{"id":7157,"date":"2012-01-05T15:00:00","date_gmt":"2012-01-05T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7138"},"modified":"2012-01-05T15:00:00","modified_gmt":"2012-01-05T14:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/05\/zeiten-andern-dich-26\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 26."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale jak jsem se k tomu vlastn\u011b dostal,“ nazna\u010d\u00ed prstem, \u017ee pointu skr\u00fdv\u00e1 jinde, a zalov\u00ed v kapse sv\u00fdch kalhot. Kdy\u017e z nich na okam\u017eik vyt\u00e1hne kondom, jsem nucen jen pozvednout obo\u010d\u00ed. „Ne, nejsem jeden z t\u011bch, co nut\u00ed holky do sebe cp\u00e1t ty nesmysln\u00e9 v\u011bci, aby zabr\u00e1nili t\u00e9 p\u0159\u00edpadn\u00e9 smyslupln\u00e9, le\u010d necht\u011bn\u00e9 v\u011bci.“
„Pova\u017euje\u0161 d\u011bti za smysluplnou v\u011bc?“
„Pokud lidsk\u00fd \u017eivot nem\u00e1 smysl, pak u\u017e nic.“
Kdybych se vyskytoval moment\u00e1ln\u011b v animovan\u00e9m filmu, vypadal bych te\u010f jako postavi\u010dka, kter\u00e9 p\u0159ekvapenost\u00ed vis\u00ed doln\u00ed \u010delist a\u017e na zem. „Fascinuj\u00edc\u00ed.“
„Co p\u0159esn\u011b?“
„Jak lze z minuty na minutu zm\u011bnit n\u00e1zor na \u010dlov\u011bka.“
„Proto nikdy nes\u00e1z\u00edm na prvn\u00ed dojem.“
„Ale…“ na okam\u017eik zv\u00e1\u017e\u00edm, zda bych m\u011bl v\u016fbec \u0159\u00edct, co m\u00e1m pr\u00e1v\u011b na mysli, „nem\u016f\u017ee\u0161 se mi divit, pokud jsem t\u011b dosud vn\u00edmal jinak, ne\u017e jako \u010dlov\u011bka, kter\u00fd pova\u017euje lidsk\u00fd \u017eivot za tu nejv\u011bt\u0161\u00ed vz\u00e1cnost.“<\/p>\n

„Ne, nediv\u00edm se. A mo\u017en\u00e1 by t\u011b p\u0159ekvapilo, \u017ee j\u00e1 k tob\u011b p\u0159\u00edstup nezm\u011bnil.“
„Eh, co?“
„V\u00e1\u017en\u011b. Nezm\u011bnil jsem k tob\u011b p\u0159\u00edstup, ten z\u016fstal stejn\u00fd. Zm\u011bnil jsem p\u0159\u00edstup k t\u00fd osob\u011b, co t\u011b vid\u011bla jinak ne\u017e j\u00e1. Ta osoba, co sice vypadala jako j\u00e1, ale nechovala se tak. Nez\u00e1le\u017eelo mi na nikom, nez\u00e1le\u017eelo mi ani na tom, co si mysl\u00edm j\u00e1.“
„A kdy\u017e si to tedy byl neust\u00e1le ty, jen pod identitou sv\u00e9ho druh\u00e9ho j\u00e1, jak\u00fd jsi ke mn\u011b m\u011bl p\u0159\u00edstup, kter\u00fd podle tebe z\u016fstal?“
„Rozhodn\u011b ne ten negativn\u00ed, ten kter\u00fd se mi sna\u017eilo vsugerovat m\u00e9 druh\u00e9 j\u00e1.“
„Zmatenost.“
Tom se s pousm\u00e1n\u00edm naklon\u00ed bl\u00ed\u017e a pozvedne lehce sv\u00e9 obo\u010d\u00ed. „Pro\u010d mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsme tady?“
„To se sna\u017e\u00edm zjistit.“
„Bille, jedin\u011b d\u00edky tob\u011b jsem si uv\u011bdomil, k\u00fdm jsem, jen jsem si to sna\u017eil odp\u00edrat, neposlouchal jsem s\u00e1m sebe. Zm\u011bnil jsem p\u0159\u00edstup k sob\u011b, musel jsem \u0159\u00edct dost a rozhodl se skoncovat s p\u0159ede\u0161l\u00fdm \u017eivotem, d\u00edky \u010demu\u017e se mi Andreas vyh\u00fdb\u00e1, proto\u017ee on v t\u00e9 masce hodl\u00e1 z\u016fstat. Cht\u011bl jsem ti jen \u0159\u00edct, \u017ee v\u00e1\u017en\u011b nejsem ten, kter\u00e9ho zn\u00e1\u0161. A nedostal jsi ani \u0161anci m\u011b poznat jinak. Av\u0161ak jedin\u011b ty mi m\u016f\u017ee\u0161 pomoct.“<\/div>\n

\n
\n

Polknu a nejsem schopen uhnout pohledem p\u0159ed t\u00edm jeho.<\/p><\/div>\n

„Nem\u00e1m ti jak pomoc.“
„V\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, co se se mnou d\u011bje, ale jedin\u00e9, \u010d\u00edm jsem si jist je, \u017ee se to d\u011bje kv\u016fli tob\u011b. Nevyzn\u00e1m se v tom pocitu, ale…“ vydechne, „nejsem schopen s n\u00edm d\u00e1l \u017e\u00edt jen s\u00e1m.“
Jedin\u00e9, na co se vzm\u016f\u017eu, je jen sed\u011bt a z\u00edrat nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na n\u011bj. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it v\u0161em t\u011bm slov\u016fm, co vy\u0161la z jeho \u00fast. Nemohu zat\u00edm polapit jejich pln\u00fd smysl.
On se ale najednou prudce st\u00e1hne a m\u00edrn\u011b nerv\u00f3zn\u011b si promne \u010delo. „Promi\u0148, necht\u011bl jsem toho na tebe vybalit tolik najednou.“
Op\u011bt se objev\u00ed \u010d\u00ed\u0161nice, ale proto\u017ee mezi n\u00e1mi pr\u00e1v\u011b prob\u00edh\u00e1 ticho trvaj\u00edc\u00ed p\u00e1r sekund, vychytala tud\u00ed\u017e, Tomov\u00fdma o\u010dima, tentokr\u00e1t tu spr\u00e1vnou chv\u00edli. P\u0159inese n\u00e1m skv\u011ble vypadaj\u00edc\u00ed, a je\u0161t\u011b l\u00e9pe von\u00edc\u00ed j\u00eddlo. Jen\u017ee j\u00e1 jsem schopen soust\u0159edit se moment\u00e1ln\u011b jen na Toma.
„To nevad\u00ed, jen je toho skute\u010dn\u011b moc na to, abych na to byl schopn\u00fd te\u010f cokoliv \u0159\u00edct,“ \u0159eknu po chvilce, co si to nech\u00e1m proj\u00edt hlavou a co se zase \u010d\u00ed\u0161nice ztrat\u00ed z dohledu.
„Ch\u00e1pu.“<\/p>\n

T\u00e9m\u011b\u0159 k des\u00e1t\u00e9 hodin\u011b ve\u010der jsme u\u017e na zp\u00e1te\u010dn\u00ed cest\u011b z restaurace, celkem u\u017e bl\u00edzko k m\u00e9mu do\u010dasn\u00e9mu domovu, a mezi n\u00e1mi je rozp\u0159eden rozhovor o j\u00eddle.
„V\u00e1\u017en\u011b, ta ryba byla v\u00fdborn\u00e1. Do konce \u017eivota nechci u\u017e j\u00edst nic jin\u00fdho, ne\u017e takhle upravenou rybu,“ zasm\u011bju se. V\u00e1\u017en\u011b jsem u\u017e dlouho nejedl n\u011bco tak dobr\u00e9ho. Byla to upraven\u00e1 ryba do jak\u00e9si kapsy, kter\u00e1 byla vypln\u011bn\u00e1 r\u016fzn\u00fdmi druhy s\u00fdr\u016f, rozmanit\u00fdmi druhy bylinek, a v\u0161echno bylo zape\u010deno v lehce citr\u00f3nov\u00e9 krust\u011b.
„To jsem r\u00e1d. Ale b\u00e1l ses nejd\u0159\u00edv, \u017ee?“
„Bylo to tak vid\u011bt?“ usm\u011bju se a pohl\u00e9dnu na n\u011bj.
„Jsi lehce \u010ditelnej.“
„Za to ty mi v\u011bz\u00ed\u0161 v hlav\u011b,“ reaguji okam\u017eit\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b se pozastav\u00edm s\u00e1m nad sebou, zda si uv\u011bdomuji, s k\u00fdm \u017ee tady mluv\u00edm, ale za prv\u00e9, u\u017e sem to vyslovil nahlas, a za druh\u00e9 je to pravda, tak\u017ee… Jen mi nedoch\u00e1z\u00ed, kde se ve mn\u011b bere ta jistota a opora, \u017ee mu sm\u00edm \u0159\u00edct najednou v\u0161e, co mne napadne.
„\u0158ekl jsem ale u\u017e v\u0161e, co jsem cht\u011bl.“ Auto zastav\u00ed u p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cesty a j\u00e1 se jen s v\u00fddechem p\u0159es p\u0159edn\u00ed sklo kouknu na zn\u00e1m\u00e1 vr\u00e1tka.<\/p>\n

„Jen m\u00e1m je\u0161t\u011b jednu ot\u00e1zku, sm\u00edm?“
Tom bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed p\u0159ik\u00fdvne a st\u00e1hne pohled na mne.
„Co bude te\u010f?“
„Te\u010f?“
„Mysl\u00edm v nast\u00e1vaj\u00edc\u00edch dnech.“
„To pond\u011bl\u00ed, jak jsi \u010dekal p\u0159ed tou \u0161kolou, co ti Andreas ud\u011blal?“
Jsem opravdu nerv\u00f3zn\u00ed z toho, jak mi v\u017edy neodpov\u00ed p\u0159\u00edmo, ale n\u011bjakou oklikou, a nebo se za\u010dne pt\u00e1t on. Ach.
„Nic mi neud\u011blal,“ zavrt\u00edm hlavou a p\u0159eto\u010d\u00edm prst\u00fdnek na prst\u011b. „Ale sl\u00edbil, \u017ee ud\u011bl\u00e1, kdy\u017e budu s tebou t\u0159eba jen mluvit.“
„A v\u00ed\u0161, co bude v nast\u00e1vaj\u00edc\u00edch dnech?“
Zvednu k n\u011bmu op\u011bt pohled.
„V nast\u00e1vaj\u00edc\u00edch dnech se postar\u00e1m o to, aby se Andreas o nic nepokusil.“
„Ale co kdy\u017e tam zase nebude\u0161?“
„Postar\u00e1m se o to, aby ti Andreas neubl\u00ed\u017eil,“ zopakuje znovu s v\u011bt\u0161\u00edm d\u016frazem.
„V\u0161ichni t\u011b znaj\u00ed. Za\u010dnou t\u011b nen\u00e1vid\u011bt jako m\u011b, kdy\u017e si v\u0161imnou, \u017ee mi jde\u0161 za z\u00e1dy. A, zn\u00ed to blb\u011b, ale Andreas se chov\u00e1, jako by \u017e\u00e1rlil?“<\/p>\n

„\u017d\u00e1rlil,“ pousm\u011bje se Tom a lehce p\u0159iv\u0159e o\u010di. Pak pohled strhne zas m\u00fdm sm\u011brem a usm\u011bje se. „J\u00e1 ti ale nebudu chodit za z\u00e1dy.“
„Tome, nechci, abys m\u011bnil sv\u016fj dosavadn\u00ed \u017eivot jen kv\u016fli mn\u011b, kv\u016fli tomu, abys m\u011bl dobrej pocit z dobr\u00fdho skutku. Vydr\u017eel jsem to dote\u010f, a nechci, aby nen\u00e1vid\u011bli i…“ sv\u016fj prst p\u0159ilo\u017e\u00ed na m\u00e9 rty a j\u00e1 v tu chv\u00edli jsem nucen zmlknout.
„Nebudu ti chodit za z\u00e1dy, budu chodit vedle tebe.“
Nadechnu se, \u017ee k tomu je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159eknu, ale kdy\u017e se jeho prst zase st\u00e1hne, rozmysl\u00edm si to. Fajn, st\u00e1le to ale nic neznamen\u00e1. On m\u00e1 jist\u011b \u017eivot pln\u00fd lid\u00ed, pln\u00fd zaj\u00edmav\u00fdch z\u00e1\u017eitk\u016f a v\u011bc\u00ed, a j\u00e1 mu to zkaz\u00edm jen proto, \u017ee se zrovna rozmyslel, \u017ee se za\u010dne chovat l\u00edp. To je cel\u00e9. Zkaz\u00ed si pov\u011bst jen t\u00edm, \u017ee zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed m\u00e9 t\u00fddny na t\u00e9hle \u0161kole se bude sna\u017eit dr\u017eet nejv\u011bt\u0161\u00edho outsidera d\u00e1l od Andrease. A vlastn\u00edm t\u011blem. A mo\u017en\u00e1 je to jen no\u010dn\u00ed nerozv\u00e1\u017enost, z\u00edtra p\u0159ijdu do \u0161koly a bude to v\u0161echno stejn\u00e9. Ten stejn\u00fd \u0161patn\u00fd sen.<\/p>\n

Lehce poc\u00edt\u00edm slzy na kraji, a tak se jen rychle narovn\u00e1m a nadechnu. „Ok, tak j\u00e1 p\u016fjdu. D\u00edky za tu ve\u010de\u0159i,“ \u0159eknu rychle, ani\u017e bych se na n\u011bho pod\u00edval.
„\u010ceho se boj\u00ed\u0161?“ zept\u00e1 se ale najednou on a lehce mne chyt\u00ed za z\u00e1p\u011bst\u00ed. Oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu, a sna\u017e\u00edm se v sob\u011b slzy co nejv\u00edce a co nejrychleji potla\u010dit.
„Neboj\u00edm, j\u00e1…“
„Boj\u00ed\u0161 se, \u017ee ti te\u010f tady l\u017eu?“
„Boj\u00edm se, \u017ee tohle nen\u00ed realita, \u017ee se ten zlej sen zase vr\u00e1t\u00ed. V\u0161echno bude jako d\u0159\u00edv. V\u0161echno se to vr\u00e1t\u00ed, ty se stane\u0161 zase t\u00edm Tomem, kter\u00e9ho jsem nejrad\u011bji nevid\u011bl. \u017de ti zkaz\u00edm dosavadn\u00ed \u017eivot, \u017ee na n\u011bm jist\u011b nechce\u0161 nic m\u011bnit. Myslel jsem, \u017ee ten polibek n\u011bco znamenal, \u017ee mi chce\u0161 v\u00e1\u017en\u011b n\u011bco \u0159\u00edct, ale ne, necht\u011bl, a takhle to p\u016fjde furt dokola a dokola. A nejhor\u0161\u00ed je, \u017ee ty \u0159ekne\u0161, \u017ee p\u016fjde\u0161 na n\u011bjakou p\u00e1rty, a v\u0161echny holky si na ten den od\u0159eknou v\u0161echno, jen aby byly tam, kde ty, a mezi nimi j\u00e1 nem\u016f\u017eu hledat konkurenci, jen proto\u017ee jsi m\u011b pol\u00edbil. Proto\u017ee jsem celej \u017eivot naivn\u00ed a po\u0159\u00e1d v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee je n\u011bkde to dobro, ale prost\u011b nen\u00ed.“ Set\u0159u rychle zbloudil\u00e9 slzy, kter\u00e9 se p\u0159ehouply p\u0159es okraj.<\/p>\n

„A tohle t\u011b tr\u00e1p\u00ed nejv\u00edc? Pro\u010d te\u010f pl\u00e1\u010de\u0161?“
„Bre\u010d\u00edm nad svou blbost\u00ed.“
Tom vydechne, voln\u011b pust\u00ed mou ruku a zahled\u00ed se p\u0159ed sebe. „V\u011b\u0159 mi, je to pro m\u011b taky t\u011b\u017ek\u00fd, proto\u017ee je tohle pro m\u011b n\u011bco… nov\u00fdho? N\u011bco, co se rozhodn\u011b nezm\u011bnilo jen tak ze dne na den. Trv\u00e1 to ve mn\u011b u\u017e hodnou chv\u00edli a mo\u017en\u00e1 proto se posledn\u00ed dny chov\u00e1m jako idiot. Na t\u00fd p\u00e1rty… opil jsem se, proto\u017ee u\u017e jsem nemohl poslouchat ty kecy v\u0161ech kolem m\u011b. Nev\u00edm, pro\u010d jsem tam v\u016fbec \u0161el, nem\u011bl jsem na nic n\u00e1ladu, s nik\u00fdm jsem se nedok\u00e1zal po\u0159\u00e1dn\u011b bavit, proto\u017ee jsem je stejn\u011b nevn\u00edmal. V\u0161ude jenom ty ty ty. Proto jsem taky brzo zmizel, proto\u017ee se to nedalo vydr\u017eet. Cht\u011bl jsem ti \u0159\u00edct \u00fapln\u011b v\u0161echno hned, v\u00edm, \u017ee cht\u011bl. To, \u017ee t\u011b potk\u00e1m, bych nevymyslel ani v tom nejlep\u0161\u00edm snu, a to, co jsem p\u016fvodn\u011b cht\u011bl, jsem pak \u00fapln\u011b zvoral. A uzn\u00e1v\u00e1m, m\u016f\u017eou ti ty holky, a ty lidi kolem m\u011b nah\u00e1n\u011bt strach, ale nen\u00ed k tomu d\u016fvod. Ty lidi najednou pat\u0159\u00ed k tomu druh\u00fdmu j\u00e1. Nezaj\u00edmaj\u00ed m\u011b. Je to mo\u017en\u00e1 \u0161patn\u011b, ale v\u016fbec mi na tom te\u010f nesejde. Nev\u00edm dost dob\u0159e, co s t\u00edm v\u0161\u00edm, a nejsem schopnej to vysv\u011btlit sob\u011b, nato\u017e tob\u011b. Jedin\u00e9, co v\u00edm, je, \u017ee to takhle chci.“
Rychle set\u0159u je\u0161t\u011b posledn\u00ed zbloudilou slzu, kter\u00e1 st\u00e9k\u00e1 po tv\u00e1\u0159i, a opatrn\u011b se na n\u011bho pod\u00edv\u00e1m.<\/p>\n

„Pom\u016f\u017ee\u0161 mi?“ pod\u00edv\u00e1 se m\u00fdm sm\u011brem taky a lehce se pousm\u011bje.
„J\u00e1… v\u00e1\u017en\u011b mus\u00edm j\u00edt, babi\u010dka bude m\u00edt starost.“
„A ta odpov\u011b\u010f?“ Tentokr\u00e1t se u\u017e usm\u011bje, a j\u00e1, abych p\u0159iznal pravdu, nev\u00edm, a u\u017e v\u016fbec nem\u00e1m potuchy, kde te\u010f le\u017e\u00ed realita. Kdy p\u0159ijde pov\u011bstn\u00e9 zazvon\u011bn\u00ed bud\u00edku, a j\u00e1 se proberu?
„Jsem ten posledn\u00ed, kterej v\u00ed, co s t\u00edm.“ Naklon\u00edm se k n\u011bmu, a l\u00edpnu mu lehk\u00fd polibek na tv\u00e1\u0159. „D\u00edky za ten ve\u010der.“ Vystoup\u00edm a bez jedin\u00e9ho ohl\u00e9dnut\u00ed vlezu do vr\u00e1tek.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Ale jak jsem se k tomu vlastn\u011b dostal,“ nazna\u010d\u00ed prstem, \u017ee pointu skr\u00fdv\u00e1 jinde, a zalov\u00ed v kapse sv\u00fdch kalhot. Kdy\u017e z nich na okam\u017eik vyt\u00e1hne kondom, jsem nucen jen pozvednout obo\u010d\u00ed. „Ne, nejsem jeden z t\u011bch, co nut\u00ed holky<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7157","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7157","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7157"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7157\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7157"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7157"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7157"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}