{"id":7207,"date":"2011-12-27T17:00:00","date_gmt":"2011-12-27T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7188"},"modified":"2011-12-27T17:00:00","modified_gmt":"2011-12-27T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-23","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/27\/zeiten-andern-dich-23\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 23."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a skousnu si lehce spodn\u00ed ret. P\u0159isunu k sob\u011b \u010daj, usad\u00edm se zp\u00e1tky, a za\u010dnu hladit Malou d\u00e1mu, kter\u00e1 si za\u010dne hr\u00e1t s m\u00fdm n\u00e1ramkem.
„V\u0161echno v pohod\u011b?“ zkus\u00edm se pak opatrn\u011b zeptat.
„U\u017e to nikdy nebude v pohod\u011b,“ pokr\u010d\u00ed rameny, ani\u017e by z Mal\u00e9 d\u00e1my spustil pohled. Aha, ok. Tak\u017ee asi nevhodn\u00e1 ot\u00e1zka.
„Jestli m\u00e1\u0161 hlad, klidn\u011b si ber,“ nazna\u010d\u00edm na pe\u010divo a s\u00e1m se kone\u010dn\u011b zakousnu do croissantu.
Zavrt\u00ed ale hlavou a pousm\u011bje se. „M\u016fj \u017ealudek si mysl\u00ed sv\u00e9.“
„M\u016f\u017eu jen dotaz?“
„Hm,“ \u0159ekne jemn\u011b a zvedne pohled ke mn\u011b. Zato j\u00e1 ztrat\u00edm odvahu se mu pod\u00edvat do o\u010d\u00ed, tak\u017ee po chvilce trochu n\u00e1padn\u011bji pohledem uhnu.
„To, \u017ee se ti nechce dom\u016f, se od v\u010dera nezm\u011bnilo, \u017ee?“
„Promi\u0148, j\u00e1 v\u00edm, m\u011bl bych j\u00edt,“ nadechne se odhodl\u00e1n se sbalit.
„Ne ne ne, tak jsem to nemyslel. Jen podle toho rozhovoru mi p\u0159i\u0161lo, \u017ee se dom\u016f zrovna net\u011b\u0161\u00ed\u0161, a mn\u011b p\u0159itom tvoje mamka p\u0159i\u0161la v\u010dera po telefonu hrozn\u011b mil\u00e1. A m\u011bla o tebe starost, m\u011bl bys j\u00ed pochopit.“<\/p>\n

„Ale to nen\u00ed o tom. Ona prvn\u00ed, co ud\u011bl\u00e1, \u017ee se m\u011b zept\u00e1 na auto. J\u00ed v\u016fbec nezaj\u00edm\u00e1, co j\u00e1. Ne, \u017ee bych si za ty roky u\u017e nezvykl, ale alespo\u0148 sl\u016fvko o tom, jestli jsem v pohod\u011b, jestli sem \u017eivej, ne. Podstatn\u00fd tady je, \u017ee to auto bylo drah\u00fd a nem\u011bl bych ho nechat st\u00e1t jen tak na ulici. Mn\u011b je \u00fapln\u011b ukraden\u00fd, kolik st\u00e1lo, cht\u011bli mi ho koupit, tak mi ho koupili. Jejich probl\u00e9m. A\u017e se v n\u011bm zabiju, teprve pak to bude m\u016fj probl\u00e9m. A je\u0161t\u011b mi \u0159ekne, \u017ee Andreas se o m\u011b b\u00e1l a nemohl se mi dovolat, tak\u017ee volal j\u00ed, a j\u00e1 si z toho m\u00e1m sednout na zadek a obvolat cel\u00fd m\u011bsto, \u017ee se nemus\u00ed strachovat, \u017ee moje auto je cel\u00fd. Jenom j\u00e1 nejsem!“ zahod\u00ed telefon na postel a s t\u011b\u017ek\u00fdm v\u00fddechem se zase zad\u00edv\u00e1 z okna. Telefon se odraz\u00ed od m\u011bkk\u00e9 matrace a dopadne na zem. Mal\u00e1 d\u00e1ma sebou cukne a okam\u017eit\u011b chce z m\u00e9ho kl\u00edna na zem, aby dopadl\u00fd p\u0159edm\u011bt prozkoumala. Nedovol\u00edm j\u00ed to. „Sorry, tohle t\u011b nezaj\u00edm\u00e1,“ dod\u00e1 ti\u0161eji po chvilce.
„Omlouv\u00e1m se, jestli jsem nem\u011bl v\u010dera ten telefon zvedat, jen\u017ee jsem myslel…“
„Ty s t\u00edm nem\u00e1\u0161 v\u016fbec nic spole\u010dn\u00fdho, nic jsi neprovedl. Ohledn\u011b tebe nech\u00e1pu jinou v\u011bc, a to, \u017ee jsem te\u010f tady. Po tom v\u0161em,“ stra\u0161n\u011b opatrn\u011b se na mne pod\u00edv\u00e1, a\u017e mi z toho p\u0159ejede mr\u00e1z po z\u00e1dech.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Na chv\u00edli se zaseknu, a pak ze mne vypadne jen: „J\u00e1 taky ne.“
Tom jen p\u0159ik\u00fdvne a op\u011bt se norm\u00e1ln\u011b posad\u00ed, aby si obul boty.
„Ale v\u00edm alespo\u0148 kone\u010dn\u011b celou pravdu.“
„Celou?“ \u0159ekne jen, ani\u017e by vzhl\u00e9dl od bot.
„Nev\u00edm, co v\u0161echno si pamatuje\u0161 z toho, co jsi mi \u0159ekl, ale u\u017e alespo\u0148 v\u00edm, co m\u00e1 Nelly co spole\u010dn\u00e9ho s tebou. Teda, v\u00ed\u0161 jak to mysl\u00edm. Na to jsem cht\u011bl odpov\u011b\u010f, a te\u010f ji m\u00e1m.“
„Jak mysl\u00ed\u0161,“ pokr\u010d\u00ed rameny st\u00e1le jakoby nez\u00fa\u010dastn\u011bn\u011b.
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ znerv\u00f3zn\u00edm.
„Prost\u011b jak mysl\u00ed\u0161. Mo\u017en\u00e1 tu je\u0161t\u011b jsou v\u011bci, kter\u00e9…“ nedo\u0159ekne ale v\u011btu, a m\u00edsto toho zat\u0159epe hlavou, „zapome\u0148 na to,“ sebere telefon ze zem\u011b a postav\u00ed se.
„Ne, nem\u016f\u017ee\u0161 odej\u00edt d\u0159\u00edv, ne\u017e tu v\u011btu dokon\u010d\u00ed\u0161,“ reaguji rychle.
Tom s v\u00fddechem na m\u011b pohl\u00e9dne, ale hned na to pohledem zas uhne. „D\u00edky za v\u0161echno, ale u\u017e mus\u00edm j\u00edt,“ vstane a vyd\u00e1 se ke dve\u0159\u00edm.
S jakousi nechut\u00ed odlo\u017e\u00edm croissant, kter\u00fd obvykle zbo\u017e\u0148uji, a s nech\u00e1pav\u00fdm v\u00fdrazem se za n\u00edm rychle oto\u010d\u00edm. „Tome, u\u017e nechci zas dal\u0161\u00ed t\u00e1p\u00e1n\u00ed v ni\u010dem,“ p\u0159ipraven, \u017ee ho zastav\u00edm, postav\u00edm do\u017eaduj\u00edc\u00ed se Malou d\u00e1mu na zem. „Pros\u00edm.“<\/p>\n

Tom se ale p\u0159ed dve\u0159mi zastav\u00ed s\u00e1m a s v\u00fddechem lehce hlavu zaklon\u00ed. Najednou v\u00edm, \u017ee nejsem schopen se hnout z m\u00edsta, tak\u017ee by se mi ho stejn\u011b asi nepoda\u0159ilo zastavit. Av\u0161ak kdy\u017e se ke mn\u011b oto\u010d\u00ed zp\u00e1tky, m\u00e1m pocit, jako bych z toho o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed snad nadsko\u010dil. B\u011bhem milisekundy, kterou nem\u00e1m \u0161anci zaznamenat, mne vyt\u00e1hne na nohy a za t\u00fdl si mne p\u0159it\u00e1hne k sob\u011b. Jeho rty se tvrd\u011b setkaj\u00ed s t\u011bmi m\u00fdmi, a j\u00e1 jako bych se n\u00e1hle nohama nedot\u00fdkal zem\u011b. Bojuj\u00edc\u00ed and\u011bl s \u010f\u00e1blem v m\u00e9m t\u011ble mne nep\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed, \u017ee bych m\u011bl toto p\u0159eru\u0161it, a proto mu za\u010dnu na polibek odpov\u00eddat se stejnou jemnost\u00ed. Jemnost, jedin\u00e9, co si moment\u00e1ln\u011b uv\u011bdomuji. Jeho p\u0159ekvapiv\u00e1 jemnost, kterou do toho polibku vkl\u00e1d\u00e1. Jakmile po chvilce uc\u00edt\u00edm jeho jazyk, ztrat\u00edm absolutn\u00ed kontrolu i nad realitou, a m\u016fj \u017ealudek ud\u011bl\u00e1 kotrmelec. Pocit toho, \u017ee jsem celou tou situac\u00ed naprosto strnul\u00fd, naru\u0161\u00ed a\u017e okam\u017eik, kdy se p\u0159istihnu, jak opatrn\u011b a jemn\u011b jeho jazyk ope\u010dov\u00e1v\u00e1m.
Se st\u00e1le stejnou jemnost\u00ed se i pomali\u010dku odt\u00e1hne ve chv\u00edli, kdy u\u017e m\u00e1m pocit, \u017ee skute\u010dn\u011b nutn\u011b pot\u0159ebuji kysl\u00edk. Hledaj\u00edc nov\u00fd dech nech\u00e1m o\u010di je\u0161t\u011b chv\u00edli zav\u0159en\u00e9. A jako by do mne vjela elekt\u0159ina, kdy\u017e mne jeho prsty jemn\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Le\u010d zdr\u017eenliv\u011b, pohl\u00e9dnu mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Jsou v\u011bci, kter\u00e9 nev\u00ed\u0161,“ jeho pohled vydr\u017e\u00ed jen chv\u00edli na \u00farovni toho m\u00e9ho, „a mo\u017en\u00e1 ani v\u011bd\u011bt nechce\u0161.“
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee nem\u00e1m pr\u00e1vo m\u00edt vysv\u011btleno tv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed?“
„Asi jo,“ \u0159ekne po chvilce v\u00e1h\u00e1n\u00ed. Celou tu dobu mne nepou\u0161t\u00ed, a j\u00e1 bych si pomalu na jeho dotek zvykl, kdyby… „Jen\u017ee nelhal jsem. V\u00e1\u017en\u011b mus\u00edm j\u00edt, jestli nechci m\u00edt pr\u016fser je\u0161t\u011b jinde. Tak\u017ee… uvid\u00edme se z\u00edtra.“
Jen\u017ee z\u00edtra to nebude takov\u00e9 jako dnes! „Ok,“ p\u0159ik\u00fdvnu nakonec, proto\u017ee mi pr\u00e1v\u011b do\u0161la slova.
Dve\u0159e se za n\u00edm zav\u0159ou dnes podruh\u00e9, a j\u00e1 m\u00e1m n\u00e1hle pocit, jako bych spadl z n\u011bjak\u00e9 v\u00fd\u0161ky zp\u011bt na zem. S tvrd\u00fdm dopadem. Tak rychl\u00fd p\u0159echod je do reality. Poc\u00edt\u00edm tla\u010d\u00edc\u00ed se slzy, a ani\u017e bych to dok\u00e1zal n\u011bjak ovl\u00e1dnout, v pl\u00e1\u010di se sesunu na zem, p\u0159it\u00e1hnu si nohy k sob\u011b a nech\u00e1m se j\u00edm pohltit naplno. Mal\u00e1 d\u00e1ma starostliv\u011b za\u010dne pob\u00edhat okolo m\u011b.<\/p>\n

Nev\u00edm, zda bych dok\u00e1zal p\u0159esn\u011b popsat to, co pr\u00e1v\u011b c\u00edt\u00edm, ale s p\u0159esnost\u00ed v\u00edm, \u017ee slovy u\u017e v\u016fbec nejde popsat to, co pl\u00e1\u010d vyvolalo. Mo\u017en\u00e1 je to n\u011bco jako volnost, sv\u011btlo… touha? Nebo alespo\u0148 n\u011bco, co to vzd\u00e1len\u011b p\u0159ipom\u00edn\u00e1. Je ve mn\u011b vodop\u00e1d ot\u00e1zek a odpov\u011bd\u00ed, vodop\u00e1d z my\u0161lenek protkan\u00fdch realitou, a uprost\u0159ed toho vodop\u00e1du stoj\u00ed Tom a \u017eongluje s t\u00edm v\u0161\u00edm jako s bal\u00f3nky. Jako s bal\u00f3nky, kter\u00e9 nemaj\u00ed ani start ani c\u00edl, jen se v\u017edycky objev\u00ed projdou rukama Toma a zase zmiz\u00ed na p\u00e1r okam\u017eik\u016f. Mo\u017en\u00e1 jedn\u00edm t\u00edm bal\u00f3nkem jsem j\u00e1. Existuju, \u010das od \u010dasu se mu dostanu do rukou, vylet\u00edm do vzduchu, a pak dopadnu na zem nezachycen. Jako nepoveden\u00fd trik v \u017eonglov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Odpoledne, kdy\u017e p\u0159ijde Helga, nem\u00e1m u\u017e odvahu d\u00e1t cokoliv najevo, tak\u017ee se v\u011bnuji pr\u00e1ci, abych zahnal ve\u0161ker\u00e9 my\u0161lenky.
„To jsi vymyslel moc dob\u0159e, \u017ee si to p\u0159em\u00edstil \u0161ikovn\u011b bl\u00ed\u017e ke klec\u00edm,“ pochv\u00e1l\u00ed mne Helga za m\u016fj n\u00e1pad uleh\u010dit j\u00ed pr\u00e1ci.
Oto\u010d\u00edm k n\u00ed hlavu a usm\u011bju se. „Jsem r\u00e1d, \u017ee se ti to l\u00edb\u00ed. Nem\u011bl jsem jen v\u010dera ve\u010der co d\u011blat.“
„Byl jsi tady ve\u010der?“
„Jo no, Mal\u00e1 d\u00e1ma \u0161kemrala,“ pokr\u010d\u00edm rameny s \u00fasm\u011bvem.
„Aha, to se mi st\u00e1v\u00e1 \u010dasto,“ p\u0159itak\u00e1 mi a p\u0159ilo\u017e\u00ed pomocnou ruku, kdy\u017e se pr\u00e1v\u011b sna\u017e\u00edm odt\u00e1hnout p\u0159\u00edbytek Sally, abych j\u00ed to tam uklidil.<\/p>\n

Ve\u010der se s Helgou a Malou d\u00e1mou rozlou\u010d\u00edm a p\u0159id\u00e1m do kroku, abych byl u babi\u010dky co nejd\u0159\u00edve a Gordon na mne nemusel dlouho \u010dekat. A o patn\u00e1ct minut pozd\u011bji u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 vesele vejdu do zahrady u babi\u010dky. Spat\u0159\u00edm Nelly hraj\u00edc\u00ed si s Argou. Ta sice zbyst\u0159\u00ed p\u0159i m\u00e9m p\u0159\u00edchodu, ale Nelly je natolik pono\u0159en\u00e1 do vy\u010des\u00e1v\u00e1n\u00ed jej\u00ed srsti, \u017ee mne nepost\u0159ehne. Proto k n\u00ed potichu zezadu dojdu a dlan\u011bmi j\u00ed zakryji o\u010di.
„Tat\u00ed?“ \u0159ekne zvesela. Nesouhlasn\u011b zamuml\u00e1m a nech\u00e1m j\u00ed h\u00e1dat d\u00e1l. „Tak d\u011bda?“
„Ach, tak dlouho jsem byl pry\u010d, \u017ee m\u011b u\u017e ani nepozn\u00e1\u0161?“ pronesu naoko smutn\u011b.
„Bille!“ Nelly vyp\u00edskne a rychle se mi ruce sna\u017e\u00ed odhodit, aby se ke mn\u011b mohla oto\u010dit \u010delem. „Ta\u0165ka \u0159\u00edkal, \u017ee si mysl\u00ed, \u017ee u\u017e nep\u0159ijde\u0161.“
„On mne doma nechce?“
„Ale neee,“ zavrt\u00ed hlavi\u010dkou, chytne mne za ruku a t\u00e1hne dovnit\u0159.
V\u0161echny s \u00fasm\u011bvem pozdrav\u00edm a pust\u00edm se do rychl\u00e9ho balen\u00ed v\u011bc\u00ed. Skute\u010dn\u011b jsem se zdr\u017eel, a proto chci alespo\u0148 n\u011bco dohnat.<\/p>\n

„Tak jak\u00fd byl v\u00edkend?“ vezme mi Gordon ta\u0161ku, kdy\u017e vych\u00e1z\u00edme od babi\u010dky.
P\u0159idr\u017e\u00edm mu dve\u0159e a s \u00fasm\u011bvem pokr\u010d\u00edm rameny. „Mo\u017en\u00e1 pl\u00e1nuju j\u00edt na z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fd ve\u010d\u00edrek \u0161koly.“
„Co se stalo?“
„Mhm, \u0159\u00edkal jsem si, \u017ee kdy\u017e u\u017e tam nikdy nevlezu, \u017ee bych je mohl na rozlou\u010denou vyd\u011bsit m\u00fdm p\u0159\u00edchodem.“
Dob\u0159e, vlastn\u011b to pravda nen\u00ed, \u017ee jsem se touhle my\u0161lenkou zaob\u00edral, ale najednou p\u0159i\u0161la n\u011bjak sama. A abych pravdu \u0159ekl, nezn\u00ed to jako \u0161patn\u00fd n\u00e1pad. Jako zakon\u010den\u00ed by to nebylo v\u016fbec \u0161patn\u00e9. Jedna polovina lid\u00ed bude v \u0161oku prvn\u00edch p\u011bt sekund, pak okam\u017eit\u011b na m\u016fj p\u0159\u00edchod zapomene. A ta druh\u00e1 polovina si mne nev\u0161imne v\u016fbec. Tak\u017ee by pro\u0161lo se tam nen\u00e1padn\u011b uk\u00e1zat, okouknout to tam, co\u017e mne l\u00e1k\u00e1 u\u017e d\u00e1vno, a zase se ti\u0161e vypa\u0159it. Loni Mark cht\u011bl, abych \u0161el, ale j\u00e1 \u0159ekl ne z d\u016fvodu, \u017ee jsem den p\u0159edt\u00edm sly\u0161el p\u0159\u00edpravy gangu na akci o p\u016flnoci. Nebylo to nic slu\u0161n\u00e9ho, t\u00e9m\u011b\u0159 neleg\u00e1ln\u00edho, \u0159ekl bych, a u\u017e v\u016fbec ne pro mne. Douf\u00e1m, \u017ee tentokr\u00e1t budu Marka moct prosit j\u00e1. Loni mi ale p\u0159\u00edtomnost gangu nah\u00e1n\u011bla strach, letos tomu je trochu jinak, ba co v\u00edc, mo\u017en\u00e1 to je posledn\u00ed \u0161ance vid\u011bt nepostradateln\u00e9ho Toma p\u0159i n\u011bjak\u00e9 akci. Kdo v\u00ed.
Gordon se pousm\u011bje. „A\u017e p\u0159ijde jednou den, kdy se v tob\u011b vyzn\u00e1m, vyv\u011bs\u00edm vlajku. Merkelov\u00e1 by to m\u011bla schv\u00e1lit pak jako st\u00e1tn\u00ed sv\u00e1tek, proto\u017ee co t\u011b to zas napadlo?“
„Bille, ty tam p\u016fjde\u0161 za n\u011bjakou stra\u0161idelnou masku?“ zept\u00e1 se Nelly a otev\u0159e si dve\u0159e u auta.<\/div>\n

Za\u010dnu se ob\u011bma sm\u00e1t a ml\u010dky si nastoup\u00edm.<\/div>\n
\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a skousnu si lehce spodn\u00ed ret. P\u0159isunu k sob\u011b \u010daj, usad\u00edm se zp\u00e1tky, a za\u010dnu hladit Malou d\u00e1mu, kter\u00e1 si za\u010dne hr\u00e1t s m\u00fdm n\u00e1ramkem.„V\u0161echno v pohod\u011b?“ zkus\u00edm se pak opatrn\u011b zeptat.„U\u017e to nikdy nebude v<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7207","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7207","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7207"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7207\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7207"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7207"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7207"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}