{"id":7153,"date":"2012-01-06T16:00:00","date_gmt":"2012-01-06T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7134"},"modified":"2012-01-06T16:00:00","modified_gmt":"2012-01-06T15:00:00","slug":"doppelleben-47-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/06\/doppelleben-47-konec\/","title":{"rendered":"Doppelleben 47. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Tak, u\u017e i tady jsme se dostali ke konci, draz\u00ed. Chci v\u00e1m v\u0161em pod\u011bkovat za podporu, za koment\u00e1\u0159e, kter\u00e9 se sem tam objevily, proto\u017ee i kdy\u017e jich nebylo moc, j\u00e1 si v\u00e1\u017e\u00edm ka\u017ed\u00e9ho z nich, ani nev\u00edte, jak moc.
Pov\u00eddka Doppelleben je pro m\u011b prozat\u00edm m\u00fdm nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm (a nejdel\u0161\u00edm :D) d\u00edlem, a j\u00e1 jsem na n\u011bj py\u0161n\u00e1, tak douf\u00e1m, \u017ee alespo\u0148 \u010d\u00e1st radosti, kterou d\u011blal mn\u011b, d\u011blal i v\u00e1m. A z toho d\u016fvodu z\u00e1rove\u0148 douf\u00e1m, \u017ee se u p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed pov\u00eddky sejdeme znovu, nenech\u00e1m na sebe dlouho \u010dekat, to se nebojte. \ud83d\ude42 Je\u0161t\u011b jednou d\u00edky za v\u0161e a kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed. \ud83d\ude42
<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em> \"\"Sed\u011bl jsem na pohovce nama\u010dkan\u00fd mezi ostatn\u00edmi \u010dleny t\u00fdmu, kte\u0159\u00ed s n\u00e1mi oslavovali \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd konce na\u0161eho turn\u00e9. \u010cas ut\u00edkal mnohem rychleji, ne\u017e si kdokoli z n\u00e1s v\u016fbec dok\u00e1zal pomyslet, a d\u00edky tomu jsme te\u010f v\u0161ichni dr\u017eeli v ruce skleni\u010dku s alkoholem, abychom oslavili fakt, \u017ee z\u00edtra m\u016f\u017eeme dom\u016f.<\/div>\n

Napo\u0159\u00e1d.<\/p>\n

V\u010dera odpoledne, kdy\u017e jsme ob\u011bdvali, se toti\u017e zni\u010dehonic ozvali Georg s Gustavem s t\u00edm, \u017ee by s n\u00e1mi r\u00e1di probrali n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho. Po p\u016fl hodin\u011b chozen\u00ed kolem hork\u00e9 ka\u0161e z nich nakonec vypadlo, \u017ee by r\u00e1di skon\u010dili v kapele, proto\u017ee cht\u011bj\u00ed zalo\u017eit rodiny. P\u0159ekvapen\u011b jsem se pod\u00edval na Toma, jestli v tom n\u00e1hodou nem\u00e1 prsty, ale kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee je stejn\u011b p\u0159ekvapen\u00fd jako j\u00e1, znovu jsem se obr\u00e1til ke kluk\u016fm, kte\u0159\u00ed se za\u010dali p\u0159ekotn\u011b omlouvat. Tom je zastavil pouh\u00fdm zvednut\u00edm ruky a pomalu jim p\u0159evypr\u00e1v\u011bl rozhovor, kter\u00fd jsme spolu vedli my dva na za\u010d\u00e1tku turn\u00e9. Kdy\u017e pochopili, co se jim sna\u017e\u00ed \u0159\u00edct, p\u0159ekvapen\u011b z\u00edrali oni. Nedok\u00e1zali pochopit, pro\u010d jsme jim to ne\u0159ekli hned na za\u010d\u00e1tku, a to ani pot\u00e9, co jsem jim vysv\u011btlil, \u017ee nechci, aby v\u0161echna d\u016fle\u017eit\u00e1 rozhodnut\u00ed poch\u00e1zela ode m\u011b, a \u017ee jsem jim necht\u011bl zni\u010dit sen. Pot\u00e9, co jsme to je\u0161t\u011b hodinu podrobn\u011b rozeb\u00edrali, jsme se roze\u0161li do sv\u00fdch pokoj\u016f s kone\u010dn\u00fdm verdiktem, \u017ee skon\u010d\u00edme.<\/p>\n

Dne\u0161n\u00ed koncert byl velkolep\u00fd, na konci jsem se neubr\u00e1nil slz\u00e1m dojet\u00ed, proto\u017ee kdy\u017e jsem vid\u011bl ty tis\u00edce fanou\u0161k\u016f, do\u0161lo mi, co jsme pro n\u011b znamenali, a \u017ee jim nejsp\u00ed\u0161 zlom\u00edme srdce.<\/div>\n

„V\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“ zt\u011b\u017eka vedle m\u011b dosedl Tom, kdy\u017e se n\u011bkdo vytratil. Pro v\u011bt\u0161\u00ed pohodl\u00ed m\u011b objal kolem ramen a j\u00e1 byl vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee si m\u016f\u017eeme b\u00fdt tak bl\u00edzko.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ pousm\u00e1l jsem se. „Jen je hrozn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee to v\u0161echno doopravdy kon\u010d\u00ed.“<\/div>\n
„Vi\u010f? Ne\u010dekal jsem, \u017ee s t\u00edm kluci vyrukuj\u00ed. Vlastn\u011b by m\u011b ani nenapadlo, \u017ee o tom uva\u017euj\u00ed. Je to neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee? Budeme m\u00edt klid.“<\/div>\n
„Budeme si moct u\u017e\u00edvat, Tomi. Klidn\u011b m\u016f\u017eeme sp\u00e1t do t\u0159\u00ed odpoledne, proto\u017ee ve\u010der nebudeme m\u00edt \u017e\u00e1dn\u00fd koncert! \u017d\u00e1dn\u00e9 rozhovory, focen\u00ed, nic, Tomi. Prost\u011b jen my,“ nad\u0161en\u011b jsem k n\u011bmu vzhl\u00e9dl.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bychom si mohli promluvit i o t\u00e9 adopci,“ n\u011b\u017en\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
„To nesp\u011bch\u00e1, Tome. M\u00e1me \u010dasu!“ kr\u00e1tce jsem se zasm\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Bille!“ k\u0159ikl na m\u011b z p\u00f3dia David, tak jsem k n\u011bmu vzhl\u00e9dl. „Poj\u010f n\u00e1m \u0159\u00edct n\u011bco hezk\u00e9ho!“<\/div>\n
Skleni\u010dku s pit\u00edm jsem vrazil Tomovi do ruky, aby mi ji pohl\u00eddal, a poslu\u0161n\u011b jsem n\u00e1sledoval Davida, kter\u00fd u\u017e m\u011bl zna\u010dn\u011b upito – jen douf\u00e1m, \u017ee m\u00e1 za\u0159\u00edzen\u00fd odvoz. Kdy\u017e jsem se dotrm\u00e1cel k n\u011bmu, v\u0161ichni vzhl\u00e9dli k m\u00e9 mali\u010dkosti a \u010dekali, co se bude d\u00edt.<\/div>\n
„Ehm, dobr\u00fd ve\u010der v\u0161em! J\u00e1 v\u00edm, je to otrava poslouchat m\u011b tu te\u010f, ale v\u011b\u0159te mi, \u017ee z\u00edtra by byla mnohem v\u011bt\u0161\u00ed otrava poslouchat Davida st\u011b\u017euj\u00edc\u00edho si na to, \u017ee ho tu nikdo neposlouchal. Nicm\u00e9n\u011b, kdy\u017e u\u017e tu teda jsem, r\u00e1d bych v\u00e1m v\u0161em \u0159ekl p\u00e1r slov, ne\u017e se vytrat\u00edte. Za\u010dalo to p\u0159ed zhruba sedmi lety, kdy\u017e jsme jako patn\u00e1ctilet\u00ed vstoupili do hudebn\u00edho sv\u011bta sl\u00e1vy a valn\u00e1 v\u011bt\u0161ina z v\u00e1s p\u0159i tom byla s n\u00e1mi. Za\u017eili jste n\u00e1s jako mal\u00e9 rozjuchan\u00e9 d\u011bti s mizern\u00fdmi \u00fa\u010desy, i jako rozmazlen\u00e9 floutky s hv\u011bzdn\u00fdmi man\u00fdry, a spole\u010dn\u011b jsme to dopracovali a\u017e sem – k mlad\u00fdm mu\u017e\u016fm v podob\u011b Gustava a Georga, kte\u0159\u00ed jsou p\u0159ipraven\u00ed zalo\u017eit rodiny se sv\u00fdmi p\u0159\u00edtelkyn\u011bmi, a k o trochu otravn\u011bj\u0161\u00edm bratr\u016fm v podob\u011b m\u011b a Toma. I kdy\u017e, Tom nedosp\u011bl v\u016fbec,“ lehce jsem se zasm\u00e1l, kdy\u017e do sebe naklopil pan\u00e1ka. „Ale co je d\u016fle\u017eit\u00e9, ve stejn\u00e9m slo\u017een\u00ed, ve kter\u00e9m jsme za\u010dali, dnes i kon\u010d\u00edme, nikdo neubyl, co\u017e je pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9. Chci v\u00e1m v\u0161em pod\u011bkovat za kr\u00e1sn\u00e9 roky, kter\u00e9 jsme spolu za\u017eili, a douf\u00e1m, \u017ee to nen\u00ed naposledy, co se vid\u00edme. D\u00cdKY!“<\/p>\n

Ve chv\u00edli, kdy se ozval potlesk, jsem se nesna\u017eil zah\u00e1n\u011bt slzy. St\u00e1l jsem tam, obklopen\u00fd v\u0161emi t\u011bmi lidmi a ti\u0161e bre\u010del, vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee jsem mohl pro\u017e\u00edt sv\u016fj sen. Pomal\u00fdm krokem jsem zam\u00ed\u0159il k Tomovi, kter\u00fd na m\u011b \u010dekal pod p\u00f3diem, a pevn\u011b m\u011b objal. Nic nebylo lep\u0161\u00ed, ne\u017e v\u011bdom\u00ed, \u017ee i p\u0159es v\u0161echny konce jde Tom se mnou.<\/p>\n

***<\/p>\n

Ve chv\u00edli, kdy jsme ofici\u00e1ln\u011b ozn\u00e1mili konec kapely, strhlo se u\u010din\u011bn\u00e9 peklo. Po tiskov\u00e9 konferenci n\u00e1sledovaly des\u00edtky rozhovor\u016f a focen\u00ed, novin\u00e1\u0159i n\u00e1m byli spolu s fanou\u0161ky v pat\u00e1ch. Chodily n\u00e1m v\u00fdhru\u017en\u00e9 dopisy, fanou\u0161ci stanovali na pozemku, tud\u00ed\u017e soused\u00e9 n\u011bkolikr\u00e1t volali policii, ale rozhodn\u011b jsem jim to nem\u011bl za zl\u00e9. P\u00e1rkr\u00e1t se n\u00e1m s Tomem dokonce stalo, \u017ee n\u00e1s fanynky sledovaly i za j\u00edzdy autem, co\u017e nebylo zrovna bezpe\u010dn\u00e9 pro nikoho z n\u00e1s.<\/div>\n

Z toho stresu i nad\u00e1le moje t\u011blesn\u00e1 v\u00e1ha klesala, tak\u017ee jsem vypadal jako chod\u00edc\u00ed kostra, p\u0159i\u010dem\u017e Tom na tom nebyl o moc l\u00e9pe. V\u011bt\u0161inu \u010dasu jsme se prost\u011b jen pot\u00e1celi odnikud nikam a kon\u010dili u sebe v n\u00e1ru\u010d\u00ed, neschopni ni\u010deho.<\/p>\n

Te\u010f, po n\u011bkolika t\u00fddnech, se situace trochu zlep\u0161ila, ale na mou psychiku to moc nepomohlo, proto ka\u017ed\u00fd t\u00fdden doch\u00e1z\u00edm k l\u00e9ka\u0159ce, kter\u00e1 m\u011b pomalu vrac\u00ed do \u017eivota, zat\u00edmco Tom mi vrac\u00ed chu\u0165 k j\u00eddlu a \u017eivotu. P\u0159esto\u017ee m\u00e1 l\u00e9ka\u0159ka byla jedna z nejlep\u0161\u00edch v oboru, nedok\u00e1zala \u017e\u00e1dn\u00e9 z\u00e1zraky, na rozd\u00edl od Toma, jeliko\u017e on mi d\u00e1val v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9 – l\u00e1sku.<\/p>\n

„Tome, p\u0159em\u00fd\u0161lel jsi o tom, co te\u010f bude\u0161 d\u011blat s tou spoustou voln\u00e9ho \u010dasu?“ sedl jsem si mu na kl\u00edn, kdy\u017e jsme jednoho tich\u00e9ho odpoledne doob\u011bdvali.<\/div>\n

„Budu s tebou,“ n\u011b\u017en\u011b m\u011b pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Ne, myslel jsem pr\u00e1ci. Co chce\u0161 d\u011blat za pr\u00e1ci?“<\/div>\n
„Vlastn\u011b jsem v\u00e1\u017en\u011b uva\u017eoval o tom kurzu hran\u00ed na kytaru pro d\u011bti. Zd\u00e1 se mi to jako nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad ze v\u0161ech n\u00e1vrh\u016f, kter\u00e9 padly. Co ty?“<\/div>\n
„Nev\u00edm. V\u0161echno, nad \u010d\u00edm jsem uva\u017eoval, nakonec zastavilo u sl\u00e1vy, a tomu se chci vyhnout. Nejrad\u011bji bych z\u016fstal u zp\u011bvu, ale\u2026 v soukrom\u00ed.“<\/div>\n
„No, a kdy\u017e j\u00e1 budu m\u00edt kurzy kytary, co kdyby tys m\u011bl kurzy zp\u011bvu? Vyu\u017eili bychom studio, aby jen tak nepustlo. To nen\u00ed \u0161patn\u00fd n\u00e1pad, ne?“ objal m\u011b kolem pasu.<\/div>\n
„Nen\u00ed v\u016fbec \u0161patn\u00fd, ale boj\u00edm se, \u017ee bych nem\u011bl dostatek trp\u011blivosti s nimi, abych je u\u010dil. V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, nem\u00e1m trp\u011blivost ani s\u00e1m pro sebe. Ale co se studia t\u00fd\u010de, myslel jsem, \u017ee bychom ho mohli pronaj\u00edmat, v\u0161ichni bychom je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd p\u0159\u00edjem krom zisku z prodeje CD a tak uv\u00edtali. Ur\u010dit\u00e9 dny by se nechaly voln\u00e9 na ty kurzy, ale jinak je zbyte\u010dn\u00e9 nechat tu budovu pr\u00e1zdnou.“<\/div>\n
„Dobr\u00fd n\u00e1pad, to m\u011b ani nenapadlo,“ pok\u00fdval hlavou. „Ale myslel jsem na zadn\u00ed vr\u00e1tka. Mysl\u00edm, \u017ee by nebylo \u0161patn\u00e9 zalo\u017eit si spo\u0159en\u00ed, aby n\u00e1m ty pen\u00edze na \u00fa\u010dtu nest\u00e1ly, ale aby bylo alespo\u0148 n\u011bjak\u00e9 to procento, kter\u00e9 by n\u00e1m to n\u011bjak navy\u0161ovalo.“<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee by byla pot\u0159eba to zakl\u00e1dat. Kdy\u017e nebudeme rozhazovat na ka\u017ed\u00e9m rohu, tak to vydr\u017e\u00ed dost dlouho. Nav\u00edc m\u00e1me ten \u00fa\u010det po babi\u010dce, kter\u00fd m\u016f\u017eeme ve t\u0159iceti vybrat. Ale co, pro\u010d \u0159e\u0161it pen\u00edze te\u010f? \u010casu m\u00e1me je\u0161t\u011b spousty, ne\u017e to bude akutn\u00ed,“ obkro\u010dmo jsem na n\u011bj dosedl a l\u00edn\u011b se p\u0159is\u00e1l na jeho rty, kter\u00e9 jsem okam\u017eit\u011b navlh\u010dil sv\u00fdm jazykem. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b za\u010dal spolupracovat, pevn\u011b si m\u011b za zadek p\u0159it\u00e1hl co nejbl\u00ed\u017ee ke sv\u00e9mu kl\u00ednu. „Tomi,“ vzdychl jsem, kdy\u017e mi jednou rukou zajel pod tri\u010dko. „Ne tady, ne dnes. Poj\u010fme nahoru.“<\/p>\n

Beze slov se se mnou v n\u00e1ru\u010d\u00ed lehce zvedl, a ani\u017e by m\u011b ze sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de propou\u0161t\u011bl, pomal\u00fdm krokem m\u00ed\u0159il do na\u0161\u00ed lo\u017enice. B\u011bhem cesty m\u011b n\u011bkolikr\u00e1t op\u0159el o ze\u010f, aby mi mohl v\u011bnovat rychl\u00fd polibek, ne\u017e zase mohl pokra\u010dovat v cest\u011b, kterou jsem mu zna\u010dn\u011b st\u011b\u017eoval t\u00edm, \u017ee jeho krk byl pod neust\u00e1lou palbou m\u00fdch rt\u016f. P\u0159esto\u017ee jsem v\u016fbec nem\u011bl v pl\u00e1nu s n\u00edm dnes za\u010d\u00ednat jednu z t\u011bchto her, nakonec jsem byl r\u00e1d, kdy\u017e m\u011b polo\u017eil mezi hromadu pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f a n\u011b\u017en\u011b se na m\u011b polo\u017eil.<\/div>\n

Vz\u00e1p\u011bt\u00ed na to obkrou\u017eil jazykem m\u00e9 rty, \u010d\u00edm\u017e si \u017e\u00e1dal vstup za br\u00e1nu m\u00fdch zub\u016f, \u010demu\u017e jsem miler\u00e1d vyhov\u011bl. Sotva jsem rty jen o kousek rozev\u0159el, jeho jazyk mezi n\u011b okam\u017eit\u011b vklouznul a l\u00edn\u011b se za\u010dal propl\u00e9tat s m\u00fdm. Mezit\u00edm jsem rukama bloudil mezi na\u0161imi t\u011bly a sna\u017eil se n\u00e1s svl\u00e9knout, ani\u017e bychom se od sebe museli odpojit, co\u017e u Toma \u0161lo lehce, vzhledem k tomu, \u017ee m\u011bl ko\u0161ili, ale kdy\u017e jsem se cht\u011bl svl\u00e9knout j\u00e1, museli jsme se od sebe vzd\u00e1lit.<\/p>\n

„Pro\u010d se r\u00e1no vlastn\u011b obl\u00e9k\u00e1me?“ zamumlal Tom, kdy\u017e ze m\u011b sund\u00e1val kalhoty.<\/div>\n

„Abychom se v\u00edc t\u011b\u0161ili na chv\u00edli, kdy ze sebe to oble\u010den\u00ed sund\u00e1me, mil\u00e1\u010dku,“ l\u00edn\u011b jsem ho nohama objal kolem pasu, d\u00edky \u010demu\u017e se na\u0161e kl\u00edny srazily a j\u00e1 tlumen\u011b zast\u00e9nal.<\/div>\n
„Nezn\u00e1m kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edli, ne\u017e kdy\u017e t\u011b vid\u00edm nah\u00e9ho,“ za\u0161eptal zast\u0159en\u00fdm hlasem, pod kter\u00fdm by se mi jistojist\u011b podlomila kolena, kdybych v tu chv\u00edli st\u00e1l.<\/div>\n
„A j\u00e1, kdy\u017e splyneme v jedno t\u011blo,“ spokojen\u011b jsem se usm\u00e1l.<\/p>\n

Sklonil se ke mn\u011b na vzd\u00e1lenost minim\u00e1ln\u011b p\u00e1r milimetr\u016f a nosem se ot\u0159el o ten m\u016fj. P\u0159esto\u017ee to pro mnoh\u00e9 m\u016f\u017ee b\u00fdt prachoby\u010dejn\u00e9, pro m\u011b to gesto znamenalo n\u011b\u017en\u00e9 a tich\u00e9 vyzn\u00e1n\u00ed l\u00e1sky, kter\u00e9 m\u011b natolik p\u0159ekvapilo, \u017ee jsem Toma om\u00e1men\u011b objal kolem krku a stulil se mi pod rameno. U\u017e od za\u010d\u00e1tku jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle milov\u00e1n\u00ed bude jin\u00e9, ale v prvn\u00edch chv\u00edl\u00edch m\u011b nenapadlo, \u017ee by mohlo b\u00fdt tak odli\u0161n\u00e9 od v\u0161ech ostatn\u00edch, kter\u00e9 jsme spolu pro\u017eili. V okam\u017eiku, kdy do m\u011b poprv\u00e9 to odpoledne vstoupil, jsem se s hlavou zvr\u00e1cenou prohnul v z\u00e1dech, \u010deho\u017e Tom vyu\u017eil, aby m\u011b se v\u0161\u00ed pe\u010dlivost\u00ed pol\u00edbil na krk. Z hrdla mi unikl dal\u0161\u00ed hlubok\u00fd sten, kter\u00fd Toma jasn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dil o tom, \u017ee to, co d\u011bl\u00e1, d\u011bl\u00e1 zatracen\u011b dob\u0159e.<\/div>\n

Milovali jsme se velmi pomalu, Tom ka\u017ed\u00fd sv\u016fj p\u0159\u00edraz prodlu\u017eoval, ale ani jednou neopomn\u011bl narazit na mou prostatu, kter\u00e1 hlasit\u011b k\u0159i\u010dela slast\u00ed. B\u011bhem cel\u00e9ho aktu jsme si nezapomn\u011bli \u0161pitat d\u016fv\u011brn\u00e1 sl\u016fvka l\u00e1sky, zat\u00edmco na\u0161e zpocen\u00e1 t\u011bla po sob\u011b v\u00e1\u0161niv\u011b klouzala.<\/p>\n

***<\/p>\n

Dny, t\u00fddny, a dokonce i m\u011bs\u00edce plynuly ta rychle, \u017ee od ukon\u010den\u00ed kari\u00e9ry Tokio Hotel u\u017e si na n\u00e1s t\u00e9m\u011b\u0159 nikdo nevzpomn\u011bl. Samoz\u0159ejm\u011b, kdy\u017e jdeme s Tomem po ulici, p\u00e1rkr\u00e1t se stane, \u017ee n\u00e1s n\u011bkdo pozn\u00e1 a po\u017e\u00e1d\u00e1 n\u00e1s o podpis, sp\u00ed\u0161e n\u00e1m ale v\u011bnuj\u00ed mil\u00fd \u00fasm\u011bv a pokra\u010duj\u00ed d\u00e1l v ch\u016fzi, za co\u017e jsem jim neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 vd\u011b\u010dn\u00fd, proto\u017ee jsme se kone\u010dn\u011b mohli p\u0159estat maskovat, kdy\u017e jsme cht\u011bli j\u00edt do ulic. Nutno ale p\u0159iznat, \u017ee s postupuj\u00edc\u00edmi m\u011bs\u00edci mi vlasy kone\u010dn\u011b dorostly a\u017e do p\u016fli lopatek a j\u00e1 se tak mohl vr\u00e1tit ke sv\u00e9mu \u00fa\u010desu, kter\u00fd \u010dasto ozna\u010dovali za energick\u00fd, smysln\u00fd nebo sexy, neboli zkr\u00e1cen\u011b \u0159e\u010deno, vr\u00e1til jsem se k lehk\u00e9mu rozcuchu, kter\u00fd u\u017e si u m\u011b moc lid\u00ed nepamatovalo. Miloval jsem ty chv\u00edli, kdy jsem se skl\u00e1n\u011bl nad Tomem a on se mi v nich labu\u017enicky p\u0159ehraboval.<\/p>\n

No a co se Toma t\u00fd\u010de, splnil si sv\u016fj dal\u0161\u00ed sen v podob\u011b vyu\u010dov\u00e1n\u00ed prck\u016f v hran\u00ed na kytaru. D\u011bti ho doslova miluj\u00ed, stal se pro n\u011b modlou, pro co\u017e se neskute\u010dn\u011b nadchl a na ka\u017edou hodinu chod\u00ed p\u0159\u00edjemn\u011b nalad\u011bn, to sam\u00e9 i po skon\u010den\u00ed.<\/div>\n

Pot\u00e9, co jsem ho tolikr\u00e1t vid\u011bl j\u00edt dom\u016f naprosto \u0161\u0165astn\u00e9ho, jsem se nakonec nechal p\u0159emluvit, abych alespo\u0148 p\u00e1r hodin t\u00fddn\u011b cvi\u010dil s t\u011bmi drahou\u0161ky jejich rozv\u00edjej\u00edc\u00ed se talent, a nakonec jsem za to byl r\u00e1d, proto\u017ee Tom nelhal, kdy\u017e \u0159\u00edkal, \u017ee ho d\u011bti napl\u0148uj\u00ed l\u00e1skou, radost\u00ed a energi\u00ed. Brzy jsem si na hodiny dokonce navykl natolik, \u017ee jsem je za\u010dal poskytovat i v\u00edcekr\u00e1t t\u00fddn\u011b.<\/p>\n

A jinak, co se d\u011bt\u00ed t\u00fd\u010de, pomalu jsme s Tomem za\u010dali uva\u017eovat o adopci n\u011bjak\u00e9ho drobe\u010dka, p\u0159i\u010dem\u017e jsme m\u011bli mo\u017enost zav\u00edtat do jednoho z m\u00edstn\u00edch sirot\u010dinc\u016f a dokonale si n\u00e1s k sob\u011b p\u0159ipoutala sv\u00fdma modr\u00fdma o\u010dima sotva dvoulet\u00e1 hol\u010di\u010dka. Tomovi brzy do\u0161lo, \u017ee pr\u00e1v\u011b ji chci ve\u010der ukl\u00e1dat do post\u00fdlky a r\u00e1no ji probouzet, proto se tam za\u0161el optat, zda je mal\u00e1 pr\u00e1vn\u011b voln\u00e1 a po zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee je, za\u010dal d\u00e1vat dohromady v\u0161echny pot\u0159ebn\u00e9 pap\u00edry, ov\u0161em v\u0161echno tajn\u011b, abych o ni\u010dem nev\u011bd\u011bl. Bohu\u017eel pro n\u011bj ale byly nutn\u00e9 psychologick\u00e9 testy n\u00e1s obou, vzhledem k tomu, \u017ee \u017eijeme ve spole\u010dn\u00e9 dom\u00e1cnosti, tak\u017ee jeho p\u0159ekvapen\u00ed nevy\u0161lo, ale stejn\u011b jsem mu byl neskute\u010dn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd.<\/p>\n

Pr\u00e1v\u011b te\u010f jsme ka\u017ed\u00fdm dnem o\u010dek\u00e1vali rozhodnut\u00ed o p\u0159id\u011blen\u00ed d\u00edt\u011bte do p\u00e9\u010de, ale a\u0165 u\u017e bude rozhodnut\u00ed jak\u00e9koliv, nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ze v\u0161eho je, \u017ee jsme st\u00e1le spolu, \u017ee se milujeme, a \u017ee jsme zdrav\u00ed, a \u017ee spolu m\u016f\u017eeme \u010delit nep\u0159\u00edzniv\u00fdm n\u00e1strah\u00e1m \u017eivota, bok po boku, a\u017e do smrti.<\/div>\n

A pak, \u017ee poh\u00e1dky a \u0161\u0165astn\u00e9 konce neexistuj\u00ed.<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. Tak, u\u017e i tady jsme se dostali ke konci, draz\u00ed. Chci v\u00e1m v\u0161em pod\u011bkovat za podporu, za koment\u00e1\u0159e, kter\u00e9 se sem tam objevily, proto\u017ee i kdy\u017e jich nebylo moc, j\u00e1 si v\u00e1\u017e\u00edm ka\u017ed\u00e9ho z nich, ani nev\u00edte, jak moc.Pov\u00eddka<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[441],"tags":[],"class_list":["post-7153","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-doppelleben"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7153","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7153"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7153\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7153"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7153"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7153"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}