{"id":7089,"date":"2012-01-17T17:00:00","date_gmt":"2012-01-17T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7070"},"modified":"2012-01-17T17:00:00","modified_gmt":"2012-01-17T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-30","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/17\/zeiten-andern-dich-30\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 30."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Oto\u010d\u00edm se, abych spat\u0159il osobu, co se rozhodla mne vylekat, a nem\u00e1lo mne p\u0159ekvap\u00ed, kdy\u017e za ok\u00fdnkem spat\u0159\u00edm Nelly.
„N\u011bkdo t\u011b u\u017e postr\u00e1d\u00e1.“
Oto\u010d\u00edm se zp\u011bt k Tomovi, kter\u00e9mu tv\u00e1\u0159 zdob\u00ed \u00fasm\u011bv, a l\u00edpnu mu jen rychlou pusu. „D\u011bkuju za v\u0161echno, a hezk\u00fd ve\u010der.“
„Tob\u011b taky,“ pronese je\u0161t\u011b kr\u00e1tce p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e vylezu z auta a kouknu na Nelly, kter\u00e1 se cul\u00ed od ucha k uchu.<\/p>\n

„Ahoj,“ pronese se zv\u011bdav\u00fdm t\u00f3nem a naklon\u00ed se, aby vid\u011bla za mne, kdy\u017e se Tomovo auto d\u00e1 op\u011bt do pohybu.
„Ahoj.“ Sklon\u00edm se, a\u010d p\u0159es slabou bolest, abych ji lehce obejmul a l\u00edpnu j\u00ed pusinku na tv\u00e1\u0159.
„Kdo to byl?“ Vypad\u00e1, jako by j\u00ed v\u016fbec moje p\u0159\u00edtomnost nezaj\u00edmala.
„Nebu\u010f zv\u011bdav\u00e1. St\u00fdskalo se ti po mn\u011b v\u016fbec?“ zept\u00e1m se s \u00fasm\u011bvem naoko dot\u010den\u011b.
„Jo, ale tob\u011b ne, kdy\u017e si m\u011bl kamar\u00e1da.“
„Kecko.“ P\u00edchnu do n\u00ed lehce prstem a popostr\u010d\u00edm, abychom spolu mohli vej\u00edt na zahradu. „Jak to, \u017ee jsi tady sama?“
„V\u0161ichni jsou vzadu na zahrad\u011b. To je tv\u016fj novej kamar\u00e1d?“
„Ne, novej ne.“
„Bille!“ post\u011b\u017euje si a zamra\u010d\u00ed se na m\u011b.
„Poj\u010f, chci je pozdravit,“ \u0159eknu j\u00ed, ale dozadu do zahrady se stejn\u011b vyd\u00e1m s\u00e1m, proto\u017ee Nelly douf\u00e1, \u017ee kdy\u017e bude trucovat, \u017ee si ji p\u016fjdu udob\u0159it t\u00edm, \u017ee j\u00ed v\u0161e \u0159eknu. Jen m\u011b zar\u00e1\u017e\u00ed, \u017ee ona zv\u011bdavka Toma nepoznala. Pamatovala si ho p\u0159ece p\u0159edt\u00edm z toho r\u00e1na, ne? „Ahoj,“ zahl\u00e1s\u00e1m.
Prvn\u00ed, kdo se oto\u010d\u00ed, je Gordon.<\/div>\n

„Ahoj, kde se n\u00e1m toul\u00e1\u0161 po ve\u010derech?“ usm\u011bje se Gordon a j\u00e1 ho bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed se sm\u00edchem obejmu. Je to prost\u011b z toho ve\u0161ker\u00e9ho b\u00e1je\u010dn\u00e9ho pocitu ve mn\u011b. Jenom\u017ee Gordon se zaraz\u00ed a u\u017e se sm\u00edchem m\u011b obejme taky. „Copak? To se ti st\u00fdskalo tak moc?“
P\u0159ik\u00fdvnu a zase se postav\u00edm. „Stra\u0161n\u011b moc.“
„Kde m\u00e1\u0161 Nelly? Furt cht\u011bla, abys u\u017e p\u0159ijel, a kdy\u017e se\u0161 tady, tak tu nen\u00ed.“
„\u010cekala na m\u011b u\u017e u vr\u00e1tek. Sko\u010d\u00edm si pro v\u011bci, a hned jsem tu.“<\/p>\n<\/div>\n
\n
Za dal\u0161\u00ed hodinu, kdy\u017e se vyd\u00e1me teprve k na\u0161emu autu na cestu dom\u016f, na mne Nelly nezapomene vypl\u00e1znout jazyk, ne\u017e do n\u011bho nasedne. Gordon to post\u0159ehne stejn\u011b tak jako j\u00e1, a kdy\u017e u\u017e sed\u00ed na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, oto\u010d\u00ed se na ni. „V\u017edy\u0165 si se na n\u011bho tak t\u011b\u0161ila, pro\u010d te\u010f plaz\u00ed\u0161 jazyk?“
„Proto\u017ee mi nechce \u0159\u00edct, s k\u00fdm p\u0159ijel v aut\u011b.“
„S k\u00fdm p\u0159ijel v aut\u011b?“ zopakuje opatrn\u011b Gordon s \u00fasm\u011bvem a pohledem na m\u011b.
„Jo, a taky se pusinkovali,“ p\u0159ik\u00fdvne moud\u0159e Nelly a slo\u017e\u00ed ruce na prsou. Gordon pozvedne obo\u010d\u00ed, ale j\u00e1 jen pokr\u010d\u00edm rameny a s lehce skousnut\u00fdm rtem sto\u010d\u00edm rad\u011bji pohled z ok\u00fdnka.
„A pro\u010d tys je sledovala?“ nastartuje Gordon a vyjede.
„Proto\u017ee je zv\u011bdavka zv\u011bdav\u00e1,“ odpov\u00edm za Nelly, a ta jen nespokojen\u011b broukne.
„Ale Nelly, nem\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ece b\u00fdt na\u0161tvan\u00e1, mus\u00ed\u0161 Billa nechat, a\u017e ti to bude cht\u00edt \u0159\u00edct s\u00e1m.“
„Jen\u017ee on mi to nechce \u0159\u00edct nikdy.“
„Chci, Nelly, ale ne hned,“ reaguji na to rychle.
„Hm,“ vede si stejn\u011b d\u00e1l svou, tak\u017ee ji rad\u011bji nebudu u\u017e popichovat.<\/p>\n

Po ve\u010de\u0159i se dost unaven\u00e1 Nelly odebere dobrovoln\u011b do koupelny, a je\u0161t\u011b dobrovoln\u011bji si jde dnes lehnout. Cel\u00fd den pr\u00fd s Gordonem cestovali, a to ji nejsp\u00ed\u0161 zmohlo v\u00edc ne\u017e dost.
„Kouk\u00e1m, \u017ee t\u011bch 14 dn\u00ed v Magdeburku bylo v\u00edc p\u0159\u00ednosn\u00fdch, ne\u017e bylo v pl\u00e1nu.“ Pronese jakoby mimo \u0159e\u010d Gordon, kdy\u017e se ve\u010der spolu d\u00edv\u00e1me na televizi.
„Se\u0161 v\u00edc n\u00e1padnej ne\u017e Nelly,“ s \u00fasm\u011bvem nad n\u00edm zavrt\u00edm hlavou a teprve pak strhnu pohled z televize.
„Promi\u0148, jen jsem to zkusil,“ s pousm\u00e1n\u00edm pokr\u010d\u00ed rameny.
„Nejde ani o to, \u017ee bych v\u00e1m necht\u011bl nic \u0159\u00edct, ale sp\u00ed\u0161e o to, \u017ee to sly\u0161et nechcete.“
„Pro\u010d mysl\u00ed\u0161?“
„Proto\u017ee jde o jistou osobu, kter\u00e1… se obzvl\u00e1\u0161t\u011b tob\u011b nebude zamlouvat.“
„O koho jde?“
Chvili\u010dku zap\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm a rychle se siln\u011b \u0161t\u00edpnu do stehna, abych se donutil to vyslovit. „Tom.“
„Tom\u2026 mysl\u00edme oba toho sam\u00e9ho Toma?“
„Ano, je to TEN Tom.“
„A to si ze m\u011b te\u010f d\u011bl\u00e1\u0161 srandu?“
Zavrt\u00edm hlavou a \u00fastupn\u011b se zavrt\u00e1m v\u00edce do gau\u010de. Kdy\u017e ale dlouho nic pak ne\u0159\u00edk\u00e1, ujmu se slova s\u00e1m.<\/p>\n

„Gordone on je ale n\u011bkdo jinej. Zm\u011bnil se.“
„Jak n\u011bkomu takov\u00fdmu m\u016f\u017ee\u0161 v\u011b\u0159it, \u017ee se zm\u011bnil?“
„Ale j\u00e1 mu nev\u011b\u0159\u00edm, j\u00e1 to v\u00edm.“
„Tvoje mamka taky v\u011b\u0159ila.“
Nadechnu se a rad\u011bji spolknu to prvn\u00ed, co m\u011b napadne. Jak m\u016f\u017ee te\u010f vytahovat n\u011bco takov\u00fdho? „To s t\u00edm nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00fdho. Nem\u011bl jsem ti rad\u011bji nic \u0159\u00edkat.“
„Dob\u0159e, omlouv\u00e1m se, ale on ti dva roky ubli\u017euje, a ty pak p\u0159ijde\u0161 s t\u00edm, \u017ee se zm\u011bnil?“
„Gordone, je to pravda, v\u011b\u0159 mi nebo ne, ale je. Nen\u00ed mi p\u011bt,“ vstanu prud\u010deji, ne\u017e bych cht\u011bl, tak\u017ee se na chvilku zastav\u00edm, aby k\u0159e\u010d v b\u0159i\u0161e zase ode\u0161la.<\/p>\n

„Poj\u010f sem.“
„Co?“
„Poj\u010f ke mn\u011b.“ Dojdu tedy k n\u011bmu s v\u00fddechem. On mi dost ne\u010dekan\u011b odhrne zespoda trochu triko, a t\u00edm odhal\u00ed rozl\u00e9haj\u00edc\u00ed se mod\u0159iny v oblasti m\u00e9ho b\u0159icha. Zvedne ke mne kr\u00e1tce pohled. „Tak\u017ee zm\u011bnil, hm.“ Zase triko pust\u00ed a j\u00e1 se jen nadechnu, ale u\u017e nic ne\u0159eknu. „Myslel sis, \u017ee to p\u0159ede mnou skryje\u0161? Sledoval jsem t\u011b celej ve\u010der.“
„Za to ale nem\u016f\u017ee Tom.“
„Bille, mn\u011b je jedno, kdo za to m\u016f\u017ee, ale j\u00e1 nedovol\u00edm, aby ses setk\u00e1val s klukem, kter\u00fd ti ni\u010dil a ni\u010d\u00ed \u017eivot.“
„Gordone on za tohle nem\u016f\u017ee!“
„M\u016f\u017ee za milion jinejch v\u011bc\u00ed p\u0159edt\u00edm. A nezvy\u0161uj na m\u011b hlas.“
„M\u016f\u017eu se sch\u00e1zet, s k\u00fdm chci, nic ti do toho nen\u00ed.“
„Ano, nic mi do toho nen\u00ed, ale nenech\u00e1m t\u011b zab\u00edt.“
„A jen mimochodem, m\u00fdho otce jsi ty nepoznal, tak\u017ee to k tomuhle nep\u0159irovn\u00e1vej.“
„Ud\u011blal jsem si jeho obr\u00e1zek jen z va\u0161eho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.Chce\u0161 t\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee kdy\u017e mi to Simone s pl\u00e1\u010dem v\u0161echno vypr\u00e1v\u011bla, \u017ee si to vymyslela?“<\/p>\n

Kouknu se na n\u011bho a jedin\u00e9, co zvl\u00e1dnu, je zavrt\u011bt hlavou a s rozt\u0159esen\u00fdm spodn\u00edm rtem ut\u00e9ct do sv\u00e9ho pokoje, kde se rozpl\u00e1\u010du naplno. Tak tohle trochu v\u00edc p\u0159ehnal! M\u016fj otec se ned\u00e1 p\u0159irovnat k Tomovi! Ano, ubli\u017eovali, oba ubli\u017eovali, ale v m\u00e9m otci se nena\u0161la \u0161petka soudnosti, a u\u017e v\u016fbec ne jin\u00fd, ten lep\u0161\u00ed charakter. Bol\u00ed to, nev\u00edm, zda si to Gordon uv\u011bdomuje, ale tohle od n\u011bho fakt bol\u00ed. Nev\u011b\u0159\u00ed mi, a u\u017e v\u016fbec nerespektuje tu mez mezi mnou, j\u00edm a m\u00fdm otcem. Dovol\u00edm mu hodn\u011b na to, \u017ee on nen\u00ed m\u00fdm vlastn\u00edm otcem, ale ur\u010dit\u00e9 v\u011bci jsou mu zapov\u011bzen\u00e9. Tedy m\u011bly by b\u00fdt!
Kdy\u017e zaslechnu za sebou dve\u0159e, neobt\u011b\u017euji se s t\u00edm, abych se kouknul kdo ve\u0161el. Ale sv\u00fdm zp\u016fsobem stejn\u011b nen\u00ed na v\u00fdb\u011br.<\/p>\n

„Promi\u0148,“ jeho ruka m\u011b jemn\u011b pohlad\u00ed po z\u00e1dech. „Promi\u0148, p\u0159ehnal jsem to. Uv\u011bdomuju si to.“ Po chvilce, co se ale m\u00edsto n\u011bjak\u00fdch slov ode m\u011b oz\u00fdvaj\u00ed jen vzlyky, vstane a polo\u017e\u00ed p\u0159ede mne krabi\u010dku s kapesn\u00edkama ze stolu.
„D\u011bkuju,“ popot\u00e1hnu a posad\u00edm se. St\u00e1le se sna\u017e\u00edm vyh\u00fdbat se mu pohledem, nev\u00edm sice pro\u010d p\u0159esn\u011b, ale u\u017e jen tak z principu.
„Mus\u00ed\u0161 m\u011b ale taky pochopit. M\u00e1m o tebe strach a prost\u011b jen nechci, abys dopadl jako mamka.“
„Gordone, Tom ale nen\u00ed jako m\u016fj t\u00e1ta.“ Pozdvihnu na chvilku pohled, ale p\u0159i dal\u0161\u00edm p\u0159\u00edvalu slz, ho rad\u011bji sklop\u00edm jako dosud.
„Dob\u0159e. Tak mi ale \u0159ekni, kdes sebral n\u00e1hle tu d\u016fv\u011bru v n\u011bj, kdy\u017e ti doposud ubli\u017eoval.“
„V\u00ed\u0161, jak jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee si m\u011b u\u017e nev\u0161\u00edmaj\u00ed? Bylo to kv\u016fli Tomovi. P\u0159estal si m\u011b v\u0161\u00edmat, p\u0159estal mi ubli\u017eovat, a zak\u00e1zal to i jim. Kdy\u017e mi ubl\u00ed\u017eili, tak on se m\u011b zastal. U\u017e tam to za\u010dalo.“
„Ale pro\u010d tak najednou? Ty k n\u011bmu nec\u00edt\u00ed\u0161 n\u011bco\u2026 nechci \u0159\u00edct nen\u00e1vist, ale n\u011bjak\u00fd druh odporu za to, co ti prov\u00e1d\u011bl?“
„Proto\u017ee ve mn\u011b shl\u00e9dnul sebe. Respektive v Nelly. Spat\u0159il v n\u00ed svou malou sestru, o kterou p\u0159i\u0161el, a do\u0161lo mu, \u017ee chce b\u00fdt lep\u0161\u00edm. \u017de nechce b\u00fdt t\u00edm, k\u00fdm ho ud\u011blala nen\u00e1vist k sv\u011btu, za to, \u017ee nem\u00e1 sestru.“
„To ti \u0159ekl on?“
„Jo. Ale u\u017e jen v tomhle ho ch\u00e1pu. P\u0159i\u0161el o svou malou sestru. M\u016f\u017ee\u0161 pak klidn\u011b kv\u016fli tomu nen\u00e1vid\u011bt sv\u011bt a v\u0161echno, co je jeho sou\u010d\u00e1st\u00ed. To se p\u0159ece pochopit d\u00e1. J\u00e1 to ch\u00e1pu.“<\/p>\n

„Tak mi to ne\u0159\u00edkej tak, jak ti to on nadiktoval, \u0159ekni mi, jak\u00fd pocit z toho m\u00e1\u0161 ty. A hlavn\u011b kdo ti ubl\u00ed\u017eil te\u010f, kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee se t\u011b zast\u00e1v\u00e1.“
„Ubl\u00ed\u017eil mi znovu gang, ale jen z d\u016fvodu, \u017ee jsem jim sebral Toma. On se jich sna\u017e\u00ed zbavit a jim se to nel\u00edb\u00ed, tak si vyb\u00edjej\u00ed zlost na mn\u011b.“
„To je trochu sprost\u00fd, ne?“
„Je, ale… Tom za to v\u00e1\u017en\u011b nem\u016f\u017ee. Kdy\u017e jsem ti tvrdil, \u017ee jsem byl dneska v \u00fatulku, lhal jsem. Byl jsem u Toma. Postaral se o m\u011b. Vlastn\u011b by to mo\u017en\u00e1 dopadlo mnohem h\u016f\u0159, kdyby mne nezachr\u00e1nil.“
„Dob\u0159e, zav\u0159u o\u010di nad t\u00edm, \u017ee jsi mi kv\u016fli n\u011bmu lhal…“
Chce pokra\u010dovat, kdy\u017e mu ale sko\u010d\u00edm do \u0159e\u010di. „Musel jsem, promi\u0148, ale nemohl jsem ti do telefonu nadiktovat, \u017ee jsem u Toma, proto\u017ee mi je blb\u011b.“
„Fajn, ch\u00e1pu to. Ale jak to vid\u00ed\u0161 do budoucna? Oni ti budou neust\u00e1le ubli\u017eovat, a ty bude\u0161 jen doufat, \u017ee se tam Tom zrovna objev\u00ed?“
„Nikdo tady nemluv\u00ed o budoucnosti. A potom, i kdyby, odejdu do Wolmirstedtu, a s nima u\u017e se nebudu v\u00eddat.“
„Je\u0161t\u011b\u017ee kv\u016fli n\u011bmu nechce\u0161 z\u016fstat v Magdeburku.“
„Ne, to ne. Gordone, j\u00e1 ch\u00e1pu tv\u00e9 obavy a tvou ned\u016fv\u011bru ohledn\u011b Toma, ale dej mi pros\u00edm \u010das, abych t\u011b o n\u011bm p\u0159esv\u011bd\u010dil. Mus\u00edm to nejd\u0159\u00edv vst\u0159ebat j\u00e1 s\u00e1m. Jen ho neodsuzuj pros\u00edm p\u0159edem.“
Gordon jen vydechne a semkne rty k sob\u011b. Pak se ale s n\u00e1dechem narovn\u00e1 a starostliv\u011b si mne prohl\u00e9dne. „Kdy\u017e ti to pom\u016f\u017ee, pokus\u00edm se to respektovat. Ale ty neodsuzuj mne za to, \u017ee k n\u011bmu budu chovat ned\u016fv\u011bru, alespo\u0148 do doby, ne\u017e dostanu \u0161anci p\u0159\u00edstup k n\u011bmu zm\u011bnit. Jestli. A slib mi, \u017ee mi nebude\u0161 u\u017e lh\u00e1t.“
„Slibuju.“<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong> <\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Oto\u010d\u00edm se, abych spat\u0159il osobu, co se rozhodla mne vylekat, a nem\u00e1lo mne p\u0159ekvap\u00ed, kdy\u017e za ok\u00fdnkem spat\u0159\u00edm Nelly.„N\u011bkdo t\u011b u\u017e postr\u00e1d\u00e1.“Oto\u010d\u00edm se zp\u011bt k Tomovi, kter\u00e9mu tv\u00e1\u0159 zdob\u00ed \u00fasm\u011bv, a l\u00edpnu mu jen rychlou pusu. „D\u011bkuju za v\u0161echno, a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7089","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7089","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7089"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7089\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7089"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7089"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7089"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}