{"id":7107,"date":"2012-01-14T15:00:00","date_gmt":"2012-01-14T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7088"},"modified":"2012-01-14T15:00:00","modified_gmt":"2012-01-14T14:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-29","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/14\/zeiten-andern-dich-29\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 29."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Hm, dob\u0159e, zept\u00e1m se ho. Jo, zat\u00edm d\u011bkuju moc. M\u011bj se.“
Otev\u0159u o\u010di, abych se ujistil, \u017ee st\u00e1le le\u017e\u00edm tam, kde jsem usnul, a \u017ee ten hlas pr\u00e1v\u011b pat\u0159il skute\u010dn\u011b Tomovi. Byl sice z vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti a tich\u00fd, ale j\u00e1 se i p\u0159esto vzbudil. Moje hlava u\u017e nevyv\u00e1d\u00ed jako p\u0159edt\u00edm, a moje k\u0159e\u010de v b\u0159i\u0161e o dost povolily. Mo\u017en\u00e1, \u017ee mi dal Tom v\u00e1\u017en\u011b n\u011bco \u00fa\u010dinn\u00e9ho. Mali\u010dko se pozvednu, abych se pod\u00edval na mobil, kolik je hodin.
„Doufal jsem, \u017ee bude\u0161 sp\u00e1t d\u00e9le, pro tv\u00e9 dobro, ale z\u00e1rove\u0148 jsem se ob\u00e1val, \u017ee jsem ti dal v\u011bt\u0161\u00ed d\u00e1vku, ne\u017e bych m\u011bl,“ ozve se za mnou, a j\u00e1 se ohl\u00e9dnu, kde spat\u0159\u00edm usm\u011bvav\u00e9ho Toma op\u0159en\u00e9ho o futro dve\u0159\u00ed. „Je ti l\u00edp?“
Lehce p\u0159ik\u00fdvnu a z\u016fstanu p\u0159esn\u011b tak, jak mne on p\u0159istihnul. Tak, jak se p\u0159istihnu te\u010f j\u00e1 s\u00e1m.
„Dob\u0159e, kdybys m\u011bl zlomen\u00fd \u017eebro, nemohl by ses t\u00e9m\u011b\u0159 hnout, vlastn\u00ed zku\u0161enost. Volal jsem jednomu zn\u00e1m\u00fdmu, nem\u011blo by to b\u00fdt nic jin\u00fdho, ani hor\u0161\u00edho, tak\u017ee snad jen \u010dekat ne\u017e bolesti polev\u00ed. Ud\u011bl\u00e1m ti \u010daj, hm?“
„\u010cernej, pros\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvnu jako loutka a opatrn\u011b se posad\u00edm.<\/p>\n

Bolesti sice nejsou takov\u00e9, jako p\u0159ed \u010dty\u0159ma hodinama, ale na d\u011bl\u00e1n\u00ed kotrmelc\u016f se taky je\u0161t\u011b nec\u00edt\u00edm. S v\u00fddechem se poprv\u00e9 po m\u00edstnosti rozhl\u00e9dnu. Je to tady lad\u011bn\u00e9 do p\u0159\u00edjemn\u00fdch barev a kombinac\u00ed modern\u00edch styl\u016f a prvk\u016f s t\u011bmi star\u0161\u00edmi. A\u010d to nechci p\u0159iznat s\u00e1m sob\u011b, je to tady velmi \u00fatuln\u00e9 a p\u0159\u00edjemn\u00e9. A jestli\u017ee je to tak, jak Tom \u0159\u00edk\u00e1, nech\u00e1pu, jak tady nem\u016f\u017ee \u017e\u00edt plnohodnotn\u011b funguj\u00edc\u00ed rodina, kdy\u017e to tady rodinn\u00fdm duchem p\u0159\u00edmo p\u0159et\u00e9k\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Dobr\u00e9 odpoledne. Nenechte se ru\u0161it.“
M\u00e1lem na gau\u010di vysko\u010d\u00edm, jak mne osoba v jemn\u011b modr\u00fdch \u0161ate\u010dk\u00e1ch vylek\u00e1 jen pozdravem. Snad Marry, jak Tom p\u0159edt\u00edm \u0159\u00edkal, vl\u00edtne do ob\u00fdv\u00e1ku s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem, n\u011bco si vyzvedne zpoza dve\u0159\u00ed ukryt\u00fdch u okna, a upaluje zase pry\u010d. T\u00edm, jak jsem \u0161okov\u00e1n, mi dojde, \u017ee jsem ji ani nepozdravil. Dob\u0159e, mus\u00edm ale p\u0159iznat s\u00e1m sob\u011b, \u017ee za to tak trochu nem\u016f\u017eu. Ona v\u00e1\u017en\u011b byla rychl\u00e1 jak st\u0159ela.
To u\u017e ale zas do dve\u0159\u00ed vch\u00e1z\u00ed Tom.
„D\u011bkuju,“ \u0159eknu, kdy\u017e p\u0159ede mne polo\u017e\u00ed hrnek s \u010dajem. „Ona,“ pouk\u00e1\u017eu na dve\u0159e doufaj\u00edc, \u017ee Tom bude v\u011bd\u011bt, o koho jde, „je takov\u00e1 po\u0159\u00e1d? Tak hyperaktivn\u00ed a jako \u0161mouha, \u017ee j\u00ed ani \u010dlov\u011bk nezaznamen\u00e1?“ usm\u011bju se.
Tom se m\u00edrn\u011b zasm\u011bje a zavrt\u00ed hlavou. „Ona se ned\u00e1 pochopit. N\u011bkdy l\u00edt\u00e1, \u017ee nem\u00e1\u0161 \u0161anci ji zaznamenat, a n\u011bkdy se cour\u00e1 sem a tam a nev\u00ed, co by. Jinak je ale fajn. Douf\u00e1m, \u017ee t\u011b nevylekala.“
„Trochu.“
Oba sto\u010d\u00edme pohled na dve\u0159e, kudy stejn\u011b tak velkou rychlost\u00ed vb\u011bhnou dv\u011b obrovsk\u00e9 koule a val\u00ed si to p\u0159\u00edmo k Tomovi. „A n\u011bkdy j\u00ed m\u00e1m chu\u0165 u\u0161krtit!“ rychle sklon\u00ed hlavu a p\u0159ikryje si ji rukama, kdy\u017e se na n\u011bj oba psi vrhnou. „Marry!!“ zak\u0159i\u010d\u00ed Tom do skrytu sv\u00e9 ulity a od vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed se ozve jen jemn\u00fd hl\u00e1sek on\u00e9 sle\u010dny s omluvou a z\u00e1rove\u0148 rozlou\u010den\u00edm. „Nazdar,“ rozlou\u010d\u00ed se Tom trochu opo\u017ed\u011bn\u011b se sm\u00edchem, kdy\u017e zvedne kone\u010dn\u011b hlavu a oba psi se v klidu uveleb\u00ed hlavou v jeho kl\u00edn\u011b. S \u00fasm\u011bvem je pozoruji. Jsou skute\u010dn\u011b n\u00e1dhern\u00ed, a jak vidno i dost poslu\u0161n\u00ed. Jen co mi prol\u00e9tne hlavou tato my\u0161lenka, \u010dern\u00fd jedinec hned zas vstane a vysko\u010d\u00ed na gau\u010d za mne. Ohl\u00e9dnu se s \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

„Hej! Basta! Dol\u016f!“ p\u0159ik\u00e1\u017ee na to ale Tom, na\u010de\u017e se po n\u011bm pes jen l\u00edn\u011b koukne a pak ura\u017een\u011b sesko\u010d\u00ed a odkr\u00e1\u010d\u00ed si lehnout mezi dve\u0159e. „A trucuj dlouho,“ schv\u00e1l\u00ed mu Tom s \u00fasm\u011bvem \u010din.
„Jsou hodn\u011b mazliv\u00ed, \u017ee?“
„Na jejich velikost n\u011bkdy a\u017e moc. Jen z Marry nemaj respekt, tak\u017ee j\u00ed v\u017edycky prob\u011bhnou ve dve\u0159\u00edch, kdy\u017e odch\u00e1z\u00ed nebo p\u0159ich\u00e1z\u00ed. Jinak maj\u00ed zak\u00e1z\u00e1no b\u00fdt uvnit\u0159, a\u010d jsem n\u011bkdy m\u011bkej.“ S \u00fasm\u011bvem podrbe druh\u00e9ho za uchem.
„Maj\u00ed up\u0159\u00edmn\u00e9 o\u010di, kter\u00fdm se t\u011b\u017eko odol\u00e1v\u00e1.“
Tom mi s pousm\u00e1n\u00edm p\u0159itak\u00e1, ale pokr\u010d\u00ed rameny. „Oni maj\u00ed r\u00e1di discipl\u00ednu, ale z\u00e1rove\u0148 jsou schopn\u00ed si postavit hlavu.“
„N\u011bkdy si mysl\u00edm, \u017ee jsem se m\u011bl rad\u011bji narodit jako pes,“ p\u0159it\u00e1hnu si deku a slo\u017e\u00edm nohy pod sebe.
„\u017de?“ usm\u011bje se a m\u00edrn\u011b na\u0161pul\u00ed pusu. „V\u00e1let se cel\u00fd den, nechat se hladit…“<\/p>\n

„Tome, c\u00edt\u00edm se hloup\u011b, nerad bych ti tady p\u0159ek\u00e1\u017eel a zdr\u017eoval t\u011b,“ \u0159eknu rychle a vezmu si do rukou hrnek, ze kter\u00e9ho upiji.
„Hloup\u011b? Nemus\u00ed\u0161, v\u016fbec m\u011b nezdr\u017euje\u0161, neomezuje\u0161, ani nep\u0159ek\u00e1\u017e\u00ed\u0161. Naopak, j\u00e1 se c\u00edt\u00edm hloup\u011b, \u017ee nem\u016f\u017eu pro tebe v\u00edce ud\u011blat.“
„V\u00edce?“ nazna\u010d\u00edm, jestli si d\u011bl\u00e1 srandu. V\u017edy\u0165 u\u017e takhle toho ud\u011blal pro m\u011b a\u017e dost. Dost na n\u011bj, na osobu, kter\u00e1 mi d\u0159\u00edv podrazila nohy s radost\u00ed. „V\u017edy\u0165 jsi mi pomohl, u\u017e to je v\u00edc ne\u017e dost.“
„Ale nestalo by se to, neb\u00fdt m\u011b,“ pokr\u010d\u00ed rameny.
„Tys v\u011bd\u011bl, \u017ee…“
„Ne, to ne. Jen se Andreas nedok\u00e1\u017ee sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee tohle jsem j\u00e1.“
„No a Gustav s Georgem?“<\/p>\n

„Ty v tom v\u016fbec nehrajou roli. Jen si hrajou na stra\u0161n\u00fd kamar\u00e1d\u00ed\u010dky. P\u0159it\u00e1hnul je Andreas, jednou kdy\u017e jsme p\u0159ijeli z kempu, kde se s nima n\u00e1ramn\u011b skamar\u00e1dil. Zn\u00e1me se s Andreasem t\u00e9m\u011b\u0159 od plenek, a byli jsme zvykl\u00ed d\u011blat v\u0161echno spole\u010dn\u011b. Nebo prost\u011b jsme m\u011bli hlubokej kamar\u00e1dskej vztah, a jednou, asi kdy\u017e n\u00e1m bylo dvan\u00e1ct, n\u00e1m jeden kluk, z kter\u00fdho m\u011bl Andy respekt a bral ho jako vzor, \u0159ekl, \u017ee se chov\u00e1me jak buzny. \u017de prav\u00ed k\u00e1mo\u0161i se nechovaj takhle. A Andy si myslel, \u017ee kdy\u017e mezi n\u00e1s str\u010d\u00ed dal\u0161\u00ed dva kluky, bude to vypadat stylov\u011b, budeme jako parta. Celkem nic zl\u00e9ho jsme neprov\u00e1d\u011bli, celkem slu\u0161n\u00ed, ale pomalu to u\u017e \u0161lo od des\u00edti k p\u011bti. Andreas si p\u0159eb\u00edral hlavn\u00ed slovo za v\u0161echny \u010dty\u0159i v r\u00e1doby part\u011b, a vyb\u00edral n\u00e1m zpo\u010d\u00e1tku ob\u011bti. Pak, kdy\u017e um\u0159ela Joy, tak mi dovolili si vyb\u00edt zlost na kom chci j\u00e1, za to co se j\u00ed stalo, n\u011bco jako druh kompenzace. A takhle to pak trvalo a\u017e dote\u010f. Nikdy jsem se po\u0159\u00e1dn\u011b s t\u011bma dv\u011bma nes\u017eil, ale bral jsem je u\u017e jako sou\u010d\u00e1st, kter\u00e1 b\u00fdt mus\u00ed, a\u010d mi sv\u00fdm zp\u016fsobem brali Andrease takov\u00fdho, jak\u00fdho ho zn\u00e1m j\u00e1,“ nadechne se a opatrn\u011b ke mn\u011b zvedne pohled.<\/p>\n

Na\u010dapu se, \u017ee na n\u011bho bez dechu z\u00edr\u00e1m a sna\u017e\u00edm se zachytit ka\u017ed\u00e9 jeho nadechnut\u00ed a vydechnut\u00ed mezi jednotliv\u00fdmi slovy. Pohledem neuhnu, ale m\u00edrn\u011b se narovn\u00e1m. Ta chvilka ticha mezi n\u00e1mi je neskute\u010dn\u00e1. Nedok\u00e1\u017eu ji popsat, ale najednou jako kdyby p\u0159ede mnou st\u00e1l zraniteln\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd pot\u0159ebuje obejmout, a to pevn\u011b.
Odhodl\u00e1m se a nadechnu se. „A te\u010f si oni vyb\u00edjej\u00ed zlost na m\u011b, za to, \u017ee s nimi u\u017e nechce\u0161 m\u00edt nic spole\u010dn\u00fdho?“
„Abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, nejsp\u00ed\u0161 jo,“ p\u0159ik\u00fdvne a vydechne. Pohlad\u00ed spokojen\u011b oddechuj\u00edc\u00edho psa ve sv\u00e9m kl\u00edn\u011b a pohledem zabloud\u00ed k tomu druh\u00e9mu. Ten vypad\u00e1, \u017ee si vysta\u010d\u00ed bez p\u00e1n\u00ed\u010dka a spokojen\u011b packou \u0161mejd\u00ed po podlaze. „Nem\u00e1\u0161 hlad?“
„Ne, v\u016fbec ne.“ Respektive, m\u016fj \u017ealudek nen\u00ed nejsp\u00ed\u0161 ve schopn\u00e9m stavu p\u0159ij\u00edmat j\u00eddlo. Je smrskl\u00fd a bolesti v jeho okol\u00ed to jen potvrzuj\u00ed. „Ale d\u011bkuju.“
A jako bych to p\u0159ivolal, kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1m na sv\u016fj telefon zrovna ve chv\u00edli, kdy se rozezvon\u00ed. S n\u00e1dechem odlo\u017e\u00edm hrnek s \u010dajem a p\u0159ijmu hovor.<\/p>\n

„V\u00e1\u017en\u011b nechce\u0161 hodit a\u017e dom\u016f?“ zept\u00e1 se m\u011b u\u017e podruh\u00e9 Tom, kdy\u017e zastav\u00ed u domu m\u00e9 babi\u010dky.
„Ne, v\u00e1\u017en\u011b d\u011bkuju.“ P\u0159isv\u011bd\u010d\u00edm mu u\u017e podruh\u00e9 s \u00fasm\u011bvem a odpout\u00e1m se. Gordon mi telefonoval, \u017ee pot\u0159ebuje n\u011bco nutn\u011b v Magdeburku, a \u017ee tud\u00ed\u017e a\u017e si vy\u0159\u00edd\u00edm n\u00e1v\u0161t\u011bvu v \u00fatulku, budou na m\u011b \u010dekat u babi\u010dky. Dob\u0159e, n\u00e1v\u0161t\u011bva \u00fatulku se nekonala, ale odvozem a\u017e dom\u016f autem nepohrdnu. A pokud jsem Toma pochopil spr\u00e1vn\u011b, byl by ochotn\u00fd m\u011b tak\u00e9 autem odv\u00e9zt a\u017e dom\u016f, ale to u\u017e bych u Gordona nevysv\u011btlil v\u016fbec.
„J\u00e1 jen, \u017ees p\u0159edt\u00edm necht\u011bl dom\u016f, tak jsem cht\u011bl tv\u00e9 setk\u00e1n\u00ed s rodinou odd\u00e1lit na maximum. Samoz\u0159ejm\u011b mysl\u00edm, ne\u017e se ti ud\u011bl\u00e1 l\u00edp.“
„Tak to nen\u00ed. Ano, nebyl bych schopn\u00fd p\u0159edt\u00edm \u010delit Gordonovi doma. Je to prost\u011b nevlastn\u00ed otec, a samoz\u0159ejm\u011b, m\u00e1m ho stra\u0161n\u011b r\u00e1d, ud\u011blal toho pro m\u011b i pro mamku hrozn\u011b moc, a nev\u00edm u\u017e te\u010f, co bych bez n\u011bj d\u011blal, ale s ur\u010dit\u00fdma v\u011bcma se mi jemu jen sv\u011b\u0159uje h\u016f\u0159.“
„Nemyslel jsem to tak, promi\u0148. Ch\u00e1pu, \u017ee to mus\u00ed b\u00fdt t\u011b\u017ek\u00e9. T\u011b\u017e\u0161\u00ed ne\u017e s vlastn\u00edm biologick\u00fdm rodi\u010dem. Ale v\u011b\u0159, \u017ee n\u011bkomu je zat\u011b\u017eko sv\u011b\u0159it se i tak.“
„Ale v posledn\u00ed dob\u011b se mi sv\u011b\u0159uje\u0161 t\u00e9m\u011b\u0159 se v\u0161\u00edm, m\u00e1\u0161 ve mne takovou d\u016fv\u011bru, nebo\u2026?“
„Je to najednou prost\u011b jednoduch\u00fd.“
„A to si zjistil kdy?“
„Mysl\u00edm, \u017ee jsem to za\u010dal pozorovat p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f zp\u011bt. Jen jsem pot\u0159eboval \u010das vyklestit ze sebe tu druhou osobu. Nebr\u00e1n\u00ed\u0161 se.“<\/p>\n

Mus\u00edm s pousm\u00e1n\u00edm p\u0159ik\u00fdvnout. M\u00e1 naprostou pravdu, nebr\u00e1n\u00edm se. „Proto\u017ee jsem uv\u011b\u0159il, \u017ee v tob\u011b d\u0159\u00edm\u00e1 n\u011bco, co mne zaj\u00edm\u00e1 a co chci poznat.“
„Co chce\u0161 poznat. A to je p\u0159esn\u011b to, co mne usv\u011bd\u010duje v tom, \u017ee chci tr\u00e1vit \u010das v tv\u00fd bl\u00edzkosti. D\u011bl\u00e1 mi dob\u0159e, \u017ee jsi moment\u00e1ln\u011b jedin\u00e1 osoba, kter\u00e1 v m\u00e9 druh\u00e9 j\u00e1 v\u011b\u0159\u00ed. Pot\u0159ebuju t\u011b.“
St\u0159etnut\u00ed na\u0161ich pohled\u016f po vysloven\u00ed „pot\u0159ebuji t\u011b“ je naprosto k nepozn\u00e1n\u00ed od d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edch st\u0159etnut\u00ed a je naprosto prudk\u00e1, a p\u0159itom jako bychom t\u00edm oba cht\u011bli \u0159\u00edci je\u0161t\u011b n\u011bco v\u00edce, co dosud \u017e\u00e1dn\u00fd nem\u011bl odvahu vyslovit.
„Tr\u00e1vit \u010das v m\u00e9 bl\u00edzkosti? M\u00e1 bl\u00edzkost nen\u00ed nijak fascinuj\u00edc\u00ed, t\u00e9m\u011b\u0159 nudn\u00e1. A pak, jsem druh\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd v tebe chce v\u011b\u0159it, proto\u017ee tou prvn\u00ed osobou jsi byl ty s\u00e1m, jinak by se nic nezm\u011bnilo. Nev\u00edm, jak se to stalo, \u017ee se ti povedlo mne o tob\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dit, ale douf\u00e1m, \u017ee nev\u011b\u0159\u00edm slep\u011b.“
M\u00edsto odpov\u011bdi si bezosty\u0161n\u011b ukradne m\u00e9 rty pro sebe a j\u00e1 se stanu jeho ob\u011bt\u00ed. Tentokr\u00e1t ale u\u017e dobrovolnou ob\u011bt\u00ed jeho jemn\u00fdch rt\u016f, kter\u00e9 le\u010d zdr\u017eenliv\u011b, ale n\u00e1ru\u017eiv\u011bji nar\u00e1\u017e\u00ed na ty m\u00e9. Kdy\u017e jeho jazyk, by\u0165 opatrn\u011b dobude mou pevnost, ud\u011bl\u00e1 m\u016fj \u017ealudek takov\u00fd kotrmelec, \u017ee zapomene i na v\u0161echny ty mod\u0159iny a k\u0159e\u010de, kter\u00e9 neust\u00e1le slab\u011b dor\u00e1\u017eej\u00ed.
Stejn\u011b takov\u00fd kotrmelec ud\u011bl\u00e1 znovu, kdy\u017e se za m\u00fdmi z\u00e1dy ozve zaklep\u00e1n\u00ed na ok\u00fdnko, kter\u00e9 mne vylek\u00e1.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong> <\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Hm, dob\u0159e, zept\u00e1m se ho. Jo, zat\u00edm d\u011bkuju moc. M\u011bj se.“Otev\u0159u o\u010di, abych se ujistil, \u017ee st\u00e1le le\u017e\u00edm tam, kde jsem usnul, a \u017ee ten hlas pr\u00e1v\u011b pat\u0159il skute\u010dn\u011b Tomovi. Byl sice z vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti a tich\u00fd, ale j\u00e1 se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7107","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7107","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7107"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7107\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7107"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7107"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7107"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}