{"id":7184,"date":"2011-12-31T15:00:00","date_gmt":"2011-12-31T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7165"},"modified":"2011-12-31T15:00:00","modified_gmt":"2011-12-31T14:00:00","slug":"jesus-of-suburbia-5-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/31\/jesus-of-suburbia-5-konec\/","title":{"rendered":"Jesus of Suburbia 5. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
Bill ut\u00edkal po ulici, m\u00edjel lidi zahlcen\u00e9 \u0161\u0165astn\u00fdmi a smutn\u00fdmi konci. Vyhodili ho z pr\u00e1ce, kterou si tak t\u011b\u017eko sehnal, a mraky nad jeho mysl\u00ed u\u017e nedok\u00e1zal rozehnat ani Andreas, i kdy\u017e se o to usilovn\u011b sna\u017eil. Ka\u017ed\u00fd den, ka\u017edou hodinu, co sed\u011bl Bill doma, Andreas v\u011bnoval ve\u0161ker\u00fd sv\u016fj \u010das tomu, aby jej rozesm\u00e1l. Ale Bill se nesm\u00e1l. Nemohl. Blok v jeho hlav\u011b se oz\u00fdval ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem a tla\u010dil na jeho sv\u011bdom\u00ed. Co by bylo, kdyby Tom neode\u0161el? Co by bylo, kdyby\u2026 sam\u00e9 kdyby, jako v\u017edy v jeho \u017eivot\u011b. M\u011bl by kone\u010dn\u011b ud\u011blat po\u0159\u00e1dn\u00e9 rozhodnut\u00ed a p\u0159ijmout ho s t\u00edm, co p\u0159inese. U\u017e nebyl d\u00edt\u011b, aby mu bylo dovoleno opravit svoje chyby, hned potom, co je ud\u011bl\u00e1.<\/p>\n

Poh\u00e1dal se s m\u00e1mou, okouzlil ho Tom a ode\u0161el na p\u0159edm\u011bst\u00ed. T\u0159i mezn\u00edky jeho \u017eivota, kter\u00e9 z n\u011bj v ur\u010dit\u00e9 m\u00ed\u0159e ud\u011blaly \u010dlov\u011bka, jak\u00fdm je. Potom se vr\u00e1til z p\u0159edm\u011bst\u00ed a nedalo se \u0159\u00edct, \u017ee by byl \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. \u017divot na jednom m\u00edst\u011b mu p\u0159ipadal tak v\u0161edn\u00ed, tak nudn\u00fd a tak jednobarevn\u00fd, a\u017e se mu zvedal \u017ealudek. P\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee by m\u011bl v tomhle byt\u011b z\u016fstat, zest\u00e1rnout a je\u0161t\u011b v \u0161edes\u00e1ti letech sed\u011bt u p\u00e1su, aby si vyd\u011blal na n\u011bco k sn\u011bdku\u2026 ot\u0159\u00e1sl se. \u010c\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji se mu do hlavy vkr\u00e1dala my\u0161lenka na star\u00e9 auto s Tomem za volantem a cesta nap\u0159\u00ed\u010d nezn\u00e1mou krajinou, kter\u00e1 by je obklopovala a ka\u017ed\u00fd den p\u0159inesla n\u011bco nov\u00e9ho\u2026<\/div>\n

Rychle my\u0161lenku zapla\u0161il, aby se zase nedostal do p\u0159\u00edli\u0161 nere\u00e1ln\u00e9ho snu. Tom ode\u0161el. A on se s t\u00edm bude muset sm\u00ed\u0159it. Ale co kdy\u017e nechce? Jeho osobnost se pot\u00e1cela mezi hrdost\u00ed a l\u00e1skou?<\/em> Necht\u011bl tomu uv\u011b\u0159it, \u017ee ho tohle jenom napadlo.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Ne\u017e se dostal do star\u00e9ho a zn\u00e1m\u00e9ho, sv\u00fdm zp\u016fsobem uklid\u0148uj\u00edc\u00edho skate parku, zab\u011bhl do uli\u010dky, kterou snad v \u017eivot\u011b nevid\u011bl. Zmaten\u011b se zastavil a t\u011b\u017ece d\u00fdchal. Ze st\u00ednu vystoupila tmav\u00e1 postava se \u0161\u00e1tkem p\u0159es obli\u010dej a nara\u017eenou kapucou. Jedin\u00e9, co z osoby bylo vid\u011bt, byly dv\u011b nen\u00e1vistn\u00e9 o\u010di. Bill zalapal po dechu a p\u0159itiskl se na cihlovou ze\u010f, kter\u00e1 se zlov\u011bstn\u011b ty\u010dila za n\u00edm.<\/div>\n
„C-co chce\u0161?“<\/div>\n
„Tv\u016fj kamar\u00e1d mi n\u011bco dlu\u017e\u00ed,“ zasy\u010del ostr\u00fd hlas. „Bude f\u00e9r, kdy\u017e mi to splat\u00ed p\u0159es tebe, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ U\u017e byl jen p\u00e1r krok\u016f od Billa a zlomysln\u011b se \u0161klebil.<\/div>\n
„A-ale j\u00e1\u2026 nem\u00e1m s t\u00edm c-co d\u011blat\u2026 pros\u00edm\u2026“ Bill nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. Byl bez sebe hr\u016fzou a panika\u0159il, i p\u0159es v\u0161echna varov\u00e1n\u00ed, co sly\u0161el.<\/div>\n
„Andreas m\u00e1 jinej n\u00e1zor,“ zasm\u00e1la se ta osoba neosobn\u00edm, protivn\u00fdm sm\u00edchem.<\/div>\n
„A-a-andreas?“ kn\u00edknul Bill a cht\u011bl je\u0161t\u011b couvat, ale \u010derven\u00e1 ze\u010f st\u00e1la pevn\u011b. Nikde nebyly ani dve\u0159e ani okna, nikdo by nesly\u0161el jeho k\u0159ik. Kolem bylo jen p\u00e1r popelnic a star\u00e9, otrhan\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed. Byl v pasti a moc dob\u0159e si to uv\u011bdomoval. Zpoza druh\u00e9ho st\u00ednu vystoupila dal\u0161\u00ed postava, je\u0161t\u011b o tro\u0161ku vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e ta prvn\u00ed, a jej\u00ed sm\u00edch byl je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee si vzpomene\u2026“ \u0161t\u011bknul pr\u00e1v\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed a p\u0159istoupil bl\u00edzko k Billovi. Mohl c\u00edtit jeho dech na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Iane?“ zalapal Bill po vzduchu, kter\u00fd mu v tu chv\u00edli do\u0161el v plic\u00edch. „To nem\u016f\u017ee\u0161\u2026“<\/div>\n
„A kdo mi to zak\u00e1\u017ee, Bill\u00edku?“<\/div>\n
Bill uhnul hlavou, aby se vyhnul pichlav\u00e9mu pohledu, kter\u00fdm ho propaloval Ian, Andreas\u016fv star\u00fd ‚zn\u00e1m\u00fd‘.<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026zaplat\u00edm ti\u2026ten dluh,“ polknul, \u0159\u00edkal prvn\u00ed, co ho napadlo v primitivn\u00ed snaze zachr\u00e1nit si t\u011blo a \u017eivot.<\/div>\n
„A z \u010deho asi?“ za\u0161klebil se Ian a strhnul si \u0161\u00e1tek. „P\u011bkn\u011b si t\u011b vezmu a ud\u011bl\u00e1m si z tebe soukromou \u0161t\u011btku! A zkus si jedinkr\u00e1t zaprotestovat a tv\u016fj Andy to nep\u0159e\u017eije.“ Andreasovo jm\u00e9no vyslovil s takov\u00fdm odporem, \u017ee sebou Bill trhnul a pra\u0161til se zadn\u00ed stranou lebky o tvrdou ze\u010f. T\u0159\u00e1sl se strachy a jeho \u00fatroby sv\u00edral ledov\u00fd ohe\u0148 strachu.<\/div>\n
„J\u00e1 ne\u2026 ne\u2026 ne\u2026“ koktal a uh\u00fdbal p\u0159ed hnusn\u00fdm dechem obou chlap\u016f. Byl z nich c\u00edtit chlast, cigarety a zv\u011btral\u00fd smrad hospody. Zvedal se mu \u017ealudek.<\/p>\n

V mysli si vybavil Tom\u016fv obli\u010dej, kter\u00fd se na n\u011bj usm\u00edval. Oba le\u017eeli na Billov\u011b vysn\u011bn\u00e9 pl\u00e1\u017ei a koukali do nebe, nalepen\u00ed na sebe. Usm\u00edvali se a byli \u0161\u0165astn\u00ed\u2026 Bill sebral ve\u0161kerou svoji odvahu a nechr\u00e1n\u011bn\u00fdm kolenem kopnul Iana po\u0159\u00e1dn\u011b mezi nohy. Ian zasku\u010del a slo\u017eil se na zem. Bill vyu\u017eil okam\u017eiku p\u0159ekvapen\u00ed a rychle podkopnul nohu tomu druh\u00e9mu, jeho\u017e neznal. Na nic ne\u010dekal, jeho voln\u00e9 t\u011blo se dalo do b\u011bhu. Adrenalin a strach ho hnal po t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u00e1zdn\u00fdch ulic\u00edch ne\u010dekanou rychlost\u00ed, v hlav\u011b mu bu\u0161il pr\u00e1v\u011b dozn\u00edvaj\u00edc\u00ed okam\u017eik. Zb\u011bsile d\u00fdchal, jeho t\u011blo se zm\u00edtalo mezi radost\u00ed a strachem, co bude d\u00e1l. Kam m\u00e1 ut\u00e9ct? Kde ho nenajdou?<\/p>\n

S hlasit\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem narazil do n\u011bjak\u00e9ho \u010dlov\u011bka, loudaj\u00edc\u00edho se po ulici. Oba se sk\u00e1celi vedle sebe na chodn\u00edk, Bill po\u0159\u00e1d zb\u011bsile d\u00fdchal a ve sv\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed si neuv\u011bdomoval z\u00e1kladn\u00ed fakta.<\/div>\n

„Bille\u2026?“<\/div>\n
Zamrkal a kouknul se do tak zn\u00e1m\u00e9 tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 mu p\u0159ed chv\u00edl\u00ed dodala odvahu bojovat. „Tome\u2026“ kn\u00edknul. „Pomoz mi.“<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ Tom se zvednul a nat\u00e1hl k Billovi ruku. V jeho hlase zn\u011blo znepokojen\u00ed.<\/div>\n
Bill se t\u0159\u00e1sl, a\u017e mu zuby cvakaly o sebe. Skoro si ani nev\u0161imnul, kdy\u017e jej Tom popadl do n\u00e1ru\u010de a konej\u0161iv\u011b mu hladil z\u00e1da.<\/div>\n
Tom si povzdechl a chytil Billa pevn\u011bji. Trhalo mu srdce, kdy\u017e ho vid\u011bl v tomhle stavu. Nev\u011bd\u011bl, co se stalo, ale jednal instinktivn\u011b.<\/p>\n

„Hey, pus\u0165 ho!“<\/div>\n

„Co jsi za\u010d?“ op\u00e1\u010dil Tom a rychle se narovnal. Billa op\u0159el o kapotu \u010dern\u00e9ho mustanga a obran\u011b si stoupnul p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u011bj.<\/div>\n
„Spl\u00e1c\u00ed mi jist\u00fd dluhy\u2026“ \u0159ekl hlasit\u011b u\u017e od pohledu slizk\u00fd kluk.<\/div>\n
„Nic ti nespl\u00e1c\u00ed, vypadni odsud.“<\/div>\n
„Ani hovno. Dej mi ho a p\u0159e\u017eije\u0161 to.“<\/div>\n
Tom zatnul p\u011bsti. „P\u0159e\u017eiju to tak jako tak.“<\/div>\n
„Co ti na tom sejde? Je to jen mal\u00e1 kurva, kter\u00e1 jde za dobr\u00fd slovo,“ \u0161t\u011bknul ten kluk \u00fato\u010dn\u011b.<\/div>\n
V tu chv\u00edli ho srazila tvrd\u00e1 p\u011bst tak, \u017ee se musel sehnout k zemi. Tom na nic ne\u010dekal a ze v\u0161ech sil v\u00fdpady opakoval. V hlav\u011b mu bu\u0161ila ta hnusn\u00e1 slova a v\u016fbec poprv\u00e9 se nerval za sebe, ale za n\u011bkoho jin\u00e9ho. Bojoval za Billa.<\/p>\n

Posledn\u00ed, co si pamatoval, byl chladiv\u00fd a \u0161pinav\u00fd chodn\u00edk pod jeho t\u011blem, na kter\u00fd se zhroutil. Pamatoval si i zm\u011b\u0165 hlas\u016f, snad za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed h\u00e1dku. Ale zaboha si nemohl vzpomenout, jak se ocitl v tomhle nezn\u00e1m\u00e9m aut\u011b na nezn\u00e1m\u00e9m m\u00edst\u011b. Zcela jist\u011b spal\u2026<\/div>\n

Ledov\u00fdmi pouty jej pojal pocit hr\u016fzy, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, pro\u010d vlastn\u011b ut\u00edkal. Co kdy\u017e\u2026 co kdy\u017e jim neutekl a oni ho n\u011bkam odvezli? Necht\u011bl se podvolit takov\u00fdm\u2026 u\u017e za\u010d\u00ednal v\u00e1\u017en\u011b panika\u0159it, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee m\u00e1 \u00fapln\u011b voln\u00e9 ruce. Kdyby ho tu dr\u017eeli, jist\u011b by ho spoutali. Nadechnul se, aby si dodal odvahy, a nejist\u00fdma nohama vystoupil z auta. Ocital se na konci m\u011bsta, tuhle \u010dtvr\u0165 skoro neznal. Obklopovaly ji dr\u00e1t\u011bn\u00e9 ploty a star\u00e9 domky, kter\u00e9 se ka\u017ed\u00fdm rokem v\u00edc a v\u00edc \u0159\u00edtily k zemi. Ale na v\u0161echno se d\u00edval shora, jako by z n\u011bjak\u00e9ho vyv\u00fd\u0161en\u00e9ho m\u00edsta\u2026 na\u010de\u017e mu to do\u0161lo. St\u00e1li na opu\u0161t\u011bn\u00e9m most\u011b daleko za m\u011bstem\u2026<\/div>\n
Ale kdo vlastn\u011b st\u00e1l? Vid\u011bl kr\u00e1sn\u00e9ho star\u00e9ho mustanga v \u010dern\u00e9 barv\u011b, a taky vid\u011bl ta\u0161ku poloplnou oble\u010den\u00ed. Pro\u010d m\u011bl pocit, \u017ee to oble\u010den\u00ed zn\u00e1? Ne, jeho nebylo\u2026<\/p>\n

„U\u017e jsem myslel, \u017ee se neprobud\u00ed\u0161\u2026“ ozval se tak pov\u011bdom\u00fd hlas za jeho z\u00e1dy. Popla\u0161en\u011b se oto\u010dil a ucouvnul.<\/div>\n

„Tome\u2026?“<\/div>\n
„Neboj se, ty dva u\u017e nep\u0159ijdou.“<\/div>\n
A\u017e te\u010f Bill zpozoroval Tom\u016fv roztr\u017een\u00fd ret a \u0161kr\u00e1banec na krku. „Co ti ud\u011blali?“<\/div>\n
„Nic v\u00e1\u017en\u00fdho, u\u017e jsem m\u011bl hor\u0161\u00ed zran\u011bn\u00ed,“ pousm\u00e1l se Tom a zkusmo p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e. „Pamatuje\u0161 si v\u0161echno?“<\/div>\n
Bill pok\u00fdval hlavou. „Mysl\u00edm si, \u017ee v\u011bt\u0161inu, akor\u00e1t nev\u00edm, jak p\u0159esn\u011b jsem se ocitnul tady a\u2026 s tebou.“ P\u0159ehodil si vlasy na druh\u00e9 rameno a pomyslel si, jak stra\u0161n\u011b mus\u00ed vypadat.<\/div>\n
„Prakticky jsi mi omdlel na aut\u011b, tak jsem t\u011b vzal n\u011bkam, kde je klid\u2026 jsme na\u2026“<\/div>\n
„V\u00edm, kde jsme\u2026“ p\u0159eru\u0161il ho Bill rychle a o\u0161il se. „Pro\u010d jsi mi pomohl?“<\/div>\n
Tom zakroutil pusou a rychle se vyhoupl na kapotu. „Nemohl jsem t\u011b tam nechat le\u017eet.“<\/div>\n
„Mohl jsi m\u011b odv\u00e9zt k Andreasovi.“<\/div>\n
„A tam by t\u011b nehledali?“ A\u010dkoli se Tom sna\u017eil zuby nehty p\u016fsobit uvoln\u011bn\u011b, Billova p\u0159\u00edtomnost najednou probouzela a dr\u00e1\u017edila ka\u017ed\u00fd jeho nerv.<\/p>\n

Bill mu dal neochotn\u011b za pravdu a voln\u00fdm krokem p\u0159e\u0161el okolo mal\u00e9ho odpo\u010d\u00edvadla, na kter\u00e9m st\u00e1li. Tak moc tu cht\u011bl b\u00fdt, a z\u00e1rove\u0148 cht\u011bl ut\u00e9ct. Daleko, pry\u010d, jinam\u2026<\/div>\n

„Ty, Tome?“
Ozvalo se jen tich\u00e9 zamru\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d se chyst\u00e1\u0161 na tu cestu ‚kolem sv\u011bta‘?“ zeptal se Bill s notnou d\u00e1vkou ironie. Vlastn\u011b ho ta p\u0159edstava l\u00e1kala.<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed zamru\u010den\u00ed.<\/div>\n
„A bere\u0161 s sebou n\u011bkoho?“<\/div>\n
Tentokr\u00e1t se mu u\u017e dostalo odpov\u011bdi. „Ty se snad hl\u00e1s\u00ed\u0161 dobrovoln\u011b?“ Tom nedok\u00e1zal zamaskovat ve\u0161kerou nad\u011bji ve sv\u00e9m hlase.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1?“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a z n\u00e1hl\u00e9ho popudu se vyhoupnul na kapotu vedle Toma. Pomalu se \u0161e\u0159ilo a mezi nimi panovalo sm\u00edrn\u00e9 ticho. Nebyla to opu\u0161t\u011bn\u00e1 pl\u00e1\u017e b\u016fhv\u00ed kde, ale Bill si stejn\u011b p\u0159ipadal, jako by kone\u010dn\u011b jel ve spr\u00e1vn\u00fdch kolej\u00edch sv\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n

Slunce \u00fapln\u011b zapadlo za obzor a zbyl z n\u011bj jen lehk\u00fd oran\u017eov\u00fd oblak nad horizontem. Bill le\u017eel st\u00e1le stejn\u011b, se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima a my\u0161lenkami p\u0159ichycen\u00fdmi v mrtv\u00e9m bod\u011b. Dos\u00e1hl t\u00e9 hranice klidu, kdy mozek vypne a vid\u00ed p\u0159ed sebou jedin\u00fd obraz. V Billov\u011b p\u0159\u00edpad\u011b obraz usm\u00edvaj\u00edc\u00edho se Toma. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d a byl moc otup\u011bl\u00fd, aby nad t\u00edm dumal. Prost\u011b to tak bylo a nav\u017edy to z\u016fstane jen v jeho vzpom\u00ednk\u00e1ch. Skoro mohl c\u00edtit mot\u00fdl\u00ed dotek na sv\u00fdch rtech, p\u0159edstavoval si to a\u2026 najednou m\u011bl pocit, \u017ee jeho sen je \u017eiv\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e by m\u011bl b\u00fdt. Rozlepil od sebe v\u00ed\u010dka a uvid\u011bl jenom z\u00e1plavu dred\u016f, maskuj\u00edc\u00ed jeho v\u00fdhled. Ale to, co c\u00edtil na rtech, mluvilo za v\u0161e. Chladiv\u00e1 kuli\u010dka a rozpraskan\u00e9, p\u0159esto jemn\u00e9 rty, se ot\u00edraly o jeho obli\u010dej tak jemn\u011b, \u017ee se to snad doopravdy dalo pova\u017eovat za sen. Lehce vydechl a nedok\u00e1zal se odt\u00e1hnout. Lehk\u00e9 dotyky jemn\u00fdch rt\u016f p\u0159e\u0161ly do skousnut\u00ed Billova spodn\u00edho rtu a potom\u2026<\/div>\n

Tomovy rty zmizely. Bill zmaten\u011b otev\u0159el o\u010di a zamrkal do \u0161era.<\/div>\n
„Co\u2026?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, pro\u010d mi trvalo tak dlouho to zjistit, ale miluju t\u011b, Bille,“ za\u0161eptal Tom slova, kter\u00e1 Bill cht\u011bl tak dlouho sly\u0161et, a svoje p\u0159\u00e1n\u00ed pova\u017eoval za ztracen\u00e9. Kdy\u017e se to kone\u010dn\u011b stalo, p\u0159ipadal si jak paralyzovan\u00fd, nedok\u00e1zal by souvisle odpov\u011bd\u011bt, a tak ml\u010del.<\/p>\n

Po chv\u00edli sly\u0161el, jak Tom sklouznul z kapoty a jak kr\u00e1\u010d\u00ed se sklopenou hlavou k orvan\u00e9mu z\u00e1bradl\u00ed na kraj\u00edch mostu. Zadr\u017eel snad i dech, kdy\u017e sledoval, jak se op\u0159el a d\u00edval se dol\u016f. Nechal se ovl\u00e1dat jenom instinkty, kdy\u017e ti\u0161e sklouznul z auta a pomal\u00fdm krokem pro\u0161el stejnou cestu jako Tom p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Vid\u011bl panoramatick\u00fd v\u00fdhled na chud\u00e9 m\u011bsto, kter\u00e9 sem tam problik\u00e1valo pouli\u010dn\u00edm osv\u011btlen\u00edm. P\u0159ipadal si tak malinkat\u00fd proti tis\u00edc\u016fm lid\u00ed pod nimi, kte\u0159\u00ed v\u0161ichni m\u011bli vlastn\u00ed my\u0161lenky a pocity. Tomovo p\u0159izn\u00e1n\u00ed tepalo jeho hlavou a n\u011bjak\u00fd instinkt mu napov\u00eddal, \u017ee mluvil pravdu. Pomalu se na Toma zezadu natisknul a lehce jej objal rukama kolem ramen. Tahle chv\u00edle mu p\u0159ipadala tak vz\u00e1cn\u00e1 a z\u00e1rove\u0148 tak v\u0161edn\u00ed\u2026 S nap\u011bt\u00edm \u010dekal, jestli jej Tom odstr\u010d\u00ed, ale nestalo se.<\/p>\n

Mohl sly\u0161et jen jeho povzdech, kdy\u017e se na n\u011bj natisknul plnou vahou. P\u0159ipadal si v\u00edc v bezpe\u010d\u00ed, ne\u017e za cel\u00fd sv\u016fj dosavadn\u00ed \u017eivot, a p\u0159esto jej na rtech p\u00e1lila nevy\u0159\u010den\u00e1 slova. „Ka\u017edej ve\u010der jsi odch\u00e1zel a j\u00e1 se smi\u0159oval s v\u011bdom\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 n\u011bjakou dal\u0161\u00ed\u2026“ Bill\u016fv hlas byl tich\u00fd, ale p\u0159esto dost razantn\u00ed, aby proniknul do Tomovy mysli, a zabodnul se tam jako nejost\u0159ej\u0161\u00ed n\u016f\u017e. „Byla to Mary-Jane, Ann-Kathrin nebo Nina? Nev\u00edm, proto\u017ee j\u00e1 jsem doma v\u017edycky jen bre\u010del a nen\u00e1vid\u011bl sv\u016fj \u017eivot. Sm\u00ed\u0159il jsem se kv\u016fli tob\u011b s por\u00e1\u017ekou, s p\u0159edm\u011bst\u00edm nebo s nev\u011brou, a asi jen j\u00e1 ch\u00e1pu tu ironii, pro\u010d jsem t\u011b nikdy nedok\u00e1zal nen\u00e1vid\u011bt. K\u0159i\u010del jsem, jo, ale to bylo v\u017edycky jen z frustrace, kam zase odejde\u0161. M\u011bl jsem vztek, proto\u017ee jsem v\u017edycky v\u011bd\u011bl, \u017ee to m\u016f\u017ee b\u00fdt lep\u0161\u00ed. Zn\u00ed to cel\u00fd tak stra\u0161n\u011b pateticky…“ povzdechnul si Bill a op\u0159el si o Tomovo prav\u00e9 rameno i hlavu. „Mo\u017en\u00e1 jsi m\u011bl pravdu, kdy\u017e jsi tvrdil, \u017ee jsem zoufalec.“<\/div>\n

Tom musel p\u00e1rkr\u00e1t rychle polknout, aby mu neselhal hlas. „Ty nejsi zoufalec.“<\/div>\n
„Ty to nech\u00e1pe\u0161, j\u00e1…“<\/div>\n
„Ne, ty to nech\u00e1pe\u0161!“<\/div>\n
„Ty!“<\/div>\n
„Ty!“ Te\u010f u\u017e st\u00e1li naproti sob\u011b s odstupem n\u011bkolika krok\u016f a rychle d\u00fdchali. „Ty si neuv\u011bdomuje\u0161, co se d\u011bje\u2026 co se d\u011bje se mnou! U\u017e se ti nikdy nebudu moct pod\u00edvat do o\u010d\u00ed a… a… a je to moje vina, j\u00e1 to v\u00edm, Bille,“ Tom\u016fv hlas se t\u0159\u00e1sl a kol\u00edsal. „Klidn\u011b do m\u011b kopni, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee si to zaslou\u017e\u00edm…“<\/div>\n
„Nezaslou\u017e\u00ed\u0161!“ vyjel Bill a rozhodil ruce. „Zmlkni!“<\/div>\n
„Ty zmlkni!“<\/div>\n
„Bu\u010f ticho!“<\/div>\n
„Ne, ty bu\u010f…“<\/div>\n
„Miluju t\u011b, sakra!“ Zaje\u010del Bill a rychle se oto\u010dil, aby Tom nemohl vid\u011bt rum\u011bnec v jeho tv\u00e1\u0159\u00edch a zbloudilou slzu v koutku oka. Tahle slova\u2026 up\u0159\u00edmn\u011b je \u0159\u00edkal jen ve sv\u00e9m snu, kter\u00fd se u\u017e rozpadl na prach. Snad u\u017e ani nedoufal, \u017ee se je n\u011bkdy odv\u00e1\u017e\u00ed \u0159\u00edct ve skute\u010dnosti. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli m\u00e1 odej\u00edt zp\u00e1tky k autu, nebo sebrat odvahu a pod\u00edvat se Tomovi do o\u010d\u00ed. Nakonec se v\u00e1hav\u011b oto\u010dil a zvednul o\u010di, dosud zabodnut\u00e9 do zem\u011b.<\/p>\n

„J-j\u00e1…“<\/div>\n

„Pro\u010d jsi to ne\u0159ekl d\u0159\u00edv?“ zeptal se Tom a jeho hlas se zm\u011bnil na jemn\u00fd, a\u017e snad soucitn\u00fd.<\/div>\n
„A jak jsem m\u011bl v\u011bd\u011bt, \u017ee m\u011b pro jednou bude\u0161 poslouchat?“ za\u0161eptal Bill, ale pohledem neuhnul. Ta zm\u011bna, kter\u00e1 se odehr\u00e1la v Tomov\u011b py\u0161n\u00e9m, a co si pamatoval, i sebev\u011bdom\u00e9m, obli\u010deji, byla tak v\u00fdrazn\u00e1, \u017ee p\u0159ebila v\u0161echny my\u0161lenky putuj\u00edc\u00ed jeho hlavou. „M\u011bl jsem snad tu\u0161it, \u017ee m\u011b pro jednou bude\u0161 poslouchat?“<\/div>\n
Tom sklonil hlavu, st\u00edn z k\u0161iltu mu p\u0159ikryl \u010d\u00e1st obli\u010deje.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 jsem se zm\u011bnil. Ty si m\u011b zm\u011bnil. Porval jsem se kv\u016fli tob\u011b, p\u0159ijel do m\u011bsta, a te\u010f tu stoj\u00edm jak nejv\u011bt\u0161\u00ed troska, ale ni\u010deho z toho nelituju. Lituju jen, \u017ee jsem si tohle neuv\u011bdomil d\u0159\u00edv.“ Tom o\u010di zase zvedl a st\u0159etnul se s v\u0161e\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm pohledem. Oba v\u011bd\u011bli, jak tohle skon\u010d\u00ed, ale ani jeden se nem\u011bl k prvn\u00edmu kroku. D\u00edvali se na sebe pohledy se sm\u011bsic\u00ed nad\u011bje a touhy a p\u0159em\u00edtali, jak dlouho vydr\u017eeli b\u00fdt od sebe. Bill nev\u011bdomky p\u0159em\u00e1hal slzy, kter\u00e9 poprv\u00e9 za dlouhou dobu nepoch\u00e1zely ze smutku a ze zoufalstv\u00ed, ale z nezm\u011brn\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. I kdyby se te\u010f jeho \u017eivot m\u011bl pod\u011blat, stalo se to. Tom m\u011bl v o\u010d\u00edch poprv\u00e9 up\u0159\u00edmnou l\u00e1sku, l\u00e1sku k n\u011bmu.<\/div>\n
„Miluju t\u011b\u2026“ jejich hlasy utvo\u0159ily souzvuk, kdy\u017e se oba najednou rozeb\u011bhli, aby se objali. T\u011bch p\u00e1r krok\u016f jim v tuhle chv\u00edli p\u0159ipadalo jako v\u011b\u010dnost a ta doba, ne\u017e se skute\u010dn\u011b potkali, byla nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e1. Tak dlouho se jejich cesty propl\u00e9taly, a\u017e se snad kone\u010dn\u011b na n\u011bjakou dobu spojily. Jako jeden.<\/div>\n
„Jako jeden,“ za\u0161eptal Tom a nechal uk\u00e1pnout zbloudilou slzu do Billov\u00fdch vlas\u016f.<\/p>\n

\u010cern\u00e9 auto br\u00e1zdilo jednu silnici za druhou, jen cedule u cest jim \u0159\u00edkaly, kde vlastn\u011b jsou. Jeli, nem\u011bli c\u00edl. Prost\u011b \u017eili tak, jak si to v\u017edycky oba podv\u011bdom\u011b p\u0159\u00e1li. Naprosto voln\u011b a spolu. Kdy\u017e si Bill sbalil v\u011bci po noci str\u00e1ven\u00e9 v aut\u011b a ozn\u00e1mil sv\u016fj odchod, Andreas nemohl vypadat \u0161\u0165astn\u011bji. Tak dlouho v to doufal\u2026<\/div>\n

„Tome?“ houknul Bill, rozpletl si nohy a ztlumil r\u00e1dio. „Kde’s vzal sakra tohle auto?“ Kdy\u017e nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, nikdy se o tohle nezaj\u00edmal. U\u017e na to myslel p\u00e1r dn\u00ed, a te\u010f si vzpomn\u011bl.<\/div>\n
Tom skr\u010dil ramena a zato\u010dil na men\u0161\u00ed silnici vpravo.<\/div>\n
„M\u00e1ma mi ho\u2026 um, vyp\u016fj\u010dila.“<\/div>\n
„Vyp\u016fj\u010dila?“ Ironick\u00fd sm\u00edch. „To je novej pojem pro ‚ukradl jsem j\u00ed ho z gar\u00e1\u017ee‘?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1\u2026“ za\u0161klebil se Tom a zastavil na odpo\u010d\u00edvadle. „Ale slou\u017e\u00ed dob\u0159e, ne?“<\/div>\n
„Jo, je v\u0161estrann\u00fd,“ zubil se pro zm\u011bnu Bill a u\u017e sahal po kli\u010dce, aby vystoupil a prot\u00e1hl si nohy. To by jej ale Tom nesm\u011bl uprost\u0159ed pohybu zastavit a st\u00e1hnout zp\u00e1tky, t\u00e9m\u011b\u0159 sob\u011b do kl\u00edna. Oba se zasm\u00e1li a srazili se rty.<\/div>\n
„Ale ale\u2026,“ mumlal Bill. „Copak bys cht\u011bl?“<\/div>\n
„To sam\u00fd co ty, h\u00e1d\u00e1m.“<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: GissipGirl<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl Bill ut\u00edkal po ulici, m\u00edjel lidi zahlcen\u00e9 \u0161\u0165astn\u00fdmi a smutn\u00fdmi konci. Vyhodili ho z pr\u00e1ce, kterou si tak t\u011b\u017eko sehnal, a mraky nad jeho mysl\u00ed u\u017e nedok\u00e1zal rozehnat ani Andreas, i kdy\u017e se o to usilovn\u011b sna\u017eil. Ka\u017ed\u00fd den, ka\u017edou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[478],"tags":[],"class_list":["post-7184","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jesus-of-suburbia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7184","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7184"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7184\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7184"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7184"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7184"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}