{"id":7101,"date":"2012-01-15T16:00:00","date_gmt":"2012-01-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7082"},"modified":"2012-01-15T16:00:00","modified_gmt":"2012-01-15T15:00:00","slug":"side-by-side-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/15\/side-by-side-10\/","title":{"rendered":"Side by side 10."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
TOM<\/p>\n

<\/strong> „Co\u017ee? J\u00e1 se nikam nest\u011bhuju, Alexi. Na to okam\u017eit\u011b zapome\u0148. Je super, \u017ee jsi tam z\u00edskal m\u00edsto, ale stejn\u011b tak ho m\u016f\u017ee\u0161 z\u00edskat i tady. Nebo m\u016f\u017ee\u0161 doj\u00ed\u017ed\u011bt,“ pokr\u010dil jsem rameny a situaci pova\u017eoval za vy\u0159e\u0161enou. Nech\u00e1pu, jak si to p\u0159edstavoval. Opravdu si myslel, \u017ee si jen tak nakr\u00e1\u010d\u00ed do pokoje, ozn\u00e1m\u00ed mi, \u017ee se st\u011bhujeme, a j\u00e1 mu okam\u017eit\u011b padnu kolem krku a budu hloup\u011b souhlasit? S t\u00edm se p\u0159epo\u010d\u00edtal.<\/p>\n

„Pokud m\u011b miluje\u0161, tak se p\u0159est\u011bhuje\u0161 se mnou. Jestli ne, je mi jasn\u00fd, \u017ee jsi m\u011b celou dobu vyu\u017e\u00edval,“ pokr\u010dil rameny a op\u0159el se o futra. Ruce zalo\u017eil na hrudn\u00edku. Nepom\u00e1tl se? Tak on mi bude \u0159\u00edkat, \u017ee ho celou dobu vyu\u017e\u00edv\u00e1m? J\u00e1, kterej ho celou dobu \u017eiv\u00edm?<\/p>\n

<\/em> „J\u00e1 t\u011b vyu\u017e\u00edv\u00e1m? Alexi, tohle je m\u016fj d\u016fm, do pr\u00e1ce chod\u00edm j\u00e1, ty nem\u00e1\u0161 ani \u017e\u00e1dnou blbou brig\u00e1du. Laskav\u011b se uklidni!“ zvednul jsem se ze \u017eidle a zp\u0159\u00edma se na n\u011bj pod\u00edval. Asi bychom si m\u011bli vyjasnit p\u00e1r v\u011bc\u00ed, kdy\u017e u\u017e nic v\u00edc.<\/p>\n

„Kdo ti d\u00e1v\u00e1 l\u00e1sku, hm?“<\/p>\n

„Alexi, kurva,“ za\u010dal jsem zvy\u0161ovat hlas. Co do toho v\u016fbec tah\u00e1 n\u011bco takov\u00e9ho?! Jak tohle spolu souvis\u00ed, to by m\u011b opravdu zaj\u00edmalo, „tohle sem do toho netahej. To jsou \u00fapln\u011b odli\u0161n\u00fd v\u011bci. Posledn\u00ed dobou\u2026 Posledn\u00ed dobou c\u00edt\u00edm, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b,“ zad\u00edval jsem se mu do o\u010d\u00ed. On si na to pouze odfrknul.<\/div>\n

\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b. \u0158eknu ti, co je \u0161patn\u011b. Ten \u010dernovlasej kret\u00e9n je \u0161patn\u011b! Celou dobu, co jsi si s n\u00edm za\u010dal ps\u00e1t, m\u011b ignoruje\u0161, jsi upnutej k debiln\u00edmu po\u010d\u00edta\u010di. Kdybys \u017eil alespo\u0148 tro\u0161ku re\u00e1ln\u011b, tak to nemus\u00edme \u0159e\u0161it takhle!“ k\u0159i\u010del na m\u011b, jako kdyby byl smysl\u016f zbaven\u00fd. Celkem zvrat v na\u0161em vztahu. Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee n\u00e1\u0161 vztah byl v\u017edycky bezchybn\u00fd, h\u00e1dali jsme se, ale takov\u00e9\u2026 Takov\u00e9 to nebylo opravdu nikdy, a\u017e te\u010f. Opravdu ho Bill tak \u0161tve? Jeho probl\u00e9m, m\u00e1m taky n\u00e1rok na p\u0159\u00e1tele.<\/p>\n

„Tak a\u0165. Bill je m\u016fj kamar\u00e1d,“ mrknul jsem. Alexovy zelen\u00e9 o\u010di se zalily zlost\u00ed. Takhle jsem ho nikdy nevid\u011bl. O krok jsem couvnul dozadu, nah\u00e1n\u011bl mi strach. Nasucho polknu a skousnu si ret, kdy\u017e ke mn\u011b p\u0159istoup\u00ed bl\u00ed\u017e. Chytnul m\u011b hrub\u011b za bradu a zaklonil mi hlavu. V kr\u010dn\u00ed p\u00e1te\u0159i mi nep\u0159\u00edjemn\u011b zak\u0159upalo, usyknul jsem.<\/p>\n

„Bol\u00ed to, vi\u010f? Po\u0159\u00e1d je to ale men\u0161\u00ed bolest ne\u017e ta, kterou zp\u016fsobuje\u0161 ty mn\u011b,“ syknul zlostn\u011b a shodil m\u011b na postel. Okam\u017eit\u011b m\u00e9 t\u011blo zalehnul a chytnul mi ruce nad hlavou. Co ho to sakra popadlo?! A\u0165 se d\u011blo, co se d\u011blo\u2026 Nikdy se nechoval takhle krut\u011b.<\/em> Poka\u017ed\u00e9 jsme si v\u0161echny probl\u00e9my vy\u0159\u00edkali a byl klid. Te\u010f ne\u2026 M\u00e1m pocit, jako kdyby m\u011b cht\u011bl zab\u00edt. Jak\u00fd jin\u00fd taky m\u016f\u017eu m\u00edt? Chov\u00e1 se hrozn\u011b surov\u011b, jako kdybych byl oby\u010dejn\u00fd kus hadru a ne lidsk\u00e1 bytost.<\/p>\n

„J\u00e1 ti zp\u016fsobuju bolest? \u010c\u00edm? Neubli\u017euju ti.“ Dal mi facku. V tu chv\u00edli jsem si uv\u011bdomil, \u017ee jsem m\u011bl asi sp\u00ed\u0161 ml\u010det a nechat si sv\u00e9 my\u0161lenky jen a jen pro sebe. Pro\u010d ale? M\u00e1m snad pravdu. Nic mu ned\u011bl\u00e1m. Pokud je jin\u00e9ho n\u00e1zoru, tak pros\u00edm.<\/p>\n

„Podv\u00e1d\u00ed\u0161 m\u011b! To mi d\u011bl\u00e1\u0161, kurva!“ zase zak\u0159i\u010del. Pustil ruce, chytnul m\u011b za boky a hrub\u011b je stisknul. P\u0159itla\u010dil m\u00e9 t\u011blo v\u00edce do postele, „j\u00e1 t\u011b miluju\u2026 A ty se mi takhle odvd\u011b\u010duje\u0161. N\u00e1dhera!“ zavr\u010del a s m\u00fdm t\u011blem ud\u011blal tot\u00e9\u017e, co p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. A dost! Tohle by sta\u010dilo! Nebude si na mn\u011b nikdo vyb\u00edjet svoji zlost. Semknul jsem v\u00ed\u010dka k sob\u011b, skousnul si ret a odstr\u010dil ho od sebe.<\/p>\n

<\/em> „Jo, j\u00e1 t\u011b hrozn\u011b podv\u00e1d\u00edm. \u00dapln\u011b stra\u0161n\u011b. Kdy\u017e m\u016f\u017eu, tak si za\u0161uk\u00e1m. A v\u00ed\u0161 pro\u010d? Proto\u017ee ty mi to nedovol\u00ed\u0161! Jsem chlap, pot\u0159ebuju to stejn\u011b jako ty!“ to u\u017e jsem k\u0159i\u010del taky. Kdy\u017e on se ke mn\u011b chov\u00e1 takhle\u2026 Pro\u010d bych se tak nem\u011bl chovat i j\u00e1? Pro\u010d bych m\u011bl b\u00fdt po\u0159\u00e1d mil\u00fd a laskav\u00fd Tom, kdy\u017e on se ke mn\u011b chov\u00e1 jako smysl\u016f zbaven\u00fd surovec? Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee to, co jsem \u0159ekl, ned\u011bl\u00e1m, ale pro\u010d si to nep\u0159ibarvit? Kdy\u017e se h\u00e1dat, tak alespo\u0148 po\u0159\u00e1dn\u011b.<\/p>\n

„V\u011bd\u011bl jsem to. Jsi mal\u00e1 kurva,“ zavr\u010del. Do \u017eil se mi nahrnula zlost. Takhle se mnou jednat rozhodn\u011b nebude.<\/p>\n

„Co jsi \u0159ekl?!“ chytnul jsem ho pod krkem a stisk zes\u00edlil. Do obli\u010deje se mu nahrnula rud\u00e1 barva.<\/p>\n

„Sly\u0161el jsi. Jsi mal\u00e1 kurva,“ zas\u00edpal. Bylo \u00fapln\u011b jasn\u011b vid\u011bt, jak se pot\u0159ebuje nadechnout. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee bych ho mohl u\u0161krtit, ale\u2026 To by nebylo nejspr\u00e1vn\u011bj\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed. Potrest\u00e1n bych za to byl j\u00e1 a nemysl\u00edm t\u00edm ztr\u00e1tou Alexe. Do lochu nepot\u0159ebuju j\u00edt sed\u011bt.<\/em> Stisk jsem tedy povolil a zvednul se z n\u011bj.<\/p>\n

„My dva\u2026 Rozch\u00e1z\u00edme se, pokud jsi to nepochopil,“ pod\u00edval jsem se mu do o\u010d\u00ed. „sbal si svoje v\u011bci a za hodinu a\u0165 t\u011b tady nevid\u00edm,“ zakroutil jsem hlavou a opustil lo\u017enici.<\/p>\n

***<\/p>\n

Sed\u00edm v ob\u00fdv\u00e1ku a ml\u010d\u00edm, d\u00edv\u00e1m se do st\u011bny. Tikot hodin m\u011b znerv\u00f3z\u0148uje, proto\u017ee pouze on ru\u0161\u00ed ticho, kter\u00e9 v m\u00edstnosti je. Klepu nohou do podlahy, kou\u0161u si ret. Byl jsem mo\u017en\u00e1 a\u017e moc un\u00e1hlen\u00fd. Na druhou stranu\u2026 Kdybych to neud\u011blal te\u010f, tak u\u017e nikdy. Nyn\u00ed jsem k tomu m\u011bl i po\u0159\u00e1dn\u00fd d\u016fvod. To, jak se choval\u2026 Ur\u010dit\u011b by se to stup\u0148ovalo je\u0161t\u011b v\u00edc, a\u017e by to p\u0159erostlo v psychick\u00fd teror. Na to opravdu nem\u00e1m nervy. Kdyby to bylo hor\u0161\u00ed, b\u00e1l bych se Alexe vyhodit pry\u010d, p\u0159esto\u017ee tohle je m\u016fj d\u016fm.<\/div>\n

St\u0159elil jsem pohledem po hodin\u00e1ch. Za \u010dtvrt hodiny m\u00e1 vypadnout. Mo\u017en\u00e1 bych se m\u011bl c\u00edtit skv\u011ble\u2026 Ale nejde to tak dob\u0159e. D\u016fm bude pr\u00e1zdn\u00fd, nikdo na m\u011b nebude \u010dekat, a\u017e p\u0159ijdu z pr\u00e1ce. Nav\u00edc\u2026 Je to tady hrozn\u011b velk\u00e9 pro jednoho \u010dlov\u011bka. Mo\u017en\u00e1 d\u016fm prod\u00e1m a poohl\u00eddnu se po n\u011b\u010dem men\u0161\u00edm. Stejn\u011b vyu\u017e\u00edv\u00e1m jenom p\u00e1r m\u00edstnost\u00ed a ty m\u016f\u017eou b\u00fdt i v n\u011bjak\u00e9m panel\u00e1kov\u00e9m byt\u011b.<\/p>\n

D\u016fm najednou rozezvu\u010dely kroky po schodech. Oto\u010dil jsem se ke dve\u0159\u00edm lo\u017enice a pod\u00edval se na Alexe, kter\u00fd tam st\u00e1l. P\u0159es rameno m\u011bl ta\u0161ku, v ka\u017ed\u00e9 ruce m\u011bl dal\u0161\u00ed jednu. Ani si nepamatuji, \u017ee si sem bral tolik v\u011bc\u00ed\u2026 Co j\u00e1 v\u00edm, p\u0159i\u0161el s jednou. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee tolik v\u011bc\u00ed si po\u0159\u00eddil? Mo\u017en\u00e1 si ale bere n\u011bjak\u00e9 spole\u010dn\u00e9 v\u011bci, v tom mu samoz\u0159ejm\u011b br\u00e1nit nem\u016f\u017eu. M\u00e1 na n\u011b stejn\u00e9 pr\u00e1vo, jako m\u00e1m j\u00e1, tak\u017ee pokud n\u011bco chce, tak pros\u00edm. H\u00e1dat se s n\u00edm u\u017e kv\u016fli tomu nebudu. Nem\u00e1m na to nejmen\u0161\u00ed chu\u0165 a ani n\u00e1ladu.<\/p>\n

Pomalu jsem se zvednul z pohovky a houpav\u00fdm krokem do\u0161el k Alexovi. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed bych ho pohladil alespo\u0148 po rameni, te\u010f ale ne\u2026 Nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed okolnost, je to prost\u011b\u2026 rozchod. \u010cekal jsem, \u017ee to bude bolet v\u00edc, a\u017e se to n\u011bkdy stane, nec\u00edt\u00edm ale t\u00e9m\u011b\u0159 nic. P\u0159ijde mi to, jako kdyby n\u011bkam jel a m\u011bl se vr\u00e1tit. Mo\u017en\u00e1 si ani neuv\u011bdomuji, \u017ee odch\u00e1z\u00ed napo\u0159\u00e1d. Nebo jsem se spletl v m\u00fdch citech? I to je mo\u017en\u00e9, cel\u00e9 jsem si to mohl jenom namlouvat. Zad\u00edval jsem se Alexovi dlouze do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Tak\u017ee\u2026 Asi ahoj? Nebudeme to zbyte\u010dn\u011b dlouho prodlu\u017eovat, tak\u017ee\u2026 Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed v dal\u0161\u00edm \u017eivot\u011b.“<\/div>\n

Jenom pokr\u010dil rameny a u\u0161kl\u00edbnul se ro\u0161\u0165\u00e1ck\u00fdm \u00fasm\u011bvem. M\u00e1 snad n\u011bco v pl\u00e1nu? V o\u010d\u00edch m\u00e1 zlost, pozn\u00e1m to. Ne\u0159ekl bych, \u017ee tohle je na\u0161e posledn\u00ed setk\u00e1n\u00ed. Na to zn\u00e1m Alexe a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e. Nic nenech\u00e1\u2026 Jen tak.<\/p>\n

<\/em> „Jasn\u00fd, tob\u011b taky. Ur\u010dit\u011b se je\u0161t\u011b potk\u00e1me,“ hrub\u011b se zasm\u00e1l a zakroutil hlavou. Tak\u017ee jsem to poznal spr\u00e1vn\u011b. Zmetek. N\u011bkdo by mu m\u011bl kone\u010dn\u011b vysv\u011btlit, \u017ee nem\u016f\u017ee cht\u00edt v\u0161echno, co chce. Nen\u00ed u\u017e mal\u00e9 d\u00edt\u011b, m\u011bl by to pochopit.<\/p>\n

<\/em> „Jasn\u00fd. Tak\u017ee n\u011bkdy,“ vyprovodil jsem ho ke dve\u0159\u00edm. Nem\u016f\u017eu se hlavn\u011b od n\u011bj nechat vyv\u00e9st z m\u00edry, takovou radost mu prost\u011b neud\u011bl\u00e1m. On m\u011b na kolena opravdu nedostane. Pokud si to myslel, spletl se. Nenech\u00e1m sebou manipulovat nik\u00fdm.<\/p>\n

<\/em> „Jo, \u010dau,“ vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed a zabouchnul je za sebou. Ode\u0161el. A s n\u00edm i \u010d\u00e1st m\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n

<\/em> Po Alexov\u011b odchodu jsem jenom z\u016fstal st\u00e1t v chodb\u011b a prohl\u00ed\u017eel si v\u0161echny fotografie, kter\u00e9 byly pov\u011b\u0161en\u00e9 na zdech. Vzpom\u00ednky\u2026 Mus\u00edm to sundat, u\u017e tady nemaj\u00ed tyhle fotky co d\u011blat. Kdy\u017e nejsme spolu, nebudu tady m\u00edt fotky, kde se obj\u00edm\u00e1me a jin\u00e9 podobn\u00e9. Je to prost\u011b minulost. Spolu s ostatn\u00edmi spole\u010dn\u00fdmi v\u011bcmi je uklid\u00edm n\u011bkam, kde je denn\u011b neuvid\u00edm, a nebudou mi Alexe p\u0159ipom\u00ednat. Mohlo by se mi po n\u011bm za\u010d\u00edt t\u0159eba doopravdy st\u00fdskat\u2026 M\u011bl bych za\u010d\u00edt co nejd\u0159\u00edve, nejl\u00e9pe u\u017e dneska. N\u011bjak\u00e9 krabice, jako nap\u0159\u00edklad od televize a takov\u00fdch v\u011bc\u00ed, by m\u011bly b\u00fdt je\u0161t\u011b v gar\u00e1\u017ei. Mus\u00edm se tam pod\u00edvat. Pokud nic nenajdu, po\u0159\u00edd\u00edm si je holt z\u00edtra v obchod\u011b a v\u0161echny v\u011bci uklid\u00edm a\u017e z\u00edtra. Stejn\u011b si nemysl\u00edm, \u017ee bych v\u0161echno zvl\u00e1dnul dneska, ale alespo\u0148 v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1st bych snad mohl.<\/p>\n

Obul jsem si tedy boty a obl\u00e9kl bundu. Nen\u00ed venku u\u017e nejtepleji a nechci se nastydnout. Fouk\u00e1 tam siln\u00fd v\u00edtr, co jsem zpozoroval skrz kuchy\u0148sk\u00e9 okno. Stromy se proh\u00fdbaly pod n\u00e1tlakem v\u011btru, tak\u017ee si dok\u00e1\u017eu p\u0159edstavit, jak to venku mus\u00ed vypadat. Vzal jsem si kl\u00ed\u010de, na kter\u00fdch je elektrick\u00e9 ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed na gar\u00e1\u017e, a vy\u0161el ven. Zabouchnul jsem za sebou vchodov\u00e9 dve\u0159e a po mal\u00e9m chodn\u00ed\u010dku, pod\u00e9l st\u011bn domu, jsem se vydal ke gar\u00e1\u017ei. Zastavil jsem se p\u0159ed velk\u00fdmi b\u00edl\u00fdmi dve\u0159mi, kter\u00e9 se otev\u00edraj\u00ed nahoru. Spokojen\u011b jsem se pousm\u00e1l. Po V\u00e1noc\u00edch u\u017e gar\u00e1\u017e nebude fungovat jako n\u011bjak\u00fd sklad, n\u00fdbr\u017e v n\u00ed budu parkovat nov\u00e9 aut\u00ed\u010dko. U\u017e abych si ho kone\u010dn\u011b po\u0159\u00eddil a vezl se v n\u011bm dom\u016f. Opravdu se na ten pocit t\u011b\u0161\u00edm, na v\u016fni nov\u00fdch potah\u016f, na v\u0161echno. Auto, na kter\u00e9 jsem si s\u00e1m vyd\u011blal.<\/p>\n

O krok jsem od gar\u00e1\u017ee ucouvnul a nam\u00ed\u0159il ovlada\u010d na dve\u0159e. Stiskl jsem na ovlada\u010di m\u00edrn\u011b vystoupl\u00e9 \u010dern\u00e9 kole\u010dko a \u010dekal, ne\u017e se vrata otev\u0159ou. Jakmile byla naho\u0159e, v gar\u00e1\u017ei se automaticky rozsv\u00edtilo sv\u011btlo. Nem\u00e1m tady bordel, ale prost\u011b\u2026 Pat\u0159\u00ed sem auto. A\u017e ho sem zaparkuji, bude to vypadat dokonale.<\/div>\n

Vydechnul jsem a zakroutil hlavou. Nebudu te\u010f p\u0159em\u00fd\u0161let nad autem. T\u0159eba nebude do term\u00ednu vyd\u00e1n\u00ed hotov\u00e9 a j\u00e1 budu akor\u00e1t tak zklaman\u00fd. Nad takov\u00fdmi v\u011bcmi m\u016f\u017eu rozm\u00fd\u0161let, teprve a\u017e v n\u011bm ze servisu pojedu dom\u016f. Ot\u0159\u00e1sl jsem se, ovanul m\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00fd v\u00edtr. Rad\u011bji jsem se v\u00edce zabalil do bundy a rychl\u00fdmi kroky se p\u0159esunul do gar\u00e1\u017ee, kde bylo alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u00e9 teplo. Rozhl\u00e9dl jsem se. P\u0159esn\u011b, jak jsem to \u010dekal. Vzadu v rohu jsou poskl\u00e1dan\u00e9 n\u011bjak\u00e9 lepenkov\u00e9 krabice, kter\u00fdm kdy\u017e slep\u00edm dno, budou snadno pou\u017eiteln\u00e9. P\u0159esunul jsem se k nim a pobral je. Do pr\u00e1ce se tedy m\u016f\u017eu d\u00e1t ji\u017e dnes.<\/p>\n

S krabicemi ulo\u017een\u00fdmi v podpa\u017e\u00ed a se svazkem kl\u00ed\u010d\u016f v druh\u00e9 jsem se dostal zp\u00e1tky do domu. Rychle jsem za sebou zav\u0159el dve\u0159e, abych si p\u0159\u00edli\u0161 nevyv\u011btral teplo, kter\u00e9 zaji\u0161\u0165ovalo topen\u00ed. Odlo\u017eil jsem krabice na botn\u00edk a odstrojil jsem se. U\u017e donesu jen izolepu, n\u016f\u017eky a bude to. Zbytek dne str\u00e1v\u00edm u\u017e jen ukl\u00edzen\u00edm d\u016fkaz\u016f o na\u0161em vztahu.<\/p>\n

***<\/p>\n

Bylo n\u011bco po des\u00e1t\u00e9 hodin\u011b ve\u010dern\u00ed a j\u00e1 sed\u011bl v chodb\u011b na zemi uprost\u0159ed spousty fotek. V\u0161echny, kter\u00e9 jsem ze zd\u00ed sundal, jsem dal na jednu hromadu, abych je mohl do krabic naskl\u00e1dat. Bral jsem postupn\u011b jednu za druhou, u ka\u017ed\u00e9 jsem vzpom\u00ednal na m\u00edsto, kde byla fotka po\u0159\u00edzen\u00e1. Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed byly fotky, kter\u00e9 byly po\u0159\u00edzeny na po\u010d\u00e1tku na\u0161eho vztahu. Bylo to ta nejhez\u010d\u00ed doba. V tu dobu jsem nem\u011bl na rozchod ani nejmen\u0161\u00ed pomy\u0161len\u00ed, a kdy\u017e jsem na n\u011bj pomyslel, draly se mi slzy do o\u010d\u00ed. P\u0159edstavoval jsem si nejhor\u0161\u00ed konce, kter\u00e9 mohly nastat. Te\u010f to ale takov\u00e9 nebylo. Nec\u00edtil jsem pr\u00e1zdnotu, stesk, prost\u011b nic. Mo\u017en\u00e1 to tak opravdu m\u00e1 b\u00fdt, mo\u017en\u00e1\u2026 Mo\u017en\u00e1 mi bude jednoho dne chyb\u011bt a j\u00e1 budu sv\u00e9ho rozhodnut\u00ed litovat. To je ale jenom mo\u017en\u00e1. Te\u010f to tak nen\u00ed.<\/p>\n

Skousnul jsem si ret a vzal posledn\u00ed fotku z hromady. Byla po\u0159\u00edzena p\u0159ed m\u011bs\u00edcem na rozhledn\u011b. Bylo to tam p\u011bkn\u00e9, a\u010dkoliv u\u017e byl chladn\u00fd podzim. Pod\u00edval jsem se na Alexe. Zm\u011bnil se i na fotk\u00e1ch. Nevypad\u00e1 tak jako d\u0159\u00edv. Nebo si to jenom vsugerov\u00e1v\u00e1m? Mo\u017en\u00e1\u2026<\/div>\n

„Ne, nechyb\u00ed\u0161 mi, Alexi. Mo\u017en\u00e1 jednou bude\u0161, ale te\u010f rozhodn\u011b ne,“ zamumlal jsem, jako kdyby m\u011b mohl snad sly\u0161et, a dal fotografii v \u010dern\u00e9m r\u00e1me\u010dku na vrch krabice a zav\u0159el jsem ji. Tohle je hotov\u00e9, u\u017e jen zbytek m\u00edstnost\u00ed. To ud\u011bl\u00e1m z\u00edtra, te\u010f se mi do toho opravdu nechce. D\u00e1m si sprchu a ulehnu kone\u010dn\u011b do postele. Po\u0159\u00e1dn\u011b se prosp\u00edm, pot\u0159ebuji to.<\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 je dob\u0159e, \u017ee to skon\u010dilo. \u0158\u00edk\u00e1 se – ‚N\u011bco star\u00e9ho kon\u010d\u00ed, n\u011bco nov\u00e9ho za\u010d\u00edn\u00e1.‘. A kdo \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee to nov\u00e9 nem\u016f\u017ee b\u00fdt lep\u0161\u00ed? Nikdo, tak\u017ee v\u011b\u0159\u00edm v lep\u0161\u00ed budoucnost. V budoucnost s n\u011bk\u00fdm, koho budu doopravdy milovat. A j\u00e1 m\u00e1m pocit, \u017ee n\u011bkdo takov\u00fd u\u017e existuje.<\/p>\n

<\/em> autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine TOM „Co\u017ee? J\u00e1 se nikam nest\u011bhuju, Alexi. Na to okam\u017eit\u011b zapome\u0148. Je super, \u017ee jsi tam z\u00edskal m\u00edsto, ale stejn\u011b tak ho m\u016f\u017ee\u0161 z\u00edskat i tady. Nebo m\u016f\u017ee\u0161 doj\u00ed\u017ed\u011bt,“ pokr\u010dil jsem rameny a situaci pova\u017eoval za vy\u0159e\u0161enou. Nech\u00e1pu, jak si<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[475],"tags":[],"class_list":["post-7101","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-side-by-side"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7101","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7101"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7101\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7101"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7101"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7101"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}