{"id":7078,"date":"2012-01-20T15:00:00","date_gmt":"2012-01-20T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7059"},"modified":"2012-01-20T15:00:00","modified_gmt":"2012-01-20T14:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-31","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/20\/zeiten-andern-dich-31\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 31."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Probud\u00ed mne lehk\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed na nose. Ani\u017e bych otev\u0159el o\u010di, o\u017eenu se rukou v domn\u011bn\u00ed, \u017ee kolem mne poletuje moucha. K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed mi ale v ruce n\u011bco z\u016fstane. Z donucen\u00ed tedy otev\u0159u pomali\u010dku o\u010di a pohl\u00e9dnu si do ruky. P\u00edrko. Zaost\u0159\u00edm za n\u011bj, ale kdy\u017e zaslechnu tich\u00fd sm\u00edch pod sebou, nahnu se p\u0159es postel, abych na\u0161el toho naru\u0161itele. Nelly se kr\u010d\u00ed se sm\u00edchem u m\u00e9 postele a vesele na mne mrk\u00e1.<\/p>\n

„Nelly! Ty jsi taaak zlobiv\u00e1!“ se sm\u00edchem se k n\u00ed ohnu, a a\u010d nejsem po r\u00e1nu nijak aktivn\u00ed, vyzvednu ji na postel, \u017ee ji alespo\u0148 jako oplatu zlecht\u00e1m. To se mi ale nepoda\u0159\u00ed, proto\u017ee kdy\u017e ji polo\u017e\u00edm, p\u00edchne mne v podb\u0159i\u0161ku a cel\u00e1 ta k\u0159e\u010d mi projde jako elekt\u0159ina cel\u00fdm t\u011blem. Se syknut\u00edm se chytnu za b\u0159icho, kdy\u017e u\u017e se ke mn\u011b starostliv\u011b Nelly nahne.
„Co se ti stalo?“ pohlad\u00ed m\u011b lehce po vlasech a nep\u0159est\u00e1v\u00e1 na mne up\u00edrat pohled, kdy\u017e mne ale pojme n\u00e1hle jin\u00fd pocit. Pocit nevolnosti.
„Po\u010dkej, Nelly, pus\u0165 m\u011b,“ nal\u00e9hav\u011b \u0159eknu, aby mi slezla z nohou, abych mohl vyb\u011bhnout z postele na z\u00e1chod, kam to stihnu jen tak tak. M\u00e1m pocit, jako bych m\u011bl um\u0159\u00edt, a ne \u017ee jen zvrac\u00edm. Bolesti b\u0159icha jsou v\u011bt\u0161\u00ed a v\u011bt\u0161\u00ed, \u010d\u00edm v\u00edc se nad m\u00edsou nakl\u00e1n\u00edm. Se slzama v o\u010d\u00edch, a s t\u00e9m\u011b\u0159 \u017e\u00e1dn\u00fdm dechem se op\u0159u o st\u011bnu vedle z\u00e1choda a sna\u017e\u00edm se nal\u00e9zt dech nov\u00fd.<\/div>\n

\n
„Bille, co se stalo?“ ozve se najednou Gordon ve dve\u0159\u00edch a v z\u00e1v\u011bsu za n\u00edm vb\u011bhne Nelly.
St\u011b\u017e\u00ed otev\u0159u o\u010di a zvednu k nim pohled. „Nev\u00edm, co to je.“
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee je to jen norm\u00e1ln\u00ed nevolnost, nebo za to m\u016f\u017ee to, co se stalo v\u010dera?“
„Co se stalo v\u010dera?“ zvedne Nelly pohled ke Gordonovi.
„Zlat\u00ed\u010dko, nech m\u011b tu chvilku pros\u00edm t\u011b s Billem, jo? Hned se ti zase budu v\u011bnovat,“ lehce ji pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i\u010dce a ta se tedy dobrovoln\u011b odebere pry\u010d. „C\u00edt\u00ed\u0161 se norm\u00e1ln\u011b, jako kdy\u017e je ti \u0161patn\u011b?“
„J\u00e1 nev\u00edm, Gordone.“ Bolest\u00ed zase o\u010di zav\u0159u a ne\u017e se nad\u011bju, mus\u00edm se nad m\u00edsu naklonit znovu. Nev\u00edm, co to je, a oce\u0148uji Gordonovu starost, ale v\u00e1\u017en\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e mne n\u011bkdo vid\u00ed zvracet. Kdy\u017e u\u017e to vypad\u00e1, \u017ee ven nic nep\u016fjde, Gordon mne lehce pohlad\u00ed po z\u00e1dech, spl\u00e1chne z\u00e1chod a pom\u016f\u017ee mi se zase op\u0159\u00edt o st\u011bnu. „Zavol\u00e1m l\u00e9ka\u0159e, ano? Abychom m\u011bli jistotu.“
„Gordone, pros\u00edm.“ On u\u017e v\u00ed, co ta prosba znamen\u00e1, ale stejn\u011b zavrt\u00ed hlavou.
„Ne Bille! Ch\u00e1pu to, ale bude\u0161 muset protentokr\u00e1t sv\u016fj strach odhodit, proto\u017ee nem\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt, od \u010deho to je!“<\/p>\n

Jedinou pravdou, se kterou bych m\u011bl te\u010f souhlasit, je fakt, \u017ee nep\u0159ich\u00e1z\u00ed jist\u00e9 uvoln\u011bn\u00ed, kter\u00e9 p\u0159ich\u00e1z\u00ed v\u017edy, kdy\u017e \u010dlov\u011bk obsah sv\u00e9ho \u017ealudku zvr\u00e1t\u00ed. A to je mo\u017en\u00e1 divn\u00fd, ale ne\u0159ekl bych, \u017ee k tomu pot\u0159ebuju doktora. Cht\u011bl bych tady Toma. Ach sakra! U\u017e zase ta tup\u00e1 bolest. Gordonova slova mi spl\u00fdvaj\u00ed v jedno a j\u00e1 jen c\u00edt\u00edm, \u017ee se mi za\u010d\u00edn\u00e1 zase rosit \u010delo t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsem nucen se zase vyzvracet.
„Bille, tohle p\u0159ece nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed, uznej s\u00e1m. Nelly! P\u0159ines mi pros\u00edm telefon!“ sly\u0161\u00edm jen jeho hlas, kdy\u017e se m\u00e9 t\u011blo trochu uvoln\u00ed a pak n\u00e1sleduje jen pocit, \u017ee se mi \u0161\u00edlen\u011b za\u010dnou zav\u00edrat o\u010di. Bo\u017ee, jsem najednou tak unaven\u00fd! Zvracet se mi u\u017e nechce, a tak se jen pokus\u00edm zvednout, co\u017e se ale napoprv\u00e9 nepovede. Telefonuj\u00edc\u00ed Gordon ke mn\u011b starostliv\u011b p\u0159ijde a nazna\u010d\u00ed, a\u0165 vydr\u017e\u00edm. Jen\u017ee on nev\u00ed, \u017ee j\u00e1 to p\u0159ece nevydr\u017e\u00edm. Pot\u0159ebuju sp\u00e1t. Okam\u017eit\u011b!<\/p>\n

„Doktor tu bude za chvilku. Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“
„Pot\u0159ebuju se nap\u00edt a lehnout si,“ \u0159eknu zoufale b\u011bhem druh\u00e9ho pokusu vst\u00e1t. S jeho pomoc\u00ed dojdu do koupelny, kde si vypl\u00e1chnu pusu, a z\u00e1rove\u0148 i napiju, proto\u017ee m\u00e1m pocit, \u017ee ne\u017e by se ode mne Gordon dostal pro skleni\u010dku vody, um\u0159el bych, i kdyby to m\u011blo b\u00fdt jen v \u0159\u00e1du sekund. Doplaz\u00edm se a\u017e do pokoje, kam mi Nelly p\u0159inese po chvilce vodu a Gordon k\u00fdbl. „Nelly, nesk\u00e1kej na tu postel,“ upozorn\u00ed Gordon Nelly t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se mi zav\u0159ou o\u010di a j\u00e1 jsem schopn\u00fd vn\u00edmat jen sv\u016fj zrychlen\u00fd dech. A jako v mlze u\u017e m\u00e1m pak jen ve\u0161kerou \u010dinnost Gordona, p\u0159\u00edtomnost doktora a jejich hlasy. N\u011bkdy mezit\u00edm zaslechnu i sv\u016fj hlas, kdy\u017e se doktor na n\u011bco vypt\u00e1v\u00e1, ale nejsem si jist\u00fd, \u017ee odpov\u00edd\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b j\u00e1.<\/p>\n

Probud\u00edm se jak \u0160\u00edpkov\u00e1 princezna po sto letech. Ne ale d\u00edky polibku, ale d\u00edky tomu, \u017ee Gordon vejde do m\u00e9ho pokoje. Jen s t\u011bmi sto lety m\u00e1m nejsp\u00ed\u0161 pravdu, proto\u017ee si tak p\u0159ipad\u00e1m.
„Kolik je?“ zvednu hlavu na Gordona ke dve\u0159\u00edm a ten, kdy\u017e zjist\u00ed, \u017ee jsem vzh\u016fru, vejde dovnit\u0159.
„P\u016fl \u0161est\u00fd. Sp\u00ed\u0161 u\u017e sedm hodin v kuse.“
Kouknu se na k\u00fdbl pod sebou. Pr\u00e1zdn\u00fd. Tak se mi jen zd\u00e1lo, \u017ee jsem zvracel? „Co doktor?“
„Dal mi pro tebe n\u011bjak\u00fd pr\u00e1\u0161ky na zklidn\u011bn\u00ed. Mysl\u00ed si, \u017ee to m\u00e1\u0161 z \u0161oku, nejsp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b poz\u016fstatek z toho, \u017ee t\u011b oni napadli. Prohmat\u00e1val t\u011b, to nev\u00ed\u0161?“
Zavrt\u00edm hlavou a jako bych snad cht\u011bl naj\u00edt stopy po doktorovi, vyhrnu si na b\u0159i\u0161e triko. „Cos mu \u0159ekl?“ opt\u00e1m se, kdy\u017e tam najdu akor\u00e1t mod\u0159iny ze v\u010dera.
„Pravdu. Je to ale pr\u00fd dobr\u00e9, nadiktoval mi tady milion jin\u00fdch p\u0159\u00edznak\u016f, jak\u00e9 bys je\u0161t\u011b musel m\u00edt, aby si t\u011b odvezl.“
„Ty bys mu to dovolil?“
„No tak, o tom se bavit nebudeme. Je ti l\u00edp?“
Napiju se a lehk\u00fdm posunkem se nap\u016fl posad\u00edm. „Trochu.“
„A mysl\u00ed\u0161, \u017ee bude\u0161 je\u0161t\u011b zvracet?“
„Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e ne. Kde je Nelly?“
„Kresl\u00ed toho doktora. Zamilovala se,“ usm\u011bje se. „Sko\u010d\u00edm ti pro jeden ten pr\u00e1\u0161ek.“
S lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvnu. Fuj, doktor!<\/p>\n

V pond\u011bl\u00ed se st\u00e1le c\u00edt\u00edm trochu slab\u00fd, ale trv\u00e1m na tom, \u017ee nem\u00e1 cenu do \u0161koly nej\u00edt. Nechci si to mo\u017en\u00e1 p\u0159iznat, \u017ee tam chci j\u00edt, abych vid\u011bl Toma. A Gordon to nejsp\u00ed\u0161 tu\u0161\u00ed stejn\u011b spr\u00e1vn\u011b jako j\u00e1. U\u017e jen ten jeho v\u011bdouc\u00ed pohled r\u00e1no mi \u0159ekl sv\u00e9.
„Ahoj Bille.“
Hlas mne donut\u00ed zvednout pohled ze zem\u011b. „Ahoj Marku,“ v\u0159ele se usm\u011bju, kdy\u017e spat\u0159\u00edm pr\u00e1v\u011b jeho. „M\u011bl ses?“
„Bylo to super. Super relax od \u0161koly. Teta mi o tob\u011b vypr\u00e1v\u011bla neskute\u010dn\u00fd story, je\u0161t\u011b te\u010f z tebe nesp\u00ed.“ Za\u010dne se sm\u00e1t a posad\u00ed se vedle mne.
„Nep\u0159eh\u00e1n\u011bj,“ \u0161\u0165ouchnu do n\u011bj lehce.
„V\u00e1\u017en\u011b. Neust\u00e1le vypr\u00e1v\u011bla, jak jsi byl ke v\u0161emu pozornej a v\u0161echno mo\u017en\u00fd. \u0158\u00edk\u00e1m, nesp\u00ed kv\u016fli tob\u011b.“
„Jsem hrozn\u011b r\u00e1d, \u017ee jsem j\u00ed poznal. Je stra\u0161n\u011b mil\u00e1. \u0158\u00edkala ti, \u017ee si chci vz\u00edt Malou d\u00e1mu?“
„Oh ano, m\u00e1lem bych zapomn\u011bl. \u0158\u00edkala, je \u00fa\u017easn\u00e1, \u017ee? Taky mi \u0159\u00edkala, \u017ee jsi jedin\u00fd, s k\u00fdm se mazl\u00ed.“<\/p>\n

Kouknu se na okam\u017eik jin\u00fdm sm\u011brem, kdy\u017e zaslechnu ten zn\u00e1m\u00fd zvuk auta. Bohu\u017eel dnes ale sed\u00edm dost daleko od m\u00edsta, kde parkuje, tak\u017ee jen lehce p\u0159imhou\u0159\u00edm o\u010di, abych ho spat\u0159il za ok\u00fdnkem, a pak se vr\u00e1t\u00edm pohledem k Markovi.
„Jo, to je pravda. Je fakt \u00fa\u017easn\u00e1.“
Mark se pousm\u011bje a pohl\u00e9dne sm\u011brem, kter\u00fd vyru\u0161il mou pozornost. „A co…?“ pokyne hlavou k Tomovu autu. Sto\u010d\u00edm pohled taky t\u00edm sm\u011brem, jako bych to byl dote\u010f nepost\u0159ehl, a pak jen pokr\u010d\u00edm rameny. „No tak, mluv. Teta mi stejn\u011b \u0159\u00edkala, \u017ee tam za tebou n\u011bkdo byl, chci sly\u0161et v\u0161echno.“
„Ona ti \u0159\u00edkala, \u017ee tam za mnou byl Tom?“ trochu s obavou se zept\u00e1m.
„Tak\u017ee Tom. Hmm, tak pokra\u010duj,“ jeho \u00fasm\u011bv se v\u00edce roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed a mn\u011b teprve te\u010f dojde, \u017ee jsem se prozradil.
„Sakra,“ \u0159eknu s \u00fasm\u011bvem a r\u00e1doby kopnu do vzduchu.
„Ne\u017e ale za\u010dne\u0161, chci jen podotknout, \u017ee se\u0161 n\u011bjakej bledej, je ti dob\u0159e?“
„Je\u0161t\u011b furt bledej? V sobotu mi bylo blb\u011b, a to natolik, \u017ee mi Gordon volal doktora. Myslel jsem, \u017ee u\u017e to odezn\u011blo.“
„Tak podle toho, jestli se c\u00edt\u00ed\u0161 l\u00edp.“
„Jo, je mi u\u017e dob\u0159e. Hele, Marku, m\u016f\u017eeme se sej\u00edt po \u0161kole? Chci s tebou mluvit, ale je to na dlouho a te\u010f bude zvonit. Mohl bych pak alespo\u0148 j\u00edt s tebou a nav\u0161t\u00edvit Malou d\u00e1mu, nevad\u00ed?“
„V\u016fbec ne. Po\u010dk\u00e1m tu pak na tebe, jo? Kon\u010d\u00ed\u0161 po\u0159\u00e1d v tak blbej \u010das, \u017ee?“ pronese s \u00fasm\u011bvem, a kdy\u017e jen p\u0159ik\u00fdvnu, rozlou\u010d\u00edme se, a j\u00e1 se vyd\u00e1m do \u0161koly.<\/p>\n

A aby byla trochu zm\u011bna, chyb\u00ed protentokr\u00e1t ve \u0161kole Andreas. Ani jeden s Tomem, ale i p\u0159esto nem\u00e1me nejsp\u00ed\u0161 odvahu jeden druh\u00e9mu n\u011bco \u0159\u00edct. Alespo\u0148 si to mysl\u00edm do velk\u00e9 p\u0159est\u00e1vky. Na chodb\u011b si v\u0161imnu, \u017ee mi akor\u00e1t Mark zmiz\u00ed z dohledu s Erikou, tak\u017ee v domn\u011bn\u00ed, \u017ee dnes budu ve sv\u00e9m \u00fakrytu o p\u0159est\u00e1vce s\u00e1m, se odeberu do velk\u00e9 prosklen\u00e9 m\u00edstnosti a s v\u00fddechem sebou pl\u00e1cnu na jeden z gau\u010d\u016f.
„Neru\u0161\u00edm? Jednou jsem si t\u011b tady u\u017e v\u0161imnul, ale necht\u011bl jsem ti kazit ten pocit z toho, \u017ee jsi dob\u0159e schovanej,“ dosedne opatrn\u011b vedle mne Tom po tom, co roztomile nakoukl nejd\u0159\u00edve do dve\u0159\u00ed a teprve, kdy\u017e se ujistil, \u017ee jsem s\u00e1m, za\u010dal mluvit.
„V\u016fbec ne.“ S n\u00e1dechem se teprve usm\u011bju a sto\u010d\u00edm k n\u011bmu pohled. V\u0161imnu si, \u017ee v jedn\u00e9 ruce m\u00e1 l\u00e1hev, se kterou si hraje. „Tohle je tedy moje schovka, ze kter\u00fd jak d\u011bcko k\u0159i\u010d\u00edm: Nenajde\u0161 m\u011b, jsem pod stolem.“
Tom se zasm\u011bje a p\u0159eto\u010d\u00ed se bokem ke mn\u011b. „D\u011bcko, kter\u00fd nevypad\u00e1 ale v\u016fbec zdrav\u011b,“ \u0159ekne po chvilce. Z jeho hlasu poc\u00edt\u00edm jakousi n\u011bhu. Ach, jak tohle h\u0159eje.
„To vypad\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b tak stra\u0161n\u011b?“ pronesu frustrovan\u011b a pohled sklop\u00edm. „Cel\u00fd v\u00edkend mi bylo \u0161patn\u011b. Ale te\u010f u\u017e je mi fajn, tak pro\u010d u\u017e jsi druh\u00fd \u010dlov\u011bk, co mi to \u0159ekl?“
„V\u00e1\u017en\u011b, u\u017e je ti fajn?“ poc\u00edt\u00edm, \u017ee chce \u0159\u00edct je\u0161t\u011b n\u011bco v\u00edc, ale nemus\u00ed, pochop\u00edm to s\u00e1m.
„Jo, je mi u\u017e dob\u0159e. A s t\u00edm v p\u00e1tek to nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho. Doktor m\u011b vid\u011bl.“
„Tak p\u0159eci jen doktor?“
„Nebyl jsem p\u0159i smyslech, spal jsem. Mysl\u00edm. Nev\u00edm.“
„Neboj, vypad\u00e1\u0161 dob\u0159e.“ S \u00fasm\u011bvem mne prstem lehce pohlad\u00ed po ruce a j\u00e1 s lehk\u00fdm pousm\u00e1n\u00edm a pohledem na na\u0161e ruce, p\u0159eto\u010d\u00edm dla\u0148, abych se dotkl t\u00e9 jeho.
„Tome, v\u00e1\u017en\u011b si v\u00e1\u017e\u00edm toho, co jsi pro mne v p\u00e1tek ud\u011blal.“ <\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong> <\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Probud\u00ed mne lehk\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed na nose. Ani\u017e bych otev\u0159el o\u010di, o\u017eenu se rukou v domn\u011bn\u00ed, \u017ee kolem mne poletuje moucha. K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed mi ale v ruce n\u011bco z\u016fstane. Z donucen\u00ed tedy otev\u0159u pomali\u010dku o\u010di a pohl\u00e9dnu si do ruky.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7078","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7078","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7078"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7078\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7078"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7078"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7078"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}