{"id":7191,"date":"2011-12-30T15:00:00","date_gmt":"2011-12-30T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7172"},"modified":"2011-12-30T15:00:00","modified_gmt":"2011-12-30T14:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/30\/zeiten-andern-dich-24\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 24."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nejist\u011b nasaji venku pond\u011bln\u00ed vzduch a pak vejdu do \u0161koly. P\u0159ijel jsem o trochu pozd\u011bji, tak\u017ee v\u011bt\u0161ina lid\u00ed je ji\u017e uvnit\u0159. To mne ale neponouk\u00e1 k tomu, abych p\u0159idal a n\u00e1sledn\u011b dorazil v\u010das alespo\u0148 do t\u0159\u00eddy, ne, \u010d\u00edm v\u00edc se bl\u00ed\u017e\u00edm, t\u00edm se mi zd\u00e1, \u017ee zpomaluji. Vej\u00edt tam ale tak i tak mus\u00edm, a\u010d ve mn\u011b d\u0159\u00edm\u00e1 jak\u00fdsi prazvl\u00e1\u0161tn\u00ed druh nervozity. Jenom\u017ee kdy\u017e za sebou dve\u0159e od t\u0159\u00eddy zav\u0159u, a rozhl\u00e9dnu se, jsem nucen zeptat se s\u00e1m sebe pro\u010d. Nic p\u0159ece jinak nen\u00ed. V\u0161e je jako obvykle, skupinky lid\u00ed vypr\u00e1v\u011bj\u00edc\u00ed si z\u00e1\u017eitky z v\u00edkendu nemaj\u00ed \u010das koukat po tom, kdo ve\u0161el a j\u00e1 stejn\u011b jako v\u017edy zapluji ti\u0161e do sv\u00e9 lavice a p\u0159iprav\u00edm se na hodinu. Vlastn\u011b, co by m\u011blo b\u00fdt jinak?<\/p>\n

Po dvou hodin\u00e1ch zakazov\u00e1n\u00ed si s\u00e1m sob\u011b, pod\u00edvat se Tomov\u00fdm sm\u011brem, u\u017e to nevydr\u017e\u00edm a kr\u00e1tce hlavu pooto\u010d\u00edm. A ani\u017e bych to o\u010dek\u00e1val, z\u00edsk\u00e1m odpov\u011b\u010f na to, pro\u010d si myslet, \u017ee je n\u011bco jinak. T\u00edm podn\u011btem by ani nebyl fakt, \u017ee Tom s lehce p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b pozvedne hlavu a st\u0159etne se s m\u00fdm pohledem, ale sp\u00ed\u0161e to, \u017ee tak setrv\u00e1, ani\u017e by kamkoliv uhnul po dobu snad stovek sekund. C\u00edt\u00edm v sob\u011b n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, dokonce cosi ve mn\u011b k\u0159i\u010d\u00ed, a\u0165 sv\u016fj pohled st\u00e1hnu, ale nemohu si pomoci. Jako by jeho pohled zp\u016fsoboval, \u017ee se moje t\u011blo raduje. Vnit\u0159n\u011b raduje, \u017ee je tu n\u011bco jinak. A nejen se mnou.
Jenom\u017ee intuice mi ned\u00e1, a pohledem uhnu trochu nalevo od n\u011bho, kde mne \u010dek\u00e1 st\u0159etnut\u00ed dal\u0161\u00ed. Studen\u00e9 st\u0159etnut\u00ed. Andreas zaznamenal, \u017ee jsem oto\u010den jejich sm\u011brem. Jeho laserov\u00fd pohled se do mne zabod\u00e1v\u00e1 a nehodl\u00e1 mne \u0161et\u0159it. Rad\u011bji tedy rezignuji jako prvn\u00ed a oto\u010d\u00edm hlavu zp\u011bt. Bo\u017ee, m\u00e1m dal\u0161\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed. Nejen bez matematiky by byl sv\u011bt lep\u0161\u00ed, te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee by byl lep\u0161\u00ed i bez Andrease!<\/div>\n

\n
„Pane Tr\u00fcmpere!“ Usly\u0161\u00edm jakoby z obrovsk\u00e9 d\u00e1lky. Nev\u00edm odkud, ale n\u011bkde tady…
„Pane Tr\u00fcmpere! Bille! Vst\u00e1vejte!“
Cuknu sebou a rychle se na \u017eidli narovn\u00e1m. Rozhl\u00e9dnu se rozpa\u010dit\u011b. Sakra! Jak se to stalo? Norm\u00e1ln\u011b jsem usnul! A p\u0159\u00edmo b\u011bhem hodiny. V \u017eivot\u011b se mi to ve \u0161kole nestalo. Zamrk\u00e1m rychle na profesora n\u011bm\u010diny.
„Ano?“
„Prosil bych, abyste p\u0159i m\u00fdch hodin\u00e1ch nespal. T\u011b\u017ek\u00fd v\u00edkend?“ Nato se t\u0159\u00edda rozesm\u011bje a up\u0159e pohled na m\u011b. Profesor je sice v\u0161echny zpra\u017e\u00ed pohledem, ale to neuti\u0161\u00ed jejich tich\u00e9 muml\u00e1n\u00ed.
„Om… omlouv\u00e1m se,“ vydechnu zt\u011b\u017eka a trochu je\u0161t\u011b zasko\u010den\u011b se p\u0159isunu bl\u00ed\u017e k lavici. Zastr\u010d\u00edm pramen vlas\u016f, kter\u00fd mi spad\u00e1 do obli\u010deje za ucho, a rad\u011bji zabodnu pohled do lavice. Absolutn\u011b nev\u00edm, kdy a jak se to stalo. Sakra, mus\u00edm vypadat jako idiot. Pro\u010d zrovna b\u011bhem n\u011bm\u010diny, kdy\u017e… Ne, nebudu se t\u00edm zaob\u00edrat. Stalo se to. Te\u010dka.
„V po\u0159\u00e1dku. Ch\u00e1pu to. Jen a\u0165 se to neopakuje.“
Tup\u011b u\u017e jen p\u0159ik\u00fdvnu a p\u00e1rkr\u00e1t je\u0161t\u011b zamrk\u00e1m s pokusem se probrat \u00fapln\u011b. Sice to moc nepom\u016f\u017ee, ale mus\u00edm b\u00fdt alespo\u0148 \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd v tom udr\u017eet o\u010di otev\u0159en\u00e9. Nic jin\u00e9ho te\u010f nechci. Popadnu tu\u017eku do ruky, abych se n\u011bjak rozpt\u00fdlil, a za\u010dnu si jakoby zapisovat. M\u00edsto toho ale na pap\u00ed\u0159e kon\u010d\u00ed jak\u00e9si nesmysln\u00e9 kresby. Alespo\u0148 n\u011bco.<\/p>\n

„Ahoj zlato,“ p\u0159iv\u00edt\u00e1m Malou d\u00e1mu odpoledne u vchodu \u00fatulku, kdy\u017e mne sama p\u0159ib\u011bhne uv\u00edtat. „M\u011bla ses tady?“ Na to m\u011b ona jaz\u00fd\u010dkem ol\u00edzne a to mi jako odpov\u011b\u010f pln\u011b sta\u010d\u00ed. S \u00fasm\u011bvem si ji stul\u00edm do n\u00e1ru\u010de a vyd\u00e1m se hledat Helgu.
„Dobr\u00e9 odpoledne,“ najdu ji a\u017e v \u00fapln\u00e9m rohu pozemku.
Oto\u010d\u00ed se ze sedu a okam\u017eit\u011b se j\u00ed na tv\u00e1\u0159i vytvo\u0159\u00ed \u00fasm\u011bv. „Ahoj Bille, jakpak dnes bylo?“
Mali\u010dko se pousm\u011bju a postav\u00edm Malou d\u00e1mu zas na zem. „No, a\u017e na to, \u017ee jsem nev\u011bdomky usnul ve \u0161kole b\u011bhem hodiny, tak dobr\u00fd.“
„To t\u011b ten v\u00edkend natolik vy\u010derpal?“ s obavou se usm\u011bje.
„Ne, v\u00edkend ne. Jsem n\u011bjak unaven u\u017e celkov\u011b z t\u00e9 \u0161koly. V\u0161ichni se sna\u017e\u00ed dohnat to, co nestihli p\u0159es rok, a tak je to takov\u00fd hektick\u00fd a vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed. A pak najednou bum a bude ticho, a m\u011bs\u00edc tam budeme u\u017e jen sed\u011bt a skute\u010dn\u011b sp\u00e1t, proto\u017ee nebude co d\u011blat.“
„Kdyby sis pot\u0159eboval odpo\u010dinout nebo cokoliv, u\u010dit se a tak, klidn\u011b si \u0159ekni. Jsem za tvou pomoc nesm\u00edrn\u011b r\u00e1da, ale nechci, abys kv\u016fli tomu v\u0161echno pot\u0159ebn\u00e9 zanedb\u00e1val.“
„Ne, to se ned\u011bje, v\u00e1\u017en\u011b. V\u0161echno to zvl\u00e1d\u00e1m. Jen to na mne dopoledne n\u011bjak padlo,“ pokr\u010d\u00edm nevinn\u011b rameny a po chvilce se pust\u00edm do pr\u00e1ce taky.<\/p>\n

Kolem p\u016fl sedm\u00e9 se prot\u00e1hnu a usm\u011bju na Helgu, kter\u00e1 mne sleduje. Upije ze sv\u00e9ho hrnku s k\u00e1vou a \u00fasm\u011bv mi op\u011btuje.
„Ona si t\u011b v\u00e1\u017en\u011b obl\u00edbila,“ nazna\u010d\u00ed k\u00fdvnut\u00edm Malou d\u00e1mu, kter\u00e1 vesele poskakuje kolem mne. Sice se mi plete pod nohy, ale pozorn\u011b se mi da\u0159\u00ed j\u00ed v\u017edy vyhnout.
„A j\u00e1 zas j\u00ed. Je skute\u010dn\u011b rozko\u0161n\u00e1.“
„Jsem za n\u00ed tak r\u00e1da.“
„Byl jsem v\u016fbec r\u00e1d za v\u0161echny, kte\u0159\u00ed se odsud dostali jen za dobu, co jsem tady j\u00e1. Ch\u00e1pu u\u017e v\u00e1\u0161 pocit.“
„Je to kr\u00e1sn\u00fd pocit, a obzvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e se t\u0159eba ti lid\u00e9 vr\u00e1t\u00ed po roce, po p\u016fl, a ty se m\u00e1\u0161 \u0161anci ujistit, \u017ee jsi toho psa dal do skv\u011bl\u00fdch rukou.“ Helga zbyst\u0159\u00ed, kdy\u017e zaslechneme n\u011bjak\u00e9 auto. K\u00fdvne na mne s \u00fasm\u011bvem: „Nenech se ru\u0161it, dojdu tam.“
Nedohl\u00e9dnu sice odsud k vr\u00e1tk\u016fm, ale tajn\u011b douf\u00e1m, \u017ee to bude budouc\u00ed majitel n\u011bjak\u00e9ho pejska. S jakousi intuic\u00ed, \u017ee to bude p\u0159esn\u011b tak, si ji\u017e s \u00fasm\u011bvem zase p\u0159id\u0159epnu a pokra\u010duji v um\u00fdv\u00e1n\u00ed misky.<\/p>\n

„Jist\u011b, to je v po\u0159\u00e1dku,“ zaslechnu bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se p\u0159\u00edjemn\u00fd hlas Helgy.
Mal\u00e1 d\u00e1ma se rozhodne pr\u00e1v\u011b d\u011blat hlouposti, a za\u010dne vyskakovat na k\u00fdbl s vodou. „Bl\u00e1z\u00ednku!“ rozesm\u011bju se a p\u0159it\u00e1hnu ji k sob\u011b. Ona se sv\u00e9 \u0161ance ale nevzd\u00e1.
„Bille, n\u011bkdo by s tebou cht\u011bl mluvit,“ zaslechnu Helgu za sebou, a tak se s \u00fasm\u011bvem oto\u010d\u00edm. Kdy\u017e ale spat\u0159\u00edm osobu p\u0159ed sebou, \u00fasm\u011bv mi zatrne, srdce mi za\u010dne bu\u0161it jako o z\u00e1vod, a m\u00e9 t\u011blo na p\u0159\u00edkaz postavit se na nohy nereaguje zrovna nejrychleji.
„A… ahoj,“ vykokt\u00e1m.
Helga si mne usm\u011bvav\u011b prohl\u00e9dne a p\u0159ik\u00fdvne. „Nech\u00e1m v\u00e1s tu.“
„D\u011bkuju,“ \u0159ekne Tom a zlehka s \u00fasm\u011bvem sm\u011brem k n\u00ed p\u0159ik\u00fdvne.
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ \u0159eknu u\u017e klidn\u011bji, kdy\u017e ten okam\u017eik m\u00e9 t\u011blo vst\u0159eb\u00e1. Pozorn\u011bji si ho prohl\u00e9dnu. M\u00e1 na sob\u011b d\u017e\u00edny, b\u00edl\u00e9 triko a na tom d\u00e1 se \u0159\u00edct ledabyle oble\u010denou b\u00edlo \u010dernou kosti\u010dkovanou ko\u0161ili, s jedn\u00edm ruk\u00e1vem vyhrnut\u00fdm. Lhal bych, kdybych te\u010fka \u0159ekl, \u017ee mu to neslu\u0161\u00ed. Proto\u017ee mu to neslu\u0161\u00ed, on vypad\u00e1 p\u0159\u00edmo kurevsky dob\u0159e!<\/p>\n

„Cht\u011bl jsem s tebou mluvit, vid\u011bt t\u011b. P\u0159i\u0161lo mi blb\u00fd, \u017ee jsem v\u010dera ode\u0161el s… jen tak. Tak jsem t\u011b zkusil naj\u00edt tady.“
Vid\u011bt m\u011b? „Mohl jsi se mnou mluvit ve \u0161kole,“ \u0159eknu, proto\u017ee mi to prvn\u00ed p\u0159ijde na jazyk, a proto\u017ee n\u011bjak nech\u00e1pu, pro\u010d tak neud\u011blal.
„Tam jsi spal,“ pousm\u011bje se.
Sna\u017e\u00edm se chv\u00edli p\u0159em\u00e1hat, ale nakonec se rozesm\u011bju. „Ok, jedna nula pro tebe.“
Tom s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvne. „A ve \u0161kole jsem si je\u0161t\u011b nebyl jist\u00fd sv\u00fdm \u010dasem, nicm\u00e9n\u011b te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee ti m\u016f\u017eu d\u00e1t n\u00e1vrh, aby ses \u0161el se mnou naj\u00edst.“
„Co?“ trochu nech\u00e1pav\u011b se hodl\u00e1m rad\u011bji ujistit znovu.
„Po\u010d\u00edt\u00e1m, \u017ee jsi je\u0161t\u011b nejedl. Tak\u017ee pokud m\u016f\u017ee\u0161, a chce\u0161…?“
„M\u00e1m je\u0161t\u011b n\u011bjakou pr\u00e1ci,“ nam\u00edtnu, ale kdy\u017e si prohl\u00e9dnu jeho v\u00fdraz, najednou jako bych byl ochotn\u00fd pro n\u011bj cokoliv. Ne, Bille, nenech\u00e1\u0161 se sebou jen tak manipulovat! „Ale mohl bych se zkusit uvolnit…“ \u0159eknu nakonec a pl\u00e1nuju si co nejd\u0159\u00edve nafackovat.
Spokojen\u011b se usm\u011bje. „A samoz\u0159ejm\u011b pokud je ona schopn\u00e1 bez tebe chv\u00edli vydr\u017eet,“ pouk\u00e1\u017ee na Malou d\u00e1mu, po kter\u00e9 se okam\u017eit\u011b oto\u010d\u00edm. Vis\u00ed p\u0159edn\u00edmi packami lehce p\u0159es okraj k\u00fdblu a sna\u017e\u00ed se vyhoupnout nahoru zbytek t\u011bla. Se sm\u00edchem nad n\u00ed zavrt\u00edm hlavou a vezmu ji do n\u00e1ru\u010de.
„Ok, zkus\u00edm to. Mus\u00ed\u0161 ale po\u010dkat.“<\/p>\n

S \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvne. Nepozn\u00e1v\u00e1m ho. Je to \u00fapln\u011b n\u011bkdo jin\u00fd. Jeho chladn\u00e1 tv\u00e1\u0159 jako by nikdy neexistovala. Nespou\u0161t\u00ed z tv\u00e1\u0159e sv\u016fj \u00fasm\u011bv, a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu mluv\u00ed se mnou takov\u00fdm t\u00f3nem, pod kter\u00fdm se mi neskute\u010dn\u011b podlamuj\u00ed kolena. Jestlipak nebude probl\u00e9m hlavn\u011b v tom, \u017ee nepozn\u00e1v\u00e1m sebe. Sakra! Pro\u010d si v\u017edycky \u0159\u00edk\u00e1m, jak ho budu ignorovat, jak v\u0161echno bude nav\u017edy pry\u010d, kdy\u017e si ho nebudu v\u0161\u00edmat, v\u0161echno zmiz\u00ed, v\u0161e, co se ud\u00e1lo za dva roky. A on pak p\u0159ijde, ne\u0159ekne ani p\u00edsmeno a j\u00e1 u\u017e mu na v\u0161echno k\u00fdvu. Sakra, takhle to p\u0159ece nejde, mus\u00ed taky za n\u011bco pykat!?
„Helgo?“ nakouknu do dome\u010dku a nasad\u00edm sv\u016fj nejvl\u00eddn\u011bj\u0161\u00ed pohled, kter\u00fd pou\u017e\u00edv\u00e1m v\u017edy, kdy\u017e n\u011bco pot\u0159ebuji.
„Copak? Pot\u0159eboval bys odej\u00edt?“ s v\u0159el\u00fdm \u00fasm\u011bvem se Helga objev\u00ed p\u0159ede mnou.
„No… vlastn\u011b jo. \u0160lo by to? Budu tady klidn\u011b z\u00edtra o dv\u011b hodiny d\u00e9le.“
„Bille, pros\u00edm t\u011b, se\u0161 tady u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 od t\u0159\u00ed. Upaluj, a\u0165 u\u017e t\u011b tu nevid\u00edm. A a\u0165 na tebe kamar\u00e1d ne\u010dek\u00e1,“ popo\u017eene mne mile a koukne na Toma stoj\u00edc\u00edho vzadu st\u00e1le na m\u00edst\u011b.
„Stra\u0161n\u011b d\u011bkuju, oplat\u00edm v\u00e1m to, slibuju.“
„Bude mi sta\u010dit, \u017ee z\u016fstane\u0161 u toho tyk\u00e1n\u00ed,“ zasm\u011bje se a vezme mi z n\u00e1ru\u010d\u00ed Malou d\u00e1mu. „Podr\u017e\u00edm ji, aby se nerozeb\u011bhla za tebou. Je toho schopn\u00e1.“
„Oh jasn\u011b. D\u011bkuji. V\u00e1\u017en\u011b moc.“
„Ale no tak. Pomohl si mi dneska u\u017e dost. A nejen dnes, tak b\u011b\u017e.“
„Dob\u0159e. Tak se uvid\u00edme z\u00edtra.“ Sbal\u00edm si v\u011bci do ta\u0161ky a s m\u00e1vnut\u00edm dome\u010dek opust\u00edm.<\/p>\n

„V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee nebude\u0161 moc,“ \u0159ekne Tom jakoby smutn\u011b, kdy\u017e k n\u011bmu dojdu s ta\u0161kou. Jak to, \u017ee se mu poda\u0159\u00ed mne bez probl\u00e9m\u016f rozesm\u00e1t?
„Poj\u010f, nebo si to rozmysl\u00edm. M\u00e1m jen jednu podm\u00ednku.“
„Cokoliv, hlavn\u011b kdy\u017e p\u0159ijme\u0161 mou nab\u00eddku.“
„Pot\u0159eboval bych se p\u0159evl\u00edknout.“
„Ok, kam to bude?“ zept\u00e1 se, kdy\u017e dojdeme k jeho autu. Prvn\u00ed, co se mi vybav\u00ed, je Gustav, kdy\u017e mi hned prvn\u00ed den, kdy Tom p\u0159ijel p\u0159ed \u0161kolu, ozn\u00e1mil, \u017ee v tomhle se rozhodn\u011b nesvezu. Mus\u00edm se pousm\u00e1t nad tou ironi\u00ed osudu. „Tak co?“ Pob\u00eddne mne znovu, kdy\u017e mi dojde, \u017ee jsem z\u016fstal jen tup\u011b na auto z\u00edrat.
„Patn\u00e1ct minut odsud. St\u00e1le rovn\u011b a na prvn\u00ed k\u0159i\u017eovatce doleva.“<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Nejist\u011b nasaji venku pond\u011bln\u00ed vzduch a pak vejdu do \u0161koly. P\u0159ijel jsem o trochu pozd\u011bji, tak\u017ee v\u011bt\u0161ina lid\u00ed je ji\u017e uvnit\u0159. To mne ale neponouk\u00e1 k tomu, abych p\u0159idal a n\u00e1sledn\u011b dorazil v\u010das alespo\u0148 do t\u0159\u00eddy, ne, \u010d\u00edm v\u00edc se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7191","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7191","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7191"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7191\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7191"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7191"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7191"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}