{"id":7092,"date":"2012-01-16T18:00:00","date_gmt":"2012-01-16T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7073"},"modified":"2012-01-16T18:00:00","modified_gmt":"2012-01-16T17:00:00","slug":"living-behind-a-wall-of-glass-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/16\/living-behind-a-wall-of-glass-17\/","title":{"rendered":"Living Behind A Wall Of Glass 17."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1m ho hned vedle sebe. Chce\u0161 s n\u00edm mluvit?“ Simonin pohled spo\u010dinul na star\u0161\u00edm synovi, jen\u017e usazen\u00fd za stolem p\u0159e\u017evykoval ve\u010de\u0159i. Jeho bratr sed\u011bl naproti a soust\u0159ed\u011bn\u011b napichoval brambory na vidli\u010dku, vkl\u00e1dal je do \u00fast a vypadal, \u017ee nic na sv\u011bt\u011b nen\u00ed v tento moment d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00eddlo. Billovi neud\u011blal telefon\u00e1t otce radost a fakt, \u017ee se jej matka nav\u00edc pr\u00e1v\u011b zeptala, zda nechce se sv\u00fdm synem mluvit, zap\u0159\u00ed\u010dinil, \u017ee mu u\u017e tak mizern\u00e1 n\u00e1lada klesla pod bod mrazu. Osoba otce toti\u017e p\u0159ipom\u00ednala jeho p\u0159\u00edjezd, do n\u011bho\u017e zb\u00fdvalo opravdu jen p\u00e1r dn\u00ed, kter\u00e9 ute\u010dou jako voda. \u010cas, kter\u00fd se jindy t\u00e1hl, plynul nyn\u00ed nezvykle rychle. Sotva vstal do nov\u00e9ho dne, u\u017e se za okny \u0161e\u0159ilo a byl ve\u010der.<\/p>\n

„T\u00e1ta,“ ozn\u00e1mila mu naprosto zbyte\u010dn\u011b, kdo je volaj\u00edc\u00edm, kter\u00fd zatou\u017eil sly\u0161et jeho hlas. Bill se pokusil o \u00fasm\u011bv, ale m\u00edsto n\u011bj se na jeho rtech objevil \u0161kleb. Neochotn\u011b si od matky p\u0159evzal mobil, p\u0159ilo\u017eil jej k uchu a m\u00edsto pozdravu zamumlal jen: „Hm?“
„Bille, ahoj, jak se m\u00e1\u0161?“<\/em> Usly\u0161el ze sluch\u00e1tka otc\u016fv vesel\u00fd t\u00f3n. Aspo\u0148 n\u011bkdo byl dob\u0159e nalad\u011bn. O sob\u011b to rozhodn\u011b tvrdit nemohl. Na dotaz by ze v\u0161eho nejrad\u011bji odpov\u011bd\u011bl, \u017ee se m\u011bl dob\u0159e, dokud nezavolal, ale dovolit si to nemohl. Spolkl tedy, co ho svrb\u011blo na jazyku, a na p\u016fl pusy odv\u011btil, \u017ee to celkem jde. Dal\u0161\u00ed J\u00f6rgenova ot\u00e1zka se t\u00fdkala u\u017e Toma. Zaj\u00edmal se, jak spolu vych\u00e1zej\u00ed, co cel\u00e9 dny d\u011blaj\u00ed a jestli se jeho mlad\u0161\u00ed d\u00edt\u011b c\u00edt\u00ed dob\u0159e. To se v\u0161ak Bill rozpov\u00eddal. Jeho c\u00edl byl n\u011bkolik dn\u00ed jednozna\u010dn\u00fd. P\u0159esv\u011bd\u010dit oba rodi\u010de, \u017ee s nik\u00fdm Tomovi nebude tak dob\u0159e jako s n\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Tom?“ Vyslovil jm\u00e9no dvoj\u010dete a neuniklo mu, \u017ee asp\u00edk zpozorn\u011bl. D\u00e1l jedl, ale p\u0159i vysloven\u00ed sv\u00e9ho jm\u00e9na zareagoval pohnut\u00edm hlavy. „L\u00edp u\u017e to nejde. M\u00e1 se b\u00e1je\u010dn\u011b. Po\u0159\u00e1d \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee jsem jeho lv\u00ed kr\u00e1l. A po\u010dkej, a\u017e uvid\u00ed\u0161, jak\u00fd jsme ud\u011blali pokrok! Je se mnou<\/em> \u0161\u0165astn\u00fd, tati.“ Z\u00e1m\u011brn\u011b zd\u016fraznil svou osobu a doufal, \u017ee otci dojde, co t\u00edm cht\u011bl \u0159\u00edci. Jen\u017ee J\u00f6rgen na to nijak nereagoval. Ani pozn\u00e1mkou, ani zm\u011bnou v intonaci. Nic. Pokra\u010doval d\u00e1l naprosto stejn\u00fdm t\u00f3nem jako doposud. T\u00edm, na jak\u00fd u n\u011bj byl chlapec zvykl\u00fd. A Bill zu\u0159il.
„To r\u00e1d sly\u0161\u00edm. Co ti m\u00e1m dov\u00e9zt? N\u011bjak\u00e9 ur\u010dit\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed?“<\/em> T\u00e9ma hovoru se sto\u010dilo n\u011bkam jinam a J\u00f6rgen\u016fv syn si pomyslel n\u011bco o upl\u00e1cen\u00ed. D\u0159\u00edve by si navym\u00fd\u0161lel v\u0161echno mo\u017en\u00e9 a s\u00e1m sob\u011b by \u0159\u00edkal, \u017ee by byl hloup\u00fd, kdyby nebral, kdy\u017e n\u011bkdo d\u00e1v\u00e1. \u0158\u00edk\u00e1 se p\u0159ece ‚Hloup\u00fd, kdo d\u00e1v\u00e1, hloup\u011bj\u0161\u00ed, kdo nebere.‘. V\u011bd\u011bl, \u017ee a\u0165 by si \u0159ekl o sebev\u00edc drahou v\u011bc, dostal by ji. Bylo to tak v\u017edycky. K V\u00e1noc\u016fm, k narozenin\u00e1m nebo jen kdy\u017e za otcem p\u0159ijel. Sm\u011bl si vybrat cokoli a poka\u017ed\u00e9 mu vytou\u017een\u00e1 v\u011bc byla po\u0159\u00edzena. Nikdy mu ne\u0159ekl ‚ne‘. Chlapec to bral jako snahu vynahradit mu rodi\u010dovskou l\u00e1sku nebo jako kompenzaci chvil, kter\u00e9 spolu nemohli tr\u00e1vit. Pokusy to byly marn\u00e9, n\u011bco jako l\u00e1ska se prost\u011b materi\u00e1ln\u00edmi v\u011bcmi nahradit ned\u00e1, ale Bill se na v\u011bc d\u00edval tak, \u017ee aspo\u0148 n\u011bco z\u00edskal. Dnes v\u0161ak o \u017e\u00e1dn\u00e9 d\u00e1rky nest\u00e1l. Cht\u011bl jeden jedin\u00fd.<\/p>\n

„J\u00e1 nev\u00edm, to je… Vlastn\u011b v\u00ed\u0161, co bys mi mohl koupit?“ P\u0159ece jen p\u0159i\u0161el na n\u011bco, co by se mu hodilo. Nebo ani ne tak jemu, jako n\u011bkomu jin\u00e9mu. „Nov\u00fd iPod.“
„iPod? Nedostal jsi n\u00e1hodou nov\u00fd p\u0159ed ned\u00e1vnem?“<\/em> Tentokr\u00e1t u\u017e zaznamenal n\u011bjakou zm\u011bnu v hlasu. Vz\u00e1cn\u00e1 chv\u00edle, je\u017e mu p\u0159ipomn\u011bla, \u017ee i otec je \u010dlov\u011bkem s emocemi. P\u00e1r vte\u0159in bylo na druh\u00e9 stran\u011b ticho, a\u017e nakonec souhlasil. „Dobr\u00e1. A te\u010f mi dej, pros\u00edm, Toma.“<\/em>
„Pro\u010d?“ Sotva ot\u00e1zku vyslovil, zalitoval, \u017ee se neovl\u00e1dl a na otce tak \u0161t\u011bkl. Dalo se p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee bude cht\u00edt mluvit i s druh\u00fdm potomkem. P\u0159esto v hloubi du\u0161e doufal, \u017ee se spokoj\u00ed s t\u00edm, co sly\u0161el od n\u011bj a Toma bude jen pozdravovat.
„Tome, otec vol\u00e1. Chce\u0161 s n\u00edm mluvit?“ Kdy\u017e vyslovoval tuhle ot\u00e1zku, v duchu bratra nab\u00e1dal, aby odm\u00edtl a po mobilu, kter\u00fd mu p\u0159ed\u00e1val, nes\u00e1hl. Jen\u017ee marn\u011b, asp\u00edk uchopil p\u0159\u00edstroj a vz\u00e1p\u011bt\u00ed pozdravil otce.<\/p>\n

„Ty u\u017e nebude\u0161?“ Simone se zarazila, kdy\u017e Bill vstal a odlo\u017eil na linku tal\u00ed\u0159 s ve\u010de\u0159\u00ed, z n\u00ed\u017e ujedl jen p\u00e1r soust. Zavrt\u011bl hlavou a nep\u0159est\u00e1val pozorovat sourozence, hovo\u0159\u00edc\u00edho s t\u00e1tou. Pe\u010dliv\u011b naslouchal ka\u017ed\u00e9 odpov\u011bdi a sna\u017eil se tak p\u0159ij\u00edt na to, jak\u00e9 ot\u00e1zky Tom dost\u00e1v\u00e1. Obavy, nar\u016fstaj\u00edc\u00ed uvnit\u0159 n\u011bj, byly mo\u017en\u00e1 zbyte\u010dn\u00e9. Mo\u017en\u00e1 byl telefon\u00e1t naprosto b\u011b\u017en\u00fd a nebylo t\u0159eba za n\u00edm hledat n\u011bco v\u00edc. A co kdy\u017e ne? Co kdy\u017e se J\u00f6rgen ot\u00e1zkami sna\u017eil zjistit, zda mu Bill \u0159\u00edkal pravdu nebo lhal? A bylo to tu zase. Znovu jej ovl\u00e1dl strach, kter\u00fd sv\u00edral ka\u017edou bu\u0148ku v jeho t\u011ble. Strach, \u017ee mu otec Toma odveze a bude se s n\u00edm v\u00eddat nanejv\u00fd\u0161 jednou za \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed. Nebylo to tak dlouho, co s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010doval, \u017ee jeho obavy jsou d\u00edky jejich spojenectv\u00ed men\u0161\u00ed. Te\u010f to v\u0161ak vypadalo, \u017ee narostly do ob\u0159\u00edch rozm\u011br\u016f a sta\u010dil k tomu jedin\u00fd pitom\u00fd telefon\u00e1t.<\/p>\n

„Nechutnalo ti to?“ Dal\u0161\u00ed mat\u010dina ot\u00e1zka p\u0159eru\u0161ila \u00favahy a p\u0159im\u011bla jej obr\u00e1tit aspo\u0148 nakr\u00e1tko pozornost k jej\u00ed osob\u011b.
„Chutnalo, jen nem\u00e1m hlad.“ Zalhal a op\u011bt se zad\u00edval na Toma, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b popisoval J\u00f6rgenovi, jak skv\u011bl\u00fd je Bill Kaulitz tane\u010dn\u00edk. Tahle pozn\u00e1mka vr\u00e1tila na okam\u017eik rud\u00fdm rt\u016fm \u00fasm\u011bv, nebo\u0165 si vzpomn\u011bl na \u010das tr\u00e1ven\u00fd poskakov\u00e1n\u00edm po m\u00edstnosti a \u0161\u0165astn\u00fd v\u00fdraz v bratrov\u011b tv\u00e1\u0159i.
„\u0158\u00edkal jsi, \u017ee m\u00e1\u0161 hlad jako vlk.“ Simone synovi p\u0159ipomn\u011bla, co celou dobu prohla\u0161oval. Kdy\u017e na n\u011b volala, \u017ee ve\u010de\u0159e bude za p\u00e1r minut, zaradoval se a nechal se sly\u0161et, \u017ee u\u017e \u0161ilh\u00e1 hlady. Nezd\u00e1lo se j\u00ed, \u017ee by ho t\u011bch p\u00e1r vrab\u010d\u00edch soust m\u011blo zasytit. U\u017e p\u0159ed p\u00e1r dny si v\u0161imla zm\u011bn v jeho n\u00e1lad\u011b. Jednu chv\u00edli se vesele usm\u00edval, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se jeho obli\u010dej zakabonil a o n\u011b\u010dem za\u010dal usilovn\u011b dumat. P\u0159esn\u011b jako nyn\u00ed. M\u011blo to ur\u010ditou spojitost s Tomem, o tom byla zaryt\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1, a i kdyby j\u00ed Bill tvrdil opak, nev\u011b\u0159ila by. Ov\u0161em o jakou spojitost p\u0159esn\u011b \u0161lo, u\u017e netu\u0161ila.<\/p>\n<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

Billova n\u00e1lada se za cel\u00fd ve\u010der nezm\u011bnila. Rozmrzelost mu vydr\u017eela a\u017e do chv\u00edle, kdy vstal z pohovky, dal m\u00e1m\u011b pusu na tv\u00e1\u0159, pop\u0159\u00e1l dobrou noc a zam\u00ed\u0159il k sob\u011b do pokoje. Film v televizi stejn\u011b nevn\u00edmal a \u010delit mat\u010din\u00fdm zv\u011bdav\u00fdm pohled\u016fm u\u017e d\u00e9le nedok\u00e1zal. Lep\u0161\u00ed pro n\u011bj bylo zal\u00e9zt si do postele, p\u0159et\u00e1hnout si p\u0159es hlavu pe\u0159inu, jako to d\u011bl\u00e1val, kdy\u017e byl d\u00edt\u011b a sna\u017eil se skr\u00fdt p\u0159ed sv\u011btem. Ve dve\u0159\u00edch se oto\u010dil p\u0159es rameno, aby zjistil, zda jde Tom s n\u00edm, nebo z\u016fst\u00e1v\u00e1. Kdy\u017e spat\u0159il, \u017ee st\u00e1le sed\u00ed na m\u00edst\u011b, povzdechl si a pokra\u010doval d\u00e1l.
Nezvykle pomalu vystoupal schody, zahloub\u00e1n do sv\u00fdch my\u0161lenek se loudal do pokoje, a\u017e nakonec p\u0159ece jen dorazil ke dve\u0159\u00edm sv\u00e9ho \u00fato\u010di\u0161t\u011b. Stiskl kliku a o n\u011bco pozd\u011bji se ocitl na matraci. Hned si nat\u0159epal pol\u0161t\u00e1\u0159 pod hlavou, ulehnul na n\u011bj, a jak pl\u00e1noval, nat\u00e1hnul se po dece, pod kterou se schoval. Z\u00e1m\u011br m\u011bl sice jin\u00fd, cht\u011bl sp\u00e1t, ale nakonec si, jako u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t za uplynul\u00e9 dny, p\u0159edstavil otc\u016fv p\u0159\u00edjezd a v duchu za\u010dal od\u0159\u00edk\u00e1vat p\u0159ipravenou \u0159e\u010d. Ob\u010das ji pozm\u011bnil, o n\u011bco vylep\u0161il. Obsah z\u016fst\u00e1val v\u0161ak stejn\u00fd, stejn\u011b jako jeho snaha a odhodl\u00e1n\u00ed dos\u00e1hnout sv\u00e9ho, a\u0165 to stoj\u00ed, co to stoj\u00ed. Byl p\u0159ipraven\u00fd klidn\u011b se i do krve poh\u00e1dat, pom\u016f\u017ee-li mu to doc\u00edlit toho, aby Tom neodjel. Tahle p\u0159edstava J\u00f6rgenova n\u00e1vratu m\u011bla jednu nev\u00fdhodu. Sem tam se stalo, \u017ee si fantazie zkr\u00e1tka d\u011blala, co chce, a skon\u010dilo to t\u00edm, \u017ee i p\u0159es prosby a slzy otec na\u0159\u00eddil Tomovi usednout do auta a odvezl jej pry\u010d. To pak Billa za\u010daly v o\u010d\u00edch \u0161t\u00edpat slzy a netrvalo dlouho a za\u010dal jimi kropit pol\u0161t\u00e1\u0159. Jako pr\u00e1v\u011b te\u010f.<\/p>\n

Zatah\u00e1n\u00ed za p\u0159ikr\u00fdvku ale jeho vzlykot v tu r\u00e1nu p\u0159eru\u0161ilo. Z\u016fstal nehybn\u011b le\u017eet, nechal slzy st\u00e9kat po tv\u00e1\u0159\u00edch a sna\u017eil se odhadnout, kdo ve\u0161el do m\u00edstnosti. Zda Tom nebo matka. Jak znal Simone, jist\u011b by u\u017e na n\u011bj promluvila, tak\u017ee to sp\u00ed\u0161e vypadalo na dvoj\u010de. O t\u00e9hle mo\u017enosti jej usv\u011bd\u010dilo i dal\u0161\u00ed, mnohem nal\u00e9hav\u011bj\u0161\u00ed tah\u00e1n\u00ed za deku, kter\u00e9 jej p\u0159im\u011blo vystr\u010dit hlavu a pohledem se p\u0159esv\u011bd\u010dit, jestli se nem\u00fdlil. Nespletl se. U postele st\u00e1l skute\u010dn\u011b asp\u00edk, kter\u00e9ho Bill\u016fv pl\u00e1\u010d rozru\u0161il, a to, \u017ee se p\u0159ed n\u00edm bratr schov\u00e1val pod dekou a necht\u011bl vyl\u00e9zt, jej znepokojovalo je\u0161t\u011b v\u00edce.<\/p>\n

„Bill je smutn\u00fd.“ Prohl\u00e1sil. Nato p\u0159elezl le\u017e\u00edc\u00ed postavu dvoj\u010dete, usedl vedle n\u011bj, pohladil jej po hlav\u011b a promluvil podruh\u00e9: „Nebu\u010f.“ \u010cernovlas\u00e9ho chlapce doj\u00edmala Tomova p\u00e9\u010de a starost o n\u011bj, pokud se to tak dalo naz\u00fdvat. A z\u00e1rove\u0148 ho napadala ot\u00e1zka, zda je v\u00fdjimkou, nebo se tak asp\u00edk chov\u00e1 ke v\u0161em lidem. A\u010dkoli jej pova\u017eoval za nejhodn\u011bj\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka, s n\u00edm\u017e se dosud setkal, s\u00e1m sebe dokola p\u0159esv\u011bd\u010doval, \u017ee pouze k n\u011bmu m\u00e1 tento postoj, proto\u017ee je pro n\u011bj nejbli\u017e\u0161\u00ed, speci\u00e1ln\u00ed osobou. Jen k n\u011bmu, k nikomu dal\u0161\u00edmu.<\/em> Krom toho, nebyl nikdy sv\u011bdkem, \u017ee by bratr n\u011bkoho ut\u011b\u0161oval, tak\u017ee se tomu sn\u00e1ze v\u011b\u0159ilo.<\/p>\n

„Tome,“ Bill odhrnul pe\u0159inu a posadil se naproti sourozenci. A\u010d si nebyl jist\u00fd, zda je to zrovna nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1pad, rozhodnul se j\u00edt s pravdou ven a \u0159\u00edci mu, co jej tr\u00e1p\u00ed. V\u011b\u0159il, \u017ee jej pochop\u00ed a snad i podpo\u0159\u00ed. Byli p\u0159ece spojenci. „Nechci, abys odjel. Otec o v\u00edkendu p\u0159ijede a odveze si t\u011b. Ale j\u00e1 to nechci. Cht\u011bl bych, abys z\u016fstal v tomhle dom\u011b. Se mnou a s m\u00e1mou.“
„Tom z\u016fstane s Billem.“ Nechal se sly\u0161et asp\u00edk a op\u011bt pou\u017eil ten sebejist\u00fd t\u00f3n, kter\u00fdm dodal bratrovi nad\u011bji, \u017ee p\u0159esn\u011b tak to bude. Tak a ne jinak. „Bill \u0159\u00edkal, \u017ee se nerozejdeme.“ P\u0159ipomn\u011bl mu z\u00e1hy, co si sl\u00edbili. Pro Toma byl slib svat\u00fd, a pokud mu n\u011bkdo n\u011bco sl\u00edbil, bral to jako hotovou v\u011bc. Nedodr\u017een\u00ed dan\u00e9ho slova mohlo zp\u016fsobit jedin\u00e9 – katastrofu.
„Mus\u00edme to tak \u0159\u00edct i rodi\u010d\u016fm, Tome.“ Mlad\u00edk si set\u0159el zbytky slz z l\u00ed\u010dek a p\u0159isunul se v\u00edce k asp\u00edkovi. „A\u017e se t\u011b otec zept\u00e1, kde chce\u0161 b\u00fdt, tak mus\u00ed\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee se mnou. S Billem, rozum\u00ed\u0161 mi?“
„\u0158\u00edct s Billem.“ Hlava ozdoben\u00e1 blon\u010fat\u00fdmi dredy dvakr\u00e1t po sob\u011b d\u016frazn\u011b k\u00fdvla. „Tom \u0159ekne s Billem.“ N\u00e1sledovalo dal\u0161\u00ed k\u00fdvnut\u00ed, po n\u011bm\u017e si asp\u00edk op\u0159el \u010delo o Billovo rameno a jeho pa\u017ee se ovinuly kolem \u0161t\u00edhl\u00e9ho pasu. Star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat \u017easlo nad t\u00edm, jak rychle dok\u00e1zal n\u011bkolika slovy vr\u00e1tit klid jeho du\u0161i. Pevn\u011b jej sev\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed, jako by jej snad u\u017e nikdy necht\u011bl pustit. U\u017e d\u00e1vno sebou Tom ne\u0161il, zvyknul si na jeho bl\u00edzkost a s\u00e1m ji \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji vyhled\u00e1val. Dovolil mu v\u00edc ne\u017e komukoli jin\u00e9mu, proto\u017ee Bill nebyl jen tak n\u011bkdo. V Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch byl naprosto v\u00fdjime\u010dn\u00fdm \u010dlov\u011bkem a neexistoval nikdo dal\u0161\u00ed, kdo by se mu mohl vyrovnat \u010di jeho pozici ohrozit. Takov\u00e1 osoba mohla b\u00fdt v jeho \u017eivot\u011b jen jedna jedin\u00e1.<\/p>\n

<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

Kdy\u017e se Bill probudil do nov\u00e9ho dne, zjistil, \u017ee celou noc str\u00e1vil v Tomov\u011b t\u011bsn\u00e9m objet\u00ed. Sna\u017eil se rozpomenout, kdy a jak usnuli, ale nezada\u0159ilo se. Vybavil si, jak mu n\u011bco vypr\u00e1v\u011bl i na to, jak za\u010dali jeden po druh\u00e9m z\u00edvat, a d\u00e1l u\u017e nic. Bratr pravd\u011bpodobn\u011b je\u0161t\u011b spal. Kdyby tomu tak nebylo, sed\u011bl by bu\u010f u stolu, nebo nebyl v pokoji. Byl toti\u017e zvykl\u00fd bezprost\u0159edn\u011b po probuzen\u00ed vst\u00e1t z postele, \u010demu\u017e Bill v\u016fbec nerozum\u011bl. Vst\u00e1v\u00e1n\u00ed mu odjak\u017eiva \u010dinilo nesm\u00edrn\u00e9 probl\u00e9my a vyl\u00e9zt z vyh\u0159\u00e1t\u00e9 postele, jakmile otev\u0159e o\u010di, pro n\u011bj v\u016fbec nep\u0159ich\u00e1zelo v \u00favahu. Rad\u011bji je\u0161t\u011b n\u011bkolik minut str\u00e1vil p\u0159evalov\u00e1n\u00edm se ze strany na stranu.<\/p>\n

„Tommy?“ Za\u0161eptal do ticha a vy\u010dkal, jestli se mu dostane n\u011bjak\u00e9 odezvy. Dostalo, av\u0161ak jin\u00e9, ne\u017e o\u010dek\u00e1val. Tom\u016fv hork\u00fd dech jej polechtal v z\u00e1tylku a Bill se mali\u010dko o\u0161il. Z\u016fstal ale klidn\u011b le\u017eet. Netroufal si vst\u00e1t, nebo\u0165 se ob\u00e1val, \u017ee by t\u00edm mohl bratra probudit, a to necht\u011bl. Nam\u00edsto toho opatrn\u011b vzal jeho dla\u0148 do sv\u00e9 a zad\u00edval se na ni. Byla tolik podobn\u00e1 t\u00e9 jeho, na prvn\u00ed pohled naprosto identick\u00e1, p\u0159esto u nich na\u0161el n\u011bjak\u00e9 rozd\u00edly. Billova byla p\u0159ece jen o n\u011bco \u0161t\u00edhlej\u0161\u00ed a p\u016fsobila tro\u0161ku \u017eensky. Tohle zji\u0161t\u011bn\u00ed mu radost rozhodn\u011b nezp\u016fsobilo, proto p\u0159estal rad\u011bji ruce d\u00e1l zkoumat. Vlastn\u011b nejen proto. Za jeho z\u00e1dy se ozvalo zamru\u010den\u00ed, nato z\u00edvnut\u00ed a o n\u011bco pozd\u011bji se nad n\u00edm u\u017e skl\u00e1n\u011bl Tom, jen\u017e se pravd\u011bpodobn\u011b pokou\u0161el zjistit, zda jeho dvoj\u010de st\u00e1le d\u0159\u00edm\u00e1 nebo u\u017e bd\u00ed.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no.“ Bill se \u0161iroce usm\u00e1l. „Spal jsem, jako kdy\u017e m\u011b do vody hod\u00ed. Co ty?“ Asp\u00edk dotaz nezodpov\u011bd\u011bl. Z\u016fstal na n\u011bj koukat a sna\u017eil se dek\u00f3dovat, co v\u011btou myslel. N\u011bco takov\u00e9ho od n\u011bj nikdy nesly\u0161el a zlobil se na sebe, proto\u017ee nech\u00e1pal v\u00fdznam. Moc se mu nezd\u00e1lo, \u017ee by Billa h\u00e1zel n\u011bkdo do vody, a u\u017e v\u016fbec netu\u0161il, jak by pod vodou mohl sp\u00e1t. Byl to p\u0159ece hol\u00fd nesmysl. Star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat si toho p\u0159irozen\u011b nemohlo nev\u0161imnout. Proto se okam\u017eit\u011b dalo do vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed, co pou\u017eit\u00fdmi slovy m\u011blo na mysli. „Jako\u017ee jsem spal dob\u0159e. Tak hlubok\u00fdm sp\u00e1nkem, \u017ee m\u011b nic nevzbudilo. Lep\u0161\u00ed? U\u017e m\u011b ch\u00e1pe\u0161?“ Tom byl n\u011bkolik chvil ticho, aby si p\u0159ebral, co mu pr\u00e1v\u011b bylo sd\u011bleno. Kdy\u017e nakonec k\u00fdvnul, Bill se posadil na posteli a prohr\u00e1bl si vlasy. Pot\u00e9, co v\u011bnoval dvoj\u010deti \u00fasm\u011bv a stiskl jeho dla\u0148, se p\u0159esunul ke kraji postele a ne\u017e z n\u00ed spustil nohy na zem, prot\u00e1hl se a z\u00edvnul.<\/p>\n

„Jestli chce\u0161, tak m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt do koupelny prvn\u00ed.“ Nab\u00eddl asp\u00edkovi, kdy\u017e stejn\u011b jako on vstal a p\u0159esunul se ke dve\u0159\u00edm. P\u0159ece jen se st\u00e1valo z\u0159\u00eddka, \u017ee by Bill byl vzh\u016fru jako prvn\u00ed. T\u0159eba pro Toma bylo d\u016fle\u017eit\u00e9, aby byl v koupeln\u011b p\u0159ed bratrem. Kdo v\u00ed. Mlad\u0161\u00ed chlapec v\u0161ak z\u016fstal st\u00e1t na m\u00edst\u011b a nevypadal, \u017ee by se chystal v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch vte\u0159in\u00e1ch vydat do koupelny. Alespo\u0148 tedy do chv\u00edle, kdy jeho bratr otev\u0159el a vykro\u010dil kup\u0159edu.
„My p\u016fjdeme spolu nebo co?“ Zarazil se Bill se sm\u00edchem. Kdy\u017e byl v\u0161ak popostr\u010den asp\u00edkem, p\u0159estal se divit a s dvoj\u010detem v z\u00e1v\u011bsu zam\u00ed\u0159il chodbou k jedn\u011bm ze dve\u0159\u00ed, kter\u00e9 se za nimi vz\u00e1p\u011bt\u00ed zav\u0159ely. Chlapec se rozhl\u00e9dl po m\u00edstnosti. U umyvadla, k n\u011bmu\u017e se Tom okam\u017eit\u011b postavil a nat\u00e1hl se pro kart\u00e1\u010dek, moc m\u00edsta pro n\u011bj nezbylo.<\/p>\n

„Tak j\u00e1 p\u016fjdu k van\u011b.“ Zamumlal si sp\u00ed\u0161e pro sebe a o\u0161il se. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Nikdy v koupeln\u011b nebyl s n\u011bk\u00fdm dal\u0161\u00edm, pokud pominul chv\u00edle, kdy byl d\u00edt\u011b. Av\u0161ak u\u017e p\u00e1r let m\u011bla i Simone p\u0159\u00edsn\u011b zak\u00e1z\u00e1no vstupovat, kdy\u017e byl uvnit\u0159. Pro jistotu v\u017edy oto\u010dil kl\u00ed\u010dem v z\u00e1mku, kter\u00fd ale matka, kdy\u017e u nich pob\u00fdval mlad\u0161\u00ed bratr, schov\u00e1vala. Stejn\u011b jako v\u0161echny ostatn\u00ed. Billovi to p\u0159ipadalo sm\u011b\u0161n\u00e9. Tom p\u0159ece nebyl bl\u00e1zen a jist\u011b by se nikde nezamknul. Na druhou stranu m\u011bl v\u0161ak pochopen\u00ed pro jej\u00ed strach, s\u00e1m ho c\u00edtil jakbysmet. Jen\u017ee Simone to na jeho vkus moc p\u0159eh\u00e1n\u011bla. Jej\u00ed p\u00e9\u010de byla n\u011bkdy a\u017e \u00fazkostn\u00e1. V tomhle si dvakr\u00e1t nezadala s J\u00f6rgenem. Z jeho slov Bill v jedn\u00e9 chv\u00edli nabyl dojmu, \u017ee Tom je vlastn\u011b zcela zdrav\u00fd, tak\u0159ka okam\u017eit\u011b otec tyhle domn\u011bnky rozmetal a chlapce div nezbavil sv\u00e9pr\u00e1vnosti. Dal\u0161\u00ed \u00favahu na tohle t\u00e9ma uzav\u0159el stejn\u011b jako p\u0159ede\u0161l\u00e9, pouze on vn\u00edmal bratra takov\u00e9ho, jak\u00fd byl.<\/em> S t\u00edmhle z\u00e1v\u011brem se sklonil nad vanu a pustil vodu.<\/p>\n

„Do prdele!“ Vyk\u0159ikl, kdy\u017e oto\u010dil kohoutkem. Voda za\u010dala st\u0159\u00edkat ze sprchy nejen jemu do obli\u010deje, ale v\u0161ude kolem. Hadice sebou h\u00e1zela sem a tam, a ne\u017e ji sta\u010dil chytit a ten gejz\u00edr vypnout, byl mokr\u00fd jako my\u0161 a podlaha v koupeln\u011b byla zm\u00e1\u010dena zrovna tak. Nemusel dlouho p\u0159em\u00fd\u0161let, aby se dovt\u00edpil, kdo zapomn\u011bl sprchu p\u0159epnout. Tenhle zlozvyk m\u011bla jedin\u00e1 osoba u nich doma. Matka. Po p\u00e1r r\u00e1nech, kdy byl pokropen ledovou vodou, to po n\u00ed kontroloval, dnes na to pozapomn\u011bl a vymstilo se mu to.
„To je fakt ohromn\u00e1 sranda.“ Osopil se na bratra, kter\u00fd se s kart\u00e1\u010dkem v ruce kl\u00e1til sm\u00edchy u umyvadla.
„Bill Kaulitz ud\u011blal vtip.“ Tom se pl\u00e1cl do stehna a d\u00e1l se \u0159ehtal, jako by snad v \u017eivot\u011b nevid\u011bl nic sm\u011b\u0161n\u011bj\u0161\u00edho.
„Bill neud\u011blal vtip. Bill kv\u016fli sv\u00e9 blbosti vypad\u00e1 jak zmokl\u00e1 slepice.“ Chlapec ze sebe na\u0161tvan\u011b svl\u00e9kl mokr\u00e9 triko, mr\u0161til je k van\u011b a ura\u017een\u011b se na ni posadil.
„Byl to vtip.“ Nedal se asp\u00edk, jen\u017e se mezit\u00edm p\u0159em\u00edstil k dvoj\u010deti a po jeho vzoru se opatrn\u011b usadil na okraj vany vedle n\u011bj.
„Tak to tedy nebyl.“ \u010cernovlas\u00fd mlad\u00edk vstal, do\u0161el si pro ru\u010dn\u00edk, ot\u0159el si j\u00edm mokr\u00fd obli\u010dej a oto\u010dil se zp\u00e1tky na bratra, jen\u017e u\u017e se nesm\u00e1l, ale zkoumal kalu\u017ee na kachli\u010dk\u00e1ch. „Mus\u00edm tu vodu ut\u0159\u00edt, nebo se jeden z n\u00e1s je\u0161t\u011b zabije.“ Bill m\u011bl sice snahu naj\u00edt n\u011bjak\u00fd hadr, nakonec si ale p\u0159id\u0159epnul a jednu z lou\u017e\u00ed set\u0159el ru\u010dn\u00edkem. Kdyby ho vid\u011bla Simone, vynadala by mu a jist\u011b by pou\u017eila svoje obvykl\u00e9 zd\u011b\u0161en\u00e9 ‚Bille, to snad nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?!‘. \u0158\u00edkala to poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e ud\u011blal n\u011bco, co se vymykalo mez\u00edm jej\u00edho ch\u00e1p\u00e1n\u00ed. Jako by ji sly\u0161el! Kdyby ale po sob\u011b p\u0159epla sprchu, nemusel by te\u010f l\u00e9zt po \u010dty\u0159ech a ukl\u00edzet tu spou\u0161\u0165.<\/p>\n

„Super, fakt super.“ Mumlal si Bill pro sebe a sunul se pomali\u010dku dop\u0159edu, dokud do n\u011b\u010deho m\u011bkk\u00e9ho nenarazil. P\u0159esto\u017ee v\u011bd\u011bl, co nebo sp\u00ed\u0161e kdo to byl, p\u0159ehnan\u011b pomalu zvedl hlavu a z\u016fstal strnule kle\u010det naproti bratrovi, kter\u00fd ve snaze pomoci mu vzal dal\u0161\u00ed ru\u010dn\u00edk a st\u00edral vodu spole\u010dn\u011b s n\u00edm. Te\u010f v\u0161ak s \u010dinnost\u00ed p\u0159estal a na kolenou mu up\u0159en\u011b hled\u011bl o\u010d\u00ed. Jev, kter\u00fd Bill nikdy neza\u017eil, ani nebyl jeho sv\u011bdkem. Tom se dlouho nevydr\u017eel d\u00edvat n\u011bkomu z o\u010d\u00ed do o\u010d\u00ed, co\u017e n\u011bkte\u0159\u00ed brali jako nedostatek \u00facty ke sv\u00e9 osob\u011b, ale nemohl za to. V\u017edy\u0165 i pro n\u011bkter\u00e9 naprosto zdrav\u00e9 jedince to p\u0159edstavuje probl\u00e9m. Pro lidi, jako byl Tom, dvojn\u00e1sobn\u00fd. Pokud u\u017e se poda\u0159ilo o\u010dn\u00ed kontakt s asp\u00edkem nav\u00e1zat, nevydr\u017eel d\u00e9le ne\u017e n\u011bkolik m\u00e1lo sekund. To, k \u010demu nyn\u00ed do\u0161lo, by se dalo nazvat z\u00e1zrakem.<\/em> Bill\u016fv \u017ealudek pod vlivem pohledu hn\u011bd\u00fdch duhovek ud\u011blal nejprve kotrmelec a vz\u00e1p\u011bt\u00ed jako by se jeho \u00fatroby za\u010daly rolovat. Pocit, kter\u00fd si nedovedl vysv\u011btlit, nijak od\u016fvodnit a do dne\u0161n\u00edho dne nepoznan\u00fd.<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „M\u00e1m ho hned vedle sebe. Chce\u0161 s n\u00edm mluvit?“ Simonin pohled spo\u010dinul na star\u0161\u00edm synovi, jen\u017e usazen\u00fd za stolem p\u0159e\u017evykoval ve\u010de\u0159i. Jeho bratr sed\u011bl naproti a soust\u0159ed\u011bn\u011b napichoval brambory na vidli\u010dku, vkl\u00e1dal je do \u00fast a vypadal, \u017ee nic na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[397],"tags":[],"class_list":["post-7092","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-living-behind-a-wall-of-glass"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7092","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7092"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7092\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7092"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7092"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7092"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}