{"id":7118,"date":"2012-01-12T14:00:00","date_gmt":"2012-01-12T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7099"},"modified":"2012-01-12T14:00:00","modified_gmt":"2012-01-12T13:00:00","slug":"vrah-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/12\/vrah-6\/","title":{"rendered":"Vrah 6."},"content":{"rendered":"
autor: Rose
<\/strong><\/p>\n

Moc, moc, moc, moc d\u011bkuju za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e. \ud83d\ude42 A\u0165 u\u017e u p\u0159edch\u00e1zej\u00edc\u00edch d\u00edl\u016f ‚Vraha‘, nebo u va\u0161eho vypro\u0161en\u00e9ho pokra\u010dov\u00e1n\u00ed ‚Souseda‘ – ‚Tak u\u017e?‘. \ud83d\ude00 V\u00e1\u017en\u011b jsem ne\u010dekala ani zdaleka takovou odezvu. Tenhle d\u00edl je pro v\u0161echny, kte\u0159\u00ed a\u0165 u\u017e komentovali, nebo jen \u010detli. \ud83d\ude42 Douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m t\u00edm ud\u011bl\u00e1m radost. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
V\u0161echno se pak seb\u011bhlo stra\u0161n\u011b rychle. P\u00e1r vte\u0159in po z\u00e1stav\u011b srdce Jane se dovnit\u0159 nahrnulo tak p\u011bt doktor\u016f, ale v\u0161echny jejich o\u017eivovac\u00ed metody selhaly.<\/p>\n

Tom s Billem sed\u011bli na chodb\u011b a oba zaryt\u011b ml\u010deli. \u010cernovl\u00e1sek skeln\u00fdm pohledem doslova propaloval d\u00edru do prot\u011bj\u0161\u00ed zdi, zat\u00edmco jeho bratr m\u011bl rad\u011bji o\u010di zav\u0159en\u00e9, byl hlavou op\u0159en\u00fd o ze\u010f za n\u00edm a pokou\u0161el se klidn\u011b d\u00fdchat. To se mu ale moc neda\u0159ilo, proto\u017ee to pok\u0159ikov\u00e1n\u00ed doktor\u016f, kte\u0159\u00ed se st\u00e1le je\u0161t\u011b sna\u017eili Jane zachr\u00e1nit, bylo a\u017e moc dob\u0159e sly\u0161et. Dvoj\u010dat\u016fm ale bylo jasn\u00e9, \u017ee d\u00edvka se u\u017e neprobere, co\u017e mimo krut\u00e9 ztr\u00e1ty, jejich smutku a truchlen\u00ed jej\u00edch p\u0159\u00edbuzn\u00fdch a kamar\u00e1d\u016f, znamenalo jednu podstatnou, ale nemilou v\u011bc.<\/p>\n

Zase vyhr\u00e1l. Dal\u0161\u00ed vra\u017eda. Nev\u011bd\u011bli, \u010deho Dicky chce dos\u00e1hnout, ale poda\u0159ilo se mu zab\u00edt dal\u0161\u00ed d\u00edvku. U\u017e rad\u011bji ani nepo\u010d\u00edtali kolik\u00e1tou.<\/p>\n

Tom se najednou prudce zvedl a zavelel: „Jedeme dom\u016f.“ Bill zamrkal a zat\u0159\u00e1sl hlavou, aby se zbavil toho oparu nev\u011bdom\u00ed, kter\u00fd ho obklopoval, a vzt\u00e1hl k Tomovi ruku. Ten ho za ni jemn\u011b chytl a zvedl ho.<\/div>\n

\n
„Jo, to asi bude nejlep\u0161\u00ed,“ k\u00fdvl Bill, nechal se od sv\u00e9ho dvoj\u010dete obejmout kolem ramen a pomal\u00fdm, loudav\u00fdm krokem se vydali k autu. Byl z\u00e1zrak, \u017ee jim ho nikdo neodt\u00e1hl, proto\u017ee Tom v t\u00e9 rychlosti zaparkoval na m\u00edst\u011b pro voz\u00ed\u010dk\u00e1\u0159e, div, \u017ee ne na chodn\u00edku. Venku u\u017e byla skoro \u00fapln\u00e1 tma, tak\u017ee muselo b\u00fdt dost pozd\u011b. Byl za\u010d\u00e1tek srpna, co\u017e znamenalo, \u017ee venku za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt tma a\u017e po osm\u00e9 hodin\u011b, mo\u017en\u00e1 i d\u00e9le. Nasedli si a vyjeli, tentokr\u00e1t norm\u00e1ln\u00ed rychlost\u00ed, sm\u011brem k jejich domovu. Tom mrkl na digit\u00e1ln\u00ed hodiny v aut\u011b. 20:14. V nemocnici byli d\u00e9le ne\u017e hodinu.<\/p>\n

Ve\u010der se pomalu m\u011bnil v noc. Bill ud\u011blal sob\u011b i Tomovi po\u0159\u00e1dn\u011b siln\u00e9 kafe, i kdy\u017e bylo jasn\u00e9, \u017ee po n\u011bm n\u011bkolik hodin neusnou. Ale v\u00e1\u017en\u011b ho pot\u0159ebovali. Oba. Bill se s hrnky posadil na pohovku vedle Toma, jeden mu podal a zamumlal: „D\u00e1vej pozor, je to je\u0161t\u011b hodn\u011b hork\u00e9.“<\/p>\n

„D\u00edky,“ p\u0159evzal si Tom hrnek, zam\u00edchal si kafe l\u017ei\u010dkou, a pak se pomalu napil. Bill prozat\u00edm sv\u016fj n\u00e1poj odlo\u017eil a jen, co tak u\u010dinil i jeho bratr, se mu vy\u010derpan\u011b zhroutil do n\u00e1ru\u010de. Jak se tak nech\u00e1val obj\u00edmat, kol\u00edbat a hladit, napadlo ho n\u011bco dost nem\u00edstn\u00e9ho, vzhledem k tomu, jak\u00e1 je situace posledn\u00edch dn\u00ed. Necht\u011bl ani pomyslet na to, jak \u010dasto se odd\u00e1v\u00e1 h\u0159\u00ed\u0161n\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m na n\u011bco, co je mezi bratry zak\u00e1zan\u00e9. P\u0159esto to ale cht\u011bl ud\u011blat. T\u0159eba je to jedin\u00e1 \u0161ance. T\u0159eba u\u017e z\u00edtra budou mrtv\u00ed.<\/p>\n

Jemn\u011b p\u0159ejel Tomovi rty po krku a rukou zabloudil na jeho stehno. Usly\u0161el jeho hlasit\u00e9 polknut\u00ed i rozt\u0159esen\u00fd v\u00fddech. Byl r\u00e1d, \u017ee s Tomem jeho doteky n\u011bco d\u011blaj\u00ed, proto\u017ee si nebyl jist, co to l\u00edb\u00e1n\u00ed p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e odjeli, m\u011blo znamenat. P\u0159itom mu to Tom \u0159ekl tak jasn\u011b. „Bille, pot\u0159ebujeme se v\u00edc, ne\u017e kdy d\u0159\u00edv.“, „P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee t\u011b ochr\u00e1n\u00edm vlastn\u00edm \u017eivotem.“<\/em><\/p>\n

„Nem\u016f\u017eeme se br\u00e1nit tomu, co c\u00edt\u00edme, v\u011b\u010dn\u011b,“ \u0161eptl mu \u010dernovl\u00e1sek do ucha a jazykem po n\u011bm vyz\u00fdvav\u011b p\u0159ejel.<\/div>\n

„To je pravda,“ povzdechl si Tom. „Ale Bille, jak si jednou za\u010dne\u0161, u\u017e m\u011b nezastav\u00ed\u0161.“<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm. A ani nechci,“ zasm\u00e1l se \u010dernovl\u00e1sek a p\u0159is\u00e1l se sv\u00e9mu bratrovi na rty. Ten ho pevn\u011b objal, zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed a skousl mu spodn\u00ed ret, kter\u00fd t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b z\u010dervenal. Bill se pousm\u00e1l, nechal se zvednout v bratrov\u011b n\u00e1ru\u010di a odn\u00e9st do jeho pokoje. Tom ho polo\u017eil na postel, p\u0159is\u00e1l se mu ke rt\u016fm a zalehl ho. Bez tri\u010dek se oba ocitli t\u00e9m\u011b\u0159 hned. Tiskli se k sob\u011b obna\u017een\u00fdmi hrudn\u00edky a skoro v\u016fbec sv\u00e9 rty nerozpojili. Necht\u011bli. B\u00e1li se, \u017ee a\u017e p\u0159eru\u0161\u00ed polibek, stane se n\u011bco \u0161patn\u00e9ho. Nakonec to ale p\u0159eci jen museli ud\u011blat, aby se mohli zbavit i ostatn\u00edho oble\u010den\u00ed.<\/p>\n

„Je to jako sen\u2026“ \u0161eptl Tom do Billovy rozp\u00e1len\u00e9 k\u016f\u017ee a jemn\u011b mu vtisk\u00e1val polibky od krku a\u017e k podb\u0159i\u0161ku. Bill mu s m\u011blk\u00fdm dechem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl nehty po pa\u017e\u00edch, po b\u0159\u00ed\u0161ku a po z\u00e1dech.<\/p>\n

„Nikdy se nechci probudit. Nechci se vr\u00e1tit zp\u00e1tky do reality,“ \u0161eptl a p\u0159itla\u010dil si Toma na sebe.<\/p>\n

„Te\u010f na nic nemysli. Te\u010f si jen u\u017e\u00edvej,“ pol\u00edbil ho. L\u00edn\u011b propl\u00e9tali jazyky jako v dokonal\u00e9m tanci. Tom se nat\u00e1hl do no\u010dn\u00edho stolku, vyt\u00e1hl lubrikant a trochu si ho rozet\u0159el po sv\u00e9 chloub\u011b. Zbytek si promnul mezi prsty a bez p\u0159eru\u0161en\u00ed o\u010dn\u00edho kontaktu se op\u011bt sunul dol\u016f. M\u011bkk\u00fdmi polibky zasypal Billova t\u0159\u00edsla a bl\u00ed\u017eil se k jeho p\u0159irozen\u00ed. Ol\u00edzl ho od ko\u0159ene ke \u0161pi\u010dce, na\u010de\u017e si ho do poloviny dal do pusy, p\u0159i\u010dem\u017e se prvn\u00edm prstem probojoval do bratrova t\u011bla.<\/p>\n

„Tome..“ zatahal Bill jemn\u011b za bratrovy dredy. Tom jazykem zpracov\u00e1val Bill\u016fv tvrd\u00fd penis a \u010dernovl\u00e1skovi t\u011blem prob\u00edhaly vlny horka. Mezit\u00edm u\u017e v n\u011bm byly dva prsty a pohybovaly se v n\u011bm hloub\u011bji a pak zase zp\u011bt. T\u011bsnost trochu povolila, tak\u017ee se Bill kone\u010dn\u011b uvolnil a p\u0159eto\u010dil si Toma pod sebe. Lehce ho pol\u00edbil, na\u010de\u017e mu ud\u011blal drobn\u00fd cucflek na krku. Takov\u00fd, kter\u00fd za p\u00e1r hodin zmiz\u00ed. Obkro\u010dmo se na n\u011bj usadil, nechal kolem sv\u00e9 chlouby ovinout Tomovy prsty a s\u00e1m si nasedl tu jeho. Pomalu se za\u010dal pohupovat a jejich steny se linuly cel\u00fdm domem\u2026<\/p>\n

„Miluju t\u011b,“ \u0161pitl Bill, kdy\u017e pak uspokojen\u011b ulehl Tomovi do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n

„V\u017edy\u0165 j\u00e1 tebe taky. V\u00edc ne\u017e kohokoli jin\u00e9ho,“ pol\u00edbil ho dredat\u00fd chlapec na tv\u00e1\u0159. Najednou bouchly dve\u0159e.<\/div>\n
„Sly\u0161el jsi to?“ Bill si rychle sedl a cht\u011bl se j\u00edt pod\u00edvat dol\u016f, ale Tom ho zadr\u017eel. „P\u016fjdu j\u00e1, kdyby n\u00e1hodou.“<\/div>\n
„Kdyby n\u00e1hodou co? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b nech\u00e1m, aby ti n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil? Ne, nep\u016fjde\u0161 s\u00e1m. Jdu s tebou.“ Tak se oba v rychlosti obl\u00e9kli a seb\u011bhli schody dol\u016f do kuchyn\u011b.<\/p>\n

„St\u016fj, Bille. Z\u016fsta\u0148 tady,“ nastavil p\u0159ed n\u011bj Tom ruku, aby ho zadr\u017eel, a druhou rukou rozsv\u00edtil, ale po pohledu do br\u00e1\u0161kov\u00fdch odhodlan\u00fdch o\u010d\u00ed rezignoval. „Fajn, ale z\u016fsta\u0148 za mnou.“ Oba se tedy vydali do kuchyn\u011b. Tom ostra\u017eit\u011b prohl\u00e9dl cel\u00e9 doln\u00ed patro, ale nikde nic.<\/p>\n

„Tome\u2026?“ usly\u0161el Bill\u016fv rozt\u0159esen\u00fd hlas a rychle se za n\u00edm rozeb\u011bhl. Nevid\u011bl ho, ale t\u00f3n jeho hlasu se mu nel\u00edbil.<\/p>\n

Tak co mysl\u00edte? Co se stane d\u00e1l?<\/em><\/div>\n

Rose<\/p>\n

<\/em> autor: Rose<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rose Moc, moc, moc, moc d\u011bkuju za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e. \ud83d\ude42 A\u0165 u\u017e u p\u0159edch\u00e1zej\u00edc\u00edch d\u00edl\u016f ‚Vraha‘, nebo u va\u0161eho vypro\u0161en\u00e9ho pokra\u010dov\u00e1n\u00ed ‚Souseda‘ – ‚Tak u\u017e?‘. \ud83d\ude00 V\u00e1\u017en\u011b jsem ne\u010dekala ani zdaleka takovou odezvu. Tenhle d\u00edl je pro v\u0161echny, kte\u0159\u00ed a\u0165 u\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[472],"tags":[],"class_list":["post-7118","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vrah"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7118","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7118"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7118\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7118"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7118"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7118"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}