{"id":7186,"date":"2011-12-31T14:00:00","date_gmt":"2011-12-31T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7167"},"modified":"2011-12-31T14:00:00","modified_gmt":"2011-12-31T13:00:00","slug":"naveky-souzene-duse-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/31\/naveky-souzene-duse-1-2\/","title":{"rendered":"Nav\u011bky souzen\u00e9 du\u0161e&#8230; 1\/2"},"content":{"rendered":"<div style=\"text-align:justify\"><strong>autor: xoxo_Lady<br \/><\/strong><br \/><em>P\u011bkn\u00fd den! \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em>Jsem tady s dal\u0161\u00ed jednor\u00e1zovkou, tentokr\u00e1t je v\u0161ak o n\u011bco del\u0161\u00ed ne\u017e m\u00e1 p\u0159ede\u0161l\u00e1. Dala jsem si na n\u00ed dost z\u00e1le\u017eet a jsem v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed spokojen\u00e1, napsala jsem to p\u0159esn\u011b tak, jak jsem cht\u011bla. Posledn\u00ed dobou jsem m\u011bla dost pochmurn\u00e9 obdob\u00ed, mo\u017en\u00e1 proto z toho vyplynul tento tragick\u00fd d\u011bj. Pro mne je tento konec v\u0161ak naprosto automatick\u00fd, proto\u017ee takhle by to prost\u011b m\u011blo b\u00fdt. Snad m\u011b na pov\u00eddce mrz\u00ed jedin\u00e1 v\u011bc, a to, \u017ee jsem ji nestihla poslat d\u0159\u00edv, jeliko\u017e jak si m\u016f\u017eete v\u0161imnout, odehr\u00e1v\u00e1 se na podzim a na podzim byla tak\u00e9 psan\u00e1. Je mi jasn\u00e9, \u017ee u\u017e to nebude ono, \u010d\u00edst ji v zim\u011b, ale co se d\u00e1 d\u011blat.<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em>P\u0159ikl\u00e1d\u00e1m i odkaz na p\u00edse\u0148, kter\u00e1 m\u011b p\u0159i psan\u00ed doprov\u00e1zela a i ona p\u0159isp\u011bla na atmosf\u00e9\u0159e pov\u00eddky. Proto doporu\u010duji pustit si ji ke \u010dten\u00ed.<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em>Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude pov\u00eddka l\u00edbit a zanech\u00e1te n\u011bjak\u00fd ten koment\u00e1\u0159, samoz\u0159ejm\u011b budu r\u00e1da i za kritiku a p\u0159edem d\u011bkuji!<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em>P\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9 po\u010dten\u00ed, a kdy\u017e u\u017e m\u00e1m tu mo\u017enost, p\u0159eji V\u00e1m v\u0161em tak\u00e9 p\u011bkn\u00e9 sv\u00e1tky a V\u00e1noce pln\u00e9 klidu a m\u00edru. U\u017eijte si toto kouzeln\u00e9 obdob\u00ed!<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em><br \/><\/em><\/div>\n<div><\/div>\n<div style=\"text-align:center\"><img loading=\"lazy\" decoding=\"async\" width=\"500\" height=\"333\" src=\"http:\/\/twincestblog.cz\/wp-content\/uploads\/bf43660e0d_82320116_o2.jpg\" alt=\"\" \/><\/div>\n<div style=\"text-align:center\"><\/div>\n<div style=\"text-align:center\"><iframe loading=\"lazy\" width=\"263\" height=\"36\" src=\"http:\/\/www.youtube.com\/embed\/3DGf00VhtAw\" frameborder=\"0\" allowfullscreen><\/iframe><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">Proch\u00e1zel se spadan\u00fdm list\u00edm, rozhrnoval jej \u0161pi\u010dkami bot, vykop\u00e1val ty barevn\u00e9 l\u00edstky do vzduchu a nech\u00e1val je spadat zp\u00e1tky do kupy, mezi ostatn\u00ed. Za\u0161l\u00e1pnul n\u011bkolik hn\u011bd\u00fdch ka\u0161tan\u016f, kter\u00e9 se vyl\u00edhly d\u0159\u00edv. Ty ostatn\u00ed jen zastra\u0161en\u011b zalezly zp\u00e1tky do zelen\u00e9 pichlav\u00e9 slupky a \u010dekaly, a\u017e kolem nich mlad\u00edk bez pov\u0161imnut\u00ed projde. Nezastavil se, aby je zvedl a rozlouskl. Nechal je le\u017eet, jen je probodl zlomen\u00fdm pohledem a \u0161el d\u00e1l. Nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd c\u00edl. Jen se toulal dob\u0159e zn\u00e1m\u00fdmi m\u00edsty.<\/p>\n<p>Na chv\u00edli zav\u00e1hal, pot\u00e9 se zcela zastavil. P\u0159e\u0161lapoval p\u0159ed lavi\u010dkou, up\u0159en\u011b pozoroval jej\u00ed op\u011bradlo, do n\u011bho\u017e byly vryt\u00e9 dv\u011b inici\u00e1ly v kostrbat\u00e9m srdci. <em>Tehdy se mu t\u0159\u00e1sly ruce zimou, zah\u0159\u00edval mu je v t\u011bch sv\u00fdch&#8230;<\/em> Nestihl se rozhodnout, jestli se alespo\u0148 na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik posad\u00ed, jeliko\u017e lavi\u010dku pokropilo n\u011bkolik velk\u00fdch kapek. Nebe bylo u\u017e od r\u00e1na zast\u00edn\u011bno \u0161ediv\u00fdmi mraky, av\u0161ak nepr\u0161elo. Ani te\u010f. To se pouze strom, jeho\u017e v\u011btve se rozprost\u00edraly nad lavi\u010dkou, oklepal chladem a set\u0159\u00e1sl ze sebe tak kapky de\u0161t\u011b, je\u017e se o n\u011bj zachytily p\u0159i de\u0161ti t\u011bsn\u011b nad r\u00e1nem.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">Vydal se d\u00e1l, bez ot\u00e1\u010den\u00ed, zastavov\u00e1n\u00ed. Zk\u0159ehl\u00e9 ruce schov\u00e1val hluboko v kaps\u00e1ch a tv\u00e1\u0159 choulil do tlust\u00e9 \u0161\u00e1ly. Chlad t\u0159\u00e1sl cel\u00fdm jeho k\u0159ehk\u00fdm t\u011blem, ale on si jej nev\u0161\u00edmal. M\u00ed\u0159il d\u00e1l, nezastavilo ho od toho nic a nikdo. Rozhl\u00ed\u017eel se kolem, pozoroval barvy rozprost\u00edraj\u00edc\u00ed se v\u0161ude kolem, vdechoval \u010dist\u00fd chladiv\u00fd vzduch a vydechoval p\u00e1ru, je\u017e jej mrazila na prokrven\u00fdch rtech a zimou z\u010dervenal\u00fdch l\u00edc\u00edch.<\/p>\n<\/div>\n<hr \/>\n<div style=\"text-align:justify\">Pozvedl hlavu k nebes\u016fm. Za zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky si p\u0159edstavil m\u00edsto, kter\u00e9 podv\u011bdom\u011b hledal, ale necht\u011bl si to p\u0159iznat. Prost\u011b \u0161el. Nehledal jej, a p\u0159itom po tom tou\u017eil. Alespo\u0148 na p\u00e1r vte\u0159in se posadit, vzpom\u00ednat, pro\u017e\u00edt to znovu. Byl to snad n\u011b\u017en\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd pro\u0161el jeho rty? Nebo se mu to jen zd\u00e1lo, u\u017e bl\u00e1znil z toho v\u0161eho?<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">Jeho kroky se staly rychlej\u0161\u00edmi a jeho srdce bilo jen pro jedinou vzpom\u00ednku, pro jedinou chvilku, pro jedinou osobu. Stalo se to tak d\u00e1vno a on ani nev\u011bd\u011bl, jestli to bylo skute\u010dn\u00e9 anebo si to jeho pobl\u00e1zn\u011bn\u00e1 hlava vymyslela. Jeho p\u0159edstavivost byla a\u017e moc \u017eiv\u00e1, u\u017e ani nev\u011bd\u011bl, co je skute\u010dnost, co vzpom\u00ednky, co fantazie. Sp\u011bchal za svou sp\u00e1sou. Sp\u011bchal za sv\u011btem bez hranic, kr\u00e1\u010del cestou bez konce. Zanech\u00e1val za sebou jen neviditeln\u00e9 stopy v hromad\u00e1ch list\u00ed a v\u016fni stejnou jako tu, co tak miloval. Kab\u00e1t v t\u00e9 rychlosti v\u00ed\u0159il za n\u00edm, divoce se oh\u00e1n\u011bl a n\u00e1sledoval jeho st\u00edn. Bo\u0159il se hloub\u011bji a hloub\u011bji do listopadov\u00e9 mlhy, m\u00edjel okoln\u00ed krajinu. Chv\u00edlemi b\u011b\u017eel, pak zase poklidn\u011b \u0161el. Z\u00e1pasil s dechem a sl\u00e1bnouc\u00edm srdcem. Potla\u010doval slzy n\u011bm\u00fdch proseb a n\u00e1\u0159k\u016f, ztr\u00e1cel nad\u011bji, a pak ji znovu objevoval. Jako v \u0161\u00edlen\u00e9m snu, no\u010dn\u00ed m\u016f\u0159e nebo dal\u0161\u00ed z jeho p\u0159edstav.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">Tahle byla mo\u017en\u00e1 skute\u010dn\u00e1.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">\n<p>A pak se zastavil.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">Dote\u010f jen slab\u00fd vichr zes\u00edlil, ude\u0159il do jeho zad a srazil jej na kolena. Rozv\u00ed\u0159il spadan\u00e9 list\u00ed, je\u017e ho zahalilo svou k\u00e1p\u00ed, zcuchal neupraven\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy, prameny rozh\u00e1zel na v\u0161echny strany, vhrkl mu do o\u010d\u00ed dlouho potla\u010dovan\u00e9 slzy. P\u0159esto vypadal jako panenka. Ztracen\u00e1, bloud\u00edc\u00ed jen se svou rozervanou du\u0161\u00ed v dlani. Snad mohla naj\u00edt klid na tomto m\u00edst\u011b.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">V\u00edtr rozt\u0159\u00e1sl v\u011btve strom\u016f, koruny se t\u0159epotaly tam a zase zp\u011bt, poz\u016fstal\u00e9 list\u00ed \u0161um\u011blo a spad\u00e1valo dol\u016f. Stromy se pod poryvem o sebe op\u00edraly. On zvedl skeln\u00fd pohled a up\u0159el jej na jejich neviditeln\u00e9 pouto. Stromy si pov\u00eddaly o n\u011bm. \u0160eptaly zastaral\u00e1 sl\u016fvka nezn\u00e1mou \u0159e\u010d\u00ed, nadpozemsk\u00fdmi hlasy. Trvalo to v\u011b\u010dnost, ne\u017e se uklidnily. St\u00e1le nemohly uv\u011b\u0159it, p\u0159esv\u011bd\u010dovaly samy sebe, \u017ee je to on. <em>\u017de se vr\u00e1til. P\u0159i\u0161el. Znovu.<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">Jeho ztmavl\u00e9 o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di je ujistily. P\u0159ik\u00fdvly na souhlas, odpov\u011bd\u011bly.<\/p>\n<p>Pot\u00e9 se pod\u00edval p\u0159ed sebe a pomalu vstal. \u0160ourav\u00fdmi kroky se vydal <em>tam<\/em>. Jejich m\u00edsto, jen jich dvou. B\u00edl\u00fd alt\u00e1nek se zest\u00e1rl\u00fdm d\u0159evem, sloupnutou barvou, ale p\u0159esto st\u00e1le kr\u00e1sn\u00fd. Dva schody, kter\u00fdmi ve\u0161el do jeho \u00fatrob, zask\u0159\u00edp\u011bly stejn\u011b jako kdysi. Dokonce z\u00e1bradl\u00ed bylo na dotek stejn\u011b chladn\u00e9. P\u0159ejel po n\u011bm kone\u010dky prst\u016f, a pak je sev\u0159el v dla\u0148, aby mohl poc\u00edtit z\u00e1van vzpom\u00ednek, jen\u017e v n\u011bm dotek vyvolal. Tv\u00e1\u0159\u00ed mu prolet\u011bl n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu, usadil se na jeho rtech stejn\u011b rychle, jako zmizel. Musel p\u0159iv\u0159\u00edt o\u010di, jak \u017eiv\u00e9 obrazy p\u0159ed jeho o\u010dima byly. Jen rychl\u00e9 z\u00e1blesky za\u0161edl\u00fdch fotografi\u00ed. \u0160\u0165astn\u011b se usm\u00edvaj\u00edc\u00ed obli\u010dej, jisk\u0159\u00edc\u00ed o\u010di. Jeho sm\u00edch byl tak \u017eiv\u00fd, sly\u0161el ho ve sv\u00e9 hlav\u011b, sly\u0161el ho v\u0161ude kolem a nebyl s\u00e1m. Rozl\u00e9hal se okol\u00edm, vypla\u0161il havrany, poklidn\u011b sed\u00edc\u00ed v korun\u011b strom\u016f. Otev\u0159eli sv\u00e1 k\u0159\u00eddla a spla\u0161en\u011b vzl\u00e9tli do v\u00fd\u0161in, zanechali jen vyd\u011b\u0161en\u00fd k\u0159ik. A sm\u00edch, jen\u017e se oz\u00fdval d\u00e1l.<\/p>\n<p>Chlapec se zakym\u00e1cel, jak se mu ze sn\u00edmk\u016f p\u0159ed o\u010dima rozto\u010dila hlava. Op\u0159el se o d\u0159ev\u011bn\u00fd sloup a zmrzl\u00e9 dlan\u011b si p\u0159itiskl na u\u0161i, aby zastavil neutichaj\u00edc\u00ed a tak zn\u00e1m\u00fd sm\u00edch, je\u017e ho doh\u00e1n\u011bl k \u0161\u00edlenstv\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 mu p\u0159in\u00e1\u0161el ne\u010dekanou slast a touhu sly\u0161et ho je\u0161t\u011b jednou. P\u0159esto se jej sna\u017eil ze sv\u00e9 hlavy vyhnat. U\u017e to netrvalo dlouho, n\u00e1hle v\u0161e utichlo a on se vr\u00e1til zp\u011bt do reality a ticha. Zt\u011b\u017eka si oddechl, potla\u010duj\u00edc slzy \u0159inouc\u00ed se mu do o\u010d\u00ed. Byl k smrti vyd\u011b\u0161en\u00fd, ale p\u0159esto z\u016fstal. Nemohl odej\u00edt, ne te\u010f, po tom, co se kone\u010dn\u011b odhodlal.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">Rozhl\u00e9dl se kolem sebe, pohledem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl ka\u017edi\u010dkou \u0161kv\u00edru v ch\u00e1traj\u00edc\u00edm d\u0159ev\u011b, vy\u010duhuj\u00edc\u00ed t\u0159\u00edsku \u010di vyviklan\u00e9 prkno. Vypadalo to tam pr\u00e1zdn\u011b, osam\u011ble a zoufale. Stejn\u011b jako on a jeho rozervan\u00e1 du\u0161e a krv\u00e1cej\u00edc\u00ed srdce. Nev\u011bd\u011bl, jak s\u00e1m sob\u011b pomoci, netu\u0161il, jak se ut\u011b\u0161it, jak\u00fd c\u00edl si ur\u010dit, pro co se sna\u017eit. V\u0161e, co m\u011bl a pro co \u017eil, bylo nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d. Zbyly mu jen vzpom\u00ednky, sn\u011bn\u00ed a ob\u010dasn\u00e9 p\u0159eludy, je\u017e se vyno\u0159ily v t\u011bch nejm\u00e9n\u011b o\u010dek\u00e1van\u00fdch chv\u00edl\u00edch. Sly\u0161el jej, vid\u011bl, c\u00edtil. Tak jako kdysi.<\/p>\n<p>Chladn\u00fd v\u00e1nek se prohnal alt\u00e1nkem, rozt\u0159\u00e1sl chlapcovo k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo a rozv\u00ed\u0159il hn\u011bd\u00e9 list\u00ed. Postr\u010dil \u010dernovlas\u00e9ho do zad a odebral mu z \u00fast rozt\u0159esen\u00fd dech. Na jeho pob\u00eddnut\u00ed ud\u011blal n\u011bkolik krok\u016f vp\u0159ed. Pod nohama zaslechl \u0161um\u011bn\u00ed poz\u016fstal\u00fdch list\u016f, je\u017e ho vedly tou spr\u00e1vnou cestou. Trvalo celou v\u011b\u010dnost, co jen tak st\u00e1l a hled\u011bl na b\u00edl\u00e9 star\u00e9 pi\u00e1no, jeho\u017e zadn\u00ed noha byla rozlomena a ono se z posledn\u00edch sil op\u00edralo o zem. Pomalu p\u0159e\u0161el k n\u011bmu, nemusel se k tomu ani nutit, aby usedl na stoli\u010dku p\u0159ed n\u011bj. Rozklepanou dlan\u00ed p\u0159ejel po kl\u00e1ves\u00e1ch, osvobodil je od siln\u00e9 vrstvy prachu, sfoukl z nich v\u0161echen \u010das, kdy se jich nikdo nedot\u00fdkal. Dotknout se m\u00edst, kde se kdysi dot\u00fdkal <em>on<\/em>, jej st\u00e1lo n\u011bkolik srdcervouc\u00edch slz.<\/p>\n<p>Utr\u00e1pen\u00e9 o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di se schovaly pod v\u00ed\u010dky, jak se b\u00e1l, co mu prvn\u00ed t\u00f3ny p\u0159inesou. Byly pomal\u00e9, opatrn\u00e9, pln\u00e9 strachu, a p\u0159itom touhy je znovu sly\u0161et. Hr\u00e1l p\u00edse\u0148, kterou se nikdy neu\u010dil, jen ti\u0161e pozoroval, jak ji hraj\u00ed <em>jeho<\/em> prsty. On to hr\u00e1l pro n\u011bj, vytv\u00e1\u0159el tu kr\u00e1snou melodii, aby mohl spat\u0159it jeho \u00fasm\u011bv, jeho o\u010di, aby mohl poc\u00edtit vd\u011bk skrze jeho rozv\u00e1\u0161n\u011bn\u00e9 rty. Bill hr\u00e1l pro vzpom\u00ednky na n\u011bj, proto, aby mohl alespo\u0148 naposledy spat\u0159it jeho tv\u00e1\u0159 a uc\u00edtit jeho bl\u00edzkost, teplo a bezpe\u010d\u00ed jeho n\u00e1ru\u010de. V\u011bd\u011bl, \u017ee to nebude mo\u017en\u00e9. Av\u0161ak p\u0159esto doufal, \u017ee se bude moct rozlou\u010dit. \u017de bude moct \u0159\u00edct jedno jedin\u00e9 sbohem. Nedok\u00e1zal se sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee byl pry\u010d, \u017ee najednou nebyl st\u0159edem jeho pozornosti, \u017ee mu nest\u00e1l po boku. Nemohl z hlavy vyt\u0159\u00e1st tu p\u0159edstavu, \u017ee mu bylo ubl\u00ed\u017eeno, \u017ee trp\u011bl. Bill si st\u00e1le dokola opakoval, \u017ee to m\u011bl b\u00fdt on, kdo m\u011bl zem\u0159\u00edt, ne jeho bratr. M\u011bl ho ochr\u00e1nit, m\u011bl na n\u011bj d\u00e1t pozor, to on m\u011bl b\u00fdt na\u017eivu. Cel\u00fd jejich \u017eivot d\u00e1val Tom pozor na n\u011bj, neust\u00e1le st\u00e1l za n\u00edm a se v\u0161\u00edm mu pom\u00e1hal, poka\u017ed\u00e9 ho postavil na nohy, kdy\u017e Bill upadl, popostr\u010dil ho kup\u0159edu, pom\u00e1hal p\u0159ekon\u00e1vat v\u0161echny p\u0159ek\u00e1\u017eky a n\u00e1strahy. U\u010dil jej, jak se s \u017eivotem co nejl\u00e9pe vypo\u0159\u00e1dat a jak se o sebe postarat, zat\u00edmco on s\u00e1m m\u011bl probl\u00e9my a pot\u00fdkal se se sv\u00fdmi nep\u0159\u00edjemnostmi. Ale Tom se nikdy nezaj\u00edmal o to, co by m\u011bl d\u011blat pro sebe, co pot\u0159eboval on. V\u017edy tady byl jen Bill. Pokud byl jeho br\u00e1\u0161ka v po\u0159\u00e1dku, a\u017e pak nastal \u010das na sebe samotn\u00e9ho.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">A pak nastala chv\u00edle, kdy se v\u0161e obr\u00e1tilo. Jedinkr\u00e1t v \u017eivot\u011b m\u011bl Bill d\u00e1t pozor na n\u011bj, poprv\u00e9 a naposled mu mohl pomoci, zachr\u00e1nit jej. Zklamal.<\/p>\n<p>\u00d7\u00d7\u00d7<\/p>\n<p><em>&#8222;To si \u0159\u00edkaj k\u00e1mo\u0161i, jasn\u00fd. V\u0161ak si m\u011b tady nechte do r\u00e1na, v\u016fbec mi to nevad\u00ed!&#8220; brebentil navztekan\u011b s\u00e1m pro sebe. \u0160iroko daleko bylo ticho a pr\u00e1zdno, parkem se rozl\u00e9haly jen ob\u010dasn\u00e9 zvuky pt\u00e1k\u016f \u010di kolemjedouc\u00edch aut. Marn\u011b se sna\u017eil u\u017e celou p\u016flhodinu dovolat pomoci. Nikdo jej nesly\u0161el, centrum m\u011bsta bylo daleko, a kdo by se v tuhle no\u010dn\u00ed hodinu zdr\u017eoval v opu\u0161t\u011bn\u00e9m parku. Jeho kamar\u00e1di u\u017e byli d\u00e1vno v n\u011bjak\u00e9m klubu a na n\u011bj si beztak ani nevzpomn\u011bli. Nebo se sp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d sm\u00e1li na jeho \u00fa\u010det a vtipkovali o tom, jak se r\u00e1no p\u0159i pozdn\u00edm (nebo sp\u00ed\u0161 brzk\u00e9m) n\u00e1vratu dom\u016f zastav\u00ed u jednoho ze strom\u016f a osvobod\u00ed promrzl\u00e9ho Toma. N\u00e1ramn\u00e1 legrace pro n\u011bkoho, kdo si te\u010f pop\u00edjel v teple klubu.<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em>Tom na\u0161tvan\u011b zaryl patu do zem\u011b a zu\u0159iv\u011b zavr\u010del, jako by mu to m\u011blo snad jak\u00fdmsi z\u00e1zrakem pomoci.<\/p>\n<p>Bylo sotva n\u011bco p\u0159ed p\u016flnoc\u00ed a on tr\u010del v parku, sv\u00e1zan\u00fd u stromu, promrzl\u00fd na kost a na\u0161tvan\u00fd jako je\u0161t\u011b nikdy. V\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 jen dv\u011b mo\u017enosti. Bu\u010f bude muset p\u0159e\u010dkat n\u011bkolik hodin tady, anebo kone\u010dn\u011b vylov\u00ed mobil z kapsy a p\u0159ivol\u00e1 pomoc. Jen\u017ee to by mu nesm\u011bli sv\u00e1zat ruce okolo tlust\u00e9ho kmene. U\u017e te\u010f ho bolely v\u0161echny svaly v ramenou, netu\u0161il, co bude d\u011blat do r\u00e1na.<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em>Odhodlan\u011b a s je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed zlobou vykopl sv\u00e1zan\u00e9 nohy a sna\u017eil se mobil vyt\u0159\u00e1st z kapsy kalhot. To bylo poprv\u00e9 v jeho \u017eivot\u011b, kdy litoval, \u017ee nos\u00ed tak voln\u00e9 kalhoty. Kapsy byly hlubok\u00e9 a kdeco se v nich dalo zapomenout, na to u\u017e si zvykl. Av\u0161ak kdyby m\u011bl te\u010f na sob\u011b n\u011bco podobn\u00e9 Billov\u00fdm upnut\u00fdm d\u017e\u00edn\u016fm, mobil by u\u017e d\u00e1vno m\u011bl.<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em>Trvalo dlouho, ne\u017e kone\u010dn\u011b zaslechl tlumenou r\u00e1nu. Av\u0161ak d\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010dil zaradovat, mu do\u0161la dal\u0161\u00ed z pot\u00ed\u017e\u00ed, kter\u00e9 mu zabr\u00e1nily dostat se odtamtud. Jak m\u011bl asi tak p\u0159ivolat pomoc, kdy\u017e jeho mobil, kter\u00fd tak pracn\u011b vyt\u00e1hl z kapsy, le\u017eel na zemi, a on byl sv\u00e1zan\u00fd kolem stromu a nemohl pou\u017e\u00edt \u017e\u00e1dnou ze sv\u00fdch \u010dty\u0159 kon\u010detin?<\/p>\n<p>&#8222;Do prdele u\u017e!&#8220; zanad\u00e1val rud\u00fd vzteky a n\u00e1mahou. Na chv\u00edli to vzdal, vy\u010derpan\u011b se op\u0159el o kmen stromu a jen se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe, jestli nezahl\u00e9dne n\u011bjakou osobu. Doufal v to, \u017ee bude temn\u00fdm parkem proch\u00e1zet t\u0159eba jak\u00fdsi ospalec ven\u010d\u00edc\u00ed v tuto nek\u0159es\u0165anskou hodinu sv\u00e9ho ps\u00edho mazl\u00ed\u010dka. Douf\u00e1n\u00ed bylo zbyte\u010dn\u00e9, existuje n\u011bco jako z\u00e1kon schv\u00e1lnosti, kter\u00fd si nedal pokoj ani te\u010f. &#8222;Br\u00e1\u0161ko, no tak&#8230; p\u0159ece m\u011b tady nenech\u00e1\u0161&#8230;&#8220; prosil ti\u0161e, p\u0159iv\u00edraj\u00edc o\u010di a sna\u017e\u00edc se nemyslet na nic jin\u00e9ho, jen na sv\u00e9 o deset minut mlad\u0161\u00ed dvoj\u010de. D\u00e1val ve\u0161kerou nad\u011bji do jejich telepatick\u00e9ho spojen\u00ed, p\u0159edstavoval si jeho tv\u00e1\u0159 t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se se sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli ode\u0161el bavit. Najednou ho popadly v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed. Nem\u011bl jej nech\u00e1vat samotn\u00e9ho doma, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 jednu ze sv\u00fdch depresivn\u00edch n\u00e1lad. Bill nikdy nem\u011bl d\u016fvod b\u00fdt ne\u0161\u0165astn\u00fd. M\u011bl p\u0159eci Toma, sv\u00e9ho bratra, p\u0159\u00edtele, nejbli\u017e\u0161\u00ed osobu jeho srdce, jeho druh\u00e9 j\u00e1. Tom jeho n\u00e1hl\u00e9 n\u00e1lady nikdy tak docela nech\u00e1pal, d\u00e1val to v\u0161ak za vinu jeho citlivosti, k\u0159ehkosti. Bill byl v\u017edy ten slab\u0161\u00ed, ten, kter\u00fd pot\u0159eboval ochra\u0148ovat, pom\u00e1hat. Pot\u0159eboval sly\u0161et n\u011b\u017en\u00e1 sl\u016fvka l\u00e1sky, ut\u011b\u0161it v n\u00e1ru\u010d\u00ed, pohladit po vlasech, pol\u00edbit na \u010delo. Tyto mali\u010dkosti a plach\u00e9 n\u00e1znaky pro n\u011bj znamenaly mnohem v\u00edce ne\u017e cokoli jin\u00e9ho. Nikdo ho neznal l\u00e9pe ne\u017e jeho bratr. A nikdo jin\u00fd mu nic z toho nemohl d\u00e1t. Tom byl jeho vyvolen\u00fdm, jeho oporou, jeho srdcem&#8230;<\/p>\n<p>M\u011bl z\u016fstat s n\u00edm, dr\u017eet jej za ruku a le\u017eet v p\u0159\u00edtm\u00ed pokoje, poslouchaj\u00edc tichou melodii jeho srdce. Nemusel by te\u010f m\u00edt v\u00fd\u010ditky a obavy. A taky nemusel tu slibnou noc skon\u010dit takhle. Ale on poslechl, kdy\u017e jej s hran\u00fdm \u00fasm\u011bvem p\u0159esv\u011bd\u010doval, aby \u0161el. V\u011bd\u011bl, \u017ee uvnit\u0159 si ze v\u0161eho nejv\u00edce p\u0159\u00e1l, aby z\u016fstal. Ale on prost\u011b musel j\u00edt, s\u00e1m sob\u011b nalh\u00e1val, \u017ee mus\u00ed, jinak by byl Bill na\u0161tvan\u00fd, \u017ee kv\u016fli n\u011bmu promrh\u00e1 oslavu kamar\u00e1dov\u00fdch narozenin a pozv\u00e1nku do nejvyhl\u00e1\u0161en\u011bj\u0161\u00edho klubu v \u0161irok\u00e9m okol\u00ed. Dnes se zachoval sobecky a nyn\u00ed za to zaplatil.<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em>Elektrizoval sv\u00fdm o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdm pohledem mobil, st\u00e1le ti\u0161e le\u017e\u00edc\u00ed mezi such\u00fdm podzimn\u00edm list\u00edm. V duchu \u00fap\u011bnliv\u011b doufal, aby bratr zaslechl jeho sign\u00e1ly a t\u0159eba jej napadlo zavolat n\u011bkomu z party, za jak dlouho se chystaj\u00ed dom\u016f. Billovi by ur\u010dit\u011b nezatajili, \u017ee s nimi Tom u\u017e nen\u00ed. V\u011bd\u011bli, \u017ee pokud se jednalo o Toma, byl schopen v\u0161em vydr\u00e1pat o\u010di.<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em>&#8222;Bille, Bille, Bille&#8230; no tak, l\u00e1sko&#8230;&#8220;<\/p>\n<p>\u00d7\u00d7\u00d7<\/p>\n<p>N\u011bkolikr\u00e1t se v polosp\u00e1nku p\u0159eto\u010dil z boku na bok, ne\u017e se dok\u00e1zal probrat. N\u011bco jej donutilo otev\u0159\u00edt o\u010di a pohl\u00e9dnout na hodiny blikaj\u00edc\u00ed na bud\u00edku. P\u016flnoc rozhodn\u011b nebyl \u010das, kdy by se jeho bratr vracel dom\u016f z takov\u00fdch akc\u00ed, ale stejn\u011b lehce znerv\u00f3zn\u011bl. Sl\u00edbil mu p\u0159eci, \u017ee se do p\u016flnoci ur\u010dit\u011b vr\u00e1t\u00ed, tak aby mu je\u0161t\u011b stihl pop\u0159\u00e1t sladk\u00e9 sny sv\u00fdm l\u00e9ta ozkou\u0161en\u00fdm zp\u016fsobem.<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em>A\u0165 se sna\u017eil jakkoli, u\u017e se mu nepoda\u0159ilo usnout. O\u010di mhou\u0159il do tmy pokoje, obj\u00edmaj\u00edc jeho pol\u0161t\u00e1\u0159 a s po\u017eitkem do n\u011bj bo\u0159\u00edc nos. Bylo pro n\u011bj nep\u0159irozen\u00e9, kdy\u017e nebyl vedle n\u011bj, ti\u0161e neoddechoval a neobj\u00edmal ho jednou rukou kolem pasu. Byl zvykl\u00fd probouzet se v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed a a\u0165 u\u017e to bylo o p\u016flnoci \u010di r\u00e1no, nikdy nemusel b\u00fdt ani na chvilku s\u00e1m, jeliko\u017e se probouzeli v ten sam\u00fd \u010das, na minutu p\u0159esn\u011b. A\u017e tak bylo jejich propojen\u00ed siln\u00e9.<\/p>\n<p>Mo\u017en\u00e1 vypadaly jeho my\u0161lenky a\u017e p\u0159ehnan\u00e9, ale on si s klidem p\u0159izn\u00e1val, \u017ee je na sv\u00e9m dvoj\u010deti z\u00e1visl\u00fd a jedin\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm bylo, \u017ee Tom byl na tom \u00fapln\u011b stejn\u011b a ani v nejmen\u0161\u00edm mu to nevadilo. Neum\u011bl si sv\u016fj \u017eivot bez Billa p\u0159edstavit, byli smyslem \u017eit\u00ed pro toho druh\u00e9ho, oporou ve \u0161patn\u00fdch chv\u00edl\u00edch, str\u016fjcem t\u011bch \u0161\u0165astn\u00fdch. Op\u011btovali si svou l\u00e1sku v\u00e1\u0161niv\u011b a bez pochybnost\u00ed. Nikdy nem\u011bli pot\u0159ebu p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, jestli je jejich vztah spr\u00e1vn\u00fd, jestli si vybrali spr\u00e1vnou cestu a nem\u011bli se rad\u011bji od sebe odlou\u010dit ve chv\u00edli, kdy sv\u00e9 city k tomu druh\u00e9mu pochopili. Bylo v\u0161ak nemo\u017en\u00e9 je potla\u010dovat. Byli si jist\u00ed, \u017ee nec\u00edt\u00ed to sam\u00e9, co zamilovan\u00e1 dvojice, co spolu pro\u017eila dobr\u00e9 i zl\u00e9, a p\u0159esto se miluj\u00ed stejn\u011b jako na za\u010d\u00e1tku jejich vztahu. Oni spolu byli od narozen\u00ed, od samotn\u00e9ho po\u010d\u00e1tku jejich existence. Byli si souzeni od po\u010det\u00ed po smrt. Jak jednoho ve\u010dera Tom poznamenal, jako by si byli p\u0159edem ur\u010deni. Nikdy nebylo \u017e\u00e1dn\u00fdch pochyb, \u017ee to tak b\u00fdt nem\u011blo.<\/p>\n<p>U\u017e se o sp\u00e1nek ani nesna\u017eil, nem\u011blo cenu se pokou\u0161et usnout bez n\u011bj. Odkopl p\u0159ikr\u00fdvku, pod kterou se klepal nep\u0159\u00edjemn\u00fdm chladem, neh\u0159\u00e1lo jej jeho t\u011blo. Naposledy zkontroloval \u010das, a kdy\u017e zjistil, \u017ee ub\u011bhly sotva t\u0159i minuty od chv\u00edle, kdy se vzbudil, otr\u00e1ven\u011b za\u00fap\u011bl. Nezb\u00fdvalo mu nic jin\u00e9ho, ne\u017e jej zkontrolovat. Nebyl takov\u00fd, \u017ee by jej hl\u00eddal na ka\u017ed\u00e9m kroku, cht\u011bl v\u011bd\u011bt o tom, co pr\u00e1v\u011b v tuhle chv\u00edli d\u011bl\u00e1 a s k\u00fdm je. D\u016fv\u011b\u0159oval mu a nem\u011bl d\u016fvod k \u017e\u00e1dn\u00fdm obav\u00e1m. Jen m\u011bl tento nevysv\u011btliteln\u00fd pocit, kter\u00fd jej nutil vyto\u010dit jeho \u010d\u00edslo, aby se mohl ujistit, \u017ee je v\u0161e tak, jak m\u00e1 b\u00fdt.<\/p>\n<p>\u00d7\u00d7\u00d7<\/p>\n<p>Zat\u00edmco Bill nerv\u00f3zn\u011b p\u0159ech\u00e1zel po m\u00edstnosti a sna\u017eil se dovolat na jeho \u010d\u00edslo, Tom se marn\u011b pokou\u0161el jeho hovor jak\u00fdmsi z\u00e1zrakem p\u0159ijmout. Nem\u011bl \u017e\u00e1dnou nad\u011bji, nem\u011bl jej jak zvednout, ani jak stisknout to pouh\u00e9 tla\u010d\u00edtko. Sta\u010dilo by se jen zlehka dotknout&#8230;<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em>&#8222;Sakra, l\u00e1sko! No tak, v\u017edy\u0165 je to jen kousek od \u00b4na\u0161eho\u00b4 m\u00edsta. Poslechni svou intuici! P\u0159ece m\u011b tu nenech\u00e1\u0161!&#8220;<\/p>\n<p>Bill se zastavil v p\u016fli kroku, m\u00edstnost obe\u0161el snad dvacetkr\u00e1t. Zarazil se, p\u0159iv\u0159el o\u010di a sna\u017eil se vyvolat znovu ten pocit, kter\u00fd j\u00edm rychle prob\u011bhl p\u0159ed chvilkou. Bylo to jen nepatrn\u00e9 mrazen\u00ed v z\u00e1dech, rozt\u0159esen\u00ed kon\u010detin, zt\u011b\u017ekl\u00fd dech&#8230; P\u0159esto v\u011bd\u011bl, \u017ee to m\u011blo mnohem v\u011bt\u0161\u00ed v\u00fdznam. Soust\u0159edil se na sv\u00edrav\u00fd pocit v hrudi a sna\u017eil se vysly\u0161et, co mu pravilo to intuitivn\u00ed j\u00e1.<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em>O n\u011bkolik vte\u0159in pozd\u011bji u\u017e b\u011bhal po byt\u011b, hledal kl\u00ed\u010de od auta, p\u0159i\u010dem\u017e si zap\u00ednal kalhoty, kab\u00e1t obl\u00e9kl na nahou vrchn\u00ed \u010d\u00e1st t\u011bla, p\u0159ehl\u00e9dl se a vynechal dva knofl\u00edky. Boty si ani nesta\u010dil \u00fapln\u011b obout, jak sp\u011bchal zachr\u00e1nit sv\u00e9ho bratra.<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em>&#8222;V\u0161ak j\u00e1 si to s v\u00e1mi vy\u0159\u00edd\u00edm! Budete se je\u0161t\u011b na kolenou omlouvat! Nechat m\u00e9ho Toma takhle v parku! To snad nen\u00ed pravda!&#8220;<\/p>\n<p>\u00d7\u00d7\u00d7<\/p>\n<p><\/em>Jeho t\u00f3ny ustaly, u\u017e d\u00e1vno p\u0159estal hr\u00e1t, ani\u017e by si toho pov\u0161imnul. Up\u00edral zrak do dalek\u00e9ho pr\u00e1zdna, o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di pln\u00e9 l\u00e1sky se leskly pod t\u00edhou a z\u00e1rmutkem. Potichu vzlykal na jeho po\u010dest. Plakal pro jeho ztracenou du\u0161i, pro jeho p\u0159\u00edtomnost, jeho srdce. Oslavoval v\u00fdro\u010d\u00ed jeho smrti, dobu, po n\u00ed\u017e byl pry\u010d, nebyl s n\u00edm. Jak mohl vydr\u017eet rok? Dvan\u00e1ct m\u011bs\u00edc\u016f pln\u00fdch vzpom\u00ednek, pr\u00e1zdn\u00fdch dn\u016f str\u00e1ven\u00fdch v osam\u011blosti \u010dty\u0159 st\u011bn. Bez \u00fasm\u011bvu, radosti, \u0161t\u011bst\u00ed&#8230; bez v\u016fle j\u00edt d\u00e1l. Cht\u011bl jen plakat nad jeho hrobem, vzpom\u00ednat. Ta bolest byla tak oslepuj\u00edc\u00ed, \u017ee nedok\u00e1zal d\u011blat nic jin\u00e9ho, ne\u017e se j\u00ed odd\u00e1vat. Slep\u011b bloudil po sv\u011bt\u011b, bez \u0161petky z\u00e1jmu d\u011blal, co mu bylo \u0159e\u010deno, a pak se zase uzav\u0159el ve sv\u00e9 mysli. R\u00e1ny byly stejn\u011b \u010derstv\u00e9 a hlubok\u00e9 jako na za\u010d\u00e1tku, nepokro\u010dil vp\u0159ed ani o jedin\u00fd kousek, st\u00e1l po\u0159\u00e1d na tom sam\u00e9m m\u00edst\u011b a jen \u010dekal, kdy to v\u0161e skon\u010d\u00ed a on bude moct b\u00fdt s n\u00edm. Nech\u00e1val se un\u00e1\u0161et halucinacemi, schizofreni\u00ed, kter\u00e1 ho postihla. Byl s\u00e1m a p\u0159itom mu cht\u011blo tolik lid\u00ed pomoci. Odm\u00edtal je, vy\u017e\u00edval se ve sv\u00e9 zbl\u00e1zn\u011bn\u00e9 mysli. Uv\u011bdomoval si, \u017ee je bl\u00e1zen, ze\u0161\u00edlel z krut\u00e9ho osudu a nedok\u00e1zal se s n\u00edm sm\u00ed\u0159it. Necht\u011bl pomoct, cht\u011bl z\u016fstat tam, kde byl, cht\u011bl b\u00fdt se svou bolest\u00ed a neuhas\u00ednaj\u00edc\u00ed l\u00e1skou. Proto\u017ee to bylo jedin\u00e9, co je\u0161t\u011b dok\u00e1zal c\u00edtit. Bolest a l\u00e1sku. Nic jin\u00e9ho si u\u017e neuv\u011bdomoval.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">&#8222;Pamatuje\u0161 si na ten den p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsi m\u011b opustil? Byl to ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed den v m\u00e9m \u017eivot\u011b.&#8220; Promluvil s \u00fasm\u011bvem, av\u0161ak nebylo v n\u011bm schovan\u00e9 nic v\u00edc ne\u017e proklat\u00fd smutek. Ozdobily jej dal\u0161\u00ed t\u0159pytiv\u00e9 slzy a nekone\u010dn\u00e9 vzlyky, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z \u00fatrob jeho du\u0161e.<\/p>\n<p>\u00d7\u00d7\u00d7<\/p><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em><strong>pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/strong><\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>autor: xoxo_LadyP\u011bkn\u00fd den! \ud83d\ude42 Jsem tady s dal\u0161\u00ed jednor\u00e1zovkou, tentokr\u00e1t je v\u0161ak o n\u011bco del\u0161\u00ed ne\u017e m\u00e1 p\u0159ede\u0161l\u00e1. Dala jsem si na n\u00ed dost z\u00e1le\u017eet a jsem v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed spokojen\u00e1, napsala jsem to p\u0159esn\u011b tak, jak jsem cht\u011bla. Posledn\u00ed dobou jsem<\/p>\n<p class=\"link-more\"><a class=\"myButt \" href=\"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/31\/naveky-souzene-duse-1-2\/\">Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7186","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7186","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7186"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7186\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7186"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7186"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7186"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}