{"id":7051,"date":"2012-01-25T17:00:00","date_gmt":"2012-01-25T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7032"},"modified":"2012-01-25T17:00:00","modified_gmt":"2012-01-25T16:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-57","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/25\/me-myself-and-romeo-57\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 57."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
S pusou doko\u0159\u00e1n hled\u00edm na osobu, uvelebenou na koberci uprost\u0159ed m\u00edstnosti, jak pohupuje nohama ve vzduchu, ot\u00e1\u010d\u00ed str\u00e1nky magaz\u00ednu a po\u0161klebuje se. Na tom by nebylo nic a\u017e tak zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, mou pozornost zaujala sp\u00ed\u0161e viz\u00e1\u017e ne\u017e \u010dinnost doty\u010dn\u00e9ho. Pete se v\u010dera nechal sly\u0161et, \u017ee nem\u016f\u017ee uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee si n\u011bkdo jako Bill obl\u00e9kl poc\u00e1kan\u00e9 kalhoty a sat\u00e9novou ko\u0161ili s ma\u0161l\u00ed. R\u00e1d bych v\u011bd\u011bl, co by \u0159ekl na tohle.<\/em> Co se m\u011b t\u00fd\u010de, nem\u016f\u017eu b\u00fdt zasko\u010den v\u00edce. To ale nen\u00ed zp\u016fsobeno dal\u0161\u00edm exkluzivn\u00edm svr\u0161kem z jeho \u0161atn\u00edku, n\u00fdbr\u017e n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm. Dvoj\u010de je oble\u010deno tak, jak jsem jej u\u017e dlouho nem\u011bl mo\u017enost spat\u0159it. Norm\u00e1ln\u011b. K naprosto oby\u010dejn\u00fdm d\u017e\u00edn\u016fm bez jak\u00fdchkoli p\u0159\u00edzdob si obl\u00e9kl tri\u010dko s jednoduch\u00fdm potiskem a cel\u00e9 to doplnil pl\u00e1t\u011bn\u00fdmi teniskami. Vlasy skryl pod kostkovanou k\u0161iltovku, kterou jsem na n\u011bm vid\u011bl naposledy v sedmn\u00e1cti, pokud si dob\u0159e pamatuji. Byl jsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee star\u00e9 oble\u010den\u00ed nekompromisn\u011b vyh\u00e1zel, nahradil jej j\u00edm navr\u017een\u00fdmi modely nebo kousky ze sal\u00f3n\u016f vyhl\u00e1\u0161en\u00fdch n\u00e1vrh\u00e1\u0159\u016f, a ono to bude jinak.<\/p>\n

„Marion nevy\u0159\u00eddila, co jsem na\u0159\u00eddil?“ Zept\u00e1 se, ani\u017e by p\u0159estal listovat \u010dasopisem a v\u011bnoval mi jedin\u00fd pohled. Tak\u017ee p\u0159ece jen zaznamenal mou p\u0159\u00edtomnost a v\u00ed o mn\u011b. Pouze na m\u011b hr\u00e1l divad\u00fdlko. Ot\u00e1zka m\u011b p\u0159im\u011bje p\u0159estat zkoumat jeho dne\u0161n\u00ed outfit a zam\u011b\u0159it pozornost jinam. Pust\u00edm kliku, kterou jsem dote\u010f sv\u00edral v ruce, a o kus se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm.<\/div>\n

„Ale vy\u0159\u00eddila a nezapomn\u011bla m\u011b upozornit, \u017ee m\u00e1\u0161 moc pr\u00e1ce.“ Dod\u00e1m u\u0161t\u011bpa\u010dn\u011b. Bill se na m\u011b kr\u00e1tce pod\u00edv\u00e1, prohl\u00e9dne si m\u011b od hlavy a\u017e k pat\u011b, a nakonec se pomalu zvedne ze zem\u011b. Doprov\u00e1zen m\u00fdm pohledem doraz\u00ed ke stolu, obejde jej a ne\u017e usedne na \u017eidli, odn\u011bkud vylov\u00ed krabici.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„D\u00e1\u0161 si pizzu?“ Nab\u00eddne mi kousek italsk\u00e9 pochoutky a s\u00e1m se do jednoho zakousne. Asi jsem se zbl\u00e1znil! Doned\u00e1vna je\u0161t\u011b chroupal zeleninu jak n\u011bjak\u00fd kr\u00e1l\u00edk, po\u010d\u00edtal kalorie a dneska se tu cpe pizzou. Kam se pod\u011bla jeho posedlost a snaha nep\u0159ibrat ani gram?<\/div>\n
„D\u00edky, nechci. Chci s tebou mluvit.“ Na okam\u017eik p\u0159estane \u017ev\u00fdkat, dosedne na \u017eidli, op\u0159e se a hod\u00ed si nohy na st\u016fl. V t\u00e9to pozici na m\u011b k\u00fdvne, jako\u017ee poslouch\u00e1. Zav\u0159u pusu a uva\u017euj\u00edce nad t\u00edm, zda sn\u00edm \u010di bd\u00edm, se p\u0159esunu k jednomu z voln\u00fdch k\u0159esel. Usad\u00edm se do n\u011bj a zhluboka se nadechnu. Cestou sem jsem si p\u0159edem promyslel a p\u0159ipravil, jak za\u010dnu, na co se jej zept\u00e1m, av\u0161ak te\u010f nev\u00edm, co \u0159\u00edct. Zp\u016fsob, jak\u00fdm na m\u011b Bill z\u00edr\u00e1, mi toti\u017e v\u016fbec nepom\u00e1h\u00e1.<\/p>\n

„J\u00e1 t\u011b poslouch\u00e1m, Tome.“ Zahuhl\u00e1, kdy\u017e se natahuje pro dal\u0161\u00ed troj\u00faheln\u00edk, z n\u011bj\u017e po\u0159\u00e1dn\u00fd kus ukousne a nespou\u0161t\u00edce ze m\u011b o\u010di sousto pe\u010dliv\u011b p\u0159e\u017evykuje. Podruh\u00e9 tedy nasaji vzduch do plic a kone\u010dn\u011b v sob\u011b najdu odvahu promluvit.<\/div>\n

„Jak se ti dneska da\u0159\u00ed?“ Vezmu to z jin\u00e9ho konce, ne\u017e jsem pl\u00e1noval. Ostatn\u011b, nikdy nen\u00ed na \u0161kodu zmapovat situaci.<\/div>\n
„Co mysl\u00ed\u0161?“ Prop\u00e1l\u00ed m\u011b tmav\u00fdma o\u010dima, kter\u00e9 vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159imhou\u0159\u00ed a zk\u0159iv\u00ed obli\u010dej v nehezkou grimasu. Bl\u00e1hov\u011b jsem uv\u011b\u0159il tomu, \u017ee by mohl b\u00fdt dob\u0159e nalad\u011bn, ale jak vid\u00edm, m\u00fdlil jsem se. N\u00e1ladu m\u00e1 stejnou jako v\u010dera, mo\u017en\u00e1 o n\u011bco hor\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se za ten v\u010derej\u0161ek.“ P\u0159esto\u017ee jsem v podstat\u011b neud\u011blal nic \u0161patn\u00e9ho, m\u00e1m \u0161\u00edlen\u00e9 v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed. U\u017e po jeho odchodu za\u010daly, v noci jsem kv\u016fli nim nespal, a nakonec m\u011b dovedly a\u017e sem. Nebo moje kroky nezam\u00ed\u0159ily jen kv\u016fli v\u00fd\u010ditk\u00e1m do m\u00edst, kam jsem p\u0159\u00edsahal, \u017ee u\u017e nikdy nevkro\u010d\u00edm? \u017de by za t\u00edm bylo je\u0161t\u011b n\u011bco jin\u00e9ho?<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e m\u00e1me hotovou koupelnu?“ Polo\u017e\u00ed mi Bill ot\u00e1zku, jako by moje p\u0159ede\u0161l\u00e1 slova v\u016fbec nezaregistroval. Vstane a b\u011bhem n\u011bkolika sekund stoj\u00ed u m\u011b. Jak jsem p\u0159edv\u00eddal, vyhoupne se na desku, p\u0159ek\u0159\u00ed\u017e\u00ed nohy a ukousne pizzu. Kdy\u017e sousto polkne, pokra\u010duje v hovoru: „Nakonec jsem p\u016fvodn\u00ed n\u00e1vrh \u00fapln\u011b zm\u011bnil. Po\u0159\u00e1d to ale bude lep\u0161\u00ed ne\u017e ty k\u00fd\u010dovit\u00e9 kytky, co tam byly p\u0159edt\u00edm, ne?“<\/div>\n

„Bille, poslouchal jsi m\u011b? \u0158\u00edkal jsem, \u017ee m\u011b mrz\u00ed v\u010derej\u0161ek.“ N\u011bjak\u00e1 koupelna je mi moment\u00e1ln\u011b naprosto ukraden\u00e1. A\u010dkoli, m\u00e1m-li b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd, ona mi byla voln\u00e1 v\u017edycky. A nejen koupelna, celej ten zpropadenej bar\u00e1k. Stejn\u011b n\u00e1m p\u0159inesl jen sm\u016flu. Samotn\u00fd Satan musel Billovi nakukat, aby jej koupil. Um\u00edst\u011bn\u00ed vedle Domu hr\u016fzy by tomu i odpov\u00eddalo.<\/div>\n
„A?“ Zat\u0159ese hlavou a zatv\u00e1\u0159\u00ed se, jako by v\u016fbec netu\u0161il, co se v\u010dera stalo. „Co kdybys jel se mnou? Uk\u00e1zal bych ti to tam. Jsem si jist, \u017ee si to zamiluje\u0161 stejn\u011b jako j\u00e1.“ D\u00e1l pokra\u010duje v konverzaci na j\u00edm zvolen\u00e9 t\u00e9ma a zcela ignoruje moji snahu pohovo\u0159it si o v\u010derej\u0161\u00ed nep\u0159\u00edjemn\u00e9 situaci, kter\u00e1 se odehr\u00e1la u m\u011b v p\u0159eds\u00edni. \u010c\u00edm d\u00e9le se tak d\u011bje, t\u00edm v\u00edce ve mn\u011b p\u0159evl\u00e1d\u00e1 pocit, \u017ee Bill cel\u00fd v\u010derej\u0161ek nebo alespo\u0148 setk\u00e1n\u00ed s Petem n\u011bjak\u00fdm z\u00e1zra\u010dn\u00fdm zp\u016fsobem vyt\u011bsnil ze sv\u00e9 pam\u011bti. N\u011bco jako t\u0159\u00eddi\u010d vzpom\u00ednek. Hezk\u00e9 si uchov\u00e1m, o\u0161kliv\u00e9 prost\u011b sma\u017eu.<\/div>\n
„Nechci nikam jet.“ Razantn\u011b jej odm\u00edtnu. „Cht\u011bl bych si s tebou kone\u010dn\u011b…“<\/p>\n

Uml\u010d\u00ed m\u011b ve chv\u00edli, kdy uchop\u00ed moje z\u00e1p\u011bst\u00ed a p\u0159it\u00e1hne si je bl\u00ed\u017ee k obli\u010deji, aby zjistil, kolik je hodin. Kr\u00e1tce na\u0161pul\u00ed rty, nakr\u010d\u00ed \u010delo, co\u017e vypad\u00e1, \u017ee nad n\u011b\u010d\u00edm uva\u017euje. Nejsp\u00ed\u0161 v hlav\u011b ot\u00e1\u010d\u00ed str\u00e1nkami di\u00e1\u0159e, pro\u010d\u00edt\u00e1 \u00fakoly a zva\u017euje, zda m\u016f\u017ee n\u011bkam vecpat sv\u00e9ho bratra. Nato svaly v obli\u010deji uvoln\u00ed a pust\u00ed mou ruku.<\/div>\n

„M\u016f\u017eeme zaj\u00edt n\u011bkam na k\u00e1vu, hm?“ Ani\u017e by vy\u010dkal na m\u016fj souhlas \u010di odm\u00edtnut\u00ed, sesko\u010d\u00ed na zem a automaticky za\u010dne balit sv\u00e9 v\u011bci. Moc pr\u00e1ce mu to ned\u00e1. Odn\u011bkud ze zem\u011b zvedne ko\u017eenou bundu, do n\u00ed\u017e se obl\u00e9kne. Do jedn\u00e9 ruky uchop\u00ed mobil a kl\u00ed\u010de od auta, do druh\u00e9 pen\u011b\u017eenku a vm\u017eiku se op\u011bt jeho \u0161t\u00edhl\u00e1 postava ty\u010d\u00ed nade mnou. „Tak \u0161up. Zvedej se.“<\/div>\n
„Ehm, pro\u010d n\u00e1m neud\u011bl\u00e1 kafe Marion? Ne\u017e je donese, m\u016f\u017eeme klidn\u011b…“<\/div>\n
„Ta? Nevzal bych si od n\u00ed ani uzav\u0159enou l\u00e1hev s vodou.“ Dob\u0159e v\u011bd\u011bt. Hlavn\u011b \u017ee j\u00ed s\u00e1m p\u0159ed p\u00e1r minutami na\u0159\u00eddil uva\u0159it mi kafe, ne\u017e se ur\u00e1\u010d\u00ed pozvat m\u011b d\u00e1l. Te\u010f mi tu div netvrd\u00ed, \u017ee by byla schopn\u00e1 nasypat mi do n\u011bj arz\u00e9n nebo co. Ne\u017e sta\u010d\u00edm cokoli odv\u011btit, vyt\u00e1hne m\u011b na nohy a popostrkuje p\u0159ed sebou ke dve\u0159\u00edm. Nejsp\u00ed\u0161 nem\u00e1 cenu kl\u00e1st mu odpor. Bill se prost\u011b rozhodl, \u017ee si k\u00e1vi\u010dku dop\u0159eje jinde, a chci-li s n\u00edm mluvit, mus\u00edm mu holt d\u011blat spole\u010dnost.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
\n

Ml\u010dky pozoruji Billa, kter\u00fd br\u010dkem usrk\u00e1v\u00e1 frapp\u00e9, zat\u00edmco si vyb\u00edr\u00e1 n\u011bco, \u010d\u00edm by si osladil \u017eivot, jak se nechal p\u0159ed p\u00e1r okam\u017eiky sly\u0161et, a \u010d\u00edm mi vyrazil dech. Na jednu stranu jsem i \u0161\u0165asten za to, \u017ee se \u0161\u00edlenou divou nesd\u00edl\u00edm obydl\u00ed. Jen nerad bych byl sv\u011bdkem toho, a\u017e ho popadne amok, nebo\u0165 se nebude moci nasoukat do sv\u00fdch svr\u0161k\u016f. Jednou mi to sta\u010dilo. Na druhou stranu, t\u0159eba to prost\u011b p\u0159estal \u0159e\u0161it a aspo\u0148 v tomhle sm\u011bru dostal rozum. Dne\u0161ek je pro m\u011b jedn\u00edm velk\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm. Nebo \u0161okem? Z\u00e1le\u017e\u00ed na \u00fahlu pohledu. Nejprve najdu v kancel\u00e1\u0159i m\u00edsto skv\u011ble vystylovan\u00e9ho sv\u00e9ho „star\u00e9ho“ Billa. Pak m\u011b m\u00edsto do n\u011bjak\u00e9 luxusn\u00ed kav\u00e1rny, zat\u00e1hne do naprosto oby\u010dejn\u00e9, kam by je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u016fl rokem nevkro\u010dil a ohrnul by nad n\u00ed nos\u00e1nek. Zaj\u00edmalo by m\u011b, co bude n\u00e1sledovat…<\/p>\n

„D\u00e1\u0161 si taky?“ Pod\u00edv\u00e1 se m\u00fdm sm\u011brem, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b do\u010dk\u00e1 n\u011bkoho, komu bude moci sd\u011blit sv\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed. Zavrt\u00edm hlavou, na sladk\u00e9 nem\u00e1m nejmen\u0161\u00ed pomy\u0161len\u00ed. Nikdy jsem na n\u011b nebyl a nic se na tom s roky nezm\u011bnilo. „Tak\u017ee dvakr\u00e1t.“ Ozn\u00e1m\u00ed Bill klu\u010dinovi, post\u00e1vaj\u00edc\u00edmu u stolku. Sotva to dopov\u00ed, o\u010di chlapce se sto\u010d\u00ed ke mn\u011b, proto\u017ee na rozd\u00edl od bratra post\u0159ehl, \u017ee jsem nek\u00fdvl, ale \u017ee pohyb m\u00e9 hlavy jasn\u011b nazna\u010doval ne. Nechci se h\u00e1dat, tak\u017ee p\u0159ik\u00fdvnu, aby splnil, co mu bylo \u0159e\u010deno, a po\u010dk\u00e1m, a\u017e odejde.<\/div>\n

„Bille,“ z\u0159eteln\u011b vyslov\u00edm jeho jm\u00e9no a nepokra\u010duji d\u00e1l, dokud se nedo\u010dk\u00e1m toho, \u017ee se na m\u011b pln\u011b soust\u0159ed\u00ed. Ani ne tak osloven\u00ed jako to, co se stane v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch vte\u0159in\u00e1ch, jej p\u0159im\u011bje, aby p\u0159estal br\u010dkem usrk\u00e1vat p\u011bnu a zam\u011b\u0159il pozornost m\u00fdm sm\u011brem. M\u016fj mobil, polo\u017een\u00fd na stole, toti\u017e za\u010dne vibrovat. Jedin\u00fd pohled na displej m\u011b usv\u011bd\u010d\u00ed v tom, \u017ee jsem se nem\u00fdlil a volaj\u00edc\u00edm je Pete.<\/p>\n

„Kdo ti vol\u00e1?“ A\u010d jsem doufal, \u017ee dotaz nezazn\u00ed, vyslovil jej. Ne\u017e se nad\u011bji, nat\u00e1hne ruku, aby se s\u00e1m pod\u00edval, kdo to je, kdy\u017e se nem\u00e1m k tomu mu to prozradit. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem rychlej\u0161\u00ed a mobil sev\u0159u v dlani d\u0159\u00edv.<\/div>\n

„Ahoj,“ zamuml\u00e1m, kdy\u017e hovor p\u0159ijmu.<\/div>\n
„Ahoj, poda\u0159\u00ed se mi t\u011b vyt\u00e1hnout n\u011bkam na j\u00eddlo?“<\/em> Ve sluch\u00e1tku se ozve rozja\u0159en\u00fd hlas. Podle zvuk\u016f v pozad\u00ed soud\u00edm, \u017ee je n\u011bkde venku. Nejsp\u00ed\u0161 posp\u00edch\u00e1 ulicemi m\u011bsta na n\u011bjakou sch\u016fzku a jako obvykle se n\u011bkde zdr\u017eel.<\/div>\n
„Te\u010f?“ Po o\u010dku zkontroluji bratra, jen\u017e si poposedne a sl\u00e1mkou za\u010dne zb\u011bsile m\u00edchat zbytek frapp\u00e9 ve sklenici. Sice se tv\u00e1\u0159il, jako by v\u010derej\u0161ek zapomn\u011bl. Te\u010f na n\u011bm v\u0161ak pozoruji nar\u016fstaj\u00edc\u00ed nervozitu, a pokud pojme podez\u0159en\u00ed, \u017ee volaj\u00edc\u00edm je Pete, n\u00e1sledky budou katastrofick\u00e9. Proto se uch\u00fdl\u00edm ke l\u017ei a za\u010dnu ml\u017eit. „Hele, te\u010f nem\u016f\u017eu. Zavolal bych ti pozd\u011bji a n\u011bkde bychom se se\u0161li. T\u0159eba ve studiu.“<\/div>\n
„Ve studiu? Co\u017ee?“<\/em> Nev\u00edm, jak se mi zada\u0159ilo zm\u00e1st Billa, ale u Peta jsem usp\u011bl. Pravd\u011bpodobn\u011b m\u011b bu\u010f podez\u0159\u00edv\u00e1, \u017ee si z n\u011bj utahuji, nebo m\u011b m\u00e1 za cvoka. Dal\u0161\u00ed v\u011btou zmatek je\u0161t\u011b podpo\u0159\u00edm.<\/div>\n
„No, jasn\u011b, d\u00e1me tam sraz a m\u016f\u017ee\u0161 se mi pochlubit t\u00edm v\u00fdtvorem, co jsi slo\u017eil. R\u00e1d si ho poslechnu.“ A\u010d model je naprosto mimo, dvoj\u010de p\u016fsob\u00ed o n\u011bco klidn\u011bj\u0161\u00edm dojmem. P\u0159esto\u017ee p\u0159edst\u00edr\u00e1, \u017ee sleduje d\u011bn\u00ed kolem, v\u00edm, \u017ee pozorn\u011b naslouch\u00e1 ka\u017ed\u00e9mu mnou vy\u0159\u010den\u00e9mu slovu.<\/div>\n
„Ty jsi s Billem?“<\/em> Kone\u010dn\u011b mu dojde, pro\u010d s n\u00edm nemluv\u00edm jako obvykle, ale pl\u00e1c\u00e1m tyhle nesmysly.<\/div>\n
„Fajn. Tak\u017ee si pak zavol\u00e1me. M\u011bj se.“ Pete sice cht\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco dodat, ale nedostal mo\u017enost, jeliko\u017e jsem hovor ukon\u010dil a telefon s rozpa\u010dit\u00fdm \u00fasm\u011bvem odlo\u017eil zp\u011bt na stolek.<\/p>\n

„Tak kdo to byl?“ Zept\u00e1 se dvoj\u010de o pozn\u00e1n\u00ed netrp\u011bliv\u011bji a zamra\u010d\u00ed se.<\/div>\n

„Ale, jeden kluk z kapely, se kterou te\u010f pracuji.“ Jako prvn\u00ed se mi vybav\u00ed kytarista Mike, tak\u017ee namluv\u00edm Billovi, \u017ee on byl t\u00edm, kdo p\u0159ed chvilkou vyto\u010dil m\u00e9 \u010d\u00edslo. Jen\u017ee si t\u00edm akor\u00e1t nab\u011bhnu a op\u011bt se p\u0159esv\u011bd\u010d\u00edm, \u017ee m\u016fj bratr nen\u00ed v\u016fbec hloup\u00fd a jen tak se odb\u00fdt nenech\u00e1.<\/div>\n
„A co cht\u011bl? N\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho?“ P\u0159esn\u011b tohle jsem \u010dekal. Aby se ubezpe\u010dil, \u017ee jej nevod\u00edm za nos a \u0159\u00edk\u00e1m pravdu, za\u010dne se vypt\u00e1vat. Nemohu mu \u0159\u00edct, \u017ee nic, t\u00edm bych jen podpo\u0159il jeho podez\u0159\u00edvavost.<\/div>\n
„Ani ne. Cht\u011bl m\u011b vid\u011bt. N\u011bco pr\u00fd slo\u017eil a chce zn\u00e1t m\u016fj n\u00e1zor d\u0159\u00edv, ne\u017e se o to pod\u011bl\u00ed s kapelou.“ Tu\u0161\u00edm, \u017ee m\u016fj \u00fasm\u011bv u\u017e nem\u016f\u017ee b\u00fdt um\u011blej\u0161\u00ed. V duchu nab\u00e1d\u00e1m dvoj\u010de, aby promluvilo a p\u0159estalo na m\u011b tak z\u00edrat, proto\u017ee z toho, jak se na n\u011bj k\u0159en\u00edm, dost\u00e1v\u00e1m k\u0159e\u010d do \u010delisti.<\/div>\n
„Tak\u017ee ty pracuje\u0161 s n\u011bjakou skupinou.“ Zopakuje si sp\u00ed\u0161e pro sebe a odsune tal\u00ed\u0159ek se z\u00e1kuskem, kter\u00fd p\u0159ed n\u011bj polo\u017eil mlad\u00edk, kter\u00fd si n\u00e1s nep\u0159est\u00e1v\u00e1 prohl\u00ed\u017eet. Co chvilku zabloud\u00ed jeho zv\u011bdav\u00fd pohled na\u0161\u00edm sm\u011brem. Zkoum\u00e1 na\u0161e obli\u010deje, jako by se sna\u017eil p\u0159ij\u00edt, zda jsme nebo nejsme ta slavn\u00e1 dvoj\u010data, kv\u016fli kter\u00fdm hlavn\u011b d\u00edvky kdysi \u0161\u00edlely. Za ta l\u00e9ta jsme se p\u0159ece jen zm\u011bnili, ale Bill mi v\u00edc ne\u017e kdy jindy p\u0159ipom\u00edn\u00e1 sebe v dob\u011b, kdy jsme za\u010d\u00ednali proslavovat. Akor\u00e1t p\u016fsob\u00ed tro\u0161ku mu\u017en\u011bji. „Co kdybys m\u011b s nimi sezn\u00e1mil?“ A\u010d se sna\u017e\u00edm sebev\u00edc, nedovedu z v\u00fdrazu jeho tv\u00e1\u0159e vy\u010d\u00edst, zda jej skute\u010dn\u011b zaujala skute\u010dnost, \u017ee pracuji s pro n\u011bj nezn\u00e1mou skupinou, a cht\u011bl by je poznat, nebo m\u011b jen zkou\u0161\u00ed, aby se ujistil, \u017ee mu nel\u017eu.<\/p>\n

„To mus\u00edm nejprve probrat s nimi a ujistit se, \u017ee by jim p\u0159\u00edtomnost n\u011bkoho dal\u0161\u00edho nevadila.“ Jakmile dopov\u00edm souv\u011bt\u00ed, zadouf\u00e1m, \u017ee si vybav\u00ed, jak i on b\u00fdval zpo\u010d\u00e1tku nerv\u00f3zn\u00ed a necht\u011bl, aby se na n\u011bj chodili d\u00edvat ciz\u00ed lid\u00e9 jako na n\u011bjakou cvi\u010denou opici.<\/div>\n

„Nemusel bych do studia, mohli bychom s nimi vyrazit do n\u011bjak\u00e9ho klubu.“ P\u0159elst\u00ed m\u011b a v\u00edt\u011bzn\u011b se na m\u011b zazub\u00ed.<\/div>\n
„Okay, navrhnu jim to.“ Nezb\u00fdv\u00e1 mi, ne\u017e jeho n\u00e1pad odsouhlasit, jinak bychom se nikam nedostali. D\u011bck\u00e1m to navrhnout m\u016f\u017eu. T\u0159eba v\u016fbec nebudou m\u00edt chu\u0165 se s n\u00edm sezn\u00e1mit, co\u017e bych jedin\u011b uv\u00edtal. Posledn\u00ed dobou si j\u00edm v\u016fbec nejsem jist\u00fd, je nevypo\u010ditateln\u00fd a t\u011b\u017eko odhadnout, s jakou by p\u0159i\u0161el. Jsem sice na extr\u00e9my z jeho strany zvykl\u00fd, ale co p\u0159edv\u00e1d\u00ed, se m\u00edsty vymyk\u00e1 i mez\u00edm m\u00e9ho ch\u00e1p\u00e1n\u00ed. Jak by to mohli br\u00e1t lid\u00e9, co jej v \u017eivot\u011b nevid\u011bli, rad\u011bji ani nechci dom\u00fd\u0161let.<\/p>\n

Odka\u0161l\u00e1n\u00edm p\u0159eru\u0161\u00edm ticho, kter\u00e9 mezi n\u00e1mi zavl\u00e1dlo, a p\u0159esto\u017ee jsem to zprvu neshled\u00e1val jako dobr\u00fd n\u00e1pad, p\u0159ece jen uchop\u00edm jeho dla\u0148 a sev\u0159u ji ve sv\u00e9. T\u00edm se mi zada\u0159\u00ed, o\u010d jsem usiloval, a sice st\u00e1hnout Billovu pozornost jen na sebe. Jeho o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed \u00fa\u017easem, dokonce v nich zahl\u00e9dnu radost, a netrv\u00e1 to dlouho, ne\u017e polo\u017e\u00ed druhou dla\u0148 na h\u0159bet m\u00e9 ruky a pohlad\u00ed m\u011b. Malinko m\u011b t\u00edm vykolej\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 i dok\u00e1\u017ee, \u017ee mi jeho bl\u00edzkost v\u016fbec nen\u00ed lhostejn\u00e1, jak jsem se domn\u00edval a nalh\u00e1val si. City, kter\u00e9 k n\u011bmu chov\u00e1m, zcela nevymizely. Jen d\u0159\u00edmaly hluboko ve mn\u011b a \u010dekaly na svou p\u0159\u00edle\u017eitost, aby o sob\u011b znovu daly v\u011bd\u011bt. A \u010dist\u011b bratrsk\u00e9 rozhodn\u011b nejsou.<\/p>\n

„Billy, d\u00edvej,“ zvednu k n\u011bmu zrak, jen\u017e jsem p\u0159edt\u00edm sklopil. „Posledn\u00ed dobou si d\u011bl\u00e1m starosti. P\u0159ipad\u00e1 mi… V\u0161echno kolem na m\u011b p\u016fsob\u00ed tak, \u017ee se nec\u00edt\u00ed\u0161 moc ve sv\u00e9 k\u016f\u017ei a…“<\/div>\n

„Ty se mi div\u00ed\u0161?“ Okam\u017eit\u011b po mn\u011b vystartuje a pou\u017eije sv\u016fj obl\u00edben\u00fd a mnou nen\u00e1vid\u011bn\u00fd ubl\u00ed\u017een\u00fd t\u00f3n a hlas. V\u017edycky j\u00edm zap\u0159\u00ed\u010din\u00ed, \u017ee se c\u00edt\u00edm vinen naprosto v\u0161\u00edm na sv\u011bt\u011b, dokonce i glob\u00e1ln\u00ed oteplov\u00e1n\u00ed se zd\u00e1 b\u00fdt zp\u016fsobeno m\u00fdm p\u0159i\u010din\u011bn\u00edm. V\u00edm, \u017ee je to hol\u00fd nesmysl, ale v moment\u011b, kdy na m\u011b takhle promluv\u00ed, p\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee m\u00e1m vinu absolutn\u011b na v\u0161em. A je mi jasn\u00e9, \u017ee Bill si je toho velice dob\u0159e v\u011bdom.<\/div>\n
„Ne.“ Tato odpov\u011b\u010f jej zasko\u010dila, ne\u010dekal ji. Sv\u011bd\u010d\u00ed o tom fakt, \u017ee se zarazil. Bylo to sice na naprosto zanedbateln\u011b krati\u010dk\u00fd okam\u017eik, ale neu\u0161lo mi to.<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161. Tommy,“ naklon\u00ed se v\u00edce ke mn\u011b a d\u00e1l pokra\u010duje zti\u0161en\u00fdm hlasem, „copak n\u00e1m spolu nebylo dob\u0159e?“<\/div>\n
„To bylo. Do jist\u00e9 doby.“ Neodpust\u00edm si nar\u00e1\u017eku, \u017ee dokud nesko\u010dil do postele s t\u00edm Max\u00ed\u010dkem, bylo to mezi n\u00e1mi a\u017e na p\u00e1r bou\u0159ek v pohod\u011b. Naplno to samoz\u0159ejm\u011b nepov\u00edm, ale soud\u00edm, \u017ee Bill v\u00ed, kam t\u00edm sm\u011b\u0159uji. Nebo l\u00e9pe \u0159e\u010deno, douf\u00e1m, \u017ee si to uv\u011bdomuje.<\/div>\n
„Vid\u00edm, \u017ee se shodneme.“ Dal\u0161\u00ed j\u00edm vy\u0159\u010den\u00e1 slova m\u011b opravdu p\u0159ekvap\u00ed. Nad\u011bje, \u017ee si kone\u010dn\u011b p\u0159iznal svou chybu a \u017ee se d\u00edk tomu n\u011bkam pohneme, v\u0161ak vz\u00e1p\u011bt\u00ed pohasne. Nic se nezm\u011bnilo. Po\u0159\u00e1d ta sam\u00e1 p\u00edsni\u010dka, ji\u017e zn\u00e1m i pozp\u00e1tku.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 ti to odpustil.“ Zoufale se na m\u011b zad\u00edv\u00e1 a pevn\u011b sev\u0159e mou dla\u0148, a\u017e se zaleknu, \u017ee m\u00e1 v \u00famyslu rozdrtit mi kosti.<\/div>\n
„Bille,“ pokus\u00edm se zachovat klid, a\u010dkoli mi jeho snaha shodit vinu na ostatn\u00ed leze krkem. Pokud bych se s n\u00edm v\u0161ak za\u010dal dohadovat a zv\u00fd\u0161il bych hlas, dopadl by i tenhle rozhovor jako ty p\u0159ede\u0161l\u00e9. „Bavili jsme se o n\u011b\u010dem jin\u00e9m.“ Hodl\u00e1m se vr\u00e1tit k tomu, co jsem nakousl. Bill se u\u017e nadechuje, aby n\u011bco odv\u011btil, ale tentokr\u00e1t mu ned\u00e1m p\u0159\u00edle\u017eitost a ujmu se slova d\u0159\u00edve ne\u017eli on. „D\u00edval ses na sebe do zrcadla? Vypad\u00e1\u0161 jako p\u0159\u00edzrak. N\u011bco s tebou nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku, vid\u00edm to a…“<\/div>\n
„Tak se ke mn\u011b vra\u0165.“ Vyp\u00e1l\u00ed na m\u011b bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed. „Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt se mnou. S nik\u00fdm jin\u00fdm, jen<\/em> se mnou.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“ Je\u0161t\u011b o n\u011bco zkr\u00e1t\u00edm vzd\u00e1lenost mezi n\u00e1mi. Leckdo by m\u011b pro rozhodnut\u00ed, kter\u00e9 jsem pr\u00e1v\u011b ud\u011blal, pova\u017eoval za naivn\u00edho bl\u00e1zna. Kdo v\u0161ak miloval, m\u011bl by snad pochopen\u00ed. Dlouze se mu zahled\u00edm do o\u010d\u00ed a slovo po slovu pe\u010dliv\u011b vyslov\u00edm dal\u0161\u00ed v\u011btu: „\u0158ekni mi ten<\/em> d\u016fvod.“<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o) <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay S pusou doko\u0159\u00e1n hled\u00edm na osobu, uvelebenou na koberci uprost\u0159ed m\u00edstnosti, jak pohupuje nohama ve vzduchu, ot\u00e1\u010d\u00ed str\u00e1nky magaz\u00ednu a po\u0161klebuje se. Na tom by nebylo nic a\u017e tak zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, mou pozornost zaujala sp\u00ed\u0161e viz\u00e1\u017e ne\u017e \u010dinnost doty\u010dn\u00e9ho. Pete se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-7051","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7051","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7051"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7051\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7051"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7051"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7051"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}