{"id":7060,"date":"2012-01-23T18:00:00","date_gmt":"2012-01-23T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7041"},"modified":"2012-01-23T18:00:00","modified_gmt":"2012-01-23T17:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/23\/zeiten-andern-dich-32\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 32."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„No tak,“ jemn\u011b mou ruku stiskne a j\u00e1 jen p\u0159iv\u0159u o\u010di a vpiji se do t\u011bch jeho. „Ud\u011blal jsem to, proto\u017ee jsem cht\u011bl. Nechci, abys byl vd\u011b\u010dn\u00fd. Dlu\u017e\u00edm ti to.“
„Tome, nedlu\u017e\u00ed\u0161 mi nic. Chci na v\u0161echno zapomenout.“ Tom ale semkne rty k sob\u011b a zavrt\u00ed hlavou. „Nejsem zvykl\u00fd na to, \u017ee se ke mn\u011b chov\u00e1 n\u011bkdo jako ty te\u010f,“ pokra\u010duju a lehce se pousm\u011bju.
Tom se pod\u00edv\u00e1 na mou ruku stisknutou v t\u00e9 sv\u00e9 a pak pozvedne pohled zas ke mn\u011b.<\/div>\n
„Je p\u011bkn\u00fd, jak jsi nerv\u00f3zn\u00ed, kdy\u017e mluv\u00ed\u0161.“
„Tome,“ zavrt\u00edm se, pravda, trochu nerv\u00f3zn\u011b a m\u016fj \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i se roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed. Naschv\u00e1l se ale pak narovn\u00e1m s n\u00e1dechem a zatv\u00e1\u0159\u00edm se zcela soust\u0159ed\u011bn\u011b. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee by se t\u011b nerv\u00f3zn\u00ed \u010dlov\u011bk pokusil pol\u00edbit?“ pozvednu obo\u010d\u00ed a dost prudce si ho p\u0159it\u00e1hnu za bradu k sob\u011b.
„Ty ses ale nepokusil,“ op\u00e1\u010d\u00ed hrav\u011b Tom a nespou\u0161t\u00ed ze mne pohled.<\/p>\n

„Bille, myslel jsem, \u017ee t\u011b… Eh, sorry, nebudu ru\u0161it.“ M\u00e1m pocit, \u017ee t\u00e9m\u011b\u0159 od Toma odsko\u010d\u00edm, jak se leknu Marka. Ten se ale hned zase s omluvou rad\u011bji vytrat\u00ed, ne\u017e stihnu cokoliv nam\u00edtnout.
„Nerv\u00f3zn\u00ed lid\u00e9 se snadno polekaj\u00ed. Uvid\u00edm t\u011b odpoledne?“ usm\u011bje se Tom a j\u00e1 se s m\u00edrn\u00fdm zamra\u010den\u00edm na n\u011bho teprve pod\u00edv\u00e1m a pak zavrt\u00edm hlavou.
„N\u011bco u\u017e m\u00e1m.“
„Aha, ok.“
„Mo\u017en\u00e1 ale… pozd\u011bji odpoledne,“ nerv\u00f3zn\u011b prstem p\u0159ejedu po potahu gau\u010de s u\u017e zase sklopen\u00fdm pohledem. „P\u016fjdu nav\u0161t\u00edvit Malou d\u00e1mu. Mo\u017en\u00e1 bych si pro tebe pak mohl vyhradit \u010das.“
„Jde o to, jestli chce\u0161.“
Usm\u011bju se t\u00e9 v\u011bt\u011b, a abych ho co nejl\u00e9pe p\u0159esv\u011bd\u010dil, pohl\u00e9dnu mu do o\u010d\u00ed. „Chci.“
Na to se Tom usm\u011bje taky a zvedne se z gau\u010de. „Dob\u0159e, tak\u017ee odpoledne.“
Kdy\u017e u\u017e se ale m\u00e1 ke skute\u010dn\u00e9mu odchodu, rychle se je\u0161t\u011b nadechnu. „Tome?“
„Ano?“ oto\u010d\u00ed se je\u0161t\u011b s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem ve tv\u00e1\u0159i.
„Stejn\u011b d\u011bkuju.“<\/div>\n

\n
Po \u0161kole u\u017e na mne skute\u010dn\u011b Mark \u010dek\u00e1, jak bylo domluveno.
„M\u00e1m je\u0161t\u011b malou zm\u011bnu pl\u00e1nu,“ pronesu, kdy\u017e dojdu a\u017e k n\u011bmu.
„Copak?“
„Volal mi Gordon, jestli bych se o Nelly nemohl odpoledne postarat. \u017de si n\u00e1s pak ve\u010der vyzvedne.“
„To nevad\u00ed p\u0159ece.“
„Dob\u0159e, mus\u00edme tedy sko\u010dit do \u0161kolky.“
„Teta j\u00ed zabav\u00ed a ty mi v\u0161echno bude\u0161 moci v klidu odvypr\u00e1v\u011bt.“
„No, popravd\u011b, domluvil jsem se u\u017e i s Tomem. Sice a\u017e na pozd\u011bji, ale p\u0159ece.“
Mark se pousm\u011bje a trochu do mne \u0161\u0165ouchne. „Tak holt bude\u0161 muset mluvit rychle.“<\/p>\n

„M\u00e1te to, Helgo, v\u00fdborn\u00fd,“ pochv\u00e1l\u00edm Helze ob\u011bd, kter\u00fd n\u00e1m nab\u00eddne okam\u017eit\u011b, co p\u0159ijdeme do \u00fatulku. Jen najeden\u00e1 Nelly odm\u00edtne a spokojen\u011b se ujme Mal\u00e9 d\u00e1my.
„D\u011bkuju. Jsem r\u00e1da, \u017ee v\u00e1m ob\u011bma chutn\u00e1. Nenech\u00e1m v\u00e1s p\u0159eci o hladu. A co Nelly?“ pohl\u00e9dne na Nelly hraj\u00edc\u00ed si s Malou d\u00e1mou a pozvedne prst. „V\u00ed\u0161 co? M\u00e1m tady ukryt\u00fd bonb\u00f3ny, dala by sis?“ Na to Nelly s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvne, tak\u017ee j\u00ed Helga u\u017e do chvilky nab\u00edz\u00ed z otev\u0159en\u00e9ho pytl\u00edku pln\u00e9ho bonb\u00f3n\u016f.
„To t\u011b ur\u010dit\u011b s t\u00edm ob\u011bdem navedla mamka, \u017ee? Ta se do m\u011b cel\u00fdch 14 dn\u00ed sna\u017eila neust\u00e1le n\u011bco cp\u00e1t,“ zavrt\u00ed s \u00fasm\u011bvem Mark hlavou.
„Kluci, jezte, j\u00e1 m\u00e1m pr\u00e1ci, ale r\u00e1da si na v\u00e1s pak ud\u011bl\u00e1m \u010das, ano? A ty, Nelly, necht\u011bla bys mi j\u00edt pomoct? Minule ti to tak \u0161lo,“ usm\u011bje se Helga mile na Nelly, kter\u00e1 okam\u017eit\u011b souhlas\u00ed, vezme \u0161ikovn\u011b Malou d\u00e1mu do n\u00e1ru\u010de a rozute\u010de se ven.<\/p>\n

„To tys to takhle narafi\u010dil, vi\u010f?“ usm\u011bju se, kdy\u017e si pov\u0161imnu, \u017ee \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i Marka zna\u010d\u00ed, \u017ee s t\u00edmhle „nechat n\u00e1s o samot\u011b“ m\u00e1 n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho.
„No, jen jsem tet\u011b nazna\u010dil, \u017ee by to nebylo \u00fapln\u011b marn\u00e9,“ za\u010dne se sm\u00e1t Mark. „Ne, zbo\u017e\u0148uje d\u011bti. A Nelly taky nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m, si mysl\u00edm, tak\u017ee,“ pokr\u010d\u00ed rameny.
„To nem\u00e1, no. Ale j\u00e1 m\u00e1m probl\u00e9m, nev\u00edm, kde za\u010d\u00edt.“
„Oh, j\u00e1 vlastn\u011b za\u010dnu. Chci ti je\u0161t\u011b d\u00e1t ty pen\u00edze, za t\u011bch 14 dn\u00ed.“ Za\u010dne se p\u0159ehrabovat ve sv\u00e9 ta\u0161ce.
„Marku, nech to b\u00fdt. V\u00e1\u017en\u011b mne t\u011b\u0161ilo tob\u011b a Helze takhle pomoct.“
„Neodmlouvej. Domluvil jsem se u\u017e s tetou.“
„Tolik? V\u017edy\u0165 to bylo pouh\u00fdch 14 dn\u00ed.“ Vyd\u011bs\u00edm se trochu, kdy\u017e p\u0159ede mne polo\u017e\u00ed podle m\u00e9ho dost velk\u00fd obnos pen\u011bz.
„Pros\u00edm, Bille, v\u00e1\u017en\u011b to mn\u011b a tet\u011b pomohlo. Tak\u017ee u\u017e jsem \u0159ekl, a vem si to,“ s lehk\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm a \u00fasm\u011bvem \u0159ekne Mark a ujme se zase p\u0159\u00edboru.
„Dob\u0159e, ale stejn\u011b si budu myslet sv\u00e9. D\u011bkuji.“
„Ne, to j\u00e1 d\u011bkuju. A te\u010f m\u016f\u017ee\u0161 za\u010d\u00edt,“ pob\u00eddne mne k vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, co\u017e mne donut\u00ed \u00fasm\u011bv na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i roz\u0161\u00ed\u0159it p\u0159i p\u0159edstav\u011b Toma.<\/p>\n

„Kde jsi vzal m\u00e9 \u010d\u00edslo?“ opt\u00e1m se s \u00fasm\u011bvem do telefonu, kdy\u017e po del\u0161\u00edm rozhodov\u00e1n\u00ed p\u0159ijmu nezn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo, za n\u00edm\u017e pozn\u00e1m hlas Toma.
„Tajn\u011b, ale p\u0159eci. Tak, jak jsi na tom s \u010dasem?“
Oto\u010d\u00edm se, a spat\u0159\u00edm hraj\u00edc\u00ed si Nelly a pob\u00edhaj\u00edc\u00edho Marka za Zorem. „V\u00fdborn\u011b.“
„To je fajn. Jsem tak p\u011bt minut od tebe, m\u016f\u017eem se n\u011bkde sej\u00edt?“
„Ur\u010dit\u011b. Za p\u011bt minut m\u016f\u017eu b\u00fdt… m\u016f\u017eu b\u00fdt pod sochou na rohu toho mal\u00fdho n\u00e1m\u011bst\u00ed.“
„To za p\u011bt minut nestihne\u0161, a krom toho, tam u\u017e skoro jsem,“ vysm\u011bje se mi do telefonu a j\u00e1 se d\u016fsledkem toho mus\u00edm za\u010d\u00edt sm\u00e1t, proto\u017ee si p\u0159edstav\u00edm jeho v\u00fdraz.
„Ok, tak tam p\u0159ijdu v nejbli\u017e\u0161\u00ed krat\u0161\u00ed dob\u011b.“ Uprav\u00edm pojem \u010dasu.
„Dob\u0159e. Tak zat\u00edm.“
Telefon str\u010d\u00edm do kapsy a dojdu k Nelly.<\/p>\n

„Zlat\u00ed\u010dko, budeme muset j\u00edt.“
„Ta\u0165ka u\u017e je tady?“
„Ne, ta\u0165ka je\u0161t\u011b ne, ale pot\u0159ebuju je\u0161t\u011b za n\u011bk\u00fdm zaj\u00edt.“
„Mn\u011b se nechce je\u0161t\u011b nikam j\u00edt, kdy\u017e tu ta\u0165ka je\u0161t\u011b nen\u00ed. A kam jde\u0161?“
„To ti \u0159eknu cestou. No tak, Nelly, docela to sp\u011bch\u00e1.“
„Tak j\u00ed nech tady. Stejn\u011b tu budem a\u017e do ve\u010dera, tak si ji tady pak jen vyzvedne\u0161.“
„No, tak jo, ale nevad\u00ed to?“
Mark se usm\u011bje a koukne na Nelly. „Nevad\u00ed to?“
„A vyzvedne\u0161 si m\u011b?“ koukne Nelly na mne podez\u00edrav\u011b.
Za\u010dnu se sm\u00e1t. „Jasn\u011b, \u017ee si t\u011b vyzvednu, a\u017e d\u00e1 ta\u0165ka v\u011bd\u011bt, tak jsem tady pro tebe jak na koni, ano?“
„Jo, tak jo.“
„Tak moc d\u011bkuju. Nech\u00e1m si teda tady i v\u011bci, jestli m\u016f\u017eu?“
„Jasn\u00fd. U\u017e b\u011b\u017e, nebo se t\u011b nedo\u010dk\u00e1.“
„V\u00e1\u017en\u011b d\u011bkuju.“ S \u00fasm\u011bvem se s nimi rozlou\u010d\u00edm a vyd\u00e1m se na cestu.<\/p>\n

„Sedm minut,“ s v\u00fddechem vypust\u00edm prvn\u00ed slova, kdy\u017e kone\u010dn\u011b doraz\u00edm na smluven\u00e9 m\u00edsto. Tom, kter\u00fd m\u00e1 s sebou oba sv\u00e9 psy, podrbe jednoho v sedu za uchem a s \u00fasm\u011bvem pozvedne hlavu.
„Nemusel jsi to br\u00e1t tak v\u00e1\u017en\u011b.“ Postav\u00ed se. „Jinak, musel jsem je vz\u00edt s sebou,“ pouk\u00e1\u017ee na psy a pokr\u010d\u00ed rameny. „V\u0161ichni jsou doma cel\u00fd den, a nikdo nen\u00ed schopnej s nima j\u00edt ven.“
„To je v pohod\u011b, v\u017edy\u0165 jsou milou\u010dk\u00fd,“ pousm\u011bju se. „Vlastn\u011b, m\u011bl jsem s sebou m\u00edt Nelly. Gordon by asi nebyl nad\u0161enej, kdyby v\u011bd\u011bl, \u017ee Nelly nen\u00ed se mnou.“
„Tak jestli jsi j\u00ed vlo\u017eil do spr\u00e1vn\u00fdch rukou?“
„Je to otec, je to jeho jedin\u00fd d\u00edt\u011b, v\u011b\u0159 mi, zapochyboval by, zda sm\u00ed sv\u00e9 d\u00edt\u011b nechat v jin\u00fdch rukou ne\u017e v t\u011bch m\u00fdch.“
„Je to otec,“ p\u0159ik\u00fdvne Tom a nazna\u010d\u00ed, a\u0165 vyraz\u00edme. Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, kudy a kam \u017ee jdeme, ale je moc p\u0159\u00edjemn\u00e9 j\u00edt mu po boku. „Mohls j\u00ed vz\u00edt s sebou.“
„Ona necht\u011bla, proto\u017ee se j\u00ed n\u011bjak v \u00fatulku zal\u00edbilo.“<\/p>\n

Po chvili\u010dce dojdeme do nedalek\u00e9ho parku. „Andreas nem\u00e1 r\u00e1d psy, \u017ee?“
„Jak jsi na to p\u0159i\u0161el?“
„Nemluvil o nich zrovna hezky.“
„Kdy\u017e mu bylo osm, tak ho jeden pes pokousal. Nebylo to nijak drastick\u00fd, ale ani ne natolik dobr\u00fd, proto\u017ee od t\u00fd doby se ps\u016f boj\u00ed. Kdy ty jsi s n\u00edm mluvil o psech?“ pousm\u011bje se Tom a dost siln\u00fd klacek hod\u00ed p\u00e1r metr\u016f p\u0159ed sebe, za kter\u00fdm se oba psi okam\u017eit\u011b vrhnou. Prohl\u00e9dnu si ho, jak z\u00edr\u00e1 za b\u011b\u017e\u00edc\u00edmi psi. Nev\u00edm, \u010d\u00edm to, ale p\u0159ijde mi najednou odm\u011b\u0159en\u00fd, \u017ee by mu rozhovor o Andreasovi vadil?
„Jedno to pond\u011bl\u00ed, kdy\u017e si m\u011b odchytil, ale vcelku na tom nesejde.“
„Ne, to nesejde. Jen bych r\u00e1d o t\u011bchto setk\u00e1n\u00edch v\u011bd\u011bl.“ Slovo setk\u00e1n\u00edch vlo\u017e\u00ed do pomysln\u00fdch uvozovek a sto\u010d\u00ed pohled na mne.
„O tomhle jsi ale v\u011bd\u011bl.“
„Jo, jen \u017ee do budoucna.“
„To mi te\u010f bude\u0161 hl\u00eddat kroky?“
Tom zt\u011b\u017eka vydechne a zavrt\u00ed hlavou. A\u017e po hodn\u00e9 chvilce ticha teprve promluv\u00ed. „M\u00e1m o tebe strach.“<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „No tak,“ jemn\u011b mou ruku stiskne a j\u00e1 jen p\u0159iv\u0159u o\u010di a vpiji se do t\u011bch jeho. „Ud\u011blal jsem to, proto\u017ee jsem cht\u011bl. Nechci, abys byl vd\u011b\u010dn\u00fd. Dlu\u017e\u00edm ti to.“„Tome, nedlu\u017e\u00ed\u0161 mi nic. Chci na v\u0161echno zapomenout.“ Tom ale semkne<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7060","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7060","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7060"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7060\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7060"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7060"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7060"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}