{"id":7097,"date":"2012-01-16T14:00:00","date_gmt":"2012-01-16T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7078"},"modified":"2012-01-16T14:00:00","modified_gmt":"2012-01-16T13:00:00","slug":"haus-fur-ungewollt-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/16\/haus-fur-ungewollt-2\/","title":{"rendered":"Haus F\u00fcr Ungewollt 2."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

pairing Bill\/Bushido<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong> Od posledn\u00edho \u00fatoku Bushidov\u00fdch poskok\u016f uplynulo p\u00e1r dn\u00ed, za\u010dalo z\u00e1\u0159\u00ed a j\u00e1 si u\u017e\u00edval klidn\u00e9ho dnu. Celou dobu, co se m\u011b sna\u017eili lapit do sv\u00fdch s\u00edt\u00ed, jsem se pokou\u0161el zjistit, kdo vlastn\u011b onen Bushido je, ale nikdo z ni\u017e\u0161\u00ed vrstvy mi ne\u0159ekl v\u00edc, ne\u017e \u017ee m\u00e1 obrovsk\u00fd d\u016fm, do kter\u00e9ho shroma\u017e\u010fuje d\u011bti ulice n\u011b\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00e9, a p\u00e1r osob z vy\u0161\u0161\u00ed vrstvy mi \u0159eklo jen, \u017ee je to velmi vlivn\u00fd podnikatel, jemu\u017e z okol\u00ed dlu\u017eil ka\u017ed\u00fd n\u011bco. Ale ani jedna informace mi nepomohla ujasnit, pro\u010d by se m\u011b m\u011bl sna\u017eit dostat, jeliko\u017e si nejsem v\u011bdom n\u011bjak\u00e9 v\u00fdjime\u010dnosti, kterou bych mohl opl\u00fdvat a dlu\u017en\u00fd jsem mu nebyl ni\u010deho.<\/p>\n

Potuloval jsem se ulicemi, unaven\u00fd ud\u00e1lostmi posledn\u00edch dn\u016f – cht\u011bl jsem si jen n\u011bkam vl\u00e9zt a odpo\u010d\u00edvat, ale pl\u00e1ny byly zma\u0159eny, kdy\u017e jsem spat\u0159il zn\u00e1m\u00e9 tv\u00e1\u0159e Bushidov\u00fdch lid\u00ed. V\u011bd\u011bl jsem moc dob\u0159e, \u017ee v dne\u0161n\u00ed kondici by se mi nepoda\u0159ilo uniknout, a z\u00e1rove\u0148 jsem tou\u017eil zjistit, \u010d\u00edm jsem tak v\u00fdjime\u010dn\u00fd, proto jsem se zastavil v ch\u016fzi a \u010dekal, ne\u017e ke mn\u011b dojdou.<\/p>\n

„Dnes nebude\u0161 ut\u00edkat?“ kr\u00e1tce se zasm\u00e1l vy\u0161\u0161\u00ed z dvojice.<\/div>\n

Vzhledem k tomu, \u017ee jsem nab\u00fdval dojmu, \u017ee se mus\u00edm ka\u017edou chv\u00edl\u00ed zhroutit, jsem jen bezmocn\u011b zavrt\u011bl hlavou. Necht\u011bl jsem jim darovat sv\u016fj hlas, kter\u00fd pat\u0159il jen a jen Tomovi. Kdy\u017e m\u011b ten vy\u0161\u0161\u00ed objal kolem ramen, abych neutekl, pomyslel jsem pr\u00e1v\u011b na Toma. Myslel jsem na to, jak bude reagovat, a\u017e nep\u0159ijdu dom\u016f<\/em> v pravidelnou dobu, jestli m\u011b bude hledat. Pot\u0159eboval jsem mu d\u00e1t n\u011bjak v\u011bd\u011bt, ale jak? Co m\u00e1m ud\u011blat pro to, abych se mu mohl je\u0161t\u011b jednou stulit v n\u00e1ru\u010d\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Bushido se na tebe t\u011b\u0161\u00ed. Pevn\u011b v\u011b\u0159\u00ed, \u017ee bude\u0161 kr\u00e1snou ozdobou jeho domu,“ povzbudiv\u011b se usm\u00e1l znovu ten vy\u0161\u0161\u00ed, na\u010de\u017e jsem se mu vytrhl zpod ruky. „Nezlob, nebo pou\u017eiju pouta,“ zavr\u010del. „Ale jinak j\u00e1 jsem Michael a tohle je Mark.“<\/div>\n
Hodil jsem po nich zlobn\u00fdm pohledem, ale znovu u\u017e jsem neset\u0159\u00e1sl dla\u0148, kter\u00e1 se mi us\u00eddlila na rameni. Poslu\u0161n\u011b jsem na\u0161lapoval vedle dvou goril a sna\u017eil se vymyslet, jak d\u00e1t v\u011bd\u011bt Tomovi.<\/p>\n

*<\/p>\n

Kdy\u017e jsme do\u0161li p\u0159ed velkou, rozlehlou vilu, jen jsem om\u00e1men\u011b z\u00edral na luxus, kter\u00fd obklopoval d\u016fm, nato\u017e kdy\u017e jsme vstoupili dovnit\u0159. Pomalu jsem klop\u00fdtal za sv\u00fdmi \u00fanosci, zat\u00edmco jsem se nep\u0159est\u00e1val rozhl\u00ed\u017eet kolem. Zdi u schod\u016f zdobily stovky fotografi\u00ed mlad\u00fdch, rozesm\u00e1t\u00fdch chlapc\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e v\u0161ichni m\u011bli jedno spole\u010dn\u00e9 – byli neskonale kr\u00e1sn\u00ed. Co jsem s nimi m\u011bl spole\u010dn\u00e9ho, to m\u011b nenapadalo, ale bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee si m\u011b vybrali i p\u0159esto, \u017ee jsem nem\u011bl \u017e\u00e1dnou v\u00fdjime\u010dnou kr\u00e1su nebo talent.<\/p>\n

Michael se zastavil p\u0159ed dve\u0159mi z dubov\u00e9ho d\u0159eva a povzbudiv\u011b na m\u011b mrknul.<\/div>\n

„B\u011b\u017e dovnit\u0159, tohle je tv\u016fj pokoj. Pro dne\u0161ek u\u017e m\u00e1\u0161 volno,“ zamumlal a otev\u0159el mi dve\u0159e. Kdy\u017e jsem se nem\u011bl k \u017e\u00e1dn\u00e9mu pohybu, popostr\u010dil m\u011b s takovou vervou, \u017ee jsem div neskon\u010dil na zemi s tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159itisknutou k purpurov\u00e9mu koberci. Po doc\u00edlen\u00ed m\u00e9ho vstupu do pokoje zabouchnul dve\u0159e a nechal m\u011b pl\u00e1cat se v tom. Absolutn\u011b jsem nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1m d\u011blat, ale kdy\u017e m\u00e9 o\u010di zpozorovaly dve\u0159e od koupelny, opatrn\u011b jsem odlo\u017eil svou ta\u0161ku a jal se prozkoum\u00e1vat nov\u011b objeven\u00e9 \u00fazem\u00ed.<\/p>\n

Koupelna byla, stejn\u011b jako zbytek domu, neuv\u011b\u0159iteln\u011b luxusn\u00ed, s obrovskou vanou a sprchov\u00fdm koutem, do kter\u00e9ho by se ve\u0161lo p\u0159inejmen\u0161\u00edm p\u011bt dal\u0161\u00edch lid\u00ed. Pomalu jsem se vysvl\u00e9kl z u\u0161pin\u011bn\u00e9ho oble\u010den\u00ed, je\u017e jsem nechal polo\u017een\u00e9 na zemi a vlezl do sprchy, kter\u00e1 volala po tom, abych svoje t\u011blo smo\u010dil pod horkou vodou a kapkou sprchov\u00e9ho gelu.<\/div>\n

\u00dalevn\u011b jsem vydechl, sotva na m\u00e9 t\u011blo dopadly prvn\u00ed kapi\u010dky vody, c\u00edtil jsem, jak se mi okam\u017eit\u011b uvol\u0148ovaly zatuhl\u00e9 svaly. U\u017e\u00edval jsem si tu chv\u00edli, jako by to m\u011blo b\u00fdt naposledy, p\u0159esto\u017ee to vypadalo, \u017ee tuhle mo\u017enost budu m\u00edt je\u0161t\u011b dlouho.<\/p>\n

Po spr\u0161e jsem se zabalil do p\u0159ipraven\u00e9ho hu\u0148at\u00e9ho ru\u010dn\u00edku a zam\u00ed\u0159il zp\u011bt do lo\u017enice. Zdi byly obklopeny sk\u0159\u00edn\u011bmi a poli\u010dkami zapln\u011bn\u00fdmi kv\u011btinami, vonn\u00fdmi sv\u00ed\u010dkami a drobn\u00fdmi dopl\u0148ky, naproti posteli st\u00e1la mal\u00e1 televize a na pol\u0161t\u00e1\u0159\u00edch le\u017eel notebook. P\u0159ekvapen\u011b jsem vydechl, p\u0159i\u0161lo mi neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee Bushido poskytuje takov\u00fd luxus n\u00e1m, oby\u010dejn\u00fdm chud\u00e1k\u016fm z ulice. Jako by nesta\u010dilo, \u017ee n\u00e1m obstaral st\u0159echu nad hlavou, stravu a tekouc\u00ed vodu.<\/p>\n

Obl\u00e9kl jsem se do trochu slu\u0161n\u011bj\u0161\u00edch \u0161at\u016f, upravil sv\u016fj obli\u010dej lehk\u00fdm nal\u00ed\u010den\u00edm, vzal notebook a ko\u0161 pln\u00fd nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch kosmetick\u00fdch v\u00fdrobk\u016f, kter\u00e9 bych nevyu\u017eil, a jal se hledat toho p\u00e1na, kter\u00fd mi to v\u0161echno obstaral.<\/p>\n

Proch\u00e1zel jsem chodbi\u010dkami doprov\u00e1zen zv\u011bdav\u00fdmi pohledy ostatn\u00edch obyvatel domu, a\u017e se ke mn\u011b po p\u00e1r minut\u00e1ch p\u0159ipojil n\u011bjak\u00fd hl\u00edda\u010d, kter\u00fd z\u0159ejm\u011b poznal, kam m\u00ed\u0159\u00edm a ml\u010dky m\u011b dovedl a\u017e sem, k mohutn\u00fdm dve\u0159\u00edm se jmenovkou Bushido. Ani\u017e bych se stihl n\u011bjak p\u0159ipravit, u\u017e jsem st\u00e1l p\u0159ed mlad\u00fdm, sn\u011bd\u00fdm a neuv\u011b\u0159iteln\u011b kr\u00e1sn\u00fdm mu\u017eem, kter\u00fd na m\u011b zv\u011bdav\u011b pohl\u00ed\u017eel.<\/div>\n

Beze slova jsem mu na st\u016fl polo\u017eil notebook a ruce s ko\u0161\u00edkem nap\u0159\u00e1hl k n\u011bmu, aby si je vzal.<\/p>\n

„Sly\u0161el jsem, \u017ee jsi skromn\u00fd, Bille, ale tohle je m\u016fj uv\u00edtac\u00ed d\u00e1rek pro v\u0161echny nov\u00e9 obyvatele, proto pat\u0159\u00ed i tob\u011b. Cht\u011bl jsem se za tebou pozd\u011bji zastavit,“ laskav\u011b se pousm\u00e1l a ko\u0161\u00edk mi p\u0159istr\u010dil k t\u011blu.<\/div>\n

Vzdorovit\u011b jsem ruce znovu nat\u00e1hl a ne\u00famysln\u011b mu to vrazil do rukou. Kdy\u017e \u0161okem ko\u0161\u00edk chytil, na\u0161e ruce se setkaly a m\u00fdm t\u011blem projel elektrick\u00fd v\u00fdboj. Vylekan\u011b jsem rukama ucukl, a\u017e pln\u00fd ko\u0161\u00edk skon\u010dil rozsypan\u00fd na zemi. V rychlosti jsem vycouval ze dve\u0159\u00ed s hr\u016fzou v o\u010d\u00edch z mo\u017en\u00fdch n\u00e1sledk\u016f, a rozeb\u011bhl se ke sv\u00e9mu pokoji. Bohu\u017eel se mi ale nepoda\u0159ilo zapamatovat si cestu, pouze jsem zmaten\u011b pob\u00edhal ve zm\u011bti chodeb, ani\u017e bych v\u011bd\u011bl, kam kter\u00e1 vede. Kdy\u017e jsem ani po n\u011bkolika dlouh\u00fdch minut\u00e1ch nedorazil ke sv\u00e9mu pokoji, zastavil jsem se a nechal slzy, aby se se mnou d\u00edvaly po okol\u00ed. V\u0161echny chodby mi p\u0159i\u0161ly identick\u00e9, tud\u00ed\u017e jsem nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, kde se nach\u00e1z\u00edm.<\/p>\n

„Ztratil ses?“ objevil se p\u0159ede mnou znenad\u00e1n\u00ed modrook\u00fd chlapec. K\u00fdvnul jsem a \u010dekal, co dod\u00e1. „A jak\u00e9 m\u00e1\u0161 \u010d\u00edslo pokoje?“<\/div>\n

Sna\u017eil jsem se co nejrychleji vzpomenout na dv\u011b \u010d\u00eds\u00edlka, kter\u00e1 jsem vid\u011bl na dve\u0159\u00edch pokoje. Kdy\u017e jsem si vzpomn\u011bl, do vzduchu jsem nakreslil mal\u00e9 „17“.<\/div>\n
„Par\u00e1da, to je kousek ode m\u011b,“ z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l, rukou pokynul sm\u011brem, kter\u00fdm bychom se m\u011bli vydat. „J\u00e1 jsem Adrien, co ty?“<\/div>\n
S nejist\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem z kapsy vyt\u00e1hl karti\u010dku s m\u00fdm jm\u00e9nem, kterou ukazuji lidem, pokud se do\u017eaduj\u00ed n\u011bjak\u00fdch informac\u00ed o mn\u011b.<\/div>\n
„To’s psal ty?“ K\u00fdvnul jsem. „Hezk\u00fd rukopis. Moc nemluv\u00ed\u0161, vi\u010f?“ S \u00fa\u0161klebkem jsem zavrt\u011bl hlavou. „To nevad\u00ed, po\u0159\u00edd\u00edme ti tabulku a bude\u0161 na n\u00ed ps\u00e1t, abychom se domluvili. Ned\u00e1vno mi bylo sedmn\u00e1ct, jsem tu u\u017e t\u0159i roky. Bushido je \u00fa\u017easn\u00fd, za\u0159\u00eddil mi \u0161kolu a pom\u00e1h\u00e1 mi s n\u00ed. Ur\u010dit\u011b se ti tu bude l\u00edbit, Bille. Bushido ti pom\u016f\u017ee naj\u00edt pevnou p\u016fdu pod nohama, abys mohl za\u010d\u00edt \u017e\u00edt s\u00e1m. Tenhle d\u016fm je vlastn\u011b takov\u00fd odrazov\u00fd m\u016fstek. Je to jen o zvyku. Tak, jsme tady,“ z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l, kdy\u017e jsme spole\u010dn\u011b zastavili p\u0159ed m\u00fdm pokojem. „J\u00e1 m\u00e1m t\u0159in\u00e1ctku, to je, kdy\u017e p\u016fjde\u0161 doleva, hned vedle j\u00eddelny, kde se uvid\u00edme p\u0159i ve\u010de\u0159i v sedm hodin.“<\/div>\n
D\u00edky<\/em>, uk\u00e1zal jsem z\u00e1kladn\u00ed gesto znakov\u00e9 \u0159e\u010di, kter\u00e9 jsem m\u011bl mo\u017enost se nau\u010dit.<\/div>\n
„Zat\u00edm se m\u011bj, po\u0159\u00e1dn\u011b si odpo\u010di\u0148,“ zam\u00e1val mi a nechal m\u011b b\u00fdt, abych mohl zaj\u00edt do sv\u00e9ho pokoje. Sotva jsem za sebou zabouchl dve\u0159e, m\u016fj zrak upoutal ko\u0161\u00edk a notebook, znovu polo\u017een\u00fd na m\u00e9 posteli s mal\u00fdm l\u00edste\u010dkem.<\/div>\n
„Trv\u00e1m na tom, aby sis tyto v\u011bci ponechal, ur\u010dit\u011b ti p\u0159ijdou vhod. M\u016f\u017ee\u0161 za\u010d\u00edt s t\u00edm, \u017ee se ozve\u0161 tv\u00e9mu bratrovi s t\u00edm, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku, ur\u010dit\u011b to ocen\u00ed. Je\u0161t\u011b se uvid\u00edme! Bushido“<\/p>\n

<\/em> *<\/p>\n

Pomalu jsem kr\u00e1\u010del vylidn\u011bn\u00fdmi chodbami a m\u00ed\u0159il k j\u00eddeln\u011b, i kdy\u017e neochotn\u011b, ale bohu\u017eel, m\u016fj \u017ealudek odm\u00edtal ignorovat skute\u010dnost, \u017ee jsem ho od r\u00e1na ni\u010d\u00edm nezasytil. To kru\u010den\u00ed bylo prost\u011b ne\u00fanosn\u00e9, tak\u017ee jsem te\u010f st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch j\u00eddelny a \u010delil pohled\u016fm v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch.<\/div>\n

„Bille!“ zak\u0159i\u010del n\u011bkdo od stolu. Vyhledal jsem tu osobu a spat\u0159il Adriena, jak se ke mn\u011b prod\u00edr\u00e1 mezi stoly se z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd jsem mu nesm\u011ble oplatil. Okam\u017eit\u011b m\u011b jednou rukou objal kolem ramen, do druh\u00e9 vzal t\u00e1c a p\u0159istoupil se mnou k ok\u00e9nku, ze kter\u00e9ho se na m\u011b usm\u00edvala postar\u0161\u00ed \u017eena.<\/p>\n

„Co si d\u00e1\u0161, drahou\u0161ku?“<\/div>\n

Prstem jsem uk\u00e1zal na ka\u0161i s om\u00e1\u010dkou, kterou mi ochotn\u011b nandala na tal\u00ed\u0159. Usm\u00e1l jsem se na znamen\u00ed d\u00edk\u016f a nechal se odv\u00e9st ke stolu, kde jsme mohli b\u00fdt s Adrienem sami, za co\u017e jsem mu byl vd\u011b\u010dn\u00fd, proto\u017ee jsem nem\u011bl chu\u0165 na to, aby si m\u011b ostatn\u00ed zv\u011bdav\u011b prohl\u00ed\u017eeli z bezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkosti.<\/p>\n

„Douf\u00e1m, \u017ee ti bude chutnat, va\u0159\u00ed tu skv\u011ble. Greta byla vrchn\u00ed kucha\u0159ka v restauraci, ne\u017e p\u0159i\u0161la sem.“<\/p>\n

„A pro\u010d tedy p\u0159i\u0161la zrovna sem<\/em>?“ pohotov\u011b jsem napsal do bloku, kter\u00fd jsem si vzal s sebou. „Kdo by dobrovoln\u011b ode\u0161el z pozice \u0161\u00e9fkucha\u0159e?“<\/p>\n

<\/em> „\u010clov\u011bk s dobr\u00fdm srdcem,“ vl\u00eddn\u011b se usm\u00e1l a pohl\u00e9dl na Gretu, zat\u00edmco j\u00e1 zv\u011bdav\u011b ochutn\u00e1val om\u00e1\u010dku. P\u0159ekypovala zeleninou a ho\u0159\u010dic\u00ed, ale byla naprosto v\u00fdborn\u00e1.<\/p>\n

„Va\u0159\u00ed v\u00fdborn\u011b!“<\/p>\n

<\/em> „A to si tu minule n\u011bjak\u00fd blbec st\u011b\u017eoval!“ vyhrkl Adrien. „Kdysi byl pr\u00fd ve zbohatlick\u00e9 rodin\u011b a tohle neladilo jeho zmlsan\u00e9mu jaz\u00fd\u010dku,“ odfrkl si.<\/p>\n

„Pov\u00edm ti tajemstv\u00ed – tak\u00e9 poch\u00e1z\u00edm ze zbohatlick\u00e9 rodiny, ale tohle je doopravdy nejlep\u0161\u00ed j\u00eddlo, co jsem jedl!“<\/p>\n

<\/em> „V\u00e1\u017en\u011b?“ vzru\u0161en\u011b vyk\u0159ikl, tak\u017ee jsem ho musel pohledem uti\u0161it. „A jak je mo\u017en\u00fd, \u017ee jsi skon\u010dil tady?“<\/p>\n

„Proto\u017ee jsem gay. Spole\u010dnost navenek homosexu\u00e1ly nep\u0159ij\u00edm\u00e1, ale divili by se, kolik se jich skr\u00fdv\u00e1 v jejich vlastn\u00edch \u0159ad\u00e1ch!“<\/em> posm\u011b\u0161n\u011b jsem si odfrkl.<\/p>\n

„F\u00edha, to je hust\u00fd! Mn\u011b teda gayov\u00e9 nevad\u00ed, mezi n\u00e1ma jich je tu spousta. Skoro, jako kdyby na n\u011b m\u011bl Bushido \u010duch!“<\/p>\n

„Na koho, Adriene?“ ozvalo se za m\u00fdmi z\u00e1dy. Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem se oto\u010dil a znovu toho dne se d\u00edval do Bushidov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Na gaye!“ zachichotal se Adrien. „Jen jsem tady Billovi \u0159\u00edkal, \u017ee jich je tu spousta.“<\/p>\n

„V tom tedy mus\u00edm souhlasit,“ p\u0159isedl si vedle m\u011b. „Jak ti jde \u0161kola?“<\/p>\n

„U\u017e trochu zase pokulh\u00e1v\u00e1m v matice, ale pom\u016f\u017ee mi jeden spolu\u017e\u00e1k, u\u017e to m\u00e1m domluven\u00e9. R\u00e1d bych to letos dot\u00e1hnul na vyznamen\u00e1n\u00ed.“<\/p>\n

„To r\u00e1d sly\u0161\u00edm, ale bude\u0161 se muset trochu v\u00edc sna\u017eit. Ov\u0161em kdybys cokoli pot\u0159eboval, sta\u010d\u00ed \u0159\u00edct.“<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm, Bushido. Ale te\u010f u\u017e p\u016fjdu, abych byl na z\u00edt\u0159ek vyspal\u00fd,“ usm\u00e1l se na n\u00e1s z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem, zat\u00edmco j\u00e1 ho prop\u00e1lil nadm\u00edru vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem. A\u0165 m\u011b tu s n\u00edm nenech\u00e1v\u00e1!<\/div>\n

Bohu\u017eel, moje prosby nebyly vysly\u0161eny a Adrien vesele odcupital z j\u00eddelny, nech\u00e1vaje m\u011b napospas Bushidov\u00fdm sp\u00e1r\u016fm.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. pairing Bill\/Bushido Od posledn\u00edho \u00fatoku Bushidov\u00fdch poskok\u016f uplynulo p\u00e1r dn\u00ed, za\u010dalo z\u00e1\u0159\u00ed a j\u00e1 si u\u017e\u00edval klidn\u00e9ho dnu. Celou dobu, co se m\u011b sna\u017eili lapit do sv\u00fdch s\u00edt\u00ed, jsem se pokou\u0161el zjistit, kdo vlastn\u011b onen Bushido je, ale nikdo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[481],"tags":[],"class_list":["post-7097","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-haus-fur-ungewollt"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7097","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7097"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7097\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7097"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7097"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7097"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}