{"id":7170,"date":"2012-01-02T18:00:00","date_gmt":"2012-01-02T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7151"},"modified":"2012-01-02T18:00:00","modified_gmt":"2012-01-02T17:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-dream-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/02\/novel-of-dreams-my-dream-4\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Dream 4."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

<\/strong> Dostav\u00edm se rovnou do pr\u00e1ce, abych pak mohl j\u00edt d\u0159\u00edve dom\u016f. Kdy\u017e vejdu do domu, zuji se a jdu d\u00e1l.<\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Je tu podez\u0159el\u00e9 ticho. Nakouknu do kuchyn\u011b. Tam nikdo. Tak vejdu, vezmu si z lednice colu a nam\u00ed\u0159\u00edm si to do j\u00eddelny. M\u00e1m tu jako\u017eto pracovn\u00edk pit\u00ed i j\u00eddlo zdarma. Ale moc tu samoz\u0159ejm\u011b nej\u00edm. Tr\u00e1v\u00edm tu kolem dvou hodin t\u00e9m\u011b\u0159 denn\u011b. Jen ob\u010das si n\u011bco d\u00e1m, kdy\u017e s holkama va\u0159\u00edme nebo pe\u010deme. Nej\u010dast\u011bji je to dort, kdy\u017e tu m\u00e1 n\u011bkdo z d\u011bt\u00ed narozeniny. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee vypad\u00e1m jako gay, (vlastn\u011b jsem) ale m\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b d\u011bti r\u00e1d. Tohle je moje pr\u00e1ce, a i kdyby se d\u011bcka rozhodla nachytat hlem\u00fd\u017ed\u011b a pak uspo\u0159\u00e1dat \u0161ne\u010d\u00ed z\u00e1vody, budu to d\u011blat s nimi. Ne proto, \u017ee bych musel. Takov\u00e9 v\u011bci bychom vlastn\u011b ani d\u011blat nem\u011bli, ale m\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e jsou \u0161\u0165astn\u00ed.<\/div>\n
Vejdu do j\u00eddelny, kde sed\u00ed Patrick.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
Je to p\u011btilet\u00fd klu\u010dina. Nem\u011bl to zrovna lehk\u00e9\u2026 Ne, \u017ee by n\u011bjak\u00e9 z d\u011bt\u00ed tady m\u011blo. Bydlel s\u00e1m s maminkou. Byla pr\u00fd n\u011bjak nemocn\u00e1. Vychovatelka mi \u0159\u00edkala, \u017ee byl v byt\u011b zav\u0159en\u00fd s jeho mrtvou matkou p\u011bt dn\u016f, dokud nep\u0159i\u0161la soci\u00e1lka kv\u016fli tomu, \u017ee nebyl ve \u0161kolce a nikdo o n\u011bm nic nev\u011bd\u011bl. Dali ho sem, do d\u011btsk\u00e9ho domova. Nikdy se moc nebavil s ostatn\u00edmi d\u011btmi. \u010casto si jenom r\u00e1d kresl\u00ed, nebo n\u011bco vyr\u00e1b\u00ed a hraje si s auty. Anebo ka\u017ed\u00e9 odpoledne jako dnes se tady cpe pern\u00edky, kter\u00e9 tajn\u011b krade ve vrchn\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148ce. I kdy\u017e ho nachytali, na n\u011bj se ani ned\u00e1 zlobit. Je to mal\u00fd and\u00edlek, kter\u00fd na v\u00e1s poka\u017ed\u00e9 ud\u011bl\u00e1 smutn\u00e9 d\u011btsk\u00e9 o\u010di a pak se v\u00e1m vrhne kolem krku.<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b ten mal\u00fd bobek m\u011bl \u0161pinav\u00e9 ruce i pusu od \u010dokol\u00e1dy a zrovna lovil v krabici dal\u0161\u00ed pern\u00edk m\u00e1\u010den\u00fd v \u010dokol\u00e1d\u011b.<\/p>\n

„Copak to tu po\u017e\u00edr\u00e1\u0161?“ zept\u00e1m se pobaven\u011b a usrknu si z plechovky. Hned ostra\u017eit\u011b zvedne hlavu a automaticky nahod\u00ed provinil\u00fd pohled. Jakmile uvid\u00ed m\u011b, odhod\u00ed sv\u016fj nevinn\u00fd v\u00fdraz a zazub\u00ed se.<\/div>\n

„Tomi!“ vyjekne nad\u0161en\u011b. Odhod\u00ed krabici, sesko\u010d\u00ed ze \u017eidle a rozb\u011bhne se ke mn\u011b. Jen se zasm\u011bju a kleknu si. Pak si v\u0161imnu jeho \u0161pinav\u00fdch rukou. Okam\u017eit\u011b se narovn\u00e1m a d\u00e1m p\u0159ed sebe varovn\u011b ruce.<\/div>\n
„B\u011b\u017e ode m\u011b. Jsi \u0161pinav\u00fd od \u010dokol\u00e1dy,“ \u0159eknu se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Ale Tome,“ ku\u0148kne smutn\u011b a natahuje ke mn\u011b ruce.<\/div>\n
„Nejd\u0159\u00edv si umyj ruce a pusinu,“ rozhodnu. Nat\u00e1hnu se ke stolu a pod\u00e1m mu ubrousek. Za\u010dne si hned ut\u00edrat ruce a pak i pusu. Kdy\u017e vid\u00edm, jak si d\u0159e \u010dokol\u00e1du z pusy, kleknu si k n\u011bmu a vezmu mu ubrousek z ruky. Tro\u0161ku ho nal\u00edznu a za\u010dnu mu to jemn\u011b \u010distit. On se chv\u00edli \u0161kleb\u00ed, ale nakonec se mi vyvl\u00e9kne a sko\u010d\u00ed mi kolem krku.<\/div>\n
„Fajn, tak poj\u010f, chlap\u00e1ku,“ zasm\u011bju se. Vezmu ho do n\u00e1ru\u010de a hod\u00edm \u0161pinav\u00fd ubrousek do ko\u0161e.<\/p>\n

„V\u010dera jsi tu nebyl, Tomi,“ vy\u010dte mi hned s nakr\u010den\u00fdm nos\u00edkem.<\/div>\n

„V\u00ed\u0161, jak jsem ti pov\u00eddal o m\u00e9 sest\u0159i\u010dce Molly, tak v\u010dera jsem musel b\u00fdt s n\u00ed. Nebylo j\u00ed dob\u0159e,“ vysv\u011btl\u00edm mu kr\u00e1tce. Nem\u00e1 mu cenu vysv\u011btlovat n\u011bco o jej\u00ed nemoci. Stejn\u011b by to nech\u00e1pal.<\/div>\n
„Aha,“ usm\u011bje se.<\/div>\n
„A kdepak jsou ostatn\u00ed?“ zaj\u00edm\u00e1m se.<\/div>\n
„Jsou na zahrad\u011b a h\u0159i\u0161ti. Je tam ale nuda,“ pokr\u010d\u00ed lhostejn\u011b rameny.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak jdeme za nimi. Budu tam s tebou, ok?“ navrhnu.<\/div>\n
„To u\u017e bude lep\u0161\u00ed,“ usm\u011bje se sladce. V\u00edm, \u017ee je nerad s ostatn\u00edmi s\u00e1m. M\u011b m\u00e1 ale r\u00e1d. Maj\u00ed m\u011b v\u0161ichni tak n\u011bjak r\u00e1di. Holt to s d\u011btmi um\u00edm. Nezakazuju jim tohle a tamto, proto\u017ee by se to nem\u011blo. \u010c\u00edm v\u00edc jim to budu zakazovat, t\u00edm v\u00edc to budou d\u011blat a to podle m\u011b nem\u00e1 smysl. D\u011bl\u00e1m s nimi, co cht\u011bj\u00ed. Oni \u010dasem zjist\u00ed, co by m\u011bly a co ne. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee je n\u011bkdy mus\u00edm pok\u00e1rat, ale n\u011bjak to nep\u0159eh\u00e1n\u00edm. Maj\u00ed ze m\u011b i tak respekt. P\u0159esuneme se na zahradu. Jakmile sejdu t\u0159i sch\u016fdky, rozhl\u00e9dnu se a vydechnu. Jsou tam opravdu v\u0161echny d\u011bti z domova. L\u00edtaj\u00ed, h\u00e1z\u00ed po sob\u011b v\u011bci, sk\u00e1\u010dou, div nelezou po stromech a pi\u0161t\u00ed. Star\u0161\u00ed d\u011bcka sed\u00ed vzadu u strom\u016f na lavi\u010dk\u00e1ch a n\u011bco tam \u0159e\u0161\u00ed a sm\u011bj\u00ed se. Pod\u00edv\u00e1m se, kde je vychovatelka. Ta jenom stoj\u00ed opod\u00e1l a div si nerve vlasy. U\u017e je to star\u0161\u00ed pan\u00ed a o\u010dividn\u011b j\u00ed d\u011bcka p\u0159er\u016fstaj\u00ed p\u0159es hlavu. Jako by vyc\u00edtila m\u016fj pohled, koukne se m\u00fdm sm\u011brem a t\u00e9m\u011b\u0159 usly\u0161\u00edm, jak j\u00ed spadne balvan ze srdce.<\/p>\n

„D\u011bti, pod\u00edvejte, kdo tu je!“ vyk\u0159ikne okam\u017eit\u011b, aby se jich zbavila. V\u0161echny d\u011bti zpozorn\u00ed a pod\u00edvaj\u00ed se m\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n

„J\u00e9, to je Tom!“ \u2026 „Tome!“ \u2026 „Tomi, ty jsi tady!“ – Tohle rozhodn\u011b byla mal\u00e1 Lucy. Nikdo nepi\u0161t\u00ed jako ona. V\u011bt\u0161ina t\u011bch d\u011bcek se zvedne a rozb\u011bhnou se ke mn\u011b, aby se se mnou p\u0159i\u0161ly p\u0159iv\u00edtat. Oli a Max\u00edk se m\u011b sna\u017e\u00ed chytit za nohy. Lucy se mi sna\u017e\u00ed vy\u0161plhat na z\u00e1da.<\/div>\n
„Nechte m\u011b,“ za\u010dnu se sm\u00e1t a sna\u017e\u00edm se je set\u0159\u00e1st. Dlouho tam spolu blbneme, a\u017e jim nakonec ute\u010du. Dojdu dozadu k lavi\u010dk\u00e1m pozdravit i star\u0161\u00ed d\u011bcka. V\u0161echna d\u011bv\u010data mi hned v\u011bnuj\u00ed jejich sladk\u00e9 \u00fasm\u011bvy a mrk\u00e1n\u00ed \u0159as. Nev\u00ed, \u017ee jsem gay. \u010ctou si n\u011bjak\u00e9 Bravo a sm\u011bj\u00ed se nad n\u011bjak\u00fdmi trapasy.<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159eknu jim jen v\u0161em hromadn\u011b, usm\u011bju se a op\u0159u se u kluk\u016f o lavi\u010dku.<\/div>\n
„Zd\u00e1r, Tome,“ pozdrav\u00ed m\u011b nejstar\u0161\u00ed Julian.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
„\u010cau, co to tu m\u00e1te?“ zaj\u00edm\u00e1m se. Zad\u00edv\u00e1m se na \u010dasopis, kter\u00fd Adam dr\u017e\u00ed v rukou. Vypad\u00e1 to jako\u2026 Playboy?! „Jak jste k tomuhle p\u0159i\u0161li?“ zd\u011bs\u00edm se. No dob\u0159e, u\u017e jsou star\u0161\u00ed, ale i tak\u2026 Kdyby tohle vid\u011bla vychna, tak zpr\u00e1sk\u00e1 m\u011b, \u017ee jsem jim to dal. Co\u017e jsem v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b neud\u011blal! Na Playboyi m\u011b nic nep\u0159itahuje. Holky nejsou pro m\u011b.<\/em> Nat\u00e1hnu se a vytrhnu mu ho z ruky.<\/div>\n
„Tome, neka\u017e n\u00e1m srandu. Koukni na n\u00ed. V\u017edy\u0165 m\u00e1 solidn\u00ed kozy,“ sna\u017e\u00ed se mi Julian hned ten \u010das\u00e1k sebrat. Ucuknu rukama a zad\u00edv\u00e1m se na str\u00e1nku, kterou si prohl\u00ed\u017eeli. T\u00fd holce je vid\u011bt div ne do \u017ealudku. Vydechnu a prot\u0159u si o\u010di.<\/div>\n
„Jo, to fakt m\u00e1,“ \u0159eknu rad\u011bji jen nakonec se sm\u00edchem a vr\u00e1t\u00edm jim to. „Jestli to u v\u00e1s ale najde vychna, tak si m\u011b nep\u0159ejte.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee se\u0161 k\u00e1mo\u0161,“ mrkne na m\u011b Julian spiklenecky.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee jo,“ zasm\u011bju se jen. Zavrt\u00edm nad nimi hlavou a jdu pry\u010d. Jsou to puber\u0165\u00e1ci, tak co. J\u00e1 taky jako teenager \u010dum\u011bl na nah\u00fd \u017eensk\u00fd. D\u00edky \u010das\u00e1k\u016fm jsem vlastn\u011b zjistil, \u017ee to se mnou nic ned\u011bl\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Holky, vid\u011bly jste, jak se Tom ke kluk\u016fm zachoval? Ani jim nevynadal. Oh, j\u00e1 v\u00e1m \u0159\u00edkala, \u017ee je \u00fa\u017easnej,“ usly\u0161\u00edm za sebou z hol\u010di\u010d\u00ed<\/em> lavi\u010dky Sarah.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
No jo, ta holka po mn\u011b jede od za\u010d\u00e1tku, co tu jsem. Chud\u00e1k d\u011bv\u010de.<\/div>\n
„Ten je dokonalej. Chci ho,“ usly\u0161\u00edm dal\u0161\u00ed d\u00edvku. Podle p\u0159\u00edzvuku v tom pozn\u00e1m Chou I-fan. Jen pobaven\u011b zavrt\u00edm hlavou a vr\u00e1t\u00edm se k prck\u016fm na skluzavku, abych je ohl\u00eddal. Op\u0159u se tam a sleduji je, jak si v\u0161ichni hraj\u00ed a sm\u011bj\u00ed se. Tohle je pro m\u011b r\u00e1j. D\u00edky t\u011bmhle d\u011btem \u017eiju. Oni jsou m\u016fj \u017eivot. Jejich sm\u00edch a vesel\u00e9 obli\u010deje.<\/div>\n
„Tomi!“ vyp\u00edskne mi n\u011bkdo u nohou a pov\u011bs\u00ed se mi na nohu. Patrick, m\u016fj brou\u010dek. S \u00fasm\u011bvem ho vyzvednu a za\u010dnu s n\u00edm d\u011blat letad\u00fdlko. Za\u010dne \u0161\u00edlen\u011b je\u010det a sm\u00e1t se. Jakmile to ostatn\u00ed spat\u0159\u00ed, utvo\u0159\u00ed se u m\u011b fronta \u017eadon\u00edc\u00edch slun\u00ed\u010dek, \u017ee cht\u011bj\u00ed tak\u00e9 letad\u00fdlko. Za\u010dnu je v\u0161echny st\u0159\u00eddat. Ka\u017ed\u00e9 d\u00edt\u011b m\u00e1 sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh, ka\u017ed\u00e9 je n\u011bjak\u00e9. Ale j\u00e1 je m\u00e1m r\u00e1d v\u0161echny.<\/p>\n

Kdy\u017e jsem se vr\u00e1til z pr\u00e1ce dom\u016f, moje n\u00e1lada o n\u011bco klesla. Vlastn\u011b klesla o hodn\u011b. A\u010dkoliv jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee tam na m\u011b \u010dek\u00e1 moje milovan\u00e1 sest\u0159i\u010dka, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ona nikdy nebude stejn\u00e1 jako ty d\u011bti v domov\u011b. Nikdy nebude b\u011bhat, klouzat se na klouza\u010dce a vyv\u00e1d\u011bt s ostatn\u00edmi. Dokud tu s n\u00e1mi bude, bude upout\u00e1na na n\u00e1s a sv\u00e9 l\u016f\u017eko nebo voz\u00ed\u010dek. Povzdechnu a vyjdu schody do patra. V koupeln\u011b si umyju ruce, opl\u00e1chnu si obli\u010dej, a pot\u00e9 se ut\u0159u. Dojdu do Mollyina pokoj\u00edku. Uvid\u00edm ji le\u017eet v posteli s ovlada\u010dem v ruce. Kouk\u00e1 se na n\u011bjakou poh\u00e1dku.<\/p>\n

„Ahoj, zlat\u00ed\u010dko,“ usm\u011bju se.<\/div>\n

„Ahoj, Tomi,“ v\u011bnuje mi sv\u016fj dokonal\u00fd \u00fasm\u011bv. I p\u0159esto, \u017ee nem\u00e1 to, co ostatn\u00ed d\u011bti, um\u00ed se usm\u00edvat stejn\u011b jako oni. Dokonce i v\u00edc. \u0158ekl bych, \u017ee p\u0159ibli\u017en\u011b v\u00ed, co ji \u010dek\u00e1. Ale ani tak nesmutn\u00ed. Poka\u017ed\u00e9 se na m\u011b usm\u00edv\u00e1, jako by bylo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. P\u0159\u00e1l bych si, aby bylo. Sev\u0159e se mi bolestiv\u011b hrudn\u00edk, ale pokus\u00edm se ovl\u00e1dnout. Pro\u010d j\u00ed kazit tu radost. A\u0165 se usm\u00edv\u00e1, dokud tu je. V\u017edycky jsme se s mamkou sna\u017eili j\u00ed d\u00e1t v\u0161echno, co pot\u0159ebuje a co si p\u0159eje, aby i tak m\u011bla kr\u00e1sn\u00e9 d\u011btstv\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee Molly si to dob\u0159e uv\u011bdomovala. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e ji, beru\u0161ku, vid\u00edm takhle bezmocn\u011b le\u017eet, chce se mi bre\u010det. M\u00e1m chu\u0165 se v\u0161\u00edm ml\u00e1tit, k\u0159i\u010det a na v\u0161echno se vysrat s t\u00edm, \u017ee u\u017e d\u00e1l nem\u016f\u017eu. Ale to nesm\u00edm. Mus\u00edm b\u00fdt siln\u00fd a dr\u017eet sv\u00e9 emoce na uzd\u011b. Nejen proto, \u017ee pracuji s d\u011btmi, ale nechci, aby se Molly kv\u016fli mn\u011b zbyte\u010dn\u011b n\u011b\u010d\u00edm zat\u011b\u017eovala. A m\u00e1ma m\u011b pot\u0159ebuje. Oba v\u00edme, \u017ee jednoho dne Molly odejde a zbudeme tu sami. Na ni n\u00e1m z\u016fstanou jenom vzpom\u00ednky\u2026<\/p>\n

„Kdy ode\u0161la maminka?“ zept\u00e1m se j\u00ed.<\/div>\n

„Asi tak p\u0159ed deseti minutami,“ odpov\u00ed stru\u010dn\u011b. Kdy\u017e si p\u0159edstav\u00edm, co se mohlo za t\u011bch 10 minut st\u00e1t, zved\u00e1 se mi \u017ealudek. Mus\u00edme si s m\u00e1mou upravit rozvrh, aby nebyla Molly nikdy sama. Ji by ale mohli vyhodit z pr\u00e1ce, nem\u016f\u017ee si to dovolit. Tak\u017ee je na mn\u011b, abych na tom zamakal. Kdy\u017e se u\u017e nebudu v\u00eddat s Brianem a ze \u0161koly budu chodit rovnou do pr\u00e1ce, mohl bych to st\u00edhat. Povzdechnu si a rozejdu se k jej\u00ed posteli.<\/div>\n
„Co ti je?“ zept\u00e1 se smutn\u011b.<\/div>\n
„Ale to nic, beru\u0161ko. Jenom jsem unavenej,“ pokus\u00edm se usm\u00e1t, ale nejsp\u00ed\u0161 mi to moc nevyjde. N\u00e1hle si m\u011b prohl\u00e9dne starostliv\u00fdm pohledem. V tu chv\u00edli vypadala tak dosp\u011ble a moud\u0159e, a\u017e jsem se m\u00e1lem neudr\u017eel a rozbre\u010del se p\u0159i my\u0161lence, \u017ee ona nikdy nebude dosp\u011bl\u00e1. Nadzvedne pe\u0159inu, abych si k n\u00ed vlezl. Bez protest\u016f jsem si k n\u00ed vlezl do postele a polo\u017eil si hlavu na pol\u0161t\u00e1\u0159. Trochu se p\u0159eto\u010dila a za\u010dala m\u011b hladit po vlasech, jako by snad tu\u0161ila, co se se mnou d\u011bje, jako by m\u011b snad cht\u011bla ut\u011b\u0161ovat. Pod\u00edv\u00e1m se j\u00ed do o\u010d\u00ed a polo\u017e\u00edm si dla\u0148 na jej\u00ed drobnou ru\u010di\u010dku. Hr\u00e1ze emoc\u00ed se protrhnou. V o\u010d\u00edch uc\u00edt\u00edm slzy. Molly se bolestn\u011b zabl\u00fdskne v o\u010d\u00edch.<\/p>\n

„Promi\u0148 mi to,“ za\u0161ept\u00e1m ihned a zav\u0159u o\u010di. Nikdy jsem se v\u016f\u010di nikomu nec\u00edtil tak provinile. V\u00ed, jak je v\u0161echno \u0161patn\u00e9, j\u00e1 j\u00ed tu bre\u010d\u00edm a ona se m\u011b je\u0161t\u011b sna\u017e\u00ed ut\u011b\u0161ovat? Jsem patetick\u00fd\u2026 Tohle nem\u016f\u017eu.<\/em> Rychle zamrk\u00e1m a posad\u00edm se. „Co kdybychom dneska d\u011blali n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e koukali na poh\u00e1dku?“ sna\u017e\u00edm se odv\u00e9st \u0159e\u010d.<\/div>\n

„A co?“ zept\u00e1 se polohlasem. Znovu zn\u011bla tak chyt\u0159e a sm\u00ed\u0159en\u011b, jako by nemohla d\u011blat nic jin\u00e9ho, ne\u017e jen le\u017eet. Skoro cel\u00fd \u017eivot jenom sed\u00ed, poleh\u00e1v\u00e1 nebo le\u017e\u00ed. N\u011bjak to chce o\u017eivit\u2026<\/em> A\u017e pak m\u011b napadne dobr\u00fd n\u00e1pad. Ned\u00e1vno jsme v domov\u011b d\u011blali p\u011bveckou sout\u011b\u017e a hr\u00e1li tak\u00e9 karaoke.<\/div>\n
„Um\u00ed\u0161 karaoke?“ zazub\u00edm se.<\/div>\n
„Co to je? To je n\u011bjak\u00fd j\u00eddlo?“ pousm\u011bje se.<\/div>\n
„Zn\u00ed to trochu jako japonsk\u00fd j\u00eddlo, to m\u00e1\u0161 pravdu,“ zasm\u011bju se. „Ale nen\u00ed to tak. Chce\u0161 to zkusit? Ur\u010dit\u011b t\u011b to bude bavit.“<\/div>\n
„\u2026dob\u0159e,“ svol\u00ed po chvilce v\u00e1h\u00e1n\u00ed. Usm\u011bju se, vylezu z postele a vezmu ji do n\u00e1ru\u010de. P\u0159enesu ji dol\u016f do ob\u00fdv\u00e1ku a posad\u00edm ji na gau\u010d. V rychlosti zapoj\u00edm mikrofon a najdu DVD. D\u00e1m ho do p\u0159ehr\u00e1va\u010de. D\u00e1m j\u00ed mikrofon a pust\u00edm to. B\u011bhem chvilky u\u017e za\u010dne hr\u00e1t n\u011bjak\u00e1 p\u00edsni\u010dka a na obrazovce se objev\u00ed slova p\u00edsn\u011b.<\/div>\n
„Tak spus\u0165,“ zasm\u011bju se. Sednu si na zem k jej\u00edm noh\u00e1m a za\u010dnu zp\u00edvat, abych ji podn\u00edtil k tomu, aby tak\u00e9 za\u010dala. Netrvalo to dlouho a za\u010dala p\u011bt do mikrofonu. Jen jsem se zasm\u00e1l, zv\u00fd\u0161il hlasitost a za\u010dali jsme po\u0159\u00e1dn\u011b zp\u00edvat. U\u017eili jsme si spolu p\u011bkn\u00fd ve\u010der, hodn\u011b se sm\u00e1li a d\u011blali spoustu blbost\u00ed. Nakonec jsem n\u00e1m ud\u011blal ve\u010de\u0159i, vykoupal ji a ulo\u017eil. Lehl jsem si k n\u00ed a b\u011bhem chvilky i s n\u00ed v n\u00e1ru\u010d\u00ed usnul. D\u00edky v\u0161em t\u011bm d\u011btem a Molly jsem za cel\u00fd den nem\u011bl ani na chv\u00edli mo\u017enost myslet na Briana, nato\u017e Billa. My\u0161lenky ve snech ale u\u017e tak ovl\u00e1dat nedok\u00e1\u017eu. Znovu jsem se setkal se sv\u00fdm Snem.<\/p>\n

Sed\u00edm v parku na lavi\u010dce. Kolem m\u011b jsou listnat\u00e9 stromy a jejich listy se v\u00e1lej\u00ed po zemi ve v\u0161ech pastelov\u00fdch barv\u00e1ch a odst\u00ednech. Projede kolem m\u011b \u017eena s ko\u010d\u00e1rkem a usm\u011bje se na m\u011b. V\u011bnuji j\u00ed kr\u00e1tk\u00e9 zk\u0159iven\u00ed rt\u016f a znovu se rozhl\u00e9dnu. Usly\u0161\u00edm zatroubit auto z nedaleko vzd\u00e1len\u00e9 vozovky. V\u0161echno je norm\u00e1ln\u00ed\u2026 Lidi, auta, d\u011bti na h\u0159i\u0161ti opod\u00e1l pi\u0161t\u00ed a lezou po prol\u00e9za\u010dk\u00e1ch. Zklaman\u011b povzdechnu. Dal\u0161\u00ed nudn\u00fd, bezv\u00fdznamn\u00fd sen. Myslel jsem, \u017ee budu znovu s Billem\u2026 Sv\u011bs\u00edm hlavu a za\u010dnu propl\u00e9tat prsty. N\u00e1hle se trochu pohne lavi\u010dka. V\u0161echen ruch m\u011bsta utichne. Jedin\u00e9, co zaslechnu – v\u00fddech doty\u010dn\u00e9ho vedle m\u011b. Pomalu vzhl\u00e9dnu. Jakmile uvid\u00edm Billovy dokonal\u00e9 rysy obli\u010deje, posko\u010d\u00ed mi srdce radost\u00ed.<\/em><\/div>\n

„\u2026chyb\u011bl jsi mi,“ koukne se na m\u011b. Sklop\u00ed tro\u0161ku o\u010di a sjede si m\u011b pohledem.<\/em> Opravdu to \u0159ekl? Chyb\u011bl jsem mu\u2026 To tak kr\u00e1sn\u011b h\u0159eje\u2026<\/em><\/div>\n
„Ty mn\u011b taky. B\u00e1l jsem se, \u017ee t\u011b dnes neuvid\u00edm. P\u0159i\u0161lo mi to jako dal\u0161\u00ed z milionu sn\u016f,“ usm\u011bju se. Sjedu pohledem ke sv\u00e9 ruce, kterou se vyd\u00e1m k Billovu stehnu, kde m\u00e1 polo\u017eenou ruku. Jemn\u011b ho pohlad\u00edm po z\u00e1p\u011bst\u00ed, a pot\u00e9 ho za ni vezmu. P\u0159isedne si tro\u0161ku bl\u00ed\u017e ke mn\u011b a stiskne mi ji.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 tak\u00e9. Jsem tak r\u00e1d, \u017ee jsi tady, \u017ee jsme tady spolu, my dva,“ usm\u011bje se sladce a nahne se ke mn\u011b. D\u00e1 mi lehkou pusinku na rty, a je\u0161t\u011b se pak rty o ty m\u00e9 ot\u0159e. Jeho ruce jsou sice studen\u00e9, ale rty jsou tepl\u00e9 a tak dokonale m\u011bkk\u00e9. Zmocn\u00ed se m\u011b poku\u0161en\u00ed vp\u00edt se do nich s takovou vervou jako posledn\u011b. Nasaji jeden z jeho sametov\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f a s ve\u0161kerou n\u011bhou ho dlouze pol\u00edb\u00edm.<\/em> Ach jo, tolik mi chyb\u011bl. M\u00e1m pocit, jako by byl sou\u010d\u00e1st\u00ed m\u00e9ho \u017eivota u\u017e po mnoho let. C\u00edt\u00edm se s n\u00edm tak dob\u0159e. Nemus\u00edm tu s n\u00edm myslet na \u017e\u00e1dn\u00fd z mnoha probl\u00e9m\u016f, kter\u00e9 m\u00e1m v \u017eivot\u011b. M\u016f\u017eu tu s n\u00edm sn\u00edt a u\u017e\u00edvat si to, ani\u017e by to m\u011blo n\u011bjak\u00e9 n\u00e1sledky. No\u2026 mo\u017en\u00e1 Brian je mal\u00fd probl\u00e9m. Ale ten sem te\u010f nepat\u0159\u00ed. Jsem se sv\u00fdm Snem.<\/p>\n

Bill hned spokojen\u011b oddechne a oplat\u00ed mi to. Nasaje mi n\u011b\u017en\u011b spodn\u00ed ret a obkrou\u017e\u00ed ho jazykem. Za\u010dne m\u011b opatrn\u011b l\u00edbat. L\u00edb\u00e1 m\u011b tak opatrn\u011b, snad a\u017e moc, jako by se snad b\u00e1l, \u017ee m\u011b d\u00edky t\u011bmto polibk\u016fm ztrat\u00ed. Ale m\u011b p\u0159ece neztrat\u00ed. Nikdy. P\u0159it\u00e1hnu si ho v\u00edc k sob\u011b a na d\u016fkaz sv\u00fdch cit\u016f k n\u011bmu ho za\u010dnu l\u00edbat o trochu v\u00e1\u0161niv\u011bji. Pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i a vydechnu. Ot\u0159u se nosem o jeho a za\u010dnu ho l\u00edbat dychtiv\u011bji.<\/em> L\u00edb\u00e1m se se sv\u00fdm snem a jsem do n\u011bj bezmezn\u011b zamilovan\u00fd i za tak kr\u00e1tkou dobu. Copak jsem se u\u017e opravdu zbl\u00e1znil? Obmot\u00e1 mi pa\u017ee kolem krku a za\u010dne m\u011b hladit b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f po \u0161\u00edji. Je tak neskute\u010dn\u011b jemn\u00fd. Po chvilce m\u011b donut\u00ed zpomalit a v\u011bnuje mi n\u011bkolik mali\u010dk\u00fdch polibk\u016f. V\u0161echny p\u0159ij\u00edm\u00e1m s ve\u0161kerou oddanost\u00ed. Nakonec se odtrhnu – a\u010dkoliv nechci – a pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. V dlan\u00edch si p\u0159idr\u017e\u00edm jeho and\u011blsk\u00fd obli\u010dej, jako by to snad byl n\u011bjak\u00fd dar z nebes. Mo\u017en\u00e1 i je. U n\u011bj nach\u00e1z\u00edm \u00fat\u011bchu, l\u00e1sku i pochopen\u00ed. On je jedin\u00fd, kdo m\u011b dok\u00e1\u017ee osvobodit od v\u0161eho tr\u00e1pen\u00ed a probl\u00e9m\u016f.<\/p>\n

„Asi jsem bl\u00e1zen, kdy\u017e tohle \u0159\u00edk\u00e1m, ale jsem do tebe \u0161\u00edlen\u011b zamilovan\u00fd,“ za\u0161ept\u00e1m.<\/em> Je\u017ei\u0161, zn\u011bl jsem stejn\u011b sm\u011b\u0161n\u011b jako v t\u011bch sla\u010f\u00e1ck\u00fdch filmech. Ale co, je to sen. Nikdo m\u011b neposlouch\u00e1. V\u00edc patetick\u00e9 je, \u017ee jsem bl\u00e1zen do sv\u00e9ho Snu, do n\u011bkoho, kdo ani neexistuje. Bo\u017ee\u2026 Pootev\u0159e rty a sleduje m\u011b. Jeho v\u00fdraz je tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jako by se mu cht\u011blo plakat a sm\u00e1t se z\u00e1rove\u0148.<\/em><\/div>\n

„To je tak\u2026 hezk\u00e9,“ po\u0161ept\u00e1 nad\u0161en\u011b. Jen se usm\u011bju a znovu ho dlouze pol\u00edb\u00edm.<\/em> Ne \u017ee bych \u010dekal, \u017ee mi tak\u00e9 \u0159ekne, \u017ee m\u011b miluje. Je to jenom sen. Nav\u00edc\u2026 kdo by tak m\u011b mohl milovat. Nen\u00ed na mn\u011b nic k vid\u011bn\u00ed a v chov\u00e1n\u00ed tak\u00e9 nejsem zrovna hv\u011bzda. Jsem oby\u010dejn\u00fd. Naprosto.<\/em><\/div>\n
„Ale j\u00e1\u2026 j\u00e1 jsem taky zamilovan\u00fd,“ oddechne pak. Nebo snad\u2026 Oh, p\u0159eslechl jsem se. Tro\u0161ku se poodt\u00e1hnu a povyt\u00e1hnu obo\u010d\u00ed. „Do tebe,“ poznamen\u00e1. Bo\u017ee\u2026 Opravdu m\u011b miluje. To je tak n\u00e1dhern\u00fd. H\u0159eje m\u011b to a\u017e u kone\u010dk\u016f prst\u016f. Ka\u017ed\u00fd okam\u017eik s n\u00edm je nezapomenuteln\u00fd. Sny obvykle zapom\u00edn\u00e1m, ale s n\u00edm si pamatuji ka\u017edou vte\u0159inu.<\/em><\/div>\n
„Co na to \u0159\u00edct\u2026 J\u00e1 jsem\u2026 \u0161\u0165astn\u00fd. Stra\u0161n\u011b m\u011b to t\u011b\u0161\u00ed,“ vyd\u00e1m ze sebe trochu zara\u017een\u011b, usm\u011bju se a l\u00edbnu ho.<\/em><\/div>\n
„To j\u00e1 taky,“ po\u0161ept\u00e1 a za\u010dne m\u011b znovu l\u00edbat. Okam\u017eit\u011b za\u010dnu spolupracovat a za\u010dnu mu opl\u00e1cet ka\u017edi\u010dk\u00fd polibek tak l\u00e1skypln\u011b, jak to jenom zvl\u00e1dnu.<\/p>\n

„Chci tu s tebou z\u016fstat v\u011b\u010dn\u011b. Klidn\u011b bych se v\u0161eho vzdal,“ za\u0161ept\u00e1m bezmy\u0161lenkovit\u011b mezi polibky. A\u017e pot\u00e9 si uv\u011bdom\u00edm, jak by bylo t\u011b\u017ek\u00e9 zanechat mamku, Molly, dokonce i Briana, p\u0159\u00e1tele ze \u0161koly a d\u011bti z domova tam dole\u2026 sp\u00ed\u0161 v realit\u011b, zat\u00edmco j\u00e1 bych si tu s Billem snil sv\u016fj perfektn\u00ed \u017eivot.<\/em><\/div>\n

„To ne\u0159\u00edkej, p\u0159\u00e1l sis to a spln\u00ed se to, uvid\u00ed\u0161,“ usm\u011bje se. Co\u017ee? Co se spln\u00ed? U\u017e se v\u00e1\u017en\u011b nevzbud\u00edm?! To-to nem\u016f\u017ee! J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem to \u0159ekl, ale\u2026 Co Molly? Co m\u00e1ma? To jim nem\u016f\u017eu ud\u011blat!<\/em><\/div>\n
„Co se spln\u00ed?“ vydechnu.<\/em><\/div>\n
„\u2026budeme spolu,“ oddechne a pol\u00edb\u00ed m\u011b.<\/em><\/div>\n
„Tady?“ p\u00edpnu, ani\u017e bych mu polibek op\u011btoval nebo snad dokonce opl\u00e1cel. Nechci d\u00e1vat najevo sv\u016fj strach a zd\u011b\u0161en\u00ed, ale je to sen\u2026 ne realita.<\/em><\/div>\n
„Ty chce\u0161 skute\u010dnost a p\u0159\u00e1l sis to.“ Oh, d\u00edkybohu\u2026 Okam\u017eit\u011b s ve\u0161kerou silou za\u017eenu sv\u016fj strach i obavy, proto\u017ee nen\u00ed d\u016fvod se ob\u00e1vat. A\u010dkoli nev\u00edm, jak chce splnit to, abychom spolu byli ve skute\u010dnosti\u2026 Hm\u2026 divn\u00fd. Nadechnu se, ale usly\u0161\u00edm z d\u00e1li p\u00edp\u00e1n\u00ed a n\u011b\u010d\u00ed hlas. Ihned se rozhl\u00e9dnu.<\/em><\/div>\n
„Ne, ne, je\u0161t\u011b ne,“ chytne m\u011b za ruku.<\/em> N\u011bkdo do m\u011b str\u010d\u00ed. Zhluboka se nadechnu, ale nem\u016f\u017eu se probrat. Usnul jsem p\u0159ece u Molly. Co kdy\u017e\u2026 Je\u017ei\u0161i, jenom to ne! Bill se ke mn\u011b nahne a n\u011bkolikr\u00e1t m\u011b pol\u00edb\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Je\u0161t\u011b\u2026 chvili\u010dku,“ po\u0161ept\u00e1.<\/em> Molly, Molly, Molly. M\u016fj vnit\u0159n\u00ed hlas ve mn\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 k\u0159i\u010del.<\/div>\n
„Musim j\u00edt. To je Molly,“ sna\u017e\u00edm se ho od sebe odstr\u010dit. „Bille, pus\u0165 m\u011b, sakra! Mus\u00edm za n\u00ed!“ Najednou se m\u011b prudce pust\u00ed a vypa\u0159\u00ed se. Lid\u00e9 kolem se za\u010dnou znovu h\u00fdbat. V\u0161echno je jako p\u0159edt\u00edm, ne\u017e p\u0159i\u0161el.<\/p>\n

<\/em> Otev\u0159u o\u010di a ihned se pod\u00edv\u00e1m vedle sebe na ka\u0161laj\u00edc\u00ed Molly.<\/div>\n

„Zlato, zlato, co ti je?“ za\u010dnu hned panika\u0159it. Jej\u00ed sledova\u010d tepu nep\u0159\u00edjemn\u011b pi\u0161t\u00ed. Na noc ji na n\u011bj v\u017edy napojujeme, aby n\u00e1s to vzbudilo, kdyby se cokoliv d\u011blo.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 \u0161patn\u011b se mi d\u00fdch\u00e1,“ zachropt\u00ed. Ihned rozsv\u00edt\u00edm lampi\u010dku na stolku a posad\u00edm ji.<\/div>\n
„M\u00e1m ti p\u0159in\u00e9st inhal\u00e1tor nebo n\u011bco? Co m\u00e1m, zlato, ud\u011blat?“ strachuji se a hlad\u00edm ji po z\u00e1dech. Je\u0161t\u011b p\u00e1rkr\u00e1t zaka\u0161le, a\u017e se uklidn\u00ed a zhluboka se nadechne, a\u017e v n\u00ed trochu zachr\u010d\u00ed.<\/div>\n
„U\u017e je to dobr\u00fd. Asi jsem jenom blb\u011b polkla,“ pousm\u011bje se omluvn\u011b, jako by se snad tr\u00e1pila t\u00edm, \u017ee jsem se vzbudil a strachoval se o ni. \u00dalevn\u011b si oddechnu a pomalu ji zase polo\u017e\u00edm do lehu.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 jsi \u0161patn\u011b polkla slinu,“ \u0159eknu ti\u0161e a pohlad\u00edm ji po vlasech.<\/div>\n
„Asi jo,“ odsouhlas\u00ed a vm\u00e1\u010dkne se mi pod ruku. Obejmu ji.<\/div>\n
„Tak\u017ee uzn\u00e1v\u00e1\u0161, \u017ee ve sp\u00e1nku slint\u00e1\u0161?“ \u0161eptnu r\u00fdpav\u011b, abych trochu odleh\u010dil situaci.<\/div>\n
„N\u00e9,“ zasm\u011bje se.<\/div>\n
„Ale ano. Molly slint\u00e1,“ za\u010dnu se j\u00ed schv\u00e1ln\u011b po\u0161klebovat a lochtat ji. Hned se za\u010dne sm\u00e1t a pi\u0161t\u011bt. Rad\u011bji toho nech\u00e1m, abychom nevzbudili m\u00e1mu. D\u00e1m j\u00ed pusu na \u010delo a zahrabu ji do pe\u0159iny. A\u017e kdy\u017e usne, uv\u011bdom\u00edm si, co se stalo. Byl to jenom z\u00e1chvat ka\u0161le, proto\u017ee se zakuckala. Nemohla d\u00fdchat. Ale co kdy\u017e dal\u0161\u00ed z\u00e1chvat bude jin\u00fd? Co kdy\u017e dal\u0161\u00ed z\u00e1chvat u\u017e bude pr\u00e1v\u011b ten posledn\u00ed?<\/div>\n
„Bo\u017ee m\u016fj\u2026“ za\u0161ept\u00e1m do ticha a semknu k sob\u011b o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka. Pevn\u011b ji obejmu a zadr\u017e\u00edm na chv\u00edli dech. Co jsme komu jenom provedli\u2026<\/p>\n

<\/em> autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Dostav\u00edm se rovnou do pr\u00e1ce, abych pak mohl j\u00edt d\u0159\u00edve dom\u016f. Kdy\u017e vejdu do domu, zuji se a jdu d\u00e1l. Je tu podez\u0159el\u00e9 ticho. Nakouknu do kuchyn\u011b. Tam nikdo. Tak vejdu, vezmu si z lednice colu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[479],"tags":[],"class_list":["post-7170","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-dream"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7170","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7170"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7170\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7170"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7170"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7170"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}