{"id":7095,"date":"2012-01-16T16:00:00","date_gmt":"2012-01-16T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7076"},"modified":"2012-01-16T16:00:00","modified_gmt":"2012-01-16T15:00:00","slug":"someone-like-you-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/16\/someone-like-you-6\/","title":{"rendered":"Someone like you 6."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Nem\u011bl jsem s t\u00edm souhlasit, Tome. Je to hloup\u00e9. Mysl\u00edm, \u017ee ti posledn\u00ed dny ji\u017e dostate\u010dn\u011b komplikuji \u017eivot a za chvilku m\u011b bude\u0161 m\u00edt dost.“ Tom rychle stiskl rty, aby se nezasm\u00e1l nahlas a pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, jak byl ten kluk v\u00fd\u0159e\u010dn\u00fd.<\/div>\n
Trvalo t\u00e9m\u011b\u0159 p\u016fl hodiny, ne\u017e jej dok\u00e1zal p\u0159emluvit, aby se nast\u011bhoval alespo\u0148 k n\u011bmu do pokoje, a Bill celou cestu od zahradn\u00edho dome\u010dku tr\u00e1vil t\u00edm, \u017ee se Tomovi v\u0161emo\u017en\u011b omlouval za v\u0161echno, co mu pr\u00fd ud\u011blal, a dokonce i za to, co v\u016fbec neud\u011blal.<\/p>\n

„P\u0159ijdu ti otravn\u00fd? Proto\u017ee pokud ano, klidn\u011b mi to m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct a j\u00e1 p\u0159estanu mluvit,“ sliboval Bill, pomalounku cupkaj\u00edc za Tomem, kter\u00fd jej vedl do sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n

„To bys pak nebyl ty, Bille. Mn\u011b tv\u00e9 mluven\u00ed nevad\u00ed. Alespo\u0148 se pobav\u00edm,“ kr\u00e1tce naklonil tv\u00e1\u0159 a pohl\u00e9dl na omluvn\u011b se usm\u00edvaj\u00edc\u00edho \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, i na mal\u00e9ho kocourka, kter\u00fd se vyvaloval v Billov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed. \u00dasm\u011bv mu rozt\u0159esen\u011b op\u011btoval a op\u011bt pohl\u00e9dl p\u0159ed sebe.<\/div>\n
„Tak, jsme tady,“ za\u0161eptal a d\u0159\u00edv, ne\u017e otev\u0159el dve\u0159e, nesm\u011ble sklonil hlavu.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 tam bude malinko nepo\u0159\u00e1dek, ale to v\u00ed\u0161, jsem kluk. Nem\u016f\u017eu za to,“ trhl ramenem a ve chv\u00edli, kdy spat\u0159il Bill\u016fv n\u011b\u017en\u00fd \u00fasm\u011bv, usm\u00e1l se i on. Na n\u011bkolik vte\u0159in se pozapomn\u011bl a nev\u011bdomky sledoval Billovy usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se rty. Je\u0161t\u011b nikdy tak kouzeln\u00fd \u00fasm\u011bv nevid\u011bl. Jako by se neusm\u00edvaly jenom Billovy rty, ale cel\u00e1 jeho tv\u00e1\u0159 byla n\u00e1hle zvl\u00e1\u0161tn\u011b rozz\u00e1\u0159en\u00e1 a \u0161\u0165astn\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Mn\u011b nepo\u0159\u00e1dek nevad\u00ed. Pokud bude\u0161 cht\u00edt, m\u016f\u017eu ti pomoct s ukl\u00edzen\u00edm. Alespo\u0148 si nebudu p\u0159ipadat tak nepot\u0159ebn\u00fd,“ rozt\u0159esen\u011b vydechl, jakmile si v\u0161iml, jak\u00fdm sm\u011brem se Tom d\u00edv\u00e1. Nemohl si pomoct, ale ud\u011blal tot\u00e9\u017e. Sklopil pohled a pomalounku j\u00edm mapoval Tomovu kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159, samoz\u0159ejm\u011b sm\u011b\u0159uj\u00edc dol\u016f. V\u0161ude kolem nich se rozl\u00e9hala pouze \u00fanavn\u00e1 tma a ticho, kter\u00e9 bylo p\u0159eru\u0161ov\u00e1no pouze vrn\u011bn\u00edm mal\u00e9ho ko\u0165\u00e1tka, kter\u00e9 Billa hrav\u011b tahalo za mokr\u00e9 triko a do\u017eadovalo se jeho pozornosti. Bill v\u0161ak na n\u011bj ani nepohl\u00e9dl. Ve\u0161kerou pozornost soust\u0159edil pouze na Tomovy rty, kter\u00e9 mu p\u0159i\u0161ly a\u017e mu\u010div\u011b vzd\u00e1len\u00e9. Sledoval je smutn\u00fdm pohledem a tou\u017eil jenom po jedin\u00e9m.<\/div>\n
Vp\u00edt se mezi n\u011b.<\/div>\n
Ukradnout si alespo\u0148 jeden drobn\u00fd polibek, kter\u00fd by mu jist\u011b pomohl zapomenout na v\u0161echno zl\u00e9, co jej kdy potkalo, a tot\u00e9\u017e byl ochoten d\u00e1t i on Tomovi, kdyby cht\u011bl.<\/div>\n
K\u00e9\u017e by cht\u011bl\u2026<\/p>\n

Tom se vzpamatoval ve chv\u00edli, kdy do sebe \u0161pi\u010dky jejich bot zlehka narazily, jak se k sob\u011b pokou\u0161eli nen\u00e1padn\u011b dostat bl\u00ed\u017e. Bill rychle sklonil tv\u00e1\u0159 a zlehka se dotkl chlupat\u00e9ho ko\u017e\u00ed\u0161ku kocourka, kter\u00e9ho mu bylo tak l\u00edto, \u017ee jej nemohl nechat v zahradn\u00edm dome\u010dku osam\u011bl\u00e9ho, a byl p\u0159\u00edjemn\u011b p\u0159ekvapen t\u00edm, \u017ee s n\u00edm Tom souhlasil, a dokonce on s\u00e1m navrhl, aby jej vzal s sebou, \u017ee mu najdou v jeho pokoji n\u011bjak\u00e9 hezk\u00e9 m\u00edste\u010dko, kde by mohl p\u0159espat.<\/div>\n

„Snad se ti u m\u011b bude l\u00edbit,“ za\u0161eptal sm\u011brem k Billovi, a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d rozhozen vzniklou situac\u00ed otev\u0159el dve\u0159e, rozsv\u00edtil sv\u011btlo a ustoupil, aby mohl Bill vej\u00edt dovnit\u0159.<\/p>\n

Bill ud\u011blal n\u011bkolik nejist\u00fdch kr\u016f\u010dk\u016f vp\u0159ed a zv\u011bdav\u011b se kolem sebe rozhl\u00e9dl. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee se tento pokoj skute\u010dn\u011b nach\u00e1zel v dom\u011b, ve kter\u00e9m pojem barva z\u0159ejm\u011b nikdy nikomu nic ne\u0159\u00edkal. V\u0161echny ostatn\u00ed pokoje byly zvl\u00e1\u0161tn\u011b pochmurn\u00e9 a studen\u00e9, ale Tom\u016fv pokoj\u2026 Tom\u016fv ne. Byl vesel\u00fd, pln\u00fd \u017eivota a sm\u011bsi barev, kter\u00e9 Billovi p\u0159i\u0161ly p\u0159\u00edmo kouzeln\u00e9. N\u00e1bytek i dopl\u0148ky do sebe skv\u011ble zapadaly, a i kdy\u017e byly jednoduch\u00e9 a nep\u0159epychov\u00e9, byly kr\u00e1sn\u00e9. V pokoji se nach\u00e1zela man\u017eelsk\u00e1 postel, roztomil\u00fd no\u010dn\u00ed stolek, n\u011bkolik sk\u0159\u00edn\u00ed a poli\u010dek a drobnosti, kter\u00e9 pokoj celkov\u011b zp\u0159\u00edjemnily.<\/div>\n

Bill pohl\u00e9dl na no\u010dn\u00ed stolek a tak\u00e9 na n\u011bkolik fotografi\u00ed, kter\u00e9 pokr\u00fdvaly jeho povrch. Opatrn\u011b polo\u017eil kocourka na podlahu a popo\u0161el bl\u00ed\u017e.<\/p>\n

„To jsou tvoji rodi\u010de?“ zeptal se tich\u00fdm hlasem a l\u00edtostiv\u00fdm pohledem sledoval laskav\u00e9 tv\u00e1\u0159e dvou lid\u00ed, kter\u00e9 pro Toma znamenali cel\u00fd sv\u011bt.<\/div>\n

„Ano.“ Billovu cestovn\u00ed ta\u0161ku polo\u017eil vedle postele, popo\u0161el k n\u011bmu a zad\u00edval se na fotku, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la ze v\u0161ech nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Byla to fotografie z jejich spole\u010dn\u00e9 dovolen\u00e9 u mo\u0159e. V\u016fbec si na to nepamatoval, nem\u011bl ani rok, ale p\u0159i pohledu na to, jak byli jeho rodi\u010de s mal\u00fdm drobe\u010dkem v n\u00e1ru\u010d\u00ed \u0161\u0165astn\u00ed, v\u011bd\u011bl, \u017ee musel b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd tak\u00e9.<\/p>\n

„Jak je to dlouho?“ Bill nev\u011bd\u011bl, jak jinak by m\u011bl zformulovat ot\u00e1zku, aby mu t\u00edm neubl\u00ed\u017eil. Sta\u010dil v\u0161ak jedin\u00fd pohled do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed a v\u011bd\u011bl, \u017ee mu rozum\u00ed.<\/div>\n

„U\u017e to bude deset let. M\u011bl jsem tehdy teprve dvan\u00e1ct,“ \u0161pitl.<\/div>\n
„Byl jsi je\u0161t\u011b mal\u00e9 d\u00edt\u011b,“ Bill si nebyl jist\u00fd, zdali jej v\u00edce litoval proto, \u017ee ztratil oba rodi\u010de najednou a v tak mal\u00e9m v\u011bku, nebo proto\u017ee ji\u017e deset let bydlel v dom\u011b, kde laskavost a ochota z\u0159ejm\u011b nikomu nic ne\u0159\u00edkala.<\/div>\n
„Ale ne tak mal\u00e9, abych si na n\u011b nepamatoval. A to je pro m\u011b to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.“ Bill se smutn\u011b pousm\u00e1l a pohl\u00e9dl Tomovi do o\u010d\u00ed. Bylo na n\u011bm kr\u00e1sn\u00e9, \u017ee se sna\u017eil i ve zl\u00fdch v\u011bcech naj\u00edt alespo\u0148 n\u011bco hezk\u00e9ho.<\/div>\n
„Od chv\u00edle, kdy jsem za\u010dal pracovat, si \u0161et\u0159\u00edm na n\u011bjak\u00e9 lep\u0161\u00ed bydlen\u00ed, abych odsud mohl co nejd\u0159\u00edve vypadnout, a douf\u00e1m, \u017ee se mi to poda\u0159\u00ed. Akor\u00e1t m\u011b mrz\u00ed to, \u017ee budu muset bydlet s\u00e1m. Samotu nem\u00e1 nikdo r\u00e1d.“ Bill rychle p\u0159ik\u00fdvl a pousm\u00e1l se.<\/p>\n

„Do t\u00e9 doby jist\u011b potk\u00e1\u0161 n\u011bkoho, kdo s tebou bude cht\u00edt bydlet. Kluk jako ty, Tome, si nezaslou\u017e\u00ed b\u00fdt s\u00e1m,“ Billovo srdce tlouklo skute\u010dn\u011b divok\u00fdm tempem. Bolelo jej to, co mu \u0159\u00edkal, nebo sp\u00ed\u0161 smysl toho, co mu \u0159\u00edkal. Kdyby to bylo mo\u017en\u00e9, dal by cokoliv za to, aby spolu n\u011bkdy bydleli, ale to bylo nemo\u017en\u00e9. D\u011blilo je a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mnoho.<\/div>\n

„D\u011bkuju, Bille,“ v\u011bnoval mu posmutn\u011bl\u00fd \u00fasm\u011bv a kone\u010dky prst\u016f jej zlehka pohladil po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Nech\u00e1m t\u011b. Klidn\u011b se p\u0159evl\u00e9kni, vybal si v\u011bci a j\u00e1 mezit\u00edm ud\u011bl\u00e1m n\u011bco k j\u00eddlu a p\u0159inesu n\u011bco dobr\u00e9ho i pro to kot\u011b,“ je\u0161t\u011b jednou se na n\u011bj pousm\u00e1l a d\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010dil Bill vzpamatovat, odch\u00e1zel pry\u010d.<\/p>\n

Jakmile se za n\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e, Bill se kone\u010dn\u011b pokusil zhluboka nadechnout. P\u0159iv\u0159el o\u010di a polo\u017eil prsty na svou tv\u00e1\u0159 p\u0159esn\u011b na m\u00edsto, kde jej Tom je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou pohladil. Srdce c\u00edtil a\u017e n\u011bkde v krku, hus\u00ed k\u016f\u017ee pokr\u00fdvala cel\u00e9 jeho t\u011blo a rozru\u0161en\u011b se t\u0159\u00e1sl. Nerozum\u011bl tomu, co s n\u00edm ten kluk ud\u011blal, a zlobil se na sebe za to, \u017ee jeho kouzlu tak lehce podl\u00e9hal.<\/div>\n

Prudce zavrt\u011bl hlavou, pohledem zkontroloval kocourka, kter\u00fd se rozvalil na podlaze a spokojen\u011b si hr\u00e1l s tkani\u010dkou od Tomov\u00fdch bot, a rychle ze sebe svl\u00e9kl v\u0161echno oble\u010den\u00ed. Nah\u00fd popo\u0161el ke sv\u00e9 ta\u0161ce a pokou\u0161el se v n\u00ed naj\u00edt n\u011bco, v \u010dem by mohl p\u0159espat. N\u011bkolikr\u00e1t ji celou p\u0159ehrabal, ne\u017e se rozhodl pro to nejoby\u010dejn\u011bj\u0161\u00ed, co v n\u00ed m\u011bl. \u0160irok\u00e9 tmav\u00e9 tepl\u00e1ky a b\u00edl\u00e9 tri\u010dko.<\/p>\n

Posadil se na postel, oble\u010den\u00ed si polo\u017eil vedle sebe a na kr\u00e1tkou chvilku zav\u0159el o\u010di. Nev\u011bdomky se pokl\u00e1dal na z\u00e1da, jeho nah\u00e9 t\u011blo se ocitlo rozvalen\u00e9 v Tomov\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch, obklopeno n\u00e1dhernou v\u016fn\u00ed, kter\u00e1 se vzn\u00e1\u0161ela v\u0161ude kolem n\u011bj. Pootev\u0159el rty, zaklonil tv\u00e1\u0159 a poddal se p\u0159edstav\u011b, jak se nad n\u00edm Tom skl\u00e1n\u00ed a v\u00e1\u0161niv\u00fdm pohledem si prohl\u00ed\u017e\u00ed jeho t\u011blo. Jak je d\u011bl\u00ed posledn\u00edch n\u011bkolik vte\u0159in od st\u0159etu jejich t\u011bl. Dlan\u00ed se pohladil p\u0159es boky a tichounce st\u00e9nal p\u0159i p\u0159edstav\u011b Tomov\u00fdch dlan\u00ed na sv\u00e9m t\u011ble. Naklonil tv\u00e1\u0159 a nosem se dot\u00fdkal hladk\u00e9ho povle\u010den\u00ed, na kter\u00e9m ulp\u011bla Tomova v\u016fn\u011b. Pootev\u0159el rty a tichounce zavzdychal. Otev\u0159el o\u010di a \u0161okovan\u011b se zad\u00edval na mal\u00e9 kot\u011b, kter\u00e9 se n\u00e1hle rozvalovalo vedle n\u011bj a sledovalo jej \u00fapln\u011b stejn\u00fdm pohledem.<\/div>\n

„J\u00e1 jsem se musel zbl\u00e1znit, kocourku,“ dlan\u00ed si rychle rozcuchal vlasy, n\u011bkolikr\u00e1t se zhluboka nadechl a opatrn\u011b se posadil. Rychle na sebe navl\u00e9kl oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 si p\u0159ipravil, zachumlal se pod pe\u0159inu a smutn\u00fdm pohledem sledoval ze\u010f nad sebou. Nerozum\u011bl tomu, co to do n\u011bj vjelo. Byl tak zmaten\u00fd ze sv\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed\u2026<\/p>\n

„Bille?“ za\u0161eptal Tom a opatrn\u011b nahl\u00e9dl dovnit\u0159. V pokoji se nesv\u00edtilo, jedin\u00fdm zdrojem sv\u011btla byla drobn\u00e1 stoln\u00ed lampi\u010dka, kter\u00e1 vrhala tlumen\u00e9 sv\u011btlo na Billovu sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159. Tom za sebou pomalu zav\u0159el dve\u0159e, t\u00e1c s j\u00eddlem polo\u017eil na st\u016fl a misti\u010dku s j\u00eddlem pro ko\u010dky polo\u017eil na podlahu vedle postele.<\/div>\n

N\u011bkolika kroky popo\u0161el k Billov\u011b stran\u011b postele, t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b se svezl na kolena a n\u011b\u017en\u00fdm pohledem sledoval obraz p\u0159ed sebou. Kocourek, do t\u00e9 doby klidn\u011b sp\u00edc\u00ed v Billov\u011b bl\u00edzkosti, zv\u011bdav\u011b zvedl hlavu, rozb\u011bhl se ke sv\u00e9 misti\u010dce, nevn\u00edmaj\u00edc Toma, kter\u00fd se sklonil k Billov\u011b tv\u00e1\u0159i, aby si jej mohl l\u00e9pe prohl\u00e9dnout.<\/p>\n

Nikdy p\u0159edt\u00edm tak kr\u00e1sn\u00e9ho chlapce nevid\u011bl. Sledoval jeho zlehka se m\u00edhaj\u00edc\u00ed \u0159asy, symetrick\u00fd nos a dokonale vykrojen\u00e9 rty, kter\u00e9 Toma nesly\u0161n\u011b prosily o polibek. C\u00edtil se jako \u00fapln\u00fd hlup\u00e1k a \u0161\u00edlenec. Nikdy p\u0159edt\u00edm v sob\u011b neukr\u00fdval tolik zmatku, a z\u00e1rove\u0148 potla\u010dovan\u00fdch emoc\u00ed. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee mu kdysi \u0159\u00edkal neku\u0159\u00e1ku a n\u00e1hle se pro n\u011bj stalo jm\u00e9no Bill n\u011b\u010d\u00edm, na co nedok\u00e1zal p\u0159estat myslet. T\u0159\u00e1sl se u\u017e jenom p\u0159i uv\u011bdom\u011bn\u00ed si, jak bl\u00edzko mu pr\u00e1v\u011b te\u010f byl. D\u011blilo je od sebe sotva n\u011bkolik centimetr\u016f. V\u00edc ur\u010dit\u011b ne.<\/div>\n

V krku m\u011bl obrovsk\u00fd knedl\u00edk a sucho. V\u0161echna energie, pot\u0159ebn\u00e1 k jeho \u017eivotu n\u00e1hle vyza\u0159ovala z Billov\u00fdch pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f a vzd\u00e1lenost, kter\u00e1 je d\u011blila, jej p\u0159\u00edmo ni\u010dila. Dal by cokoliv za to, aby mohl toho kluka alespo\u0148 jednou pol\u00edbit. Sta\u010dil by mu jeden jedin\u00fd polibek.<\/div>\n
M\u011bl posledn\u00ed mo\u017enost ud\u011blat n\u011bco tak bl\u00e1zniv\u00e9ho. Byl si jist, \u017ee kdyby se Bill probudil, z\u0159ejm\u011b by se mu to nepoda\u0159ilo ni\u010d\u00edm obh\u00e1jit a nena\u0161el by vhodn\u00e1 slova pro vysv\u011btlen\u00ed, ale tou\u017eil po tom polibku natolik, \u017ee mu v\u0161echno ostatn\u00ed p\u0159i\u0161lo \u00fapln\u011b m\u00e9n\u011bcenn\u00e9.<\/p>\n

Ve chv\u00edli, kdy se jeho spodn\u00ed ret l\u00edn\u011b a pomalu ot\u0159el o Bill\u016fv horn\u00ed, bezmocn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a kdyby se neb\u00e1l Billova probuzen\u00ed, z\u0159ejm\u011b by v sob\u011b nedok\u00e1zal potla\u010dit vzru\u0161en\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed. M\u00e1lem omdlel, jakmile tento pohyb ud\u011blal op\u011bt. Sv\u00fdm spodn\u00edm rtem se pomalounku a t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b dot\u00fdkal Billov\u00fdch rt\u016f, obkresloval jejich tvar a ochutn\u00e1val jejich plnost v n\u011b\u017en\u00fdch dotec\u00edch. V tu chv\u00edli si v\u016fbec neuv\u011bdomoval, jak neopatrn\u00fd je. Nez\u00e1le\u017eelo mu na tom, zdali se Bill probud\u00ed nebo ne. V tu chv\u00edli \u017eil jenom pro jedin\u00e9. Pro neop\u011btovan\u00fd polibek, kter\u00fd byl t\u00edm nekr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, co jej za posledn\u00edch deset let potkalo. Je\u0161t\u011b naposled se zlehka ot\u0159el o Billovy sladk\u00e9 rty, a pot\u00e9 se z jeho bl\u00edzkosti rad\u011bji tichounce vytratil a lehl si vedle n\u011bj. Na kr\u00e1tkou chvilku se zad\u00edval na strop nad sebou, a pot\u00e9 s vesel\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech zav\u0159el o\u010di a p\u0159edstavoval si v\u0161echno, co p\u0159ed chvilkou za\u017eil. Je\u0161t\u011b jednou rychle zkontroloval Billa, zdali jej sv\u00fdm polibkem neprobudil, Billovo t\u011blo v\u0161ak neust\u00e1le z\u016fst\u00e1valo klidn\u00e9 a zvedalo se v pokojn\u00e9m rytmu tich\u00e9ho d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Z\u0159ejm\u011b se opravdu ob\u00e1val \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u011b. Zachumlal se do p\u0159ikr\u00fdvky, zav\u0159el o\u010di a b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in usnul.<\/p>\n

Bill v t\u00e9 chv\u00edli prudce otev\u0159el o\u010di a \u0161okovan\u00fdm pohledem sledoval vzduchopr\u00e1zdno p\u0159ed sebou. Kone\u010dky prst\u016f si nev\u011bdomky p\u0159ilo\u017eil ke rt\u016fm, a t\u00edm ztlumil bezmocn\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 z nich vz\u00e1p\u011bt\u00ed uniklo.<\/div>\n

Museli se zbl\u00e1znit! Oba! Jinak si to nedovedl vysv\u011btlit\u2026<\/p>\n

It was dark and I was over
Until you kissed my lips and you saved me<\/p>\n

<\/em> P\u0159esn\u011b tato slova se opakovala v Billov\u011b nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed p\u00edsni\u010dce a on si naivn\u011b myslel, \u017ee se jejich v\u00fdznam n\u011bkdy napln\u00ed i v jeho \u017eivot\u011b. Tom v\u0161ak ud\u011blal p\u0159esn\u00fd opak. Sv\u00fdm polibkem jej zni\u010dil. Zni\u010dil v\u0161echno to, pro\u010d se Bill objevil v tom ne\u0161\u0165astn\u00e9m dom\u011b, zni\u010dil ve\u0161ker\u00e9 jeho odhodl\u00e1n\u00ed, ve\u0161ker\u00e9 z\u00e1brany a pomalounku ni\u010dil i posledn\u00ed zbytky Billovy rozvahy. Zjevil se v jeho \u017eivot\u011b jako blesk z jasn\u00e9ho nebe a pomalounku jej m\u011bnil v n\u011bco, co Bill nepozn\u00e1val. B\u00e1l se sv\u00fdch pocit\u016f, b\u00e1l se se toho, co m\u011bla p\u0159in\u00e9st budoucnost, ale ze v\u0161eho nejv\u00edc se b\u00e1l toho, \u017ee Toma d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji ztrat\u00ed.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Nem\u011bl jsem s t\u00edm souhlasit, Tome. Je to hloup\u00e9. Mysl\u00edm, \u017ee ti posledn\u00ed dny ji\u017e dostate\u010dn\u011b komplikuji \u017eivot a za chvilku m\u011b bude\u0161 m\u00edt dost.“ Tom rychle stiskl rty, aby se nezasm\u00e1l nahlas a pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[474],"tags":[],"class_list":["post-7095","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-someone-like-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7095","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7095"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7095\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7095"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7095"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7095"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}