{"id":7171,"date":"2012-01-02T17:00:00","date_gmt":"2012-01-02T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7152"},"modified":"2012-01-02T17:00:00","modified_gmt":"2012-01-02T16:00:00","slug":"someone-like-you-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/02\/someone-like-you-4\/","title":{"rendered":"Someone like you 4."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Tom na sebe ve sp\u011bchu hodil svou obl\u00edbenou kostkovanou ko\u0161ili a se zamy\u0161len\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i rychle vyb\u011bhl ze sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
\u010cekal jej z\u0159ejm\u011b velice zaj\u00edmav\u00fd ve\u010der. Po n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u00edch, co\u017e by pro v\u011bt\u0161inu kluk\u016f znamenalo celou v\u011b\u010dnost, se chystal j\u00edt op\u011bt na rande. Nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d mu dohodil jednu ze sv\u00fdch kamar\u00e1dek, kter\u00e1 by pr\u00fd m\u011bla b\u00fdt pro Toma ide\u00e1ln\u00ed. Tomovi se do toho sice moc necht\u011blo, ale vidina, \u017ee by m\u011bl str\u00e1vit cel\u00fd ve\u010der zav\u0159en\u00fd ve sv\u00e9m pokoji, se mu tak\u00e9 nel\u00edbila, a proto se rozhodl j\u00edt.<\/div>\n
Prav\u00fd d\u016fvod toho, pro\u010d se nakonec rozhodl j\u00edt, se v\u0161ak sna\u017eil poh\u0159b\u00edt hluboce uvnit\u0159 sv\u00e9ho srdce, proto\u017ee mu p\u0159i\u0161el absurdn\u00ed.<\/div>\n
Jakmile v\u0161ak p\u0159ech\u00e1zel kolem pokoje sv\u00e9ho, d\u00e1 se \u0159\u00edci bratrance, ne\u010dekan\u011b zastavil a zaposlouchal se do kr\u00e1sn\u00e9 pomal\u00e9 skladby, linouc\u00ed se pokojem.<\/p>\n

Zav\u0159el o\u010di a zhluboka se nadechl. Byl si jist\u00fd, \u017ee je uvnit\u0159. C\u00edtil to. Op\u011bt to bylo tady. Op\u011bt ty sam\u00e9 pocity. Divok\u00fd tlukot srdce, nut\u00edc\u00ed jej lapat po dechu, hus\u00ed k\u016f\u017ee pokr\u00fdvaj\u00edc\u00ed snad polovinu jeho t\u011bla, pokud ne cel\u00fd povrch a mysl, soust\u0159ed\u00edc\u00ed se pouze na jedin\u00e9.<\/div>\n

Jm\u00e9no Bill se mu n\u00e1hle vyno\u0159ovalo v mysli mnohem \u010dast\u011bji, ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho, a to si byl je\u0161t\u011b p\u0159ed dv\u011bma dny stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee si jeho jm\u00e9no pamatovat stejn\u011b nebude.<\/div>\n
Ten kluk m\u011bl v sob\u011b n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. N\u011bco, co Toma nev\u011bdomky p\u0159itahovalo a \u010deho se za\u010d\u00ednal b\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
\n
V\u016fbec si neuv\u011bdomoval, co d\u011bl\u00e1. \u0160okovan\u00fdm pohledem sledoval svou dla\u0148, kter\u00e1 lehce dopadla na kliku a co nejopatrn\u011bji pootev\u0159ela dve\u0159e do pokoje. Jako by ani nepat\u0159ila jemu. Nev\u011b\u0159il, \u017ee v sob\u011b skute\u010dn\u011b na\u0161el odvahu ud\u011blat n\u011bco takov\u00e9ho.<\/div>\n
S v\u00fdrazem mal\u00e9ho vypla\u0161en\u00e9ho d\u00edt\u011bte nen\u00e1padn\u011b nahl\u00e9dl dovnit\u0159. Jeho pohled t\u00e9m\u011b\u0159 automaticky p\u0159ist\u00e1l na \u010dernovlas\u00e9m chlapci, kter\u00fd se pomalounku pohyboval v rytmu p\u00edsn\u011b a se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima se to\u010dil jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Hned na prvn\u00ed pohled na n\u011bm bylo vid\u011bt, \u017ee jej ta skladba fascinuje, a tak\u00e9 to, \u017ee by si z\u0159ejm\u011b velmi r\u00e1d zatan\u010dil. Jak se tak Tom na n\u011bj d\u00edval, musel uznat, \u017ee tan\u010dil celkem hezky. Jeho nen\u00e1padn\u00e9 a velice jednoduch\u00e9 pohyby byly v\u0161ak natolik kouzeln\u00e9, \u017ee jimi p\u0159ipom\u00ednal lesn\u00ed v\u00edlu, tan\u010d\u00edc\u00ed pod no\u010dn\u00ed oblohou posetou miliony drobn\u00fdch hv\u011bzd.<\/p>\n

Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee mu je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika hodinami \u0159\u00edkal o\u0161klivou p\u0159ezd\u00edvkou, a te\u010f by dal cokoliv na sv\u011bt\u011b za to, aby na \u017e\u00e1dn\u00e9 rande nemusel j\u00edt a zatan\u010dil by si s n\u00edm. Tom tanec skute\u010dn\u011b nem\u011bl r\u00e1d, neum\u011bl tan\u010dit, v\u017edy st\u00e1l na m\u00edst\u011b jako prkno neschopen pohybu, a p\u0159esto sta\u010dil jedin\u00fd pohled na tan\u010d\u00edc\u00edho chlapce a v\u011bd\u011bl, \u017ee s n\u00edm by si dok\u00e1zal zatan\u010dit kdykoliv.<\/div>\n

„Bille,“ vyd\u011b\u0161en\u011b si p\u0159itiskl kone\u010dky prst\u016f ke rt\u016fm ve chv\u00edli, kdy zvolal jeho jm\u00e9no.<\/div>\n
Bill se zprvu skute\u010dn\u011b vylekal, jakmile v\u0161ak spat\u0159ila Toma stoj\u00edc\u00edho u dve\u0159\u00ed, jeho tv\u00e1\u0159 se rozz\u00e1\u0159ila a on s\u00e1m m\u011bl probl\u00e9m odolat nutk\u00e1n\u00ed rozb\u011bhnout se a obejmout jej.<\/div>\n
„Tome,“ p\u00edpl a p\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159el rty. „Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se tich\u00fdm hl\u00e1skem a s n\u011b\u017en\u00fdm \u00fasm\u011bvem popo\u0161el bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
Tom napr\u00e1zdno otev\u0159el \u00fasta a dezorientovan\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe.<\/div>\n
Co mu m\u011bl vlastn\u011b \u0159\u00edct?! \u017de jej potaj\u00ed \u0161pehoval? A \u0161pehoval jej v\u016fbec?<\/div>\n
Ve skute\u010dnosti jej cht\u011bl jenom na malou chvili\u010dku spat\u0159it. Ujistit se, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku a \u017ee mu Andreas op\u011bt ned\u011bl\u00e1 probl\u00e9my.<\/p>\n

„Hezk\u00e1 p\u00edsni\u010dka,“ odpov\u011bd\u011bl m\u00edsto toho a pohledem uk\u00e1zal na mali\u010dk\u00fd p\u0159ehr\u00e1va\u010d na Billov\u011b no\u010dn\u00edm stolku.<\/div>\n

„Moje nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed,“ p\u00edpl Bill s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i a lehce se za\u010dervenal. Uv\u011bdomil si toti\u017e, \u017ee Tom z\u0159ejm\u011b vid\u011bl jeho tane\u010dn\u00ed kreace, a to mu na odvaze moc nep\u0159idalo.<\/div>\n
„N\u011bkam se chyst\u00e1\u0161?“ zeptal se nenucen\u00fdm t\u00f3nem a nab\u00eddl Tomovi, aby se posadil na kraj postele, na kterou sebou on s\u00e1m pra\u0161til jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Tom jej s \u00fasm\u011bvem sledoval a p\u0159isedl si k n\u011bmu.<\/div>\n
„No\u2026 vlastn\u011b ano. M\u00e1m takovou men\u0161\u00ed sch\u016fzku,“ za\u0161eptal a sklonil hlavu.<\/div>\n
„S p\u0159\u00e1teli?“ Bill necht\u011bl vyzv\u00eddat. Necht\u011bl, p\u016fsobit zv\u011bdav\u011b, ale nemohl si pomoct. V\u017edy r\u00e1d konverzoval a v\u0161e rozeb\u00edral do nejmen\u0161\u00edch detail\u016f.<\/div>\n
„S d\u00edvkou,“ poopravil jej Tom tich\u00fdm hlasem a nerv\u00f3zn\u011b hn\u011btl lem Billovy p\u0159ikr\u00fdvky.<\/div>\n
„Tome, to nen\u00ed sch\u016fzka, ale rande,“ z\u00e1\u0159e v jeho o\u010d\u00edch nev\u011bdomky pohasla. Netu\u0161il, pro\u010d jej to tolik vzalo, ale p\u0159esto se ji\u017e v\u00edce nedok\u00e1zal vesele usm\u00edvat. Tak\u00e9 sklonil hlavu a ti\u0161e vydechl. Jejich ruce byly op\u011bt jenom malink\u00fd kous\u00ednek od sebe, a tentokr\u00e1t si t\u00e9 otev\u0159en\u00e9 bl\u00edzkosti v\u0161imli oba.<\/p>\n

„M\u011bl by ses t\u011b\u0161it. Nikdy nev\u00ed\u0161, kdy a kde potk\u00e1\u0161 tu pravou osobu,“ za\u0161eptal, a v tu chv\u00edli se jejich pohledy setkaly. Bill zlehka pohnul prsty dop\u0159edu, t\u00e9m\u011b\u0159 se dot\u00fdkal Tomovy poko\u017eky. Chyb\u011bl jenom malink\u00fd kous\u00ed\u010dek ke st\u0159etu jejich prst\u016f a Bill jej p\u0159esto nedok\u00e1zal zru\u0161it a nedok\u00e1zal sev\u0159\u00edt Tomovu ruku v t\u00e9 sv\u00e9. Po cel\u00fd \u010das se mu v\u0161ak d\u00edval up\u0159en\u011b do o\u010d\u00ed, op\u011btov\u00e1val Tom\u016fv jisk\u0159iv\u00fd pohled a modlil se, aby se mu poda\u0159ilo z\u016fstat v klidu co nejd\u00e9le. Bylo to v\u0161ak a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9. Tom byl okouzluj\u00edc\u00ed kluk a Bill ji\u017e te\u010f mohl jenom tichounce z\u00e1vid\u011bt holce, kter\u00e1 m\u011bla tu \u010dest pro\u017e\u00edt jist\u011b kr\u00e1sn\u00fd ve\u010der v p\u0159\u00edtomnosti kluka, o kter\u00e9m se mu dokonce i zd\u00e1lo.<\/p>\n

„J\u00e1 na tyhle blbosti s l\u00e1skou nev\u011b\u0159\u00edm. Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee existuje pouze jedin\u00e1 osoba, bez kter\u00e9 bych nemohl b\u00fdt,“ zavrt\u011bl hlavou a d\u00e1l up\u0159en\u011b sledoval Bill\u016fv nesm\u011bl\u00fd v\u00fdraz tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 tomu nev\u011b\u0159\u00ed\u0161, ale skute\u010dn\u011b je to tak. Pr\u00e1v\u011b proto je l\u00e1ska tak kr\u00e1sn\u00e1 a nevyzpytateln\u00e1. Nikdy nev\u00ed\u0161, kde na tebe \u010dek\u00e1,“ Tom se nad t\u00edm zamyslel a skute\u010dn\u011b mu Billova slova d\u00e1vala jist\u00fd v\u00fdznam, p\u0159esto by to v\u0161ak nemohl b\u00fdt on, kdyby jeho hezk\u00e9 p\u0159edstavy o smyslu l\u00e1sky nezlomil jedinou pozn\u00e1mkou.<\/div>\n
„M\u011bl bys poslouchat m\u00e9n\u011b zamilovan\u00fdch p\u00edsni\u010dek, Bille. V ka\u017ed\u00e9 se toti\u017e opakuje to sam\u00e9, po\u0159\u00e1d dokola,“ nat\u00e1hl dla\u0148 a jemn\u011b Billovi cvrnkl do nosu. Billovi t\u00e9m\u011b\u0159 automaticky zr\u016f\u017eov\u011bly tv\u00e1\u0159e, jak Tomovo cvrnknut\u00ed oplatil.<\/div>\n
„A ty by sis m\u011bl d\u00e1vat pozor na to, zdali si spr\u00e1vn\u011b oble\u010den\u00fd,“ vypl\u00e1zl na n\u011bj \u0161pi\u010dku jazyka a dlan\u011bmi zachytil l\u00edmec Tomovy ko\u0161ile, kter\u00fd byl \u00fapln\u011b nak\u0159ivo. „Hned je to lep\u0161\u00ed,“ Bill mu jej pe\u010dliv\u011b vyrovnal, a pot\u00e9 se na n\u011bj sladce usm\u00e1l. Tom pohledem p\u0159\u00edmo hypnotizoval jeho rty, a kdyby mu nezazvonil mobil, mohlo to dopadnout r\u016fzn\u011b.<\/div>\n
„Tak b\u011b\u017e, a\u0165 na tebe dlouho ne\u010dek\u00e1,“ povzbudil jej.<\/div>\n
„P\u0159ijdu ti d\u00e1t v\u011bd\u011bt, jak jsem dopadl, ano?“ Tom byl zoufal\u00fd. Jakmile na displeji spat\u0159il jej\u00ed jm\u00e9no, ud\u011blalo se mu \u0161patn\u011b a v\u016fbec se mu nikam necht\u011blo j\u00edt. Nejrad\u011bji by z\u016fstal na Billov\u011b posteli a jenom tak si s n\u00edm pov\u00eddal.<\/div>\n
„Dr\u017e\u00edm ti palce,“ Tom pomalounku couval ke dve\u0159\u00edm a p\u0159ipadalo mu, jako by pomalounku ut\u00edkal ze z\u00f3ny sv\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. Bill se mu ka\u017ed\u00fdm krokem v\u00edc a v\u00edc vzdaloval a p\u0159edstava, \u017ee jej cel\u00fd ve\u010der neuvid\u00ed, jej d\u011bsila. Naposled prol\u00e9tl jeho p\u011bknou tv\u00e1\u0159 smutn\u00fdm pohledem, pootev\u0159el rty, jako by cht\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco pov\u011bd\u011bt, vz\u00e1p\u011bt\u00ed je v\u0161ak znovu zav\u0159el a nevy\u0159\u010den\u00e1 slova se rozplynula ve vzduchopr\u00e1zdno kolem n\u011bj.<\/div>\n
„M\u011bj se, Bille,“ za\u0161eptal a na to kone\u010dn\u011b vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed. Bill nestihl ani odpov\u011bd\u011bt, a jedin\u00e9, co mu po Tomovi v pokoji z\u016fstalo, byla jeho podmaniv\u00e1 v\u016fn\u011b.<\/p>\n

Na spole\u010dnost v\u0161ak nemusel \u010dekat dlouho. Do pokoje se t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159i\u0159\u00edtil Andreas se \u0161kodolib\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech a ob\u00e1lkou, ve kter\u00e9 se nach\u00e1zelo n\u011bkolik bankovek.<\/div>\n

„Na\u0161el jsem ti pr\u00e1ci,“ za\u0161vito\u0159il, a okam\u017eit\u011b usedl na Tomovo m\u00edsto, jenom mal\u00fd kousek od Billa, kter\u00fd se za\u010d\u00ednal c\u00edtit op\u011bt nep\u0159\u00edjemn\u011b.<\/div>\n
„To je od tebe sice hezk\u00e9, ale Tom mi se sh\u00e1n\u011bn\u00edm pr\u00e1ce dost pom\u00e1h\u00e1, a jedno m\u00edsto vypad\u00e1 skute\u010dn\u011b nad\u011bjn\u011b, tak\u017ee to nebudu pot\u0159ebovat,“ promluvil relativn\u011b klidn\u00fdm hlasem, vstal a popo\u0161el ke sk\u0159\u00edni, ve kter\u00e9 hledal svou obl\u00edbenou kn\u00ed\u017eku.<\/div>\n
„Ten idiot ti se\u017eene sp\u00ed\u0161 probl\u00e9my ne\u017e po\u0159\u00e1dnou pr\u00e1ci. A krom toho, dost\u00e1val bys tolik pen\u011bz jako nikde jinde. A to tvoje rodina p\u0159eci pot\u0159ebuje, ne?“ z\u00e1libn\u011b si Billa prohl\u00e9dl, vstal a popo\u0161el bl\u00ed\u017e k n\u011bmu. Bill mu jako v\u017edy jaksi zapom\u00ednal v\u011bnovat pozornost a pokra\u010doval ve hled\u00e1n\u00ed sv\u00e9 kn\u00ed\u017eky, procitl teprve ve chv\u00edli, kdy mu Andreas p\u0159itiskl dla\u0148 na zadek a siln\u011b stiskl.<\/div>\n
„Nedot\u00fdkej se m\u011b!,“ odstr\u010dil jej od sebe a zalapal po dechu. Nahmatal v kapse inhal\u00e1tor a okam\u017eit\u011b si jej p\u0159ilo\u017eil ke rt\u016fm. Cht\u011bl se vyhnout zbyte\u010dn\u00fdm probl\u00e9m\u016fm a v\u011bd\u011bl, \u017ee na Andrease by se nemohl spolehnout tak jako na Toma.<\/div>\n
„Bille, nemusel bys d\u011blat nic. Akor\u00e1t bys mi v noci d\u011blal spole\u010dnost,“ na Billa bylo toto ji\u017e skute\u010dn\u011b p\u0159\u00edli\u0161. Jeho reakce byla spont\u00e1nn\u00ed. T\u0159esouce se po cel\u00e9m t\u011ble p\u0159ib\u011bhl ke sk\u0159\u00edni, odkud vyt\u00e1hl velikou cestovn\u00ed kabelu, a za\u010dal do n\u00ed h\u00e1zet sv\u00e9 v\u011bci\u2026<\/p>\n

„Bille?“ za\u0161eptal Tom o n\u011bkolik hodin pozd\u011bji op\u011bt u dve\u0159\u00ed jeho pokoje a nesm\u011ble nahl\u00e9dl dovnit\u0159. V\u00fdsledek jeho rande sice nebyl takov\u00fd, jak Georg p\u0159edpokl\u00e1dal, ale st\u00e1lo za to, proto\u017ee pr\u00e1v\u011b tehdy si uv\u011bdomil velice d\u016fle\u017eitou v\u011bc a cht\u011bl si o n\u00ed s Billem promluvit. Krom toho mu tak\u00e9 sl\u00edbil, \u017ee mu p\u0159ijde pov\u011bd\u011bt, jak to v\u0161echno dopadlo.<\/div>\n

„Bille?“ zopakoval je\u0161t\u011b jednou a potichu ve\u0161el dovnit\u0159. K jeho p\u0159ekvapen\u00ed byl pokoj pr\u00e1zdn\u00fd. Nebyl v n\u011bm dokonce ani Andreas, kter\u00fd v tuto hodinu v\u011bt\u0161inou ji\u017e d\u00e1vno klidn\u011b spal. Zmaten\u011b se kolem sebe rozhl\u00ed\u017eel a p\u0159em\u00fd\u0161lel, kam mohl Bill j\u00edt. Napadlo ho, \u017ee se mohl j\u00edt proj\u00edt tak, jak to ka\u017ed\u00fd ve\u010der p\u0159ed span\u00edm d\u011blal, ale jeliko\u017e venku \u0159\u00e1dila p\u0159\u00edmo bou\u0159e, tento n\u00e1pad okam\u017eit\u011b zavrhl.<\/div>\n
Naposled pohl\u00e9dl sm\u011brem k Billov\u011b posteli a v tu chv\u00edli si v\u0161iml, \u017ee dve\u0159e jeho sk\u0159\u00edn\u011b jsou pootev\u0159en\u00e9 a v\u0161echno oble\u010den\u00ed je pry\u010d. Dokonce i na no\u010dn\u00edm stolku n\u00e1hle chyb\u011bl Bill\u016fv roztomil\u00fd mali\u010dk\u00fd p\u0159ehr\u00e1va\u010d a tak\u00e9 fotka rodi\u010d\u016f, na kterou nedal dopustit.<\/div>\n
Nemohl odej\u00edt… to by mi neud\u011blal… nemohl odej\u00edt jenom tak, bez rozlou\u010den\u00ed\u2026<\/em> prol\u00e9tlo mu t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b mysl\u00ed. V o\u010d\u00edch jej za\u0161t\u00edpaly slzy a v krku uc\u00edtil nep\u0159\u00edjemn\u00fd knedl\u00edk. Nerozum\u011bl tomu, co se stalo.<\/div>\n
Ud\u011blal mu snad n\u011bco? Ubl\u00ed\u017eil mu n\u011bjak? Dal\u0161\u00edch n\u011bkolik minut str\u00e1vil t\u00edm, \u017ee pob\u00edhal snad po v\u0161ech pokoj\u00edch v nad\u011bji, \u017ee jej alespo\u0148 v jednom zahl\u00e9dne. Ptal se dokonce i Andreasov\u00fdch rodi\u010d\u016f, ale ti byli stejn\u011b zmaten\u00ed jako Tom, a do t\u00e9 chv\u00edle ani netu\u0161ili, \u017ee Bill nen\u00ed ve sv\u00e9m pokoji.<\/p>\n

Posledn\u00ed m\u00edsto, kam m\u011bl nam\u00ed\u0159eno, byla zahrada. Ve stavu nejv\u011bt\u0161\u00edho zoufalstv\u00ed pob\u00edhal v hust\u00e9m de\u0161ti a pomalounku se vzd\u00e1val posledn\u00ed nad\u011bje, \u017ee Billa je\u0161t\u011b n\u011bkdy uvid\u00ed. Byl si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee si v\u0161echno z\u0159ejm\u011b rozmyslel a vr\u00e1til se zp\u011bt k rodi\u010d\u016fm.<\/div>\n

„Ach Bo\u017ee, pro\u010d to ud\u011blal?“ zast\u00e9nal a pomalu dosedl na mal\u00fd sch\u016fdek, kter\u00fd vedl do „zahradn\u00edho dome\u010dku“, jak tomu Andreasova m\u00e1ma \u0159\u00edkala, kde bylo uschov\u00e1no ve\u0161ker\u00e9 n\u00e1\u0159ad\u00ed i zahradn\u00ed n\u00e1bytek.<\/div>\n
Po tv\u00e1\u0159i mu st\u00e9kaly ledov\u00e9 kapky de\u0161t\u011b, oble\u010den\u00ed na jeho t\u011ble pomalu t\u011b\u017eklo nar\u016fstaj\u00edc\u00ed vlhkost\u00ed, a p\u0159esto nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed chu\u0165 vst\u00e1t a vr\u00e1tit se dovnit\u0159. Bill byl pry\u010d\u2026 zmizel stejn\u011b rychle a ne\u010dekan\u011b, jako se v jeho \u017eivot\u011b i objevil, a Toma to skute\u010dn\u011b zabolelo.<\/div>\n
Ticho kolem n\u011bj bylo p\u0159eru\u0161eno divok\u00fdm de\u0161t\u011bm a tich\u00fdm zaka\u0161l\u00e1n\u00edm. Nejd\u0159\u00edv si myslel, \u017ee se mu to jenom zd\u00e1lo. Zvedl tv\u00e1\u0159 a zaposlouchal se do zvuku de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek, zaka\u0161l\u00e1n\u00ed se v\u0161ak ozvalo op\u011bt a vych\u00e1zelo p\u0159\u00edmo ze zahradn\u00edho dome\u010dku.<\/p>\n

Tom ne\u010dekal ani minutku. S nov\u011b nalezenou nad\u011bj\u00ed v srdci vysko\u010dil na nohy, naposled v mysli tichounce zaprosil, aby byl uvnit\u0159 pr\u00e1v\u011b Bill, a t\u00e9m\u011b\u0159 bez dechu otev\u0159el.<\/div>\n

Pohledem okam\u017eit\u011b sklouzl na zmokl\u00e9 klub\u00ed\u010dko, kr\u010d\u00edc\u00ed se v rohu za\u0161pin\u011bn\u00e9 m\u00edstnosti s inhal\u00e1torem v \u00fastech. Bill m\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di, ze kter\u00fdch pomalounku st\u00e9kaly drobn\u00e9 slzy, a z\u0159ejm\u011b v\u016fbec nepost\u0159ehl Tomovu p\u0159\u00edtomnost, proto\u017ee se soust\u0159edil pouze na zklidn\u011bn\u00ed sv\u00e9ho d\u00fdch\u00e1n\u00ed. M\u00edstnost v\u0161ak byla zapr\u00e1\u0161en\u00e1, a to mu p\u0159i jeho stavu v\u016fbec nepom\u00e1halo. Tom jej n\u011bkolik vte\u0159in ti\u0161e sledoval s n\u011b\u017en\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech a uvnit\u0159 p\u0159\u00edmo ho\u0159el radost\u00ed. V koutku du\u0161e toti\u017e c\u00edtil, \u017ee by Bill neode\u0161el bez rozlou\u010den\u00ed.<\/p>\n

Bill sed\u011bl na velik\u00e9 ta\u0161ce, zhluboka vdechoval plyn, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z inhal\u00e1toru, a m\u00e1lem leknut\u00edm vyk\u0159ikl, jakmile na sv\u00e9 dlani uc\u00edtil studen\u00fd dotek. Vyd\u011b\u0161en\u011b otev\u0159el o\u010di, p\u0159ipraven se br\u00e1nit v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee by to byl op\u011bt Andreas, jakmile v\u0161ak spat\u0159il velik\u00e9, mil\u00e9 a n\u00e1dhern\u011b zbarven\u00e9 o\u010di, v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e se nemus\u00ed ni\u010deho b\u00e1t. Upustil inhal\u00e1tor a p\u0159\u00edmo vlet\u011bl do Tomova objet\u00ed, kter\u00e9 se jej ji\u017e nemohlo do\u010dkat.<\/div>\n

Tomovi p\u0159i\u0161lo kr\u00e1sn\u011b p\u0159irozen\u00e9 sev\u0159\u00edt Billovo k\u0159ehounk\u00e9 t\u011blo v n\u00e1ru\u010d\u00ed a nadechnout se v\u016fn\u011b jeho mokr\u00fdch vlas\u016f. Tiskl jej stejn\u011b tak siln\u011b, jako Bill tiskl jeho, dlan\u00ed jej hladil po z\u00e1dech a zapomn\u011bl na v\u0161echny ot\u00e1zky, kter\u00e9 se mu je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edli honily hlavou.<\/div>\n
„B\u00e1l jsem se, \u017ee jsi ode\u0161el,“ zast\u00e9nal a vn\u00edmal, jak Bill op\u0159el hlavu o jeho rameno a pomalu vydechoval hork\u00fd vzduch na jeho napnutou kr\u010dn\u00ed tepnu.<\/div>\n
„Tak\u00e9 i ode\u0161el. Do toho domu se u\u017e nikdy nevr\u00e1t\u00edm! U\u017e nikdy nechci vid\u011bt Andreasovu hnusnou tv\u00e1\u0159,“ vzlykl a tv\u00e1\u0159\u00ed se op\u0159el o Tomovu vy\u010dn\u00edvaj\u00edc\u00ed kl\u00ed\u010dn\u00ed kost, na kter\u00e9 se okam\u017eit\u011b zjevila hus\u00ed k\u016f\u017ee.<\/div>\n
„Co se stalo?“ zeptal se s hn\u011bviv\u00fdm v\u00fdrazem tv\u00e1\u0159e, Bill v\u0161ak neodpov\u011bd\u011bl. Jenom zavrt\u011bl hlavou, a je\u0161t\u011b v\u00edce se k Tomovi p\u0159itiskl. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co pr\u00e1v\u011b d\u011blal. Skute\u010dn\u011b jej obj\u00edmal.<\/div>\n
„Nepou\u0161t\u011bj m\u011b, pros\u00edm,“ p\u00edpl\u2026<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Tom na sebe ve sp\u011bchu hodil svou obl\u00edbenou kostkovanou ko\u0161ili a se zamy\u0161len\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i rychle vyb\u011bhl ze sv\u00e9ho pokoje. \u010cekal jej z\u0159ejm\u011b velice zaj\u00edmav\u00fd ve\u010der. Po n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u00edch, co\u017e by pro v\u011bt\u0161inu kluk\u016f znamenalo celou v\u011b\u010dnost, se chystal<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[474],"tags":[],"class_list":["post-7171","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-someone-like-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7171","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7171"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7171\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7171"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7171"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7171"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}