{"id":7155,"date":"2012-01-05T18:00:00","date_gmt":"2012-01-05T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7136"},"modified":"2012-01-05T18:00:00","modified_gmt":"2012-01-05T17:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-dream-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/05\/novel-of-dreams-my-dream-5\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Dream 5."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
TOM<\/p>\n

<\/strong> Dal\u0161\u00ed den jsem se na \u0161kolu vyka\u0161lal. Zkr\u00e1tka se mi tam necht\u011blo. Nejen kv\u016fli tomu, \u017ee jsem se moc nevyspal, ale tak\u00e9 kv\u016fli Brianovi. Nem\u011bl jsem chu\u0165 ho vid\u011bt, ani p\u0159i vyu\u010dov\u00e1n\u00ed, nato\u017e potom. Ur\u010dit\u011b by m\u011b tam nechal a cht\u011bl by n\u011bco \u0159e\u0161it. Rad\u011bji jsem z\u016fstal s Molly doma. Pak jsem za\u0161el do pr\u00e1ce, nakoupit a pot\u00e9 jsem se vr\u00e1til. V podstat\u011b jsem t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd den str\u00e1vil se sest\u0159i\u010dkou. Zd\u00e1lo se, \u017ee byla r\u00e1da, za co\u017e jsem byl nesm\u00edrn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd.<\/p>\n

V\u00edkend prob\u00edhal stejn\u00fdm zp\u016fsobem. Nav\u00edc m\u011bla m\u00e1ma n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m v pr\u00e1ci, \u017ee by se v\u010das nedostala dom\u016f kv\u016fli Molly, tak jsem s n\u00ed op\u011bt z\u016fstal doma. Nevadilo mi to. Vlastn\u011b jsem byl r\u00e1d. Pot\u0159eboval jsem trochu oddych. V\u011bt\u0161\u00ed starosti mi ov\u0161em d\u011blal m\u016fj sen. Le\u017eel jsem na t\u00e9 louce, co p\u0159edt\u00edm s Billem, jenom\u017ee Bill nedorazil. A\u0165 jsem d\u011blal, \u0159\u00edkal, p\u0159\u00e1l si cokoli, on zkr\u00e1tka nep\u0159i\u0161el. Kolem bylo pr\u00e1zdno, nec\u00edtil jsem ani jeho p\u0159\u00edtomnost. M\u011bl jsem pocit, jako bych spadl do d\u00edry zapomn\u011bn\u00ed a on u\u017e se mnou necht\u011bl m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho. Mo\u017en\u00e1 byl na\u0161tvan\u00fd, mo\u017en\u00e1 se urazil. Naposledy jsem se k n\u011bmu zachoval pom\u011brn\u011b hnusn\u011b, kdy\u017e jsem posp\u00edchal za Molly do reality. Ale co, je to jenom sen\u2026 Ach jo, n\u011bco mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee nen\u00ed. Ve skute\u010dnosti m\u011b to dost \u017eere a mrz\u00ed. Nem\u00e1m jak ho kontaktovat, kdy\u017e je to sen. Nev\u00edm, jak mu m\u00e1m \u0159\u00edct, \u017ee se omlouv\u00e1m a \u017ee bych ho cht\u011bl znovu vid\u011bt. Nejsp\u00ed\u0161 jsem ho ztratil nav\u017edy.<\/p>\n

Pond\u011bln\u00ed den ve \u0161kole byl nudn\u00fd. Byly to nejhor\u0161\u00ed dny z cel\u00e9ho t\u00fddne. P\u016fj\u010dil jsem si ve \u0161koln\u00ed knihovn\u011b kn\u00ed\u017eku o snech. Zaj\u00edmalo m\u011b p\u00e1r v\u011bc\u00ed ohledn\u011b Billa a m\u00fdch sn\u016f. Nikdy m\u011b nenapadlo si o snech n\u011bco p\u0159e\u010d\u00edst.<\/div>\n

„4. Sny neznamenaj\u00ed to, o \u010dem jsou\u2026 Bl\u00e1bl\u00e1\u2026 5. Ne v\u0161ichni maj\u00ed barevn\u00e9 sny\u2026 Taky nez\u00e1jem,“ listuji na dal\u0161\u00ed str\u00e1nku. „6. Sn\u00edme jen o tom, co zn\u00e1me nebo co jsme znali. – Na\u0161e sny jsou \u010dasto pln\u00e9 ciz\u00edch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed v nich maj\u00ed r\u016fzn\u00e9 \u00falohy. V\u00edte, \u017ee nejsou v\u00fdplodem va\u0161\u00ed mysli – jsou to tv\u00e1\u0159e skute\u010dn\u00fdch lid\u00ed, se kter\u00fdmi jste se v \u017eivot\u011b setkali, i kdy\u017e si na n\u011b nevzpom\u00edn\u00e1te. Ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s vid\u011bl v \u017eivot\u011b desetitis\u00edce tv\u00e1\u0159\u00ed, tak\u017ee m\u00e1me k dispozici bezpo\u010det typ\u016f, kter\u00e9 m\u016f\u017eeme ve snu vyu\u017e\u00edt.“ Hmm\u2026 Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Tak jak jsem si mohl vysn\u00edt Billa? Musel jsem ho u\u017e n\u011bkde vid\u011bt. N\u011bkdy jsem musel zahl\u00e9dnout jeho obli\u010dej. T\u00edm p\u00e1dem je to \u017eiv\u00fd \u010dlov\u011bk\u2026<\/em> St\u00e1hnu obo\u010d\u00ed, podrbu se na brad\u011b.<\/div>\n
\n
„Vezm\u011bte si pap\u00edry,“ \u0159ekne Brian najednou. Ve skute\u010dnosti jsem ani nev\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bco \u0159\u00edk\u00e1, nato\u017e co \u0159\u00edk\u00e1. P\u0159eto\u010d\u00edm zaduman\u011b na dal\u0161\u00ed str\u00e1nku.<\/div>\n
„Blablabla\u2026 9. 90 % sn\u016f zapomeneme. – V prvn\u00edch p\u011bti minut\u00e1ch po probuzen\u00ed polovinu sn\u016f zapomeneme. Za deset minut jich zcela ur\u010dit\u011b zapomeneme 90 %,“ p\u0159e\u010dtu si pro sebe. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee j\u00e1 si pamatuji ka\u017ed\u00fd okam\u017eik, co jsem s Billem sd\u00edlel.<\/em><\/div>\n
„Tome, vezm\u011bte si pap\u00edr, p\u00ed\u0161eme test,“ usly\u0161\u00edm nad sebou.<\/div>\n
„Co?“ vzhl\u00e9dnu dezorientovan\u011b.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148te si pros\u00edm \u010d\u00edst tu knihu a vezm\u011bte si pap\u00edr, p\u00ed\u0161eme test,“ \u0159ekne klidn\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Ehe? Odkdy se na vysok\u00fd p\u00ed\u0161ou testy?“ pozvednu nech\u00e1pav\u011b obo\u010d\u00ed a zav\u0159u kn\u00ed\u017eku. „Nikdy jsme \u017e\u00e1dn\u00fd nepsali.“<\/div>\n
„Jednodu\u0161e s v\u00e1mi pot\u0159ebuju napsat test, berte to jako fakt.“<\/div>\n
„Br\u00e1t to jako fakt? Nepot\u0159ebujeme napsat \u017e\u00e1dn\u00fd test. Nikdy jsme \u017e\u00e1dn\u00fd nepsali. Jde jenom o zkou\u0161ky a do t\u011bch m\u00e1me docela daleko,“ nam\u00edtnu. Ne \u017ee bych te\u010f cht\u011bl d\u011blat Brianovi dusno, ale zkr\u00e1tka tuhle n\u00e1hlou reakci nepob\u00edr\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, mus\u00ed\u0161 furt d\u011blat tlaky? Prost\u011b si vezmi pap\u00edr a budeme ps\u00e1t,“ \u0161\u0165ouchne do m\u011b Ben. Beze slova se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m.<\/div>\n
„Asi k tomu m\u00e1m d\u016fvod, kdy\u017e s v\u00e1mi chci ps\u00e1t. Nebudu o tom s nik\u00fdm z v\u00e1s diskutovat.“ Prej nebude diskutovat, hm. M\u011b by ale docela zaj\u00edmalo, pro\u010d to chce ps\u00e1t.<\/p>\n

<\/em> „V tom p\u0159\u00edpad\u011b bych r\u00e1d ten d\u016fvod znal,“ zad\u00edv\u00e1m se na Briana.<\/div>\n

„Nebudu o tom diskutovat, sta\u010d\u00ed?“ vydechne a pootev\u0159e rty.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ pozvednu ruce na znamen\u00ed, \u017ee se vzd\u00e1v\u00e1m. Kdy\u017e mi nen\u00ed schopn\u00fd \u0159\u00edct d\u016fvod, j\u00e1 nem\u00e1m d\u016fvod, pro\u010d to ps\u00e1t. P\u0159edn\u00e1\u0161ky nejsou povinn\u00e9, nemus\u00edm sem chodit. Sta\u010d\u00ed si opsat u\u010divo od n\u011bkoho jin\u00e9ho, kdo z\u00e1pisky m\u00e1. Pro\u010d asi n\u011bkte\u0159\u00ed do \u0161koly skoro v\u016fbec nechod\u00ed? P\u0159ep\u00ed\u0161ou si z\u00e1pisky od \u0161prt\u016f, nau\u010d\u00ed se to, a pak usp\u011bj\u00ed u zkou\u0161ek. Nikdy se v \u017e\u00e1dn\u00e9 hodin\u011b nepsal test. Nehodl\u00e1m to te\u010f m\u011bnit proto, \u017ee Brianovi jeblo. Samoz\u0159ejm\u011b to nen\u00ed nic proti n\u011bmu. Kdyby to ud\u011blal jak\u00fdkoli jin\u00fd u\u010ditel, zareagoval bych stejn\u011b. Otev\u0159u batoh a naskl\u00e1d\u00e1m si do n\u011bj v\u011bci. Pot\u00e9 si vezmu svoji kn\u00ed\u017eku o snech a zvednu se.<\/p>\n

„S dovolen\u00edm, pane profesore,“ po\u017e\u00e1d\u00e1m ho schv\u00e1ln\u011b slu\u0161n\u011b, pod\u00edv\u00e1m se mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed a \u010dek\u00e1m, jestli mi uhne z cesty, abych mohl odej\u00edt.<\/div>\n

„Kam jdete?“ zept\u00e1 se a st\u00e1le mi stoj\u00ed v cest\u011b.<\/div>\n
„To je tak n\u011bjak moje v\u011bc, v\u00edte, pane Wernere,“ u\u0161kl\u00edbnu se.<\/div>\n
„Pros\u00edm,“ uvoln\u00ed mi cestu.<\/div>\n
„Nashle,“ usm\u011bju se. Obejdu ho a odejdu z u\u010debny. Sednu si p\u0159ed \u0161kolou na font\u00e1nu a zap\u00e1l\u00edm si. Kdy\u017e skon\u010d\u00ed hodina, zvednu se a vr\u00e1t\u00edm se do \u0161koly. Klidn\u011b se loud\u00e1m chodbami \u0161koly. M\u00e1m nam\u00ed\u0159eno na dal\u0161\u00ed p\u0159edn\u00e1\u0161ku, tentokr\u00e1t u\u017e na\u0161t\u011bst\u00ed nem\u00e1me Briana. Projdu kolem u\u010debny, v kter\u00e9 jsme byli te\u010f. Zamysl\u00edm se, kde je dal\u0161\u00ed hodina. Ah, jsem debil\u2026<\/em> Oto\u010d\u00edm se a vyd\u00e1m se na druhou stranu. N\u00e1hle vyl\u00edtne z t\u00e9 t\u0159\u00eddy nasran\u00fd Brian. Jen se pobaven\u011b usm\u011bju, schv\u00e1ln\u011b ho velk\u00fdm obloukem obejdu a d\u00e1l si kr\u00e1\u010d\u00edm po chodb\u011b na dal\u0161\u00ed p\u0159edn\u00e1\u0161ku.<\/p>\n

„M\u016f\u017eu s tebou laskav\u011b mluvit?“ dojde ke mn\u011b rychle.<\/div>\n

„My si tyk\u00e1me, pane profesore?“ sto\u010d\u00edm k n\u011bmu pohled a sna\u017e\u00edm si udr\u017eet v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz. Vid\u00edm, jak se pokou\u0161\u00ed o tot\u00e9\u017e. Je\u0161t\u011b jsem ho snad nevid\u011bl takhle nasran\u00e9ho. Je docela sranda ho takhle vid\u011bt. Mus\u00edm uznat, \u017ee na\u0161tv\u00e1n\u00ed mu na sexappealu rozhodn\u011b neub\u00edr\u00e1.<\/div>\n
„Taky se mnou nejedn\u00e1\u0161 jako obvykle. Poj\u010f se mnou, pros\u00edm,“ \u0159ekne. Na \u010dele se mu tvo\u0159\u00ed vr\u00e1sky. Je napnut\u00fd a nerv\u00f3zn\u00ed, na\u0161tvan\u00fd.<\/div>\n
„Sorry, mus\u00edm na dal\u0161\u00ed hodinu,“ pokr\u010d\u00edm rameny. Zastav\u00edm a sleduji ho.<\/div>\n
„Jo, jdi, abys n\u00e1hodou n\u011bco nezame\u0161kal,“ proced\u00ed skrz zuby a zakrout\u00ed m\u00edrn\u011b hlavou.<\/div>\n
„T\u0159eba dal\u0161\u00ed p\u00edsemku, hm?“ pronesu jedovat\u011b. „Nikdy jsme \u017e\u00e1dn\u00fd testy nepsali. Ani s nik\u00fdm jin\u00fdm. M\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edct, co ti to zas jeblo?“ Nen\u00e1padn\u011b se rozhl\u00e9dnu kolem, zda n\u00e1s n\u011bkdo nepozoruje nebo neposlouch\u00e1.<\/div>\n
„Prost\u011b jsem to s v\u00e1mi cht\u011bl napsat, m\u011blo to b\u00fdt sp\u00ed\u0161 formou semin\u00e1rky. M\u00e1m na to pr\u00e1vo,“ zalo\u017e\u00ed si ruce na hrudi.<\/div>\n
„Hm, tak to budu m\u00edt nejsp\u00ed\u0161 p\u011btku, kterou stejn\u011b nikdo nebude p\u0159i zkou\u0161en\u00ed \u0159e\u0161it,“ zakrout\u00edm posm\u011b\u0161n\u011b hlavou. Fakt ho nech\u00e1pu. Chce na sebe upoutat pozornost?<\/em><\/div>\n
„Nikdy ses takhle nechoval. Kdo t\u011b to nau\u010dil, hm? Ten tv\u016fj\u2026 Bill?“ rozhod\u00ed rukama. Jenom nech\u00e1pav\u011b vydechnu. Bill? Co to m\u00e1 spole\u010dn\u00e9ho s Billem? A chov\u00e1m se jinak? Ne\u0159ekl bych\u2026 Mo\u017en\u00e1 trochu. Ale\u2026 Bo\u017ee, v\u00e1\u017en\u011b m\u011b zasko\u010dil. Pro\u010d mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1 Billa zrovna te\u010f? Bill je nic, je to sen, co\u017e mu ov\u0161em nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct. A hlavn\u011b je pry\u010d\u2026<\/em> Bolestiv\u011b se mi sev\u0159e hrudn\u00edk a trhan\u011b se nadechnu. Ml\u010d\u00edm. Nev\u00edm, co mu m\u00e1m \u0159\u00edct. Nem\u00e1m slov. Absolutn\u011b m\u011b zarazil. Je mi jedno, jak to bere, co si o tom mysl\u00ed. Vlastn\u011b m\u011b ani moc nezaj\u00edm\u00e1, \u017ee to zn\u00ed, jako by \u017e\u00e1rlil. Jde mi o Billa\u2026 Opustil m\u011b a j\u00e1 ho u\u017e nikdy neuvid\u00edm. Brian tak\u00e9 ml\u010d\u00ed.<\/p>\n

A\u017e po t\u00e9 trapn\u00e9 chvilce ticha sklop\u00ed hlavu. „Cht\u011bl jsem mo\u017en\u00e1 n\u011bco v\u00edc, ale te\u010f jsi to ty, kdo nechce\u2026“<\/div>\n

Ti\u0161e ho sleduji. Vyr\u00e1\u017e\u00ed mi dech ka\u017ed\u00fdm okam\u017eik st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc. A nejhor\u0161\u00ed na tom je, \u017ee to podivn\u011b bol\u00ed. C\u00edt\u00edm tupou bolest v hrudn\u00edku. Chci mu n\u011bco \u0159\u00edct, ale bezmocn\u011b pusu zav\u0159u. Jsem zmaten\u00fd. M\u00e1m ho r\u00e1d a te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee Bill byla pouh\u00e1 fantazie. Brian je mo\u017en\u00e1 n\u011bkdo, kdo mi m\u016f\u017ee d\u00e1t v\u00edc.<\/em> Uc\u00edt\u00edm tvo\u0159\u00edc\u00ed se knedl\u00edk v krku. Odvr\u00e1t\u00edm pohled, zav\u0159u o\u010di a pokus\u00edm se nep\u0159\u00edjemnost v krku polknout.<\/div>\n
„Ale\u2026 ale nevy\u010d\u00edt\u00e1m ti to. Hah, vlastn\u011b se ti ani nediv\u00edm,“ povzdechne a rozejde se pry\u010d.<\/div>\n
„Briane,“ hlesnu bezmocn\u011b a d\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Bo\u017ee m\u016fj, kdybych tak v\u011bd\u011bl, co m\u00e1m krucin\u00e1l d\u011blat.<\/em> Zalo\u017e\u00ed si ruce do kapes a oto\u010d\u00ed se ke mn\u011b. Rozhl\u00e9dnu se na chodb\u011b, ale jsou tu lidi. Frustrovan\u011b zakrout\u00edm hlavou a op\u0159u se z\u00e1dy o ze\u010f za sebou pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by m\u011b nohy neunesly. K\u00e9\u017e bych mohl alespo\u0148 n\u011bco ud\u011blat.<\/em> C\u00edt\u00edm se tak slab\u00fd a bezmocn\u00fd, jako posledn\u00ed dobou st\u00e1le \u010dast\u011bji. Bol\u00ed m\u011b, \u017ee mu ubli\u017euji. Nikdy bych nikomu necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit. Zvl\u00e1\u0161\u0165 ne n\u011bkomu, koho m\u00e1m r\u00e1d. A Briana r\u00e1d m\u00e1m. Po chvilce se ke mn\u011b rozejde.<\/p>\n

„V\u00e1\u017en\u011b bys nem\u011bl chvilku?“ vydechne. Beze slov k\u00fdvnu na souhlas a sklop\u00edm pohled. Pohod\u00ed lehce hlavou, abych jej n\u00e1sledoval. Odka\u0161lu si a pomalu se rozejdu za n\u00edm. Nevn\u00edm\u00e1m ani cestu. Jen se dr\u017e\u00edm jeho st\u00ednu. Nakonec skon\u010d\u00edme u n\u011bj v kabinetu. Z\u016fstanu st\u00e1t ml\u010dky u dve\u0159\u00ed.<\/div>\n

„Poj\u010f se posadit,“ poklepe na k\u0159eslo. Odlo\u017e\u00edm si batoh na zem, usad\u00edm se v k\u0159esle a obejmu si rukama hrudn\u00edk. Vy\u010dk\u00e1v\u00e1m, co se bude d\u00edt. Posad\u00ed se naproti mn\u011b a posune se po k\u0159esle v\u00edc ke mn\u011b. Za\u010dne si mnout dlan\u011b.<\/div>\n
„Tome, co se d\u011bje? Co se to mezi n\u00e1mi d\u011bje, hm?“<\/div>\n
„\u2026nev\u00edm,“ vydechnu. Odlep\u00edm pohled od jeho rukou a upnu ho k jeho o\u010d\u00edm.<\/div>\n
Pohlad\u00ed m\u011b n\u011b\u017en\u011b po tv\u00e1\u0159i a pohled mi op\u011btuje. „J\u00e1 jsem hajzl, jsem d\u011bvka\u0159\u2026 Nejsem pro tebe ten prav\u00fd. Ale pokud c\u00edt\u00ed\u0161 n\u011bco v\u00edc, \u0159ekni mi to. J\u00e1\u2026 nechci t\u00e1pat.“<\/div>\n
„Je fajn to sly\u0161et narovinu,“ \u0161eptnu a uhnu pohledem. M\u00e1m ho r\u00e1d, ale nev\u00edm, jak\u00fdm zp\u016fsobem p\u0159esn\u011b. Nerad bych, aby si z toho ud\u011blal \u0161patn\u00fd z\u00e1v\u011br. J\u00e1 s\u00e1m v tom nem\u00e1m jasno.<\/p>\n

Pro\u010d mus\u00ed b\u00fdt v\u0161echno tak slo\u017eit\u00e9? M\u00e1m pocit, \u017ee mu ubli\u017euji, a on tu najednou vyrukuje s t\u00edm, \u017ee je d\u011bvka\u0159. Bezva. Hned se c\u00edt\u00edm l\u00edp a m\u00e1m ve v\u0161em jasno.<\/p>\n

<\/em> „J\u00e1 v\u00edm, jak\u00fd jsem. L\u00e9pe \u0159e\u010deno, sp\u00ed\u0161 jsem byl. N\u011bco se zm\u011bnilo, n\u011bco jsi zm\u011bnil\u2026“<\/div>\n

„J\u00e1? Co jsem zm\u011bnil?“ nech\u00e1pu.<\/div>\n
„Zm\u011bnil jsi m\u011b,“ usm\u011bje se tro\u0161ku. Wow, to bych ne\u010dekal. J\u00e1 ho zm\u011bnil? Zaj\u00edmalo by m\u011b k \u010demu\u2026<\/em><\/div>\n
„Jsi tak patetick\u00fd,“ zakrout\u00edm se sm\u00edchem hlavou.<\/div>\n
„Ne, Tome,“ chytne m\u011b za ruku. Zad\u00edv\u00e1m se na ni, a pot\u00e9 se ho p\u0159ichyt\u00edm. Zvednu se z k\u0159esla a p\u0159istoup\u00edm k n\u011bmu.<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026 co bude d\u00e1l?“ zept\u00e1m se polohlasem. Hned pohledem vyjede nahoru, aby na m\u011b vid\u011bl.<\/div>\n
„Nem\u00e1m p\u0159\u00edm\u00e9 pl\u00e1ny. Jen\u2026 cht\u011bl bych b\u00fdt s tebou,“ broukne a vyjede mi rukama na boky. Cht\u011bl by to zkusit. Chce b\u00fdt se mnou. Tak\u017ee sv\u00fdm zp\u016fsobem mu na mn\u011b mus\u00ed z\u00e1le\u017eet. Zvl\u00e1\u0161tn\u011b m\u011b to h\u0159eje v b\u0159i\u0161e. Na Billa zapomenu, je to jen Sen. Nic v\u00edc, nic m\u00ed\u0148.<\/em><\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ pousm\u011bju se. „M\u016f\u017eeme to zkusit. Ale neo\u010dek\u00e1vej ode m\u011b, \u017ee se budu chovat ve \u0161kole slu\u0161n\u011bji. Ty,“ uk\u00e1\u017eu na n\u011bj pobaven\u011b prstem a usad\u00edm se mu do kl\u00edna, „nem\u00e1\u0161 \u017e\u00e1dn\u00e9 pr\u00e1vo n\u00e1m d\u00e1vat testy.“<\/div>\n
„Ale ano, m\u00e1m,“ broukne a usad\u00ed si m\u011b na sebe. Obejme m\u011b kolem pasu a d\u00edv\u00e1 se na m\u011b.<\/div>\n
„Te\u010f up\u0159\u00edmn\u011b\u2026“ omot\u00e1m mu ruce kolem krku, „k \u010demu ti to bylo? Pro\u010d jsi to ud\u011blal? Stejn\u011b to nem\u00e1 na zkou\u0161en\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd vliv.“<\/div>\n
„Mus\u00edme to \u0159e\u0161it?“ pomlask\u00e1 si a p\u0159itiskne si m\u011b v\u00edc k sob\u011b. „Chyb\u011bl jsi mi,“ po\u0161ept\u00e1. P\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm se k jeho rt\u016fm a zlehka se o n\u011b ot\u0159u.<\/p>\n

„Stejn\u011b v\u00edm, \u017ees to ud\u011blal proto, \u017ee jsem ned\u00e1val pozor,“ \u0161eptnu a l\u00edbnu ho na horn\u00ed ret. „\u0160tvalo t\u011b to.“<\/div>\n

„Byl to jeden z d\u016fvod\u016f, ale nechme te\u010f test testem,“ zajede mi pod tri\u010dko a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f m\u011b pohlad\u00ed po nah\u00fdch z\u00e1dech.<\/div>\n
„Co bys cht\u011bl rad\u011bji d\u011blat? Tedy krom\u011b toho fl\u00e1k\u00e1n\u00ed se tady,“ zasm\u011bju se. Zhoupnu se mu v kl\u00edn\u011b a p\u0159itisknu se k n\u011bmu, abych mu mohl b\u00fdt co nejbl\u00ed\u017ee.<\/div>\n
„B\u00fdt tu s tebou a\u2026“ za\u010dne m\u011b l\u00edbat. Se sm\u00edchem se odtrhnu a slezu z n\u011bj. Dojdu zamknout, rovnou si sund\u00e1m triko a vr\u00e1t\u00edm se k n\u011bmu.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee tu m\u00e1\u0161 n\u011bkde kondom,“ usm\u011bju se. Rozepnu si kalhoty a pot\u00e9, co ze m\u011b spadnou, je kopnu stranou. „Tak?“<\/div>\n
Skousne si spodn\u00ed ret a sv\u016fdn\u011b se usm\u011bje. P\u0159it\u00e1hne si m\u011b za boky k sob\u011b a hlavu si polo\u017e\u00ed na moje b\u0159icho. „Jsi n\u011bjakej\u2026 divokej,“ l\u00edbne m\u011b na podb\u0159i\u0161ek.<\/div>\n
„S tebou v\u017edycky,“ za\u0161ept\u00e1m a pohlad\u00edm ho ve vlasech. Brian m\u011b za\u010dne l\u00edbat, tak zaklon\u00edm hlavu a odd\u00e1m se mu.<\/p>\n

Po pr\u00e1ci jsem \u0161el je\u0161t\u011b do kr\u00e1mu, jeliko\u017e jsem Molly sl\u00edbil, \u017ee j\u00ed po cest\u011b koup\u00edm n\u011bjak\u00e9 sladkosti. Vykra\u010doval jsem si vesele po chodn\u00edku. Zd\u00e1lo se, \u017ee v\u0161e u\u017e se lep\u0161\u00ed. Molly bylo jak\u017etak\u017e dob\u0159e, s Brianem bylo v\u0161e fajn, dokonce lep\u0161\u00ed ne\u017e d\u0159\u00edve. Jedin\u00e9, co mi st\u00e1le chyb\u011blo, byl Bill. Ale d\u00edky t\u011bm v\u011bcem, kter\u00e9 m\u011b d\u011blaly \u0161\u0165astn\u00fdm, se to n\u011bjak vyrovnalo, a j\u00e1 na to nemusel tolik myslet. N\u00e1hle se mi v kapse rozezvon\u00ed iPhone. Za\u0161trach\u00e1m v n\u00ed a p\u0159ijmu hovor.<\/div>\n

„Ano?“<\/div>\n
„Ahoj, Tomi,“ ozve se z telefonu Molly.<\/div>\n
„Ahoj, brou\u010dku. Copak, \u017ee mi vol\u00e1\u0161? D\u011bje se n\u011bco?“ zept\u00e1m se pon\u011bkud zasko\u010den\u011b. Nikdy se nestalo, aby mi volala.<\/div>\n
„Ne, ne, jen ti chci \u0159\u00edct, abys mi koupil ty gumov\u00fd medv\u00eddky,“ zasm\u011bje se.<\/div>\n
„Jasn\u011b, jasn\u011b. U\u017e je m\u00e1m, neboj se,“ usm\u011bju se a zavrt\u00edm hlavou. Kdy\u017e se star\u00e1 o sladkosti, mus\u00ed j\u00ed b\u00fdt nejsp\u00ed\u0161 dob\u0159e. „Jsi doma u\u017e sama, nebo maminka je je\u0161t\u011b tam?“<\/div>\n
„Je v koupeln\u011b. Zase si bzu\u010d\u00ed vlasy,“ zachichot\u00e1 se. Za\u010dnu se sm\u00e1t s n\u00ed. Mamka pou\u017e\u00edv\u00e1 kulmu a Molly tomu \u0159\u00edk\u00e1 bzu\u010den\u00ed. Je to rozko\u0161n\u00fd. Po celou cestu jsem se d\u00edval sp\u00ed\u0161 pod nohy a vn\u00edmal, co mi sest\u0159i\u010dka blekot\u00e1 do telefonu, proto jsem si nemohl v\u0161imnout protijdouc\u00edho. Vrazil jsem do n\u011bj.<\/p>\n

„Je\u017ei\u0161marja, pardon. Ned\u00edval jsem se na cestu. Moc se omlouv\u00e1m,“ vyhrknu ze sebe hned vylekan\u011b omluvu a pod\u00edv\u00e1m se na doty\u010dn\u00e9ho. Jako by m\u011b v tu chv\u00edli n\u011bkdo pra\u0161til do hlavy. Pronikav\u00fd pohled \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed pod vrstvou \u010dern\u00fdch l\u00ed\u010didel se do m\u011b zap\u00edchl jako n\u016f\u017e. Upust\u00edm z ruky iPhone a zara\u017een\u011b vydechnu. To snad nen\u00ed mo\u017en\u00e9. J\u00e1 u\u017e v\u00e1\u017en\u011b bl\u00e1zn\u00edm.<\/em><\/div>\n

„Sakra, co d\u011bl\u00e1\u0161?“ vyjede na m\u011b a sjede si m\u011b cel\u00e9ho pohledem. Zamra\u010d\u00ed se, kdy\u017e se mi pod\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. Co to\u2026 Bo\u017ee m\u016fj\u2026 V\u017edy\u0165\u2026 Proboha\u2026 J\u00e1\u2026 Je\u017ei\u0161\u2026<\/em><\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1\u2026 Bille,“ vykokt\u00e1m ze sebe. Nejsem schopn\u00fd se ani nadechnout, nato\u017e souvisle p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/div>\n
„Pros\u00edm? My se snad zn\u00e1me?“ zamra\u010d\u00ed se v\u00edc. Co to d\u011bl\u00e1?<\/em><\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee\u2026 jo, jo. V\u017edy\u0165\u2026 Jak-jak ses tu vzal?“ hlesnu a zhluboka se nadechnu, abych si okysli\u010dil mozek. Sehnu se pro iPhone a znovu se narovn\u00e1m. Za\u010dnu si ho pozorn\u011b prohl\u00ed\u017eet. Vypad\u00e1 \u00fapln\u011b stejn\u011b jako v m\u00fdch snech, kdy\u017e opomenu tu b\u00edlou z\u00e1\u0159i kolem n\u011bj. M\u00e1 stejnou sametovou k\u016f\u017ei a jeho rty i o\u010di\u2026 „Bo\u017ee, Bille! Jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee se mi splnilo p\u0159\u00e1n\u00ed!“ zaje\u010d\u00edm nad\u0161en\u011b, jako bych se a\u017e te\u010f probral. Sko\u010d\u00edm mu kolem krku a pevn\u011b ho obejmu. Uc\u00edt\u00edm, jak se oklepe. Hned se ode m\u011b odt\u00e1hne.<\/p>\n

„Co to, zatracen\u011b, d\u011bl\u00e1\u0161? Nesahej na m\u011b!“ vyjekne a odstr\u010d\u00ed m\u011b od sebe. „Co si to, sakra, dovoluje\u0161?“<\/div>\n

„Ale v\u017edy\u0165\u2026 Bille,“ vyd\u00e1m ze sebe nech\u00e1pav\u011b. „To jsi\u2026 To jsi po\u0159\u00e1d na\u0161tvan\u00fd? J\u00e1 se omlouv\u00e1m, j\u00e1 musel za Molly a\u2026“ P\u0159eru\u0161\u00ed m\u011b sv\u00fdm k\u0159ikem.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 m\u011b obt\u011b\u017eovat! V \u017eivot\u011b jsem t\u011b nevid\u011bl! Nech\u00e1pu, co ode m\u011b chce\u0161. N\u011bkam si zajdi!“ poklepe si zlehka na \u010delo. Sev\u0159e se mi bolestiv\u011b hrudn\u00edk. Ten jeho opovr\u017eliv\u00fd pohled a ten odstup, jak\u00fd si dr\u017eel, jako bych byl snad pra\u0161iv\u00fd. V o\u010d\u00edch m\u011b za\u010dnou \u0161t\u00edpat slzy.<\/div>\n
„Kde je m\u016fj Bill? Tohle nejsi ty,“ hlesnu p\u0159es knedl\u00edk v krku a jemn\u011b ho vezmu za ruku. Sna\u017e\u00edm se naj\u00edt sv\u00e9ho Billa v t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00edch, ale nikde ho nevid\u00edm. Je tam jen pusto a chladno. Ucukne a vytrhne se mi.<\/div>\n
„Co na m\u011b chmat\u00e1\u0161?!“ vyjekne. „Ty jsi cvok, ne? Co si to v\u016fbec dovoluje\u0161? Nech m\u011b!“ vydechne rozho\u0159\u010den\u011b a podez\u00edrav\u011b si m\u011b prohl\u00e9dne. „Sakra, co tu v\u016fbec s tebou d\u011bl\u00e1m,“ odfrkne si a opovr\u017eliv\u011b zakrout\u00ed hlavou. Ud\u011bl\u00e1 n\u011bkolik krok\u016f ode m\u011b, aby mi dal najevo, jak se mu hnus\u00edm. Do srdce se mi zabodne n\u016f\u017e s p\u011bkn\u011b ostr\u00fdm hrotem.<\/p>\n

Tenhle \u010dlov\u011bk nem\u00e1 s m\u00fdm Billem nic spole\u010dn\u00e9ho, jen obli\u010dej. N\u011bkde jsem ho nejsp\u00ed\u0161 potkal, zapamatoval jsem si jeho obli\u010dej a ve snu si pot\u00e9 vysnil jeho vlastnosti. V\u016fbec nen\u00ed takov\u00fd jako v m\u00fdch snech. Je p\u0159esn\u00fd opak. Je arogantn\u00ed, odta\u017eit\u00fd a ledov\u00fd jako\u2026<\/em> V tu chv\u00edli si vzpomenu na sen s Billem, kdy\u017e jsme spolu le\u017eeli na ledov\u00e9 podlaze a kolem byl led. Byl tak chladn\u00fd. Tenhle je taky\u2026 chladn\u00fd. Te\u010f u\u017e ch\u00e1pu\u2026<\/em> Nasucho polknu a rychle zamrk\u00e1m, abych rozehnal slzy v o\u010d\u00edch.<\/div>\n

„\u2026omlouv\u00e1m se,“ \u0161eptnu a schov\u00e1m si obli\u010dej do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Hmm, to mi fakt pom\u016f\u017ee. Bo\u017ee, to jsou dnes existence,“ sykne ironicky. Je\u0161t\u011b jednou se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m, prohl\u00e9dnu si ho, abych si ho dob\u0159e ulo\u017eil do pam\u011bti, a trhan\u011b vydechnu. M\u00e1m co d\u011blat, abych se nerozbre\u010del, ale p\u0159ed t\u00edmhle klukem tu bre\u010det nechci. Akor\u00e1t by ze m\u011b m\u011bl srandu. Nejist\u00fdm krokem ho obejdu, a kdy\u017e jsem si jist\u00fd, \u017ee u\u017e mi nem\u016f\u017ee vid\u011bt do obli\u010deje, p\u0159ikryji si obli\u010dej rukou a ti\u0161e vzlyknu. Ud\u011bl\u00e1m je\u0161t\u011b p\u00e1r krok\u016f, a\u017e se vy\u010derpan\u011b sesunu k zemi a sednu si na obrubn\u00edk. Schoul\u00edm se do klub\u00ed\u010dka a za\u010dnu ti\u0161e vzlykat. Co jsem si v\u016fbec myslel? \u017de je Bill jako dokonal\u00fd and\u011bl? \u017de mi jen tak z nebe spadne tolika \u0161t\u011bst\u00ed? U\u017e v t\u011bch snech mi mohlo b\u00fdt jasn\u00e9, jak daleko to bude od reality.<\/em><\/div>\n
„Je\u017ei\u0161i,“ zaslechnu ho je\u0161t\u011b. Potom se u\u017e ale pomal\u00fdm ladn\u00fdm krokem rozejde po ulici d\u00e1l. Jak jen m\u016f\u017ee b\u00fdt n\u011bkdo tak zl\u00fd\u2026<\/p>\n

<\/em> Kdy\u017e jsem se doplazil dom\u016f, bylo u\u017e celkem pozd\u011b. Ud\u011blal jsem, co jsem musel a ulo\u017eil jsem Molly. Nemohl jsem se j\u00ed v\u011bnovat. Byl jsem my\u0161lenkami naprosto n\u011bkde jinde. Po spr\u0161e jsem si lehl do postele a jenom z\u00edral nejm\u00e9n\u011b 4 hodiny do stropu, p\u0159i\u010dem\u017e jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel nad Billem. Vzpom\u00ednal jsem na ka\u017ed\u00fd sv\u016fj sen, na ka\u017ed\u00fd okam\u017eik s n\u00edm. Bylo mi s n\u00edm tak dob\u0159e. A kdy\u017e si vybav\u00edm dne\u0161n\u00ed v\u00fdstup, chce se mi bre\u010det. P\u0159eto\u010d\u00edm se na bok a p\u0159it\u00e1hnu si nohy k t\u011blu. Obejmu je a zav\u0159u o\u010di.<\/p>\n

Jdu pomalu m\u011bstem, kter\u00e9 nezn\u00e1m. V\u0161ude jsou star\u00e9, opu\u0161t\u011bn\u00e9 domy a nikde \u017e\u00e1dn\u00e1 auta ani lid\u00e9. Prohl\u00e9dnu si velkou budovu s vyml\u00e1cen\u00fdmi okny a posprejovan\u00fdmi zdmi. Povzdechnu a odbo\u010d\u00edm do vedlej\u0161\u00ed ulice.<\/em> Co je tohle zase za sen, bo\u017ee? Copak u\u017e to nem\u016f\u017ee jednou prov\u017edy skon\u010dit? N\u00e1hle za sebou usly\u0161\u00edm kroky. Zastav\u00edm a oto\u010d\u00edm se. Stoj\u00ed tam Bill.<\/em><\/div>\n

„Tomi,“ vydechne ti\u0161e a hned se ke mn\u011b rozejde.<\/em> Znovu ho nech\u00e1m, aby se mi dostal pod k\u016f\u017ei, a znovu mi ubl\u00ed\u017e\u00ed. U\u017e ne\u2026 Couvnu a obez\u0159etn\u011b ho sleduji. Nechci, aby ke mn\u011b chodil.<\/em><\/div>\n
Nakr\u010d\u00ed obo\u010d\u00ed a p\u0159ece jen ke mn\u011b dojde. „Co se d\u011bje? J\u00e1\u2026 jsem tak r\u00e1d, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el.“<\/em><\/div>\n
„T\u00edm jsem si jist\u00fd,“ \u0159eknu bez t\u00f3nu a znovu o krok ustoup\u00edm. Mus\u00edm si od n\u011bj dr\u017eet odstup. U\u017e nedopust\u00edm, aby se to opakovalo.<\/em><\/div>\n
Nech\u00e1pav\u011b se na m\u011b koukne a pak sklop\u00ed tro\u0161ku hlavu. „Pro\u010d jsi na m\u011b takov\u00fd? Co jsem ti ud\u011blal?“<\/em><\/div>\n
„V\u0161echno to byly jen kecy. \u017de m\u011b m\u00e1\u0161 r\u00e1d, hm? Chod\u00ed\u0161 si po zemi jako p\u00e1n. Jsi jen hnusn\u00fd, arogantn\u00ed, zl\u00fd ego. Jsi \u00fapln\u011b n\u011bkdo jin\u00fd, ne\u017e ses tady d\u011blal. V\u0161echen ten led kolem tebe a ten chlad\u2026 V\u011bd\u011bl jsi, pro\u010d to tak je. Proto\u017ee jsi ve skute\u010dnosti neciteln\u00e1 a chladn\u00e1 svin\u011b,“ \u0159eknu mu rozho\u0159\u010den\u011b. V o\u010d\u00edch m\u011b za\u010dnou \u0161t\u00edpat slzy. Cel\u00fd se tam p\u0159ede mnou rozechv\u011bje a po chvilce i rozpl\u00e1\u010de.<\/p>\n

„Ale j\u00e1\u2026 j\u00e1 nech\u00e1pu, co jsem ti ud\u011blal. J\u00e1 se omlouv\u00e1m. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee\u2026 \u017ee t\u011b volala tv\u00e1 sest\u0159i\u010dka,“ ot\u00edr\u00e1 si slzy.<\/em><\/div>\n

„V\u00ed\u0161 velk\u00fd kulov\u00fd. Odte\u010f chod\u00edm s Brianem. Mezi n\u00e1mi dv\u011bma je konec. Stejn\u011b jsi jen pitom\u00fd sen,“ zakrout\u00edm hlavou. Ot\u0159u si tv\u00e1\u0159e i o\u010di, oto\u010d\u00edm se a rozejdu se pry\u010d. Je konec.<\/em><\/div>\n
„Ne, to ne, pros\u00edm,“ zavzlyk\u00e1, a hned za mnou jde. „Tomi, pros\u00edm, po\u010dkej. J\u00e1 nev\u00edm, co se stalo. J\u00e1\u2026 j\u00e1 za to nemohu,“ vydechne bolestn\u011b. „Kdo je\u2026 Brian?“<\/em><\/div>\n
„Brian je m\u016fj p\u0159\u00edtel,“ zastav\u00edm se a zatnu zuby, abych potla\u010dil zavzlyk\u00e1n\u00ed. „A ty jsi jen sen. Skute\u010dn\u00fd Bill je zlej a j\u00e1 ho nesn\u00e1\u0161\u00edm za to, jak se dnes zachoval. Chci na tebe zapomenout. Je konec.“<\/em><\/div>\n
„Tome, ne, pros\u00edm,“ rozpl\u00e1\u010de se je\u0161t\u011b v\u00edc a dob\u011bhne ke mn\u011b, chytne m\u011b za ruku. „J\u00e1 nechci b\u00fdt tv\u016fj sen, chci b\u00fdt skute\u010dn\u00fd. J\u00e1\u2026 j\u00e1 ti \u0159\u00edkal, abys tomu dal \u010das. J\u00e1 jsem netu\u0161il nic\u2026 J\u00e1\u2026 pros\u00edm,“ na\u0159\u00edk\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Mezi n\u00e1mi u\u017e nem\u016f\u017ee nic b\u00fdt. A j\u00e1 u\u017e ani nechci. Nic n\u00e1s spolu ne\u010dek\u00e1. Jsi m\u00fdm dokonal\u00fdm snem a v\u017edycky j\u00edm z\u016fstane\u0161. Ale jenom snem. Tebe, jak\u00fd jsi, tebe miluju. Ale toho prav\u00e9ho Billa v realit\u011b ne. Je to n\u011bkdo jin\u00fd s tv\u00fdm n\u00e1dhern\u00fdm obli\u010dejem. Takhle to bude snaz\u0161\u00ed. M\u00e1m t\u011b r\u00e1d a nikdy na tebe nezapomenu. Te\u010f, pros\u00edm, odejdi jednou prov\u017edy,“ za\u0161ept\u00e1m chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem a zav\u0159u o\u010di, proto\u017ee mi z nich u\u017e proudem te\u010dou slzy.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b\u2026 miluju,“ hlasit\u011b zavzlyk\u00e1 a d\u00e1l pl\u00e1\u010de. „Kdyby tohle bylo jen tak, p\u0159ece by tento sen\u2026 nepokra\u010doval, nerozv\u00edjel se. J\u00e1 t\u011b nechci ztratit. J\u00e1 bych pro tebe ud\u011blal v\u0161echno. J\u00e1 bez tebe u\u017e nebudu. Nav\u017edycky zmiz\u00edm,“ po\u0161ept\u00e1 do ztracena.<\/p>\n

<\/em> Bo\u017ee m\u016fj\u2026 Co m\u00e1m jenom d\u011blat? Tolik to bol\u00ed, sakra! Ale je to sen\u2026 Jenom sen. Tohle nen\u00ed ten Bill, kter\u00e9ho jsem dnes potkal. Se snem nem\u00e1m budoucnost. S Brianem mo\u017en\u00e1 ano. Odte\u010f u\u017e jenom Brian, Molly, mamka, \u0161kola a d\u011btsk\u00fd domov. \u017d\u00e1dn\u00fd vysn\u011bn\u00fd Bill. U\u017e nikdy v\u00edc\u2026 Pomalu se k n\u011bmu oto\u010d\u00edm a p\u0159es slzy se mu pod\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed. Vzlyknu, na\u010de\u017e uchop\u00edm jeho obli\u010dej do dlan\u00ed. P\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm se k jeho rt\u016fm pro posledn\u00ed polibek p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e mu d\u00e1m jednou prov\u017edy sbohem.<\/em><\/div>\n

„Miluju t\u011b,“ za\u0161ept\u00e1m. N\u011b\u017en\u011b a dlouze ho pol\u00edb\u00edm. „Te\u010f jednou prov\u017edy odejdi\u2026 Sbohem\u2026“<\/em><\/div>\n
„Taky t\u011b miluju,“ za\u0161ept\u00e1 potichou\u010dku potom a pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i. „Opatruj se, pros\u00edm,“ l\u00edbne m\u011b na rty na opl\u00e1tku a zad\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed. Jakmile jeho dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty sjedou po m\u00e9 \u010delisti do pr\u00e1zdna, p\u0159iv\u0159e bolestn\u011b o\u010di. Pot\u00e9 se oto\u010d\u00ed a rozejde se zp\u011bt, odkud p\u0159i\u0161el. Je\u0161t\u011b z d\u00e1lky bylo sly\u0161et, jak na\u0159\u00edk\u00e1 a pl\u00e1\u010de, ale jeho postava se pomalu vytr\u00e1cela. Zav\u0159u o\u010di a vydechnu.<\/p>\n

<\/em> Pod\u00edv\u00e1m se nad sebe a bezmocn\u011b vydechnu. Uc\u00edt\u00edm, jak mi po tv\u00e1\u0159\u00edch te\u010dou slzy. Ot\u0159u si je, prot\u0159u si i o\u010di a oto\u010d\u00edm se na druhou stranu. Zabo\u0159\u00edm si hlavu do pol\u0161t\u00e1\u0159e a z\u00edr\u00e1m do tmy. C\u00edt\u00edm, jak mi bolestiv\u011b bu\u0161\u00ed srdce. Je jednou prov\u017edy konec. Dal jsem mu sbohem.<\/div>\n

„Miluju t\u011b, Bille,“ po\u0161ept\u00e1m do pr\u00e1zdna a zav\u0159u o\u010di.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Dal\u0161\u00ed den jsem se na \u0161kolu vyka\u0161lal. Zkr\u00e1tka se mi tam necht\u011blo. Nejen kv\u016fli tomu, \u017ee jsem se moc nevyspal, ale tak\u00e9 kv\u016fli Brianovi. Nem\u011bl jsem chu\u0165 ho vid\u011bt, ani p\u0159i vyu\u010dov\u00e1n\u00ed, nato\u017e potom. Ur\u010dit\u011b by<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[479],"tags":[],"class_list":["post-7155","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-dream"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7155","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7155"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7155\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7155"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7155"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7155"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}