{"id":713,"date":"2018-02-24T16:00:00","date_gmt":"2018-02-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=707"},"modified":"2018-02-24T16:00:00","modified_gmt":"2018-02-24T15:00:00","slug":"scar-tissue-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/02\/24\/scar-tissue-1\/","title":{"rendered":"Scar Tissue 1."},"content":{"rendered":"
autor: Chayenne7<\/strong><\/div>\n
\n

Dlouh\u00fdch sedm let m\u00e1m ve slo\u017ece prvn\u00edch \u0161est p\u0159elo\u017een\u00fdch kapitol t\u00e9hle naprosto \u00fa\u017easn\u00e9 pov\u00eddky, kterou napsala v letech 2008-9 ma\u010farsk\u00e1 autorka (u\u010ditelka angli\u010dtiny) Chayenne7. Cel\u00e1 ta l\u00e9ta je na THF v nejl\u00e9pe hodnocen\u00fdch a nejv\u00edce \u010dten\u00fdch pov\u00eddk\u00e1ch, tak\u017ee jsem byla nad\u0161en\u00e1, kdy\u017e ji v roce 2011 za\u010dala p\u0159ekl\u00e1dat modrozelenka. Jen\u017ee pak na to p\u0159estala m\u00edt \u010das, a rok se s rokem se\u0161el a z TH sv\u011bta se postupn\u011b vytratila. Byla to samoz\u0159ejm\u011b \u0161koda, ale proto\u017ee nebyl nikdo, kdo by cht\u011bl tuhle pov\u00eddku dop\u0159ekl\u00e1dat, vzdala jsem to a \u0161oupla ji mezi nedokon\u010den\u00e9. A\u017e letos se Zuzu rozhodla, \u017ee se do n\u00ed pust\u00ed a zb\u00fdvaj\u00edc\u00edch dvacet \u010dty\u0159i kapitol pro v\u00e1s p\u0159elo\u017e\u00ed. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

Pov\u00eddka se odehr\u00e1v\u00e1 v alternativn\u00edm sv\u011bt\u011b, co\u017e pozn\u00e1te hned v prvn\u00ed kapitole. Pamatuju se, \u017ee kdy\u017e jsem ji kdysi \u010detla, byla jsem z n\u00ed nad\u0161en\u00e1, tak\u017ee si to te\u010f moc r\u00e1da zopakuju v \u010de\u0161tin\u011b. Na blogu bude dvakr\u00e1t t\u00fddn\u011b, tak si to u\u017e\u00edvejte se mnou. Pa J. :o)<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
S\u0148atek z rozumu<\/strong><\/div>\n
\n

Kdy\u017e se dve\u0159e velik\u00e9ho sal\u00f3nu otev\u0159ely a host\u00e9 vstoupili do m\u00edstnosti, Tom byl jen st\u011b\u017e\u00ed schopen zakr\u00fdt \u0161ok, kter\u00fd poci\u0165oval. Jeho bezduch\u00e1 maska ze slu\u0161nosti p\u0159edst\u00edran\u00e9ho z\u00e1jmu sklouzla a \u010delist mu povolila, kdy\u017e se jeho zrak up\u0159el na to zjeven\u00ed p\u0159ed n\u00edm. Byl to chlapec. Chlapec. St\u00e1l nejist\u011b p\u0159ed cel\u00fdm osazenstvem Kaulitz\u016f, byl obklopen sv\u00fdm doprovodem, jeho nepohodl\u00ed v\u00edce ne\u017e z\u0159ejm\u00e9 a jen st\u011b\u017e\u00ed se odva\u017eoval pozvednout o\u010di ke sv\u00fdm hostitel\u016fm – k rodin\u011b, jej\u00edm\u017e \u010dlenem se m\u011bl s\u00e1m brzy st\u00e1t za p\u0159edpokladu, \u017ee v\u0161e prob\u011bhne hladce.<\/p><\/div>\n

\n

Tom zaslechl, jak si jeho otec, jen\u017e vedle n\u011bj st\u00e1l, odka\u0161lal – ten arogantn\u00ed, odporn\u011b nabub\u0159el\u00fd zvuk, kter\u00fd v\u017edy zaru\u010den\u011b doc\u00edlil toho, \u017ee Toma za\u010daly svrb\u011bt dlan\u011b vztekem – a p\u0159\u00edmo c\u00edtil jeho zadostiu\u010din\u011bn\u00ed, je\u017e z n\u011bj ve vln\u00e1ch s\u00e1lalo, t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00ed se o Tomovo napjat\u00e9 t\u011blo, kter\u00e9 se ot\u0159\u00e1slo hnusem. Tom se na n\u011bj ani nemusel pod\u00edvat, aby si dok\u00e1zal \u017eiv\u011b p\u0159edstavit, jak se u toho \u0161kodolib\u011b usm\u00edv\u00e1 a vyp\u00edn\u00e1 svou hru\u010f jako p\u00e1v, ale bylo to jenom \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b kv\u016fli Tr\u00fcmper\u016fm, druh\u00e1 polovina toho divad\u00fdlka byla hr\u00e1na pro Toma, jen a pouze pro Toma. Bylo to jen dal\u0161\u00ed oto\u010den\u00ed no\u017ee zakl\u00edn\u011bn\u00e9ho mezi jeho \u017eebry. Jak\u00e1 \u0161koda, \u017ee tomu bylo u\u017e tak d\u00e1vno, kdy bezezbytku vykrv\u00e1cel a nemohl b\u00fdt ji\u017e tou vd\u011b\u010dnou hra\u010dkou ur\u010denou k Jorgov\u011b pobaven\u00ed jako kdysi. Posledn\u00ed dobou se musel jeho otec bez prol\u00e9v\u00e1n\u00ed krve obej\u00edt.<\/p><\/div>\n

\n

Jorg ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f vp\u0159ed a v\u00edtal sv\u00e9 hosty s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed. Tom m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed nad jeho poz\u00e9rstv\u00edm obr\u00e1tit o\u010di v sloup, jeliko\u017e nic nebylo Jorgovi Kaulitzovi tak z du\u0161e ciz\u00ed, jako cht\u00edt p\u0159ivinout druh\u00e9ho \u010dlov\u011bka na svou hru\u010f. A p\u0159esto se od Tr\u00fcmper\u016f odloupl mu\u017e st\u0159edn\u00edho v\u011bku, p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e a zhluboka se poklonil. Nebyl to otec ani nikdo jin\u00fd z rodinn\u00e9ho kruhu Tr\u00fcmper\u016f – Tom byl p\u0159edem informov\u00e1n, \u017ee jeho vyvolen\u00fd doraz\u00ed s\u00e1m, doprov\u00e1zen pouze sv\u00fdmi slu\u017eebn\u00edky – ale m\u011bl tu\u0161en\u00ed, \u017ee tento mu\u017e byl tajemn\u00edkem zastupuj\u00edc\u00edm velect\u011bn\u00e9ho p\u00e1na druh\u00e9 rodiny, tak jak to b\u00fdvalo zvykem v obdobn\u00fdch situac\u00edch, a tud\u00ed\u017e i osobou, kter\u00e1 byla zodpov\u011bdn\u00e1 za to, aby setk\u00e1n\u00ed prob\u011bhlo v p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 formalit\u011b a podle n\u00e1le\u017eit\u00e9ho dekora.<\/p><\/div>\n

\n

A tajemn\u00edkem onen mu\u017e taky vskutku byl. P\u0159edstavil se jako David Jost a nat\u00e1hl svou ruku ke sv\u00e9mu nad\u0159\u00edzen\u00e9mu, k chlapci, kter\u00fd st\u00e1l hned za n\u00edm s hlavou m\u00edrn\u011b sklopenou, aby ho ponoukl vp\u0159ed.<\/p><\/div>\n

„Dovolte mi p\u0159edstavit budouc\u00edho chot\u011b va\u0161eho syna, mlad\u00e9ho p\u00e1na Billa Tr\u00fcmpera, jedin\u00e9ho syna a d\u011bdice velect\u011bn\u00e9ho p\u00e1na Gordona Tr\u00fcmpera,“ Jost ozn\u00e1mil s n\u00e1le\u017eitou v\u00e1\u017enost\u00ed a postr\u010dil hocha tak\u0159ka neznateln\u011b kup\u0159edu, kdy\u017e ten se s\u00e1m k ni\u010demu nem\u011bl, v\u00e1haje vystoupit z ochrann\u00e9ho kruhu sv\u00e9ho doprovodu.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Gordon Tr\u00fcmper. Tom si uv\u011bdomoval, \u017ee vyjedn\u00e1vac\u00ed schopnosti jeho otce by u n\u011bj m\u011bly vzbuzovat nejsp\u00ed\u0161 obdiv, kdyby ov\u0161em nebylo toho, \u017ee nic, co kdy Jorg Kaulitz ud\u011blal, nemohlo na jeho syna zap\u016fsobit. Pot\u00e9 ale ten hoch zvedl hlavu, pod\u00edval se na n\u011b a Tom se musel hodn\u011b p\u0159em\u00e1hat, aby nedo\u0161lo k dal\u0161\u00edmu selh\u00e1n\u00ed dokonale neutr\u00e1ln\u00edho v\u00fdrazu jeho tv\u00e1\u0159e. Ten chlapec, Bill Tr\u00fcmper, byl n\u00e1dhern\u00fd. Tom byl ot\u0159esen, ne proto\u017ee by mu to vyrazilo dech, ale up\u0159\u00edmn\u011b o\u010dek\u00e1val, \u017ee ho otec bude z \u010dist\u00e9 zlomyslnosti nutit ke s\u0148atku s n\u011bk\u00fdm vzhledov\u011b odpudiv\u00fdm.<\/div>\n
\n

A\u017e te\u010f mu do\u0161lo, jak naivn\u00ed byl, kdy\u017e se domn\u00edval, \u017ee by otec mohl p\u0159i v\u00fdb\u011bru budouc\u00edho chot\u011b pro sv\u00e9ho syna br\u00e1t jeho osobu jakkoliv v potaz, a to i p\u0159es jejich zatvrzelou vz\u00e1jemnou nen\u00e1vist a Jorgovu zvrhlou z\u00e1libu vid\u011bt Toma trp\u011bt. Gordon Tr\u00fcmper byl jedn\u00edm z nejbohat\u0161\u00edch mu\u017e\u016f v zemi, ocelov\u00fd magn\u00e1t, krom jin\u00e9ho, a to bylo to jedin\u00e9, na \u010dem \u010dlov\u011bku, jak\u00fdm byl Jorg Kaulitz, z\u00e1le\u017eelo. Jorgovi to bylo zcela jedno, Tr\u00fcmper mohl m\u00edt klidn\u011b i hrb, a i tak by za n\u011bj Toma o\u017eenil, mnul by si ruce radost\u00ed, po\u010d\u00edtal finan\u010dn\u00ed zisky a teprve posl\u00e9ze, jako odm\u011bnu z\u00e1vdavkem, by si sadisticky vychutnal ne\u0161t\u011bst\u00ed sv\u00e9ho syna, kter\u00fd by se s kriplem musel pot\u00fdkat do konce sv\u00e9ho \u017eivota.<\/p><\/div>\n

\n

Na malou chv\u00edli se Tom zaob\u00edral mo\u017enost\u00ed, \u017ee stejn\u011b tak jako on, tak i jeho otec musel b\u00fdt \u0161okov\u00e1n p\u0159i spat\u0159en\u00ed t\u00e9 \u00e9terick\u00e9 bytosti, kter\u00e1 tu p\u0159ed nimi st\u00e1la. Morbidn\u00ed uspokojen\u00ed mu roz\u017ehavovalo vnit\u0159nosti dob\u011bla a on musel zat\u00ednat sv\u00e9 ruce v p\u011bst, aby se ovl\u00e1dl neobr\u00e1tit se k Jorgovi a nerozchechtat se mu p\u0159\u00edmo do toho jeho zpropaden\u00e9ho obli\u010deje, u\u017e\u00edvaje si p\u00e1r n\u00e1dhern\u00fdch vte\u0159in sv\u00e9ho triumfu. Ale stejn\u011b tak, jak ho vlna v\u00edt\u011bzstv\u00ed zaplavila, tak rychle zase ustoupila a zanechala v n\u011bm pocit pr\u00e1zdnoty a nete\u010dnosti, kdy by i ten sebev\u011bt\u0161\u00ed \u00fasp\u011bch vyzn\u011bl jen jako sm\u011b\u0161n\u00fd a nicotn\u00fd po\u010din. M\u00edsto toho se rozhodl na toho chlapce pod\u00edvat zbl\u00edzka.<\/p><\/div>\n

\n

Bill Tr\u00fcmper m\u011bl polodlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy, leskl\u00e9 jako h\u0159\u00edva t\u011bch nejlep\u0161\u00edch plemenn\u00fdch kon\u00ed ze st\u00e1j\u00ed rodiny Kaulitz\u016f pot\u00e9, co je ko\u0148\u0161t\u00ed pacholci po\u0159\u00e1dn\u011b vyh\u0159ebelcovali, ale samotn\u00fd chlapec postr\u00e1dal robustnost a svalnatost plnokrevn\u00edk\u016f. Byl neskute\u010dn\u011b \u0161t\u00edhl\u00fd a vypadal i k\u0159ehce, nepostr\u00e1dal ale v\u00fd\u0161ku, byl skoro stejn\u011b tak vysok\u00fd jako Tom. Jeho poko\u017eka byla bled\u00e1 a v okol\u00ed o\u010d\u00ed, kde byla nejten\u010d\u00ed a ze v\u0161eho nejjemn\u011bj\u0161\u00ed, z\u00edsk\u00e1vala a\u017e namodral\u00fd n\u00e1dech, p\u0159esto v\u0161ak nep\u016fsobila nikterak chorobn\u011b. Nemohlo b\u00fdt nejmen\u0161\u00edch pochyb o tom, \u017ee tento mlad\u00edk byl n\u00e1ro\u010dn\u00fd a dokonale ope\u010dov\u00e1v\u00e1n, nebyl ten typ, co by \u0161el v zim\u011b v\u00e1let do sn\u011bhu sudy bez ko\u017eichu, ale i tak se Tomovi nezd\u00e1l b\u00fdt bezbrannou porcel\u00e1novou panenkou. Bylo v n\u011bm n\u011bco uhran\u010div\u00e9ho, a to n\u011bco Toma dok\u00e1zalo tak\u0159ka uchv\u00e1tit. Tak\u0159ka.<\/p><\/div>\n

\n

Narovnal se v z\u00e1dech, kdy\u017e k n\u011bmu toho hocha te\u010f otec p\u0159iv\u00e1d\u011bl. Bill Tr\u00fcmper byl plach\u00fd a nic ne\u0159\u00edkal, ani se neodva\u017eoval na Toma pod\u00edvat. Kdy\u017e k n\u011bmu ale kone\u010dn\u011b Bill pozvedl sv\u016fj zrak a on spat\u0159il ten dokonal\u00fd tvar mandlov\u00fdch o\u010d\u00ed, vyrazilo mu to dech. M\u011bly barvu tekut\u00e9ho jantaru a lemoval je v\u011bj\u00ed\u0159 hust\u00fdch, prohnut\u00fdch \u0159as. Chlapcova cel\u00e1 tv\u00e1\u0159, ka\u017ed\u00fd jeho rys byl um\u011bleck\u00fdm d\u00edlem, dokonal\u00fdm v\u00fdtvorem matky p\u0159\u00edrody, a i kdy\u017e byl Tom toto v\u0161e z \u010dist\u011b objektivn\u00edho hlediska schopen ocenit, z\u00e1\u0159iv\u00e9 paprsky Billovy kr\u00e1sy nemohly nic jin\u00e9ho, ne\u017e sklouznout po chladn\u00e9m a drsn\u00e9m povrchu t\u00e9 pr\u00e1zdn\u00e9 sko\u0159epiny, kterou se Tom u\u017e d\u00e1vno stal, a nikterak se ho hloub\u011bji nedotknout. Stejn\u011b v n\u011bm u\u017e k dotknut\u00ed nic nezbylo.<\/p><\/div>\n

\n

Pot\u0159\u00e1sli si rukama a Bill n\u011bco nez\u0159eteln\u011b \u0159ekl na pozdrav. Aspo\u0148 se dalo p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee to pozdrav byl, proto\u017ee Billova slova se nedala zachytit. Stisk mlad\u00edkovy ruky byl opatrn\u00fd a jemn\u00fd, ale nebyl mdl\u00fd a ochabl\u00fd jako u mlad\u00fdch sle\u010den z vysok\u00e9 spole\u010dnosti, jich\u017e si Tom musel u\u017e\u00edt za devaten\u00e1ct let sv\u00e9ho \u017eivota v\u00edce ne\u017e dost. Ten jeho si automaticky vy\u017eadoval n\u011bhu a ostra\u017eitost ze strany toho druh\u00e9ho, jen\u017e s n\u00edm m\u011bl co do \u010din\u011bn\u00ed, jistou obez\u0159etnost, jako kdy\u017e se zach\u00e1z\u00ed s porcel\u00e1nem a jin\u00fdmi k\u0159ehk\u00fdmi p\u0159edm\u011bty. Jeho stisk jako by \u0159\u00edkal, pros\u00edm, bu\u010fte opatrn\u00ed, jsem n\u00e1chyln\u00fd a snadno se poran\u00edm, ale jinak budu v po\u0159\u00e1dku.<\/p><\/div>\n

\n

Pot\u0159esen\u00ed ruky bylo jen kr\u00e1tk\u00e9, a pak se od sebe op\u011bt odd\u00e1lili. Tomovy o\u010di bezmy\u0161lenkovit\u011b sklouzly k Billovu pasu a tam se na chv\u00edli zastavily. Mlad\u00edkovi bude pod\u00e1v\u00e1n Elix\u00edr, kter\u00fd bude muset pravideln\u011b u\u017e\u00edvat a\u017e do doby, ne\u017e bude transformace \u00fapln\u00e1, a on bude moci po\u010d\u00edt. Kdy\u017e se Tom zad\u00edval na jeho drobnou postavu, jen st\u011b\u017e\u00ed si dok\u00e1zal p\u0159edstavit, \u017ee by byl tento hoch v\u016fbec schopen odnosit d\u00edt\u011b a\u017e do konce t\u011bhotenstv\u00ed. Zni\u010dehonic mu t\u00edha cel\u00e9 situace p\u0159i\u0161la jako b\u0159\u00edm\u011b, kter\u00e9 ho za\u010dalo drtit, a jemu se m\u00e1lem podlomila kolena. O\u010dek\u00e1valo se od n\u011bj, \u017ee tohoto hocha p\u0159ivede do jin\u00e9ho stavu. To byl taky jedin\u00fd smysl jejich s\u0148atku. Byla to obchodn\u00ed transakce v\u00fdnosn\u00e1 pro ob\u011b rodiny a Tom s Billem v n\u00ed byli jen pouh\u00fdmi n\u00e1stroji.<\/p><\/div>\n

\n

D\u00edky \u00fa\u010dink\u016fm Elix\u00edru nez\u00e1le\u017eelo na tom, jestli byl do man\u017eelstv\u00ed zainteresov\u00e1n mu\u017e. Sta\u010dilo jen, kdy\u017e se finan\u010dn\u00ed z\u00e1jmy st\u0159etaly v dobr\u00e9m, a pak si kter\u00e1koliv rodina mohla vybrat partnera pro sv\u00e9 d\u011bti bez ohledu na to, o jak\u00e9 pohlav\u00ed \u0161lo, a doufat, \u017ee se jim narod\u00ed d\u011bdici. Neexistovala omezen\u00ed pro mo\u017en\u00e1 sp\u00e1rov\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e Toma za\u010dala p\u0159em\u00e1hat nevolnost, p\u0159ekvapilo jej, \u017ee se v n\u011bm za\u010dala m\u00edsit se soucitem, kter\u00fd k tomu chlapci poci\u0165oval. Uva\u017eoval, kdy se asi tak Bill o sv\u00e9m osudu dozv\u011bd\u011bl. P\u0159ipravovali ho na to postupn\u011b, nebo mu bylo \u0159e\u010deno p\u0159ed pouh\u00fdm t\u00fddnem, \u017ee bude posl\u00e1n na panstv\u00ed Kaulitz\u016f? Vyr\u016fstal snad s v\u011bdom\u00edm toho, \u017ee bude jednoho dne spojen ve svazku man\u017eelsk\u00e9m s jin\u00fdm mu\u017eem a bude rodit d\u011bti? A m\u011bl o mu\u017ee jako takov\u00e9 v\u016fbec z\u00e1jem?<\/p><\/div>\n

\n

Tom se p\u0159inutil od Billa odvr\u00e1tit, ale z\u00e1rove\u0148 se tak bohu\u017eel jeho zrak st\u0159etl se zrakem jeho otce. C\u00edtil, jak se mu sv\u00edr\u00e1 \u017ealudek a jak mu zamrz\u00e1 krev v \u017eil\u00e1ch, jak se v n\u011bm probouz\u00ed nen\u00e1vist, kterou by nejrad\u0161i do Jorgovy krut\u00e9 a samolib\u00e9 tv\u00e1\u0159e vyzvracel. Koutek Jorgov\u00fdch \u00fast se povyt\u00e1hl do sadistick\u00e9ho \u00fasm\u011b\u0161ku a v jeho tmav\u00fdch o\u010d\u00edch mohl Tom zahl\u00e9dnout z\u00e1blesk stra\u0161liv\u00fdch vzpom\u00ednek, p\u0159ed kter\u00fdmi nebylo \u00faniku, vzpom\u00ednek, je\u017e ho budou pron\u00e1sledovat tak dlouho, dokud bude \u017eiv. To byl taky d\u016fvod, pro\u010d se otcovu pohledu sna\u017eil za ka\u017edou cenu vyh\u00fdbat. Krom\u011b tr\u00fdzniv\u00fdch no\u010dn\u00edch m\u016fr, kter\u00e9 se zrcadlily v jeho o\u010d\u00edch, se musel Tom pot\u00fdkat i se svou vlastn\u00ed bezmocnost\u00ed, kter\u00e1 jej p\u0159epadala pod t\u00edhou Jorgovy autority. Jorg ovl\u00e1dal sv\u00e9 panstv\u00ed a v\u0161echny ty, kte\u0159\u00ed na n\u011bm \u017eili, sv\u00e9ho syna nevyj\u00edmaje. Jorg rozhodoval o \u017eivot\u011b i o smrti ve sv\u00e9m dom\u011b. V\u011bt\u0161inou v\u0161ak o t\u00e9 smrti.<\/p><\/div>\n

\n

\u2026 V\u016fn\u011b sena, \u010derstv\u011b pose\u010den\u00e9 tr\u00e1vy a slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f\u2026 \u010dern\u00e9 prameny vlas\u016f jemn\u00e9 jako hedv\u00e1b\u00ed\u2026 s\u00e1laj\u00edc\u00ed teplo rozp\u00e1len\u00e9 k\u016f\u017ee\u2026 Tom zamrkal a zav\u0159el na moment o\u010di\u2026 z\u00e1pach \u010derstv\u011b prolit\u00e9 krve\u2026 ozv\u011bny tlumen\u00fdch \u00fader\u016f a chraplav\u00fdch v\u00fdk\u0159ik\u016f\u2026<\/em><\/div>\n

\n

Musel zat\u0159\u00e1st hlavou, aby se t\u011bch p\u0159\u00edzrak\u016f dok\u00e1zal zbavit. Byly tak \u017eiv\u00e9, zd\u00e1ly se b\u00fdt tak opravdov\u00e9, \u017ee mohly \u010dlov\u011bka dohnat a\u017e k \u0161\u00edlenstv\u00ed\u2026 nebo si to tak aspo\u0148 po celou tu dobu Tom myslel. Te\u010f u\u017e byl ale chyt\u0159ej\u0161\u00ed, te\u010f u\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee sladk\u00e9 zapomn\u011bn\u00ed \u0161\u00edlenc\u016f je po\u017eehn\u00e1n\u00edm jen pro ty, kter\u00fdm se dostalo, \u017ee bylo ur\u010deno jen p\u00e1r \u0161\u0165astn\u00fdm du\u0161\u00edm, a Tom jednou z nich rozhodn\u011b nebyl. On byl odsouzen k v\u011b\u010dn\u00fdm vzpom\u00ednk\u00e1m a k s\u017e\u00edrav\u00e9mu pocitu viny, \u017ee zradil toho, jeho\u017e\u2026<\/p><\/div>\n

\n

„Tome?“<\/p><\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se, ot\u010de, \u0159\u00edkal jste n\u011bco?“<\/div>\n
\n

Bylo mu jedno, \u017ee se na n\u011bj up\u00edraly zmaten\u00e9 pohledy Josta i toho hocha. Bylo mu jedno naprosto v\u0161e. V okam\u017eiku, kdy se ale jeho o\u010di st\u0159etly s b\u00e1zliv\u00fdma o\u010dima barvy jantaru, slo\u017eil ve sv\u00e9 mysli p\u0159\u00edsahu. Odkud se v n\u011bm ten popud vzal, netu\u0161il, v\u011bd\u011bl jen, \u017ee ta p\u0159\u00edsaha m\u011bla pro n\u011bj tak nesm\u00edrn\u00fd v\u00fdznam, \u017ee by byl ochoten ob\u011btovat i s\u00e1m sebe, jenom aby ji dodr\u017eel, a to i p\u0159esto, \u017ee tohoto hocha neznal d\u00e9le ne\u017e pouh\u00fdch p\u011bt minut. A tak Tom Billovi v duchu odp\u0159\u00eds\u00e1hl, \u017ee se ho Bill nikdy nebude muset b\u00e1t a \u017ee mu Tom za \u017e\u00e1dn\u00fdch okolnost\u00ed, jak na duchu, tak i na t\u011ble, nikdy neubl\u00ed\u017e\u00ed. Za to, \u017ee se Bill narodil Tr\u00fcmperem a \u017ee byl Tom\u016fv otec bestie, p\u0159ece ten hoch nemohl. Nebyla to jeho vina, \u017ee byl Tom odsouzen k \u017eivotu v pekle a \u017ee mu ebenov\u00e1 \u010der\u0148 jeho vlas\u016f p\u0159ipom\u00ednala n\u011bkoho jin\u00e9ho. Nebylo toho moc, co by Tom mohl chlapci nab\u00eddnout, slitov\u00e1n\u00ed a zdvo\u0159ilost v\u0161ak pat\u0159ily k jedn\u011bm z m\u00e1la v\u011bc\u00ed, nad kter\u00fdmi m\u011bl svou kontrolu a jimi\u017e mohl obda\u0159ovat v\u0161echny ty, co si je v jeho o\u010d\u00edch zaslou\u017eili. V t\u00e9hle fra\u0161ce, kter\u00e1 se naz\u00fdv\u00e1 \u017eivotem, nebyl Tom konec konc\u016f tou jedinou ob\u011bt\u00ed. Dal\u0161\u00ed takovou ob\u011bt\u00ed se stal i Bill.<\/p><\/div>\n

\n

Chim\u00e9ra vzpom\u00ednek\u2026 hedv\u00e1bn\u00e9 vlasy jej \u0161imraj\u00ed na tv\u00e1\u0159i a z\u00e1van jejich sv\u011b\u017e\u00ed v\u016fn\u011b mu pronik\u00e1 do nosu\u2026 Tom se donutil pevn\u011b skousnout svou \u010delist a vypl\u00e9st se ze sp\u00e1r\u016f vidin, kter\u00e9 ho stahovaly pod hladinu, jako vodn\u00ed traviny v kaln\u00e9 t\u016fni ut\u00e1p\u011bj\u00ed kus d\u0159eva. Te\u010f nebyl ten prav\u00fd \u010das na to, aby klesl a\u017e ke dnu. Musel se udr\u017eet na hladin\u011b, kdy\u017e u\u017e ne kv\u016fli ni\u010demu jin\u00e9mu, tak alespo\u0148 proto, aby nedop\u0159\u00e1l sv\u00e9mu otci tu satisfakci. A tak se Tom zhluboka nadechl a sna\u017eil se vn\u00edmat slova, kter\u00e1 padala z \u00fast Davida Josta a s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou, co uplynula, mu jeho \u0159e\u010d d\u00e1vala \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed smysl.<\/p><\/div>\n

\n

~~~(*)~~~<\/strong><\/div>\n

\n

M\u011bs\u00edc byl skoro v \u00fapl\u0148ku.<\/p><\/div>\n

Tom st\u00e1l u okna sv\u00e9 lo\u017enice a d\u00edval se na t\u00e9m\u011b\u0159 dokonal\u00fd kotou\u010d st\u0159\u00edb\u0159it\u011b z\u00e1\u0159\u00edc\u00edho vesm\u00edrn\u00e9ho t\u011blesa. Proroctv\u00ed \u0159\u00edkalo, \u017ee v dob\u011b \u00fapl\u0148ku m\u011blo po\u010det\u00ed prob\u011bhnout leh\u010deji, a tak se snad pr\u00e1v\u011b proto nejv\u00edce svateb konalo v tomto lun\u00e1rn\u00edm obdob\u00ed. Tom v sob\u011b poci\u0165oval klid, kter\u00fd se mohl rozhostit jen v nitru toho, jen\u017e si byl v\u011bdom sv\u00e9ho ukr\u00fdvan\u00e9ho tajemstv\u00ed. Cht\u011bl se na m\u011bs\u00edc usm\u00e1t, ale jeho \u00fasm\u011bv byl zk\u0159iven omluvn\u00fdm posunkem, a tak si jen povzdychl. P\u0159em\u00e1hala ho \u00fanava. Celodenn\u00ed oslava se podepsala na jeho chatrn\u00fdch nervech a ticho, je\u017e v pokoji vl\u00e1dlo, te\u010f na n\u011bj po v\u0161em tom rozruchu svatebn\u00ed ceremonie a oslavn\u00e9 recepce p\u016fsobilo jako balz\u00e1m.<\/div>\n
\n

V Tomovi se us\u00eddlil p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit nez\u00e1jmu a nete\u010dnosti ke v\u0161emu, co kolem n\u011bj prob\u00edhalo. Odporn\u00e1 dor\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed chapadla jeho otce koneckonc\u016f nedos\u00e1hla d\u00e1le ne\u017e ke dve\u0159\u00edm jeho lo\u017enice. Tady byl v bezpe\u010d\u00ed. Pot\u00e9, co Jorg v pr\u016fb\u011bhu oslav m\u00e9n\u011b ne\u017e decentn\u011b nazna\u010dil, \u017ee je na\u010dase, aby se sezdan\u00fd p\u00e1r odebral do sv\u00fdch komnat a tam se za\u010dal v\u011bnovat sv\u00e9 man\u017eelsk\u00e9 povinnosti, Toma zamrazilo. Moc dob\u0159e si v\u0161iml, jak se na obli\u010dej\u00edch v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch za\u010daly objevovat v\u0161ev\u011bdouc\u00ed \u00fasm\u011bvy. N\u011bkte\u0159\u00ed se usm\u00edvali \u0161ibalsky, \u00fasm\u011bv jin\u00fdch prozrazoval zv\u011bdavost, ale st\u00e1le se je\u0161t\u011b pohyboval v mez\u00edch mravnosti. V\u0161ichni ostatn\u00ed v\u0161ak byli jako pijavice. Bylo jim zn\u00e1mo, co se bude brzy na novoman\u017eelsk\u00e9 posteli odehr\u00e1vat, a kdy\u017e se pod\u00edvali na Billa, stydliv\u00e9ho, zard\u011bl\u00e9ho Billa, p\u0159edstavovali si, jak se jeho stehna nejist\u011b rozev\u00edraj\u00ed, aby byl schopen pojmout mu\u017ee, kter\u00e9ho znal sotva dva m\u011bs\u00edce, a oddat se mu intimn\u011b tak, jak ho je\u0161t\u011b nikdy nikdo p\u0159edt\u00edm nem\u011bl. Poci\u0165ovali zal\u00edben\u00ed v jeho strachu, kter\u00e9mu se nemohl vyhnout, i v o\u010dek\u00e1van\u00e9 bolesti panice, ale z\u00e1rove\u0148 se i zalykali z\u00e1vist\u00ed nad t\u00edm, \u017ee tento mlad\u00edk shr\u00e1bl Kaulitzova d\u011bdice, kter\u00fd byl s\u00e1m velice pohledn\u00fd, ale p\u0159edev\u0161\u00edm by jim byl lukrativn\u00ed parti\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

Te\u010f jak tu st\u00e1l u okna v \u010dern\u00fdch kalhot\u00e1ch a sn\u011bhob\u00edl\u00e9 ko\u0161ili, v\u00e1zanku povolenou a voln\u011b vis\u00edc\u00ed kolem krku, nepoci\u0165oval sebemen\u0161\u00ed n\u00e1znak strachu a stejn\u011b tak nec\u00edtil ani chronickou nevolnost, kter\u00e1 ho neust\u00e1le sou\u017eila u\u017e \u0159adu let. Nemusel se b\u00e1t, proto\u017ee nebylo \u010deho, dnes v noci se nic st\u00e1t nemohlo. Bill se st\u00e1hl do koupelny a on se m\u011bl mezit\u00edm p\u0159evl\u00e9knout do ve\u010dern\u00edho \u00faboru, p\u0159esto s p\u0159evl\u00e9k\u00e1n\u00edm v\u00e1hal a ot\u00e1lel. Stihl se prozat\u00edm jen vysvl\u00e9knout ze smokingu, kter\u00fd te\u010f le\u017eel nedbale p\u0159ehozen\u00fd p\u0159es op\u011bradlo jednoho z mohutn\u00fdch k\u0159esel, je\u017e st\u00e1ly pobl\u00ed\u017e l\u016f\u017eka. Kdy\u017e op\u011bt vzhl\u00e9dl k inkoustov\u00e9 mod\u0159i no\u010dn\u00ed oblohy, povzdechl si nad dozn\u00e1n\u00edm, \u017ee dnes v noci se m\u011bs\u00edc zakulatil do \u00fapl\u0148ku opravdu zbyte\u010dn\u011b.<\/p><\/div>\n

\n

Z\u00e1mek dve\u0159\u00ed v koupeln\u011b cvakl a za Tomov\u00fdmi z\u00e1dy se ozvaly tich\u00e9 a v\u00e1hav\u011b se bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed kroky.<\/p><\/div>\n

„Tome\u2026?“ ozvalo se nesm\u011bl\u00e9 zavol\u00e1n\u00ed jeho chot\u011b.<\/div>\n
Oto\u010dil se. Neo\u010dek\u00e1val, \u017ee by p\u0159i spat\u0159en\u00ed chlapce mohl cokoliv poc\u00edtit, ale stejn\u011b tak, jako ji\u017e tolikr\u00e1t v pr\u016fb\u011bhu tohoto dne, i te\u010f s\u00e1m sebe p\u0159ekvapil, kdy\u017e ho zaplavil pocit soucitu a souzn\u011bn\u00ed. Bill p\u0159ed n\u00edm st\u00e1l v no\u010dn\u00ed r\u00f3b\u011b a sv\u00e9 t\u011blo obep\u00ednal huben\u00fdmi pa\u017eemi. Bylo vid\u011bt, jak se cel\u00fd chv\u011bje a jak udatn\u011b bojuje s t\u00edm, aby z\u016fstal st\u00e1t na nohou a nepoddal se sv\u00fdm podlamuj\u00edc\u00edm se kolen\u016fm. Tom ho znal u\u017e skoro dva m\u011bs\u00edce, ale a\u017e te\u010f si za\u010dal uv\u011bdomovat, \u017ee si Billa za tu dobu sv\u00fdm zp\u016fsobem opravdu obl\u00edbil. Nen\u00e1vid\u011bt toho chlapce stejn\u011b ani ne\u0161lo, ale to, co plavovlas\u00e9ho mlad\u00edka tak znenad\u00e1n\u00ed omr\u00e1\u010dilo, byla skute\u010dnost, \u017ee po tak dlouh\u00e9 dob\u011b naprost\u00e9 pr\u00e1zdnoty a nete\u010dnosti byl schopen n\u00e1hle poci\u0165ovat n\u00e1klonnost k druh\u00e9mu \u010dlov\u011bku.<\/div>\n
\n

„Nep\u016fjde\u0161 si lehnout?“ za\u0161eptal Bill.<\/p><\/div>\n

\n

Cht\u011blo se mu sm\u00e1t. Bill vypadal tak neskonale l\u00e1kav\u011b a p\u0159ita\u017eliv\u011b, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd jin\u00fd mu\u017e p\u0159i zdrav\u00fdch smyslech by si nemohl p\u0159\u00e1t v\u00edce. Kdokoliv jin\u00fd by na jeho m\u00edst\u011b musel pod\u011bkovat p\u00e1nu bohu za to \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 mu bylo sh\u016fry sesl\u00e1no, a odnesl by si Billa do postele i p\u0159es absurditu t\u00e9 situace, do kter\u00e9 je s\u0148atek z rozumu dostal. Ale pak si Tom v\u0161iml, jak jsou Billovy o\u010di zarudl\u00e9, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed mu do\u0161lo, \u017ee musel v koupeln\u011b plakat a z\u0159ejm\u011b i te\u010f je\u0161t\u011b se slzami st\u00e1le bojuje. Vypadal tak hrozn\u011b vyd\u011b\u0161en\u011b a muselo mu b\u00fdt i trapn\u011b. To Toma, kter\u00fd ve sv\u00e9m srdci b\u011bhem t\u00e9to kr\u00e1tk\u00e9 minuty s Billem dok\u00e1zal poc\u00edtit v\u00edce ne\u017e za posledn\u00ed t\u0159i uplynul\u00e9 roky, siln\u011b znepokojilo. C\u00edtil, co c\u00edtil, ale odvahu za\u010d\u00edt zji\u0161\u0165ovat, kde se v n\u011bm ty pocity sebraly, nem\u011bl.<\/p><\/div>\n

\n

Povzdechl si a pozvolna k n\u011bmu p\u0159istoupil. Kdy\u017e zvedl svou ruku a Billovu tv\u00e1\u0159 pohladil, chlapec zalapal po dechu a instinktivn\u011b ucukl.<\/p><\/div>\n

„Nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t,“ \u0159ekl mu Tom m\u00edrn\u00fdm t\u00f3nem hlasu. „Nic mezi n\u00e1mi nebude. Nic se nestane ani dnes v noci, ani kdykoliv jindy.“<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u00edm zamrkal a \u00fasta se mu pomalu pootev\u0159ela n\u011bm\u00fdm \u00fadivem. Jak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee pr\u00e1v\u011b v tomto okam\u017eiku ho Tom za\u010dal shled\u00e1vat tak \u00fachvatn\u00fdm, tak nevinn\u00fdm a tak dokonal\u00fdm, jako nikdy p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165\u2026“ vypravil ze sebe chlapec sotva znateln\u011b.<\/div>\n
Tom zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Sly\u0161el jsi dob\u0159e. Nebo chce\u0161 navrhnout n\u011bco jin\u00e9ho?“<\/div>\n
\n

Kdy\u017e se Bill rozplakal, Tom na to nebyl p\u0159ipraven. Ten hrdinsk\u00fd mal\u00fd Bill, to poslu\u0161n\u00e9 tak\u0159ka je\u0161t\u011b d\u00edt\u011b\u2026 Zvl\u00e1dal to v\u0161echno bravurn\u011b a\u017e dote\u010f, ale p\u0159i prvn\u00ed d\u00e1vce \u00falevy, kterou mu te\u010f Tom nab\u00eddl, se nakonec naprosto sesypal. Tom si ho bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed p\u0159ivinul na hru\u010f a sna\u017eil se ho zklidnit t\u00edm, \u017ee mu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl pomal\u00fdmi, vl\u00e1\u010dn\u00fdmi pohyby rukou po z\u00e1dech. Byl pro n\u011bj nezvyk n\u011bkoho t\u00edmto zp\u016fsobem obj\u00edmat a poci\u0165ovat teplo a z\u00e1chv\u011bvy jeho t\u011bla. Pod\u00edval se dol\u016f na sklopenou hlavu pokrytou \u010dern\u00fdmi vlasy\u2026 a iluze to byla t\u00e9m\u011b\u0159 dokonal\u00e1. Jeho prvn\u00ed reakce byla cht\u00edt Billa od sebe odstr\u010dit, pak si ale vzpomn\u011bl na slova sv\u00e9 p\u0159\u00edsahy a p\u0159itiskl si ho k sob\u011b je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Sna\u017eil se spojit jejich t\u011bla do tak jednolit\u00e9ho celku, jak to jen \u0161lo. Vinu nenesl Bill. Bill pot\u0159eboval podporu a pochopen\u00ed a Tom m\u011bl povinnost mu ji jako jeho man\u017eel poskytnout.<\/p><\/div>\n

Opakoval si tu v\u011btu po\u0159\u00e1d a po\u0159\u00e1d dokola jako mantru, a\u017e j\u00ed s\u00e1m za\u010dal beze zbytku v\u011b\u0159it.<\/div>\n
Nebyla to Billova vina.<\/div>\n
<\/p>\n

autor: Chayenne7<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: modrozelenka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Chayenne7 Dlouh\u00fdch sedm let m\u00e1m ve slo\u017ece prvn\u00edch \u0161est p\u0159elo\u017een\u00fdch kapitol t\u00e9hle naprosto \u00fa\u017easn\u00e9 pov\u00eddky, kterou napsala v letech 2008-9 ma\u010farsk\u00e1 autorka (u\u010ditelka angli\u010dtiny) Chayenne7. Cel\u00e1 ta l\u00e9ta je na THF v nejl\u00e9pe hodnocen\u00fdch a nejv\u00edce \u010dten\u00fdch pov\u00eddk\u00e1ch, tak\u017ee jsem byla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[694],"tags":[],"class_list":["post-713","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-scar-tissue"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/713","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=713"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/713\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=713"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=713"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=713"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}