011bci v\u00e1\u017en\u011b chlad\u00ed, pokud mi v\u00edtr nar\u00e1\u017eel do m\u00e9 bundy. Strachoval jsem se, \u017ee bude zima Tomovi, ale jeho lehce vyhrnut\u00e9 ruk\u00e1vy od b\u00edl\u00e9ho trika vespod mne p\u0159esv\u011bd\u010dily o tom, \u017ee strachov\u00e1n\u00ed nen\u00ed a\u017e tak na m\u00edst\u011b. P\u0159\u00edjemn\u011b von\u00ed a samotn\u00e1 l\u00e1tka je natolik p\u0159\u00edjemn\u00e1, \u017ee bych si dok\u00e1zal p\u0159edstavit v n\u00ed str\u00e1vit zbytek sv\u00e9ho \u017eivota.
P\u0159i cest\u011b po d\u00e1lnici spust\u00ed po chvilce Tom voln\u011b ruce z volantu, kter\u00fd p\u0159idr\u017euje jen zbyl\u00fdmi lehce p\u0159itiskl\u00fdmi prsty, a prot\u00e1hne se.
„Nab\u00eddl bych ti, \u017ee se vyst\u0159\u00edd\u00e1me, ale…“ pokr\u010d\u00edm s \u00fasm\u011bvem omluvn\u011b rameny.
Na tv\u00e1\u0159i se mu objev\u00ed \u00fasm\u011bv takt\u00e9\u017e a jeho pohled mne jemn\u011b pohlad\u00ed. „Nem\u00e1m nijak probl\u00e9m s udr\u017een\u00edm pozornosti, ani kdy\u017e jsem sebev\u00edc utahanej, proto\u017ee mne j\u00edzda autem jaksi napl\u0148uje zvl\u00e1\u0161tn\u00ed energi\u00ed, kter\u00e1 mi ned\u00e1v\u00e1 usnout.“
„O to v\u00edce se te\u010f budu c\u00edtit l\u00e9pe. U\u017e jen kv\u016fli tob\u011b samotn\u00e9mu.“
„Budu muset natankovat, bude\u0161 cht\u00edt p\u0159in\u00e9st n\u011bco k pit\u00ed nebo tak?“
„Jo, to bude\u0161 hodnej. Pit\u00ed bude sta\u010dit,“ p\u0159ik\u00fdvnu a kouknu p\u0159ed sebe na bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se p\u0159\u00edval sv\u011btel z nejbli\u017e\u0161\u00ed benz\u00ednky. Cesta sama o sob\u011b trv\u00e1 se v\u0161\u00edm v\u0161udy kolem dvou hodin, ale d\u00edky jedn\u00e9 rozs\u00e1hl\u00e9 obj\u00ed\u017e\u010fce, a taky d\u00edky na\u0161emu dobrovoln\u00e9mu proj\u00ed\u017ed\u011bn\u00ed Berl\u00ednem, jsme pr\u00e1v\u011b ty dv\u011b hodiny u\u017e na cest\u011b, a je\u0161t\u011b minim\u00e1ln\u011b hodina n\u00e1s \u010dek\u00e1. Mus\u00edm to rad\u011bji d\u00e1t v\u011bd\u011bt Gordonovi, ne\u017e Tom natankuje.<\/p>\n

„Bille?“
Trhnu sebou, kdy\u017e mi dojde, \u017ee snad u\u017e podruh\u00e9 mne zavolal Tom\u016fv hlas. Rozhl\u00e9dnu se. „Sakra!“ Jedin\u00e9, co jsem schopn\u00fd ze sebe te\u010f vypustit. Usnul jsem. P\u0159es p\u0159edn\u00ed sklo jen zaznamen\u00e1m, \u017ee stoj\u00edme u krajnice s cedul\u00ed „Willkommen in Loitsche“. „Oh, omlouv\u00e1m se.“
„Za co?“ usm\u011bje se mile a pokra\u010duje, „nerad jsem t\u011b vzbudil, jen bych pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, kde bydl\u00ed\u0161.“ V tu chv\u00edli se mi po t\u011ble rozlije takov\u00e9 teplo, \u017ee jsem schopn\u00fd jen vydechnout. „Nebo se ti dom\u016f nechce?“
„Eh jasn\u011b, tady po hlavn\u00ed a na druh\u00e9 r\u00e1doby k\u0159i\u017eovatce doprava,“ \u0159eknu st\u00e1le tak trochu zmaten\u011b a rozespale. Kouknu se na hodiny ukazuj\u00edc\u00ed n\u011bco m\u00e1lo po p\u016fl druh\u00e9 r\u00e1no, co\u017e mi stejn\u011b tak \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee jsem usnul asi na dvacet minut. Ach, p\u0159ipad\u00e1m si tak hloup\u011b!
„N\u00e1hodou bylo docela roztomil\u00fd, jak ses sna\u017eil bojovat s p\u00e1sem. Sna\u017e\u00ed\u0161 se vymyslet jin\u00e9 sv\u011btov\u00e9 strany, na kter\u00e9 se lze je\u0161t\u011b oto\u010dit?“
„Co\u017ee?!“ m\u00edrn\u011b vyjeknu a pak si ukryju obli\u010dej v dlan\u00edch.
Tom se tomu ale jen zasm\u011bje. „D\u011bl\u00e1m si legraci.“
„To nen\u00ed legrace,“ tentokr\u00e1t u\u017e s \u00fasm\u011bvem do n\u011bho jemn\u011b \u0161\u0165ouchnu, a kdy\u017e po chvili\u010dce spat\u0159\u00edm n\u00e1\u0161 d\u016fm, narovn\u00e1m se. „Tady.“ Nat\u00e1hnu se za sebe pro ta\u0161ku a odepnu p\u00e1s.
„Tak… dobrou noc,“ \u0159ekne s lehk\u00fdm v\u00fddechem Tom, a j\u00e1, ani\u017e bych m\u011bl \u0161anci zvednout pohled, proto\u017ee se mi neda\u0159\u00ed p\u00e1s odepnout, c\u00edt\u00edm ten jeho up\u0159en\u00fd na sob\u011b.
„D\u011bkuju za tak skv\u011blej den.“ V\u00edt\u011bzoslavn\u011b p\u00e1s odepnu a po v\u011bt\u0161\u00ed odmlce si od n\u011bho opatrn\u011b s \u00fasm\u011bvem ukradnu polibek na dobrou noc. „Dobrou,“ \u0161pitnu pak u\u017e jen, kdy\u017e vystupuji z auta.
T\u00e9m\u011b\u0159 u\u017e venku mne je\u0161t\u011b Tom\u016fv hlas zastav\u00ed, ale nakonec jen m\u00e1vne rukou.<\/div>\n

„Ne, vlastn\u011b nic.“
„Ok,“ \u0159eknu trochu nejist\u011b a dve\u0159e od jeho auta zav\u0159u. Sotva mi ale zmiz\u00ed z dohledu, sklop\u00edm pohled na sebe a mus\u00edm se \u0159\u00e1dn\u011b pl\u00e1cnout do \u010dela. Sakra, zapomn\u011bl jsem mu vr\u00e1tit jeho mikinu!<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o) <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam U ar\u00e9ny Tom auto zaparkuje v podzemn\u00edch gar\u00e1\u017e\u00edch u\u017e s telefonem u ucha, do kter\u00e9ho ne\u0159ekne v\u00edce ne\u017e dv\u011b slova, \u010d\u00edm\u017e cel\u00fd hovor vy\u0159\u00edd\u00ed. Po vystoupen\u00ed z auta se s n\u00edm sna\u017e\u00edm udr\u017eet krok, nejen proto\u017ee to tady samoz\u0159ejm\u011b nezn\u00e1m,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7020","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7020","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7020"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7020\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7020"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7020"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7020"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}