{"id":7185,"date":"2011-12-31T14:05:00","date_gmt":"2011-12-31T13:05:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7166"},"modified":"2011-12-31T14:05:00","modified_gmt":"2011-12-31T13:05:00","slug":"naveky-souzene-duse-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/31\/naveky-souzene-duse-2-2\/","title":{"rendered":"Nav\u011bky souzen\u00e9 du\u0161e… 2\/2"},"content":{"rendered":"
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/strong><\/em><\/div>\n

<\/strong><\/em><\/div>\n
Po\u010das\u00ed bylo nezvykle tepl\u00e9 na to, \u017ee byla polovina listopadu. Slunce vys\u00e1valo kalu\u017ee, bralo si je po kapk\u00e1ch zp\u00e1tky nahoru. Listy se \u010dervenaly, n\u011bkter\u00e9 oslepovaly zlat\u00fdm zbarven\u00edm. Mezi \u0161kv\u00edrami v d\u0159ev\u011bn\u00e9 st\u0159e\u0161e alt\u00e1nku probleskovaly h\u0159ejiv\u00e9 paprsky. Bill p\u0159iv\u00edral o\u010di, nechal paprsky usedat na sv\u00e1 v\u00ed\u010dka a jeho dlouh\u00e9 \u0159asy splynuly s jejich z\u00e1\u0159ivou barvou. Le\u017eel na prkenn\u00e9 podlaze, u\u017e\u00edval si podzimn\u00ed v\u011bt\u0159\u00edk, kter\u00fd si jemn\u011b pohr\u00e1val s jeho havran\u00edmi vlasy, voln\u011b rozlo\u017een\u00fdmi kolem hlavy. Byl natolik pohrou\u017een do sv\u00fdch my\u0161lenek, \u017ee nesly\u0161el zask\u0159\u00edp\u011bn\u00ed na sch\u016fdc\u00edch, ani hlas sv\u00e9ho bratra, jak se jej sna\u017eil probudit z jeho zamy\u0161len\u00ed.<\/em><\/div>\n
\u010cekal na Toma d\u00e9le jak hodinu, jeho bratr byl dva dny mimo m\u011bsto a dnes se m\u011bl vr\u00e1tit. Bill mu nechal vzkaz na stole, nenam\u00e1hal se mu volat, jeliko\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom si na podobn\u00fdch sch\u016fz\u00edch mobil vyp\u00edn\u00e1. Vy\u0159izoval mu, \u017ee jej bude \u010dekat na \u00b4jejich\u00b4 m\u00edst\u011b.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

„Billy…“ Tom se posadil vedle n\u011bj, nat\u00e1hl ruku a pomohl mu do sedu. Jejich p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed nem\u011blo konce. Sice to byly jen dva dny, kdy nebyli spolu, stejn\u011b to pro n\u011b znamenalo v\u011b\u010dnost. Nemohli myslet na nic jin\u00e9ho, ne\u017e co d\u011bl\u00e1 ten druh\u00fd, jak se m\u00e1…<\/em><\/div>\n
Tom mu nab\u00eddl svou n\u00e1ru\u010d, ve kter\u00e9 jeho k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo l\u00e1skypln\u011b schoval. Bill si polo\u017eil hlavu na jeho hru\u010f, pot\u0159eboval sly\u0161et tlukot jeho srdce. Spokojen\u011b vydechl, nechal se j\u00edm kol\u00e9bat a n\u011b\u017en\u011b hladit po z\u00e1dech. U\u017e\u00edval si jeho rozm\u011bry nepopsatelnou bl\u00edzkost, nebyl mu bl\u00edzko jen t\u011blem, ale cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem.<\/em><\/div>\n
„Tak moc se mi st\u00fdskalo,“ za\u0161eptal do objet\u00ed, ale neodd\u00e1lil se ani o centimetr, st\u00e1le bo\u0159il obli\u010dej do jeho tri\u010dka, bla\u017een\u011b nas\u00e1val jeho osobitou v\u016fni.<\/em><\/div>\n
„V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee ty mn\u011b taky. Nem\u016f\u017eu norm\u00e1ln\u011b fungovat, kdy\u017e nejsi vedle m\u011b, celou dobu jsem byl d\u011bsn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed a ten pohovor jsem tot\u00e1ln\u011b pod\u011blal. Ale to je jedno, hlavn\u011b, \u017ee jsi se mnou, na ni\u010dem jin\u00e9m nez\u00e1le\u017e\u00ed.“ P\u0159esn\u011b jak \u0159ekl, nic jin\u00e9ho jej nezaj\u00edmalo krom\u011b toho, \u017ee mohl kone\u010dn\u011b Billa dr\u017eet ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di, v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e bude jen s n\u00edm a nic se mu nem\u016f\u017ee st\u00e1t, ne s Tomem. Nedok\u00e1zal slovy vysv\u011btlit, jak se mu ulevilo, kdy\u017e jej spat\u0159il, \u017eiv\u00e9ho, zdrav\u00e9ho, v nejlep\u0161\u00edm po\u0159\u00e1dku. Jist\u011b by ihned poc\u00edtil, kdyby se jeho dvoj\u010deti n\u011bco stalo, stejn\u011b se toho t\u00ed\u017eiv\u00e9ho pocitu uvnit\u0159 hrudi zbavit nemohl. Sl\u00edbil si, \u017ee kdy\u017e n\u011bkam pojede p\u0159\u00ed\u0161t\u011b, prvn\u00ed, co si zabal\u00ed do kufru, bude pr\u00e1v\u011b Bill.<\/em><\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 se to zd\u00e1lo zbyte\u010dn\u011b p\u0159ehnan\u00e9, ale pro n\u011b dva byla takov\u00e1 reakce automatick\u00e1. Nemohli b\u00fdt odd\u011bleni, to bylo proti p\u0159\u00edrod\u011b. Jako by kv\u011btiny nesm\u011bly kv\u00e9st, listy nemohly opadat, v\u00edtr nestudil. Nep\u0159irozen\u00e9, mimo v\u0161echna nepsan\u00e1 pravidla.<\/p>\n

„Miluji t\u011b,“ hlesl Bill ti\u0161e ta dv\u011b slova, a p\u0159itom zn\u011bly pevn\u011b, v\u00e1\u017en\u011b, bez pochybnost\u00ed. Navz\u00e1jem si hled\u011bli do o\u010d\u00ed, oboje stejn\u011b ztmavl\u00e9, s jemnou p\u0159\u00edchut\u00ed o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 \u010dokol\u00e1dy. \u010cetli si v nich dal\u0161\u00ed vyzn\u00e1n\u00ed l\u00e1sky, uji\u0161\u0165ovali toho druh\u00e9ho o sv\u00e9m op\u011btov\u00e1n\u00ed, o tom, jak moc si navz\u00e1jem chyb\u011bli.<\/em><\/div>\n

Tomova tv\u00e1\u0159 se pomalu p\u0159ibl\u00ed\u017eila, d\u00e1val si na \u010das, cht\u011bl si u\u017e\u00edt ka\u017edi\u010dkou setinu vte\u0159iny, kter\u00e1 mu dovolovala m\u00edt tu p\u016fvabnou and\u011blskou bytost u sebe. Op\u0159el se \u010delem o to Billovo, \u010dekal, dokud se pohledu do jeho o\u010d\u00ed dostate\u010dn\u011b nenasyt\u00ed, aby mohl zru\u0161it i tu posledn\u00ed nepatrnou mezeru mezi jejich rty. Bill\u016fv nos se ot\u0159el o jeho, mazlil se s n\u00edm, jak nejn\u011b\u017en\u011bji um\u011bl. Tom se na n\u011bj pousm\u00e1l, jeho br\u00e1\u0161ka m\u011bl tendence chovat se tak roztomile a d\u011btinsky, ani\u017e by o tom v\u011bd\u011bl a ani\u017e by v\u011bd\u011bl, jak to Toma vzru\u0161uje a vzbuzuje to v n\u011bm vlnu \u0161\u00edlenstv\u00ed. V takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch by ho nejrad\u011bji popadl a bez dovolen\u00ed sl\u00edbal v\u0161echnu tu h\u0159\u00ed\u0161nou roztomilost z jeho t\u011bla.<\/p>\n

T\u011b\u017ece se ovl\u00e1dal, p\u0159eci jen dok\u00e1zal ust\u00e1t dal\u0161\u00ed s\u00e9rii eskym\u00e1ck\u00fdch polibk\u016f. Nevydr\u017eel to, opatrn\u011b uchopil jeho tv\u00e1\u0159 do sv\u00fdch rukou, jeho dlan\u011b byly p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00e9 a hladk\u00e9, a\u017e Bill vypustil ze rt\u016f tich\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed. Vy\u0161el dlan\u00edm vst\u0159\u00edc, s\u00e1m se o n\u011b ot\u00edral a povzbuzoval je k jemn\u00e9mu hlazen\u00ed. P\u0159ibl\u00ed\u017eil se k nim rty, pokl\u00e1dal do nich mal\u00e9 polibky a opl\u00e1cel mu tak l\u00e1skyplnost, s jakou s n\u00edm zach\u00e1zel.<\/em><\/div>\n

Kone\u010dn\u011b nade\u0161el ten prav\u00fd okam\u017eik – navz\u00e1jem se pol\u00edbili, n\u011b\u017en\u011b a p\u0159itom s takovou d\u00e1vkou v\u00e1\u0161n\u011b, nasb\u00edranou za t\u011bch p\u00e1r hodin. Prvn\u00ed polibek byl kr\u00e1tk\u00fd, jen mal\u00e1 ochutn\u00e1vka p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se spustila spou\u0161\u0165 a oni toho druh\u00e9ho zasypali roztou\u017een\u00fdmi, chtiv\u00fdmi polibky.<\/em><\/div>\n
Jejich tv\u00e1\u0159e se odd\u00e1lily, museli se od sebe odtrhnout skoro n\u00e1sil\u00edm, jak moc po sob\u011b tou\u017eili. Zt\u011b\u017eka popadali dech, sna\u017eili se ho nabrat co nejv\u00edce, aby mohli pokra\u010dovat v tom, v \u010dem p\u0159ed chvilkou p\u0159estali.<\/p>\n

„Miluji t\u011b, Billy, v\u017edycky jsem t\u011b miloval a v\u017edycky budu,“ vydechl, povzbuzen jeho hladov\u00fdm pohledem. Bez varov\u00e1n\u00ed popadl jeho t\u011blo do n\u00e1ru\u010de, zvedl se s n\u00edm a zlehka jej odnesl ke stoli\u010dce u pi\u00e1na. Posadil si ho na sv\u016fj kl\u00edn, p\u0159itiskl na t\u011blo a zcela se pohrou\u017eil do jeho \u00fast. Jejich jazyky se kolem sebe hadovit\u011b propl\u00e9taly, hr\u00e1ly spolu v\u00e1\u0161nivou hru plnou rychl\u00e9ho a ladn\u00e9ho tance. Zat\u00edmco se Bill zachytil jeho pevn\u00fdch ramen, aby z n\u011bj nesklouzl, Tomovy hork\u00e9 dlan\u011b hladov\u011b prozkoum\u00e1valy b\u011blostnou k\u016f\u017ei. Hladil jeho \u00fazk\u00e9 boky, zaj\u00ed\u017ed\u011bl zv\u00eddav\u00fdmi prsty jen kousek za okraj kalhot, vydr\u00e1\u017edil jej tak k nespoutan\u00e9 dravosti. U\u017e to nebylo zdlouhav\u00e9, pomal\u00e9 v\u00edt\u00e1n\u00ed, u\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed si prvn\u00edch dotek\u016f. Mezi dv\u011bma t\u011bly vzpl\u00e1l pomysln\u00fd ohe\u0148, pohltil je oba n\u00e1hle a hluboce. Probudil v \u010dernovlas\u00e9m chlapci skryt\u00e9ho \u010f\u00e1bla, ponoukal mu sv\u00e9 nestydat\u00e9 my\u0161lenky a nutil jej p\u0159edstavy m\u011bnit v realitu.<\/em><\/div>\n

Neexistovalo nic kolem, nic mezi. Byli jen oni dva a nezastaviteln\u00e1 touha, \u0159inouc\u00ed se na povrch v podob\u011b zaj\u00edkav\u00fdch sten\u016f, opojn\u00e9ho vzdych\u00e1n\u00ed a zrychlen\u00e9ho, popadaj\u00edc\u00edho dechu. Tiskli se k sob\u011b v z\u00e1\u0159iv\u00fdch paprsc\u00edch slunce.<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1skovy rty se p\u0159esunuly k lahodn\u011b vypadaj\u00edc\u00edmu krku, vz\u00e1p\u011bt\u00ed jej poskvrnily divok\u00fdmi polibky. Doh\u00e1n\u011bl jej k \u0161\u00edlenstv\u00ed, prodlu\u017eoval jejich spole\u010dnou chv\u00edli, jen aby sly\u0161el jeho n\u00e1dhern\u00e9 prosby. Zanechal na n\u011bm bezbolestn\u00e9 ranky, ozna\u010den\u00ed, \u017ee pat\u0159il pouze jemu a nikomu jin\u00e9mu. A nebylo pochybnosti, \u017ee by Tom souhlasil. Tom zaklonil hlavu v nar\u016fstaj\u00edc\u00edm vzru\u0161en\u00ed, hlasit\u011b vydechl a nechal jej, aby ve sv\u00e9 pr\u00e1ci pokra\u010doval. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed c\u00edtil jeho rty o n\u011bco n\u00ed\u017e, l\u00e9pe ne\u017e kdokoli jin\u00fd v\u011bd\u011bl o jeho citliv\u00fdch m\u00edstech a mezi n\u011b pat\u0159ila tak\u00e9 kl\u00ed\u010dn\u00ed kost. Ochutn\u00e1val jeho k\u016f\u017ei kousek po kous\u00ed\u010dku, nevynechal ani centimetr nepoznamenan\u00fd ladn\u011b se krout\u00edc\u00edm jazykem.<\/em><\/div>\n

D\u00e9le to nevydr\u017eel, byl na pokraji \u0161\u00edlenstv\u00ed, zhroucen\u00ed z t\u00e9 n\u00e1dhery, je\u017e mu d\u00e1vala tak n\u011b\u017en\u00e9 a z\u00e1rove\u0148 v\u00e1\u0161niv\u00e9 lekce l\u00e1sky. Popadl jej za boky, un\u00e1\u0161ej\u00edc jej jako lehkou porcel\u00e1novou panenku pry\u010d z podzimn\u00edho listopadov\u00e9ho po\u010das\u00ed do tepla jejich domova.<\/p>\n

\u00d7\u00d7\u00d7<\/p>\n

<\/em> Zni\u010den\u011b se sesunul na \u0161pinavou podlahu, propadl ve\u0161ker\u00e9 bolesti a plakal tak dlouho, dokud se jeho slzy nevysu\u0161ily. Na\u0159\u00edkal nad sv\u00fdm ne\u0161t\u011bst\u00edm, prokl\u00ednal sv\u016fj osud, prosil za \u0161petku slitov\u00e1n\u00ed a modlil se za jejich l\u00e1sku.<\/div>\n

Mezit\u00edm se sta\u010dilo setm\u00edt, parkem pomalu usedalo \u0161ero. On si toho v\u0161ak ani nev\u0161iml, znovu pohrou\u017een do sv\u00fdch vzpom\u00ednek. Bylo to bolestiv\u00e9, ale z\u00e1rove\u0148 mohl zapomenout na krutou realitu, kdy\u017e vzpom\u00ednal na sv\u00e9 jedin\u00e9 \u0161\u0165astn\u00e9 obdob\u00ed. Odtrh\u00e1valo ho to od zni\u010duj\u00edc\u00ed pr\u00e1zdnoty, kter\u00e1 jej zapl\u0148ovala zevnit\u0159 i zven\u010d\u00ed. Byl r\u00e1d za ka\u017edou vte\u0159inu, kterou mohl pro\u017e\u00edt znovu s n\u00edm. I kdy\u017e se to odehr\u00e1valo jen v jeho pobl\u00e1zn\u011bn\u00e9 hlav\u011b.<\/p>\n

\u00d7\u00d7\u00d7<\/p>\n

Sp\u011bchal. Jel co nejrychleji, nedodr\u017eoval pravidla dopravy, p\u0159edb\u00edhal, riskoval sv\u016fj \u017eivot. C\u00edtil sv\u00e9 srdce tak siln\u011b, a\u017e jej rozbolela hru\u010f. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, m\u011bl jen ten z\u00e1vratn\u00fd \u0161patn\u00fd pocit. Jako kdy\u017e jdete po tmav\u00e9 ulici a sly\u0161\u00edte za sebou nezn\u00e1m\u00e9 zrychluj\u00edc\u00ed se kroky a v\u00edte, \u017ee si jdou pro v\u00e1s a nem\u016f\u017eete ut\u00e9ci. Jako by jej n\u011bco poh\u00e1n\u011blo. A on to znal. M\u00edval p\u0159esn\u011b ten sam\u00fd bezd\u016fvodn\u00fd strach ve chv\u00edl\u00edch, kdy jeho dvoj\u010deti n\u011bco hrozilo. Jejich propojen\u00ed bylo tak siln\u00e9, \u017ee mohl c\u00edtit jeho pocity, jeho strach, paniku, bolest. A nyn\u00ed c\u00edtil to v\u0161echno.<\/p>\n

\u00d7\u00d7\u00d7<\/p>\n

Tom se stihl b\u011bhem hodiny natolik vy\u010derpat, a\u017e n\u00e1mahou usnul, zav\u0159el o\u010di a pohrou\u017eil se do trhav\u00e9ho sp\u00e1nku, ze kter\u00e9ho jej neust\u00e1le budil chlad, jeho\u017e prsty si na\u0161ly ka\u017edou skulinku Tomova kab\u00e1tu, proklouzly dovnit\u0159 a dot\u00fdkaly se jeho promrzl\u00e9 k\u016f\u017ee. T\u0159\u00e1sl se, av\u0161ak nedok\u00e1zal z\u016fstat vzh\u016fru, propad\u00e1val do bezesn\u00e9ho limbu, kdy sly\u0161el a c\u00edtil, ale nemohl se pohnout ani otev\u0159\u00edt o\u010di. Pak n\u00e1hle zni\u010dehonic na p\u00e1r minut zvedl v\u00ed\u010dka, av\u0161ak ta byla p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e1 na to, aby je tak udr\u017eel d\u00e9le.<\/em><\/div>\n

Mrazil jej ka\u017ed\u00fd dotek v\u011btru, nedok\u00e1zal se mu ubr\u00e1nit, mohl se jej pouze sna\u017eit strp\u011bt. Nic jin\u00e9ho mu nezb\u00fdvalo. Ze zk\u0159ehl\u00fdch rt\u016f mu vych\u00e1zely tich\u00e9 nad\u00e1vky a prosby pro jeho dvoj\u010de. U\u017e ani nedoufal, \u017ee jej najde, byl sm\u00ed\u0159en\u00fd s t\u00edm, \u017ee bude muset vydr\u017eet do r\u00e1na, a\u017e zd\u00e1lky zaslechne sm\u00edch, k\u0159ik a rand\u00e1l sv\u00fdch opil\u00fdch p\u0159\u00e1tel.<\/p>\n

Sna\u017eil si p\u0159edstavit, \u017ee sed\u00ed v teple a bezpe\u010d\u00ed domova, pohodln\u011b rozvalen\u00fd na pohovce p\u0159ed krbem, jeho\u017e plameny proh\u0159\u00e1ly cel\u00fd d\u016fm, v rukou dr\u017e\u00ed vrouc\u00ed \u010daj a nech\u00e1v\u00e1 svou porcel\u00e1novou panenku, aby se tulila k jeho hrudi a dod\u00e1vala mu l\u00e1sku malink\u00fdmi polibky na bradu, l\u00edce, nos…<\/em><\/div>\n

C\u00edtil to teplo, s\u00e1laj\u00edc\u00ed z ka\u017ed\u00e9ho koutu, z jeho bratra. Nejprve h\u0159\u00e1l p\u0159\u00edjemn\u011b, jeho doteky byly hork\u00e9 a dok\u00e1zaly zah\u0159\u00e1t ka\u017edou skulinku jeho t\u011bla. \u010c\u00edm d\u00e9le se v\u0161ak d\u00edval do jeho o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed a \u010d\u00edm d\u00e9le ho nech\u00e1val, aby se dot\u00fdkal jeho k\u016f\u017ee, bylo horko nep\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed. St\u00e1vala se z n\u011bj nep\u0159\u00edjemn\u00e1 rozp\u00e1lenost, jakoby ka\u017ed\u00fd dotek vypaloval na jeho k\u016f\u017ei r\u00e1nu, bolelo to, nemohl to vydr\u017eet, ale necht\u011bl, aby p\u0159estal, aby se vzd\u00e1lil by\u0165 jen na d\u00e9lku jeho pa\u017ee.<\/p>\n

Jeho polibky byly such\u00e9 a drsn\u00e9. Jako by se do jeho \u00fast probojoval plamen m\u00edsto bratrova jazyka, a vy\u0161leh\u00e1val sv\u00e9 dal\u0161\u00ed plam\u00ednky a\u017e do jeho \u00fatrob, kde zapalovaly v\u0161e, co se dalo. Vys\u00e1ly z n\u011bj v\u0161echnu \u017eivo\u010di\u0161nost, lidskost, d\u011blaly ho \u0161\u00edlen\u00fdm. U\u017e jej nezaj\u00edmalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee se cht\u011bl vyprostit z ho\u0159\u00edc\u00edch dlan\u00ed, dostat se pry\u010d z toho \u00fad\u011bsn\u00e9ho horka, poc\u00edtit na sv\u00e9m t\u011ble z\u00e1van v\u00e1nku, jen\u017e by mu dovolil se nadechnout a zchladit si hrdlo. Nemohl d\u00fdchat, nemohl ani k\u0159i\u010det, \u010di na\u0159\u00edkat, prosit. A zvy\u0161ovalo se to. Ta v\u00e1\u0161niv\u00e1 horkost si jej brala bez sebemen\u0161\u00edho n\u00e1znaku citu, nebrala na v\u011bdom\u00ed jeho vzpouzej\u00edc\u00ed se t\u011blo.<\/em><\/div>\n

Otev\u0159el o\u010di. Vyd\u011b\u0161en\u011b sebou za\u010dal zm\u00edtat, vzpouzel se. Cht\u011bl pry\u010d z toho snu, no\u010dn\u00ed m\u016fry. Pro\u010d st\u00e1le c\u00edtil tu bolest, je\u017e s\u017e\u00edrala jeho t\u011blo sv\u00fdm \u017e\u00e1rem?<\/em><\/div>\n
„Do prdele!“ vyk\u0159ikl bezbrann\u011b, plameny pohltily jak jeho slova, tak jeho t\u011blo. Pochopil. Nebyl to sen, te\u010f u\u017e ne. Ty plameny byly skute\u010dn\u00e9 a braly si jeho k\u016f\u017ei, cht\u011bly ji sp\u00e1lit na popel a on se nem\u011bl jak br\u00e1nit!<\/em><\/div>\n
„Billy! Kurva, Bille! Tohle ne, ne, ne… Billy!!“ marn\u011b k\u0159i\u010del jeho jm\u00e9no. Marn\u00e9 byly pokusy, jimi\u017e se sna\u017eil vysmeknout drav\u00fdm ohniv\u00fdm jazyk\u016fm samotn\u00e9ho \u010f\u00e1bla. Jeho pohled byl rozost\u0159en\u00fd, o\u010di jej p\u00e1lily, vid\u011bl jen tu pl\u00e1polaj\u00edc\u00ed oran\u017eovou, nic v\u00edc. Sna\u017eil se ze sebe ohe\u0148 set\u0159\u00e1st, vzp\u00ednal se mu. Nemohl zv\u00edt\u011bzit, v\u011bd\u011bl to, u\u017e byl na pokraji sil, m\u011bl z\u00e1vra\u0165, nemohl d\u00fdchat, h\u00fdbat se… P\u00e1lilo to tak hr\u016fzostra\u0161n\u011b, \u017ee m\u011bl ka\u017edou vte\u0159inou pocit, \u017ee u\u017e v\u00edce vydr\u017eet nem\u016f\u017ee. Ale ono to st\u00e1le pokra\u010dovalo, c\u00edtil, jak mu postupn\u011b odum\u00edr\u00e1 k\u016f\u017ee, jak se z n\u00ed st\u00e1v\u00e1 popel, \u010dern\u00fd prach, pod n\u00edm\u017e zbyla jedin\u011b jeho vyd\u011b\u0161en\u00e1 du\u0161e.<\/em><\/div>\n
Jak dlouho to je\u0161t\u011b mohl vydr\u017eet? Jak dlouho to bude trvat, ne\u017e jej najde? Jak dlouho bude muset trp\u011bt, aby se s n\u00edm mohl rozlou\u010dit? Stihne to v\u016fbec d\u0159\u00edv, ne\u017e z jeho t\u011bla zbyde pouh\u00fd prach, a jeho du\u0161e se vyd\u00e1 do sp\u00e1r\u016f t\u011bch ohniv\u00fdch \u010f\u00e1bl\u016f, kte\u0159\u00ed si pro n\u011bj p\u0159i\u0161li?<\/p>\n

\u00d7\u00d7\u00d7<\/p>\n

Zastavil tak zprudka, \u017ee m\u00e1lem vylet\u011bl ze sedadla. Na nic ne\u010dekal, vyb\u011bhl z auta, ani se nenam\u00e1hal jej zamknout, nechal dve\u0159e doko\u0159\u00e1n. Ut\u00edkal o z\u00e1vod s drahocenn\u00fdm \u010dasem, p\u0159ed sebou ho\u0159\u00edc\u00ed park a svou l\u00e1sku v nedohlednu. Ohe\u0148 \u0161vihal sv\u00e9 plameny vysoko k nebes\u016fm, b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in pohltil vysok\u00e9 stromy, z jejich k\u016fry zbyl jen z\u010dernal\u00fd popel. Jeho pohled zmaten\u011b b\u011bhal po parku, sna\u017eil se jej naj\u00edt se srdcem d\u00e1vno rozervan\u00fdm strachem a panikou. V\u011bd\u011bl, \u017ee se mu n\u011bco stalo, tu\u0161il, \u017ee jej mus\u00ed naj\u00edt co nejd\u0159\u00edve, \u017ee vte\u0159iny nemilosrdn\u011b ub\u00edhaj\u00ed a on ztr\u00e1c\u00ed nad\u011bji ka\u017ed\u00fdm zrn\u00ed\u010dkem \u010dasu, kter\u00fd uplyne.<\/em><\/div>\n

Spat\u0159il houf lid\u00ed, post\u00e1vali u jednoho sho\u0159en\u00e9ho stromu, divoce mezi sebou diskutovali, vyd\u011b\u0161en\u011b k\u0159i\u010deli. Rozb\u011bhl se k nim s malinkou nad\u011bj\u00ed. T\u0159eba mu pom\u016f\u017eou bratra naj\u00edt.<\/p>\n

Zarazil se asi metr od shluku kolemjdouc\u00edch. Jeho tv\u00e1\u0159 zkamen\u011bla, naposledy prudce vydechl, dech d\u00e1vno vyra\u017een. St\u00e1l a nedok\u00e1zal se pohnout, ud\u011blat jedin\u00fd krok. Jako by mu n\u011bkdo zezadu zap\u00edchl d\u00fdku p\u0159\u00edmo pod \u017eebra, strefil se doprost\u0159ed srdce. Jako by tam tu d\u00fdku nechal, a je\u0161t\u011b jej dorazil sv\u00fdm sm\u00edchem. St\u00e1l s rozlomen\u00fdm srdcem, s rozedranou du\u0161\u00ed, stra\u0161livou p\u0159edtuchou, nev\u011bda, jak potla\u010dit v\u0161echnu tu bolest, pr\u00e1zdnotu, n\u00e1hlou ztr\u00e1tu. Trvalo tak dlouho, ne\u017e si jej n\u011bkdo v\u0161imnul, p\u0159itom tam st\u00e1l nekone\u010dn\u011b dlouho.<\/em><\/div>\n

Kdosi jej popadl do n\u00e1ru\u010de, zadr\u017eel t\u011bsn\u011b p\u0159ed p\u00e1dem, tot\u00e1ln\u00edm zhroucen\u00edm. Dal\u0161\u00ed na n\u011bj mluvil, sna\u017eil se jej uklidnit, probudit v n\u011bm alespo\u0148 kousek vzpamatov\u00e1n\u00ed. On jen pr\u00e1zdn\u011b pozoroval t\u011blo sv\u00e9ho bratra, to, co z n\u011bj zbylo. Co zbylo z toho, co miloval tak hluboce a poddajn\u011b, \u017ee by jej nikdy nedok\u00e1zal opustit. Nikdy nedovolil, aby mu jej n\u011bkdo nebo n\u011bco vzalo. Ale to se pr\u00e1v\u011b stalo!<\/p>\n

Vytrhl se v\u0161em t\u011bm lidem, jako \u0161\u00edlen\u00fd se rozk\u0159i\u010del, k\u0159i\u010del pro svou bolest, pro svou ztr\u00e1tu. Jako posedl\u00fd se vrhl k jeho t\u011blu, nedok\u00e1zal pochopit, \u017ee je konec. \u017de ode\u0161el. \u017de u\u017e nikdy neuc\u00edt\u00ed jeho p\u0159\u00edtomnost, neoplat\u00ed mu polibky, neschov\u00e1 se v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, neutone v jeho o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00edch…<\/em><\/div>\n

T\u0159\u00e1sl s jeho rameny, hladil jej po tv\u00e1\u0159i, plakal nad n\u00edm, vzlykal tak srdcervoucn\u011b, \u017ee se jej u\u017e nikdo nepokusil odt\u00e1hnout.<\/em><\/div>\n
V tu chv\u00edli, v ten zni\u010duj\u00edc\u00ed moment se zhroutil cel\u00fd jeho \u017eivot, u\u017e neexistovalo nic a nikdo. U\u017e nebylo pro co \u017e\u00edt, kv\u016fli \u010demu d\u00fdchat. V\u0161e, co kdy bylo nalezeno, se ztratilo v posledn\u00edch z\u00e1vanech \u010dern\u00e9ho kou\u0159e. Nic nedok\u00e1zalo vynahradit, ut\u011b\u0161it. Neexistovala nad\u011bje, jen jist\u00e1 budoucnost, kter\u00e1 nem\u011bla nic spole\u010dn\u00e9ho s jeho dosavadn\u00edm \u017eivotem. U\u017e nic nedok\u00e1zalo zachr\u00e1nit krach jeho du\u0161e. Byl konec, definitivn\u00ed, bolestiv\u00fd, nevyhnuteln\u00fd. Ztratil v\u0161e, co byl on s\u00e1m. Svou druhou polovi\u010dku. Svou l\u00e1sku, v\u0161e, co s n\u00ed bylo spojeno. A byl to cel\u00fd jeho zatracen\u00fd \u017eivot.<\/p>\n

\u00d7\u00d7\u00d7<\/p>\n

<\/em> Zapot\u00e1cel se p\u0159i dal\u0161\u00edm n\u00e1valu \u00fazkosti. Bylo jedno, kolik od t\u00e9 doby uplynulo hodin, dn\u016f, m\u011bs\u00edc\u016f. Bolelo to po\u0159\u00e1d stejn\u011b. Nez\u00e1le\u017eelo na tom, co se ud\u00e1lo za tu dobu, kdy s n\u00edm nebyl. U\u017e nem\u011blo cenu zab\u00fdvat se oby\u010dejn\u00fdm ka\u017edodenn\u00edm d\u011bn\u00edm, bez n\u011bj to nem\u011blo smysl. V\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nikdy nepoc\u00edt\u00ed radost, nebude se sm\u00e1t \u0161t\u011bst\u00edm, nebude c\u00edtit tu spaluj\u00edc\u00ed v\u00e1\u0161e\u0148 a ten k\u0159ehk\u00fd pocit \u0161t\u011bst\u00ed, kdy\u017e zaslechl dv\u011b n\u011b\u017en\u00e1 sl\u016fvka d\u016fkazu l\u00e1sky.<\/div>\n

Nem\u011bl se pro co sna\u017eit, nem\u011bl pro\u010d d\u00fdchat, b\u00fdt tady, existovat. Bylo to proti p\u0159\u00edrod\u011b. Oni byli jako jeden, nemohli b\u00fdt rozd\u011bleni. Av\u0161ak byli, a existovala jen jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 by to v\u0161echno mohla napravit, slepit znovu jejich du\u0161e a spojit jejich srdce.<\/div>\n
„Pro tebe, Tomi. V\u00edm, \u017ee tohle nen\u00ed to, co chce\u0161, ale j\u00e1 u\u017e tady d\u00e1l nechci z\u016fst\u00e1vat. Ztratil jsem sm\u011br, nem\u00e1m d\u016fvod tady nad\u00e1le b\u00fdt,“ \u0161eptal do \u0161umu listopadov\u00e9ho list\u00ed a nemohl se zbavit dojmu, \u017ee Tom stoj\u00ed opod\u00e1l a naslouch\u00e1 jeho slov\u016fm. „Byli jsme stvo\u0159eni pro to, abychom byli spolu.<\/em> Pamatuje\u0161? To jsi kdysi \u0159ekl.“<\/p>\n

\u00d7\u00d7\u00d7<\/p>\n

Po\u010das\u00ed se podobalo slune\u010dn\u00e9mu jaru. Zrovna odezn\u011bla bou\u0159e, dr\u017eela se nad m\u011bstem celou noc, ale kone\u010dn\u011b se nebe zd\u00e1lo \u010dist\u0161\u00ed, \u010dern\u00e9 zlostn\u00e9 mraky pomalu, ale jist\u011b odplouvaly. N\u011bkolik prvn\u00edch paprsk\u016f se prodralo stromy a zalesklo se v kalu\u017e\u00edch, je\u017e na chodn\u00edc\u00edch d\u00e9\u0161\u0165 zanechal. N\u011bkolik ledov\u00fdch kapek se st\u00e1le spou\u0161t\u011blo z barevn\u00fdch promo\u010den\u00fdch list\u016f. A zrovna ty pokropily poz\u016fstal\u00fd vyho\u0159el\u00fd kruh kolem rozpadl\u00e9ho stromu. U\u017e to bylo n\u011bkolik dn\u00ed, a stejn\u011b ka\u017ed\u00fd, kdo se na n\u011bj pod\u00edval, spat\u0159il vzdouvaj\u00edc\u00ed se d\u00fdm. Jako by byl jedinou pam\u00e1tkou, jakousi p\u0159ipom\u00ednkou.<\/div>\n

Parkem se oz\u00fdval zvuk d\u0159ev\u011bn\u00e9 pali\u010dky a ud\u00fdchan\u00fd, tich\u00fd \u0161epot, jak postar\u0161\u00ed \u017eena vysv\u011btlovala vnukovi, co se pr\u00e1v\u011b p\u0159ed n\u011bkolika dny odehr\u00e1lo. U\u017e to v\u011bd\u011bl, mluvilo se o tom v\u0161ude, psalo se o tom v\u0161ude, a babi\u010d\u010dino vypr\u00e1v\u011bn\u00ed u\u017e tak\u00e9 sly\u0161el. Cht\u011bl si ho v\u0161ak poslechnout je\u0161t\u011b jednou.<\/p>\n

Up\u0159\u00edmn\u011b toho chlapce litoval, i kdy\u017e jej znal pouze od vid\u011bn\u00ed. Ob\u010das se s n\u00edm a jeho bratrem setk\u00e1val v babi\u010d\u010din\u011b kr\u00e1mku, v n\u011bm\u017e j\u00ed dennodenn\u011b s radost\u00ed pom\u00e1hal. Oba mu p\u0159i\u0161li mil\u00ed a sympati\u010dt\u00ed, ale nikdy nem\u011bl odvahu je oslovit, nato\u017e se s nimi sp\u0159\u00e1telit. L\u00edbilo se mu, jak v\u017edy oba najednou s\u00e1hli po stejn\u00e9 v\u011bci, jak se h\u00e1dali o posledn\u00ed bal\u00ed\u010dek gumov\u00fdch medv\u00eddk\u016f, a nakonec se stejn\u011b rozd\u011blili. V\u017edy se schoval za krabice o\u0159\u00ed\u0161k\u016f a tajn\u011b je pozoroval. Nemohl si pomoci, l\u00edbil se mu jejich vztah mezi sebou. Neznali se, ale sv\u00fdm zp\u016fsobem k nim m\u011bl bl\u00edzko.<\/div>\n

Kdy\u017e se p\u0159ed rokem dozv\u011bd\u011bl o smrti jednoho z dvoj\u010dat, nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it, jak se n\u011bco takov\u00e9ho mohlo st\u00e1t. Bylo to proti p\u0159\u00edrod\u011b. Vid\u011bt jen jednoho, vid\u011bt je bez sebe, to bylo zcela nep\u0159edstaviteln\u00e9.<\/p>\n

Od t\u00e9 doby k nim do kr\u00e1mku Bill chodil je\u0161t\u011b \u010dast\u011bji, p\u0159ipom\u00ednal si tak star\u00e9 \u010dasy. \u010casto jej vid\u011bl, jak stoj\u00ed p\u0159ed reg\u00e1lem s jejich obl\u00edben\u00fdmi bonb\u00f3ny, zahlouban\u00fd do sv\u00fdch my\u0161lenek a vzpom\u00ednek. Nikdy si je u\u017e nekoupil. Chodil tam jen vzpom\u00ednat. A i kdy\u017e jeho babi\u010dka v\u011bd\u011bla, \u017ee si nic nekoup\u00ed a jde do kr\u00e1mku zcela zbyte\u010dn\u011b, v\u017edy p\u0159i zvuku zvonku u dve\u0159\u00ed pook\u0159\u00e1la, na chlapce se usm\u00e1la tak, jak to d\u011bl\u00e1vala, kdy\u017e lidem cht\u011bla dodat \u017edibec s\u00edly, a sna\u017eila se s n\u00edm zap\u0159\u00edst hovor. V\u017edy si chvilku pov\u00eddali, pak jej nechala o samot\u011b se proch\u00e1zet obchodem.<\/div>\n

Ona tragick\u00e1 ud\u00e1lost se ho dost dotkla a jeho tv\u00e1\u0159 byla znateln\u011b pobledl\u00e1 a jeho o\u010di nazna\u010dovaly, \u017ee od t\u00e9 doby toho moc nenaspal, jak moc jej to zas\u00e1hlo.<\/p>\n

Pomalu do\u0161li k m\u00edstu, kde se to stalo. Chlapec ml\u010dky p\u0159istoupil k n\u011bkolika sv\u00edc\u00edm a kv\u011btin\u00e1m, je\u017e tam lid\u00e9 nech\u00e1vali by\u0165 jen p\u0159i pouh\u00e9 proch\u00e1zce parkem. Poklekl na studen\u00e9 a mokr\u00e9 list\u00ed, aby se pomodlil za jeho du\u0161i, pot\u00e9 ud\u011blal to sam\u00e9 i pro jeho bratra. Nevst\u00e1val, z\u016fstal tam kle\u010det, do zk\u0159ehl\u00fdch prst\u016f uchopil zm\u00e1\u010den\u00fd kus pap\u00edru, jen\u017e n\u011bkdo vytrhl z novin a zanechal jej pod jednou z ho\u0159\u00edc\u00edch sv\u00edc\u00ed.<\/p>\n

Poklidn\u00e9 ned\u011bln\u00ed r\u00e1no p\u0159eru\u0161eno tragickou smrt\u00ed<\/em><\/div>\n

Mnoh\u00e9 m\u00edstn\u00ed lidi zas\u00e1hla ned\u011bln\u00ed tragick\u00e1 ud\u00e1lost, je\u017e s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed souvis\u00ed pr\u00e1v\u011b se smrt\u00ed Toma Kaulitze (22), o kter\u00e9 jsme v\u00e1s informovali p\u0159esn\u011b p\u0159ed rokem. Je tomu ji\u017e d\u00e1vno, ale ob\u010dan\u00e9 na tohoto mlad\u00e9ho mu\u017ee st\u00e1le vzpom\u00ednaj\u00ed a uchov\u00e1vaj\u00ed si jej ve sv\u00e9 pam\u011bti jako mil\u00e9ho, hodn\u00e9ho a v\u00fdst\u0159edn\u00edho mlad\u00edka. Av\u0161ak kdo truchlil nejv\u00edce, byl jeho bratr a dvoj\u010de, Bill Kaulitz (22).<\/em><\/div>\n
T\u011blo Billa Kaulitze bylo nalezeno pr\u00e1v\u011b v ned\u011bli, po osm\u00e9 hodin\u011b rann\u00ed, postar\u0161\u00ed ob\u010dankou, je\u017e ihned p\u0159ivolala pomoc. Ov\u0161em ani jej\u00ed rychl\u00e1 reakce nemohla chlapci pomoct. Jeho t\u011blo bylo zcela neidentifikovateln\u00e9, jeliko\u017e po n\u011bm zbyl jen \u010dern\u00fd popra\u0161ek. Policist\u00e9 po prohled\u00e1n\u00ed m\u00edsta \u00famrt\u00ed nalezli pap\u00edr s n\u011bkolika slovy na rozlou\u010denou pro jeho rodinu a bl\u00edzk\u00e9 p\u0159\u00e1tele. Policie n\u00e1m odm\u00edtla sd\u011blit, co p\u0159esn\u011b se v dopise nach\u00e1zelo, av\u0161ak jedno je jasn\u00e9 – tato smrt byla pl\u00e1novan\u00e1 sebevra\u017eda. Mlad\u00edk se zavra\u017edil stejn\u00fdm zp\u016fsobem, jako zem\u0159el jeho bratr, kdy\u017e jej jeho opil\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 p\u0159iv\u00e1zali ke stromu a nechali jej tam do brzk\u00fdch rann\u00edch hodin, kdy jeho t\u011blo nevysv\u011btliteln\u011b vzpl\u00e1lo (policie p\u0159\u00edpad po n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u00edch uzav\u0159ela, jeliko\u017e se na m\u00edst\u011b \u010dinu nenalezly ani n\u00e1znaky stop a p\u0159\u00edpad se stal zcela nevy\u0159e\u0161iteln\u00fdm). Stejn\u011b jako tehdy na\u0161el Bill Kaulitz sv\u00e9ho bratra pod t\u00edmto stromem, na uhel sp\u00e1len\u00e9ho a bez jedin\u00e9 \u0161ance na p\u0159e\u017eit\u00ed, se na\u0161lo i t\u011blo Kaulitze mlad\u0161\u00edho. Je tedy jasn\u00e9, \u017ee d\u016fvodem byl z\u00e1rmutek z bratrovy smrti.<\/p>\n

<\/em> „Je mi to tak stra\u0161n\u011b l\u00edto!“ vyhrkl chlapec, jeho slzy dopadaly na utr\u017een\u00fd \u010dl\u00e1nek. Nesna\u017eil se slzy zakr\u00fdt, oto\u010dil se tv\u00e1\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159 ke sv\u00e9 babi\u010dce a pod\u00edval se j\u00ed zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. \u010cekal \u00fat\u011bchu a ta tak\u00e9 p\u0159i\u0161la. Tak jako v\u017edy. Obda\u0159ila ho t\u00edm sv\u00fdm povzbuzuj\u00edc\u00edm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd si ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no schov\u00e1vala pro Billa. Polo\u017eila vr\u00e1s\u010ditou ruku na jeho rameno a promluvila klidn\u011b a ti\u0161e.<\/div>\n

„Nemus\u00ed\u0161 toho litovat. Takhle je to lep\u0161\u00ed, proto\u017ee takhle to m\u011blo b\u00fdt. V\u00ed\u0161, co mi \u0159ekl, kdy\u017e se z posledn\u00edch sil nadechl a naposled pou\u017eil sv\u016fj hlas? Znovu se c\u00edt\u00edm \u0161\u0165astn\u00fd.<\/em> A pak zav\u0159el o\u010di, pousm\u00e1l se a za\u0161eptal:<\/div>\n
Tomi, nem\u011bl jsi pravdu. My si nejsme souzeni od po\u010det\u00ed po smrt. Na\u0161e du\u0161e jsou si souzen\u00e9 u\u017e nav\u011bky. Najdou se v ka\u017ed\u00e9m dal\u0161\u00edm \u017eivot\u011b.“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

<\/em> autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

pokra\u010dov\u00e1n\u00ed Po\u010das\u00ed bylo nezvykle tepl\u00e9 na to, \u017ee byla polovina listopadu. Slunce vys\u00e1valo kalu\u017ee, bralo si je po kapk\u00e1ch zp\u00e1tky nahoru. Listy se \u010dervenaly, n\u011bkter\u00e9 oslepovaly zlat\u00fdm zbarven\u00edm. Mezi \u0161kv\u00edrami v d\u0159ev\u011bn\u00e9 st\u0159e\u0161e alt\u00e1nku probleskovaly h\u0159ejiv\u00e9 paprsky. Bill p\u0159iv\u00edral o\u010di, nechal paprsky<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7185","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7185","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7185"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7185\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7185"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7185"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7185"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}