{"id":7172,"date":"2012-01-02T16:00:00","date_gmt":"2012-01-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7153"},"modified":"2012-01-02T16:00:00","modified_gmt":"2012-01-02T15:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/01\/02\/zeiten-andern-dich-25\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 25."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„\u0158idi\u010d\u00e1k nem\u00e1\u0161 dlouho, \u017ee?“ opt\u00e1m se, kdy\u017e vyjedeme.
„Co? Je to vid\u011bt?“ pousm\u011bje se.
„Ne, to ne, jen ot\u00e1zka,“ \u0159eknu s \u00fasm\u011bvem.
„Boj\u00ed\u0161 se snad?“ sto\u010d\u00ed ke mn\u011b pohled. S \u00fasm\u011bvem ale zavrt\u00edm hlavou.
„\u0158idi\u010d\u00e1k dlouho nem\u00e1m. Co\u017e ale neznamen\u00e1, \u017ee jsem ne\u0159\u00eddil u\u017e p\u0159edt\u00edm.“
„Rebel.“
Tom se lehce zasm\u011bje a do chvilky u\u017e odbo\u010duje do ulice, kde babi\u010dka bydl\u00ed. Nejezd\u00ed v\u016fbec \u0161patn\u011b, ale na m\u016fj vkus trochu rychle.<\/p>\n

„Budu tady hned,“ odepnu p\u00e1s a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj.
„V pohod\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvne a op\u0159e se v\u00edce do sedadla.
Vystoup\u00edm tedy, a nesna\u017e\u00edm se tv\u00e1\u0159it nijak usp\u011bchan\u011b, kdy\u017e vch\u00e1z\u00edm dovnit\u0159. Kdy\u017e za sebou ale zav\u0159u dve\u0159e, okam\u017eit\u011b se vrhnu do kuchyn\u011b.
„Babi, pros\u00edm t\u011b, dneska nebudu ve\u010de\u0159et. Jedu na ve\u010de\u0159i s… kamar\u00e1dem. Objevil se ne\u010dekan\u011b, tak se omlouv\u00e1m, \u017ee je to tak narychlo.“
„To je v po\u0159\u00e1dku, Bille, zvykla jsem si, \u017ee vy jste cel\u00e1 spont\u00e1nn\u00ed rodina. Kdy se n\u00e1m vr\u00e1t\u00ed\u0161?“
„Pokus\u00edm se co nejd\u0159\u00edve, ano?“
„Dob\u0159e,“ s \u00fasm\u011bvem si je\u0161t\u011b v\u0161imnu, jak babi\u010dka nen\u00e1padn\u011b koukne z okna. Pousm\u011bju se a cestou nakouknu do ob\u00fdv\u00e1ku, abych pozdravil d\u011bdu. Ten toho moc nenamluv\u00ed, co\u017e se mi v tuhle chv\u00edli hrozn\u011b hod\u00ed. Rychle vb\u011bhnu do pokoje a p\u0159evl\u00e9knu si jen kalhoty, kter\u00e9 jsem si svou ne\u0161ikovnost\u00ed odpoledne za\u0161pinil. Nemohu se p\u0159evl\u00edkat v\u00edc, aby si nemyslel, \u017ee je to kv\u016fli n\u011bmu.<\/div>\n

\n
Do h\u00e1je, Bille, nad \u010d\u00edm tady uva\u017euje\u0161?! On t\u011b pozval jen na ve\u010de\u0159i, proto\u017ee… Sakra, nev\u00edm, pro\u010d m\u011b pozval, ale ur\u010dit\u011b to nen\u00ed ani z jednoho d\u016fvodu, kter\u00fdm se zaob\u00edr\u00e1m. Te\u010dka.
Shl\u00e9dnu se v zrcadle, a a\u010d bych si jinak opravil alespo\u0148 trochu \u0159asenkou o\u010di, tentokr\u00e1t to nech\u00e1m b\u00fdt. Ne. A\u0165 mi Tom chce cokoliv, nen\u00ed to rozhodn\u011b nic, kv\u016fli \u010demu bych si tu \u0159asenku musel poupravovat. Pousm\u011bju se do zrcadla. Mohl by mi n\u011bkdo vysv\u011btlit, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee se pr\u00e1v\u011b chyst\u00e1m j\u00edt ven s Tomem? Kde m\u00e1 tu jistotu, \u017ee se vr\u00e1t\u00edm do auta, a on nebude p\u0159ed domem jen tak \u010du\u010det a\u017e do noci, a pak to vzd\u00e1? Mo\u017en\u00e1 mu tu jistotu d\u00e1v\u00e1m j\u00e1 t\u00edm, \u017ee za sebou pr\u00e1v\u011b zav\u0159u dve\u0159e domu a poc\u00edt\u00edm na sob\u011b zase p\u0159\u00edjemn\u00fd ve\u010dern\u00ed vzduch, kdy\u017e vylezu ven. Tak ho nech\u00e1m st\u00e1t s autem p\u0159ed domem jindy. Ha ha, jindy. Proto\u010d\u00edm o\u010di ve sv\u00e9m vnit\u0159n\u00edm dialogu a s pousm\u00e1n\u00edm si zase vlezu do auta.<\/p>\n

„Hotovo?“
„Jestli nic nepot\u0159ebuju?“ Na to se Tom ale jen pousm\u011bje a op\u011bt vyjede vst\u0159\u00edc m\u011bstu.
Ok. Kdy\u017e mi ani po chvilce neodpov\u00ed, zkus\u00edm to jinak. „\u0158\u00edkals, \u017ees se mnou cht\u011bl mluvit, o \u010dem?“ Jeho pohled na vte\u0159inu s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i spo\u010dine na mn\u011b, ale pak zase za\u010dne sledovat cestu. Lehce zavrt\u00edm hlavou a zasm\u011bju se. Sto\u010d\u00edm pohled z ok\u00fdnka, a zlehka vydechnu. „Fajn, j\u00e1 jen, \u017ee na to, \u017ees se mnou cht\u011bl mluvit, jsi dost tich\u00fd. Dob\u0159e, pokus\u00edm se taky ml\u010det. Jen, m\u016f\u017eu se zeptat, kam jedeme?“
Tom op\u011bt chvilku ml\u010d\u00ed, ne\u017e se za\u010dne sm\u00e1t. Nech\u00e1pav\u011b se na n\u011bho pod\u00edv\u00e1m. „Nic. Jen \u017ee m\u011b fascinuje\u0161. V\u017edycky u\u017e si mysl\u00edm, \u017ee ti dojdou slova a ty ne, ty p\u0159ijde\u0161 s nov\u00fdmi slovy a nejl\u00e9pe z nich poskl\u00e1d\u00e1\u0161 celou ot\u00e1zku.“
„Jsem jen… upov\u00eddan\u011bj\u0161\u00ed,“ pokr\u010d\u00edm rameny. A taky p\u011bkn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed!
„Jedeme pry\u010d z centra. Za m\u011bsto.“
„Te\u010f si nejsem jistej, jestli se sm\u00edm je\u0161t\u011b zeptat, pro\u010d a\u017e tam. Je tady plno jin\u00fdch…“ za\u010dnu v\u011btu.
„Nechci potkat Andrease,“ pokr\u010d\u00ed rameny, a dokonce se i pousm\u011bje. Nev\u00edm, co z toho sice usoudit, ale \u0159ekn\u011bme, \u017ee se nebudu vypt\u00e1vat a budu \u010derpat z toho, co v\u0161echno mi \u0159ekl v sobotu.<\/p>\n

Kdy\u017e doraz\u00edme p\u0159ed dost dob\u0159e vypadaj\u00edc\u00ed restauraci, poc\u00edt\u00edm v sob\u011b je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed nervozitu. Ale mus\u00edm zachovat chladnou hlavu. Jak to, \u017ee Tom je tak v klidu? Sakra.
U\u017e jen kdy\u017e vystoup\u00edme, za\u010dnou se n\u00e1m v\u011bnovat sam\u00ed mil\u00ed lid\u00e9. Ke stolu n\u00e1s usad\u00ed mil\u00e1 sle\u010dna, kter\u00e1 nejen \u017ee skv\u011ble vypad\u00e1, je\u0161t\u011b skv\u011ble zvl\u00e1d\u00e1 svou pr\u00e1ci, a b\u011bhem chvilky u\u017e m\u00e1me s j\u00eddeln\u00edmi l\u00edstky p\u0159ed sebou i objednan\u00e9 pit\u00ed. Tom ale z\u016fst\u00e1v\u00e1 po celou dobu sed\u011bt p\u0159esn\u011b tak, jak jsme p\u0159i\u0161li.
„Je n\u011bco \u0161patn\u011b?“ trochu nerv\u00f3zn\u011b se na \u017eidli zavrt\u00edm.
„Ne, v\u016fbec ne. Jen jsem se rozhodl ti ty ot\u00e1zky po\u010d\u00edtat. Tohle je prvn\u00ed,“ mrkne s \u00fasm\u011bvem a p\u0159isedne si bl\u00ed\u017ee ke stolu, o n\u011bj\u017e se op\u0159e.
„Nemus\u00ed\u0161 na n\u011b odpov\u00eddat, pokud nechce\u0161.“
„Nemysl\u00edm to zle, jen m\u011b jimi v\u00e1\u017en\u011b fascinuje\u0161. Klidn\u011b se ptej, jsem otev\u0159enej \u010dlov\u011bk.“
„To jsem r\u00e1d, nesn\u00e1\u0161\u00edm pokrytectv\u00ed.“
„Jo, m\u011bl jsem tu \u010dest zjistit, \u017ee nem\u00e1\u0161 probl\u00e9m, \u0159\u00edct n\u011bkomu n\u011bco do o\u010d\u00ed,“ nasad\u00ed \u00fasm\u011bv.
„Nesn\u00e1\u0161\u00edm pokrytectv\u00ed p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b od doby, co mi doktor do o\u010d\u00ed tvrdil, \u017ee mamka bude v pohod\u011b.“<\/p>\n

„Co se vlastn\u011b stalo?“ polo\u017e\u00ed mi po chvilce opatrn\u011b ot\u00e1zku. Vydechnu a na vte\u0159inku zav\u0159u o\u010di. „Je v po\u0159\u00e1dku pokud to nechce\u0161 \u0159\u00edct.“
Lehce zavrt\u00edm hlavou, jako\u017ee to v po\u0159\u00e1dku nen\u00ed, a nadechnu se k odpov\u011bdi, kdy\u017e mne ale n\u011bkdo vyru\u0161\u00ed.
„M\u00e1te vybr\u00e1no?“ Oba synchronizovan\u011b vzhl\u00e9dneme k \u010d\u00ed\u0161nici.
„M\u00e1\u0161 r\u00e1d ryby?“ pohl\u00e9dne Tom na mne s ledov\u00fdm klidem. Jen p\u0159ik\u00fdvnu a sleduji ho po celou dobu, co naprosto suver\u00e9nn\u011b, ani\u017e by u\u017eil j\u00eddeln\u00edho l\u00edstku, objedn\u00e1 j\u00eddlo ob\u011bma. N\u00e1zev bych nejen nevyslovil, ale hlavn\u011b jen t\u011b\u017ece identifikoval, co \u017ee se pod n\u00edm skr\u00fdv\u00e1. Ona si ale v\u0161e bez mrknut\u00ed oka nap\u00ed\u0161e, a s mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i odkr\u00e1\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Je neschopn\u00e1.“
„Co? Mn\u011b p\u0159ijde mil\u00e1.“
„Ne, ty jsi mluvil. M\u011bla by um\u011bt vystihnout spr\u00e1vnou situaci kdy p\u0159ij\u00edt a ne p\u0159eru\u0161ovat hovor. To se prost\u011b ned\u011bl\u00e1. Copak je to nikdo neu\u010d\u00ed?“ s lehce nakr\u010den\u00fdm \u010delem se kr\u00e1tce koukne jej\u00edm sm\u011brem. Pak ale jeho v\u00fdraz zjemn\u00ed a lehce na mne k\u00fdvne. „Pokra\u010duj,“ \u0159ekne t\u00edm nejvl\u00eddn\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem.
Pousm\u011bju se. R\u00e1d bych v\u011bd\u011bl, jak tenhle kluk v\u017edy v\u00ed, co je spr\u00e1vn\u00e9 v dan\u00e9 chv\u00edli. Nen\u00ed on n\u011bjak\u00e1 nadpozemsk\u00e1 bytost? Nebo \u017ee by se to v\u0161e skr\u00fdvalo jen v jeho slu\u0161nosti? T\u011b\u017eko uv\u011b\u0159it.
„Uff. Bylo to kv\u016fli \u0161patn\u00e9 antikoncepci. Krv\u00e1cen\u00ed u\u017e nikdo nezastavil,“ \u0159eknu velmi stru\u010dn\u011b.
„Nech\u00e1pu.“
„Nev\u00edm, jak bych to nejl\u00e9pe popsal. Prost\u011b dostala \u0161patnou antikoncepci, kterou jej\u00ed t\u011blo nesneslo a taky na to prudce reagovalo. Nebylo j\u00ed dob\u0159e a krv\u00e1cela,“ mus\u00edm lehce p\u0159iv\u0159\u00edt o\u010di a nadechnout se, tud\u00ed\u017e v\u011btu na vte\u0159inu p\u0159eru\u0161\u00edm. „A ne\u017e jsme ji odvezli do nemocnice, ztratila hodn\u011b krve. V\u00edcem\u00e9n\u011b ale u\u017e p\u0159i p\u0159\u00edjezdu n\u00e1m \u0159ekli, \u017ee jedeme p\u011bt minut po dvan\u00e1ct\u00e9.“<\/p>\n

„Antikoncepce.“
„Jo, antikoncepce. Nikdo si neuv\u011bdomuje co je to za svinstvo! Je to ten nejv\u011bt\u0161\u00ed hnus, co jsou do sebe \u017eeny schopny cp\u00e1t. V\u00e1\u017en\u011b, jen nikdo na tohle riziko neupozor\u0148uje. Nikdo si nezjist\u00ed stav doty\u010dn\u00e9 p\u0159edem, ne\u017e j\u00ed n\u011bco p\u0159edep\u00ed\u0161e. Ne, dneska se na to ka\u0161le. Nejde tu o to, \u017ee je to nejlep\u0161\u00ed l\u00e9k na necht\u011bn\u00e9 t\u011bhotenstv\u00ed, ale v prvn\u00ed \u0159ad\u011b je to hnus! Chlapi si to neuv\u011bdomujou, je jim fajn, \u017ee to \u017eensk\u00e1 bere, oni nemus\u00ed na sebe br\u00e1t \u017e\u00e1dnou odpov\u011bdnost, nemus\u00ed do sebe nic z toho cp\u00e1t. A v\u016fbec je mi z toho zle. Gayov\u00e9 jsou si aspo\u0148 rovni, jsou na tom nejl\u00edp, nemus\u00ed se b\u00e1t \u017e\u00e1dn\u00fdho necht\u011bn\u00fdho t\u011bhotenstv\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00e1 antikoncepce, nic.“ Tom se znateln\u011b pousm\u011bje a j\u00e1 ho jen opatrn\u011b sjedu pohledem. „Tu posledn\u00ed v\u011btu zapome\u0148.“
„Dobr\u00fd, ch\u00e1pu tv\u00e9 rozho\u0159\u010den\u00ed. Jen jsem o takov\u00e9m p\u0159\u00edpadu nikdy nesly\u0161el.“
„Ne, o tomhle se nemluv\u00ed, proto\u017ee je to podstatn\u00e9. Tak\u017ee jsi jeden z t\u011bch, co nut\u00ed v\u0161echny ty holky, se kter\u00fdma sp\u00ed, aby ony braly pr\u00e1\u0161ky, aby se zbavil sv\u011bdom\u00ed?“
„Kter\u00fd holky t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“ zasm\u011bje se, co\u017e mne zaraz\u00ed. Chce tu ode mne vyjmenov\u00e1vat celou tu p\u0159ehl\u00eddku, o kter\u00e9 je sly\u0161et v\u0161ude ve \u0161kole?
„V\u0161echny ty, se kter\u00fdma si spal. O kter\u00fdch je sly\u0161et dennodenn\u011b ve \u0161kole.“
„Tak\u017ee i ty si nech\u00e1\u0161 tohle v\u0161e napov\u00eddat?“
„Ne, j\u00e1 jen \u017ee…“<\/p>\n

„Ok, vezm\u011bme t\u0159eba ten posledn\u00ed p\u0159\u00edpad. Anna.“
Anna, samoz\u0159ejm\u011b. Ani jej\u00edmu p\u0159\u00edb\u011bhu jsem se nevyhnul, a popravd\u011b, nejsem zrovna nad\u0161en sly\u0161et to story je\u0161t\u011b jednou a od Toma. „Nepot\u0159ebuju sly\u0161et podrobnosti. Dostalo se toho ke mn\u011b dost, a to jen d\u00edky tomu, \u017ee jsem r\u00e1no p\u0159i\u0161el do \u0161koly a omylem se vyskytl pobl\u00ed\u017e t\u00e9 jej\u00ed skupinky.“
„Se\u0161 taky ten, co si mysl\u00ed, \u017ee s n\u00ed n\u011bco m\u00e1m?“
Pokr\u010d\u00edm rameny.
„Fajn, tak\u017ee bys to m\u011bl sly\u0161et. Ten jej\u00ed n\u011bkolikahodinov\u00fd sex, jak to popisovala cel\u00e9 \u0161kole, netrval ani sekundu, a i kdyby, ona by ani t\u00fd sekundy schopn\u00e1 nebyla. Mermomoc\u00ed se na m\u011b celou noc v\u011b\u0161ela, a j\u00e1 doufal, \u017ee do r\u00e1na zmiz\u00ed, stejn\u011b jako cel\u00e1 jej\u00ed parta kamar\u00e1dek. Ale nestalo se, tak\u017ee jsem cht\u011b necht\u011b ji musel vz\u00edt dom\u016f, necht\u011bl sem ji tam v jej\u00edm stavu jen tak nechat samotnou. Kdy\u017e se mi povedlo oba n\u00e1s dov\u00e9st dom\u016f, byl jsem dost utahanej, a ona cestou od dve\u0159\u00ed do ob\u00fdv\u00e1ku stihla ze sebe nepochopiteln\u011b doslova strhat asi polovinu toho, co m\u011bla na sob\u011b…“<\/p>\n

„Tome, nejsem si jistej, \u017ee chci…“
„Jen poslouchej. V ob\u00fdv\u00e1ku sebou jak\u017e tak\u017e u\u017e mimo smysly hodila na gau\u010d, a vzhledem k \u00fanav\u011b jsem nechal jej\u00ed v\u011bci tak, jak byly, a ode\u0161el sp\u00e1t k sob\u011b. R\u00e1no p\u0159i\u0161el dom\u016f otec, vyh\u00fdbal se shov\u00edvav\u011b ob\u00fdv\u00e1ku, i jej\u00edm v\u011bcem se zku\u0161en\u00fdm nadhledem. Jenom\u017ee kdy\u017e se se mnou pak st\u0159etl tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 na schodech od m\u00e9ho pokoje, byl v \u0161oku z toho, \u017ee se nenach\u00e1z\u00edm tam, kde se mnou po\u010d\u00edtal. Stejn\u011b tak by byli v \u0161oku v\u0161ichni, co Ann\u011b tu historku \u017eerou.“
„Ona to popisovala ale v\u00edce barvit\u011b,“ uchechtnu se.
„M\u016f\u017ee\u0161 si to taky p\u0159edstavit barevn\u011b, m\u011bla tyrkysov\u00fd tanga,“ \u0159ekne, pokr\u010d\u00ed rameny a napije se.
Chv\u00edli na n\u011bho jen z\u00edr\u00e1m, a pak se nezabraniteln\u011b d\u00e1m do sm\u00edchu. <\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong> <\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „\u0158idi\u010d\u00e1k nem\u00e1\u0161 dlouho, \u017ee?“ opt\u00e1m se, kdy\u017e vyjedeme.„Co? Je to vid\u011bt?“ pousm\u011bje se.„Ne, to ne, jen ot\u00e1zka,“ \u0159eknu s \u00fasm\u011bvem.„Boj\u00ed\u0161 se snad?“ sto\u010d\u00ed ke mn\u011b pohled. S \u00fasm\u011bvem ale zavrt\u00edm hlavou.„\u0158idi\u010d\u00e1k dlouho nem\u00e1m. Co\u017e ale neznamen\u00e1, \u017ee jsem ne\u0159\u00eddil u\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7172","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7172","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7172"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7172\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7172"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7172"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7172"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}