{"id":719,"date":"2018-02-20T16:00:00","date_gmt":"2018-02-20T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=713"},"modified":"2018-02-20T16:00:00","modified_gmt":"2018-02-20T15:00:00","slug":"all-of-us-5-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/02\/20\/all-of-us-5-konec\/","title":{"rendered":"All of Us 5. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Sturmfrei<\/strong><\/div>\n
\n

Posledn\u00ed den v roce byl chladn\u00fd, ale no\u010dn\u00ed obloha byla jasn\u00e1. Psi pob\u00edhali po dom\u011b, vzru\u0161en\u00ed a zmaten\u00ed a v\u0161echno dohromady. Bill je mohl prakticky sly\u0161et, jak p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00ed, pro\u010d jsou po\u0159\u00e1d v\u0161ichni je\u0161t\u011b vzh\u016fru tak pozd\u011b, a pro\u010d je na stole tolik j\u00eddla, a pro\u010d nemaj\u00ed dovoleno j\u00edt na zahradu. Jeho matka se je sna\u017eila rozpt\u00fdlit ply\u0161ov\u00fdmi hra\u010dkami a hezk\u00fdmi kostmi, ale oni se nenechali zl\u00e1kat. Ve skrytu du\u0161e to Billovi zlep\u0161ovalo n\u00e1ladu, vid\u011bt je tak nad\u0161en\u00e9. Z\u00e1rove\u0148 tak\u00e9 mali\u010dko \u017e\u00e1rlil. Co by za to dal, b\u00fdt pr\u00e1v\u011b te\u010f psem, dokonce i s bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se hrozbou hlasit\u00fdch oh\u0148ostroj\u016f.<\/p><\/div>\n

\n

Byl to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, odpo\u010d\u00edt\u00e1vat \u010das do nov\u00e9ho roku. Minul\u00fd rok si nepamatoval, ani roky p\u0159edt\u00edm, a nyn\u00ed se m\u011bl t\u011b\u0161it na ten dal\u0161\u00ed, pl\u00e1novat vzru\u0161uj\u00edc\u00ed v\u011bci a d\u00e1vat si p\u0159edsevzet\u00ed a st\u00e1t se lep\u0161\u00ed verz\u00ed sebe sam\u00e9ho. Nikdo mu nedok\u00e1zal \u0159\u00edct, jak by to m\u011bl ud\u011blat, kdy\u017e ve skute\u010dnosti nebyl \u017e\u00e1dnou<\/em> verz\u00ed sebe sam\u00e9ho. Jeho rodina se zd\u00e1la b\u00fdt v\u00edce doufaj\u00edc\u00ed ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho; jeho matka \u017evatlala o uzdraven\u00ed a zotaven\u00ed v nov\u00e9m roce, zat\u00edmco p\u0159ipravovali ob\u010derstven\u00ed, a Gordon jej za posledn\u00ed hodinu minim\u00e1ln\u011b desetkr\u00e1t popl\u00e1cal po z\u00e1dech.<\/div>\n

\n

„U\u017e je skoro \u010das,“ \u0159ekl Tom, kter\u00fd se zni\u010dehonic zjevil po Billov\u011b boku. Pozvedl sklenici \u0161ampa\u0148sk\u00e9ho, kterou Bill p\u0159ijal s pohledem na hodiny.<\/p><\/div>\n

„Deset minut, to je jen sotva skoro<\/em>.“<\/div>\n
„M\u00e1me tradici,“ \u0159ekl mu Tom. „Tento rok to d\u011blat nemus\u00edme, pokud bys necht\u011bl.“<\/div>\n
„Dal\u0161\u00ed \u00b4jen na\u0161e\u00b4 tradice?“ Zeptal se Bill. „Uka\u017e mi cestu.“<\/div>\n
\n

Chv\u00edle o samot\u011b s Tomem byly chv\u00edle, kdy m\u011bl nejbl\u00ed\u017ee ke vzpomenut\u00ed si, na to u\u017e p\u0159i\u0161el. Nav\u00edc to d\u00e1valo Tomovi jak\u00e9si zd\u00e1n\u00ed norm\u00e1lnosti, a to st\u00e1lo za ty mal\u00e9 \u00fasm\u011bvy, kter\u00e9 o samot\u011b dostane. Bill n\u00e1sledoval sv\u00e9ho bratra, ignoroval vrz\u00e1n\u00ed stolu pod vahou nespo\u010detn\u00e9ho mno\u017estv\u00ed jednohubek, a spole\u010dn\u011b zam\u00ed\u0159ili ke dve\u0159\u00edm na zadn\u00ed terasu. Ne\u017e vystoupil ven, zachytil povzbuzuj\u00edc\u00ed pohled na mat\u010din\u011b tv\u00e1\u0159i a vnit\u0159n\u011b si povzdechl.<\/p><\/div>\n

Zd\u00e1lo se, \u017ee ta tradice zahrnuje tich\u00e9 st\u00e1n\u00ed na zadn\u00ed terase a \u010dek\u00e1n\u00ed na prvn\u00ed oh\u0148ostroje. Tom vzal s sebou jejich kab\u00e1ty, rukavice a \u0161\u00e1ly, tak\u017ee alespo\u0148 nemrzli. Op\u0159eli se o z\u00e1bradl\u00ed a hled\u011bli do temnoty zahrady p\u0159ed nimi, dokud Tom nestr\u010dil ruku do kapsy a nevyt\u00e1hl zm\u00e1\u010dknut\u00fd bal\u00ed\u010dek cigaret.<\/div>\n
\n

„Tys nekou\u0159il od chv\u00edle, cos byl v nemocnici, \u017ee? Asi bys v tom m\u011bl pokra\u010dovat, nejsp\u00ed\u0161, ale…“<\/p><\/div>\n

„Tradice? Dej mi jednu,“ \u0159ekl Bill okam\u017eit\u011b. Jeho prsty v\u011bd\u011bly, co d\u011blaj\u00ed, a jeho rty si to zjevn\u011b pamatovaly taky. Kdy\u017e vyfoukl prvn\u00ed oblak kou\u0159e, uv\u011bdomil si, \u017ee Tom si pro sebe \u017e\u00e1dnou nezap\u00e1lil. „Ty nebude\u0161-?“<\/div>\n
Tom mu s \u00fa\u0161klebkem vyt\u00e1hl cigaretu z prst\u016f a pot\u00e1hnul.<\/div>\n
„Ach. Jo, to p\u016fjde,“ zazubil se Bill nazp\u011bt. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u011b hezk\u00e9, vid\u011bt Tomovu tv\u00e1\u0159 za z\u00e1\u0159\u00edc\u00edm koncem cigarety. Vypadalo to tak trochu jako obraz, kter\u00fd u\u017e d\u0159\u00edve n\u011bkdy vid\u011bl.<\/div>\n
Zamrkal, zasko\u010den tou my\u0161lenkou. Pak mu Tom podal cigaretu nazp\u011bt, a on se zam\u011b\u0159il na pot\u00e1hnut\u00ed a vychutn\u00e1n\u00ed si t\u00e9 chuti. Nechyb\u011blo mu to, proto\u017ee nev\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011blo, ale jeho t\u011blo m\u011blo o\u010dividn\u011b radost.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Tak\u017ee,“ za\u010dal, pot\u00e9, co podal cigaretu Tomovi, „tohle d\u011bl\u00e1me ka\u017ed\u00fd rok? Stoj\u00edme tady, kou\u0159\u00edme stejnou cigaretu, my a nikdo jin\u00fd?“<\/div>\n
„Ne v\u017edycky tady,“ \u0159ekl Tom a odklepl popel. „Ale kdekoliv, kde to oslavujeme, jo. Najdeme si n\u011bjak\u00e9 tich\u00e9 m\u00edsto, kde n\u00e1s nikdo nevid\u00ed. Za\u010d\u00edn\u00e1me rok spole\u010dn\u011b, a kon\u010d\u00edme rok spole\u010dn\u011b, n\u011bjak tak.“<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1me v\u016fbec n\u011bkdy n\u011bco ne spole\u010dn\u011b?“ Bill si ukradl nazp\u011bt cigaretu a t\u00e1zav\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed. „My mus\u00edme b\u00fdt p\u0159\u00ed\u0161ern\u00ed lid\u00e9 do vztahu.“<\/div>\n
Tom neodpov\u011bd\u011bl; jeho pohled se p\u0159esunul zp\u00e1tky do zahrady, tv\u00e1\u0159 m\u011bl klidnou. Nakonec, kdy\u017e mu Bill \u0161\u0165ouchl do ruky, \u0159ekl: „Ve skute\u010dnosti jsme ve vztahu dost dob\u0159\u00ed.“<\/div>\n
\n

Jeho t\u00f3n poslal zachv\u011bn\u00ed do Billovy p\u00e1te\u0159e. Ne\u017e mohl odpov\u011bd\u011bt, Tom si vzal cigaretu a uk\u00e1zal mu obrazovku telefonu. Nejprve Bill vid\u011bl jen fotografii dvoj\u010dat jako blon\u010fat\u00fdch batolat v kartonov\u00e9 krabici, pak si uv\u011bdomil, \u017ee Tom ukazuje na \u010das. Jedna minuta do p\u016flnoci.<\/p><\/div>\n

Rychle dokou\u0159ili cigaretu, u\u017e se ani neobt\u011b\u017eovali si ji p\u0159ed\u00e1vat – Tom nechal Billa pot\u00e1hnout kdykoliv, kdy byl na \u0159ad\u011b, dokud nez\u016fstal jen filtr, a pak ud\u011blal dva kroky, aby ho polo\u017eil do popeln\u00edku, kter\u00fd st\u00e1l na viklaj\u00edc\u00edm se stolku v rohu terasy. Bez televize nebo r\u00e1dia, kter\u00e9 by odpo\u010d\u00edt\u00e1valy za n\u011b, prost\u011b jen dr\u017eeli pohledy zam\u011b\u0159en\u00e9 na no\u010dn\u00ed oblohu, a kdy\u017e prvn\u00ed paprsky zelen\u00fdch a \u010derven\u00fdch jisker vybouchly na pozad\u00ed hv\u011bzd, oto\u010dili se \u010delem k sob\u011b.<\/div>\n
\n

„\u0160\u0165astn\u00fd Nov\u00fd rok, Tome,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e.<\/p><\/div>\n

M\u00edsto odpov\u011bdi jej Tom pol\u00edbil.<\/div>\n
\n

Pln\u00e1 s\u00edla jeho zoufalstv\u00ed p\u0159es Billa p\u0159el\u00e9tla v obrovsk\u00e9 vln\u011b. Jeho bratr jej l\u00edbal<\/em>, kovov\u00fd piercing ve rtu cinkl proti Billovu, jedna ruka se zvedla vzh\u016fru, aby automaticky omotala prsty v rukavici kolem jeho pa\u017ee. Bylo to skoro bolestiv\u00e9 a hladov\u00e9 a nedbaj\u00edc\u00ed, a smazalo to ka\u017ed\u00fd posledn\u00ed kousek v\u011bdom\u00e9 my\u0161lenky z Billovy mysli. Zaregistroval vlastn\u00ed reakci, odpov\u011bd\u011bl na ten polibek – byla to svalov\u00e1 pam\u011b\u0165? – a pak u\u017e nic. Za o\u010dima se mu roz\u0161\u00ed\u0159ila bolest; sv\u011bt kolem n\u011bj se rozplynul.<\/div>\n

\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Ne v\u00edce ne\u017e n\u011bkolik minut uplynulo, ne\u017e Bill p\u0159i\u0161el k v\u011bdom\u00ed. Byl st\u00e1le na terase, kle\u010del na d\u0159ev\u011bn\u00fdch prknech a ruce sv\u00edraly jeho hlavu, kter\u00e1 se mu v ag\u00f3nii cht\u011bla rozp\u016flit na dv\u011b \u010d\u00e1sti. Tomovy ruce, uv\u011bdomil si, kter\u00e9 u\u017e na sob\u011b nem\u011bly rukavice; mohl c\u00edtit mozoly z t\u00e9 spousty let, kdy jeho dvoj\u010de hr\u00e1lo na kytaru. Tom tak\u00e9 i von\u011bl s\u00e1m sebou – trochu pi\u017emov\u011b, s n\u00e1dechem vody po holen\u00ed. Tu vodu mu koupil Bill, bylo hezk\u00e9 si p\u0159ipomenout, \u017ee ji Tom r\u00e1d pou\u017e\u00edval, byl tak na\u0161tvan\u00fd, kdy\u017e mu jednou do\u0161la a v obchod\u011b ji nem\u011bli, a-<\/p><\/div>\n

„P\u0159esta\u0148, p\u0159esta\u0148-“ Ta slova vytryskla z jeho \u00fast, jen mumlav\u011b, ale Tom byl dost bl\u00edzko na to, aby je sly\u0161el. Rychle sv\u00e9 ruce st\u00e1hnul. Bill zak\u0148u\u010del. „Ne ty!“ Nyn\u00ed si musel hlavu dr\u017eet s\u00e1m, a Tomovy prsty byly daleko h\u0159ejiv\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Sakra, Bille. Do prdele<\/em>. Mluv se mnou, pros\u00edm.“ Jeho bratr p\u0159ed n\u00edm kle\u010del a oddechoval, jako by pr\u00e1v\u011b ub\u011bhl maraton. „Kurva. Do prdele. No tak, Bille.“<\/div>\n
\n

V Billov\u011b hlav\u011b nebylo dost m\u00edsta pro smysluplnou \u0159e\u010d. Vlna, kter\u00e1 se p\u0159es n\u011bj p\u0159ehnala po Tomov\u011b polibku, na n\u011bj st\u00e1le tla\u010dila, plnila ka\u017ed\u00e9 z\u00e1kout\u00ed jeho mysli, a to v\u010detn\u011b t\u00e9 rozeklan\u00e9 propasti v jeho vzpom\u00ednk\u00e1ch. Cel\u00fd jeho osmadvacetilet\u00fd \u017eivot se vyl\u00e9val z nebe a p\u0159\u00edmo do jeho hlavy. Bolelo to tak, jako jej je\u0161t\u011b nikdy nic nebolelo, a nezd\u00e1lo se, \u017ee by to m\u011blo v brzk\u00e9 dob\u011b p\u0159estat. Slep\u011b se nat\u00e1hl kup\u0159edu a jeho prsty na\u0161ly Tom\u016fv kab\u00e1t; m\u00edt n\u011bco, \u010deho se mohl dr\u017eet, mu dop\u0159\u00e1valo \u00falevu, anebo to mo\u017en\u00e1 bylo jen proto, \u017ee to byl Tom.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Jeho Tom.<\/em><\/div>\n

\n

Jak ta t\u0159e\u0161t\u00edc\u00ed bolest hlavy ustupovala, Bill zvedl hlavu a pol\u00edbil Toma p\u0159\u00edmo na rty. V\u011bd\u011bl, \u017ee bre\u010d\u00ed, c\u00edtil to, a nyn\u00ed to i ochutnal, ale jen sotva se o to staral. V\u0161echno jej bolelo a z jeho mozku byla op\u011bt m\u00edchan\u00e1 vaj\u00ed\u010dka a oh\u0148ostroje v d\u00e1lce nutily psy v dom\u011b \u0161t\u011bkat, jako by jich tam bylo dvacet – ale on se dr\u017eel Toma, a zase ho znal<\/em>.<\/div>\n

\n

Pamatoval si jejich prvn\u00ed polibek, experiment\u00e1ln\u00ed, v\u00e1hav\u00fd, trochu vyd\u011b\u0161en\u00fd. Pamatoval si, jak sledoval Toma na p\u00f3diu, s \u017e\u00e1rem v b\u0159i\u0161e. No\u010dn\u00ed psan\u00ed p\u00edsn\u00ed, s hlavami u sebe nad kouskem pap\u00edru, vyklep\u00e1v\u00e1n\u00ed rytm\u016f do dlan\u00ed toho druh\u00e9ho. Brzk\u00e1 r\u00e1na. Pozdn\u00ed ve\u010dery. Pozdn\u00ed r\u00e1na. Jejich poprv\u00e9, kdy se b\u00e1li b\u00fdt hlasit\u00ed, b\u00e1li se b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00ed, p\u0159ipraveni vybouchnout. Pamatoval si ka\u017ed\u00fd okam\u017eik, kdy se vtiskli do stejn\u00e9ho prostoru a navz\u00e1jem se uji\u0161\u0165ovali, \u017ee tohle je to, co cht\u011bj\u00ed, tohle je to, co jsou, tohle je v\u0161echno, co pot\u0159ebuj\u00ed.<\/p><\/div>\n

Pamatoval si Tomovu tv\u00e1\u0159, kdy\u017e se v nemocnici probudil a zeptal se Kdo jste?<\/em> Tentokr\u00e1t v n\u00ed rozpoznal to naprost\u00e9 zni\u010den\u00ed.<\/div>\n
\n

„Omlouv\u00e1m se,“ za\u0161eptal Bill na \u0161\u00ed\u0159ku vlasu vzd\u00e1len\u00fd od Tomova obli\u010deje. „J\u00e1 se tak omlouv\u00e1m, tak moc se omlouv\u00e1m…“<\/p><\/div>\n

„Bille, co se d\u011bje?“ Kdyby byl schopn\u00fd c\u00edtit cokoliv krom\u011b paniky, Tom by byl v rozpac\u00edch nad t\u00edm vyjeknut\u00edm ve sv\u00e9m hlase.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ \u0159ekl mu Bill. „Miluju t\u011b, miluju t\u011b, miluju t\u011b.“<\/div>\n
Podle jeho propo\u010dt\u016f to pot\u0159eboval \u0159\u00edct je\u0161t\u011b sedmn\u00e1ctkr\u00e1t, aby mu to vynahradil za v\u0161echny ty dny, kdy si na to nepamatoval. Ale nedostal se k tomu, proto\u017ee Tom zalapal po dechu a odt\u00e1hl se. Bylo tam jen st\u011b\u017e\u00ed dost sv\u011btla, aby vid\u011bl jeho tv\u00e1\u0159, ale jeho nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fd \u00fasm\u011bv bylo t\u011b\u017ek\u00e9 p\u0159ehl\u00e9dnout.<\/div>\n
„Ty si vzpom\u00edn\u00e1\u0161<\/em>?“<\/div>\n
„M\u011bl bys m\u011b nen\u00e1vid\u011bt,“ za\u0161eptal Bill, „\u017ee jsem byl schopn\u00fd zapomenout.“<\/div>\n
Soud\u011b podle entuziasmu, s kter\u00fdm jej Tom pol\u00edbil, to zjevn\u011b c\u00edtil p\u0159esn\u011b naopak.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Oh\u0148ostroje utichly, psi spali, jejich rodi\u010de u\u017e tak\u00e9 ode\u0161li do postele. St\u00e1le netu\u0161ili nic o Billov\u011b migr\u00e9n\u011b ani o tom, co zp\u016fsobila, ale na vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed bude dost \u010dasu r\u00e1no. Tyto hodiny pat\u0159ily pouze samotn\u00fdm dvoj\u010dat\u016fm.<\/p><\/div>\n

\n

Od chv\u00edle, kdy Bill omdlel v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di a n\u00e1hodn\u011b p\u0159itom skopnul z terasy \u0161ampa\u0148sk\u00e9, usadili se na gau\u010di v mat\u010din\u011b um\u011bleck\u00e9m studiu se dv\u011bma litry vody. Bill na jeden z\u00e1tah vypil jeden; druhou lahev pou\u017eil Tom na navlh\u010den\u00ed ru\u010dn\u00edku, kter\u00fdm bratrovi ut\u00edral \u010delo. Trochu to pom\u00e1halo. Le\u017eet pod dekou, p\u0159itulen\u00ed jeden ke druh\u00e9mu, to pom\u00e1halo v\u00edce.<\/p><\/div>\n

\n

„To byl hloup\u00fd risk, v\u00ed\u0161,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e. Tom, kter\u00fd zah\u00e1kl dohromady jejich prsty, ze sebe vydal t\u00e1zav\u00fd zvuk. „Pol\u00edbit m\u011b. Co kdyby to nefungovalo? Myslel jsem si, \u017ee jsi sexy, ale nemysl\u00edm si, \u017ee bych tohle jen tak akceptoval.“<\/p><\/div>\n

„Na tom nez\u00e1le\u017eelo,“ \u0159ekl Tom a pol\u00edbil Billovo rameno. „U\u017e jsem o tebe p\u0159i\u0161el. Nem\u011bl jsem co dal\u0161\u00edho ztratit.“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se.“<\/div>\n
„Nebyla to tvoje vina.“<\/div>\n
„Zapomn\u011bl<\/em> jsem na tebe.“ Bill\u016fv hlas se zv\u00fd\u0161il, projelo j\u00edm zachv\u011bn\u00ed. „Na tebe<\/em>. Jak jsem mohl?“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d to nebyla tvoje vina,“ trval na sv\u00e9m Tom. „Tohle – my – je to komplikovan\u00e9. Vrazilo do tebe auto. Tv\u016fj mozek pot\u0159eboval \u010das a prostor, aby to zpracoval.“<\/div>\n
\n

„To jako omluva nesta\u010d\u00ed,“ zamumlal Bill. C\u00edtil Tomovo zazuben\u00ed, ty vibrace a jeho dech na sv\u00e9m krku, a n\u011bjak\u00e9 mal\u00e9 kousky viny se t\u00edm smazaly. Nepochybn\u011b budou pot\u0159ebovat v\u00edce \u010dasu, aby se p\u0159es to dostali, aby se pln\u011b zhojili, ale prozat\u00edm se zd\u00e1li b\u00fdt v po\u0159\u00e1dku.<\/p><\/div>\n

„Pod\u00edvej,“ za\u010dal Tom, „nev\u00edm v\u016fbec nic o tom, jak amn\u00e9zie funguje, ale jsem si docela jist\u00fd, \u017ee jsi to opravdu necht\u011bl. Tv\u016fj mozek t\u011b k tomu prost\u011b n\u011bjak postr\u010dil. Tak\u017ee, logicky, jsi ani necht\u011bl zapomenout na m\u011b.“<\/div>\n
Bill si odfrkl, a pak se uvolnil proti Tomovu boku a zav\u0159el o\u010di. „Od tebe to zn\u00ed tak jednodu\u0161e. Pako.“<\/div>\n
„Nebylo to jednoduch\u00e9,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e. „Ale te\u010f jsi zp\u00e1tky, nebo ne? To je v\u0161echno, na co chci myslet, Bille. Nech m\u011b to m\u00edt.“<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt v\u0161echno,“ sl\u00edbil Bill. „M\u011b u\u017e m\u00e1\u0161 cel\u00e9ho.“<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

1. ledna 2018<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

v\u011bci, na kter\u00fdch jsme se tom & j\u00e1 shodli<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
– mo\u017en\u00e1 jsem v sob\u011b ty v\u011bci potla\u010doval, proto\u017ee jsme v neleg\u00e1ln\u00edm incestn\u00edm vztahu?<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
– u\u017e kv\u016fli tomu nikdy nebudu znepokojen\u00fd<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
– tom d\u00e1v\u00e1 magick\u00e9 uzdravuj\u00edc\u00ed polibky & m\u00e1 povoleno b\u00fdt kv\u016fli tomu samolib\u00fd<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em> KONEC<\/p>\n

<\/strong> autor: Sturmfrei<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sturmfrei Posledn\u00ed den v roce byl chladn\u00fd, ale no\u010dn\u00ed obloha byla jasn\u00e1. Psi pob\u00edhali po dom\u011b, vzru\u0161en\u00ed a zmaten\u00ed a v\u0161echno dohromady. Bill je mohl prakticky sly\u0161et, jak p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00ed, pro\u010d jsou po\u0159\u00e1d v\u0161ichni je\u0161t\u011b vzh\u016fru tak pozd\u011b, a pro\u010d je na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[693],"tags":[],"class_list":["post-719","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-all-of-us"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/719","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=719"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/719\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=719"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=719"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=719"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}