{"id":7029,"date":"2012-01-30T16:00:00","date_gmt":"2012-01-30T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7010"},"modified":"2012-01-30T16:00:00","modified_gmt":"2012-01-30T15:00:00","slug":"side-by-side-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/30\/side-by-side-15\/","title":{"rendered":"Side by side 15."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> Slova, kter\u00e1 Tom venku v alt\u00e1nku vyslovil, mi po\u0159\u00e1d zn\u00ed v u\u0161\u00edch. Je to hodn\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00fd a skli\u010duj\u00edc\u00ed pocit. D\u00edval jsem se do o\u010d\u00ed \u010dlov\u011bku, d\u00edky kter\u00e9mu jsem na voz\u00ed\u010dku. A co v\u00edc, dal jsem mu pusu. Jak j\u00e1 se za to nesn\u00e1\u0161\u00edm\u2026 M\u011bl jsem nad t\u00edm v\u00edc uva\u017eovat, ne\u017e jsem to ud\u011blal. Lidi na potk\u00e1n\u00ed norm\u00e1ln\u011b nel\u00edb\u00e1m, tady to bylo ale prost\u011b\u2026 Jin\u00fd. N\u011bco mi \u0159\u00edkalo, \u017ee to m\u00e1m ud\u011blat.<\/em> Kdybych ale tohle v\u011bd\u011bl, neud\u011bl\u00e1m to, asi. Nev\u00edm, co by mi \u0159ekl instinkt, podle kter\u00e9ho se \u0159\u00edd\u00edm prakticky poka\u017ed\u00e9. Myslel jsem si, \u017ee vin\u00edka nikdy nepozn\u00e1m. Opak je ale pravdou. Nav\u00edc je to \u010dlov\u011bk, o kter\u00e9m jsem si za\u010d\u00ednal myslet, \u017ee je mi v\u00e1\u017en\u011b bl\u00edzk\u00fd. O to je to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. Nem\u016f\u017eu ani \u0159\u00edct, co vlastn\u011b c\u00edt\u00edm. V t\u011ble m\u00e1m spoustu odli\u0161n\u00fdch pocit\u016f.<\/p>\n

Od okam\u017eiku, kdy mi to Tom ozn\u00e1mil, se mi nep\u0159estaly z o\u010d\u00ed \u0159inout slzy. Po cel\u00e9m obli\u010deji c\u00edt\u00edm rozmazan\u00e9 l\u00ed\u010den\u00ed, v o\u010d\u00edch m\u011b l\u00ed\u010didla p\u00e1l\u00ed – bol\u00ed to. Nos m\u00e1m ucpan\u00fd, nem\u016f\u017eu se ani po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout. Takovou zoufalost, jakou c\u00edt\u00edm pr\u00e1v\u011b te\u010f, jsem hodn\u011b dlouho nec\u00edtil. Vlastn\u011b si ani nevzpom\u00edn\u00e1m, kdy naposled tomu tak bylo. Mo\u017en\u00e1 v den, kdy mi doktor v nemocnici ozn\u00e1mil, \u017ee se nepostav\u00edm na nohy. Pamatuji si na to, jako kdyby to bylo dneska. V ten okam\u017eik jsem ztratil ve\u0161kerou chu\u0165 do \u017eivota, kdy\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee jsem vlastn\u011b mrz\u00e1k, kter\u00fd se neza\u010dlen\u00ed do norm\u00e1ln\u00edho \u017eivota lid\u00ed v m\u00e9m v\u011bku. Cht\u011bl jsem okam\u017eit\u011b um\u0159\u00edt. V\u00edm, bylo to ode m\u011b sobeck\u00fd, ale nic jin\u00e9ho jsem nevid\u011bl. \u017d\u00e1dn\u00fd smysl \u017eivota. Kolikr\u00e1t jsem u\u017e v ruce dr\u017eel \u017eiletku, ale\u2026 Nikdy jsem se nedok\u00e1zal \u0159\u00edznout. Kdy\u017e jsem si na no\u010dn\u00ed stolek p\u0159ipravil l\u00e9ky\u2026 nepo\u017eil jsem je. V tu chv\u00edli, kdy m\u011b od smrti mohl d\u011blit u\u017e jenom kousek, jsem si poka\u017ed\u00e9 uv\u011bdomil, \u017ee sob\u011b bych jist\u00fdm zp\u016fsobem pomohl, ale ostatn\u00edm bych zp\u016fsobil mnohem v\u011bt\u0161\u00ed bolest, ne\u017e jsem c\u00edtil j\u00e1. A to byla pro m\u011b hor\u0161\u00ed my\u0161lenka ne\u017e ta, \u017ee jsem voz\u00ed\u010dk\u00e1\u0159.<\/div>\n

V den, co jsem se dozv\u011bd\u011bl ortel, jsem p\u0159\u00edsahal, \u017ee pokud n\u011bkdy zjist\u00edm, kdo nehodu zavinil, pomst\u00edm se. V aut\u011b, mimoto, co se stalo mn\u011b, zem\u0159eli moji p\u0159\u00e1tel\u00e9. To byl je\u0161t\u011b t\u00ed\u017eiv\u011bj\u0161\u00ed pocit\u2026 ne\u017e v\u0161echno ostatn\u00ed dohromady.<\/div>\n
\n
„Mami,“ za\u0161eptal jsem a ot\u0159el si o\u010di. Pevn\u011bji jsem ji objal a trhan\u011b se nadechnul k pokra\u010dov\u00e1n\u00ed v\u011bty, „tak stra\u0161n\u011b moc to bol\u00ed\u2026“ za\u0161tkal jsem a zakroutil hlavou. Nem\u00e1m ani s\u00edlu mluvit d\u00e1l.<\/div>\n
„Copak, zlat\u00ed\u010dko?“ pohladila m\u011b po vlasech a dala mi do nich pusu. Obj\u00edmala m\u011b. Poka\u017ed\u00e9 m\u011b dok\u00e1\u017ee uti\u0161it\u2026 Pomoct, poradit. V tomhle to ur\u010dit\u011b tak\u00e9 zvl\u00e1dne, ale jak m\u00e1m za\u010d\u00edt? To je ten probl\u00e9m.<\/em><\/div>\n
„Tom,“ skousnul jsem si chv\u011bj\u00edc\u00ed se ret, „zavinil tu nehodu,“ promluvil jsem tak nejjasn\u011bji, jak jsem jenom dovedl. U stolu v\u0161ichni okam\u017eit\u011b zmlkli. D\u00edval jsem se do kamenn\u00e9 tv\u00e1\u0159e mamky, t\u00e1ty, Olivera?! Ten tady co d\u011bl\u00e1? Nezval jsem ho. A pokud v\u00edm, \u0159\u00edkal jsem vysloven\u011b, \u017ee ho tady nechci. Tak\u017ee co tady d\u011bl\u00e1? \u0158e\u0161en\u00ed t\u00e9to z\u00e1hady odkl\u00e1d\u00e1m na jindy, te\u010f jsou jin\u00e9 v\u011bci, co m\u00e1m na starosti.<\/em><\/div>\n
„Bille, jak to v\u00ed\u0161?“ \u0159ekla m\u00e1ma po chvilce ticha.<\/div>\n
„\u0158ekl mi to.“<\/div>\n
„Zabiju ho, kurva,“ Oliver se za\u010dal zvedat od stolu. Nech\u00e1pav\u011b jsem po n\u011bm st\u0159elil pohledem. Co\u017ee on…? Chce se p\u0159edv\u00e1d\u011bt, nebo pro\u010d tohle d\u011bl\u00e1? Chce m\u011b t\u00edm snad oslnit?<\/em><\/div>\n
Zakroutil jsem hlavou a odsunul se od mamky. Mus\u00edm mu zabr\u00e1nit, Tom mi sice ubl\u00ed\u017eil, ale bylo to ne\u00famysln\u00e9. Kdyby Tomovi ud\u011blal n\u011bco Oliver, byl by to obrovsk\u00fd rozd\u00edl.<\/div>\n
„Olivere, p\u0159esta\u0148 a nech to b\u00fdt,“ p\u0159i\u0161oupnul jsem se voz\u00ed\u010dkem p\u0159ed n\u011bj, „pros\u00edm. T\u00edm\u2026 stejn\u011b nic nevr\u00e1t\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Ale d\u00e1m mu to, co si zaslou\u017e\u00ed,“ zavr\u010del a stiskl ruce v p\u011bst. Z o\u010d\u00ed mu \u0161lehaly plameny na\u0161tvanosti.<\/div>\n
„Nic mu ned\u00e1\u0161, sedni si, sakra. Ani jsem t\u011b tady necht\u011bl!“ zv\u00fd\u0161il jsem na n\u011bj hlas. Tohle mi v\u00e1\u017en\u011b chyb\u011blo, jen co je pravda.<\/p>\n

<\/em> Nev\u00edm, jak se to poda\u0159ilo, ale poslechnul m\u011b a posadil se zp\u00e1tky na \u017eidli a p\u0159isunul se ke stolu. Vzal skleni\u010dku s vodou a upil z n\u00ed, nev\u011bnoval mi u\u017e ani jedin\u00fd pohled.<\/div>\n

Jedn\u00edm odstr\u010den\u00edm jsem se s voz\u00ed\u010dkem dostal k m\u00edstu, kde chyb\u011bla \u017eidle – to bylo moje. Zasunul jsem se tam, pod\u00edval se p\u0159es st\u016fl na mamku, kter\u00e1 se nakl\u00e1n\u011bla k Oliverovi. Nech\u00e1pav\u011b jsem vyt\u00e1hnul obo\u010d\u00ed. Maj\u00ed p\u0159ede mnou snad n\u011bjak\u00e9 tajnosti? Nastra\u017eil jsem u\u0161i, proto\u017ee m\u011b v\u00e1\u017en\u011b zaj\u00edm\u00e1, o \u010dem si ti dva m\u016f\u017eou pov\u00eddat tak, abych to j\u00e1 nesly\u0161el.<\/div>\n
„On se uklidn\u00ed, je jenom rozru\u0161en\u00fd.“<\/em><\/div>\n
Zaslechl jsem \u00fatr\u017eek v\u011bty, kter\u00e1 vy\u0161la z \u00fast mamky. Co pros\u00edm? V\u00e1\u017en\u011b se bav\u00ed s Oliverem o tomhle? V\u00edm, jak moc se j\u00ed l\u00edb\u00ed, je z n\u011bj une\u0161en\u00e1\u2026 Ale tohle snad nemysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b.<\/em> Rozhodn\u011b jsem zakroutil hlavou. Nebudu tady, pokud cht\u011bj\u00ed v\u00e9st tajn\u00e9 rozhovory.<\/p>\n

<\/em> Zaklepal jsem nehty o st\u016fl, abych na sebe upozornil. Pohledy p\u0159\u00edtomn\u00fdch se oto\u010dily ke mn\u011b. Tro\u0161ku jsem se pousm\u00e1l, proto\u017ee pokud v moj\u00ed tv\u00e1\u0159i uvid\u00ed smutek, nikam m\u011b nepust\u00ed.<\/div>\n

„Jdu za Fabi\u00e1nem, nev\u00edm, kdy p\u0159ijdu,“ vyslal jsem k mamce pohled, a nen\u00e1padn\u011b jsem uk\u00e1zal na Olivera. Chci, aby v\u011bd\u011bla pro\u010d. V\u00e1\u017en\u011b by mohla tuhle v\u011bc pochopit. Nem\u00e1m o Olivera z\u00e1jem a ani ho m\u00edt nebudu.<\/em><\/div>\n
„Nep\u0159e\u017ee\u0148 to,“ pohladila m\u011b po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Odsouhlasil jsem j\u00ed to pouh\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm.<\/div>\n
„Ahoj,“ usm\u00e1l jsem se a p\u0159esunul se do s\u00e1lu, kde jsem p\u0159ed chv\u00edl\u00ed zahl\u00e9dnul Fabi\u00e1na. Jenom douf\u00e1m, \u017ee na m\u011b bude m\u00edt n\u00e1ladu, kdy\u017e jsem si ho v\u011bt\u0161inu ve\u010dera nev\u0161\u00edmal. M\u00e1 pr\u00e1vo b\u00fdt na m\u011b na\u0161tvan\u00fd, neberu mu to. Ale mohl by br\u00e1t ohledy na to, \u017ee tady byl\u2026 a mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b je Tom.<\/p>\n

„Fabi\u00e1nu,“ pousm\u00e1l jsem se a pohladil kamar\u00e1da jemn\u011b po ruce. Okam\u017eit\u011b se na m\u011b oto\u010dil, sjel m\u011b pohledem a kleknul si ke mn\u011b. Vzal opatrn\u011b m\u016fj obli\u010dej do sv\u00fdch dlan\u00ed a pod\u00edval se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Plakal jsi? Pro\u010d?“ nech\u00e1pav\u011b vyt\u00e1hnul obo\u010d\u00ed. Zaschl\u00e9 cesti\u010dky od slz mi palci ot\u0159el. Nev\u00edm, co bych bez n\u011bj d\u011blal, je tak \u00fa\u017easn\u011b hodn\u00fd, mil\u00fd\u2026 Prost\u011b dokonal\u00fd kamar\u00e1d. Nev\u00edm ale, jestli mu m\u00e1m \u0159\u00edct pravdu. Pov\u00edd\u00e1n\u00ed o Tomovi ho vyt\u00e1\u010d\u00ed, tohle ho t\u00edm p\u00e1dem vyto\u010d\u00ed \u00fapln\u011b. Na druhou stranu je to m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d, tak\u017ee by to m\u011bl v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„Jde o Toma,“ skousnul jsem si ret, nechal jsem schv\u00e1ln\u011b prostor, aby tak\u00e9 mohl n\u011bco \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Vid\u011bl jsem ho,“ zavr\u010del skrz zuby a pod\u00edval se pry\u010d. Zamumlal si sp\u00ed\u0161 pro sebe p\u00e1r pozn\u00e1mek. Bylo to tak rychle a potichu, \u017ee jsem jim v\u00e1\u017en\u011b nemohl rozum\u011bt. No, nevad\u00ed.<\/em><\/div>\n
„No a j\u00e1\u2026 Byl jsem s n\u00edm venku. V alt\u00e1nku, je to tam v\u00e1\u017en\u011b moc p\u011bkn\u00fd. Pov\u00eddali jsme si, pol\u00edbili jsme se a\u2026“ skousnul jsem si ret. Jak m\u00e1m sakra pokra\u010dovat?!<\/em> Nadechnul jsem se, ale Fabi\u00e1n byl rychlej\u0161\u00ed. Sko\u010dil mi do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„Miluje\u0161 ho, vi\u010f?“<\/p>\n

Zamrkal jsem. Pro\u010d sakra zn\u00ed tak sklesle? Je smutn\u00fd?<\/em> Pohladil jsem ho po pa\u017ei, zad\u00edval se mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. Mus\u00edm zjistit, co se d\u011bje a pro\u010d ho napadlo… zrovna tohle. Tv\u00e1\u0159\u00edm se snad zamilovan\u011b? Nemysl\u00edm si. I kdy\u017e… Toma m\u00e1m r\u00e1d, mysl\u00edm t\u00edm v\u00e1\u017en\u011b hodn\u011b r\u00e1d. Na zamilovanost je ale brzo, nav\u00edc… Nem\u016f\u017eu b\u00fdt zamilovan\u00fd do n\u011bkoho, kdo mi ubl\u00ed\u017eil. To by bylo \u00fapln\u011b proti v\u0161em pravidl\u016fm.<\/em><\/div>\n

„Ne,“ zakroutil jsem hlavou a doufal jsem, \u017ee vypad\u00e1m snad alespo\u0148 tro\u0161ku p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b, „pro\u010d jsi to \u0159ekl tak smutn\u011b?“<\/div>\n
Na tv\u00e1\u0159i se mu rozlil ihned \u00fasm\u011bv. V tom p\u0159\u00edpad\u011b to u\u017e nech\u00e1pu ani omylem. Kdy\u017e jsem \u0159ekl, \u017ee ho nemiluju… Pro\u010d mu to ud\u011blalo takovou radost? To je v\u00e1\u017en\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ne\u0159ekl jsem to smutn\u011b,“ zakroutil hlavou a objal m\u011b, „jenom… Ulevilo se mi. V\u00ed\u0161… J\u00e1 nechci, aby mi t\u011b vzal,“ nakr\u010dil nos a vydechl. Pohladil m\u011b opatrn\u011b po z\u00e1dech a v\u00edc k sob\u011b p\u0159itisknul. P\u0159ij\u00edt o m\u011b? Jak to… myslel? Nep\u0159ich\u00e1z\u00ed o m\u011b, ani o m\u011b v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b nep\u0159ijde. Nikdo a nic n\u00e1s nerozd\u011bl\u00ed – douf\u00e1m. Kdy\u017e jsme byli mlad\u0161\u00ed, slibovali jsme si p\u0159\u00e1telstv\u00ed na \u017eivot a na smrt. Douf\u00e1m, \u017ee to dodr\u017e\u00edme.<\/p>\n

<\/em> „Nevezme. Nemus\u00ed\u0161 m\u00edt strach, trdlo,“ zasm\u00e1l jsem se a jemn\u011b ho \u0161\u0165ouchnul do boku. U\u017e bych mu mohl \u0159\u00edct kone\u010dn\u011b to, co se stalo. Dejme tomu, \u017ee vynech\u00e1me ten polibek, pokud se nebude n\u011bjak p\u0159\u00edmo pt\u00e1t. V tom p\u0159\u00edpad\u011b tady je ale stejn\u011b ta v\u011bc, kter\u00e1 je mnohem hor\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Dob\u0159e. Prost\u011b… Boj\u00edm se, \u017ee by n\u00e1m pokazil p\u0159\u00e1telstv\u00ed,“ pod\u00edval se mi do o\u010d\u00ed, „sl\u00edb\u00ed\u0161 mi, \u017ee n\u00e1m ho nikdo nezni\u010d\u00ed?“<\/div>\n
Nejist\u011b jsem k\u00fdvnul. J\u00e1 mu to samoz\u0159ejm\u011b sl\u00edbit m\u016f\u017eu.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju,“ dal mi roztomilou pusu na tv\u00e1\u0159, „tak te\u010f mi \u0159ekni to, co jsi cht\u011bl,“ vyzval m\u011b. Po tv\u00e1\u0159i, kam mi dal pusu, jsem si p\u0159ejel rukou. Ne \u0161t\u00edtiv\u011b, ale p\u0159ekvapen\u011b. Takhle se na ve\u0159ejnosti ke mn\u011b dosud nechoval. Ob\u010das jsme se chytli za ruku, ale to bylo z jin\u00fdch d\u016fvod\u016f… Tohle nebylo. Vlastn\u011b pokud si dob\u0159e v\u0161\u00edm\u00e1m, tak ode dne, co jsme se milovali, chov\u00e1 se jinak. Nemohl jsem si nev\u0161imnout jeho zm\u011bny chov\u00e1n\u00ed. T\u0159eba si ale jenom moc mysl\u00edm… A vid\u00edm i to, co nen\u00ed pravda. I to je mo\u017en\u00e9. Jenom si namlouv\u00e1m n\u011bco, co nen\u00ed pravda. Jo, ur\u010dit\u011b to tak bude.<\/em><\/div>\n
„Ehm,“ skousnul jsem si ret. Pro\u010d je jenom tak t\u011b\u017ek\u00e9 o tom mluvit?<\/em><\/div>\n
„Ehm?“<\/div>\n
„No… Tom. Jak jsem u\u017e \u0159\u00edkal, byli jsme spolu tam venku. Pov\u00eddali jsme si… A on mi \u0159ekl n\u011bco, co jsem v\u00e1\u017en\u011b v\u011bd\u011bt nepot\u0159eboval. Bavili jsme se o tomhle kr\u00e1mu,“ nen\u00e1vistn\u011b jsem bouchnul do voz\u00ed\u010dku. D\u00edky dne\u0161ku m\u00e1m o d\u016fvod v\u00edc, pro\u010d ho nen\u00e1vid\u011bt. Ale zp\u00e1tky k t\u00e9matu. „jak se stala ta nehoda… Ve druh\u00e9m aut\u011b jel Tom,“ polknul jsem. \u0158ekl jsem to nahlas u\u017e podruh\u00e9, po\u0159\u00e1d je to ale stejn\u011b hrozn\u00e9. Nav\u00edc takhle nahlas to zn\u00ed je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e jen v m\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch.<\/p>\n

Mezi mnou a Fabi\u00e1nem nastalo dlouh\u00e9, ni\u010d\u00edm nep\u0159eru\u0161ovan\u00e9 ticho. V jeho o\u010d\u00edch jsem mohl vyp\u00e1trat zlost. Nikdy ji v o\u010d\u00edch nem\u011bl v takov\u00e9 m\u00ed\u0159e. Kdybych ho neznal, tak si i p\u0159es jeho sladk\u00fd, d\u011btsky nevinn\u00fd vzhled mysl\u00edm, \u017ee dok\u00e1\u017ee b\u00fdt v\u00e1\u017en\u011b zl\u00fd. Odt\u00e1hl se ode m\u011b, ruce zatnul v p\u011bsti. V\u016fbec ho nepozn\u00e1v\u00e1m.<\/div>\n

„Kam \u0161el ten mizera?“ zavr\u010del. Snad se nechce pr\u00e1t… Vypl\u00fdv\u00e1 to ale z jeho chov\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
Zakroutil jsem jenom nesouhlasn\u011b hlavou. Sice jsme nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9, ale tohle jsou moje probl\u00e9my, j\u00e1 je mus\u00edm vy\u0159e\u0161it.<\/div>\n
„Nikam.“<\/div>\n
„Bille, ptal jsem se. M\u00e1me spolu nevy\u0159\u00edzen\u00e9 \u00fa\u010dty,“ syknul nep\u0159\u00edjemn\u011b, „tak\u017ee?“<\/div>\n
„Tak\u017ee jdu dom\u016f, proto\u017ee se chov\u00e1\u0161 v\u00e1\u017en\u011b jako d\u00edt\u011b. Pochop, \u017ee nem\u00e1 cenu se kv\u016fli tomu pr\u00e1t. Je to dlouho a stejn\u011b t\u00edm nic nevy\u0159e\u0161\u00ed\u0161. A te\u010f… Jestli dovol\u00ed\u0161, jdu dom\u016f. A\u017e pochop\u00ed\u0161, \u017ee p\u011bstma se tohle nevy\u0159e\u0161\u00ed, ozvi se mi. Ano?“ vydechl jsem a vydal se ke dve\u0159\u00edm ze s\u00e1lu. V z\u00e1dech jsem pouze c\u00edtil Fabi\u00e1n\u016fv pohled.<\/p>\n

Jel jsem pomalu pry\u010d od toho v\u0161eho. V\u00e1\u017en\u011b vyda\u0159en\u00fd maturitn\u00ed ples.<\/em> Dozv\u011bd\u011bl jsem se v\u00edc v\u011bc\u00ed o nehod\u011b, na kterou se sna\u017e\u00edm, le\u010d ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b, zapomenout, a poh\u00e1dal jsem se s Fabi\u00e1nem. Ani si nepamatuji, kdy naposled jsme se poh\u00e1dali. Je to\u2026 V\u00e1\u017en\u011b dlouho. Je mi zvl\u00e1\u0161tn\u011b, ale co jsem m\u011bl d\u011blat? M\u011bl jsem nechat Fabi\u00e1na, a\u0165 jde za Tomem a porve se s n\u00edm? Ne, \u017ee bych cht\u011bl podce\u0148ovat Fabiho, ale on by v\u00e1\u017en\u011b nebyl ten, kdo by onu bitku vyhr\u00e1l. Pak bych musel b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd na oba je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e jsem te\u010f. A to jsem si v\u00e1\u017en\u011b myslel, \u017ee se dne\u0161ek opravdu povede. Byl jsem o tom p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, kdy\u017e jsem na p\u00f3diu zahl\u00e9dl Toma. A v pr\u016fb\u011bhu se to cel\u00e9 pokazilo. V\u00e1\u017en\u011b bych celou posledn\u00ed hodinu nejrad\u011bji vymazal, bohu\u017eel to ale nejde.<\/p>\n

Dostal jsem se p\u0159ed budovu, kde se konaly v\u0161echny spole\u010densk\u00e9 akce ve m\u011bst\u011b a i m\u016fj ples. Jel jsem pomalu dom\u016f, v hlav\u011b se mi zase objevil obr\u00e1zek Toma. Ozve se mi je\u0161t\u011b? A budu m\u00edt je\u0161t\u011b v\u016fbec chu\u0165 na to, abych s n\u00edm komunikoval? Nyn\u00ed si nem\u016f\u017eu objektivn\u011b odpov\u011bd\u011bt, chce to\u2026 \u010cas. A\u017e si v\u0161echno s\u00e1m urovn\u00e1m, dojdu ur\u010dit\u011b ke spr\u00e1vn\u00e9mu rozhodnut\u00ed.<\/p>\n

<\/em> autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine BILL Slova, kter\u00e1 Tom venku v alt\u00e1nku vyslovil, mi po\u0159\u00e1d zn\u00ed v u\u0161\u00edch. Je to hodn\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00fd a skli\u010duj\u00edc\u00ed pocit. D\u00edval jsem se do o\u010d\u00ed \u010dlov\u011bku, d\u00edky kter\u00e9mu jsem na voz\u00ed\u010dku. A co v\u00edc, dal jsem mu pusu. Jak j\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[475],"tags":[],"class_list":["post-7029","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-side-by-side"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7029","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7029"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7029\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7029"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7029"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7029"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}