{"id":7022,"date":"2012-01-31T18:00:00","date_gmt":"2012-01-31T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7003"},"modified":"2012-01-31T18:00:00","modified_gmt":"2012-01-31T17:00:00","slug":"kapky-deste-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/31\/kapky-deste-16\/","title":{"rendered":"Kapky de\u0161t\u011b 16."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Nazdar.“ Ohl\u00e1sil se vskutku v\u0159ele Bill do sluch\u00e1tka, kdy\u017e byl jeho telefon\u00e1t p\u0159ijat.<\/div>\n
„To je mi ale t\u00f3n. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsi nakva\u0161enej?“ Zji\u0161\u0165oval Georg a rad\u011bji si odpustil r\u00fdpav\u00e9 pozn\u00e1mky, kter\u00e9 ho na adresu Billa s t\u00edm jeho protivn\u00fdm chov\u00e1n\u00edm p\u00e1lily na jazyku.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee na to m\u00e1m n\u00e1rok.“ Odfrkl Bill. Minim\u00e1ln\u011b on byl o tom p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd. Hluboce se ho dotklo, \u017ee autor nahr\u00e1vky, kterou mu kluci \u0161oupli po konkurzu kandid\u00e1t\u016f na potenci\u00e1ln\u00edho kytaristu jejich kapely, si dovolil ignorovat jeho mali\u010dkost a kontaktovat nejd\u0159\u00edve Gustava s Georgem. A ti si to je\u0161t\u011b nav\u00edc nechali do posledn\u00ed chv\u00edle pro sebe. Pr\u0165av\u00fd podraz\u00e1ci. V\u0161ichni t\u0159i.<\/p>\n

„Kdy\u017e mysl\u00ed\u0161,“ neh\u00e1dal se Georg a jen si pokr\u010dil rameny, i kdy\u017e to jeho kamar\u00e1d nemohl vid\u011bt.<\/div>\n

„Jo, to teda mysl\u00edm. Sprost\u011b jste m\u011b obe\u0161li. Tr\u00e1vil jsem to celou cestu z Berl\u00edna do Loitsche.“ Prskal labiln\u011b. I jemu samotn\u00e9mu to vztek\u00e1n\u00ed p\u0159ipadalo malinko d\u011btinsk\u00e9, ale v r\u00e1mci zachov\u00e1n\u00ed si sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e nejv\u011bt\u0161\u00ed autority v kapele to shled\u00e1val rozhodn\u011b nezbytn\u00fdm. V \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b toti\u017e nehodlal d\u00e1t najevo, \u017ee s t\u00edm, co sly\u0161el, byl nadm\u00edru spokojen\u00fd. To CD si v aut\u011b pou\u0161t\u011bl po\u0159\u00e1d dokola celou cestu dom\u016f. Pokud ten kluk dok\u00e1zal to sam\u00e9 i na \u017eivo, tak byl p\u0159\u00edmo nad\u0161en\u00fd. P\u0159esn\u011b to si toti\u017e v\u017edycky pro svou kapelu p\u0159edstavoval.<\/p>\n

„A povedlo se? Tvoje za\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed u\u017e je OK?“ Tentokr\u00e1t si u\u017e ironickou pozn\u00e1mku Georg neodpustil. Jestli snad Bill \u010dekal, \u017ee si za\u010dne sypat popel na hlavu a omlouvat se, byl na omylu. Z jeho pohledu se ni\u010d\u00edm \u0161patn\u00fdm neprovinil. Naopak. Bylo to to nejlep\u0161\u00ed, co mohli s Gustavem pro band ud\u011blat. Doufal jen, \u017ee Bill to uvid\u00ed stejn\u011b, a\u017e se nakonec dozv\u00ed, kdo to CD nahr\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Laskav\u011b si to nechej!“ Ohradil se Bill bleskov\u011b proti Geov\u011b pozn\u00e1mce. „Chci v\u011bd\u011bt, kdo to hraje!“ Do\u017eadoval se rozkazova\u010dn\u00fdm t\u00f3nem.<\/div>\n
„Pro\u010d? L\u00edbilo se ti to snad?“<\/div>\n
„Zeptal jsem se prvn\u00ed.“ Bill si za\u010dal netrp\u011bliv\u011b poklep\u00e1vat nohou. Tohle tajn\u016fstka\u0159en\u00ed mu za\u010d\u00ednalo smrd\u011bt. Dost\u00e1val tu\u0161en\u00ed, \u017ee toto\u017enost toho kytaristy se mu z\u0159ejm\u011b nebude l\u00edbit, jinak by s t\u00edm kluci ned\u011blali takov\u00e9 cavyky. „Vyklop to!“<\/div>\n
„A z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, pokud se ti to nel\u00edbilo?“ Nevzd\u00e1val se Georg. Musel je\u0161t\u011b chv\u00edli vydr\u017eet. Tak \u00fapln\u011b nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee mu bude Bill volat hned, jak doraz\u00ed dom\u016f, a do\u017eadovat se odhalen\u00ed on\u00e9 osoby. Nem\u011bl p\u0159ipraven\u00e9 pohotov\u00e9 ml\u017een\u00ed, co\u017e byla chyba. Podobn\u00e1 reakce se dala od Billa o\u010dek\u00e1vat. Div \u017ee netloukl hlavou o psac\u00ed st\u016fl, u kter\u00e9ho sed\u011bl, kdy\u017e v duchu s\u00e1m sob\u011b nad\u00e1val do idiot\u016f. Znal Billa dost dlouho na to, \u017ee musel p\u0159eci s t\u00edmhle po\u010d\u00edtat.<\/p>\n

Netu\u0161il, \u017ee p\u0159esn\u011b tou svoj\u00ed posledn\u00ed v\u011btou \u010dernovlas\u00e9ho kluka na chv\u00edli odradil od jeho dot\u00edr\u00e1n\u00ed. Bill se hryzl do rtu, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee na tohle nem\u00e1 co odseknout. Ono na tom skute\u010dn\u011b nez\u00e1le\u017eelo, pokud se mu ta hudba nel\u00edbila. Ov\u0161em fakt, \u017ee z toho byl pomalu na v\u011btvi, se mu moc nahlas p\u0159izn\u00e1vat necht\u011bl. Proto jen opatrn\u011b p\u0159ipustil.<\/p>\n

„No \u0159ekn\u011bme, \u017ee to nebylo \u00fapln\u011b blb\u00fd\u2026“ Georg na druh\u00e9 stran\u011b vylo\u017een\u011b pook\u0159\u00e1l.<\/div>\n

„To znamen\u00e1, \u017ee o n\u011bm uva\u017euje\u0161? Mus\u00ed\u0161 uznat, \u017ee byl lep\u0161\u00ed, ne\u017e ten zmalovanej namachrovanej cukrou\u0161.“ Bas\u00e1k se za\u010dal zvolna k\u0159enit.<\/div>\n
„Pro tvoje dobro budu p\u0159edst\u00edrat, \u017ee jsem nesly\u0161el nic o tom zmalov\u00e1n\u00ed,“ zavr\u010del Bill. Podobn\u00e9 pozn\u00e1mky si bral osobn\u011b. On p\u0159eci chodil taky nal\u00ed\u010den\u00fd, tud\u00ed\u017e nesnesl posm\u011b\u0161n\u00e9 pozn\u00e1mky na t\u00e9ma mu\u017ei a make-up.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ vyhrknul rychle Georg. „Nemyslel jsem to v\u016f\u010di tob\u011b n\u011bjak blb\u011b.“ Omlouval se. V\u011bd\u011bl, jak\u00e1 je Bill ur\u00e1\u017eliv\u00e1 citlivka, a proto se dnes u\u017e podruh\u00e9 v duchu \u010dastoval nelichotiv\u00fdmi v\u00fdrazy. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed by si z toho nic ned\u011blal, ale dnes se mu moc nehodilo, aby Billa nam\u00edchnul v\u00edc, ne\u017e byl doposud. Pot\u0159eboval ho naopak sp\u00ed\u0161 n\u011bjak uchl\u00e1cholit a v tom nebyl zrovinka nejlep\u0161\u00ed. Prokl\u00ednal Billa, \u017ee ho napadlo volat jemu a ne Gustavovi. Buben\u00edk by si s podobn\u00fdm rozhovorem poradil mnohem l\u00e9pe.<\/p>\n

„Tak\u017ee,“ ozval se opatrn\u011b, kdy\u017e bylo p\u00e1r vte\u0159in na Billov\u011b stran\u011b ticho.<\/div>\n

„Tak\u017ee jo, mysl\u00edm, \u017ee by to \u0161lo. Ale ne d\u0159\u00edv, dokud mi ne\u0159ekne\u0161, o koho se jedn\u00e1.“ Georgova pusa se rozt\u00e1hla do \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Super. \u0158\u00edkali jsme ti to. Je skv\u011blej. Uznej to. On je p\u0159esn\u011b n\u00e1\u0161 \u0161\u00e1lek \u010daje.“ Mlel rychle.<\/div>\n
„Jasn\u011b, jasn\u011b. Malej genius,“ na oko ironicky ucedil Bill, i kdy\u017e jeho n\u00e1zor na toho kytaristu se s t\u00edm Georgov\u00fdm v podstat\u011b shodoval. „Je\u0161t\u011b ale po\u0159\u00e1d nev\u00edm, kdo to je.“ P\u0159ipomenul mu.<\/div>\n
„Nooo\u2026“ Dlouze prot\u00e1hl bas\u00e1k a zu\u0159iv\u011b se za\u010dal \u0161kr\u00e1bat na z\u00e1tylku, jak se marn\u011b sna\u017eil n\u011bco vymyslet.<\/div>\n
„Bez vyt\u00e1\u010dek, Georgu. To va\u0161e tajn\u016fstka\u0159en\u00ed si u\u017e str\u010dte za klobouk. Chci v\u011bd\u011bt jm\u00e9no, nebo vezmu dle tv\u00fdch slov toho zmalovan\u00fdho cukrou\u0161e.“ Billova trp\u011blivost, jestli tedy n\u011bkdy n\u011bjakou m\u011bl, vyprchala.<\/p>\n

„Tom,“ vyhrknul Georg, proto\u017ee p\u0159edstava, \u017ee bude m\u00edt za kolegu v kapele Kevina s \u010d\u00edrem, ho vyd\u011bsila natolik, \u017ee p\u0159estal m\u00edt chu\u0165 nad\u00e1le ml\u017eit. Stejn\u011b by to nakonec muselo vyj\u00edt najevo. A\u0165 se s t\u00edm tedy Bill popere co nejd\u0159\u00edv.<\/div>\n

„Tom? Jakej sakra Tom?“ Ptal se trochu zbyte\u010dn\u011b Bill. Ty tajnosti najednou za\u010daly d\u00e1vat smysl. Odm\u00edtal si to ale naplno p\u0159ipustit d\u0159\u00edv, dokud to od Georga neusly\u0161\u00ed nahlas.<\/div>\n
„Ehm,“ zakuckal se ten malinko. „Tv\u016fj bratr Tom.“ Vylo\u017een\u011b to za\u0161eptal, a hlavu schoulil mezi ramena, jako kdyby o\u010dek\u00e1val, \u017ee mu bude vy\u0165at pol\u00ed\u010dek, co\u017e se na tu d\u00e1lku pochopiteln\u011b nemohlo st\u00e1t. Geovi ale bohat\u011b sta\u010dila Billova slovn\u00ed reakce.<\/p>\n

„Tak na to zapome\u0148te!“ \u0160t\u011bknul na n\u011bj zostra.<\/div>\n

„Ale Bille,“ chab\u011b se pokusil n\u011bco za\u010d\u00edt argumentovat, nedostal ale p\u0159\u00edle\u017eitost.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fd ale Bille, jak jste mi to krucin\u00e1l mohli ud\u011blat?! Kdeste ho vlastn\u011b sehnali? Nebo v\u00ed\u0161 co? Nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b to. Nenech\u00e1m Toma, aby pod\u011blal i zbytky toho, co m\u011b je\u0161t\u011b t\u011b\u0161\u00ed. Kurva! A vy mi to je\u0161t\u011b v kl\u00eddku d\u011bl\u00e1te za z\u00e1dy. Vy m\u00e1te bejt na moj\u00ed stran\u011b. Jste stejn\u00fd zr\u00e1dci jako von!“ Hystericky se Bill vztekal. Vychrlil ze sebe je\u0161t\u011b p\u00e1r jadrn\u00fdch nad\u00e1vek, kdy\u017e Georgovi do\u0161la trp\u011blivost.<\/div>\n
„Dr\u017e u\u017e hubu!“ Za\u0159val tak nahlas, \u017ee Billovi zvukovodem projela ostr\u00e1 bolest. M\u011blo to ale po\u017eadovan\u00fd \u00fa\u010dinek. Sklapnul. „Ty jeden sob\u010de! Mele\u0161 tu, jak stra\u0161n\u011b ti z\u00e1le\u017e\u00ed na kapele, a p\u0159itom \u0161mahem smete\u0161 ze stolu to jedin\u00fd, co by ji vyt\u00e1hlo z gar\u00e1\u017ee kv\u016fli p\u00e1r osobn\u00edm neshod\u00e1m. M\u00e1m toho tv\u00e9ho prsk\u00e1n\u00ed dost. Tom pat\u0159\u00ed k zakladatel\u016fm kapely, ty hlavo dubov\u00e1, co ode\u0161el, \u0161lo to s n\u00ed od des\u00edti k p\u011bti, on je ten jedinej, s k\u00fdm se to m\u016f\u017ee zlep\u0161it, a pokud to nehodl\u00e1\u0161 p\u0159ipustit, neb\u00fdt profesion\u00e1ln\u00ed a nenechat to va\u0161e handrkov\u00e1n\u00ed plavat, tak j\u00e1 taky kon\u010d\u00edm.“ Ozn\u00e1mil mu na z\u00e1v\u011br sv\u00e9ho proslovu naprosto ledov\u011b Georg.<\/p>\n

„To nem\u016f\u017ee\u0161 myslet v\u00e1\u017en\u011b,“ vydechl \u0161okem paralyzovan\u00fd Bill.<\/div>\n

„To si pi\u0161, \u017ee mysl\u00edm. Za\u010d\u00edn\u00e1m toho m\u00edt dost. Je unavuj\u00edc\u00ed pl\u00e1cat se po\u0159\u00e1d na tom stejn\u00fdm m\u00edst\u011b bez vidiny n\u011bjak\u00e9ho zlep\u0161en\u00ed. Tak\u017ee jo, jestli s n\u00e1mi te\u010f tu sout\u011b\u017e neodehraje Tom, tak h\u00e1\u017eu kapelu za hlavu.“<\/div>\n
„To je vyd\u00edr\u00e1n\u00ed,“ \u0161eptnul skl\u00ed\u010den\u011b Bill a ta slova u\u017e \u00fapln\u011b postr\u00e1dala jeho umanutou bojovnost.<\/div>\n
„\u0158\u00edkej si tomu, jak chce\u0161, j\u00e1 na tom trv\u00e1m,“ nem\u011bl s n\u00edm Georg slitov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Fajn,“ \u0161t\u011bknul v odpov\u011b\u010f Bill, kter\u00fd se c\u00edtil b\u00fdt zahnan\u00fd do kouta, a to se v\u011bt\u0161inou stav\u011bl do defenzivn\u00edho postaven\u00ed dle hesla – \u00fatok je nejlep\u0161\u00ed obrana. „Nech\u00e1m si to proj\u00edt hlavou,“ a s t\u00edm hovor r\u00e1zn\u011b a bez rozlou\u010den\u00ed ukon\u010dil.<\/p>\n

\u2026<\/p>\n

„Vypad\u00e1\u0161 podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b,“ konstatovala Billova matka toho dne ve\u010der p\u0159i spole\u010dn\u00e9 ve\u010de\u0159i. „Z Berl\u00edna ses vr\u00e1til docela nad\u0161en\u00fd, stalo se n\u011bco?“ Starostliv\u011b se zaj\u00edmala. Bill ml\u010del a zu\u0159iv\u011b \u017ev\u00fdkal nudli\u010dku ku\u0159ec\u00edho z masov\u00e9 sm\u011bsi, kterou dnes m\u011bli s r\u00fd\u017e\u00ed. \u0160lehnul jen po matce nep\u0159\u00edstupn\u00fdm navztekan\u00fdm pohledem a bl\u00e1hov\u011b si myslel, \u017ee tak matku p\u0159im\u011bje odvr\u00e1tit od n\u011bj pozornost a d\u00e1l nedot\u00edrat. Nem\u011bl toti\u017e nejmen\u0161\u00ed chu\u0165 j\u00ed vysv\u011btlovat, \u017ee nad\u0161en\u00fd se sice z konkurzu na nov\u00e9ho kytaristu vr\u00e1til d\u00edky skv\u011bl\u00e9 nahr\u00e1vce, kterou poslouchal v aut\u011b, ale jeho radost byla p\u0159ebita faktem, \u017ee t\u00edm dokonal\u00fdm hudebn\u00edkem je jeho bratr. Byl t\u00edm rozlad\u011bn\u00fd v\u00edce, ne\u017e by mu bylo milo a od chv\u00edle, kdy se dov\u011bd\u011bl jeho toto\u017enost, se v n\u011bm nel\u00edtostn\u011b prala chu\u0165 Toma bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed p\u0159ijmout, proto\u017ee by to bylo nejlep\u0161\u00ed pro kapelu, na stran\u011b druh\u00e9 by nejrad\u011bji Toma poslal do horouc\u00edch pekel jen kv\u016fli tomu, \u017ee to byl jednodu\u0161e Tom. Za\u010d\u00ednal b\u00fdt z toho dilema roz\u010d\u00edlen\u00fd, co\u017e se projevilo tak, \u017ee mu ve sp\u00e1nc\u00edch za\u010dala prozat\u00edm slab\u011b tepat bolest a \u0161\u00ed\u0159ila se d\u00e1l do hlavy. Migr\u00e9na bylo to posledn\u00ed, co by mu je\u0161t\u011b sch\u00e1zelo.<\/p>\n

To by ale nebyla Simone, kdyby se nechala odradit jen pouh\u00fdm nep\u0159\u00e1telsk\u00fdm pohledem sv\u00e9ho syna. Odlo\u017eila p\u0159\u00edbor a zap\u00edchla do n\u011bj p\u0159\u00edmo rentgenuj\u00edc\u00ed pohled.<\/div>\n

„Tak ven s t\u00edm. V\u00ed\u0161, \u017ee jsem ti u\u017e mnohokr\u00e1t \u0159\u00edkala, \u017ee sd\u00edlen\u00e1 starost je polovi\u010dn\u00ed starost.“ Svoji moudrou v\u011btu, kterou Bill tolik nesn\u00e1\u0161el, doplnila v\u00e1\u017en\u00fdm pok\u00fdv\u00e1n\u00edm hlavy. Gordon se rad\u011bji do jejich hovoru nikterak nezapojoval, hled\u011bl si tal\u00ed\u0159e, a sv\u016fj n\u00e1zor, \u017ee by m\u011bla p\u0159estat Simone na syna dot\u00edrat, si nech\u00e1val rad\u011bji pro sebe. Nest\u00e1l o \u017e\u00e1dn\u00e9 h\u00e1dky.<\/div>\n
„Mami, pros\u00edmt\u011b,“ obr\u00e1til Bill teatr\u00e1ln\u011b o\u010di v sloup a t\u0159\u00edsknul vidli\u010dkou a no\u017eem o st\u016fl. „V\u0161echno je OK. D\u0159ep\u00edm tu s v\u00e1mi, nemus\u00edm vst\u00e1vat do pr\u00e1ce, sehnal jsem skv\u011bl\u00fdho kytaristu, co v\u00edc si p\u0159\u00e1t? V\u011b\u0159 mi, nem\u016f\u017ee to b\u00fdt lep\u0161\u00ed.“ Simone unikla ironie, se kterou jej\u00ed syn ta slova pron\u00e1\u0161el, tak\u017ee se zatv\u00e1\u0159ila docela spokojen\u011b.<\/div>\n
„No tak vid\u00ed\u0161, tak pro\u010d ten sklesl\u00fd v\u00fdraz. Dojez si p\u011bkn\u011b ve\u010de\u0159i, a pak n\u00e1m m\u016f\u017ee\u0161 pov\u011bd\u011bt n\u011bco o tom nov\u00e9m chlapci, kter\u00e9ho jste vzali do kapely, hmm.“ Uculila se sladce.<\/div>\n
„O n\u011bm ti m\u016f\u017eu \u0159\u00edct zrovna,“ napodobil Bill mat\u010dino pousm\u00e1n\u00ed, ale sp\u00ed\u0161e z toho vy\u0161el zlov\u011bstn\u00fd \u0161kleb. „Je to Tom a hraje je\u0161t\u011b l\u00edp, ne\u017e kdy\u017e jsi ho v jeho \u010dtrn\u00e1cti sly\u0161ela naposledy.“ P\u0159i t\u00e9 zpr\u00e1v\u011b Bill nepohnul ani brvou, jako by to snad nebylo nic v\u00fdjime\u010dn\u00e9ho, co by st\u00e1lo za v\u011bt\u0161\u00ed pozornost a s klidem si str\u010dil do pusy dal\u0161\u00ed sousto. Netu\u0161il, co to do n\u011bj vjelo. Nepl\u00e1noval p\u0159edem, \u017ee matce o jej\u00edm zapuzen\u00e9m synovi cokoli \u0159ekne. Nejsp\u00ed\u0161 zapracovalo podv\u011bdom\u00ed, vyplavala na povrch letit\u00e1 frustrace z mat\u010dina rezolutn\u00edho zam\u00edtnut\u00ed vlastn\u00edho d\u00edt\u011bte. Ani nev\u011bd\u011bl, \u010d\u00edm ho v tu chv\u00edli tolik popudila, ka\u017edop\u00e1dn\u011b v n\u011bm odstartovala pot\u0159ebu j\u00ed trochu ubl\u00ed\u017eit. Tom byl taky jej\u00ed d\u00edt\u011b a ona ho vymazala ze sv\u00e9ho \u017eivota, jako kdyby um\u0159el. To spr\u00e1vn\u00e9 matky ned\u011bj\u00ed. A i kdy\u017e Bill Tomovi st\u00e1le je\u0161t\u011b malinko zazl\u00edval, \u017ee se po \u00fat\u011bku z domu u\u017e k n\u011bmu nevr\u00e1til, musel by b\u00fdt ment\u00e1ln\u011b chor\u00fd, kdyby si ve sv\u00e9m v\u011bku i nad\u00e1le odm\u00edtal p\u0159ipustit, \u017ee mnohem v\u00edc za jejich odlou\u010den\u00ed m\u016f\u017ee pr\u00e1v\u011b m\u00e1ma a ne jeho bratr.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 radost?“ Nev\u0161\u00edmal si mat\u010dina naprosto \u0161okovan\u00e9ho v\u00fdrazu, kdy snad zapomn\u011bla i d\u00fdchat a m\u00edrn\u011b j\u00ed poklesla \u010delist. Dokonce i Gordona ta informace donutila p\u0159estat j\u00edst a sto\u010dil pohled ke sv\u00e9mu nevlastn\u00edmu synovi. „Potkali jsme se p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny v Berl\u00edn\u011b. M\u00e1 skv\u011bl\u00fd \u017eivot. Je moc \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd a bohat\u00fd a pom\u016f\u017ee mi prorazit s kapelou,“ culil se hran\u011b Bill, jako by se nechumelilo, kdy\u017e tu matce tvrdil n\u011bco, o \u010dem tak \u00fapln\u011b nev\u011bd\u011bl, \u017ee je pravda. Jist\u00fd, \u017ee si pust\u00ed Toma do kapely, a t\u00edm i do \u017eivota, si nebyl, to mu ale nezabr\u00e1nilo v tom to tvrdit matce.<\/div>\n

„Co to po\u2026 pov\u00edd\u00e1\u0161?“ Koktav\u011b za\u0161eptala Simone.<\/div>\n
„No Tom, tv\u016fj syn, m\u016fj bratr. Porodila’s ho, ur\u010dit\u011b si na n\u011bj vzpom\u00edn\u00e1\u0161.“ Nep\u0159est\u00e1val s krutost\u00ed. Bylo pro n\u011bj malinko d\u011bsiv\u00e9, s jakou chladnost\u00ed tu dok\u00e1\u017ee tnout do \u017eiv\u00e9ho. Takhle se v\u016f\u010di n\u00ed je\u0161t\u011b nezachoval. Nemohl si ale pomoci, ne\u0161lo to stopnout, a u\u017e v\u016fbec ne vz\u00edt zp\u00e1tky to, co tu bylo \u0159e\u010deno.<\/div>\n
„Bille, to\u2026 to nem\u016f\u017ee\u0161 myslet v\u00e1\u017en\u011b. Jak se s n\u00edm m\u016f\u017ee\u0161 v\u00eddat? Copak nev\u00ed\u0161, co v\u0161echno n\u00e1m provedl? Jak n\u00e1m ubl\u00ed\u017eil?“<\/p>\n

„To tys ubl\u00ed\u017eila jemu!“ Rozk\u0159ikl se. „A t\u00edm i mn\u011b! Ani nev\u00ed\u0161, jak hnusn\u00fd byly v\u0161echny ty roky bez n\u011bj. U\u017e ti ale nedovol\u00edm se mezi n\u00e1s pl\u00e9st. Rozum\u00ed\u0161!?“ Simone se rozt\u0159\u00e1sla brada potla\u010dovan\u00fdm pl\u00e1\u010dem, Billa to ale ani v nejmen\u0161\u00edm nezastavilo. „Jak si ho jen mohla vyhnat, kdy\u017e se sem p\u0159ed lety vr\u00e1til? V\u00e1\u017en\u011b si nedovedu p\u0159edstavit, jak by tohle mohla ud\u011blat n\u011bjak\u00e1 jin\u00e1 \u017eensk\u00e1.“<\/div>\n

„On t\u011b ale zneu\u017e\u00edval!“ K\u0159ikla na n\u011bj zp\u011bt. „Copak si to nepamatuje\u0161? Jenom jsem t\u011b p\u0159ed n\u00edm cht\u011bla ochr\u00e1nit.“ Obhajovala se chab\u011b. Bill to ale nech\u00e1pal ani trochu. Vlastn\u011b se nesna\u017eil do matky vc\u00edtit. V jeho roz\u010dilenosti mu jen p\u0159ed o\u010dima prob\u00edhaly ty nekone\u010dn\u00e9 dny, m\u011bs\u00edce a roky, kdy byl bez Toma, znovu ho zachv\u00e1tila ta neskute\u010dn\u00e1 bolest, kterou za\u017e\u00edval, a kterou se sna\u017eil cel\u00fd ten \u010das potla\u010dit t\u00edm, \u017ee ji obracel v hn\u011bv na sv\u00e9ho bratra, aby si ulevil, nebo by ho ten stesk snad zadusil.<\/div>\n
„Nikdy neud\u011blal nic, co bych s\u00e1m necht\u011bl.“ Pronesl s ledov\u011b klidn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. Matka jen \u0161okovan\u011b zalapala po dechu a s pusou doko\u0159\u00e1n si s\u00e1hla na krk, jako by j\u00edm snad p\u0159estal proudit vzduch. „Tom je zp\u00e1tky v m\u00e9m \u017eivot\u011b. Smi\u0159 se s t\u00edm. Proto\u017ee jestli se ho pokus\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b jednou odehnat, ztrat\u00ed\u0161 oba dva syny.“ Bill zp\u016fsobn\u011b odlo\u017eil p\u0159\u00edbor pod\u00e9l tal\u00ed\u0159e, jako by na tom snad v dan\u00e9 situaci z\u00e1le\u017eelo, a zvedl se ze \u017eidle. Nechal tam oba dva paralyzovan\u00e9 rodi\u010de sed\u011bt i se svou porc\u00ed nedojeden\u00e9ho j\u00eddla, o kterou ztratil z\u00e1jem. P\u0159e\u0161la ho chu\u0165 a tou\u017eil b\u00fdt s\u00e1m.<\/p>\n

Zav\u0159el se ve sv\u00e9m pokoji, vlezl si do postele a pe\u0159inu si p\u0159et\u00e1hl a\u017e p\u0159es hlavu. C\u00edtil se mizern\u011b. Kv\u016fli matce, Tomovi, sob\u011b. Mo\u017en\u00e1 si zaslou\u017eila sly\u0161et od n\u011bj v\u0161echny ty v\u011bci, to ale neznamenalo, \u017ee mu to nebylo sv\u00fdm zp\u016fsobem l\u00edto. Nechat v\u0161echno a\u017e takhle vyhrotit nebyl jeho styl. Mnohem rad\u011bji m\u011bl, kdy\u017e se v\u0161e da\u0159ilo \u0159e\u0161it pokud mo\u017eno v klidu. A tahle sc\u00e9na u ve\u010de\u0159e byla tomu tedy na hony vzd\u00e1len\u00e1.<\/p>\n

Kdesi v d\u00e1lce zah\u0159m\u011blo. Bill se pod dekou sto\u010dil do je\u0161t\u011b pevn\u011bj\u0161\u00edho klub\u00ed\u010dka a za zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky se mu uk\u00e1zala bratrova tv\u00e1\u0159. Honem o\u010di otev\u0159el a sklesle si povzdechl.<\/div>\n

„Ach, Tome, pro\u010d to jen v\u0161echno nem\u016f\u017ee b\u00fdt snaz\u0161\u00ed.“ Zamumlal a pozvolna se za\u010dal propadat do neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/p>\n

autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki „Nazdar.“ Ohl\u00e1sil se vskutku v\u0159ele Bill do sluch\u00e1tka, kdy\u017e byl jeho telefon\u00e1t p\u0159ijat. „To je mi ale t\u00f3n. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsi nakva\u0161enej?“ Zji\u0161\u0165oval Georg a rad\u011bji si odpustil r\u00fdpav\u00e9 pozn\u00e1mky, kter\u00e9 ho na adresu Billa s t\u00edm jeho protivn\u00fdm chov\u00e1n\u00edm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[371],"tags":[],"class_list":["post-7022","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kapky-deste"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7022","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7022"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7022\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7022"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7022"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7022"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}