{"id":7052,"date":"2012-01-25T16:00:00","date_gmt":"2012-01-25T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7033"},"modified":"2012-01-25T16:00:00","modified_gmt":"2012-01-25T15:00:00","slug":"hymn-for-the-missing","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/25\/hymn-for-the-missing\/","title":{"rendered":"Hymn for the missing"},"content":{"rendered":"
autor: Lauinka<\/p>\n

<\/strong> Tak jsem tu s dal\u0161\u00ed jednod\u00edlnou \ud83d\ude42 Posledn\u00ed dobou objevuju dokonal\u00e9 p\u00edsni\u010dky a v nich notnou d\u00e1vku inspirace. Jsem moc r\u00e1da, \u017ee se mi povedla tato pov\u00eddka napsat. Docela dlouhou dobu mi tkv\u011bla v mysli, ale nikdy jsem nemohla naj\u00edt vhodn\u00e1 slova, ur\u010dit\u011b to zn\u00e1te. \ud83d\ude42 Jednou mi v u\u0161\u00edch hr\u00e1la p\u00edsni\u010dka, kter\u00e1 nese stejn\u00fd n\u00e1zev jako pov\u00eddka a\u2026 slova najednou p\u0159ich\u00e1zela sama. Tak tady m\u00e1te pov\u00eddku, kdo r\u00e1d u \u010dten\u00ed poslouch\u00e1 muziku, doporu\u010duji Hymn for the missing od kapely Red. Pov\u00eddka je v\u011bnov\u00e1na v\u0161em lidem, kte\u0159\u00ed n\u011bkoho postr\u00e1daj\u00ed, a\u0165 u\u017e jak\u00fdmkoliv zp\u016fsobem, a tak\u00e9 pro moji drahou a v\u011brnou koment\u00e1torku Ondi \ud83d\ude42 U\u017eijte si to a p\u0159edem moc d\u00edky za jak\u00fdkoliv koment\u00e1\u0159. Va\u0161e Lauinka<\/p>\n

<\/em> \u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee nad\u011bje um\u00edr\u00e1 posledn\u00ed, ale co kdy\u017e nad\u011bji vyst\u0159\u00edd\u00e1 zapomn\u011bn\u00ed? Co kdy\u017e u\u017e je v\u0161eho prost\u011b tolik, \u017ee \u010dlov\u011bk p\u0159estane i doufat? Je to snad n\u011bjak\u00fd h\u0159\u00edch? Odsoudil by m\u011b za to n\u011bkdo? Jist\u011b. V dne\u0161n\u00edm sv\u011bt\u011b se odsuzuje \u00fapln\u011b v\u0161echno. Ale m\u00e1lokdo v\u00ed, jak skute\u010dn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 to je. Nikdy bych nedok\u00e1zal zapomenout, ale mo\u017en\u00e1 to je pr\u00e1v\u011b to, co m\u011b st\u00e1le ni\u010d\u00ed. Jsou to p\u0159esn\u011b t\u0159i roky, co Bill zmizel. Bez jedin\u00e9ho dopisu, beze stopy. Nikdy jsem neuv\u011b\u0159il tomu, \u017ee m\u011b opustil, \u017ee by jen tak ode\u0161el.<\/p>\n

Neopustil jen m\u011b, ale i rodinu. Neud\u011blal by to, t\u00edm jsem si v\u00edce ne\u017e jist, ale bohu\u017eel nem\u011bl jsem nejmen\u0161\u00ed d\u016fkaz. Policie n\u00e1s uklid\u0148ovala, \u017ee v\u0161e bude v po\u0159\u00e1dku, \u017ee jej brzy jist\u011b najdou, ale nena\u0161li. Nic nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Ani j\u00e1 nejsem, jak bych jen mohl. Byla to \u010dist\u00e1 r\u00e1na z nebe, kter\u00e1 m\u011b zas\u00e1hla v\u00edce, ne\u017e si kdo dok\u00e1\u017ee p\u0159edstavit. Nebyl jsi jen bratr, jen moje dvoj\u010de. Byl jsi cel\u00fd m\u016fj \u017eivot, moje l\u00e1ska. Bylo docela t\u011b\u017ek\u00e9 p\u0159ipustit si fakt, \u017ee bych se mohl zamilovat do bratra, ale j\u00e1 to dok\u00e1zal. Po dlouh\u00fdch letech jsem zjistil, \u017ee nikoho jin\u00e9ho k \u017eivotu nepot\u0159ebuju a dostal jsem ten nejkrut\u011bj\u0161\u00ed trest, \u017e\u00edt bez tebe. Mamka se z toho zhroutila, nev\u011bd\u011bl jsem, kde mi hlava stoj\u00ed a nev\u00edm to ani dote\u010f. St\u00e1le \u010dek\u00e1m, v\u00edm, \u017ee tam n\u011bkde jsi. \u017de na m\u011b mysl\u00ed\u0161.<\/div>\n

\n
Nebo ne? M\u00fdl\u00edm se? V\u00e1\u017en\u011b jsi utekl a vym\u011bnil m\u011b za n\u011bkoho jin\u00e9ho? Jsi tam alespo\u0148 \u0161\u0165astn\u00fd? Tak dlouho s\u00e1m se sebou bojuji, ale ztr\u00e1c\u00edm s\u00edly ka\u017ed\u00fdm dnem, kdy jsi mi snad \u010d\u00edm d\u00e1l vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed. Najali jsme ty nejlep\u0161\u00ed detektivy, oslovili snad v\u0161echnu policii ve m\u011bst\u011b, ale nic. P\u00e1trali po tob\u011b, bylo to v novin\u00e1ch, snad v\u0161ude. Nebyl nikdo, kdo by o tob\u011b nev\u011bd\u011bl, ale nic. Kdybys jen v\u011bd\u011bl, kolik je toho u n\u00e1s nov\u00e9ho. Mamka p\u0159ed t\u00fddnem zem\u0159ela, sna\u017eil jsem se j\u00ed b\u00fdt oporou, ale nezvl\u00e1dl jsem to. A te\u010f, u\u017e nem\u00e1m nikoho. Pt\u00e1m se ka\u017ed\u00fdm dnem, jestli ten \u017eivot je\u0161t\u011b pro m\u011b m\u00e1 cenu? Ale ano, m\u00e1. V\u00edm, \u017ee tam n\u011bkde jsi, \u017ee t\u011b zachr\u00e1n\u00edm, zase budeme spolu a \u0161\u0165astn\u00ed. Mus\u00ed b\u00fdt na sv\u011bt\u011b n\u011bkdo, kdo v\u00ed, kde jsi. Kam jsi zmizel. Nikdy nepochop\u00edm, pro\u010d se to muselo st\u00e1t tob\u011b, mn\u011b, n\u00e1m. Prvn\u011b jsme mysleli, \u017ee p\u016fjde o v\u00fdkupn\u00e9, a\u010d jsme bohat\u00ed nebyli, ur\u010dit\u011b bychom to n\u011bjak za\u0159\u00eddili. Ale nikdo se neozval. Nikdy jsem si nep\u0159ipustil, \u017ee bys byl mrtv\u00fd, v\u00edm, \u017ee nejsi. V\u00edm, \u017ee se jednou ke mn\u011b vr\u00e1t\u00ed\u0161. Ka\u017ed\u00e9 V\u00e1noce jsem ti poctiv\u011b pod strome\u010dek d\u00e1val d\u00e1rek, ale nikdy jsi nep\u0159i\u0161el, nikdy jsi \u017e\u00e1dn\u00fd d\u00e1rek nerozbalil. Dokonce ani m\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed narozeninov\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed, aby ses vr\u00e1til, se nikdy nesplnilo.<\/p>\n

A tak se znovu pt\u00e1m, co d\u011blat, kdy\u017e u\u017e nad\u011bje um\u00edr\u00e1. \u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee um\u00edr\u00e1 posledn\u00ed, tak co p\u0159ijde te\u010f? Jsou to t\u0159i roky a j\u00e1 nedostal ani nejmen\u0161\u00ed z\u00e1chytn\u00fd bod. Jako bys nikdy ani neexistoval. Ale j\u00e1 v\u00edm, \u017ee ano, m\u00e1m t\u011b st\u00e1le hluboko v srdci. Ka\u017ed\u00fdm dnem \u010dek\u00e1m, jestli se neozve zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, jestli neusly\u0161\u00edm kroky a tv\u016fj hlas, jak mi oznamuje, \u017ee ses vr\u00e1til. \u017de jsi op\u011bt doma. Ale ka\u017ed\u00fdm dnem \u010dek\u00e1m marn\u011b. Chod\u00ed m\u011b nav\u0161t\u011bvovat tolik lid\u00ed, ale ani jeden z nich nedok\u00e1\u017ee sebem\u00ed\u0148 alespo\u0148 ztlumit tu bolest, co m\u011b s\u017e\u00edr\u00e1. V\u0161ichni mi \u0159\u00edkaj\u00ed, jak to bude v po\u0159\u00e1dku, jak se mnou souc\u00edt\u00ed, ale ani jeden z nich si neum\u00ed p\u0159edstavit, jak moc to bol\u00ed. Kdy\u017e n\u011bkdo za v\u00e1mi p\u0159ijde, \u017ee jej na\u0161li mrtv\u00e9ho, je to siln\u00e1 r\u00e1na, ale alespo\u0148 v\u00edte, jak jste na tom. \u017de u\u017e nemus\u00edte marn\u011b doufat, \u017ee se v\u0161e vy\u0159e\u0161ilo. Ale co m\u00e1m d\u011blat j\u00e1? \u017diju v nejistot\u011b, cel\u00e9 t\u0159i roky \u010dek\u00e1m na n\u011bjak\u00fd z\u00e1zrak nebo na smilov\u00e1n\u00ed n\u011bkoho tam naho\u0159e, aby mi dal zpr\u00e1vu, co s tebou je. Ale marn\u011b. Nev\u00edm o tob\u011b v\u016fbec nic. Je to to nejbolestn\u011bj\u0161\u00ed, co jsem kdy za\u017eil. P\u0159estal jsem \u017e\u00edt, jen p\u0159e\u017e\u00edv\u00e1m. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se ozve telefon, div se nezabiju, jak k n\u011bmu ut\u00edk\u00e1m, asi n\u011bjak podobn\u011b, jako te\u010f.<\/p>\n

„Kaulitz, pros\u00edm?“<\/div>\n

„Tady Braun, mysl\u00edm, \u017ee jsem zjistil n\u011bco o va\u0161em bratrovi.“ Nikdo si neum\u00ed p\u0159edstavit, co se mnou tahle zpr\u00e1va dok\u00e1zala ud\u011blat. Zam\u00e1vala se mnou, mus\u00edm uznat, \u017ee jsem m\u00e1lem div neomdlel. Z o\u010d\u00ed mi okam\u017eit\u011b vytryskly slzy, ale slzy radosti.<\/div>\n
„Proboha\u2026 kde je? Je v po\u0159\u00e1dku? M\u016f\u017eu p\u0159ijet?“ Najednou jsem byl tak pln\u00fd energie, najednou m\u00e1m pocit, \u017ee zase kone\u010dn\u011b \u017eiju. \u017de jsem se probral z n\u011bjak\u00e9ho k\u00f3matu. Kone\u010dn\u011b po t\u0159ech letech m\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee jsem opravdu \u0161\u0165astn\u00fd. Kone\u010dn\u011b na\u0161li m\u00e9ho bratra, moji l\u00e1sku. Kone\u010dn\u011b budeme spolu. Budu t\u011b moct obejmout, \u0159\u00edct ti, jak moc jsi mi chyb\u011bl. Jak moc t\u011b miluju.<\/div>\n
„Klid, klid\u2026 mus\u00edm zjistit podrobnosti, do konce t\u00fddne se v\u00e1m jist\u011b ozvu, nashledanou.“<\/p>\n

Byl jsem a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 nedo\u010dkav\u00fd, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zaslepen\u00fd tou zpr\u00e1vou, \u017ee jsem z toho ztratil hlavu.<\/div>\n

Okam\u017eit\u011b jsem za\u010dal ukl\u00edzet cel\u00fd d\u016fm, obvolal jsem snad v\u0161echny, koho jsem m\u011bl v seznamu. V\u0161ichni museli v\u011bd\u011bt, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed\u0161, \u017ee tu zase bude\u0161 se mnou. Ani nev\u00edm, kolik lid\u00ed p\u0159i\u0161lo, v\u0161ichni mi gratulovali, slavili jsme snad cel\u00e9 dny, cel\u00e9 ve\u010dery. Ani nev\u00edm, jak dlouho. Kolikr\u00e1t jsem ty lidi ani neznal, ale to mi bylo jedno. Ka\u017ed\u00fdm dnem jsem propaloval ten zatracen\u00fd telefon, a kdybych mohl, p\u0159inutil bych ho zazvonit. Pomalu se bl\u00ed\u017eil konec t\u00fddne a nikdo nevolal. Za\u010d\u00ednal jsem propadat panice, \u017ee si jen n\u011bkdo ze m\u011b vyst\u0159elil, \u017ee jsem se nikam nepohnul. Ani nev\u00edm, kolik noc\u00ed jsem probre\u010del, kolik jsem jich propil. P\u0159ipadal jsem si hloup\u011b, vtipn\u011b, \u017ee jsem zase n\u011b\u010demu podlehl, slep\u011b nalet\u011bl.<\/p>\n

V\u00edte, kdy\u017e u\u017e to p\u0159etrv\u00e1v\u00e1 tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b dlouho, najednou v\u011b\u0159\u00edte \u010demukoliv. Kolikr\u00e1t v\u00e1m ani nedojde, jak\u00e1 je to blbost, \u017ee po t\u0159ech letech by se mohlo na m\u011b tak\u00e9 obr\u00e1tit \u0161t\u011bst\u00ed, ale vidina toho rozh\u0159e\u0161en\u00ed je a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e1. Ale zklam\u00e1n\u00ed, o to v\u011bt\u0161\u00ed. Op\u011bt jsem se za\u010dal ut\u00e1p\u011bt v sebel\u00edtosti a op\u011bt jen doufal, \u017ee je to pravda. Ani nev\u00edm, co to bylo za den, kdy\u017e se telefon op\u011bt rozezn\u011bl, t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b jsem hovor p\u0159ijal. Nev\u00e1hal bych ani vte\u0159inku, co kdyby n\u00e1hodou. A m\u011bl jsem pravdu. Byl to op\u011bt ten \u010dlov\u011bk, co p\u0159edt\u00edm volal.<\/div>\n

“ Pane Kaulitzi?“<\/div>\n
„A\u2026 ano, promi\u0148te, jsem tady.“ Nemohl jsem uv\u011b\u0159it, \u017ee by to v\u00e1\u017en\u011b byla pravda? \u017de by t\u011b v\u00e1\u017en\u011b na\u0161el? \u017de by to kone\u010dn\u011b u\u017e jen nebyly plan\u00e9 nad\u011bje, ale realita?<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jsem na\u0161el va\u0161eho bratra.“ Ta v\u011bta m\u011b donutila padnout na kolena. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi tekly slzy radost\u00ed, ruce se mi klepaly, jako by se o m\u011b pokou\u0161el infarkt.<\/div>\n
„Panebo\u017ee\u2026,“ vydechl jsem naprosto \u0161okovan\u011b, p\u0159est\u00e1val jsem snad i d\u00fdchat. Org\u00e1ny mi postupn\u011b selh\u00e1valy.<\/div>\n
„Uklidn\u011bte se, je t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00e9, \u017ee je to on.“<\/div>\n
„Kde je? Chci ho vid\u011bt.“ Vyp\u00e1lil jsem rychle, byl bych p\u0159ipraven\u00fd okam\u017eit\u011b p\u0159ijet na ur\u010den\u00e9 m\u00edsto. Nev\u00edm, jestli bych j\u00e1 s\u00e1m dok\u00e1zal \u0159\u00eddit, ale ur\u010dit\u011b bych n\u011bkoho sehnal, kdybych jim \u0159ekl, o co jde.<\/div>\n
„Dob\u0159e, p\u0159ije\u010fte z\u00edtra na adresu, kterou v\u00e1m po\u0161lu p\u0159es SMS zpr\u00e1vu. Ve dv\u011b bu\u010fte na m\u00edst\u011b. Zat\u00edm nahledanou.“<\/p>\n

Ani nev\u00edm, jak se mi poda\u0159ilo usnout, mo\u017en\u00e1 vy\u010derp\u00e1n\u00edm, mo\u017en\u00e1 z t\u011bch kr\u00e1sn\u00fdch p\u0159edstav, jak kone\u010dn\u011b budeme spolu. M\u00e1m ti toho tolik co \u0159\u00edct. A v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee i ty mn\u011b. \u017de si m\u00e1me toho tolik co \u0159\u00edct. Dokonce jsem i napl\u00e1noval men\u0161\u00ed akci, do kter\u00e9 jsem zapojil snad v\u0161echny z na\u0161eho men\u0161\u00edho m\u011bste\u010dka. V\u0161echno bylo dokonale p\u0159ipraveno, v\u0161echno se kone\u010dn\u011b obracelo k dobr\u00e9mu. U\u017e od r\u00e1na jsem b\u011bhal sem a tam, sna\u017eil se vz\u00edt si na sebe to nejlep\u0161\u00ed oble\u010den\u00ed, ani si neum\u00edte p\u0159edstavit, jak nerv\u00f3zn\u00ed jsem byl. Klepal jsem se jako ratl\u00edk. T\u0159i roky jsou t\u0159i roky. Andreas mi pomohl za\u0159\u00eddit tuhle men\u0161\u00ed akci\u010dku, po m\u011bst\u011b jsem nechal rozv\u011bsit r\u016fzn\u00e9 n\u00e1pisy a p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed t\u011b doma. V\u0161ichni ochotn\u011b spolupracovali. N\u011bco p\u0159ed jeden\u00e1ctou jsem se vydal na cestu. Adresu zadal do GPS, vyjela mi n\u011bjak\u00e1 policejn\u00ed stanice v Berl\u00edn\u011b. P\u0159i\u0161lo mi to docela logick\u00e9, asi bude\u0161 te\u010f muset prod\u011blat hodn\u011b v\u00fdslech\u016f a vy\u0161et\u0159en\u00ed, jestli jsi v po\u0159\u00e1dku. Budu s tebou, u\u017e t\u011b neopust\u00edm. Kone\u010dn\u011b budeme na v\u0161echno spolu. Po cest\u011b se mi poda\u0159ilo koupit i men\u0161\u00ed kyti\u010dku. Nedok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit sv\u016fj v\u00fdbuch emoc\u00ed, a\u017e t\u011b spat\u0159\u00edm. Cesta se mi zd\u00e1la nekone\u010dn\u00e1. Ani mi to neub\u00edhalo. Dokonce ani hudba mi nepom\u00e1hala, ale jak se \u0159\u00edk\u00e1, ka\u017ed\u00e1 cesta m\u00e1 sv\u016fj c\u00edl. Poda\u0159ilo se mi dojet na smluven\u00e9 m\u00edsto.<\/p>\n

Byl jsem zase o n\u011bco nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed. C\u00edtil jsem se v\u0161elijak, hlavn\u011b tedy na omdlen\u00ed. Kytku jsem popadl do ruky a sp\u011bchal do budovy, kde na m\u011b \u010dekalo u\u017e p\u00e1r lid\u00ed. V\u0161ichni m\u011bli takov\u00e9 smutn\u00e9 v\u00fdrazy, bylo mi jasn\u00e9, \u017ee veselit se tu asi nebudou. T\u011bkal jsem nerv\u00f3zn\u011b o\u010dima po v\u0161echno t\u011bch mu\u017e\u00edch. P\u0159ipadal jsem si jako opice v ZOO.<\/div>\n

„Ehm dobr\u00fd den, jsem Tom Kaulitz, m\u011bl bych se tu sej\u00edt s panem\u2026 mmm Braunem.“ Nem\u00e1m r\u00e1d tyhle pohledy, prost\u011b jsem n\u011bkoho oslovil, aby m\u011b poslal d\u00e1l.<\/div>\n
„Jdete v z\u00e1le\u017eitosti va\u0161e bratra, nem\u00fdl\u00edm-li se.“<\/div>\n
„Ano, ano, p\u0159esn\u011b tak. Kde je?“ Bylo tu mnoho m\u00edstnost\u00ed, \u010dekal jsem, ze kter\u00e9 Bill vyb\u011bhne a sko\u010d\u00ed mi do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Ale nic. Za\u010d\u00ednalo m\u011b to \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edce d\u011bsit. T\u011bkal jsem pohledem z jednoho chl\u00e1pka na druh\u00e9ho, ale nic.<\/div>\n
„Poj\u010fte se mnou.“ Usm\u00e1l se nakonec jeden z nich a odvedl m\u011b do kancel\u00e1\u0159e, kde sed\u011bl star\u0161\u00ed mu\u017e. Necht\u011bl jsem s nik\u00fdm o ni\u010dem mluvit, cht\u011bl jsem kone\u010dn\u011b Billa, ale st\u00e1le nic. Ani jsem ho nepozdravil a rovnou si sedl.<\/div>\n
„Kde je?“ Vypadlo ze m\u011b najednou. O\u010dima jsem t\u011bkal po jeho tv\u00e1\u0159i a sna\u017eil se naj\u00edt n\u011bco, co by mi \u0159eklo, kde jsi.<\/p>\n

„M\u011bli bychom si prvn\u011b promluvit.“<\/div>\n

„O \u010dem? Kde je Bill? Chci ho vid\u011bt, hned!“ U\u017e jsem nemohl vydr\u017eet d\u00e9le b\u00fdt bez tebe. N\u011bkde jsi tu byl a oni t\u011b p\u0159ede mnou schov\u00e1vaj\u00ed? Pro\u010d, proboha? Copak jsem si nevytrp\u011bl u\u017e dost bolesti?<\/div>\n
„Pane Kaulitzi\u2026“ Nesta\u010dil ani do\u0159\u00edct v\u011btu, vstal jsem, p\u0159e\u0161el k jeho stolu.<\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b m\u011b zave\u010fte za n\u00edm. Chci ho vid\u011bt. Je to m\u016fj bratr, sakra. Pros\u00edm.“ Byl jsem naprosto zoufal\u00fd, nakonec i ten chl\u00e1pek k\u00fdvl na souhlas a zvedl se. Okam\u017eit\u011b jsem jej n\u00e1sledoval. Ani nev\u00edm, kolika m\u0159\u00ed\u017eovan\u00fdmi dve\u0159mi jsme pro\u0161li, bylo to \u0161\u00edlen\u00e9. Nakonec jsme do\u0161li ke dve\u0159\u00edm jedn\u00e9 z m\u00edstnost\u00ed, kde m\u011b ten p\u00e1n op\u011bt zastavil.<\/div>\n
„V\u00e1\u0161 bratr\u2026,“ Op\u011bt jsem jej nechal domluvit.<\/div>\n
„Je tam?“ Slzy mi st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159\u00edch, \u0159inuly se dol\u016f z l\u00edc\u00ed a dopadaly na zem. „Tak je tam?! Pus\u0165te m\u011b dovnit\u0159, pros\u00edm.“ Kdy\u017e se chv\u00edli ten chl\u00e1pek k ni\u010demu nem\u011bl, prost\u011b jsem jej obe\u0161el a ve\u0161el do m\u00edstnosti.<\/p>\n

Bylo tu ticho a docela chladno. M\u00e1lo sv\u011btla, jen vprost\u0159ed byla postel a p\u0159es ni b\u00edl\u00e9 prost\u011bradlo. Zastavil jsem se u dve\u0159\u00ed a rozhl\u00ed\u017eel se kolem. Nikoho jsem nikde nevid\u011bl, ud\u011blal jsem krok kup\u0159edu.<\/div>\n

„Bille? Br\u00e1\u0161ko, jsi tu? Jsi v po\u0159\u00e1dku? To jsem j\u00e1, Tom.“ Ze strachu jsem mluvil blbiny, v\u0161echno, co m\u011b napadlo. Pak se mi do hlavy dostalo, \u017ee bys mohl b\u00fdt unaven\u00fd, \u017ee t\u0159eba sp\u00ed\u0161. Pomal\u00fdmi kroky jsem se p\u0159ibli\u017eoval k posteli. Skoro jsem ani ned\u00fdchal, ruce se mi t\u0159epaly. Pomalu jsem se p\u0159ibli\u017eoval, st\u00e1le \u017e\u00e1dn\u00e1 odezva, jen dva p\u00e1nov\u00e9 st\u00e1li u dve\u0159\u00ed a prohl\u00ed\u017eeli si m\u011b. Ani jeden z nich nic ne\u0159ekl. Oto\u010dil jsem se na n\u011b, a pak hned zp\u00e1tky k posteli, ud\u011blal jsem p\u00e1r dal\u0161\u00edch krok\u016f, ne\u017e jsem stanul p\u0159ed postel\u00ed, tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 realit\u011b. D\u00edval jsem se do tv\u00e1\u0159e sv\u00e9ho bratra. Do tvoj\u00ed tv\u00e1\u0159e. Byl jsi to ty, jsem si v\u00edce ne\u017e jist, \u017ee ano. Slzy si razily cesti\u010dku o n\u011bco intenzivn\u011bji, kdo by \u010dekal \u00fasm\u011bv, nedo\u010dkal by se.<\/p>\n

„Ne\u2026 ne, to ne, pros\u00edm.“ Vydechl jsem nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. „Ne!“ Zak\u0159i\u010del jsem a do rukou popadl t\u011blo le\u017e\u00edc\u00ed na posteli a zat\u0159epal jsem s n\u00edm. „Pros\u00edm, Bille.“ Propukl jsem t\u00e9m\u011b\u0159 v hysterick\u00fd pl\u00e1\u010d. V rukou jsem sv\u00edral b\u00edl\u00e9 prost\u011bradlo a c\u00edtil jsem, jak pad\u00e1m k zemi. Nohy selhaly, selhalo v\u0161echno, co v tu chv\u00edli mohlo. \u010cekal jsem, \u017ee najdu cokoliv, ale ne, \u017ee najdu bratra mrtv\u00e9ho. Sho\u0159ely moje posledn\u00ed nad\u011bje. Zmizely b\u016fhv\u00ed kam, v tu chv\u00edli jsem cht\u011bl, abych se to nikdy nedozv\u011bd\u011bl, abych mohl st\u00e1le jen sn\u00edt a p\u0159edstavovat si, jak se vr\u00e1t\u00ed\u0161 a bude\u0161 jen se mnou.<\/div>\n

„Bo\u017ee\u2026 bo\u017ee, to ne\u2026“ po t\u0159ech mu\u010div\u00fdch letech jsem m\u011bl p\u0159ijmout tu nejkrut\u011bj\u0161\u00ed pravdu? Z\u016fstal jsem na sv\u011bt\u011b s\u00e1m. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b ke mn\u011b p\u0159isp\u011bchali oba dva mu\u017ei, pokusili se m\u011b postavit na nohy, ale marn\u011b. Nohy vypov\u011bd\u011bly slu\u017ebu. Sesypal jsem se jako mal\u00e1 holka, co vid\u00ed kapku krve. Najednou se mi setm\u00ed p\u0159ed o\u010dima, v\u0161echny hlasy se oz\u00fdvaj\u00ed jakoby z d\u00e1lky, nedok\u00e1\u017eu porozum\u011bt, o \u010dem mluv\u00ed. Cht\u011bl bych otev\u0159\u00edt o\u010di a zeptat se, co se d\u011bje, ale nem\u016f\u017eu. V\u00ed\u010dka jsou p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e1.<\/p>\n

„Tommy\u2026 no tak, prober se. Sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?“ Najednou jedin\u00fd hlas mezi v\u0161emi rozezn\u00e1v\u00e1m. Mluv\u00ed na m\u011b. Ten hlas, u\u017e jsem jej sly\u0161el tolikr\u00e1t.<\/div>\n

„Bille?“ Zept\u00e1m se nejist\u011b. „Jsi to ty?“ Asi jsem spal, t\u0159eba to v\u0161echno byl jen hrozn\u00fd sen, a te\u010f jsem se probudil a ty tu opravdu jsi.<\/div>\n
„Kdo jin\u00fd?“ Usly\u0161\u00edm po t\u011bch letech ten nejdokonalej\u0161\u00ed sm\u00edch. C\u00edt\u00edm lehk\u00fd dotek na ruce, mus\u00edm se usm\u00e1t. Nut\u00ed\u0161 m\u011b k tomu, i kdy\u017e m\u011b stra\u0161n\u011b bol\u00ed hlava.<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165…“ nesta\u010d\u00edm ani dokon\u010dit v\u011btu, n\u00e1hle se na m\u00fdch rtech objev\u00ed tv\u016fj prst.<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t, nemluv.“ Zt\u011b\u017eka rozlep\u00edm o\u010di a zam\u017eour\u00e1m do sv\u011btla. Opravdu to jsi ty a p\u0159esn\u011b takov\u00fd, jak\u00e9ho si t\u011b pamatuji.<\/div>\n
„Moc jsi mi chyb\u011bl.“ Sleduju t\u011b.<\/div>\n
„I ty mn\u011b, Tommy, stra\u0161n\u011b moc.“ Usm\u011bje\u0161 se a j\u00e1 op\u011bt mus\u00edm s tebou. Nat\u00e1hnu k tob\u011b ruku a lehce vezmu tu tvoji.<\/div>\n
„U\u017e mi t\u011b nikdy nikdo nesebere. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee to nikomu nedovol\u00edm.“ Zakrout\u00edm hlavou a pohlad\u00edm t\u011b po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„U\u017e budeme nav\u017edycky spolu. Jen my dva.“ Zav\u0159u o\u010di a ty si lehne\u0161 ke mn\u011b na postel. Hlavu si polo\u017e\u00ed\u0161 na m\u016fj hrudn\u00edk a lehce vydchne\u0161.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“<\/div>\n
„V\u00edm, Tommy, taky t\u011b miluju.“ Usm\u011bjeme se na sebe a pot\u00e9 spo\u010dineme v lehk\u00e9m polibku.<\/p>\n

Mezit\u00edm za nepr\u016fhledn\u00fdm sklem psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debny\u2026<\/p>\n

<\/strong> „Pane doktore Steine, mysl\u00edte, \u017ee\u2026“ nedokon\u010d\u00edc v\u011btu k\u00fdvne blon\u010f\u00e1k sm\u011brem k postav\u011b le\u017e\u00edc\u00ed na posteli.<\/div>\n

„Nedok\u00e1\u017eu p\u0159esn\u011b \u0159\u00edct.“ Pousm\u011bje se lehce men\u0161\u00ed mu\u017e v dlouh\u00e9m b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti. Oba dva sleduj\u00ed kluka le\u017e\u00edc\u00edho na posteli. Usm\u00edv\u00e1 se, zd\u00e1 se, \u017ee je kone\u010dn\u011b spokojen. Kone\u010dn\u011b m\u00e1 v\u0161echno, po \u010dem tou\u017eil.<\/div>\n
„Mysl\u00edte, \u017ee je \u0161\u0165astn\u00fd?“ Andreas lehce pohlad\u00ed sklo a op\u011bt se oto\u010d\u00ed na doktora.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee te\u010f u\u017e ano. U\u017e nen\u00ed na nic s\u00e1m. Na\u0161el sv\u00e9ho bratra. V\u00edte, n\u011bkdy je t\u011b\u017ek\u00e9 p\u0159ijmout pravdu, ne ka\u017ed\u00fd to zvl\u00e1dne. Nemysl\u00edte, \u017ee si zaslou\u017e\u00ed b\u00fdt alespo\u0148 n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem \u0161\u0165astn\u00fd?“<\/div>\n
„Asi m\u00e1te pravdu.“ P\u0159izn\u00e1 blon\u010f\u00e1\u010dek, nech\u00e1 st\u00e9ct jednu jedinou osam\u011blou slzu po sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Chcete za n\u00edm?“<\/div>\n
„Ne, promi\u0148te, nezvl\u00e1dl bych to.“ Zakrout\u00ed chlapec hlavou. „Je t\u011b\u017ek\u00e9 vid\u011bt svoji l\u00e1sku tady, takhle.“ Vydechne t\u011b\u017ece a d\u00e1l sv\u00fdm emoc\u00edm voln\u00fd pr\u016fb\u011bh. „Mohl byste m\u011b tu nechat chv\u00edli o samot\u011b? Chci se s n\u00edm rozlou\u010dit alespo\u0148 p\u0159es sklo, pak p\u016fjdu.“ Doktor jen k\u00fdvne k souhlasu a odejde.<\/div>\n
“ Tome,“ polo\u017e\u00ed zt\u011b\u017eka ruku na sklo. „Kdybys jen v\u011bd\u011bl, jak m\u011b to mrz\u00ed. Jak moc m\u011b to mrz\u00ed. To v\u0161echno. Cht\u011bl jsem t\u011b pro sebe, ale tys m\u011bl jen o\u010di pro n\u011bj. V\u0161iml jsem si toho. Musel jsem to ud\u011blat, odpus\u0165. Necht\u011bl jsem, aby to dopadlo takhle. To j\u00e1 za\u0159\u00eddil, aby \u0161el Bill z cesty. Myslel jsem, \u017ee\u2026 zapomene\u0161. Miluju t\u011b, nav\u017edycky.“ Po del\u0161\u00edm monologu, kter\u00fd v\u011bnoval pouze sklu, se Andreas vydal pry\u010d. Kdy\u017e startoval auto, naposledy se ohl\u00e9dl na n\u00e1pis budovy, pot\u00e9 zmizel. Zmizel nav\u017edycky z Tomova \u017eivota.<\/p>\n

autor: Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lauinka Tak jsem tu s dal\u0161\u00ed jednod\u00edlnou \ud83d\ude42 Posledn\u00ed dobou objevuju dokonal\u00e9 p\u00edsni\u010dky a v nich notnou d\u00e1vku inspirace. Jsem moc r\u00e1da, \u017ee se mi povedla tato pov\u00eddka napsat. Docela dlouhou dobu mi tkv\u011bla v mysli, ale nikdy jsem nemohla naj\u00edt<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7052","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7052","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7052"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7052\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7052"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7052"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7052"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}