{"id":7041,"date":"2012-01-28T14:00:00","date_gmt":"2012-01-28T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7022"},"modified":"2012-01-28T14:00:00","modified_gmt":"2012-01-28T13:00:00","slug":"darovane-srdce-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/28\/darovane-srdce-4\/","title":{"rendered":"Darovan\u00e9 srdce 4."},"content":{"rendered":"
autor: Terry Kaulitz
<\/strong> <\/p>\n

Aholky, moji mil\u00ed \ud83d\ude42 jsem moc r\u00e1da za va\u0161e komenty. Moc m\u011b pot\u011b\u0161ily, a to jsem si \u0159\u00edkala, \u017ee to nejsp\u00ed\u0161 nikdo nebude \u010d\u00edst… Ale je vid\u011bt, m\u00fdlila jsem se, a to dost\u2026 je vid\u011bt, \u017ee se v\u00e1m to l\u00edb\u00ed a douf\u00e1m, \u017ee se to bude l\u00edbit i nad\u00e1le\u2026 Omlouv\u00e1m se, \u017ee tenhle d\u00edl pos\u00edl\u00e1m a\u017e te\u010f, ale n\u011bjak jsem se p\u0159es dopisov\u00e1n\u00ed pov\u00eddek s jinou t\u00e9matikou nedostala k posl\u00e1n\u00ed, a kdy\u017e u\u017e jsem ten \u010das m\u011bla, tak mi do toho n\u011bco vlezlo\u2026<\/em><\/div>\n

Ale abych v\u00e1m to vynahradila, tak v\u00e1m n\u011bco prozrad\u00edm\u2026 t\u00edmhle d\u00edlem se to za\u010dne v\u0161echno pomalu zamot\u00e1vat \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
Zat\u00edm TK<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\"\" <\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill nakonec odlo\u017eil pozn\u00e1mky stranou a oto\u010dil se na Toma.<\/div>\n
„D\u00edky za kompliment,“ usm\u00e1l se na n\u011bj.<\/div>\n
Tom si ho za\u010dal po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00ed\u017eet. Vlastn\u011b se ho sp\u00ed\u0161 nemohl naba\u017eit.<\/div>\n
„Jak dlouho se l\u00ed\u010d\u00ed\u0161?“ zeptal se ho najednou Tom.<\/div>\n
„No… od sv\u00fdch dev\u00edti. Dva roky po…“ odml\u010del se Bill.<\/div>\n
Necht\u011bl vzpom\u00ednat na dobu, kdy byl jako mal\u00fd skoro po\u0159\u00e1d v nemocnici. Jen kv\u016fli tomu transplantovan\u00e9mu srdci.<\/p>\n

„Po \u010dem?“ zaj\u00edmal se hned Tom.<\/div>\n

„No… ehm… byl jsem jako mal\u00fd \u010dasto v nemocnici. Kv\u016fli sv\u00e9mu zdrav\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl neur\u010dit\u011b Bill a doufal, \u017ee v tom nebude Tom \u0161\u0165ourat.<\/div>\n
„Aha. To m\u011b mrz\u00ed. A te\u010f u\u017e je to v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se Tom.<\/div>\n
„No a\u017e na kontroly jednou ro\u010dn\u011b, tak ano. Jen vlastn\u011b nesm\u00edm chodit na t\u011blocvik,“odpov\u011bd\u011bl u\u017e v klidu Bill.<\/p>\n

Tom toti\u017e nebyl takov\u00fd, \u017ee by se \u0161\u0165oural do soukrom\u00ed ostatn\u00edch. Takov\u00fd on nikdy nebyl.<\/div>\n

Pov\u00eddali si spolu opravdu dlouho. Ob\u010das tedy zavl\u00e1dlo v pokoji ticho, kdy ani jeden nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, ale pak se zase rozpov\u00eddali.<\/div>\n
\n
**<\/p>\n

Kdy\u017e se o n\u011bkolik hodin pozd\u011bji museli rozlou\u010dit, byli r\u00e1di, \u017ee se v\u016fbec poznali. Jedin\u00e9, co ale z\u016fstalo skryto p\u0159ed Tomem, byl d\u016fvod Billova \u010dast\u00e9ho pobytu v nemocnici. Kdy\u017e toti\u017e na to Tom omylem zase odbo\u010dil, tak se Bill sna\u017eil n\u011bjak vyvl\u00e9knout z hroz\u00edc\u00ed odpov\u011bdi. Nerad n\u011bkomu vypr\u00e1v\u011bl, co a pro\u010d to tak bylo.<\/p>\n

Kdy\u017e kone\u010dn\u011b ode\u0161li, zav\u0159el se Bill znovu v pokoji. Lehl si na postel a vdechoval Tomovu v\u016fni. Byl j\u00ed nasycen cel\u00fd pokoj a Billovi se z toho a\u017e to\u010dila hlava. Ano, v\u017edycky se mu l\u00edbili chlapci, ale Tom mu neskute\u010dn\u011b pomotal hlavu. Byl z n\u011bj paf a nedok\u00e1zal si to vysv\u011btlit.<\/p>\n

„M\u016f\u017eu d\u00e1l?“ ozval se ode dve\u0159\u00ed hlas jeho bratra.<\/div>\n

„Jo klidn\u011b,“ \u0161eptl Bill.<\/div>\n
Andreas ve\u0161el, a jakmile se nadechl, se trochu zarazil.<\/div>\n
„Ty m\u00e1\u0161 novou vo\u0148avku?“zeptal se Billa.<\/div>\n
„Ta nen\u00ed moje,“ \u0159ekl zasn\u011bn\u011b Bill.<\/div>\n
„Ale, ale. Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee ses zabouchl,“ usm\u00e1l se Andreas a posadil se k Billovi na postel.<\/div>\n
„Nev\u00edm, mo\u017en\u00e1,“ hlesl Bill, zav\u0159el o\u010di a znovu nas\u00e1l Tomovu v\u016fni.<\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ko, ty jsi v tom a\u017e po u\u0161i. V\u0161iml jsem si toho u\u017e dole, kdy\u017e jsme je \u0161li vyprovodit,“ \u0159ekl Andreas a usm\u00edval se.<\/p>\n

Usm\u00edval se, proto\u017ee to vypadalo, \u017ee jeho mal\u00fd br\u00e1\u0161ka bude kone\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. Jeho orientaci v\u0161ichni v rodin\u011b respektovali, proto pro n\u011b nikdy nebyl \u0161ok, kdy\u017e si Bill na\u0161el n\u011bjak\u00e9ho p\u0159\u00edtele.<\/div>\n

„V\u017edycky to pozn\u00e1\u0161,“ oto\u010dil na Andrease hlavu.<\/div>\n
„To bude asi t\u00edm, \u017ee jsem ti byl v\u017edycky oporou, a nav\u00edc m\u00e1\u0161 za sebou p\u00e1r vztah\u016f. Ale \u0159eknu ti jedno. Nikdy to neza\u010dalo takhle rychle,“ \u0159ekl Andreas.<\/div>\n
„Ale boj\u00edm se,“ \u0161eptl znovu Bill.<\/div>\n
„\u010ceho?“ v tu chv\u00edli Andreasovi nedo\u0161lo, \u017ee je t\u0159eba Tom na holky.<\/div>\n
„No, \u017ee m\u011b nebude cht\u00edt. \u017de\u2026“ nedo\u0159ekl to Bill.<\/div>\n
„Ale kdy\u017e o tom budeme jen mluvit, tak to nikdy nezjist\u00ed\u0161,“ \u0159ekl u\u017e v\u00e1\u017en\u011b Andreas.<\/div>\n
„Prav\u011b toho se boj\u00edm. \u017de ud\u011bl\u00e1m n\u011bco a Tom m\u011b pak nebude cht\u00edt vid\u011bt,“ \u0159ekl Bill a ztr\u00e1pen\u011b bratra objal.<\/p>\n

Andreasovi trhalo srdce, kdy\u017e takhle vid\u011bl sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku. Nikdy nebyl r\u00e1d, kdy\u017e Bill trp\u011bl. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee mu nedok\u00e1zal pomoct tak, jak by si p\u0159\u00e1l.<\/p>\n

**<\/p>\n

Tom sed\u011bl u sebe v pokoji a koukal do pr\u00e1zdna. Po\u0159\u00e1d v duchu c\u00edtil Bill\u016fv parf\u00e9m. Ka\u017ed\u00e1 jeho bu\u0148ka v t\u011ble byla prosycen\u00e1 jeho v\u016fn\u00ed. M\u011bl ho plnou hlavu. Jen zt\u011b\u017eka dopadl na postel a sna\u017eil se uklidnit. Pro p\u0159\u00edpad zav\u0159el o\u010di, ale jakmile tak ud\u011blal, zjevila se mu p\u0159ed o\u010dima Billova tv\u00e1\u0159. Tak kr\u00e1sn\u00e1, a\u017e d\u00edv\u010d\u00ed. Ty o\u010di pln\u00e9 \u010dokol\u00e1dy a rty jako dva okv\u011btn\u00ed l\u00edstky.<\/p>\n

„Bo\u017ee!“ vzdychl, kdy\u017e si uv\u011bdomil, jak o Billovi uva\u017euje. „Proboha, v\u017edy\u0165 jsem na holky,“ \u0161eptal si pro sebe.<\/div>\n

Ale do hlavy mu to ne\u0161lo. Byl na holky. Teda aspo\u0148 si to dote\u010f myslel. Ale jakmile se tu objevil Bill, v\u0161echno jeho p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed o sob\u011b samotn\u00e9m se zbortilo. Znovu otev\u0159el o\u010di a koukal na b\u00edl\u00fd strop nad sebou. P\u0159itom p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co se to s n\u00edm d\u011bje a jak to vy\u0159e\u0161it.<\/div>\n
Ani nesledoval, kolik \u010dasu ub\u011bhlo, a \u00fanavou usnul.<\/p>\n

**<\/p>\n

Bill se dal\u0161\u00ed den r\u00e1no vzbudil v nep\u0159\u00edjemn\u00e9 n\u00e1lad\u011b. Za prv\u00e9 se skoro nevyspal, proto\u017ee po\u0159\u00e1d myslel na Toma. Nebo sp\u00ed\u0161 na to, jestli by mu n\u011bkdy op\u011btovat ty sam\u00e9 city, kter\u00e9 se u Billa objevily za tak kr\u00e1tk\u00fd \u010das. B\u00e1l se jak\u00e9koliv reakce z Tomovy strany a p\u0159itom usnul a\u017e k r\u00e1nu. A za druh\u00e9 m\u011bl strach z toho, \u017ee by Tom jeho city neop\u011btoval. V\u0161echny jeho my\u0161lenky se motaly kolem Toma. Andreas i rodi\u010de poznali, \u017ee je duchem mimo, a \u017ee nem\u00e1 zrovna p\u0159\u00edjemnou n\u00e1ladu.<\/p>\n

V klidu se v\u0161ichni nasn\u00eddali, a pot\u00e9 se i rozlou\u010dili. Andreas musel na univerzitu a rodi\u010de do pr\u00e1ce. Bill m\u011bl vyrazit pozd\u011bji, jeliko\u017e t\u0159\u00edda, do kter\u00e9 chodil, m\u011bla prvn\u00ed hodinu t\u011blocvik, na kter\u00fd on nesm\u00ed. Byl by r\u00e1d, kdyby mohl, ale dokto\u0159i mu to zak\u00e1zali, i kdy\u017e je te\u010f vlastn\u011b \u00fapln\u011b zdrav\u00fd.<\/div>\n

Kdy\u017e se bl\u00ed\u017eila hodina Billova odchodu do \u0161koly, sna\u017eil se trochu uklidnit. V\u011bd\u011bl, \u017ee bude nerv\u00f3zn\u00ed v Tomov\u011b p\u0159\u00edtomnosti, ale doufal \u017ee si s n\u00edm i promluv\u00ed. Nebyl si v\u0161ak jist\u00fd, jestli je dobr\u00e9 mu \u0159\u00edct o sv\u00fdch citech. S\u00e1m v sob\u011b se nevyznal.<\/p>\n

**<\/p>\n

Tom byl po prvn\u00ed hodin\u011b, tedy po t\u011blocviku docela udiven\u00fd, \u017ee nevid\u011bl nikde Billa. Ani s\u00e1m sebe nech\u00e1pal. Kdy\u017e ale ve\u0161el do t\u0159\u00eddy, uvid\u011bl ho. Vypadal smutn\u011b. Zato Tom se pousm\u00e1l p\u0159i pohledu na n\u011bj.<\/p>\n

„Ahoj Bille,“ pozdravil ho, kdy\u017e do\u0161el k lavici.<\/div>\n

„Ahoj,“ usm\u00e1l se nesm\u011ble Bill.<\/div>\n
„Copak se d\u011bje? Vypad\u00e1\u0161 smutn\u011b,“ zaj\u00edmal se hned Tom.<\/div>\n
„\u0160patn\u00e1 noc,“ hlesl Bill.<\/div>\n
Tomovi p\u0159i\u0161lo, jako by se mu n\u011bjak Bill stranil. Nech\u00e1pal to.<\/div>\n
„Aha, to m\u011b mrz\u00ed,“ \u0159ekl jen Tom a doufal, \u017ee se Billova n\u00e1lada sprav\u00ed.<\/p>\n

**<\/p>\n

Cel\u00fd den m\u011bl Bill tu samou pochmurnou n\u00e1ladu. Nejhor\u0161\u00ed to bylo p\u0159i hodin\u00e1ch. Sed\u011bl s Tomem v jedn\u00e9 lavici a sna\u017eil se ho ignorovat. N\u011bkdy to ale ne\u0161lo a musel s n\u00edm mluvit. Nev\u011bd\u011bl, co mu \u0159\u00edct.<\/div>\n

Zrovna st\u00e1l p\u0159ed \u0161kolou a koukal kolem sebe. Byl tam u\u017e jedin\u00fd. V\u0161ichni se odebrali do sv\u00fdch domov\u016f. Trochu to Billovi vyhovovalo. Najednou ale uc\u00edtil n\u011b\u010d\u00ed dotek na rameni, a tak sebou \u0161kubnul. Kdy\u017e se oto\u010dil, st\u00e1l za n\u00edm Tom.<\/p>\n

„Pro\u010d u\u017e nejde\u0161 dom\u016f?“ usm\u00e1l se na n\u011bj.<\/div>\n

„Pot\u0159ebuju p\u0159em\u00fd\u0161let,“ odpov\u011bd\u011bl smutn\u011b Bill.<\/div>\n
„Bille, pro\u010d jsi tak smutn\u00fd? V\u010dera ses sm\u00e1l. Nech\u00e1pu to,“ zaj\u00edmal se Tom.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 nejsem smutn\u00fd,“ odporoval mu.<\/div>\n
„Bille, nejsem blbej. V\u0161iml jsem si, \u017ee se m\u011b sna\u017e\u00ed\u0161 ignorovat, a j\u00e1 chci v\u011bd\u011bt pro\u010d,“ Tom oto\u010dil Billa \u010delem k sob\u011b. Cht\u011bl to v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
Bill si povzdychl. V\u011bd\u011bl, \u017ee to jednou p\u0159ijde. Ale nah\u00e1n\u011blo mu strach to, \u017ee tohle p\u0159i\u0161lo tak brzy.<\/div>\n
„Nepochop\u00ed\u0161 to. Nikdy bys to nepochopil,“ \u0159ekl Bill, vysmekl se mu a ut\u00edkal pry\u010d.<\/div>\n
Pot\u0159eboval b\u00fdt s\u00e1m. Ani nezam\u00ed\u0159il dom\u016f.<\/p>\n

**<\/p>\n

O p\u00e1r hodin pozd\u011bji le\u017eel Tom na posteli a p\u0159ehr\u00e1val si cel\u00fd dne\u0161n\u00ed den. Sice bylo cel\u00e9 dopoledne a v\u011bt\u0161inu odpoledne hezky, ale te\u010f za okny zu\u0159ila bou\u0159ka. Tom ti\u0161e doufal, \u017ee Bill nen\u00ed n\u011bkde tam venku. M\u011bl o n\u011bj starost. Najednou ho ale z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed vytrhl Andyho vp\u00e1d do jeho pokoje.<\/p>\n

„Cos mu ud\u011blal?“ vyk\u0159ikl Andy a Tom se jen na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b pod\u00edval.<\/div>\n

„Co? Nech\u00e1pu, o kom mluv\u00ed\u0161,“ sna\u017eil se slovn\u011b br\u00e1nit Tom a posadil se.<\/div>\n
„O kom asi tak mluv\u00edm. O sv\u00fdm br\u00e1\u0161kovi. O Billovi!“ vyk\u0159ikl znovu a v tu chv\u00edli u\u017e sv\u00edral Tomovo triko, t\u011bsn\u011b pod l\u00edmcem.<\/div>\n
„Co se stalo?“ v Tomovi jakoby hrklo, kdy\u017e Andy vyslovil Billovo jm\u00e9no.<\/div>\n
„Co se stalo?! To si d\u011bl\u00e1\u0161 srandu? J\u00e1 se pt\u00e1m, cos mu ud\u011blal!“ Andyho hlas neutichal. Sp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b p\u0159id\u00e1val na s\u00edle.<\/div>\n
„Andy, j\u00e1 mu nic neud\u011blal. P\u0159\u00edsah\u00e1m,“ \u0159ekl Tom rychle. Trochu se b\u00e1l, \u017ee mu Andy jednu vraz\u00ed.<\/div>\n
Vtom ale Andyho stisk Tomova trika povolil.<\/div>\n
„Tak ale…“ sna\u017eil se slo\u017eit souvislou v\u011btu.<\/p>\n

autor: Terry Kaulitz<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Terry Kaulitz Aholky, moji mil\u00ed \ud83d\ude42 jsem moc r\u00e1da za va\u0161e komenty. Moc m\u011b pot\u011b\u0161ily, a to jsem si \u0159\u00edkala, \u017ee to nejsp\u00ed\u0161 nikdo nebude \u010d\u00edst… Ale je vid\u011bt, m\u00fdlila jsem se, a to dost\u2026 je vid\u011bt, \u017ee se v\u00e1m to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[480],"tags":[],"class_list":["post-7041","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-darovane-srdce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7041","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7041"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7041\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7041"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7041"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7041"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}