{"id":7135,"date":"2012-01-09T16:00:00","date_gmt":"2012-01-09T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7116"},"modified":"2012-01-09T16:00:00","modified_gmt":"2012-01-09T15:00:00","slug":"dokonale-nedokonaly-svet-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/09\/dokonale-nedokonaly-svet-11\/","title":{"rendered":"Dokonale nedokonal\u00fd sv\u011bt 11."},"content":{"rendered":"
autor: Darkbeth<\/p>\n

<\/strong> Ahoj, tak tu m\u00e1te ode m\u011b dal\u0161\u00ed d\u00edl. Je mi jasn\u00e9, \u017ee jist\u00e9 osoby budou po tomto d\u00edlu tro\u0161ku na\u0161tvan\u00e9 \ud83d\ude00 ale nebojte, v\u0161ak v\u0161echno bude, jak m\u00e1, ale Bill se mus\u00ed nejprve hodn\u011b pou\u010dit. D\u011bkuju moc za p\u0159ede\u0161l\u00e9 koment\u00e1\u0159e, moc m\u011b pot\u011b\u0161ily a nemus\u00edm snad p\u0159ipom\u00ednat, \u017ee \u010d\u00edm v\u00edce koment\u00e1\u0159\u016f, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed motivace ps\u00e1t. \ud83d\ude09<\/p>\n

<\/em> „Opravdu si to nechcete je\u0161t\u011b rozmyslet?“ Zeptal se \u0159editel gymn\u00e1zia s vr\u00e1skou na \u010dele. Kaulitzova rodina v\u017edy p\u0159isp\u00edvala zna\u010dn\u00fdmi \u010d\u00e1stkami do fondu \u0161koly a p\u0159ij\u00edt o Billa znamenalo p\u0159ij\u00edt i o velk\u00e9 finance.<\/div>\n

„Ne, budu nyn\u00ed studovat soukrom\u011b,“ utvrdil ho ve sv\u00fdch slovech Bill a m\u00edrn\u011b se zhoupl na \u0161pi\u010dk\u00e1ch. Otravovalo ho to. M\u011bl b\u00fdt touto dobou u\u017e n\u011bkde jinde, a akor\u00e1t se zde zdr\u017eoval. „Pokud je to u\u017e v\u0161e, mohu u\u017e j\u00edt?“ Zeptal se a pod\u00edval se na hodinky. Ud\u011blat to jin\u00fd student, tak bude oso\u010den za nevhodn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed, ale Billovi by nikdo nikdy nic ne\u0159ekl.<\/div>\n
„Jist\u011b jen mi to tady podepi\u0161te,“ rezignoval \u0159editel a unaven\u011b se posadil do sv\u00e9ho k\u0159esla. Bill vyt\u00e1hl z obleku pero, a sp\u011b\u0161n\u011b se podepsal. Rozlou\u010dil se s p\u0159\u00edtomn\u00fdm u\u010ditelsk\u00fdm sborem, oto\u010dil se na podpatku a ode\u0161el. Nas\u00e1val atmosf\u00e9ru t\u00e9 \u0161koly. Byly doby, kdy tudy proch\u00e1zel bezstarostn\u011b. Bezstarostn\u011b. P\u0159i tom slov\u011b se ironicky u\u0161kl\u00edbl. Nikdy nebyl bezstarostn\u00fd. U\u017e odmali\u010dka musel na sv\u00fdch bedrech tahat ortel sv\u00e9ho rodu a sv\u00e9 rodiny. Te\u010f u\u017e \u017e\u00e1dnou rodinu nem\u011bl. Kdy\u017e se nad t\u00edm ale zamyslel… m\u011bl n\u011bkdy v\u016fbec n\u011bjakou rodinu? Dal se jeho otec pova\u017eovat za rodinu? Z\u00e1zem\u00ed? O tom velmi pochyboval.<\/div>\n
\n
My\u0161lenky se mu honily hlavou, ale najednou ho n\u011bjak\u00fd impulz donutil se zastavit. Tu\u0161il, kde se vyskytuje. Pomalu se oto\u010dil a st\u00e1l \u010delem ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 tak d\u016fv\u011brn\u011b znal. Kdy\u017e se zamyslel, tak vlastn\u011b m\u011bl d\u016fvod na n\u011b zaklepat. Jen\u017ee to ani nemusel. Dve\u0159e se samy prudce otev\u0159ely a na prahu st\u00e1l zkoprn\u011bl\u00fd Tom.<\/div>\n
„Pod\u00edvejme se. Pan Bill Kaulitz,“ u\u0161kl\u00edbl se pak Tom. Oba si vzpomn\u011bli na jejich prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Ano, to je m\u00e9 jm\u00e9no,“ odv\u011btil Bill a s\u00e1m pro sebe se usm\u00e1l. Moc dob\u0159e si to setk\u00e1n\u00ed pamatoval.<\/div>\n
„Pot\u0159ebujete n\u011bco?“ Zeptal se Tom, pokra\u010duj\u00edc v t\u00e9 h\u0159e.<\/div>\n
„Ano, tentokr\u00e1t ano. Pot\u0159ebuji potvrdit formul\u00e1\u0159, \u017ee jsem psychicky schopn\u00fd s\u00e1m soukrom\u011b studovat,“ odpov\u011bd\u011bl velice form\u00e1ln\u011b Bill a dal si z\u00e1le\u017eet na tom, aby v jeho slovech nebyla jedin\u00e1 citov\u00e1 zabarvenost.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Poj\u010fte d\u00e1l,“ \u0159ekl stejn\u011b chladn\u011b Tom a pustil ho dovnit\u0159. Tom p\u0159e\u0161el ke sk\u0159\u00edni a hledal ten spr\u00e1vn\u00fd formul\u00e1\u0159, zat\u00edmco se Bill usadil do zrovna ne moc pohodln\u00e9ho k\u0159esla a rozhl\u00ed\u017eel se po Tomov\u011b pracovn\u011b. Panoval tu celkem chaos od doby, kdy tu byl na posledy. Na stole spat\u0159il dne\u0161n\u00ed v\u00fdtisk novin a na tituln\u00ed str\u00e1nce op\u011bt svoji fotografii. P\u0159ekvapovalo ho, \u017ee to noviny st\u00e1le je\u0161t\u011b neomrzelo. Pro Georga to bylo p\u0159\u00edmo skv\u011bl\u00e9 a ani jemu trocha popularity nevadila. Ale jen do t\u00e9 chv\u00edle, kdy si uv\u011bdomil, jak moc mu hyzd\u00ed jeho soukrom\u00fd \u017eivot. Pokud je\u0161t\u011b v\u016fbec n\u011bjak\u00fd existoval.<\/p>\n

„Tady to je,“ ozval se po chv\u00edli Tom a vyru\u0161il tak Billa z \u00favah. Bill jen pozvedl hlavu, aby dal najevo, \u017ee v\u011bnuje Tomovi pozornost. „Mysl\u00edm, \u017ee potvrdit to nebude probl\u00e9m,“ dodal je\u0161t\u011b a zasedl za st\u016fl. Bill si nemohl pomoct, ale musel ho propalovat pohledem. Miloval ho. V\u011bd\u011bl to. A tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee on miluje jeho. Jen\u017ee n\u011bkdy nen\u00ed v\u0161echno tak jednoduch\u00e9. Zvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e milujete v\u00edce sebe. Jak se \u0159\u00edk\u00e1. P\u00fdcha p\u0159edch\u00e1z\u00ed p\u00e1d. Doslova. Bill si s pr\u00e1zdn\u00fdm v\u00fdrazem p\u0159evzal dokument a chystal se ke dve\u0159\u00edm, kdy\u017e ho ruka na klice zastavila.<\/div>\n

„Bille…“ \u0161eptl Tom a pohl\u00e9dl Billovi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Sbohem, Tome,“ \u0161pitl Bill a ode\u0161el. \u010cekali jste, \u017ee mu pote\u010de po tv\u00e1\u0159i slza, kterou budou n\u00e1sledovat stovky dal\u0161\u00edch? \u017de se slo\u017e\u00ed a padne Tomovi do n\u00e1ru\u010d\u00ed? Mo\u017en\u00e1 by to tak b\u00fdt mohlo, jen\u017ee to by to pak nebyl Bill Kaulitz. Ten jen hrd\u011b zvedl tv\u00e1\u0159, upravil si prsten na ruce a vydal se ke sv\u00e9mu autu. Ale p\u0159ece jenom… je\u0161t\u011b se oto\u010dil. Vlastn\u011b by m\u011bl b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd Tom. Jen\u017ee nebyl. Nedok\u00e1zal to. Na rozd\u00edl od Billa mu tekly slzy proudem.<\/p>\n

Bill st\u00e1l v honosn\u00e9m dom\u011b Georga Listinga. T\u011b\u017eko \u0159\u00edct, \u010d\u00ed d\u016fm byl lep\u0161\u00ed. Jestli Billa nebo Georga. Georg se jako ka\u017ed\u00fd ve\u010der povaloval na pohovce se sklenkou whisky v ruce. Bill ho jen pozoroval a p\u0159em\u00edtal, pro\u010d tak mlad\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd by m\u011bl kyp\u011bt \u017eivotem a energi\u00ed, je tak pr\u00e1zdn\u00fd a apatick\u00fd. Kdy\u017e se pod\u00edval do zrcadla, jako by ho uhodilo. Jako by ve sv\u00fdch o\u010d\u00edch spat\u0159il v\u00fdraz otce. M\u011bn\u00ed se v n\u011bj snad? P\u0159isedl si ke Georgovi a s\u00e1m si nalil skleni\u010dku. Dneska po n\u011bm Georg nevyj\u00ed\u017ed\u011bl. Byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Dr\u017eel v ruce knihu a melancholicky p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po jej\u00edm obalu.<\/div>\n

„M\u00e1\u0161 r\u00e1d Petrarcu?“ zeptal se Billa najednou.<\/div>\n
„P\u016fsob\u00ed na m\u011b moc melancholicky a beznad\u011bjn\u011b,“ pokr\u010dil rameny Bill, ale Georg se pohrdav\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„A nen\u00ed to snad to jedin\u00e9, co n\u00e1m zbylo? Poslouchej,“ za\u0161eptal Georg a otev\u0159el knihu.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
*M\u00edr nenach\u00e1z\u00edm, k v\u00e1lce s\u00edla nen\u00ed.<\/em><\/div>\n
A boj\u00edm se a douf\u00e1m, \u017ehnu, jsem led.<\/em><\/div>\n
Na nebe vzl\u00e9t\u00e1m, le\u017e\u00edm na t\u00e9 zemi;<\/em><\/div>\n
a v dlan\u00edch nic, obj\u00edm\u00e1m cel\u00fd sv\u011bt.<\/p>\n

V\u011bzn\u00ed, kdo neotev\u0159e, nezamkne mi;<\/em><\/div>\n

nechce mi vl\u00e1st, nesund\u00e1 smy\u010dku zp\u011bt.<\/em><\/div>\n
Smrt Amor ned\u00e1, pouta nesejme mi;<\/em><\/div>\n
nechce m\u011b \u017eiv\u00e9ho, nezprost\u00ed b\u011bd.<\/p>\n

Bez o\u010d\u00ed vid\u00edm, k\u0159i\u010d\u00edm bez jazyka;<\/em><\/div>\n

po zmaru prahnu, pomoc zakl\u00edn\u00e1m.<\/em><\/div>\n
Nen\u00e1vist k sob\u011b, l\u00e1sku k jin\u00e9 zas.<\/p>\n

Pasu se v bolestech a v sm\u00edch vzlyk\u00e1m.<\/em><\/div>\n

K \u017eivotu, k smrti stejn\u00fd odpor m\u00e1m –<\/em><\/div>\n
a v tomto stavu, pan\u00ed, jsme jen z v\u00e1s.<\/p>\n

<\/em><\/p>\n<\/div>\n

Georg zav\u0159el knihu a ponu\u0159e se u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 na l\u00e1sku, Georgu?“ zeptal se ho najednou Bill.<\/div>\n
„Nesm\u00edm na ni v\u011b\u0159it,“ \u0161eptl a upil ze skleni\u010dky.<\/div>\n
„Neptal jsem se, jestli sm\u00ed\u0161. Ale jestli v\u011b\u0159\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm,“ zachrapt\u011bl Georg a na chv\u00edli zkoprn\u011bl, ne\u017e zakroutil hlavou a odlo\u017eil knihu na stolek.<\/div>\n
„Co nen\u00e1vid\u00ed\u0161?“ zeptal se op\u011bt Bill. Takhle s Georgem nikdy nemluvili.<\/div>\n
„Pen\u00edze,“ odpov\u011bd\u011bl rozhodn\u011b Georg.<\/div>\n
„A… co miluje\u0161?“ vyzv\u00eddal Bill. \u010cekal, \u017ee ho Georg odp\u00e1lkuje, ale jeho reakce ho zasko\u010dila.<\/div>\n
„Tebe,“ za\u0161eptal Georg a vzhl\u00e9dl Billovi do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

*Francesco Petrarca, Sonety Lau\u0159e<\/p>\n

<\/em> autor: Darkbeth<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Darkbeth Ahoj, tak tu m\u00e1te ode m\u011b dal\u0161\u00ed d\u00edl. Je mi jasn\u00e9, \u017ee jist\u00e9 osoby budou po tomto d\u00edlu tro\u0161ku na\u0161tvan\u00e9 \ud83d\ude00 ale nebojte, v\u0161ak v\u0161echno bude, jak m\u00e1, ale Bill se mus\u00ed nejprve hodn\u011b pou\u010dit. D\u011bkuju moc za p\u0159ede\u0161l\u00e9 koment\u00e1\u0159e,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[444],"tags":[],"class_list":["post-7135","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dokonale-nedokonaly-svet"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7135","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7135"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7135\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7135"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7135"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7135"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}