{"id":7042,"date":"2012-01-27T18:00:00","date_gmt":"2012-01-27T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7023"},"modified":"2012-01-27T18:00:00","modified_gmt":"2012-01-27T17:00:00","slug":"side-by-side-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/27\/side-by-side-14\/","title":{"rendered":"Side by side 14."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Pohladil jsem opatrn\u011b Billa po tv\u00e1\u0159i. Je tady je\u0161t\u011b minim\u00e1ln\u011b jedna v\u011bc, kter\u00e1 m\u011b opravdu zaj\u00edm\u00e1. Odkdy je vlastn\u011b na voz\u00ed\u010dku? M\u00e1 tenhle handicap u\u017e od d\u011btstv\u00ed? A hlavn\u011b… Co ho zavinilo?<\/em> Nemysl\u00edm si, \u017ee by m\u011bl nap\u0159\u00edklad d\u011btskou obrnu, ani nic podobn\u00e9ho, kdy\u017e byl mal\u00fd. Je norm\u00e1ln\u00ed, kdyby byl nemocn\u00fd takhle, tak co j\u00e1 v\u00edm, tak jsou ti lid\u00e9 i ment\u00e1ln\u011b retardovan\u00ed. Skousnul jsem si ret. Jak se ho m\u00e1m ale sakra zeptat, aby to nevyzn\u011blo blb\u011b? Fajn, n\u00e1dech a v\u00fddech, Tome. Zept\u00e1\u0161 se a prost\u011b to n\u011bjak dopadne. Nem\u016f\u017ee se st\u00e1t nic hor\u0161\u00edho, ne\u017e \u017ee t\u011b po\u0161le do h\u00e1je. Mhh, tohle m\u011b v\u00e1\u017en\u011b neuklidnilo, a u\u017e v\u016fbec mi to nep\u0159idalo na sebev\u011bdom\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „M\u016f\u017eu se t\u011b na n\u011bco zeptat?“ zad\u00edval jsem se mu do hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed pln\u00fdch h\u0159ejiv\u00e9 \u010dokol\u00e1dy. Cel\u00e9 l\u00ed\u010den\u00ed m\u00e1 sice zni\u010den\u00e9, p\u0159esto se mi to l\u00edb\u00ed, proto\u017ee to m\u00e1 n\u011bco do sebe.<\/div>\n

„Ptej se.“ odsouhlasil. J\u00f3, kdybys v\u011bd\u011bl, na co se t\u011b chci vlastn\u011b zeptat… Takhle ochotn\u011b bys rozhodn\u011b nesouhlasil.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1, no… Umh,“ zase jsem se za\u010dal z nerv\u00f3zy potit. U\u017e rad\u011bji ani nepo\u010d\u00edt\u00e1m, pokolik\u00e1t\u00e9 dneska. „Sm\u011bl bych v\u011bd\u011bt, odkdy jsi vlastn\u011b posti\u017een\u00fd?“<\/div>\n
Vydechnul a pod\u00edval se do zem\u011b z prken. Tu\u0161il jsem, \u017ee mu bude moje ot\u00e1zka nep\u0159\u00edjemn\u00e1, ale \u017ee by a\u017e takhle moc? No, je\u0161t\u011b aby ne. Nikomu by to nebylo p\u0159\u00edjemn\u00e9, ani tob\u011b, Thomasi. Uva\u017euj!<\/em> Promlouval ke mn\u011b vnit\u0159n\u00ed hlas. V\u00e1\u017en\u011b bych ho nejrad\u011bji vypnul, kdyby to bylo alespo\u0148 mo\u017en\u00e9. Nesn\u00e1\u0161\u00edm to.<\/em><\/div>\n
„Jsem v tomhle stavu… Rok. Po nehod\u011b. Jeli jsme z oslavy, v aut\u011b byl taky n\u011bjakej ten alkohol, ale… N\u011bjakej blbec do n\u00e1s narazil,“ u\u0161kl\u00edbnul se. Polknul jsem. Nehoda p\u0159ed rokem, hodn\u011b lid\u00ed. A\u017e n\u011bjak n\u00e1padn\u011b mi to p\u0159ipom\u00edn\u00e1 moji nehodu. Auto se z toho vzpamatov\u00e1v\u00e1 dodnes. Do servisu jsem ho dal zhruba p\u0159ed m\u011bs\u00edcem, kdy jsem kone\u010dn\u011b u\u0161et\u0159il na drahou opravu. Do t\u00e9 doby bylo auto v gar\u00e1\u017ei nepou\u017eiteln\u00e9. Cht\u011bl bych, aby mi o t\u00e9 nehod\u011b \u0159ekl v\u00edc.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> „Jak\u00e9 zna\u010dky bylo auto, ve kter\u00e9m jste jeli vy?“ pokra\u010doval jsem v t\u00e1z\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„St\u0159\u00edbrnej citroen.“<\/div>\n
Zalapal jsem po dechu. Tak\u017ee jsem nehodu zavinil asi j\u00e1… Proto\u017ee tohle by byla v\u00e1\u017en\u011b n\u011bjak\u00e1 velk\u00e1 shoda n\u00e1hod. Ob\u010das se to ale stane, ani nev\u00edm m\u00edsto.<\/em><\/div>\n
„Kde se to stalo?“<\/div>\n
„Tome, pro\u010d? J\u00e1 na to nerad vzpom\u00edn\u00e1m, ch\u00e1pe\u0161? Pro\u010d m\u00e1\u0161 takov\u00e9… Ot\u00e1zky? Stejn\u011b to nevr\u00e1t\u00ed\u0161,“ zakroutil roz\u010dilen\u011b hlavou. M\u011bl jsem pocit, jako kdybych p\u00edchnul do vos\u00edho hn\u00edzda. J\u00e1 bych se neptal, kdybych… Kdybych si nemyslel, \u017ee za to m\u016f\u017eu j\u00e1.<\/em> Pot\u0159ebuji prost\u011b v\u011bd\u011bt, kde se to stalo, kdy\u017e se u\u017e tolik v\u011bc\u00ed shoduje.<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm, je to pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9,“ vydechnu. Douf\u00e1m, \u017ee se nebude pt\u00e1t pro\u010d, nev\u011bd\u011bl bych, co mu na to m\u00e1m odpov\u011bd\u011bt. Nem\u016f\u017eu mu jen tak \u0159\u00edct: ‚Mysl\u00edm si, \u017ee jsem nehodu zavinil, tak sorry, \u017ee jsi ochrnut\u00fd.‘. To prost\u011b nejde.<\/p>\n

<\/em> „Dob\u0159e,“ p\u0159iv\u0159el o\u010di a z\u00e1dy se op\u0159el o st\u011bnu alt\u00e1nu, „nehoda se stala p\u00e1r kilometr\u016f p\u0159ed sjezdem z d\u00e1lnice do m\u011bsta. Celou dobu to bylo v pohod\u011b, kdy\u017e najednou…“ stisknul k sob\u011b v\u00ed\u010dka, „promi\u0148, nem\u016f\u017eu o tom mluvit. Nerad na to vzpom\u00edn\u00e1m,“ objal si t\u011blo pa\u017eemi, kousal si ret. V\u00e1\u017en\u011b mu je to hodn\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9, je to poznat hned na prvn\u00ed pohled.<\/em> Ani se mu nediv\u00edm, byl bych na tom stejn\u011b jako on. Je to pochopiteln\u00e9. P\u00e1r okam\u017eik\u016f, kter\u00e9 mu zm\u011bnily \u00fapln\u011b \u017eivot, nem\u016f\u017ee m\u00edt r\u00e1d.<\/p>\n

Zatm\u011blo se mi p\u0159ed o\u010dima, za\u0161kubalo mi ve sp\u00e1nc\u00edch. Najednou jsem nevid\u011bl p\u0159ed sebou krajinu, na kterou dopadal sn\u00edh, ale m\u011bl jsem p\u0159ed o\u010dima nehodu, kter\u00e1 se mi stala p\u0159ed rokem.<\/p>\n<\/div>\n

… flashback …<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\n

Jel jsem z n\u00e1kupu. Bylo u\u017e celkem pozd\u011b, ale… Nikdy nechod\u00edm na v\u011bt\u0161\u00ed n\u00e1kupy p\u0159es den, kdy\u017e tam je plno a ani se \u010dlov\u011bk do reg\u00e1l\u016f s vystaven\u00fdm zbo\u017e\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 nedostane. Ve\u010der u\u017e je tam v\u011bt\u0161\u00ed klid, i prodava\u010dky jsou mnohem vst\u0159\u00edcn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e jim u kasy ne\u010dek\u00e1 takov\u00e1 spousta z\u00e1kazn\u00edk\u016f. Zbo\u017e\u00ed je po\u0159\u00e1d stejn\u00e9, tak\u017ee o nic nep\u0159ijdu.<\/p><\/div>\n

Zes\u00edlil jsem hlasitost u r\u00e1dia, kdy\u017e za\u010dala hr\u00e1t p\u00edsni\u010dka od Samyho Deluxe. Pod\u00edval jsem se z okna. Pr\u0161\u00ed, to nen\u00ed moc p\u011bkn\u00e9… Zapnul jsem st\u011bra\u010de, prsty jsem poklep\u00e1val do volantu, do rytmu hraj\u00edc\u00ed hudby. P\u0159idal jsem plyn. D\u00e1lnice je v tuhle dobu kousek od m\u011bsta snad poka\u017ed\u00e9 skoro pr\u00e1zdn\u00e1. Dal\u0161\u00ed z v\u00fdhod, kdy\u017e miluji rychlou j\u00edzdu. Nemus\u00edm se ohl\u00ed\u017eet na ostatn\u00ed \u0159idi\u010de.<\/p>\n

Pod\u00edval jsem se na tachometr, spokojen\u011b jsem se pousm\u00e1l. Jedu rychlost\u00ed 150 km\/h. To je v\u00e1\u017en\u011b fajn.<\/em> Je\u0161t\u011b jsem zrychlil a pod\u00edval se z okna p\u0159ed sebe.<\/div>\n

„Kurva!“ zak\u0159i\u010del jsem, kdy\u017e se ze zat\u00e1\u010dky vy\u0159\u00edtilo st\u0159\u00edbrn\u00e9 auto. Ihned jsem za\u010dal zpomalovat, semknul jsem v\u00ed\u010dka, kdy\u017e se najednou ozvala hlasit\u00e1 r\u00e1na. Z toho, co jsem stihl zahl\u00e9dnout, ne\u017e se mi zabo\u0159ila hlava do airbagu\u2026 nebyl to v\u016fbec p\u011bkn\u00fd obr\u00e1zek. Auto, se kter\u00fdm jsem se srazil, se oto\u010dilo na st\u0159echu. D\u00e1l jsem u\u017e o ni\u010dem nev\u011bd\u011bl, hlavu jsem m\u011bl zabo\u0159enou v airbagu. Zt\u011b\u017eka se mi d\u00fdchalo, c\u00edtil jsem, jak mi po cel\u00e9m obli\u010deji te\u010de krev, a najednou\u2026 Zatm\u011blo se mi p\u0159ed o\u010dima.<\/p>\n

Nev\u00edm, jak tenhle stav dlouho trval. Jist\u00e1 byla jedna v\u011bc, sly\u0161el jsem protivn\u00e9 zvuky houka\u010dek, bolela m\u011b z toho hlava. C\u00edtil jsem, \u017ee le\u017e\u00edm, pomalu jsem pootev\u0159el o\u010di. Sc\u00e9na, kter\u00e1 se mi naskytla, nebyla ani tro\u0161ku p\u011bkn\u00e1. Moje auto tot\u00e1ln\u011b na \u0161rot, u druh\u00e9ho byli je\u0161t\u011b hasi\u010di. V\u0161ude byly st\u0159epy a krev. Vedle m\u011b byl na leh\u00e1tku \u010dernovlas\u00fd kluk, podle toho, co jsem vid\u011bl\u2026 Byl na tom mnohem h\u016f\u0159 ne\u017e j\u00e1. Zav\u0159el jsem zase zp\u00e1tky o\u010di, bolest tak byla men\u0161\u00ed.<\/p>\n

*<\/p>\n

Le\u017eel jsem v nemocnici u\u017e n\u011bkolik\u00e1t\u00fd den. Ka\u017ed\u00fdm dnem mi bylo l\u00e9pe, ale st\u00e1le jsem si nep\u0159\u00e1l \u017e\u00e1dn\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy. Cht\u011bl jsem, aby mi n\u011bkdo vysv\u011btlil, co se vlastn\u011b v onen den stalo. Zabil jsem n\u011bkoho?<\/em> To byla ot\u00e1zka, kter\u00e1 m\u011b tr\u00e1pila ze v\u0161ech \u00fapln\u011b nejv\u00edc. Nebyl tady za mnou nikdo, ani policie. Nemocni\u010dn\u00ed person\u00e1l mi ne\u0159ekl o nehod\u011b v\u016fbec nic.<\/div>\n

Zavr\u010del jsem na p\u0159\u00edstroj, ze kter\u00e9ho vedly hadi\u010dky do m\u00e9ho t\u011bla. M\u00e1m je snad v\u0161ude. Od l\u00e9ka\u0159\u016f v\u00edm, \u017ee m\u00e1m zlomen\u00e1 t\u0159i \u017eebra, nos, ruku a pohmo\u017ed\u011bnou nohu. V\u00e1\u017en\u011b\u2026 \u00da\u017easn\u00e9. Nic lep\u0161\u00edho jsem si nemohl p\u0159\u00e1t, opravdu.<\/p>\n

<\/em> V m\u00edstnosti se rozezvu\u010del klepot na dve\u0159e. Polknul jsem. Kdo to m\u016f\u017ee sakra b\u00fdt?<\/div>\n

„D\u00e1le,“ vyzval jsem hosta. Ve dve\u0159\u00edch se objevil kluk v py\u017eamu. Eh? M\u011bl bych ho snad zn\u00e1t?<\/em><\/div>\n
„Nezn\u00e1\u0161 m\u011b, ale to nevad\u00ed. Chci ti jenom \u0159\u00edct, \u017ee jsi mi zabil k\u00e1mo\u0161e a dal\u0161\u00edch p\u00e1r lid\u00ed v aut\u011b. Norm\u00e1ln\u011b bych t\u011b nechal, a\u0165 si to po\u0159\u00e1dn\u011b odsere\u0161\u2026 Ale vzhledem k okolnostem, kter\u00e9 byly\u2026 V\u0161em jsem dal prachy, nikdo to nebude rozmaz\u00e1vat. Tak\u017ee o tom laskav\u011b dr\u017e hubu i ty. V aut\u011b nebyl t\u00e9m\u011b\u0159 nikdo plnoletej, dok\u00e1\u017ee\u0161 si p\u0159edstavit, co by se d\u011blo, ne?“ op\u0159el se klidn\u011b o st\u011bnu. Nech\u00e1pav\u011b na n\u011bj kouk\u00e1m. Jak prachy? Co po mn\u011b\u2026 Vlastn\u011b v\u016fbec chce?<\/em> Semknu k sob\u011b rty.<\/div>\n
„Nebudu ml\u010det.“<\/div>\n
„Bude\u0161 kurva ml\u010det, proto\u017ee za tu zasranou nehodu m\u016f\u017ee\u0161 i ty. Taky bys m\u011bl probl\u00e9my. Jel jsi rychle, zabil jsi lidi, n\u011bkter\u00fd v\u00e1\u017en\u011b zranil. Je to pro tebe lep\u0161\u00ed,“ syknul a s hlasit\u00fdm bouchnut\u00edm dve\u0159\u00ed ode\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
… konec flashbacku …<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

\u0160kubnul jsem hlavou. Vzpom\u00ednky na nehodu jsou opravdu hodn\u011b \u017eiv\u00e9. P\u0159ed o\u010dima to vid\u00edm tak, jako kdybych to pr\u00e1v\u011b znovu pro\u017e\u00edval. Nen\u00ed to v\u016fbec nic p\u0159\u00edjemn\u00e9ho. St\u0159epy, zni\u010den\u00e1 auta, krev. Nikdy na ten pohled nezapomenu.<\/em> Pod\u00edval jsem se na Billa, nasucho jsem polknul. Z cel\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u011b p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b rozbolela hlava. C\u00edt\u00edm, jak mi ve sp\u00e1nc\u00edch pulzuje krev. Je to ze stresu, zn\u00e1m to. M\u00e1m to \u0159\u00edct Billovi? \u017de zn\u00e1m vin\u00edka? Nebo m\u00e1m o tom prost\u011b ml\u010det\u2026 A nechat to v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed b\u00fdt? Pokud mu to ne\u0159eknu\u2026 A s\u00e1m se to n\u011bjak dozv\u00ed, bude to hor\u0161\u00ed, jak pro n\u011bj, tak pro m\u011b. Na druhou stranu\u2026 Kdy\u017e to nev\u00ed dodnes, nemusel by se to dozv\u011bd\u011bt nikdy. V\u00e1\u017en\u011b je t\u011b\u017ek\u00e9 zvolit tu spr\u00e1vn\u011bj\u0161\u00ed mo\u017enost.<\/p>\n

<\/em> „Tome? Jsi v pohod\u011b?“ \u0161\u0165ouchnul m\u011b Bill lehce do boku. Zamrkal jsem, opravdu vypad\u00e1m tak moc nesoust\u0159ed\u011bn\u00fd? Ani mi to nep\u0159ijde, ale tak\u2026 On to vn\u00edm\u00e1 jinak. Pod\u00edval jsem se mu do tv\u00e1\u0159e, skousnul jsem si ret. Jak jsem jenom mohl n\u011bkomu, jako je on\u2026 A\u010d necht\u011bn\u011b, ubl\u00ed\u017eit? Jedin\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed je, \u017ee tehdy p\u0159i t\u00e9 nehod\u011b nezem\u0159el.<\/div>\n

„Jo, jo, jsem. Jenom jsem se zamyslel,“ alespo\u0148 tro\u0161ku jsem se pokusil o \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Ten \u00fasm\u011bv ti nejde od srdce,“ zakroutil hlavou, „\u0159ekne\u0161 mi, co t\u011b tr\u00e1p\u00ed?“<\/div>\n
„No\u2026“ rozbu\u0161ilo se mi srdce, rozklepaly prsty. \u0158eknu mu to, nebudu riskovat, \u017ee to ud\u011bl\u00e1 n\u011bkdo jin\u00fd.<\/div>\n
„Tak\u017ee…?“ vyt\u00e1hnul upraven\u00e9 obo\u010d\u00ed, „nechci, aby mezi n\u00e1mi byla tajemstv\u00ed. V\u00edm, \u017ee to nen\u00ed v\u016fbec p\u0159\u00edjemn\u00e9\u2026 Tak\u017ee mluv,“ pob\u00eddnul m\u011b. Ano, v\u00e1\u017en\u011b vyzn\u011blo skv\u011ble, \u017ee nechce, aby mezi n\u00e1mi byla tajemstv\u00ed, kdy\u017e s\u00e1m mi celou dobu tajil takovou podstatou v\u011bc. Ale fajn, nebudu jako on a pov\u00edm mu to. Jenom\u2026 Jak za\u010d\u00edt.<\/em> Pustil jsem ret, kter\u00fd jsem sv\u00edral jemn\u011b mezi zuby.<\/p>\n

„Jak jsi mluvil o t\u00e9 dopravn\u00ed nehod\u011b,“ vypadalo to, \u017ee m\u011b chce p\u0159eru\u0161it. Zakroutil jsem hlavou a zastavil jsem ho rukou, chci mu to \u0159\u00edct v\u0161echno najednou, bude to\u2026 Jednodu\u0161\u0161\u00ed. „Jak jsi mluvil o t\u00e9 nehod\u011b, n\u011bco mi to p\u0159ipomn\u011blo. Zhruba p\u0159ed rokem jsem boural. Ve druh\u00e9m aut\u011b bylo hodn\u011b lid\u00ed. J\u00e1 jsem jel rychle, \u0159idi\u010d byl \u00fadajn\u011b opil\u00fd. Vedle m\u011b byl na leh\u00e1tku kluk, tob\u011b hrozn\u011b podobn\u00fd. V\u00edc\u2026 Nev\u00edm. Pak za mnou p\u0159i\u0161el n\u011bjakej kluk s t\u00edm, \u017ee m\u00e1m dr\u017eet hubu, \u017ee v\u0161em zaplatil, a\u0165 se to nerozmaz\u00e1v\u00e1. Vzpomn\u011bl jsem si na tohle p\u0159ed chvilkou, kdy\u017e jsi \u0159ekl, jak a kde se to stalo. V\u0161echno mi do sebe zapad\u00e1 tak, \u017ee jsem byl spoluvin\u00edk. V\u00edm, \u017ee t\u00edm nic nesprav\u00edm, ale\u2026 Omlouv\u00e1m se, Bille. Kdyby to jakkoliv \u0161lo, naprav\u00edm to,“ celou dobu sv\u00e9ho monologu jsem se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed. Nyn\u00ed se mu za\u010d\u00ednaly napl\u0148ovat slzami. Nat\u00e1hnul jsem k jeho obli\u010deji ruku, abych mu kapky, kter\u00e9 se pomalu z o\u010d\u00ed vyl\u00e9valy na tv\u00e1\u0159e, ot\u0159el, on mi ale ruku odstr\u010dil.<\/div>\n

„Dej m\u011b pros\u00edm do voz\u00ed\u010dku\u2026 Chci j\u00edt zp\u00e1tky,“ utekl mu vzlyk. Nejrad\u011bji bych ho pevn\u011b objal, ut\u011b\u0161il, ale v t\u00e9to situaci to rad\u011bji nebudu pokou\u0161et, proto\u017ee jsem ho rozru\u0161il.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, nem\u016f\u017eu ti br\u00e1nit,“ vzal jsem si ho na ruce tak jako p\u0159edt\u00edm. Se\u0161el jsem s n\u00edm z alt\u00e1nku, posadil jsem ho do k\u0159esla. Pohladil jsem ho jemn\u011b po vlasech, nemohl jsem si to prost\u011b odpustit\u2026 Moji ruku st\u00e1hl pry\u010d.<\/p>\n

„Nesahej na m\u011b,“ syknul, „ubl\u00ed\u017eil jsi mi u\u017e dost,“ ot\u0159el si o\u010di a hlasit\u011b za\u0161tkal. Op\u0159el si jednu ruku o op\u011brku na voz\u00ed\u010dku, polo\u017eil si na ni hlavu. Ubl\u00ed\u017eil jsem mu\u2026 Dost? Kdybych mu to ne\u0159ekl, nev\u00ed to. Ne\u010dekal jsem, \u017ee jeho reakce bude takhle hodn\u011b bou\u0159liv\u00e1. Kdybych to v\u011bd\u011bl, ne\u0159eknu mu to, a\u0165 se d\u011bje co se d\u011bje. Jeho chov\u00e1n\u00ed m\u011b v\u00e1\u017en\u011b mrz\u00ed. On mi lhal mnohem d\u00e9le, odpustil jsem mu. A te\u010f d\u011bl\u00e1 tohle.<\/em><\/div>\n

„Jo, jak mysl\u00ed\u0161,“ zakroutil jsem hlavou a povzdechnul si. Douf\u00e1m, \u017ee jeho na\u0161tvanost na moji osobu vyprch\u00e1 a bude ochotn\u00fd bavit se d\u00e1l se mnou norm\u00e1ln\u011b. Za p\u00e1r dn\u00ed\u2026<\/em><\/div>\n
„Kdybys nejel jak \u0161\u00edlenec, nic se nemus\u00ed kurva st\u00e1t, j\u00e1 bych byl norm\u00e1ln\u00ed,“ zavr\u010del na\u0161tvan\u011b a nasucho vzlyknul. Jeho slova m\u011b v\u00e1\u017en\u011b bodaj\u00ed u srdce. V\u017edy\u0165 je\u2026 Norm\u00e1ln\u00ed, jenom m\u00e1 voz\u00ed\u010dek, to nen\u00ed nic stra\u0161n\u00e9ho. Uvnit\u0159 je dobr\u00fd \u010dlov\u011bk, vypad\u00e1 kr\u00e1sn\u011b, na tom voz\u00ed\u010dek prost\u011b nic nezm\u011bn\u00ed.<\/em> Ale l\u00edbit si to nenech\u00e1m, proto\u017ee nehodu zavinil hlavn\u011b jeho kamar\u00e1d, kter\u00fd nem\u011bl za volantem rozhodn\u011b co d\u011blat? To u\u017e Bill nevid\u00ed?<\/em><\/div>\n
„Bille, zklidni se. P\u0159izn\u00e1v\u00e1m, jel jsem rychle. Okey, byla to chyba. Ale sakra\u2026 Ten v\u00e1\u0161 \u0159idi\u010d vjel do protism\u011bru, byl opilej, ur\u010dit\u011b i sjetej, nedivil bych se. Nem\u016f\u017eu za to jenom j\u00e1. To u\u017e nevid\u00ed\u0161? Vinna je na obou stran\u00e1ch,“ zakroutil jsem hlavou. Nev\u00edm, jak mu to m\u00e1m vysv\u011btlit, aby to nevyzn\u011blo hnusn\u011b. Mo\u017en\u00e1 to nech\u00e1m na d\u00fdl, proto\u017ee on se nebude te\u010f se mnou bavit, typuji.<\/p>\n

Dojeli jsme do s\u00e1lu. Bill si znovu ot\u0159el o\u010di, oto\u010dil se na m\u011b. Zmu\u010den\u00fd v\u00fdraz, uplakan\u00e9 o\u010di, zoufalost. Je mi ho tak moc l\u00edto\u2026<\/div>\n

„Ahoj,“ vydechl a zase se oto\u010dil zp\u00e1tky. Jel pomalu pry\u010d ode m\u011b.<\/div>\n
Nezbylo mi nic jin\u00e9ho, ne\u017e se za Billem d\u00edvat. Jel ke stolu, kde bylo spousta lid\u00ed. Ur\u010dit\u011b to je rodina\u2026 Probod\u00e1val jsem Billa pohledem, sklopil jsem pohled, kdy\u017e objal mamku. Cel\u00fd jsem to zni\u010dil\u2026 Op\u011bt.<\/p>\n

autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine Pohladil jsem opatrn\u011b Billa po tv\u00e1\u0159i. Je tady je\u0161t\u011b minim\u00e1ln\u011b jedna v\u011bc, kter\u00e1 m\u011b opravdu zaj\u00edm\u00e1. Odkdy je vlastn\u011b na voz\u00ed\u010dku? M\u00e1 tenhle handicap u\u017e od d\u011btstv\u00ed? A hlavn\u011b… Co ho zavinilo? Nemysl\u00edm si, \u017ee by m\u011bl nap\u0159\u00edklad d\u011btskou obrnu,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[475],"tags":[],"class_list":["post-7042","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-side-by-side"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7042","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7042"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7042\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7042"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7042"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7042"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}