{"id":7182,"date":"2011-12-31T17:00:00","date_gmt":"2011-12-31T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7163"},"modified":"2011-12-31T17:00:00","modified_gmt":"2011-12-31T16:00:00","slug":"just-my-boy-40","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/31\/just-my-boy-40\/","title":{"rendered":"Just my boy 40."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
In the hospital<\/p>\n

<\/strong> Kr\u00e1\u010del dlouhou, pr\u00e1zdnou chodbou, st\u00e1le vp\u0159ed. Toto prost\u0159ed\u00ed mu nebylo nezn\u00e1m\u00fdm, b\u011bhem posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed jej nav\u0161t\u00edvil ji\u017e n\u011bkolikr\u00e1t.<\/p>\n

Jeho pomal\u00e9 kroky se zastavily na sam\u00e9m konci a on se dlan\u00ed jen zlehka op\u0159el do pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed, nahl\u00ed\u017eej\u00edc dovnit\u0159.<\/p>\n

Jeho pohled se rozl\u00e9tnul po m\u00edstnosti, spo\u010dinul na n\u011bkolika nemocni\u010dn\u00edch l\u016f\u017ek\u00e1ch. V\u0161echna byla pr\u00e1zdn\u00e1. V\u0161echna\u2026 a\u017e na jedno.<\/p>\n

„Mami?“<\/p>\n

Ospal\u00e9, na pohled unaven\u00e9 o\u010di, t\u00e9m\u011b\u0159 toto\u017en\u00e9 s t\u011bmi jeho, k n\u011bmu vzhl\u00e9dly, tv\u00e1\u0159 plnou vr\u00e1sek rozjasnil \u00fasm\u011bv. Jej\u00ed pohled, sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed ke dve\u0159\u00edm, se rozz\u00e1\u0159il mal\u00fdmi jisk\u0159i\u010dkami radosti, je\u017e v n\u011bm zahr\u00e1ly.<\/p>\n

„Tome,“ ti\u0161e vydechla jeho jm\u00e9no, sta\u010dil jen mal\u00fd okam\u017eik, aby jej uc\u00edtila ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di. Vtiskla na jeho vysok\u00e9 \u010delo drobn\u00fd polibek.<\/p>\n

„Jsem r\u00e1da, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el,“ za\u0161eptala, jej\u00ed prsty jemn\u011b, l\u00e1skypln\u011b pohladily \u010dern\u00e9, spleten\u00e9 vlasy na chlapcov\u011b hlav\u011b.<\/p>\n

Byla \u0161\u0165astn\u00e1 jen proto, \u017ee jej v t\u011bchto osamocen\u00fdch chv\u00edl\u00edch sm\u011bla m\u00edt u sebe. By\u0165 jen na n\u011bkolik kr\u00e1tk\u00fdch chvilek.<\/div>\n

\n
\n

Pomalu se odt\u00e1hl z jej\u00ed n\u00e1ru\u010de a pol\u00edbil ji na ob\u011b l\u00edce, \u00fasm\u011bv rozz\u00e1\u0159il jeho tv\u00e1\u0159, zat\u00edmco jeho dla\u0148 opatrn\u011b spo\u010dinula na mat\u010din\u00fdch vlasech v m\u011bkk\u00e9m pohlazen\u00ed.<\/p>\n

„Sl\u00edbil jsem ti, \u017ee se ka\u017ed\u00fd den zastav\u00edm. Nikdy bych nezapomn\u011bl. Vrac\u00edm se z pr\u00e1ce,“ odv\u011btil a sundal si batoh z ramene, postavil jej k posteli a s\u00e1m se posadil na jej\u00ed okraj, bl\u00ed\u017e k mamince.<\/p>\n

Jeho dla\u0148 se propletla s tou jej\u00ed, vytvo\u0159ila s n\u00ed ono pevn\u00e9 pouto, je\u017e je k sob\u011b v\u00e1zalo. Ono bylo t\u00edm, co by jim mohl z\u00e1vid\u011bt ka\u017ed\u00fd. I ti nejbohat\u0161\u00ed na sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

„Jak se ti dnes da\u0159ilo?“<\/p>\n

Posadila se na posteli pohodln\u011bji, s \u00fasm\u011bvem se d\u00edvala do jeho o\u010d\u00ed. On byl t\u00edm jedin\u00fdm, co j\u00ed dok\u00e1zalo projasnit posledn\u00ed dny str\u00e1ven\u00e9 tady, u\u010dinit je kr\u00e1sn\u00fdmi.<\/p>\n

„Dob\u0159e se mi da\u0159ilo. Zvykl jsem si na tu pr\u00e1ci a m\u00e1m ji r\u00e1d. Dnes ani nejsem unaven\u00fd. A ty?“<\/p>\n

Sklopila pohled a zad\u00edvala se na jejich propleten\u00e9 ruce, jej\u00ed slova p\u0159eru\u0161ila ticho v pokoji, je\u017e mezi nimi na okam\u017eik stihlo vzr\u016fst.<\/p>\n

„Poz\u00edt\u0159\u00ed r\u00e1no bude operace. Doktor \u0159\u00edkal\u2026 \u0159\u00edkal, \u017ee si m\u011b tu je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u00ed po tom nechaj\u00ed. T\u011b\u0161\u00edm se, a\u017e se vr\u00e1t\u00edm dom\u016f. Nechci, abys tam byl na v\u0161echno s\u00e1m, Tome.“<\/p>\n

Vzhl\u00e9dl k pohledu, jen\u017e se na n\u011bj up\u00edral, a zavrt\u011bl hlavou, jeho dla\u0148 n\u011b\u017en\u011b pohladila tu jej\u00ed. Nikdy nic takov\u00e9ho necht\u011bl dopustit.<\/p>\n

„Ne, to nedovol\u00edm. Po operaci tu z\u016fstane\u0161 a pak doma bude\u0161 jen odpo\u010d\u00edvat, nic v\u00edc. Postar\u00e1m se o tebe, ale nenech\u00e1m t\u011b nam\u00e1hat se a pracovat, i kdyby to m\u011blo b\u00fdt jen doma. O m\u011b si starosti ned\u011blej, j\u00e1 to zvl\u00e1dnu s\u00e1m jako dote\u010f. D\u016fle\u017eit\u00e9 je, abys byla v po\u0159\u00e1dku ty.“<\/p>\n

Jeho nal\u00e9hav\u00fd pohled se st\u0159etl s t\u00edm mat\u010din\u00fdm a on se pousm\u00e1l, stiskl jej\u00ed dla\u0148 ve sv\u00e9, jeho pohlazen\u00ed stvrdilo pr\u00e1v\u011b vy\u0159\u010den\u00e1 slova. Nic pro n\u011bj nebylo d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e skute\u010dnost, \u017ee je jeho maminka zdrav\u00e1 a v po\u0159\u00e1dku. Sm\u011bl j\u00ed snad n\u011bco takov\u00e9ho dovolit? Ne, on s\u00e1m o ni bude pe\u010dovat, dokud se \u00fapln\u011b neuzdrav\u00ed, a o ve\u0161kerou pr\u00e1ci doma se postar\u00e1 s\u00e1m.<\/p>\n

P\u0159es jej\u00ed l\u00edce p\u0159el\u00e9tnul \u00fasm\u011bv, zastavil se na rtech a proz\u00e1\u0159il celou jej\u00ed tv\u00e1\u0159. Pomalu, a\u017e nesm\u011ble vzhl\u00e9dla k mlad\u00edkovi p\u0159ed sebou, v jej\u00edch laskav\u00fdch o\u010d\u00edch se t\u0159pytily odlesky drobn\u00fdch slz a mal\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. Jej\u00ed dla\u0148 se sama vzt\u00e1hla, jen lehce spo\u010dinula na tv\u00e1\u0159i chlapce.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 velk\u00e9 a dobr\u00e9 srdce, Tome. D\u00edvka, kter\u00e1 ho jednou z\u00edsk\u00e1, bude moc \u0161\u0165astn\u00e1,“ pousm\u00e1la se, palcem jemn\u011b p\u0159ejela po tv\u00e1\u0159i, je\u017e se p\u0159ed jej\u00edm l\u00e1skypln\u00fdm pohledem sklopila.<\/p>\n

Bylo to r\u00e1no p\u0159edchoz\u00edho dne, kdy mlad\u00edk beze slova opustil jeho pokoj. Necel\u00e9 dva dny od r\u00e1na, kdy jej vid\u011bl naposled. Od t\u00e9 chv\u00edle jej nespat\u0159il. A p\u0159ece ze sv\u00e9 mysli nedok\u00e1zal my\u0161lenky na n\u011bj vypudit.<\/p>\n

A cht\u011bl v\u016fbec?<\/p>\n

Myslel na n\u011bj v\u0161ude, kam se hnul, ka\u017edou chv\u00edli, kdy m\u011bl jen \u0161petku \u010dasu zaob\u00edrat se sv\u00fdmi my\u0161lenkami. Ka\u017ed\u00fd ve\u010der, kdy\u017e us\u00ednal ve sv\u00e9 posteli, kdy\u017e vdechoval v\u016fni jeho vlas\u016f, je\u017e z\u016fstala v pol\u0161t\u00e1\u0159i. Ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no, kdy se probouzel do nov\u00e9ho dne, s malou nad\u011bj\u00ed v srdci, \u017ee jej na kr\u00e1tkou chv\u00edli uvid\u00ed, alespo\u0148 na mal\u00fd okam\u017eik jej bude moci spat\u0159it. Nic z toho se v\u0161ak nestalo.<\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 jen pot\u0159eboval \u010das. \u010cas, aby si uv\u011bdomil to v\u0161echno, co se mezi nimi v posledn\u00edch dnech stihlo st\u00e1t.<\/p>\n

Nebo m\u011bl snad jeho n\u00e1hl\u00fd odchod znamenat odm\u00edtnut\u00ed?<\/p>\n

„Tome? Poslouch\u00e1\u0161 m\u011b?“<\/p>\n

Lehce sebou trhl a na okam\u017eik opustil nekon\u010d\u00edc\u00ed proud spleten\u00fdch my\u0161lenek, vzhl\u00e9dnul k mat\u010din\u00fdm o\u010d\u00edm, jejich\u017e pohled se na n\u011bj bez ust\u00e1n\u00ed up\u00edral. Netu\u0161il jak dlouho.<\/p>\n

„Promi\u0148, jen\u2026 trochu jsem se zamyslel,“ zavrt\u011bl hlavou, neunikl mu drobn\u00fd, mil\u00fd \u00fasm\u011bv, pohr\u00e1vaj\u00edc\u00ed na mat\u010din\u00fdch rtech, jej\u00ed pohled pozorn\u011b si prohl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed jeho tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

Pousm\u00e1la se a lehce stiskla jeho dla\u0148, pohladila h\u0159bet jeho ruky, sna\u017e\u00edc se alespo\u0148 na mal\u00fd okam\u017eik zachytit pohled, jen\u017e p\u0159ed jej\u00edm neust\u00e1le ut\u00edkal. Zd\u00e1lo se j\u00ed to\u2026 nebo v t\u011bch laskav\u00fdch, o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00edch opravdu spat\u0159ila je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed ten zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pohled, odlesk, jen\u017e ji tolik upoutal.<\/p>\n

Nebyl stejn\u00fd jako v\u017edy, ani v nejmen\u0161\u00edm se nepodobal tomu, jej\u017e znala. Tento byl jin\u00fd\u2026 zasn\u011bn\u00fd, zamilovan\u00fd.<\/p>\n

„Nebo tu u\u017e takov\u00e1 je?“ opatrn\u011b se zeptala, jej\u00ed ot\u00e1zka se z\u00e1m\u011brn\u011b sto\u010dila k tomu, o \u010dem mluvila je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed.
Je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e v jeho o\u010d\u00edch poprv\u00e9 spat\u0159ila zamilovanost, l\u00e1sku.<\/p>\n

Sklopil pohled, jen\u017e uhnul p\u0159ed t\u00edm, jen\u017e se na n\u011bj nyn\u00ed v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed up\u00edral. Nedok\u00e1zal vzhl\u00e9dnout, nedok\u00e1zal jej op\u011btovat. Nedok\u00e1zal ani odpov\u011bd\u011bt na polo\u017eenou ot\u00e1zku. On s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, byl ztracen\u00fd v tom v\u0161em. Netu\u0161il, co by m\u011bl po sv\u00e9m up\u0159\u00edmn\u00e9m vyzn\u00e1n\u00ed od mlad\u00edka o\u010dek\u00e1vat.<\/p>\n

Ti\u0161e vydechl, pomalu vzhl\u00e9dnul ke dv\u011bma laskav\u00fdm o\u010d\u00edm, je\u017e se na n\u011bj usm\u00edvaly, jakmile uc\u00edtil na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i m\u011bkk\u00fd, h\u0159ejiv\u00fd dotek tepl\u00e9 dlan\u011b. V\u0161echny jeho dosavadn\u00ed my\u0161lenky p\u0159ed n\u00edm uhnuly do pozad\u00ed.<\/p>\n

„Jsem na tebe opravdu hrd\u00e1, Tome.“<\/p>\n

Pousm\u00e1l se, nechal \u00fasm\u011bv proz\u00e1\u0159it svoji tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

„J\u00e1 na tebe taky, maminko. V\u0161echno dob\u0159e dopadne, uvid\u00ed\u0161,“ za\u0161eptal, prsty jemn\u011b odhrnul vlasy z jej\u00edho \u010dela a vtiskl na n\u011bj n\u011bkolik mal\u00fdch polibk\u016f.<\/p>\n

autor: Rachel<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel In the hospital Kr\u00e1\u010del dlouhou, pr\u00e1zdnou chodbou, st\u00e1le vp\u0159ed. Toto prost\u0159ed\u00ed mu nebylo nezn\u00e1m\u00fdm, b\u011bhem posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed jej nav\u0161t\u00edvil ji\u017e n\u011bkolikr\u00e1t. Jeho pomal\u00e9 kroky se zastavily na sam\u00e9m konci a on se dlan\u00ed jen zlehka op\u0159el do pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[415],"tags":[],"class_list":["post-7182","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-just-my-boy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7182","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7182"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7182\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7182"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7182"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7182"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}