{"id":7143,"date":"2012-01-08T14:00:00","date_gmt":"2012-01-08T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7124"},"modified":"2012-01-08T14:00:00","modified_gmt":"2012-01-08T13:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-27","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/08\/zeiten-andern-dich-27\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 27."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
R\u00e1no se na sebe pod\u00edv\u00e1m do zrcadla a najdu tam p\u0159esn\u011b to, co jsem o\u010dek\u00e1val po probd\u011bl\u00e9 noci. Jestli\u017ee jsem v\u010dera tvrdil po t\u0159ech hodin\u00e1ch sp\u00e1nku, \u017ee jsem v\u016fbec nespal, tak dnes to teprve nab\u00edr\u00e1 na t\u00e9 doslovn\u00e9 pravd\u011b. Celou noc jsem se p\u0159evaloval v posteli a sna\u017eil se vymazat ten tok my\u0161lenek. Bez \u00fasp\u011bchu.
Se z\u00edvnut\u00edm dojdu z koupelny do kuchyn\u011b, kde u\u017e sed\u00ed vesel\u00e1 babi\u010dka, a prozp\u011bvuje si s tichounce oz\u00fdvaj\u00edc\u00ed se p\u00edsni\u010dkou z r\u00e1dia.
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ neubr\u00e1n\u00edm se dal\u0161\u00edmu z\u00edvnut\u00ed. Projdu kolem okna, kde si pro zm\u011bnu v\u0161imnu d\u011bdy proch\u00e1zej\u00edc\u00edho se po zahrad\u011b. Nech\u00e1pu. A\u017e j\u00e1 budu v jejich v\u011bku, pochybuji, \u017ee budu vst\u00e1vat takhle r\u00e1no. Nedok\u00e1\u017eu si to p\u0159edstavit v m\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b.<\/p>\n

„Ahoj. U\u017e jsem se b\u00e1la, \u017ee t\u011b p\u016fjdu vzbudit.“
„Nespal jsem. Jen jsem se o to sna\u017eil. Celou noc,“ dosednu unaven\u011b na \u017eidli k ji\u017e p\u0159ipraven\u00e9mu \u010dern\u00e9mu \u010daji a jen se zad\u00edv\u00e1m na hrnek.
„Upekla jsem v\u010dera ve\u010der je\u0161t\u011b b\u00e1bovku. D\u011bda na n\u00ed m\u011bl chu\u0165. D\u00e1\u0161 si?“
„R\u00e1d, d\u011bkuju,“ p\u0159ik\u00fdvnu stroze s nezm\u011bn\u011bn\u00fdm pohledem.
„V\u010dera se v\u00e1m to s kamar\u00e1dem prot\u00e1hlo, \u017ee?“
„No,“ pl\u00e1n rozv\u00e9st v\u011btu sel\u017ee, tak\u017ee ji zakon\u010d\u00edm p\u0159esn\u011b tak kr\u00e1tce, jako za\u010dala, „jo.“
„V kolik jsi p\u0159i\u0161el?“ polo\u017e\u00ed p\u0159ede mne tal\u00ed\u0159ek s b\u00e1bovkou.
„Kolem des\u00e1t\u00e9.“
„A se\u0161 si jist\u00fd, \u017ee chce\u0161 j\u00edt takhle do \u0161koly?“
O\u010dima jen p\u0159ik\u00fdvnu a napiju se \u010daje.
„Vy jste n\u011bco pili v\u010dera?“ zept\u00e1 se na to, av\u0161ak dost opatrn\u011b. Ha, m\u011bla vid\u011bt Toma v sobotu.
„Ne, to ne.“
„To je dob\u0159e. Ne, \u017ee bych ti to zakazovala, ale kdy\u017e m\u00e1m te\u010f za tebe odpov\u011bdnost, to bych si od Gordona vyslechla,“ sna\u017e\u00ed se m\u011b trochu rozveselit, a tak alespo\u0148 trochu nazna\u010d\u00edm \u00fasm\u011bv a zakousnu se do b\u00e1bovky. „M\u011bl by sis posp\u00ed\u0161it.“ Vstane od stolu, pohlad\u00ed m\u011b s mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem kr\u00e1tce po tv\u00e1\u0159i a za\u010dne se v\u011bnovat rozd\u011blan\u00e9 pr\u00e1ci na kuchy\u0148sk\u00e9 lince.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Do \u0161koly se v\u00e1\u017en\u011b do\u0161our\u00e1m na posledn\u00ed chv\u00edli, a je\u0161t\u011b v\u00edc na posledn\u00ed chv\u00edli dojdu do t\u0159\u00eddy. Prvn\u00ed, co si zak\u00e1\u017eu, je pod\u00edvat se Tomov\u00fdm sm\u011brem, a je to taky to prvn\u00ed, co poru\u0161\u00edm. Sed\u00ed le\u017e\u00e9rn\u011b jeho stylem ve sv\u00e9 lavici a stejn\u011b tak pohodln\u011b kr\u00e1tce pozvedne pohled, kdy\u017e vejdu. Kdybych byl p\u0159i smyslech, byl bych schopn\u00fd se pousm\u00e1t jako on, ale toho j\u00e1 bohu\u017eel schopn\u00fd nejsem, tak\u017ee dopadnu do lavice a rychle si podep\u0159u hlavu, aby mi neupadla. Neupadla do tvrd\u00e9ho sp\u00e1nku. Ne, dnes u\u017e v\u00e1\u017en\u011b ve \u0161kole sp\u00e1t nesm\u00edm!<\/p>\n

„V\u0161e v po\u0159\u00e1dku, pane Tr\u00fcmper?“ zept\u00e1 se m\u011b profesor p\u0159i d\u011bjepise, kdy\u017e si state\u010dn\u011b hlavu podp\u00edr\u00e1m u\u017e cel\u00fdch dlouh\u00fdch p\u011bt hodin.
„V naprost\u00e9m,“ rychle p\u0159ik\u00fdvnu a ruce na okam\u017eik polo\u017e\u00edm na lavici. Jako by se v t\u00fd \u0161kole je\u0161t\u011b n\u011bco d\u011blo, p\u0159i \u010dem bych nutn\u011b musel b\u00fdt v pozoru. Opakuj\u00ed n\u00e1m l\u00e1tku, na kterou jsme stejn\u011b psali u\u017e minim\u00e1ln\u011b milion z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fdch p\u00edsemek, anebo n\u00e1s p\u0159ipravuj\u00ed na l\u00e1tku v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edm roce, a obzvl\u00e1\u0161t\u011b v tomhle bod\u011b mi je to fakt lhostejn\u00e9. Na\u0161t\u011bst\u00ed je tohle p\u0159edposledn\u00ed hodina, tak\u017ee se pl\u00e1nuji pak co nejrychleji sbalit, vyst\u0159elit dom\u016f, lehnout si alespo\u0148 na hodinu a v \u00fatulku tu hodinu holt pak nahradit.<\/p>\n

A kdy\u017e skute\u010dn\u011b dne\u0161n\u00ed z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fd zvonek zazn\u00ed, s velkou n\u00e1mahou nah\u00e1z\u00edm v\u011bci do ta\u0161ky, hod\u00edm ji p\u0159es rameno a loudav\u00fdm krokem se vyd\u00e1m vst\u0159\u00edc venkovn\u00edmu vzduchu. Rozmysl\u00edm si to na posledn\u00ed chv\u00edli a sto\u010d\u00edm to je\u0161t\u011b na z\u00e1chod. Je\u0161t\u011b tohle b\u0159\u00edm\u011b nav\u00edc, aby mne tr\u00e1pilo po cest\u011b dom\u016f, kdepak.
Venku se pak nadechnu a unaven\u011b vzhl\u00e9dnu. Hm, audi je d\u00e1vno pry\u010d. Kde jsou ty jeho \u0159e\u010di\u010dky o tom, \u017ee tu bude furt, kdy\u017e budu pot\u0159ebovat? Jak on m\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt, kdy j\u00e1 ho pot\u0159ebuji vid\u011bt? Hm?<\/p>\n

„Vypad\u00e1\u0161 unaven\u011b.“ Trhnut\u00edm se oto\u010d\u00edm za hlasem. „Vylekal jsem t\u011b? To jsem necht\u011bl.“
„Ne, jen… u\u017e to pros\u00edm t\u011b nikdy ned\u011blej,“ \u0159eknu se zrychlen\u00fdm dechem a rad\u011bji se kouknu je\u0161t\u011b jednou, \u017ee to, co stoj\u00ed vedle mne, je Tom. Skute\u010dn\u011b Tom, kter\u00fd je tu… bez auta? „Se\u0161 tady bez auta.“
„Nebyl jsem tu dnes autem. Mus\u00edm se cestou je\u0161t\u011b n\u011bkde zastavit.“
\u010ceho\u017e bych si r\u00e1no v\u0161iml, kdybych ne\u0161el jako m\u00e1toha a byl v\u016fbec r\u00e1d, \u017ee to, co vid\u00edm p\u0159ed sebou, je \u0161kola a ne fata morgana.<\/div>\n

„Aha.“ Co ale post\u0159ehnu je, \u017ee jeho kroky jdou s t\u011bmi m\u00fdmi. Super.
„Tome! Hej!“ Ozve se vol\u00e1n\u00ed n\u011bkde za n\u00e1mi. Tom je rychlej\u0161\u00ed, co se ohl\u00e9dnut\u00ed t\u00fd\u010de, jenom\u017ee kdy\u017e se oto\u010d\u00edm i j\u00e1, ho\u0159ce zapl\u00e1\u010du nad vynalo\u017een\u00fdm \u00fasil\u00edm. Kv\u016fli tomuhle jsem v\u00e1\u017en\u011b nemusel. „Chcem s tebou mluvit,“ dojdou k n\u00e1m m\u00edrn\u011b zad\u00fdchan\u00ed Georg s Gustavem. V\u0161imnou si ale taky, \u017ee j\u00e1 z\u016fstanu pevn\u011b st\u00e1t vedle n\u011bho a nem\u00e1m se k odchodu, tak\u017ee na m\u011b pokynou stylem, \u017ee cht\u011bj\u00ed s Tomem mluvit beze mne.<\/p>\n

„Tak mluvte,“ pokr\u010d\u00ed Tom rameny.
„A on?“ prstem Georg pouk\u00e1\u017ee na m\u011b a nasad\u00ed nevl\u00eddn\u00fd v\u00fdraz.
„V \u010dem je probl\u00e9m? Nechce\u0161, aby sly\u0161el tu nezaj\u00edmavost, kterou mi hodl\u00e1te sd\u011blit?“
„Ale…“ spust\u00ed zase Georg, pak ale umlkne a jen si n\u00e1s oba prohl\u00e9dne.
Potla\u010d\u00edm v sob\u011b m\u00edrnou nervozitu a s neznateln\u00fdm n\u00e1dechem se oto\u010d\u00edm. „Nestoj\u00edm o to sly\u0161et nic. J\u00e1 rad\u011bji p\u016fjdu,“ \u0159eknu sp\u00ed\u0161e jen k Tomovi a skute\u010dn\u011b se vyd\u00e1m od t\u00e9 trojice, kdy\u017e mne Tomova ruka zachyt\u00ed a zabr\u00e1n\u00ed mi v odchodu. Zaraz\u00edm se a lehce zamrk\u00e1m, ne\u017e se na n\u011bho odv\u00e1\u017e\u00edm pod\u00edvat. Ned\u00edv\u00e1 se na mne, ale jen zt\u011b\u017eka vydechne a druhou ruku str\u010d\u00ed do kapsy.
„Tak co je?“
„No jen jestli pojede\u0161 letos na kemp.“
„Pt\u00e1 se Andreas,“ dod\u00e1 Tom.
„Ne, ale Linda d\u011bl\u00e1 zase soupis, tak\u017ee by to u\u017e pot\u0159ebovala v\u011bd\u011bt.“
„Lind\u011b zavol\u00e1m. Je\u0161t\u011b n\u011bco?“
„Douf\u00e1m, \u017ee nehodl\u00e1\u0161 vz\u00edt \u010dern\u00fdho pasa\u017e\u00e9ra,“ \u0159ekne znechucen\u00fdm t\u00f3nem Gustav, a a\u010d sv\u016fj pohled up\u00edr\u00e1m jaksi do pr\u00e1zdna, poc\u00edt\u00edm ten jeho na mn\u011b. Mus\u00edm se p\u0159emlouvat, abych ml\u010del.
„No kv\u016fli v\u00e1m tam rozhodn\u011b nejezd\u00edm,“ \u0159ekne Tom, oto\u010d\u00ed se a teprve kdy\u017e pust\u00ed mou ruku a vzd\u00e1l\u00edme se p\u00e1r krok\u016f od t\u011bch dvou, promluv\u00ed.<\/p>\n

„Posp\u00edch\u00e1\u0161?“
„Vlastn\u011b jo. Cht\u011bl jsem se stav\u011bt je\u0161t\u011b doma a n\u011bco se sebou ud\u011blat, ne\u017e budu muset do \u00fatulku. V\u016fbec jsem dneska nespal.“ Dojde mi, \u017ee by to mohlo vypadat, jako by ta probd\u011bl\u00e1 noc byla kv\u016fli n\u011bmu, a proto je\u0161t\u011b rychle dod\u00e1m: „\u0160t\u011bkali tam v ulici celou noc psi.“
„Myslel jsem, \u017ee psi ti nevad\u00ed.“
„M\u00e1m je r\u00e1d, ale nejsem na to zvykl\u00fd. A v\u016fbec na ten \u0161um m\u011bsta a tak.“ Zakopnu o pozvednutou kostku na chodn\u00edku. Jen tak tak to ale ustoj\u00edm, kdy\u017e u\u017e m\u011b Tomova ruka zase jemn\u011b sv\u00edr\u00e1. „Sakra!“ vypadne ze m\u011b dvojsmysln\u011b a s v\u00fddechem se sna\u017e\u00edm p\u0159izp\u016fsobit zas ch\u016fzi.
„Ru\u0161ili t\u011b asi dostate\u010dn\u011b, kdy\u017e nejsi schopn\u00fd ani j\u00edt,“ usm\u011bje se Tom na m\u016fj \u00fa\u010det.
S \u00fa\u0161klebkem se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m. „\u0158\u00edk\u00e1 ten, co v sobotu sotva st\u00e1l.“
„Jedna jedna,“ zasm\u011bje se a ohl\u00e9dne se. „Mus\u00edm se odpojit, ale slib mi, \u017ee jsi schopn\u00fd doj\u00edt dom\u016f v po\u0159\u00e1dku,“ \u0161kodolib\u011b si m\u011b prohl\u00e9dne.
Nen\u00e1padn\u011b se mu ohl\u00e9dnu p\u0159es rameno. Z\u00e1kladn\u00ed \u0161kola? Fajn, m\u016f\u017ee b\u00fdt r\u00e1d, \u017ee nejsem schopn\u00fd ot\u00e1zky. „Nech se p\u0159ekvapit do z\u00edtra.“
„No pr\u00e1v\u011b, \u017ee kdy\u017e jsem t\u011b vid\u011bl r\u00e1no…“
Zavrt\u00edm s v\u00fddechem hlavou a s pousm\u00e1n\u00edm ho popostr\u010d\u00edm. „B\u011b\u017e u\u017e.“
Tom se \u0161ibalsky pousm\u011bje a ne\u017e se nad\u011bju, p\u0159it\u00e1hne si mne k sob\u011b bl\u00ed\u017ee, aby mne pol\u00edbil. Nadechnu se, kdy\u017e se na\u0161e rty zase vzd\u00e1l\u00ed a m\u00edrn\u011b se zamra\u010d\u00edm. „Pro\u010d jsi to ud\u011blal?“
„Myslel jsem, dodat ti trochu energie.“
„A taky sis JEN myslel, \u017ee na to m\u00e1\u0161 pr\u00e1vo, hm?“ kouknu na n\u011bj naoko opovr\u017eliv\u011b. On ale jen s pousm\u00e1n\u00edm pokr\u010d\u00ed rameny a s v\u00fdrazem, jako by \u0159\u00edkal „jen\u017ee te\u010f u\u017e nic nezm\u016f\u017ee\u0161“, se skute\u010dn\u011b vyd\u00e1 sm\u011brem k Z\u00e1kladn\u00ed \u0161kole.<\/p>\n

Doh\u00e1je! Je to Tom! Copak jsem se u\u017e do\u010dista pom\u00e1tl? \u010c\u00edm mi dal vlastn\u011b najevo, \u017ee se zm\u011bnil? T\u00edm, \u017ee to \u0159ekl? Jo, a ty mu, Bille, za\u010d\u00edn\u00e1\u0161 v\u011b\u0159it v\u0161echno! Sakra! Jestli\u017ee se sna\u017eil mi dodat trochu energie, docela se mu to povedlo, proto\u017ee se v\u00e1\u017en\u011b nec\u00edt\u00edm u\u017e tak stra\u0161n\u011b. On si se mnou v\u00e1\u017en\u011b d\u011bl\u00e1, co chce.
Dal\u0161\u00ed den u\u017e ve \u0161kole m\u00e1m dost energie, d\u00edky plnohodnotn\u00e9mu sp\u00e1nku. My\u0161lenky musely ustoupit p\u0159ed nast\u0159\u00e1danou \u00fanavou za dva dny. Ale u\u017e p\u0159i rann\u00edm p\u0159\u00edchodu do \u0161koly jsem byl uji\u0161t\u011bn, \u017ee dnes je m\u00e1 energie nepot\u0159ebn\u00e1. Alespo\u0148 ta energie, kter\u00e1 m\u011bla b\u00fdt vynalo\u017eena na odporov\u00e1n\u00ed Tomovi v jeho namy\u0161len\u00fdch proslovech. Ne dob\u0159e, nemysl\u00edm p\u0159\u00edmo namy\u0161len\u00e9, ale sv\u00fdm zp\u016fsobem by se to za to skoro dalo pova\u017eovat. A\u0165 tak \u010di tak, doty\u010dn\u00fd se ve \u0161kole nevyskytuje. K m\u00e9 sm\u016fle. Moment, k m\u00e9?<\/p>\n

V \u00fatulku je taky poklidn\u00fd den, a kdy\u017e u\u017e se k ve\u010deru pomalu chyst\u00e1m odej\u00edt dom\u016f, odchytne mne je\u0161t\u011b Helga.
„Volal mi Mark, \u017ee se vrac\u00ed u\u017e z\u00edtra r\u00e1no, tak\u017ee pr\u00fd ve \u010dtvrtek je\u0161t\u011b m\u00e1\u0161 p\u0159ij\u00edt, a v p\u00e1tek u\u017e by mi zas p\u0159i\u0161el pomoci on. Ale jist\u011b spolu je\u0161t\u011b budete mluvit ve \u0161kole. Mysl\u00edm, \u017ee by sis m\u011bl ud\u011blat voln\u00fd p\u00e1tek, tak moc \u010dasu jsi tady te\u010f str\u00e1vil.“
„To je v po\u0159\u00e1dku, d\u011blal jsem to v\u00e1\u017en\u011b r\u00e1d. Dob\u0159e, promluv\u00edm si je\u0161t\u011b s Markem. Tak se uvid\u00edme z\u00edtra,“ rozlou\u010d\u00edm se s \u00fasm\u011bvem a vyd\u00e1m se do stm\u00edvaj\u00edc\u00edho se m\u011bsta. Hm, v p\u00e1tek. Co bych tak mohl podniknout v p\u00e1tek? Zvykl jsem si u\u017e na to dennodenn\u00ed byt\u00ed ve m\u011bst\u011b a jist\u011b mi to krapet chyb\u011bt bude. Pravdou ale taky je, \u017ee v\u00edce mi chyb\u00ed Nelly s Gordonem. S \u00fasm\u011bvem se rozhodnu, \u017ee dom\u016f alespo\u0148 zavol\u00e1m, \u017ee jim p\u0159ijedu v p\u00e1tek u\u017e d\u0159\u00edve. Vyt\u00e1hnu mobil z kapsy a automaticky nacvak\u00e1m \u010d\u00edslo Gordona.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong> <\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam R\u00e1no se na sebe pod\u00edv\u00e1m do zrcadla a najdu tam p\u0159esn\u011b to, co jsem o\u010dek\u00e1val po probd\u011bl\u00e9 noci. Jestli\u017ee jsem v\u010dera tvrdil po t\u0159ech hodin\u00e1ch sp\u00e1nku, \u017ee jsem v\u016fbec nespal, tak dnes to teprve nab\u00edr\u00e1 na t\u00e9 doslovn\u00e9 pravd\u011b. Celou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7143","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7143","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7143"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7143\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7143"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7143"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7143"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}