{"id":7036,"date":"2012-01-29T15:00:00","date_gmt":"2012-01-29T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7017"},"modified":"2012-01-29T15:00:00","modified_gmt":"2012-01-29T14:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-34","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/29\/zeiten-andern-dich-34\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 34."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„I ne, tohle pat\u0159\u00ed sem,“ zavrt\u00ed Nelly hlavou, a vezme mi z ruky kab\u00e1t pro barb\u00ednu, aby ho sama um\u00edstila na to spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto. B\u011bhem hran\u00ed s Nelly m\u00e1m alespo\u0148 \u010das o v\u0161em p\u0159em\u00fd\u0161let a mus\u00edm \u0159\u00edci, \u017ee p\u0159i my\u0161lence na Toma, je mi moc dob\u0159e. Zda je to pocit \u0161t\u011bst\u00ed nedok\u00e1\u017eu a\u017e tak p\u0159esn\u011b specifikovat, ale prost\u011b je to pocit pozitivn\u00ed. „Ale Ken u\u017e mus\u00ed p\u0159ij\u00edt, p\u0159ece,“ vytrhne mne Nelly ze zamy\u0161len\u00ed a j\u00e1 jen p\u0159ik\u00fdvnu.
„Barbie p\u0159ece nem\u016f\u017ee zme\u0161kat tu p\u00e1rty,“ \u0159ekne Gordon, kdy\u017e vejde za n\u00e1mi.
S \u00fasm\u011bvem k n\u011bmu zvednu pohled. „V p\u00e1tek pojedu do Berl\u00edna.“
Ale prvn\u00ed, kdo zareaguje, je kupodivu Nelly, do t\u00e9 doby zabran\u00e1 do hry. „Do Berl\u00edna? A m\u016f\u017eu jet s tebou?“
„A to mi \u0159\u00edk\u00e1\u0161 jen tak? Do Berl\u00edna?“ zopakuje jen Gordon.
„Pojedu s Tomem. Na koncert. A ne, Nelly, nem\u016f\u017ee\u0161 jet se mnou.“
„Cht\u011bli jsme ale p\u0159ece na tu no\u010dn\u00ed j\u00edzdu vlakem.“
„A jo vlastn\u011b, pojedeme t\u00edm no\u010dn\u00edm vl\u00e1\u010dkem, tak to nechci s tebou, Bille. A ty nepojede\u0161 s n\u00e1mi?“ vede si diskuzi d\u00e1l Nelly.<\/p>\n

„Nelly, pr\u00e1v\u011b jsem \u0159ekl, \u017ee pojedu do Berl\u00edna, co\u017e vypov\u00edd\u00e1 o \u010dem? \u017de s v\u00e1ma nepojedu.“
„Ale sl\u00edbil jsi to,“ pokr\u010d\u00ed Nelly ram\u00ednky. Vydechnu a zad\u00edv\u00e1m se na Kena ve sv\u00e9 ruce.
„No, dob\u0159e, jen si to v\u00e1\u017en\u011b mohl \u0159\u00edci d\u0159\u00edv.“
„Dozv\u011bd\u011bl jsem se to dneska.“
„On m\u00e1 \u0159idi\u010d\u00e1k?“
„Je mu osmn\u00e1ct.“
„To o ni\u010dem nevypov\u00edd\u00e1. Jak m\u00e1m v\u011bd\u011bt, \u017ee jezd\u00ed opatrn\u011b. V tomhle v\u011bku obzvl\u00e1\u0161\u0165.“<\/div>\n

\n
„Gordone, jezd\u00ed dob\u0159e.“
„Jezd\u00ed, nejezd\u00ed. Je mu teprve osmn\u00e1ct, kde nasb\u00edral n\u011bjak\u00fd zku\u0161enosti, abys m\u011b o tom mohl p\u0159esv\u011bd\u010dit?“
„\u0158idi\u010d\u00e1k si m\u016f\u017ee\u0161 ud\u011blat u\u017e d\u0159\u00edv, jen pap\u00edr dostane\u0161 do ruky a\u017e v den osmn\u00e1ctin.“
„To v\u00edm, ale po\u0159\u00e1d nem\u016f\u017ee\u0161 jezdit. Co\u017e se rovn\u00e1, \u017ee nez\u00edsk\u00e1v\u00e1\u0161 zku\u0161enost.“
„Ne, tob\u011b jde o to, \u017ee m\u011b s n\u00edm nechce\u0161 pustit.“
„Co ti na to m\u00e1m \u0159\u00edct? A hlavn\u011b, co m\u00e1m d\u011blat? Dr\u017eet t\u011b nehodl\u00e1m a ani by to ni\u010demu nepomohlo.“
Sklop\u00edm s v\u00fddechem pohled, a st\u00e1le s Kenem v ruce si obejmu p\u0159ita\u017een\u00e1 kolena k t\u011blu. „Cht\u011bl bych s n\u00edm jet. Pros\u00edm,“ \u0161pitnu pak do ticha, kter\u00e9 p\u0159eru\u0161uje akor\u00e1t Nelly tichounk\u00fd zp\u011bv.
„Bude\u0161 mne ale informovat. Neust\u00e1le.“
Pohled k n\u011bmu op\u011bt jen pozvednu a m\u00edrn\u011b se usm\u011bju. „Budu.“<\/p>\n

„P\u0159ipraven?“ s \u00fasm\u011bvem ke mn\u011b Tom p\u0159ijde a otev\u0159e mi dve\u0159e od auta.
„D\u00edky,“ dosednu a usm\u011bju se, p\u0159i p\u0159edstav\u011b, co m\u011b te\u010f \u010dek\u00e1. Dlouh\u00e1 cesta jen a jen s n\u00edm.
„Ta\u0161ku si m\u016f\u017ee\u0161 hodit dozadu.“ Upozorn\u00ed mne, kdy\u017e dosedne, na prostor, kter\u00e9ho jsem si za p\u0159edn\u00edmi sedadly dosud nev\u0161iml. „Doma s t\u00edm probl\u00e9m nem\u011bli?“ koukne na mne, kdy\u017e se p\u0159ipout\u00e1 a pomali\u010dku vyjede z prostoru parkovi\u0161t\u011b \u0161koly.
„Mus\u00edm je informovat o ka\u017ed\u00e9m kilometru,“ s \u00fasm\u011bvem zat\u0159esu m\u00edrn\u011b nech\u00e1pav\u011b hlavou.
Tom se pousm\u011bje a jen p\u0159ik\u00fdvne. „Nediv\u00edm se, taky bych se o tebe b\u00e1l.“
„Bude to nebezpe\u010dn\u00fd?“ pozvednu obo\u010d\u00ed.<\/div>\n

Tom se sm\u00edchem koukne do zp\u011btn\u00e9ho zrc\u00e1tka, a pak pohledem mrkne po v\u0161ech t\u011bch displej\u00edch a r\u016fzn\u00fdch tla\u010d\u00edtk\u00e1ch p\u0159ed sebou. Pro mne absolutn\u011b nepochopiteln\u00e9 mno\u017estv\u00ed neovladateln\u00e9 techniky. Sakra, co kdy\u017e n\u011bco zm\u00e1\u010dknu jen omylem? „Chce\u0161 pro uklidn\u011bn\u00ed hudbu?“<\/p>\n

Po necel\u00e9 hodin\u011b, kdy m\u00edh\u00e1me kilometry na d\u00e1lnici, do \u010deho\u017e se u\u017e jednou sta\u010dil ozvat Gordon, se rozezvon\u00ed pro zm\u011bnu telefon Tomovi. Jen zav\u00e1h\u00e1m, zda nebudu muset snad jeho hovor vy\u0159izovat j\u00e1, nebo snad chce telefonovat za j\u00edzdy? Jen\u017ee ne\u017e si j\u00e1 s\u00e1m v\u016fbec uspo\u0159\u00e1d\u00e1m my\u0161lenky, vynd\u00e1 zru\u010dn\u011b telefon z kapsy, nap\u00edchne ho na za\u0159\u00edzen\u00ed uprost\u0159ed palubky, a do p\u00e1r minut m\u00e1 hovor vy\u0159\u00edzen.
„To byl Bushido?“ \u0159eknu m\u00edrn\u011b fascinov\u00e1n hlasem, kter\u00fd jsem na druh\u00e9 stran\u011b hovoru poznal.
„Jop, zapomn\u011bl jsem mu potvrdit \u00fa\u010dast.“
„A nevad\u00ed, \u017ee jedu j\u00e1?“
Tom se na m\u011b pod\u00edv\u00e1 s \u00fasm\u011bvem a pozvedne jen jedno obo\u010d\u00ed. „Vzal jsem t\u011b sebou, proto\u017ee Bu nechce, abys p\u0159ijel?“
„Dob\u0159e, jen se uji\u0161\u0165uji, \u017ee nebudu p\u0159ek\u00e1\u017eet.“
„D\u011bl\u00e1 ti probl\u00e9m zvyknout si na tu roli?“
„Role jsou pro herce,“ pop\u00edchnu ho lehce a s\u00e1m se mus\u00edm pousm\u00e1t nad t\u00edm, jak se mi da\u0159\u00ed pomalu se dost\u00e1vat do vlastn\u00ed k\u016f\u017ee.
„V\u011bt\u0161inou m\u00e1m spole\u010dnost, je zvyklej,“ pohlad\u00ed mne jemn\u011b po stehn\u011b a j\u00e1 jen pohledem jeho ruku pron\u00e1sleduji do doby, ne\u017e je nucen kv\u016fli pomalu pohybuj\u00edc\u00ed se kolon\u011b d\u00e1t ruku na \u0159adic\u00ed p\u00e1ku. „A pak, prvn\u00ed, co ud\u011bl\u00e1me, a\u017e dojedem je, \u017ee se naj\u00edme. Tak\u017ee bys mu nem\u011bl ani kde p\u0159ek\u00e1\u017eet, proto\u017ee hodl\u00e1m dnes dorazit \u010dist\u011b na show.“
S \u00fasm\u011bvn\u00fdm v\u00fddechem si ho prohl\u00e9dnu a pohled tak chvilku nech\u00e1m, abych vst\u0159ebal ten neskute\u010dn\u00fd pocit ve mn\u011b.<\/p>\n

„Bylo to v\u00fdborn\u00fd,“ usm\u011bju se, kdy\u017e vylezeme z restaurace.
„\u017de? J\u00e1 jsem se v\u017edycky b\u00e1l, d\u00e1t si tady n\u011bco takov\u00fdho, ale nakonec jsem ud\u011blal dob\u0159e.“
„Tome, jen,“ odml\u010d\u00edm se na vte\u0159inu mezit\u00edm, co dojdeme k autu, „nerad bych, abys za mne musel platit v\u0161echno. V\u00ed\u0161, ve\u010de\u0159e, te\u010fka koncert…“
Moji snahu o pokra\u010dov\u00e1n\u00ed p\u0159eru\u0161\u00ed jeho kroky sm\u011bruj\u00edc\u00ed ke mn\u011b, kter\u00e9 upust\u00ed z p\u016fvodn\u00edho pl\u00e1nu, a to obej\u00edt auto na m\u00edsto \u0159idi\u010de.<\/div>\n

„Bille, tuhle debatu v\u00e9st ani nebudeme. Za prv\u00e9, d\u011bl\u00e1m to, proto\u017ee chci, a za druh\u00e9, proto\u017ee m\u016f\u017eu. Nechci t\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee ty bys snad nebyl schopn\u00fd, ale chci t\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee chci tak trochu i s\u00e1m sob\u011b dok\u00e1zat, \u017ee si na sebe dok\u00e1\u017eu vyd\u011blat. V\u0161echny tyhle akce, a benz\u00edn a podobn\u00fd v\u011bci, si sna\u017e\u00edm hradit z vlastn\u00edch pen\u011bz, abych na\u0161im mohl uk\u00e1zat, \u017ee jejich pen\u00edze rozhodn\u011b nepot\u0159ebuju. Popravd\u011b u\u017e p\u00e1r let jejich pen\u00edze, bez jejich v\u011bdom\u00ed, putuj\u00ed do \u00fatulk\u016f a r\u016fzn\u00fdch charit. Tam to pot\u0159ebuj\u00ed v\u00edc ne\u017e j\u00e1. A ne\u0159\u00edk\u00e1m to, proto\u017ee chci ud\u011blat dojem, jen chci, abys to v\u011bd\u011bl, a aby ses nemusel strachovat, \u017ee to plat\u00edm.“ N\u011bjak nev\u00edm, co na to \u0159\u00edct a tak jen semknu rty a mali\u010dko p\u0159ik\u00fdvnu. „Pojedem, hm?“ navrhne pak, kdy\u017e vid\u00ed, \u017ee mi do\u0161la slova. Ml\u010dky nasednu, a kdy\u017e se obsad\u00ed i sedadlo vedle mne, donut\u00ed m\u011b jeho prsty ot\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed mou hlavou, abych pohled up\u0159el na n\u011bho.<\/p>\n

„Provedl jsem n\u011bco?“
„Ne, jen\u2026 c\u00edt\u00edm se hloup\u011b,“ \u0159eknu popravd\u011b.
„To jsem necht\u011bl. A v\u00ed\u0161 co, kdyby ti n\u011bkdy vadilo, \u017ee za tebe n\u011bco plat\u00edm, d\u011bl\u00e1m, cokoliv, tak sta\u010d\u00ed jen \u0159\u00edct a j\u00e1 d\u00e1m ruce pry\u010d, dob\u0159e?“
S vd\u011b\u010dn\u00fdm pousm\u00e1n\u00edm jen lehce k\u00fdvnu a nech\u00e1m, aby se oba na\u0161e pohledy st\u0159etly. A stejn\u011b tak nech\u00e1m m\u00e9 t\u011blo, aby se o vte\u0159inu pozd\u011bji lehce nahnulo, kdy\u017e se mne Tom velmi opatrn\u011b odhodl\u00e1 pol\u00edbit. Jeho n\u00e1hl\u00fd p\u0159\u00edstup je a\u017e hrozn\u011b skromn\u00fd a zdr\u017eenliv\u00fd, co\u017e mne nejen pot\u011b\u0161\u00ed, ale hlavn\u011b podn\u00edt\u00ed k tomu, abych se stal t\u00edm krapet dominantn\u011bj\u0161\u00edm. N\u011b\u017en\u011b si pohr\u00e1v\u00e1m s jeho spodn\u00edm rtem, ne\u017e se za\u010dnu probojov\u00e1vat dovnit\u0159, abych se setkal s jeho jazykem. St\u0159etnut\u00edm na\u0161ich jazyk\u016f mnou projede jak\u00e1si vlna, kter\u00e1 rozmno\u017e\u00ed to hejno mot\u00fdlk\u016f v m\u00e9m b\u0159i\u0161e. Po del\u0161\u00edm ne\u017e minutov\u00e9m pozn\u00e1v\u00e1n\u00ed rozjede Tom naprosto v\u00e1\u0161nivou hru, kter\u00e9 nejsem schopen se ubr\u00e1nit, a jen jsem v tu chv\u00edli hrozn\u011b r\u00e1d, \u017ee sed\u00edm, proto\u017ee i tak c\u00edt\u00edm slabost v kolenou. Nachyt\u00e1m se, \u017ee jedna moje ruka se nach\u00e1z\u00ed ne jeho stehn\u011b, kde jemn\u011b a trochu nerv\u00f3zn\u011b nehty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed. V duchu se v\u0159ele usm\u011bju, kdy\u017e naopak jeho ruka sjede a\u017e na m\u016fj pas, za kter\u00fd si mne p\u0159it\u00e1hne bl\u00ed\u017ee. <\/p>\n

Nekone\u010dn\u00e1 hra, kdy mne Tom nep\u0159est\u00e1v\u00e1 p\u0159ekvapovat svou jemnost\u00ed, zm\u00edrn\u00ed svou intenzitu a po dal\u0161\u00ed jist\u011b nekone\u010dn\u00e9 chv\u00edli c\u00edt\u00edm jen, jak se jeho rty z m\u00fdch p\u0159esunou do koutku \u00fast, kde zanechaj\u00ed svou stopu. Neotev\u0159u o\u010di do doby, ne\u017e uc\u00edt\u00edm jeho dotek rt\u016f na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i, kde utvo\u0159\u00ed \u00fasm\u011bv. M\u00e9 rty to samovoln\u011b podn\u00edt\u00ed k \u00fasm\u011bvu tak\u00e9, a stejn\u011b tak voln\u011b p\u0159esunu svou bradu na jeho rameno. S v\u00fddechem nech\u00e1m o\u010di zase zav\u0159\u00edt a ruku, kter\u00e1 doposud nehty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bla po jeho stehn\u011b, nech\u00e1m jen voln\u011b na m\u00edst\u011b.
M\u00e1m v sob\u011b te\u010f tak neuv\u011b\u0159iteln\u00fd pocit, \u017ee jsem snad zapomn\u011bl i d\u00fdchat. P\u0159ipomenut\u00edm toho se zhluboka nadechnu, \u010d\u00edm\u017e si teprve te\u010f uv\u011bdom\u00edm jeho v\u016fni. Jeho n\u00e1dhernou v\u016fni, kter\u00e1 mne doprov\u00e1zela vlastn\u011b u\u017e od za\u010d\u00e1tku, kdy jsem do auta nasedl.
„M\u011bli bychom jet,“ \u0159ekne Tom do p\u0159\u00edjemn\u00e9 chvilky, kdy za\u010dne na prst jemn\u011b namot\u00e1vat m\u016fj pram\u00ednek vlas\u016f. Zaposlouch\u00e1m se do hudby z r\u00e1dia a mus\u00edm se pousm\u00e1t, kdy\u017e v refr\u00e9nu zaslechnu slova: „But darling, you are the only exception, but you are…“
„M\u011bli bychom jet,“ zopakuji jen s \u00fasm\u011bvem a trochu zdr\u017eenliv\u011bji se odt\u00e1hnu.
Oba se jak na povel p\u0159ipout\u00e1me, a kdy\u017e jeho ruka s\u00e1hne po kl\u00ed\u010dku, aby j\u00edm oto\u010dila, oto\u010d\u00ed s n\u00edm i sv\u016fj pohled znovu na mne a jen s v\u00fddechem d\u00e1 st\u0159etnout na\u0161im o\u010d\u00edm, ne\u017e d\u00e1 auto znovu do pohybu.<\/p>\n

„Posp\u00edch\u00e1\u0161 potom dom\u016f?“
„Ne, v\u016fbec ne. Budu tam beztak s\u00e1m. Jsou na jak\u00e9si no\u010dn\u00ed j\u00edzd\u011b star\u00fdm vlakem. Takov\u00e1 opo\u017ed\u011bn\u00e1 akce ke dni d\u011bt\u00ed. Nech\u00e1pu, pro\u010d je to v noci, kdy\u017e je to pro d\u011bti, ale ka\u017edop\u00e1dn\u011b by se oba m\u011bli vr\u00e1tit a\u017e k r\u00e1nu.“
„Dob\u0159e.“
„Pro\u010d?“
„N\u011bjak m\u00e1m v\u017edycky probl\u00e9m tohle m\u011bsto opustit, ani\u017e bych si ho prohl\u00e9dl. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 pak v noci. Ov\u0161em nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00fd star\u00fd vlak, kter\u00fdm bych t\u011b svezl.“
„To je v pohod\u011b, miluju noc a stejn\u011b nem\u00e1m platnou j\u00edzdenku,“ \u0159eknu s \u00fasm\u011bvem a pevn\u011bji se op\u0159u do sedadla.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong> <\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „I ne, tohle pat\u0159\u00ed sem,“ zavrt\u00ed Nelly hlavou, a vezme mi z ruky kab\u00e1t pro barb\u00ednu, aby ho sama um\u00edstila na to spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto. B\u011bhem hran\u00ed s Nelly m\u00e1m alespo\u0148 \u010das o v\u0161em p\u0159em\u00fd\u0161let a mus\u00edm \u0159\u00edci, \u017ee p\u0159i my\u0161lence<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7036","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7036","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7036"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7036\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7036"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7036"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7036"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}