{"id":7035,"date":"2012-01-29T16:00:00","date_gmt":"2012-01-29T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7016"},"modified":"2012-01-29T16:00:00","modified_gmt":"2012-01-29T15:00:00","slug":"cizinec-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/29\/cizinec-14\/","title":{"rendered":"Cizinec 14."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Chlapci st\u00e1li naproti sob\u011b, ve tv\u00e1\u0159\u00edch v\u00e1hav\u00e9 v\u00fdrazy. Ani jeden nev\u011bd\u011bl, \u010d\u00edm by m\u011bl za\u010d\u00edt svoji \u0159e\u010d, a dokonce ani netu\u0161ili, jestli v\u016fbec promluvit sm\u00ed. Mezi nimi le\u017eela na star\u00e9 \u017eidli, kter\u00e1 p\u0159edstavovala jedin\u00e9 mobiln\u00ed t\u011bleso v okol\u00ed, mal\u00e1 kn\u00ed\u017ee\u010dka v\u00e1zan\u00e1 v k\u016f\u017ei. Znerv\u00f3z\u0148ovala oba chlapce.<\/div>\n
„Um, mysl\u00edm, \u017ee by nebylo \u0161patn\u00e9, kdyby se do toho n\u011bkter\u00fd z n\u00e1s pod\u00edval,“ navrhl Bill a p\u0159e\u0161l\u00e1pl z jedn\u00e9 nohy na druhou. Takhle tu mohli st\u00e1t klidn\u011b v\u011b\u010dn\u011b… Tom j\u00ed byl naprosto fascinov\u00e1n, snad ani Billa nevn\u00edmal. „Hej, Tome! Zem\u011b vol\u00e1 Toma!“ zkusil to Bill je\u0161t\u011b jednou a zam\u00e1val Tomovi p\u0159ed zast\u0159en\u00fdm pohledem.<\/p>\n

Tom sebou cuknul a nech\u00e1pav\u011b se zad\u00edval na Billa. „\u0158\u00edkal jsi n\u011bco?“ zeptal se nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n

„\u0158\u00edkal jsem, \u017ee by se do toho m\u011bl kone\u010dn\u011b jeden z n\u00e1s pod\u00edvat,“ zopakoval netrp\u011bliv\u011b Bill. Napjat\u00e1 atmosf\u00e9ra se rozt\u0159\u00ed\u0161tila na kousky, a i kdy\u017e z\u016fst\u00e1vali oba neklidn\u00ed, p\u0159ece jen se dok\u00e1zali alespo\u0148 trochu uvolnit.<\/div>\n
„To je skv\u011bl\u00fd n\u00e1pad, jen\u017ee kter\u00fd z n\u00e1s to bude?“ pok\u00fdval hlavou Tom. Cht\u011bl b\u00fdt prvn\u00ed, kdo se do knihy pod\u00edv\u00e1, proto\u017ee ji napsal jeho d\u011bde\u010dek. Jen\u017ee Bill na to m\u011bl stejn\u00e9 pr\u00e1vo jako on. Bill m\u011bl zjistit, k\u00fdm je. O to ho Tom nemohl p\u0159ipravit kv\u016fli sv\u00e9 zv\u011bdavosti a malichernosti. „Asi bys to m\u011bl b\u00fdt ty,“ dodal je\u0161t\u011b Tom.<\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1 nev\u00edm. Stra\u0161n\u011b chci zjistit, co skr\u00fdv\u00e1, ale respektuji, \u017ee ji napsal tv\u016fj zesnul\u00fd p\u0159\u00edbuzn\u00fd. Mo\u017en\u00e1 bys m\u011bl b\u00fdt ty ten, kdo nahl\u00e9dne jako prvn\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
\n
Mezi chlapci se rozlilo ticho. Oba cht\u011bli nahl\u00e9dnout, ale oba by dali rad\u0161i p\u0159ednost tomu druh\u00e9mu. Byla to tak\u0159ka bezv\u00fdchodn\u00e1 situace, pokud by n\u011bkter\u00fd z nich nebyl tak rozumn\u00fd a nep\u0159ijal by n\u00e1vrh toho druh\u00e9ho. To v\u0161ak v jejich mozc\u00edch naprosto nep\u0159ich\u00e1zelo v \u00favahu, proto\u017ee by si pak p\u0159ipadali trapn\u011b a b\u00e1li by se, \u017ee t\u00edm ranili toho druh\u00e9ho. Cht\u011blo to n\u011bjakou t\u0159et\u00ed mo\u017enost, kompromis, kter\u00fd by neubl\u00ed\u017eil ani jednomu a oba ho p\u0159ijali.<\/div>\n
„Vezmeme ji dom\u016f, tady nem\u00e1 cenu str\u00e1vit v\u00edc \u010dasu, ne\u017e je skute\u010dn\u011b nutn\u00e9. Doma se m\u016f\u017eeme pod\u00edvat oba, p\u0159ece jen je tam v\u00edc m\u00edst k sezen\u00ed ne\u017e tady,“ navrhl po \u00famorn\u00e9m p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed Tom. Bill nad\u0161en\u011b p\u0159ik\u00fdvl a sebral knihu ze \u017eidle. Kdy\u017e si ale uv\u011bdomil, \u017ee by to Tomovi mohlo vadit, sv\u011bsil ramena a podal mu ji. Tom se jen usm\u00e1l a odklonil jeho ruku stranou. Kdyby se dostala kniha do rukou n\u011bkoho nezodpov\u011bdn\u00e9ho, zu\u0159il by, ale Billovi v\u011b\u0159il.<\/p>\n

Vy\u0161li ze zapr\u00e1\u0161en\u00e9ho pokoje, pro\u0161li sp\u011b\u0161n\u011b chodbami, a co nejrychleji opustili prav\u00e9 k\u0159\u00eddlo. Popoh\u00e1n\u011bla je zv\u011bdavost, kter\u00e1 s ka\u017edou vte\u0159inou rostla. Brzy u\u017e proch\u00e1zeli dve\u0159mi z terasy do j\u00eddelny. Odn\u011bkud z domu bylo sly\u0161et Simonino prozp\u011bvov\u00e1n\u00ed. Tom nad t\u00edm proto\u010dil o\u010di a t\u00e1hl Billa do patra. Pot\u0159ebovali po\u0159\u00e1dn\u00e9 soukrom\u00ed. Simonino ne\u010dekan\u00e9 vtrhnut\u00ed do m\u00edstnosti nebo n\u011bco podobn\u00e9ho by zrovna v tuhle chv\u00edli rozhodn\u011b nebylo v\u00edtan\u00e9. Tom vtla\u010dil Billa do jejich pokoje a zamkl za nimi dve\u0159e.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161 co? Bude\u0161 \u010d\u00edst nahlas, chci se p\u0159evl\u00e9ct. Taky ti nachyst\u00e1m n\u011bco na p\u0159evle\u010den\u00ed. M\u00e1ma by n\u00e1s zabila, kdyby zjistila, \u017ee j\u00ed chod\u00edme po \u010derstv\u011b uklizen\u00e9m dom\u011b v tak zapr\u00e1\u0161en\u00e9m oble\u010den\u00ed.“ Tom se p\u0159esunul ke sk\u0159\u00edni a Bill se zat\u00edm uhn\u00edzdil na posteli. Skoro s posv\u00e1tnou \u00factou otev\u0159el kn\u00ed\u017eku v\u00e1zanou v k\u016f\u017ei a nahl\u00e9dl na prvn\u00ed str\u00e1nky. Tom se zat\u00edm p\u0159evl\u00e9kal. I kdy\u017e se Bill sebev\u00edc sna\u017eil, ob\u010das mu k n\u011bmu ujely o\u010di.<\/p>\n

„P\u00ed\u0161e se rok 1959, des\u00e1t\u00fd den letn\u00edho m\u011bs\u00edce srpna. Za patn\u00e1ct minut odbije p\u016flnoc. Sluhov\u00e9 u\u017e d\u00e1vno sp\u00ed, dcerka tak\u00e9. Stejn\u011b tak chlapec, kter\u00e9ho jsem dnes odpoledne na\u0161el v zahrad\u011b. Je to u\u017e n\u011bkolik hodin zp\u00e1tky a st\u00e1le je\u0161t\u011b se neprobudil. Kdov\u00ed, t\u0159eba prosp\u00ed celou noc. Nechci riskovat.<\/em><\/div>\n

Je \u00fapln\u011b jin\u00fd ne\u017e mu\u017ei z Broken Manor nebo z Lond\u00fdna. Nikdy jsem zde nikoho takov\u00e9ho nevid\u011bl a skute\u010dn\u011b mne urazilo, kdy\u017e jsem jej na\u0161el nah\u00e9ho. D\u00e1le tu potom byly ozd\u016fbky kolem jeho o\u010d\u00ed. Nepopsateln\u00e1 zm\u011b\u0165 \u010dern\u00fdch \u010dar. Kdyby ho potkala Simone, za\u010dala by v\u0159\u00edskat, \u017ee je to n\u011bjak\u00fd bub\u00e1k. A pak jak m\u00e1m jeho p\u0159\u00edtomnost vysv\u011btlit man\u017eelce… Nejleh\u010d\u00ed by bylo, kdybych jej nechal j\u00edt tam, odkud p\u0159i\u0161el. N\u011bco mi v\u0161ak \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee jeho cesta by nebyla zrovna jednoduch\u00e1.<\/em><\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b odb\u00edj\u00ed p\u016flnoc, za\u010d\u00edn\u00e1 jeden\u00e1ct\u00fd den srpna. N\u011bco m\u011b popoh\u00e1n\u00ed ke star\u00e9mu archivu ve druh\u00e9m pat\u0159e. Jsou tam v\u0161echny knihy, kter\u00e9 se dochovaly po moj\u00ed matce. Odbila p\u016flnoc a j\u00e1 poprv\u00e9 zanech\u00e1v\u00e1m cizince samotn\u00e9ho, abych prozkoumal poz\u016fstalosti, zdali nenajdu n\u011bco, n\u011bjakou zm\u00ednku, kter\u00e1 by mi alespo\u0148 napov\u011bd\u011bla, co je ten nezn\u00e1m\u00fd za\u010d.“<\/p>\n

<\/em> „Tak\u017ee d\u011bde\u010dek na\u0161el n\u011bkoho tv\u00e9 rasy, to je jasn\u00e9. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee se po prababi\u010dce dochovalo n\u011bco, co d\u011bdovi uk\u00e1zalo spr\u00e1vn\u00fd sm\u011br?“ zeptal se Tom a sedl si naproti Billovi. Vymanil mu z rukou kn\u00ed\u017eku a vzal si ji k sob\u011b, aby mohl \u010d\u00edst, zat\u00edmco se Bill bude p\u0159evl\u00e9kat. Ten v\u0161ak z\u016fstal d\u00e1l sed\u011bt na posteli.<\/div>\n

„Kon\u010d\u00ed srpen… jsem tu od jeho za\u010d\u00e1tku, vi\u010f? P\u0159i\u0161el jsem zhruba des\u00e1t\u00e9ho. P\u0159esn\u011b pades\u00e1t let po tom, co n\u011bkoho m\u00e9 rasy objevil tv\u016fj d\u011bde\u010dek,“ zamumlal Bill. Tom pok\u00fdval hlavou. Z\u0159ejm\u011b se nad t\u00edm nezam\u00fd\u0161lel a\u017e tak do hloubky. Sp\u00ed\u0161 cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak to v\u0161echno s d\u011bde\u010dkem bylo. P\u0159ipadal si jako desetilet\u00fd kluk, kter\u00fd ukradl z knihovny sv\u00fdch rodi\u010d\u016f detektivn\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh a te\u010f ho v n\u011bjak\u00e9 dob\u0159e utajovan\u00e9 klubovn\u011b p\u0159ed\u010d\u00edt\u00e1 sv\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm. Stejn\u00e9 nap\u011bt\u00ed a touha po pokra\u010dov\u00e1n\u00ed pl\u00e1ly v jeho srdci. Kde\u017eto Bill pozn\u00e1val s\u00e1m sebe, zam\u00fd\u0161lel se nad v\u0161\u00edm tolik, jak jen to bylo mo\u017en\u00e9. Sna\u017eil se hledat mezi \u0159\u00e1dky.<\/p>\n

Vstal z postele a \u0161el se p\u0159evl\u00e9ci, zat\u00edmco Tom oto\u010dil na dal\u0161\u00ed den, na dal\u0161\u00ed z\u00e1pis, kter\u00fd s\u00e1m volal o to, aby si ho chlapci p\u0159e\u010detli.<\/div>\n

„Je brzk\u00e9 r\u00e1no dvan\u00e1ct\u00e9ho dne m\u011bs\u00edce srpna. Nezn\u00e1m\u00fd cizinec se probudil ji\u017e v\u010derej\u0161\u00edho dne chv\u00edli p\u0159ed polednem. Ptal jsem se ho, jak zn\u00ed jeho jm\u00e9no a kde se vzal na pozemc\u00edch m\u00e9ho domu. Ne\u0159ekl v\u0161ak nic, pouze kr\u010dil rameny a koulel o\u010dima. Ve tv\u00e1\u0159i m\u011bl veps\u00e1n strach, jako by se m\u011b b\u00e1l. Nebo se b\u00e1l mo\u017en\u00e1 n\u011bjak\u00e9ho st\u00ednu, kter\u00e9ho si oko \u010dlov\u011bka nemohlo v\u0161imnout.<\/em><\/div>\n
Dokonce, ani kdy\u017e jsem mu dal do ruky pero a pap\u00edr, nezanechal na n\u011bm nic. Zkusil jsem se ho proto vypt\u00e1vat formou zji\u0161\u0165ovac\u00edch ot\u00e1zek. Ani to v\u0161ak nem\u011blo zrovna moc \u00fasp\u011bch. Nedok\u00e1zal jsem do ot\u00e1zek vkl\u00e1dat dostatek informac\u00ed, aby nemusel kr\u010dit rameny a mohl odpov\u00eddat pouze zakroucen\u00edm hlavou. Dal jsem mu jm\u00e9no… Christian. V\u017edycky jsem cht\u011bl syna. Kdybych m\u011bl syna, jmenoval by se tak.<\/p>\n

\u017dena zu\u0159ila, kdy\u017e jsem j\u00ed \u0159ekl, \u017ee Christian z\u016fstane pod na\u0161\u00ed st\u0159echou. Sl\u00edbil jsem mu, \u017ee ho nau\u010d\u00edm ps\u00e1t a mluvit. Potom jsem na jeho t\u011ble pl\u00e1noval ud\u011blat podrobn\u00fd v\u00fdzkum. V mat\u010din\u011b archivu jsem nena\u0161el jedin\u00e9 slovo, kter\u00e9 by se zmi\u0148ovalo o z\u00e1hadn\u00e9m mu\u017ei, kter\u00fd snad spadl z nebe. V\u0161e si budu muset zjistit postupn\u011b s\u00e1m.<\/em><\/div>\n

Odb\u00edj\u00ed prvn\u00ed hodina rann\u00ed a Christian sebou neklidn\u011b h\u00e1z\u00ed v posteli. Rozhodl jsem se ho je\u0161t\u011b jednu noc hl\u00eddat, kdyby se n\u00e1hodou rozhodl odej\u00edt…“<\/p>\n

<\/em> „Nech\u00e1pu, pro\u010d poci\u0165ujete tendenci d\u00e1vat n\u00e1m jm\u00e9na. L\u00edb\u00ed se mi sice jm\u00e9no, kter\u00e9 jsi mi dal, ale stejn\u011b je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. V\u0161\u00edm\u00e1\u0161 si v\u016fbec, kolik podobn\u00fdch v\u011bc\u00ed jste ty a tv\u016fj d\u011bde\u010dek ud\u011blali? P\u0159ijde mi, jako bychom akor\u00e1t o\u017eivovali vlastn\u00ed vzpom\u00ednky…“ zamumlal Bill, kdy\u017e z\u00e1pis dal\u0161\u00edho dne dozn\u011bl v tichu pokoje. Tom pokyvoval souhlasn\u011b hlavou.<\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 to tak prost\u011b je. Mo\u017en\u00e1 je to n\u011bco ve v\u00e1s, co n\u00e1s nut\u00ed takhle jednat. Jsem si jist\u00fd, \u017ee kdyby si prababi\u010dka Erika zaznamen\u00e1vala n\u011bco o Arienovi, zjistilo by se, \u017ee jsme d\u011blali to sam\u00e9 v\u0161ichni t\u0159i.“<\/div>\n
„A \u017ee Arien p\u0159i\u0161el na za\u010d\u00e1tku srpna v roce 1909.“<\/div>\n
„To bylo p\u0159esn\u011b rok p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se narodil d\u011bde\u010dek.“<\/div>\n
„Co kdy\u017e to m\u00e1 n\u011bjakou spojitost? Podle toho dopisu, kter\u00fd jsem na\u0161el za Arienov\u00fdm portr\u00e9tem, mezi Erikou a Arienem stoprocentn\u011b byl milostn\u00fd pom\u011br. Je dost dob\u0159e mo\u017en\u00e9, \u017ee byl tv\u016fj d\u011bde\u010dek jejich potomkem. Kdyby to tak skute\u010dn\u011b bylo, Christian by tu potom mohl b\u00fdt jako \u010dlov\u011bk, kter\u00fd ho p\u0159i\u0161el zkontrolovat,“ p\u0159em\u00fd\u0161lel nahlas Bill. V\u0161echno bylo zamotan\u00e9, ale z\u00e1rove\u0148 to kone\u010dn\u011b postupn\u011b za\u010d\u00ednalo d\u00e1vat smysl.<\/p>\n

„Pro\u010d bys tu ale byl ty? P\u0159i\u0161el jsi m\u011b taky zkontrolovat?“ zeptal se Tom. Nemyslel to nijak \u0161patn\u011b, sna\u017eil se to n\u011bjak rozlousknout.<\/div>\n

„V\u0161echno se to po pades\u00e1ti letech opakuje, Tomi. Je to n\u011bjak\u00fd cyklus, kter\u00fd m\u00e1 podle v\u0161eho hlubok\u00e9 ko\u0159eny. Mo\u017en\u00e1 kdybychom p\u00e1trali je\u0161t\u011b do v\u011bt\u0161\u00edch hloubek, najdeme daleko star\u0161\u00ed pouta mezi Broken Manor a moj\u00ed rasou. Tv\u016fj d\u011bde\u010dek m\u011bl nejsp\u00ed\u0161 pravdu. Kolem Broken Manor je op\u0159edeno n\u011bjak\u00e9 proklet\u00ed a j\u00e1, Christian i Arien, jsme toho d\u016fsledkem,“ \u0159ekl Bill. Nerv\u00f3zn\u011b r\u00e1zoval po pokoji. Pohyb mu pom\u00e1hal t\u0159\u00eddit my\u0161lenky do spr\u00e1vn\u00fdch \u0161upl\u00edk\u016f.<\/p>\n

„M\u00e1m \u010d\u00edst d\u00e1l?“ zeptal se opatrn\u011b Tom. Starostliv\u011b sledoval, jak Bill nedok\u00e1\u017ee chv\u00edli posed\u011bt.<\/div>\n

„\u010cti,“ odpov\u011bd\u011bl chlapec a d\u00e1l roztr\u017eit\u011b p\u0159ech\u00e1zel sem a tam. Tom se cht\u011bl pustit do \u010dten\u00ed, kdy\u017e se ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e.<\/p>\n

autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Chlapci st\u00e1li naproti sob\u011b, ve tv\u00e1\u0159\u00edch v\u00e1hav\u00e9 v\u00fdrazy. Ani jeden nev\u011bd\u011bl, \u010d\u00edm by m\u011bl za\u010d\u00edt svoji \u0159e\u010d, a dokonce ani netu\u0161ili, jestli v\u016fbec promluvit sm\u00ed. Mezi nimi le\u017eela na star\u00e9 \u017eidli, kter\u00e1 p\u0159edstavovala jedin\u00e9 mobiln\u00ed t\u011bleso v okol\u00ed, mal\u00e1 kn\u00ed\u017ee\u010dka<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[476],"tags":[],"class_list":["post-7035","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cizinec"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7035","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7035"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7035\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7035"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7035"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7035"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}