{"id":7075,"date":"2012-01-20T18:00:00","date_gmt":"2012-01-20T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7056"},"modified":"2012-01-20T18:00:00","modified_gmt":"2012-01-20T17:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-dream-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/20\/novel-of-dreams-my-dream-10\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Dream 10."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

V \u00fater\u00fd r\u00e1no jsem se dostavil do pr\u00e1ce, vy\u0159\u00eddil v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9 a tentokr\u00e1t si dal k\u00e1vu spole\u010dn\u011b s Deborah. \u0158\u00edkala, \u017ee m\u00e1 te\u010f n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my s man\u017eelem a pot\u0159ebovala to s n\u011bk\u00fdm probrat. Abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, v\u011bt\u0161inou to byla ona, za k\u00fdm jsem \u0161el, kdy\u017e jsem m\u011bl probl\u00e9m, a naopak, ona \u0161la pov\u011bt\u0161in\u011b v\u017edy za mnou. Byla to mlad\u00e1, atraktivn\u00ed \u017eena, kter\u00e1 bohu\u017eel natrefila na hovado, ne\u017e na mu\u017ee. Jejich man\u017eelstv\u00ed dr\u017eel pohromad\u011b u\u017e jen jejich \u0161estilet\u00fd syn Lukas.<\/p>\n

Kdy\u017e jsme si dopili v klidu k\u00e1vu, dal jsem se znovu do pr\u00e1ce. Tentokr\u00e1t jsem dod\u011bl\u00e1val jeden z n\u00e1vrh\u016f pro jednoho dost bohat\u00e9ho mu\u017ee z Berl\u00edna. P\u0159edstavoval si n\u011bco v historick\u00e9m stylu, p\u0159esn\u011bji z doby romantismu. Sna\u017eil jsem se mu vyhov\u011bt. Ka\u017ed\u00fd nov\u011b navrhnut\u00fd model jsem mu zas\u00edlal a on byl nadm\u00edru spokojen\u00fd a j\u00e1 takt\u00e9\u017e. Dod\u011blal jsem je\u0161t\u011b n\u011bkolik n\u00e1vrh\u016f pro jeho lo\u017enici a ob\u00fdvac\u00ed pokoj, a pak se za\u010dal pomalu balit. \u010cas let\u011bl celkem rychle, tak\u017ee jsem si vzal v\u011bci a s Deborah jsme si sko\u010dili na ob\u011bd do m\u00edstn\u00ed restaurace. Po ob\u011bd\u011b jsem se u\u017e ale rozjel k panu Wernerovi. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem tuhle \u010d\u00e1st znal, ani jsem tam nikde nebloudil. Bylo deset minut p\u0159ed t\u0159et\u00ed, kdy\u017e jsem st\u00e1l p\u0159ed domem, kde tento mu\u017e m\u011bl bydlet. Je\u0161t\u011b jsem si urovnal p\u00e1r v\u011bc\u00ed v ta\u0161ce. Necht\u011bl jsem tam j\u00edt d\u0159\u00edve, mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nen\u00ed doma, nav\u00edc by se to nehodilo. Ale dv\u011b minuty p\u0159ed 15h jsem u\u017e zvonil u jeho dve\u0159\u00ed.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den, Tr\u00fcmper,“ usm\u011bju se, jakmile mi pan Werner otev\u0159e. Pod\u00e1m mu ruku. Je to na prvn\u00ed pohled sympatick\u00fd mu\u017e.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den, moc m\u011b t\u011b\u0161\u00ed,“ zasm\u011bje se. Lehce mi stiskne ruku a sympaticky se usm\u011bje. Otev\u0159e hned dve\u0159e doko\u0159\u00e1n. „Tak poj\u010fte d\u00e1l, nemus\u00edte se zouvat.“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ usm\u011bju se a vejdu. Porozhl\u00e9dnu se tu. V\u0161echno si sna\u017e\u00edm ulo\u017eit do pam\u011bti.<\/div>\n
„Nejv\u011bt\u0161\u00ed zm\u011bnu bych cht\u011bl asi ud\u011blat v lo\u017enici,“ ujasn\u00ed mi. „Tudy\u2026“ pokyne hlavou ke dve\u0159\u00edm. Pomalu dve\u0159mi projdu a nech\u00e1m se j\u00edm dov\u00e9st a\u017e do lo\u017enice. Prohl\u00e9dnu si to tam. M\u00e1 to tu hezk\u00e9, \u00fatuln\u00e9 a \u010dist\u00e9. To je z\u00e1klad.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> „Co byste si tak p\u0159edstavoval? N\u011bco modern\u00edho?“<\/div>\n
„No\u2026 asi jo. Nejlep\u0161\u00ed by bylo, kdyby tu byl i p\u0159\u00edtel, ale nem\u00e1 \u010das. Mysl\u00edm, \u017ee to nech\u00e1m na v\u00e1s,“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„A zn\u00e1te tro\u0161ku jeho p\u0159edstavy?“ brouknu a usm\u011bju se. Vynd\u00e1m si blok a tu\u017eku a zap\u00ed\u0161u si tam rozm\u011bry m\u00edstnosti. Zhruba si nakresl\u00edm, jak to tu vypad\u00e1.<\/div>\n
„Uhm no\u2026 Je to mladej kluk, tak\u017ee\u2026“ odka\u0161le si a podrbe se zezadu na krku.<\/div>\n
„Rozum\u00edm,“ pousm\u011bju se. „Navrhneme n\u011bco modern\u00edho, ale \u00fatuln\u00e9ho, aby to st\u00e1le zapadalo k celkov\u00e9 v\u00fdbav\u011b a v\u00fdstavb\u011b bytu. R\u00e1d byste p\u0159ed\u011blal lo\u017enici nebo i dal\u0161\u00ed m\u00edstnosti?“<\/div>\n
„Prozat\u00edm bych z\u016fstal u lo\u017enice,“ odpov\u00ed po chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. „Co mysl\u00edte, kdyby se to tu vymalovalo na fialovo? P\u0159ijde mi to jako takov\u00e1\u2026 dobr\u00e1 barva, co \u010dlov\u011bka povzbud\u00ed k\u2026“ Nedo\u0159ekne to. Jeho pohled se soust\u0159ed\u00ed na postel.<\/div>\n
„K \u010demu p\u0159esn\u011b?“ kouknu se na n\u011bj se z\u00e1jmem.<\/div>\n
„\u2026k sexu,“ zak\u0159en\u00ed se. Tro\u0161ku se zasm\u011bju. Jak jsem si mohl myslet. U\u017e dosp\u011bl\u00fd mu\u017e a m\u00e1 zaj\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„No, nev\u00edm, jakou m\u00e1te s fialovou barvou zku\u0161enost, ale nevypadalo by to \u0161patn\u011b. Jen se ob\u00e1v\u00e1m, \u017ee by to mohlo b\u00fdt p\u0159eslazen\u00e9 a p\u0159\u00edli\u0161\u2026 jak to jen \u0159\u00edct, cudn\u00e9. Pro sex by to cht\u011blo \u010dervenou v kombinaci s b\u00edlou,“ usm\u011bju se. „Ale pokud si p\u0159ejete fialovou, bude fialov\u00e1 hr\u00e1t celou va\u0161\u00ed lo\u017enic\u00ed v kombinaci s n\u011bjakou dal\u0161\u00ed barvou.“<\/div>\n
„M\u016fj p\u0159\u00edtel nem\u00e1 r\u00e1d \u010dervenou. Nem\u00e1 r\u00e1d krev. Jinak bych si to tu ud\u011blal cel\u00fd do \u010dervena, aby to vypadalo jako v bordelu,“ za\u010dne se sm\u00e1t. „Je\u017ei\u0161, pardon.“ Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, na co dnes ti lid\u00e9 p\u0159i \u010derven\u00e9 barv\u011b nemysl\u00ed.<\/em><\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku,“ odka\u0161lu si. „Tak\u017ee zvol\u00edme fialovou barvu.“<\/div>\n
„Jo,“ usm\u011bje se.<\/p>\n

„Pov\u011bzte mi ve\u0161ker\u00e9 va\u0161e p\u0159edstavy,“ usm\u011bju se na n\u011bj.<\/div>\n

„Chci rozhodn\u011b vodn\u00ed postel\u2026 Takhle tady, velikou,“ uk\u00e1\u017ee mi p\u0159ibli\u017en\u00fd prostor. Zap\u00ed\u0161u si to a d\u00e1l ho poslouch\u00e1m.<\/div>\n
„N\u00e1bytek bych cht\u011bl\u2026 takovej ten modern\u00ed. Asi b\u00edlej,“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b zv\u00eddav\u011b.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ k\u00fdvnu a zap\u00ed\u0161u si to. V\u00e1\u017en\u011b nerad bych mu to tu navrhnul, a on mi potom \u0159ekl, \u017ee jeho p\u0159\u00edtel by tohle a t\u00e1mhle to necht\u011bl. Rad\u011bji s n\u00edm v\u0161echno sep\u00ed\u0161u.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 bych si tu nechal ud\u011blat lino nebo podlahu. Co mysl\u00edte?“<\/div>\n
„Tak jde tady i o finance. Pokud byste cht\u011bl d\u0159evenou podlahu, bude to ur\u010dit\u011b dra\u017e\u0161\u00ed ne\u017e lino. Je to na v\u00e1s. V jak\u00e9 cen\u011b byste si tuhle prom\u011bnu p\u0159edstavoval?“<\/div>\n
„Na tom n\u011bjak nez\u00e1le\u017e\u00ed,“ pokr\u010d\u00ed lhostejn\u011b rameny. Jen jsem pok\u00fdval hlavou a v\u0161echno si zapsal. Pro\u0161li jsme si spole\u010dn\u011b je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed m\u00edstnosti. Cht\u011bl jsem to v\u0161echno sladit. Po\u0159\u00e1d jsem si n\u011bco zapisoval a pan Werner st\u00e1le a st\u00e1le pov\u00eddal. Neust\u00e1le rozhazoval rukama a ukazoval mi ka\u017edi\u010dk\u00fd kout m\u00edstnosti, jak by si to v\u0161echno p\u0159edstavoval. P\u0159esn\u011b o tohle mi \u0161lo – rozpov\u00eddat ho.<\/p>\n

„Tak\u017ee, jsme domluveni. Poz\u00edt\u0159\u00ed v\u00e1m p\u0159inesu uk\u00e1zat prvn\u00ed n\u00e1vrh rovnou i s katalogem. Budu tu znovu ve t\u0159i odpoledne, dob\u0159e?“ usm\u011bju se na n\u011bj.<\/div>\n

„Dob\u0159e, to mi vyhovuje. D\u011bkuju mockr\u00e1t,“ oplat\u00ed mi \u00fasm\u011bv a doprovod\u00ed m\u011b ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Za nic, je to moje pr\u00e1ce,“ brouknu. „M\u011bjte se hezky a poz\u00edt\u0159\u00ed na vid\u011bnou.“ Tomu \u0159\u00edk\u00e1m jedn\u00e1n\u00ed na \u00farovni. Slu\u0161nost, vz\u00e1jemn\u00fd respekt, mil\u00fd a v\u0159el\u00fd p\u0159\u00edstup. Kdyby to takhle bylo poka\u017ed\u00e9.<\/div>\n
„Nashle,“ k\u00fdvne a zav\u0159e dve\u0159e. Rozejdu se zp\u00e1tky k autu a zam\u00ed\u0159\u00edm rovnou dom\u016f. M\u00e1m co d\u011blat, abych stihnul ud\u011blat t\u011bch p\u00e1r n\u00e1vrh\u016f.<\/p>\n

Ve \u010dtvrtek jsem m\u011bl v\u0161e p\u0159ipraven\u00e9. M\u011bl jsem hotov\u00fdch n\u011bkolik n\u00e1vrh\u016f, nechal jsem si poslat p\u00e1r katalog\u016f a vzal jsem i n\u011bjak\u00e9 star\u0161\u00ed z na\u0161\u00ed firmy. Ani nev\u00edm pro\u010d, ale d\u00e1val jsem si na t\u00e9hle zak\u00e1zce z\u00e1le\u017eet. Nejsp\u00ed\u0161 to bylo t\u00edm, \u017ee ten mu\u017e byl velmi sympatick\u00fd a jeho byt se mi l\u00edbil.<\/div>\n

Dostavil jsem se k n\u011bmu ve smluvenou dobu a zazvonil.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ usm\u011bju se p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b a p\u0159ehod\u00edm si ta\u0161ku z jedn\u00e9 ruky do druh\u00e9. M\u011bl jsem tu s sebou notebook a p\u00e1r t\u011bch katalog\u016f.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ usm\u011bje se hned a pust\u00ed m\u011b dovnit\u0159. „Tak se posa\u010fte. M\u00e1m dobrou zpr\u00e1vu. Brzy by m\u011bl dorazit i m\u016fj p\u0159\u00edtel, tak\u017ee n\u00e1m pom\u016f\u017ee n\u011bco vybrat. D\u00e1te si n\u011bco k pit\u00ed?“ No, tak to jsem na toho jeho p\u0159\u00edtele zv\u011bdav\u00fd. Pokud je to mlad\u00fd kluk, jak \u0159\u00edkal, mohl by m\u00edt podobn\u00fd vkus jako j\u00e1.<\/em><\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? To je skv\u011bl\u00e9, proto\u017ee m\u00e1m n\u011bkolik katalog\u016f i n\u00e1vrh\u016f, kter\u00e9 jsem stihnul v\u010dera ud\u011blat,“ usm\u011bju se a posad\u00edm se na pohovku. „Ne, ne, d\u011bkuji.“<\/div>\n
„No dob\u0159e, tak se na to tedy pod\u00edv\u00e1me,“ usad\u00ed se vedle m\u011b. Zapnu si notebook a zajedu do slo\u017eky, kde ty n\u00e1vrhy m\u00e1m.<\/p>\n

„Tak\u017ee, tohle je prvn\u00ed,“ brouknu. M\u00e1m to ud\u011blan\u00e9 jako virtu\u00e1ln\u00ed prohl\u00eddku. Odvr\u00e1t\u00ed ode m\u011b pohled k notebooku a p\u0159imhou\u0159\u00ed zaduman\u011b o\u010di. Nech\u00e1m jej, aby si to prohl\u00ed\u017eel. N\u011bkolikr\u00e1t mu to r\u016fzn\u011b pooto\u010d\u00edm.<\/div>\n

„Tohle se mi l\u00edb\u00ed,“ \u0159ekne po chvilce.<\/div>\n
„Tohle?“ zastav\u00edm se.<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvne. N\u00e1hle se rozezvon\u00ed zvonek. „Ah, to bude on. Omluvte m\u011b,“ zvedne se a odejde.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ brouknu a zam\u011b\u0159\u00edm se na tenhle n\u00e1vrh. Po chv\u00edli u\u017e usly\u0161\u00edm, jak se otev\u0159ou dve\u0159e.<\/div>\n
„Ahoj, zlato.“<\/div>\n
„Nev\u011b\u0159il byste, jak\u00e1 je bez v\u00e1s ve \u0161kole nuda, pane profesore. Dneska to za tebe vzal ten starej d\u011bdek Steinberg,“ ozve se dal\u0161\u00ed hlas.<\/div>\n
„Toho taky nemam r\u00e1d, ale douf\u00e1m, \u017ee ses choval jako vzorn\u00fd student.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, Briane. Ty d\u011bl\u00e1\u0161, jako bych snad n\u011bkdy zlobil,“ za\u010dne se sm\u00e1t.<\/div>\n
„Poj\u010f se mnou do ob\u00fdv\u00e1ku. Ten designer u\u017e \u010dek\u00e1.“<\/div>\n
„Jasn\u011b\u2026“<\/p>\n

B\u011bhem chv\u00edle se ke mn\u011b pan Werner vr\u00e1t\u00ed. Vejde i ten druh\u00fd. Z\u016fstane st\u00e1t u dve\u0159\u00ed. Oto\u010d\u00edm se ke dve\u0159\u00edm a z\u016fstanu se d\u00edvat s pusou doko\u0159\u00e1n. Ten jeho hlas, to, jak ho oslovil\u2026 V\u0161echno mi to p\u0159i\u0161lo pov\u011bdom\u00e9, ale \u017ee je to on\u2026 jsem si nemyslel. Zatracen\u011b, ten mi tu fakt chyb\u011bl. \u0158\u00edkal profesore? On je jeho profesor? Bo\u017ee.<\/p>\n

<\/em> „Tome, tohle je pan Tr\u00fcmper,“ p\u0159edstav\u00ed m\u011b. „A tohle\u2026“<\/div>\n

„My se zn\u00e1me, Briane,“ utne ho Tom. Zvl\u00e1\u0161tn\u011b si m\u011b prohl\u00e9dne. „Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ D\u00edky za pozdrav. Sice jsme se poh\u00e1dali, ale zdravit by mohl.<\/em><\/div>\n
„Ahoj,“ brouknu a stoupnu si. „Navrhuju v\u00e1m lo\u017enici.“<\/div>\n
„Odkud se vy dva zn\u00e1te?“ zaj\u00edm\u00e1 se pan Werner, vlastn\u011b Brian.<\/div>\n
„S Billem? No\u2026“ podrbe se Tom na brad\u011b. To jsem zv\u011bdav\u00fd, co mu \u0159ekne.<\/em><\/div>\n
„Po\u010dkat. Tohle je ten<\/em> Bill?“ zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b. O \u010dem je tu zase \u0159e\u010d?<\/em> Tom tam jen z\u016fstane st\u00e1t u dve\u0159\u00ed a pozorovat m\u011b. V jeho o\u010d\u00edch bylo n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho.<\/div>\n
„Jak\u00fd Bill?“ kouknu se na pana Wernera, vlastn\u011b na Briana a pak na Toma.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fd,“ odpov\u00ed ti\u0161e Tom. Trhan\u011b vydechne a promne si sp\u00e1nky. Najednou odejde z m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Omluv n\u00e1s,“ \u0159ekne Brian a odejde za n\u00edm. My si tyk\u00e1me?<\/em> Zakrout\u00edm hlavou a z\u016fstanu tam st\u00e1t jako opa\u0159en\u00fd. Nakonec se ale posad\u00edm a \u010dek\u00e1m. To je chov\u00e1n\u00ed. Ani nev\u00edm, co si o tom m\u00e1m myslet. Nech\u00e1pu, o \u010dem mluvil. Jako by m\u011b snad znal, nebo j\u00e1 nev\u00edm.<\/em> Zaslechnu jejich rozhovor.<\/p>\n

„Ty s n\u00edm n\u011bco m\u00e1\u0161?“ zept\u00e1 se Brian.<\/div>\n

„Ne, nem\u00e1m,“ povzdechne Tom.<\/div>\n
„A odkud se zn\u00e1te?“<\/div>\n
„Asi p\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny jsme se srazili na ulici a\u2026 byl se mnou a s Molly v domov\u011b na t\u00fd oslav\u011b,“ odpov\u00ed mu Tom.<\/div>\n
„Mluvil jsi o n\u011bm u\u017e p\u0159edt\u00edm. \u010cm\u00e1ral sis jeho jm\u00e9no do se\u0161itu!“ obvin\u00ed ho Brian. Moje jm\u00e9no m\u011bl v se\u0161it\u011b? A pro\u010d na m\u011b tehdy tak sko\u010dil na t\u00e9 ulici? Tady mi n\u011bco nehraje.<\/div>\n
„To byl jin\u00fd Bill\u2026“ Jak jin\u00fd Bill?!<\/em><\/div>\n
„No, to si v\u00e1\u017en\u011b nemysl\u00edm!“ zv\u00fd\u0161\u00ed na n\u011bj hlas.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co, j\u00e1 rad\u011bji p\u016fjdu. Nen\u00ed mi dob\u0159e,“ \u0159ekne Tom. B\u011bhem chv\u00edle vyjde z kuchyn\u011b a jde do chodby. Za\u010dnu si pom\u011brn\u011b rychle balit v\u011bci. Stihnu vyj\u00edt d\u0159\u00edv ne\u017e on.<\/div>\n
„M\u011bl bych u\u017e j\u00edt. Pokud budete m\u00edt z\u00e1jem se domluvit na n\u011bjak\u00e9m n\u00e1vrhu, moje \u010d\u00edslo m\u00e1te,“ vydechnu a shl\u00e9dnu si Toma. Nev\u00edm, co bych tu m\u011bl je\u0161t\u011b d\u011blat. Bav\u00ed se tu o mn\u011b, jako by se nechumelilo.<\/em> On m\u011b beze slova obejde, vezme si batoh s bundou a odejde pry\u010d.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ ozve se jen Brian.<\/div>\n
„Nashledanou,“ \u0159eknu a vyjdu ven.<\/p>\n

„Tome,“ \u0159eknu, kdy\u017e ho venku je\u0161t\u011b do\u017eenu. Mo\u017en\u00e1 bych si s n\u00edm m\u011bl promluvit.<\/em><\/div>\n

„Co?“ \u0159ekne, ani\u017e by se zastavil.<\/div>\n
„Zastav, po\u010dkej,“ \u0161eptnu a dob\u011bhnu ho. Ustane na m\u00edst\u011b, ale d\u00edv\u00e1 se st\u00e1le n\u011bkam p\u0159ed sebe.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem ti nep\u0159i\u0161el ud\u011blat \u017e\u00e1dnej probl\u00e9m,“ kouknu se na n\u011bj. „Tv\u016fj p\u0159\u00edtel volal do na\u0161\u00ed firmy a objednal si zak\u00e1zku. Nemohl jsem za to,“ p\u0159izn\u00e1m.<\/div>\n
„Mn\u011b je to jedno,“ hlesne a usilovn\u011b se d\u00edv\u00e1 kamkoliv, jenom ne na m\u011b.<\/div>\n
„Necht\u011bl bys mi n\u011bco vysv\u011btlit?“ podzvednu obo\u010d\u00ed. „Te\u010f asi nen\u00ed ta spr\u00e1vn\u00e1 chv\u00edle, ale\u2026 r\u00e1d bych to v\u011bd\u011bl.“ Ch\u00e1pu, \u017ee se te\u010f poh\u00e1dal s p\u0159\u00edtelem, ale\u2026 m\u016fj probl\u00e9m to nen\u00ed. Jen se sna\u017e\u00edm chovat tro\u0161ku mile.<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed co vysv\u011btlovat,“ po\u0161ept\u00e1. Zav\u0159e na chv\u00edli o\u010di, pot\u00e9 se op\u011bt rozejde.<\/div>\n
„\u017de nen\u00ed? P\u00ed\u0161e\u0161 si moje jm\u00e9no do se\u0161itu, ale jsem jin\u00fd Bill. Kdy\u017e m\u011b potk\u00e1\u0161 na ulici, m\u016f\u017ee\u0161 se zbl\u00e1znit \u0161t\u011bst\u00edm\u2026 Tome, tady je co vysv\u011btlovat.“<\/div>\n
„A pro\u010d by to tebe m\u011blo, do h\u00e1je, v\u016fbec zaj\u00edmat?! Zaj\u00edm\u00e1\u0161 se jen o sebe!“ rozk\u0159ikne se najednou. „Jsem holt bl\u00e1zen, nejsem norm\u00e1ln\u00ed. Co je komu po tom? Nech m\u011b bejt.“ Kdy\u017e se na m\u011b pod\u00edval, v o\u010d\u00edch m\u011bl slzy. Rychle pohled sklopil a roze\u0161el se je\u0161t\u011b rychleji ne\u017e p\u0159edt\u00edm. \u0160el jsem hned za n\u00edm.<\/p>\n

„T\u00fdk\u00e1 se m\u011b to. Netvrd\u00edm, \u017ee jsi bl\u00e1zen, jen je mi tohle v\u0161echno prost\u011b divn\u00fd. Prost\u011b jsem tady jen necht\u011bl ud\u011blat probl\u00e9m,“ na\u0161tvan\u011b se rozejdu pry\u010d. V tu chv\u00edli se zastavil. Dob\u011bhl m\u011b a chytil za ruku. Oto\u010dil m\u011b a p\u0159it\u00e1hl a\u017e t\u011bsn\u011b k sob\u011b. Pod\u00edval se mi do o\u010d\u00ed. Z\u016fstal jsem se na n\u011bj d\u00edvat a ani jsem nedutal. Jen jsem ti\u0161e, ale zrychlen\u011b oddechoval. Zaslechl jsem, jak pustil na zem batoh. Vzal mi opatrn\u011b tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a sjel pohledem na m\u00e9 rty. D\u00fdchal stejn\u011b rychle jako j\u00e1. Najednou jsem byl v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdy jindy. Skoro mi nedoch\u00e1zelo, co se d\u011bje. Sledoval jsem ho. Nech\u00e1pu, co se to s n\u00edm d\u011bje, co to na m\u011b zkou\u0161\u00ed.<\/em> Kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee se nebr\u00e1n\u00edm, p\u0159ibl\u00ed\u017eil se a\u017e ke mn\u011b. P\u0159iv\u0159el o\u010di a vpil se mi do rt\u016f sv\u00fdmi. Byl tak dychtiv\u00fd, av\u0161ak z\u00e1rove\u0148 n\u011b\u017en\u00fd. Co se to sakra d\u011bje, co si to dovoluje?!<\/em><\/div>\n

„Mmm,“ oddechnul jsem, a je\u0161t\u011b mu to oplatil. L\u00edb\u00e1 ale hezky.<\/em> Pak jsem se od n\u011bj ale prudce odt\u00e1hnul. „Sakra, co to\u2026 d\u011bl\u00e1\u0161? M\u00e1\u0161\u2026 m\u00e1\u0161 tam p\u0159\u00edtele a j\u00e1\u2026“ ol\u00edznu si rty a upnu k n\u011bmu pohled.<\/div>\n
„Vybavuje se ti n\u011bco? D\u011bl\u00e1 to s tebou alespo\u0148 n\u011bco?“ za\u0161ept\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161iteln\u011b.<\/div>\n
„Co\u2026 co by se mi m\u011blo vybavit?“ \u0161eptnu nech\u00e1pav\u011b. Ne, nerozum\u00edm mu. Jo, d\u011bl\u00e1 to se mnou n\u011bco, bylo to p\u0159\u00edjemn\u00fd a hezk\u00fd, ale to je v\u0161echno.<\/em> Je\u0161t\u011b chv\u00edli se mi d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed, a\u017e pohled sklon\u00ed. Sjede jemn\u011b prsty po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i a pomalu se odt\u00e1hne.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0159ekne ti\u0161e. Zvedne sv\u016fj batoh ze zem\u011b a m\u00e1 se k odchodu. Nem\u016f\u017eu ho nechat jen tak te\u010f odej\u00edt. Ne po tomhle.<\/p>\n

<\/em> „Ne, po\u010dkej,“ chytnu ho za pa\u017ei a oto\u010d\u00edm si ho k sob\u011b. „Pro\u010d jsi to ud\u011blal?“<\/div>\n

„To bys stejn\u011b nepochopil. Zapome\u0148 na to, hm?“ vynut\u00ed ze sebe mal\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Jsem a\u017e tak hloup\u00fd?“ podzvednu obo\u010d\u00ed a sjedu mu pohledem na rty. M\u00e1 je tak jemn\u00e9. Oh, Bille, na co to mysl\u00ed\u0161?! Je to jen n\u011bjakej kluk, kterej je naprosto mimo.<\/div>\n
„Je to n\u011bco naprosto absurdn\u00edho. U\u017e te\u010f se ti hnus\u00edm. Nev\u00edm, jak bys na m\u011b koukal pak. Asi bys zavolal do cvok\u00e1rny.“<\/div>\n
„Kdo \u0159ekl, \u017ee se mi hnus\u00ed\u0161?“ \u00fanavn\u011b oddechnu. „U\u017e se toho absurdn\u00edho stalo dost, co si promluvit i o tomhle, hm?“<\/div>\n
„\u2026to nejde,“ vydechne a stiskne o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka k sob\u011b.<\/div>\n
„Nebudu t\u011b nutit,“ vydechnu zvolna. „Ale l\u00edb\u00e1\u0161 hezky,“ sjedu mu po pa\u017ei, za kterou jsem ho jemn\u011b dr\u017eel.<\/div>\n
„Ty docela taky,“ pousm\u011bje se.<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 v\u00edm,“ prohod\u00edm a urovn\u00e1m si ta\u0161ku na ramenu. „Tak se m\u011bj a snad n\u011bkdy,“ brouknu a oto\u010d\u00edm se k odchodu.<\/div>\n
„Jo\u2026 Ahoj,“ oplat\u00ed mi ti\u0161e pozdrav.<\/div>\n
„Ahoj,“ rozejdu se svou cestou.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL V \u00fater\u00fd r\u00e1no jsem se dostavil do pr\u00e1ce, vy\u0159\u00eddil v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9 a tentokr\u00e1t si dal k\u00e1vu spole\u010dn\u011b s Deborah. \u0158\u00edkala, \u017ee m\u00e1 te\u010f n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my s man\u017eelem a pot\u0159ebovala to s n\u011bk\u00fdm probrat. Abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[479],"tags":[],"class_list":["post-7075","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-dream"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7075","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7075"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7075\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7075"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7075"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7075"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}