{"id":7161,"date":"2012-01-04T16:00:00","date_gmt":"2012-01-04T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7142"},"modified":"2012-01-04T16:00:00","modified_gmt":"2012-01-04T15:00:00","slug":"cold-winter","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/04\/cold-winter\/","title":{"rendered":"Cold winter"},"content":{"rendered":"
autor: Hina
<\/strong> <\/p>\n

V\u0161echny zdrav\u00edm! Jak vid\u00edte, tak se mi kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo dopsat dal\u0161\u00ed pov\u00eddku, ale \u0159eknu v\u00e1m, byla to d\u0159ina! Tak\u017ee pokud se v\u00e1m nebude l\u00edbit, tak mne pros\u00edm neu\u0161kr\u0165te. Ale kdy\u017e se objev\u00ed n\u011bjak\u00fd ten koment\u00e1\u0159, tak se taky zlobit nebudu \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n

Kdo r\u00e1d n\u011bco poslouch\u00e1, kdy\u017e \u010dte, tak tady n\u011bco m\u00e1m – sice star\u00fd, ale dobr\u00fd \ud83d\ude00 – Chapman Curtis Steve-Remembering you<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
D\u00edv\u00e1m se z okna na kr\u00e1sn\u011b b\u00edl\u00e9 stromy. Z nebe pad\u00e1 st\u00e1le dal\u0161\u00ed sn\u00edh, a tak v\u0161echno vypad\u00e1 tak \u010dist\u011b a nevinn\u011b. Na oknech se tvo\u0159\u00ed ledov\u00e9 mapky a ve vzduchu je c\u00edtit v\u016fn\u011b cukrov\u00ed. Z okna zahl\u00e9dnu mal\u00e9 d\u011bti, kter\u00e9 si hraj\u00ed v \u010derstv\u011b napadl\u00e9m sn\u011bhu a p\u0159i tom se neovladateln\u011b sm\u011bj\u00ed. Donut\u00ed m\u011b to tak\u00e9 se usm\u00e1t a poc\u00edt\u00edm obrovskou chu\u0165 j\u00edt si to ven taky u\u017e\u00edt. Rychle na sebe hod\u00edm svetr, bundu, \u0161\u00e1lu a na konec i rukavice a u\u017e za sebou zav\u00edr\u00e1m dve\u0159e od domu. Jakmile vyjdu ven, uc\u00edt\u00edm na k\u016f\u017ei studen\u00fd v\u00edtr a chladiv\u00e9 b\u00edl\u00e9 hv\u011bzdi\u010dky, kter\u00e9 se hned rozpust\u00ed. Pomal\u00fdmi kroky se rozejdu sm\u011brem k parku, kter\u00fd vypad\u00e1 jako z poh\u00e1dky. Na stromech je hromada sn\u011bhu, a na lavi\u010dk\u00e1ch, kter\u00e9 jsou tak\u00e9 b\u00edl\u00e9, vis\u00ed velk\u00e9 rampouchy.<\/p>\n

Vychutn\u00e1v\u00e1m si tu kr\u00e1su kolem sebe, kdy\u017e m\u011b z m\u00e9ho sn\u011bn\u00ed probere velk\u00e1, sn\u011bhov\u00e1 koule, kter\u00e1 mi p\u0159ilet\u00ed p\u0159\u00edmo do obli\u010deje. Chv\u00edli jsem zmaten\u00fd, odkud \u00fatok p\u0159i\u0161el, a\u017e usly\u0161\u00edm n\u011b\u010d\u00ed zvoniv\u00fd sm\u00edch. Oto\u010d\u00edm se t\u00edm spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem a za stromem uvid\u00edm vysokou, ale p\u0159esto jakoby drobnou postavu. Vypad\u00e1 trochu jako d\u00edvka, tak zraniteln\u011b a kouzeln\u011b, ale nejsp\u00ed\u0161 to bude kluk, proto\u017ee takovou r\u00e1nu by holka d\u00e1t nezvl\u00e1dla.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Jakmile zjist\u00ed, \u017ee jsem ho zpozoroval, rychle se zase schoval za kmen stromu a jeho sm\u00edch utichl. Chv\u00edli jsem se t\u00edm sm\u011brem d\u00edval, a\u017e jsem se odhodlal p\u0159ij\u00edt bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
Pod nohama mi k\u0159upal sn\u00edh, jinak bylo naprost\u00e9 ticho, jako by sem do parku nikdo nechodil.<\/div>\n
Do\u0161el jsem ke stromu a pomalu nahl\u00e9dl, kdo \u017ee se za n\u00edm schov\u00e1v\u00e1. K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed tam nikdo nebyl. Rozhl\u00e9dl jsem se kolem, kdy\u017e v tom na mne dopadla dal\u0161\u00ed sn\u011bhov\u00e1 koule. Oto\u010dil jsem se a uvid\u011bl toho kluka.<\/p>\n

„Hej! Ty tam, po\u010dkej!“ zavolal jsem na n\u011bj, ale on, jako by nesly\u0161el, se rozb\u011bhl a ut\u00edkal pry\u010d. A j\u00e1 se rozb\u011bhl za n\u00edm. Ut\u00edkal jsem rychleji ne\u017e on, a tak jsem ho za chv\u00edli dohnal. Sko\u010dil jsem na n\u011bj a oba jsme spadli na zem. Le\u017eel na zemi a jeho havran\u00ed vlasy byly rozcuchan\u00e9 kolem jeho hlavy, tak\u017ee kontrastovaly s \u010dist\u011b b\u00edl\u00fdm sn\u011bhem. O\u010di m\u011bl or\u00e1movan\u00e9 \u010dern\u00fdmi linkami a na rud\u00fdch rtech, kde mu je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed pohr\u00e1val \u00fasm\u011bv, se te\u010f zrcadlil strach.<\/div>\n

„P-p-promi\u0148, necht\u011bl jsem t\u011b na\u0161tvat. J\u00e1 jen\u2026 p\u0159ipadal jsi mi tak zasn\u011bn\u00fd a byl jsi jedin\u00fd \u010dlov\u011bk v okol\u00ed – a j\u00e1 prost\u011b nem\u011bl co d\u011blat. Moc se ti omlouv\u00e1m\u2026“ drmolil po\u0159\u00e1d za sebou tak nesmysln\u00e9 v\u011bci, na kter\u00e9 jsem se v\u016fbec nemohl soust\u0159edit. Nev\u00edm pro\u010d, ale nemohl jsem se odtrhnout od jeho obli\u010deje a celkov\u011b od jeho v\u00fdrazu. P\u0159ipadal mi tajemn\u00fd, z\u00e1hadn\u00fd, roztomil\u00fd, ale hlavn\u011b dokonal\u00fd. Vypadal sice jako d\u00edvka, ale on m\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco v\u00edc. N\u011bjak\u00e9 vnit\u0159n\u00ed kouzlo, kter\u00e9 m\u011b za\u010darovalo.<\/p>\n

Ale co m\u011b p\u0159ekvapilo mnohem v\u00edc, bylo to, co jsem cht\u011bl ud\u011blat potom. Nemohl jsem si pomoct, ale cht\u011bl jsem ho pol\u00edbit. Ty jeho rud\u00e9 rty k tomu p\u0159\u00edmo vyb\u00edzely. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem se stihl v\u010das vzpamatovat, ale zato jsem ze sebe dostal tu nejblb\u011bj\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f, jakou jsem mohl \u0159\u00edct. „Tom“ vyhrkl jsem na n\u011bj.<\/div>\n

„Co pros\u00edm?“ zeptal se mne zmaten\u011b.<\/div>\n
„Jmenuju se Tom. A ty?“ jeho obli\u010dej se uvolnil a bylo vid\u011bt, jak si oddechl, \u017ee se nezlob\u00edm.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem Bill. T\u011b\u0161\u00ed m\u011b,“ usm\u00e1l se na mne. „Promi\u0148, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1m tak na rovinu, ale m\u016f\u017eu t\u011b o n\u011bco poprosit?“ jeho v\u00fdraz se zm\u011bnil na trochu zak\u0159iknut\u00fd.<\/div>\n
„Jestli to budu moct splnit, tak klidn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl jsem mu.<\/div>\n
„Dobr\u00e1. Mohl bys ze mne pros\u00edm sl\u00e9zt? Jsi trochu t\u011b\u017ek\u00fd a j\u00e1 nem\u016f\u017eu d\u00fdchat,“ \u0159ekl znovu trochu zak\u0159iknut\u00fd hlasem. Jakmile to \u0159ekl, teprve jsem si uv\u011bdomil, \u017ee na n\u011bm le\u017e\u00edm plnou v\u00e1hou a tisknu ho k zemi.<\/p>\n

„Jejda, promi\u0148,“ omluvil jsem se a sedl si na zem vedle n\u011bj.<\/div>\n

„Nic se nestalo,“ \u0159ekl, ale d\u00e1l le\u017eel na zemi a sv\u016fj pohled up\u00edral do tmav\u00e9 oblohy. Na chv\u00edli nastalo takov\u00e9 to trapn\u00e9 ticho, kter\u00e9 nakonec prolomil Bill. „A co tady vlastn\u011b d\u011bl\u00e1\u0161? P\u0159edt\u00edm jsi vpadal tak zasn\u011bn\u011b\u2026“ zeptal se nesm\u011ble, ale na rtech mu u\u017e zase z\u00e1\u0159il usm\u011bv.<\/div>\n
„Jen jsem se tak proch\u00e1zel, m\u00e1m r\u00e1d zimu,“ \u00fasm\u011bv jsem mu vr\u00e1til. Vypadal p\u0159\u00e1telsky a – i kdy\u017e se s\u00e1m sob\u011b div\u00edm, kdy jsem takto za\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let – neodolateln\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 m\u00e1m zimu taky r\u00e1d. V\u0161echno alespo\u0148 na chv\u00edli vypad\u00e1, \u017ee je neposkvrn\u011bn\u00e9, p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9 a nevinn\u00e9. Alespo\u0148 na chv\u00edli\u2026“ jeho vesel\u00fd \u00fasm\u011bv se pomalu m\u011bnil na bolestiv\u00fd a pln\u00fd zrady a neporozum\u011bn\u00ed. Z n\u011bjak\u00e9ho nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu jsem necht\u011bl, aby byl smutn\u00fd. Ty jeho utr\u00e1pen\u00e9 o\u010di m\u011b ni\u010dily a d\u011blaly m\u011b smutn\u00fdm taky. I kdy\u017e jsem ho znal sotva p\u016fl hodiny, m\u011bl jsem pot\u0159ebu mu pomoct.<\/p>\n

„Jak vid\u00edm, tak asi nem\u00e1\u0161 nic na pr\u00e1ci tak jako j\u00e1. Nepodnikneme spolu teda n\u011bco?“ nab\u00eddnul jsem mu a pomalu se za\u010dal zvedat ze zem\u011b, kter\u00e1 byla pokryta souvislou vrstvou sn\u011bhu. Stoupl jsem si nad n\u011bj a nab\u00eddl jsem mu ruku, aby se mu l\u00e9pe vst\u00e1valo. Jeho o\u010di se znovu rozz\u00e1\u0159ily a u\u017e v nich nebyl ani n\u00e1znak pocit\u016f, kter\u00e9 jsem tam vid\u011bl p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n

„Jo, moc r\u00e1d!“ vyk\u0159ikl nad\u0161en\u011b a popadl moji ruku. Pevn\u011b se j\u00ed chytil a j\u00e1 ho u\u017e vytahoval nahoru. Ale jako bych ho u\u017e neznal, tak pevn\u011b se mne za tu ruku chytil jen proto, \u017ee jakmile jsem mu pom\u00e1hal se zvedat, on mne shodil na zem a j\u00e1 u\u017e sly\u0161el jen sm\u00edch a kroky, kter\u00e9 ut\u00edkaly ode mne. V duchu jsem se jen usm\u00e1l a usly\u0161el jeho hlas. „Jestli mn\u011b to chce\u0161 vr\u00e1tit, tak si m\u011b mus\u00ed\u0161 chytit!“ a pak u\u017e zase ten jeho zvoniv\u00fd sm\u00edch. Nev\u00e1hal jsem ani na minutku a u\u017e jsem se za n\u00edm rozb\u011bhl.<\/p>\n

Celou dobu se sm\u00e1l a ot\u00e1\u010del se za mnou, jak daleko od n\u011bj jsem. P\u0159i ka\u017ed\u00e9m ohl\u00e9dnut\u00ed mi v\u011bnoval sv\u016fdn\u00fd pohled. Chv\u00edli mi sice trvalo, ne\u017e jsem ho dohonil, ale po chv\u00edli se mi to p\u0159ece jenom poda\u0159ilo. P\u0159itiskl jsem ho ke stromu a v\u00edt\u011bzn\u00fdm hlasem prohl\u00e1sil: chytil jsem t\u011b. Jeho dech byl cel\u00fd spla\u0161en\u00fd od rychl\u00e9ho b\u011bhu.<\/div>\n

„Dobr\u00e1, p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, vyhr\u00e1l jsi. Co chce\u0161 jako odm\u011bnu?“ zeptal se m\u00edrn\u011b ti\u0161\u0161\u00edm hlasem a sv\u016fdn\u011b p\u0159itom naklonil hlavu, tak\u017ee odhalil sv\u016fj mramorov\u011b b\u00edl\u00fd krk. Chv\u00edli jsem na n\u011bj jen z\u00edral a mysl\u00edm, \u017ee kdybych tak st\u00e1l je\u0161t\u011b chv\u00edli, za\u010dal bych slintat.<\/div>\n
Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem alespo\u0148 pro jednou ne\u0159ekl a\u017e zas takovou blbost.<\/div>\n
„A m\u00e1m na v\u00fdb\u011br z n\u011bjak\u00fdch odm\u011bn, nebo si budu moct vybrat, jakoukoli budu cht\u00edt?“ op\u00e1\u010dil jsem mu, a je\u0161t\u011b v\u00edc ho p\u0159itiskl ke stromu. Nev\u00edm, co to do m\u011b vjelo, v\u017edycky m\u011b p\u0159itahovaly jen holky a nikdy jsem ani v nejmen\u0161\u00edm nepoc\u00edtil jakoukoli p\u0159ita\u017elivost ke klukovi. Chv\u00edli jsem nad t\u00edm uva\u017eoval, ale nedok\u00e1zal jsem se soust\u0159edit na nic jin\u00e9ho ne\u017e na Billa p\u0159itisknut\u00e9ho mezi mnou a stromem, a na s\u00e1laj\u00edc\u00ed vzru\u0161en\u00ed z na\u0161ich t\u011bl.<\/div>\n
„Hmm\u2026 mysl\u00edm, \u017ee si m\u016f\u017ee\u0161 vybrat cokoliv, co bude\u0161 cht\u00edt,“ za\u0161eptal mi do ucha a pomalu ho ol\u00edzl jazykem. Necht\u011bn\u011b jsem u toho zast\u00e9nal. Po\u0159\u00e1d se na mne d\u00edval t\u011bma jeho a\u017e neslu\u0161n\u011b vyz\u00fdvaj\u00edc\u00edma o\u010dima a c\u00edtil jsem st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed vzru\u0161en\u00ed.<\/p>\n

Moje trp\u011blivost, a hlavn\u011b moje touha to u\u017e nevydr\u017eela. Bez rozm\u00fd\u0161len\u00ed jsem p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na ty jeho. Jako by ve mn\u011b vybuchla sopka, kter\u00e1 v sob\u011b celou tu dobu dr\u017eela v\u0161echnu tu v\u00e1\u0161e\u0148. Rukama jsem mu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po cel\u00e9m t\u011ble a st\u00e1le se ho nemohl naba\u017eit.<\/div>\n

Jednou rukou jsem zajel pod jeho svetr a za\u010dal ho hladit na hol\u00e9 k\u016f\u017ei. Rty jsem p\u0159i tom st\u00e1le posouval n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e, a\u017e jsem se dostal k jeho krku. Kdy\u017e jsem mu rukou p\u0159ejel p\u0159es bradavky a za\u010dal je v prstech ma\u010dkat, prudce zaklonil hlavu a slastn\u011b zavzdychal. Myslel jsem, \u017ee se u\u017e neudr\u017e\u00edm na noh\u00e1ch, ale cht\u011bl jsem, aby st\u00e9nal je\u0161t\u011b v\u00edc a mnohem hlasit\u011bji. Druhou rukou jsem mu zajel na bok a hladil ho d\u00e1l dol\u016f po stehn\u011b. Zvedl jsem mu nohu ze zem\u011b a obto\u010dil si ji kolem sebe. Potom jsem mu za\u010dal rozep\u00ednat bundu a m\u011bl jsem sto chut\u00ed ho t\u011bch zbyte\u010dn\u00fdch kus\u016f oble\u010den\u00ed zbavit. Kdy\u017e v tom m\u011b Bill zastavil.<\/p>\n

„Tom\u00ed, n\u00e9. Tady n\u00e9, je mi hrozn\u00e1 zima.“ Pod\u00edval se na mne a za\u010dervenal se.<\/div>\n

„Ale nepov\u00eddej, ty moje ko\u010di\u010dko\u2026“ zavrn\u011bl jsem mu do krku a je\u0161t\u011b si ho stihl polibkem ozna\u010dit. „Dob\u0159e, vezmu t\u011b k n\u00e1m a tam si t\u011b u\u017e zah\u0159eju\u2026 Co t\u0159eba hork\u00fdm kakaem?“ \u0159ekl jsem naprosto v\u00e1\u017en\u00fdm hlasem, ale musel jsem se zasm\u00e1t nad Billov\u00fdm smutn\u00fdm pohledem. „Neboj, jestli nem\u00e1\u0161 kakao r\u00e1d, d\u00e1m ti \u010daj,“ dodal jsem a za\u010dal se sm\u00e1t. Billy se na mne jen udiven\u011b pod\u00edval a j\u00e1 se nemohl ubr\u00e1nit dal\u0161\u00edmu z\u00e1chvatu sm\u00edchu. „Copak ty nepochop\u00ed\u0161 \u017e\u00e1dnou srandu? \u010caj ti sice d\u00e1m, ale a\u017e potom, co si t\u011b zah\u0159eju s\u00e1m a tro\u0161ku jinak.“ \u0158ekl jsem, chytil ho za ruku a za\u010dal ho t\u00e1hnout sm\u011brem k m\u00e9mu domu.<\/p>\n

I kdy\u017e cesta trvala jen p\u00e1r minut, p\u0159ipadalo mi, jako bych d\u016fm m\u011bl a\u017e na druh\u00e9m konci m\u011bsta, a v duchu jsem si nep\u0159estal nad\u00e1vat, pro\u010d sakra bydl\u00edm tak daleko. Obloha u\u017e za\u010dala potem\u0148ovat a za\u010d\u00ednalo b\u00fdt \u010d\u00edm d\u00e1l chladn\u011bji.<\/div>\n

„U\u017e tam budem? V\u00e1\u017en\u011b je mi hrozn\u00e1 zima a\u2026“ najednou se jeho hlas zm\u011bnil z nevinn\u00e9ho na \u010f\u00e1belsk\u00fd a v\u00e1\u0161niv\u00fd, „\u2026m\u00e1m na tebe chu\u0165.“<\/div>\n
„Neboj, u\u017e jsme tady,“ otev\u0159el jsem dve\u0159e do domu a Billa zat\u00e1hl dovnit\u0159. Ani jsem se neobt\u011b\u017eoval s rozsv\u00edcen\u00edm sv\u011btla a u\u017e jsem za\u010dal z Billa strh\u00e1vat oble\u010den\u00ed. A to stejn\u00e9 d\u011blal i Bill. N\u011bjak\u00fdm z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem jsme se dostali a\u017e do kuchyn\u011b, kde jsem ho vysadil na pult a za\u010dal mu rozep\u00ednat kalhoty.<\/div>\n
Ale Bill m\u011b odstr\u010dil. „Posa\u010f se, Tome.“ \u0158ekl ostr\u00fdm, a v\u00e1\u0161niv\u00fdm hlasem. V o\u010d\u00edch m\u011bl v\u00fdraz vzru\u0161en\u00ed a stejn\u011b tak to bylo vid\u011bt i na jeho kalhot\u00e1ch. Bez \u0159e\u010d\u00ed jsem si sedl na barovou \u017eidli\u010dku a s nap\u011bt\u00edm sledoval Billa.<\/p>\n

Ten se na mne jen \u0161ibalsky usm\u00e1l a ol\u00edzl si rty. Slezl z kuchy\u0148sk\u00e9ho pultu a rukama se za\u010dal hladit ve vlasech a potom pomalu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt p\u0159es b\u0159icho. Jednou rukou st\u00e1le z\u016fstal na b\u0159ichu a druhou si zajel do kalhot. Jakmile se dotknul boule ve sv\u00e9m kl\u00edn\u011b, hlasit\u011b zast\u00e9nal a prudce zaklonil hlavu. Rukou st\u00e1le p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159es sv\u00e9 vzru\u0161en\u00ed a jeho steny byly \u010d\u00edm d\u00e1l hlasit\u011bj\u0161\u00ed, a i kdy\u017e bych to do n\u011bj nikdy ne\u0159ekl, i nadr\u017een\u011bj\u0161\u00ed. Kdy\u017e u\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee se ud\u011bl\u00e1 i bez m\u00e9 pomoci, vyt\u00e1hl ruku z kalhot a s ob\u011bma si za\u010dal p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt od bok\u016f a\u017e do vlas\u016f. P\u0159i tom za\u010dal sv\u016fdn\u011b pohupovat boky a pomal\u00fdmi kroky se p\u0159ibli\u017eovat ke mn\u011b. Zastavil se jen p\u00e1r krok\u016f p\u0159ede mnou. U\u017e jsem se chystal vst\u00e1t, kdy\u017e m\u011b Bill zastavil. „Ne, ne, ne, Tome. Je\u0161t\u011b jsem ti nep\u0159edvedl v\u0161echno. Mus\u00ed\u0161 si je\u0161t\u011b po\u010dkat, a taky je\u0161t\u011b v\u016fbec nev\u00edm, jestli si mne zaslou\u017e\u00ed\u0161,“ po\u0161eptal a jeho tich\u00fd hlas se roznesl do v\u0161ech kout\u016f kuchyn\u011b. St\u00e1le pohupoval boky, ale mnohem dr\u00e1\u017ediv\u011bji.<\/p>\n

Jednu ruku nat\u00e1hl sm\u011brem ke mn\u011b a prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po m\u00e9m obli\u010deji. Druhou ruku polo\u017eil na sv\u016fj obli\u010dej a ukazov\u00e1\u010dkem vjel do pusy. Jazykem ho l\u00edzal, a nakonec do n\u011bj siln\u011b kousl, a\u017e z n\u011bj za\u010dala t\u00e9ct rud\u00e1 krev.<\/div>\n

Kone\u010dn\u011b ud\u011blal posledn\u00ed krok, a t\u00edm p\u0159ekonal tu dr\u00e1saj\u00edc\u00ed vzd\u00e1lenost mezi n\u00e1mi. Obkro\u010dmo si na mne sedl a nedo\u010dkav\u011b spojil na\u0161e rty. Ihned pronikl jazykem do m\u00e9 pusy a vyz\u00fdval ten m\u016fj ke h\u0159e. Rukama jsem ho chytil za zadek a p\u0159itiskl si ho v\u00edc na sv\u016fj kl\u00edn. Bill se ode mne odlepil a do pusy mi zastr\u010dil prst, z kter\u00e9ho tekla krev. Za\u010dal jsem ho l\u00edzat a v m\u00e9 puse se rozlila chu\u0165 jeho krve. Mezit\u00edm se Billovy \u0161ikovn\u00e9 ruce p\u0159esunuly k m\u00e9mu p\u00e1sku a rychl\u00fdm pohybem ho rozepnuly. A to stejn\u00e9 n\u00e1sledovalo i s knofl\u00edkem a zipem. Ani jsem se nevzpamatoval, a u\u017e jsem byl nah\u00fd a stejn\u011b tak i Bill. „Vid\u00edm, \u017ee si mne nakonec p\u0159ece jenom zaslou\u017e\u00ed\u0161,“ po\u0161eptal a s t\u011bmito slovy na mne nasedl.<\/div>\n
Prudce na mne nased\u00e1val a z \u00fast mu unikaly steny. Prudce zaklonil hlavu, ale j\u00e1 si ji p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b a drav\u011b ho pol\u00edbil. Kone\u010dn\u011b jsem se vzpamatoval a pomalu jsem se pokusil vst\u00e1t. Necht\u011bl jsem ale, abych z n\u011bj vystoupil, proto jsem si jeho nohy omotal kolem sv\u00fdch a pomalu jsem vstal.<\/p>\n

„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se zmaten\u011b Bill.<\/div>\n

„Neboj se. Jen je to tady docela nepohodln\u00fd, ta \u017eihle m\u011b tla\u010d\u00ed do zad. A u mne v pokoji je postel, kter\u00e1 je mnohem pohodln\u011bj\u0161\u00ed.“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj.<\/div>\n
Kdy\u017e jsme se dostali do pokoje, polo\u017eil jsem ho na postel a j\u00e1 si lehl na n\u011bj. „Pros\u00edm, Tome, u\u017e m\u011b o\u0161ukej. No tak, na co \u010dek\u00e1\u0161, stra\u0161n\u011b moc t\u011b chci. U\u017e od prvn\u00ed chv\u00edle, kdy\u017e jsem t\u011b uvid\u011bl v parku. No tak pros\u00edm, o\u0161ukej m\u011b jako n\u011bjakou lacinou d\u011bvku,“ za\u0161eptal do tmy pokoje a za\u010dal m\u011b v\u00e1\u0161niv\u011b l\u00edbat.<\/div>\n
„\u0158ekni to znova,“ po\u0161eptal jsem mu do ucha a tvrd\u011b do n\u011bj p\u0159irazil. Slastn\u011b vyk\u0159ikl a po \u010dele mu stekla kapka potu.<\/div>\n
„A… a… ano! \u0160ukej m\u011b, \u0161ukej!“ vyk\u0159ikl a j\u00e1 do n\u011bj znovu p\u0159irazil.<\/div>\n
Mysl\u00ed mi nar\u00e1z prob\u011bhla my\u0161lenka, \u017ee dnes budou m\u00edt rodi\u010de opravdu pestrou a zaj\u00edmavou noc. Bill se prudce prohnul v z\u00e1dech a j\u00e1 m\u011bl pocit, \u017ee si je musel zlomit.<\/p>\n

Jeho i moje steny a v\u00fdk\u0159iky se nesly cel\u00fdm pokojem a Billovo t\u011blo se pode mnou sv\u00edjelo, co\u017e m\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc vzru\u0161ovalo. C\u00edtil jsem, \u017ee za chv\u00edli budu, ale cht\u011bl jsem, aby se Bill ud\u011blal taky. Chytil jsem jeho penis a\u017e u ko\u0159ene a za\u010dal jsem p\u0159es n\u011bj rukou p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt. Naposledy jsem do n\u011bj siln\u011b p\u0159irazil a Bill\u016fv penis siln\u011b zm\u00e1\u010dkl. Ozval se p\u0159idu\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik, kter\u00fd jsem ztlumil polibkem a p\u0159i tom jsem se ud\u011blal p\u0159\u00edmo do Billa. Netrvalo ani dv\u011b vte\u0159iny a Bill se ud\u011blal taky. Vy\u010derpan\u011b jsem dopadl vedle n\u011bj a upla\u0161en\u011b jsem oddychoval.<\/div>\n

„D\u011bkuju,“ po\u0161eptal Bill a propletl si se mnou ruce.<\/div>\n
„To j\u00e1 d\u011bkuju,“ odpov\u011bd\u011bl jsem a p\u0159ehodil p\u0159es n\u00e1s deku. Pod\u00edval jsem se na n\u011bj a i p\u0159es tmu, kter\u00e1 panovala v pokoji, jsem uvid\u011bl ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed obli\u010dej. „Jsi n\u00e1dhern\u00fd,“ neodpustil jsem si mu to \u0159\u00edct, i kdy\u017e jsem si p\u0159ipadal jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed blbec.<\/div>\n
„D\u011bkuju. Ale to se ti jen zd\u00e1, jsi unaven\u00fd a m\u011bl bys j\u00edt sp\u00e1t,“ \u0159ekl u\u017e zase nesm\u011ble a i p\u0159es tmu bylo vid\u011bt, jak se za\u010dervenal. Jen jsem se nad t\u00edm usm\u00e1l, p\u0159ed chv\u00edl\u00ed byl takov\u00ed \u010f\u00e1bl\u00edk a te\u010f je hotov\u00fd and\u011bl.<\/div>\n
„Dobr\u00e1, v\u0161ak z\u00edtra se je\u0161t\u011b uvid\u00edme. Dobrou,“ \u0159ekl jsem a u\u017e se mi za\u010daly kl\u00ed\u017eit o\u010di. Je\u0161t\u011b jsem usly\u0161el tich\u00e9 dobrou a pak jsem upadl do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/p>\n

*<\/p>\n

Do o\u010d\u00ed mi zasv\u00edtilo rann\u00ed slunce a j\u00e1 byl nucen je otev\u0159\u00edt. Pomalu se mi za\u010daly vybavovat v\u0161echny vzpom\u00ednky ze v\u010derej\u0161ka a j\u00e1 s p\u0159esv\u011bd\u010den\u00edm, \u017ee znovu uvid\u00edm Billa, oto\u010dil hlavu. Ale kdy\u017e jsem tak ud\u011blal, vedle mne nikdo nele\u017eel. M\u00edsto vedle mne bylo rozh\u00e1zen\u00e9, ale krom\u011b toho nic jin\u00e9ho nenazna\u010dovalo, \u017ee tady n\u011bkdo byl. A\u017e po chv\u00edli jsem si v\u0161imnul poma\u010dkan\u00e9ho listu pap\u00edru, kter\u00fd byl \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b schovan\u00fd pod dekou. Pomal\u00fdm pohybem ruky jsem ho zvedl a za\u010dal \u010d\u00edst:<\/p>\n

Promi\u0148, \u017ee jsem ode\u0161el a ani se s tebou nerozlou\u010dil, ale jinak to ne\u0161lo. Musel jsem odej\u00edt, i kdy\u017e jsem myslel, \u017ee to nezvl\u00e1dnu, proto\u017ee jsem pr\u00e1v\u011b zjistil tu nejlep\u0161\u00ed v\u011bc, v kterou jsem u\u017e ani nedoufal, ale kter\u00e1 p\u0159esto byla pravdiv\u00e1. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee na to tak\u00e9 \u010dasem p\u0159ijde\u0161, i kdy\u017e ti te\u010f ur\u010dit\u011b p\u0159ipad\u00e1m, jako bl\u00e1zen.<\/em><\/div>\n

Je\u0161t\u011b jednou ti za v\u0161echno moc d\u011bkuju.<\/em><\/div>\n
S l\u00e1skou Bill<\/p>\n

<\/em> Dopis jsem si p\u0159e\u010detl snad je\u0161t\u011b t\u0159ikr\u00e1t, ale po\u0159\u00e1d jsem ho nech\u00e1pal. D\u00edval jsem se na n\u011bj je\u0161t\u011b hodn\u011b dlouho, a\u017e m\u011b z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed vytrhl k\u0159ik m\u00e9 matky.<\/div>\n

„No tak, Tome, kde jsi, na stole je sn\u00eddan\u011b! A klidn\u011b vezmi i tu svou n\u00e1v\u0161t\u011bvu\u2026“ volala, i kdy\u017e ta posledn\u00ed v\u011bta byla \u0159e\u010dena pouze s velk\u00fdm sebezap\u0159en\u00edm. Rad\u011bji jsem dopis odlo\u017eil a se\u0161el jsem dol\u016f do kuchyn\u011b.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Stoj\u00edm u okna a zasn\u011bn\u011b se d\u00edv\u00e1m na b\u00edlou krajinu. Sna\u017e\u00edm se nemyslet na Toma a v\u010derej\u0161\u00ed noc. Necht\u011bl jsem nic takov\u00e9ho ud\u011blat, ale prost\u011b jsem se p\u0159estal ovl\u00e1dat. Cht\u011bl jsem jen zjistit, jestli to, na co jsem p\u0159i\u0161el, je pravda. Dokonce jsem si i chv\u00edli p\u0159\u00e1l, aby moje domn\u011bnka nebyla pravdiv\u00e1.<\/div>\n

Zvednu ruku, v kter\u00e9 dr\u017e\u00edm p\u00e1r list\u016f scvaknut\u00fdch dohromady. Mo\u017en\u00e1, \u017ee kdybych ty listy nikdy nevzal – kdybych nebyl tak zv\u011bdav\u00fd – nemuselo by se to nikdy st\u00e1t, a v\u0161echno by z\u016fstalo p\u0159i star\u00e9m. Znovu se na ty pap\u00edry nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pod\u00edv\u00e1m a za\u010dnu \u010d\u00edst.<\/div>\n
\u2026D\u011btsk\u00fd domov „Nad\u011bje“ se ujal ro\u010dn\u00edho chlapce Billa Kaulitze, kter\u00fd n\u00e1m byl p\u0159ed\u00e1n po autonehod\u011b jeho rodi\u010d\u016f, kterou nep\u0159e\u017eili. Narodil se 1. 9. 1989 a byl sem dovezen spolu s jeho dvoj\u010detem Thomasem Kaulitzem\u2026<\/em><\/div>\n
Tohle byla prvn\u00ed \u010d\u00e1st, kter\u00e1 m\u011b zaujala, prvn\u00ed pap\u00edr. Oto\u010dil jsem na druh\u00fd, kter\u00fd u\u017e ale nem\u011bl tolik spole\u010dn\u00e9ho se mnou, ale i p\u0159es to byl pro mne mnohem v\u00edc d\u016fle\u017eit\u00fd.<\/div>\n
\u20263. 10. 1990 se Thomase Kaulitze ujala n\u00e1hradn\u00ed rodina. Rodina se zd\u00e1 b\u00fdt bez jak\u00fdchkoli probl\u00e9m\u016f, proto byla \u017e\u00e1dost schv\u00e1lena.<\/em><\/div>\n
Pozn. Jeho dvoj\u010de Bill Kaulitz st\u00e1le z\u016fst\u00e1v\u00e1 v na\u0161em d\u011btsk\u00e9m domov\u011b.<\/em><\/div>\n
Zav\u0159el jsem o\u010di, z kter\u00fdch mi steklo p\u00e1r slz. St\u00e1le dokola p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jak jsem mohl zapomenout na sv\u00e9 dvoj\u010de. Anebo pro\u010d mi to sakra nikdo ne\u0159ekl?!<\/p>\n

M\u00edchaly se v n\u011bm pocity bezmoci a vzteku, kter\u00e9 se ale pozvolna zm\u011bnily na vzpom\u00ednku ze v\u010derej\u0161ka. Otev\u0159el sv\u00e9 krv\u00ed podlit\u00e9 o\u010di a zad\u00edval se z okna. Napadaly ho miliony r\u016fzn\u00fdch ot\u00e1zek, ale jen jednu pova\u017eoval za d\u016fle\u017eitou.<\/p>\n

<\/em> Pro\u010d jsem se do n\u011bj zamiloval?<\/p>\n

autor: Hina<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Hina V\u0161echny zdrav\u00edm! Jak vid\u00edte, tak se mi kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo dopsat dal\u0161\u00ed pov\u00eddku, ale \u0159eknu v\u00e1m, byla to d\u0159ina! Tak\u017ee pokud se v\u00e1m nebude l\u00edbit, tak mne pros\u00edm neu\u0161kr\u0165te. Ale kdy\u017e se objev\u00ed n\u011bjak\u00fd ten koment\u00e1\u0159, tak se taky zlobit nebudu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7161","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7161","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7161"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7161\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7161"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7161"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7161"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}