{"id":7212,"date":"2011-12-26T17:00:00","date_gmt":"2011-12-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7193"},"modified":"2011-12-26T17:00:00","modified_gmt":"2011-12-26T16:00:00","slug":"who-am-i-73","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/26\/who-am-i-73\/","title":{"rendered":"Who am I? 73."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

Dnes bylo 31. prosince. Den, kdy o p\u016flnoci kon\u010dil rok. Byl to piln\u00fd rok a j\u00e1 jsem \u010d\u00e1st z n\u011bj str\u00e1vil s t\u00edm nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem, kter\u00e9ho zn\u00e1m. Jsem vd\u011b\u010dn\u00fd za ka\u017ed\u00fd okam\u017eik s n\u00edm a budu na tento rok vzpom\u00ednat jako p\u011bkn\u00fd, i kdy\u017e hezky nekon\u010d\u00ed. Bill byl v hotelu, alespo\u0148 podle m\u00fdch informac\u00ed. Skoro denn\u011b jsem b\u011bhal po m\u011bst\u011b a po \u00fa\u0159adech, abych zajistil jeho byt. Pap\u00edry u\u017e jsem m\u011bl, ale skoro nikdo p\u0159es sv\u00e1tky nebyl ochotn\u00fd mi je podepsat, proto\u017ee m\u011bli t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161ichni dovolenou. Alespo\u0148 ti, kter\u00e9 jsem j\u00e1 pot\u0159eboval. I p\u0159esto se na m\u011b v posledn\u00ed den v roce usm\u00e1lo \u0161t\u011bst\u00ed a j\u00e1 sehnal n\u011bkoho z realitky.<\/p>\n

„Moc v\u00e1m d\u011bkuju, \u017ee jste si na m\u011b ud\u011blala \u010das i takhle o sv\u00e1tc\u00edch. B\u00e1l jsem se, \u017ee u\u017e do konce roku ten byt nebudu m\u00edt,“ pousm\u011bju se na mladou pracovnici, kter\u00e1 mi p\u0159inesla pap\u00edry i kl\u00ed\u010d od Billova bytu a\u017e dom\u016f, i kdy\u017e u\u017e bylo 6 ve\u010der. Byt u\u017e jsem m\u011bl uklizen\u00fd a n\u00e1bytek dokoupen\u00fd. Vypadalo to tu opravdu p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Nejsp\u00ed\u0161 mi tehdy v\u00e1\u017en\u011b p\u0159esko\u010dilo.<\/div>\n

„Ale, o nic nejde, pane Kaulitzi. Je to moje pr\u00e1ce,“ v\u011bnuje mi \u00fasm\u011bv pln\u00fd ochoty a pod\u00e1 mi ruku k pot\u0159esen\u00ed. „Bylo mi ct\u00ed s v\u00e1mi uzav\u0159\u00edt smlouvu.“<\/div>\n
„To mn\u011b taky. Pen\u00edze budou do dvou dn\u016f p\u0159evedeny, jak jsem sl\u00edbil a podepsal. Je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuju,“ stisknu j\u00ed lehce ruku a doprovod\u00edm ji ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„M\u011bjte se hezky a p\u0159eji v\u00e1m \u0161\u0165astn\u00fd Nov\u00fd rok,“ pop\u0159eje mi.<\/div>\n
„D\u011bkuju. I j\u00e1 v\u00e1m. Nashle,“ oplat\u00edm j\u00ed a zav\u0159u dve\u0159e.<\/p>\n

Vydechnu a vr\u00e1t\u00edm se do ob\u00fdv\u00e1ku pro smlouvu. Tak\u017ee Bill\u016fv byt je te\u010f m\u016fj. Neboli jsem ho sp\u00ed\u0161 j\u00e1 koupil pro n\u011bj, aby u\u017e nemusel b\u00fdt v hotelu. Nejsp\u00ed\u0161 se na m\u011b bude zlobit, \u017ee jsem za n\u011bj op\u011bt utratil tolika pen\u011bz, ale jenom kv\u016fli mn\u011b ho prodal. P\u0159emluvil jsem ho, aby byt prodal, kdy\u017e se ke mn\u011b st\u011bhoval. V\u011b\u0159il jsem, \u017ee u\u017e se ode m\u011b nikdy nebude muset odst\u011bhovat. On tak ud\u011blal. Te\u010f, kdy\u017e jsem ale j\u00e1 v\u0161echno pokazil, je tak\u00e9 na mn\u011b, abych mu obstaral nov\u00e9 bydlen\u00ed. \u0160el jsem i s pap\u00edry do lo\u017enice, usedl jsem k laptopu a najel na sv\u00e9 konto. Odeslal jsem uvedenou \u010d\u00e1stku na uveden\u00e9 konto na pap\u00ed\u0159e, a kdy\u017e mi p\u0159i\u0161lo potvrzen\u00ed o zaplacen\u00ed, zav\u0159el jsem to. Te\u010f u\u017e je definitivn\u011b m\u016fj. Mus\u00edm zavolat Billovi, \u017ee se m\u016f\u017ee nast\u011bhovat. Chv\u00edli jsem p\u0159et\u00e1\u010del mezi prsty iPhone a nev\u011bd\u011bl jsem, zda mu zavolat, a\u017e jsem se nakonec p\u0159inutil zelen\u00e9 tla\u010d\u00edtko zm\u00e1\u010dknout. B\u00e1l jsem se rozhovoru s n\u00edm. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak se chovat a co \u0159\u00edkat.<\/div>\n

P\u00e1rkr\u00e1t se ozvalo zazvon\u011bn\u00ed, a\u017e to Bill zvedl.<\/div>\n
\n
„Ano?“ vydechnul potichu.<\/div>\n
„Um\u2026 Ahoj, Bille,“ pozdrav\u00edm ho nejist\u011b.<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0161eptl nerv\u00f3zn\u011b. „Eh, d\u011bje se n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, ne, neboj\u2026 J\u00e1\u2026“ polknu a zav\u0159u o\u010di. No tak, Tome, nebu\u010f tak nerv\u00f3zn\u00ed.<\/em> „Jak se m\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„No, d\u011bkuju,“ vydechne. „Ujde to. A jak se m\u00e1\u0161 ty?“ M\u00e1 se uch\u00e1zej\u00edcn\u011b\u2026 I beze m\u011b. Ach jo\u2026 Hlavn\u011b, \u017ee se m\u00e1 fajn. O m\u011b nejde.<\/div>\n
„M\u00e1m se\u2026“ Nebudu mu bulit do telefonu, na to nen\u00ed zv\u011bdav\u00fd.<\/em> „No\u2026 \u0158\u00edkal jsem si, jestli by sis na m\u011b nena\u0161el chvilku \u010dasu. Pot\u0159eboval bych s tebou mluvit a n\u011bco ti d\u00e1t.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, jen nestalo se nic?“ uji\u0161\u0165uje se vystra\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Ne, ne, nic. V\u00e1\u017en\u011b nic. Neboj se,“ vyhrknu hned. Pak se uklidn\u00edm. „Kdy teda m\u016f\u017eu p\u0159ijet nebo\u2026 se chce\u0161 n\u011bkde sej\u00edt? Nech\u00e1m to na tob\u011b.“<\/div>\n
„\u0158ekni si, kde bychom se mohli sej\u00edt, j\u00e1 p\u0159ijdu,“ broukne potichu.<\/div>\n
„Ne, to je na tob\u011b. Bude to jen chvilka, opravdu. Nebudu t\u011b zdr\u017eovat dlouho,“ vydechnu. Tolik mi chyb\u00ed\u2026<\/em><\/div>\n
„Ale j\u00e1 t\u011b r\u00e1d uvid\u00edm. Nikdy m\u011b nezdr\u017euje\u0161. Stejn\u011b jsem tu s\u00e1m a kouk\u00e1m do stropu,“ \u0161eptne smutn\u011b.<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 u\u017e te\u010f taky,“ povzdechnu. Krom\u011b t\u00e9hle \u017eensk\u00e9 tu jsem cel\u00e9 dny s\u00e1m. V\u011bt\u0161inou se u\u017e\u00edr\u00e1m vlastn\u00edmi my\u0161lenkami, nebo l\u00edt\u00e1m po m\u011bst\u011b a sh\u00e1n\u00edm pap\u00edry a potvrzen\u00ed od Billova bytu.<\/p>\n

„Mmm, tak se sejdeme, ano?“ Musel se pousm\u00e1t. Rozezn\u00e1m ka\u017ed\u00fd t\u00f3n jeho hlasu a dok\u00e1\u017eu si p\u0159esn\u011b vybavit jeho v\u00fdraz p\u0159i tom t\u00f3nu. Nem\u016f\u017eu bez n\u011bj \u017e\u00edt. Je to tak\u2026 t\u011b\u017ek\u00e9. Ach jo\u2026<\/div>\n

„Kdy a kde?“ zept\u00e1m se nad\u011bjn\u011b.<\/div>\n
„Tak v centru u Toxicu, hm?“<\/div>\n
„U Toxicu?“ zamysl\u00edm se. Ah, to je ten bar. U\u017e v\u00edm, kde je.<\/em> „Jo, jo, dob\u0159e. V kolik?“<\/div>\n
„To nech\u00e1m na tob\u011b,“ broukne vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
„Mn\u011b to je v\u00e1\u017en\u011b jedno. Nem\u00e1m u\u017e nic na dne\u0161ek v pl\u00e1nu. Nem\u00e1m za k\u00fdm posp\u00edchat. M\u016f\u017eu jet autem nebo j\u00edt p\u011b\u0161ky. Jak chce\u0161\u2026 Opravdu mi na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed,“ pov\u00edm mu pravdu.<\/div>\n
„Jak se sem dostav\u00ed\u0161, nech\u00e1m na tob\u011b. Tak v osm, okay?“ U\u017e jenom ten hlas\u2026 Bo\u017ee m\u016fj\u2026 Nedok\u00e1\u017eu se s n\u00edm sej\u00edt a chovat se jako ciz\u00ed. Neobejmout ho, nedotknout se ho, nepol\u00edbit\u2026<\/div>\n
„Dob\u0159e. Tak zat\u00edm,“ povzdechnu.<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00edm se, Tomi,“ \u0159ekne. V o\u010d\u00edch m\u011b za\u010dnou \u0161t\u00edpat slzy. Zav\u011bs\u00edm a odhod\u00edm iPhone na stolek. Oto\u010d\u00edm se s k\u0159eslem, op\u0159u se do n\u011bj a p\u0159ikryji si o\u010di dlan\u00ed. Pro\u010d jsem to v\u016fbec ud\u011blal\u2026 Te\u010f mohl b\u00fdt se mnou a mohli jsme v klidu u televize odpo\u010d\u00edvat nebo se l\u00edbat. Mohli jsme si ud\u011blat hezk\u00fd ve\u010der. M\u00edsto toho budeme \u0161a\u0161kovat n\u011bkde venku a Bill na m\u011b bude k\u0159i\u010det, kolik jsem zase utratil za jeho byt.<\/p>\n

<\/em> \u0160el jsem m\u011bstem a nesta\u010dil jsem z\u00edrat, kolik lid\u00ed bylo na ulic\u00edch. Na Nov\u00fd rok jsem obvykle byl doma, tak\u017ee jsem si neuv\u011bdomoval, kolik lid\u00ed slav\u00ed Nov\u00fd rok venku. Byl jsem u\u017e skoro na m\u00edst\u011b, a\u010dkoli mi zb\u00fdvalo je\u0161t\u011b \u010dtvrt hodin. Rad\u011bji chod\u00edm v\u010das ne\u017e pozd\u011b. Hlavn\u011b, co se Billa t\u00fd\u010de. Kdy\u017e jsem do\u0161el k Toxicu, Bill tam je\u0161t\u011b nebyl. Upravil jsem si trochu \u0161\u00e1lu, op\u0159el jsem se o ze\u010f a d\u00edval jsem se na lidi kolem.<\/div>\n

P\u0159i tom \u010dek\u00e1n\u00ed jsem si musel zap\u00e1lit, proto\u017ee jsem byl z na\u0161eho setk\u00e1n\u00ed nerv\u00f3zn\u00ed. Sna\u017eil jsem se p\u0159estat kou\u0159it i chlastat. Nep\u0159in\u00e1\u0161elo mi to nic dobr\u00e9ho. Postupn\u011b jsem ub\u00edral i d\u00e1vky pr\u00e1\u0161k\u016f, ale s t\u011bmi to bylo hor\u0161\u00ed. Byl jsem na nich zkr\u00e1tka z\u00e1visl\u00fd. Ale dr\u017eel jsem se, nebylo to tak stra\u0161n\u00fd.<\/div>\n
Pot\u00e1hnu kou\u0159 s cigarety, vdechnu ho do plic a spokojen\u011b zaklon\u00edm hlavu. Nem\u011bl jsem cigaretu cel\u00fd den. N\u00e1hl\u00e1 d\u00e1vka nikotinu je t\u00e9m\u011b\u0159 opojn\u00e1. Odend\u00e1m ty\u010dinku od \u00fast a vyfouknu kou\u0159 stranou. Odklepnu z cigarety a pot\u00e1hnu znovu. Bla\u017een\u011b p\u0159iv\u0159u o\u010di.<\/p>\n

„Zase Marlboro?“ ozve se vedle m\u011b najednou. Zpozorn\u00edm a oto\u010d\u00edm hlavu za hlasem. Vyfouknu kou\u0159 a pousm\u011bju se.<\/div>\n

„Ahoj, jsem r\u00e1d, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el,“ p\u0159izn\u00e1m. Odp\u00edchnu se od zdi a t\u00edpnu cigaretu o ze\u010f, na\u010de\u017e hod\u00edm vajgl do tr\u00e1vy. Za\u010dnu si ho pozorn\u011b prohl\u00ed\u017eet. Hned m\u011b zaujme zm\u011bna. Vlasy m\u00e1 o n\u011bco krat\u0161\u00ed, a\u010dkoli m\u00e1 st\u00e1le sv\u016fj mohawk. V ofin\u011b m\u011bl ale sv\u011btl\u00fd prou\u017eek. Vzpom\u00edn\u00e1m si, jak \u0159\u00edkal, \u017ee kdy\u017e skon\u010dil s Alexem, pot\u0159eboval zm\u011bnu. Tohle je\u2026 zm\u011bna. „Slu\u0161\u00ed ti to,“ brouknu jen. M\u00e1m chu\u0165 se pod\u00edvat jinam, ale neuk\u00e1\u017eu mu sv\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed. U\u017e ho bylo dost.<\/div>\n
„Ahoj,“ oplat\u00ed mi pozdrav a stoupne si naproti mn\u011b. „No, d\u011bkuju, i tob\u011b.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm hlavn\u011b ten\u2026 prou\u017eek. Je to\u2026 p\u011bkn\u00fd,“ vynut\u00edm ze sebe \u00fasm\u011bv. Koukne se sm\u011brem nahoru na svoje vlasy.<\/div>\n
„No, sp\u00ed\u0161 jen malej experiment, ale d\u011bkuju,“ broukne a nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pne. Jen experiment\u2026 Zji\u0161\u0165uje, jak bude vypadat, a\u017e ud\u011bl\u00e1 dal\u0161\u00ed dokonalou zm\u011bnu a vyd\u00e1 se do dal\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti sv\u00e9ho \u017eivota? „Jak se m\u00e1\u0161, Tomi?“ Miluju, jak vyslovuje ‚Tomi‘.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e1 sl\u00e1va to nen\u00ed, ale ujde to. Dr\u017e\u00edm se. Jen bez t\u011bch pr\u00e1\u0161k\u016f to je docela t\u011b\u017ek\u00fd,“ pousm\u011bju se a k\u00fdvnu.<\/div>\n
„Je dob\u0159e, \u017ee jsi s nima p\u0159estal. Dej tomu \u010das a bude to lep\u0161\u00ed, uvid\u00ed\u0161,“ po\u0161ept\u00e1 mi vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jsem nep\u0159estal, ale sna\u017e\u00edm se. Ale p\u0159estat s kou\u0159en\u00edm nen\u00ed tak t\u011b\u017ek\u00fd\u2026 Jo, j\u00e1 v\u00edm, te\u010f jsem kou\u0159il, ale v\u00e1\u017en\u011b byla moje prvn\u00ed za den. Byl jsem nerv\u00f3zn\u00ed,“ zasm\u011bju se trochu a pod\u00edv\u00e1m se na ten vajgl. Je mi ho trochu l\u00edto.<\/em><\/div>\n
„M\u011bn\u00ed\u0161 se, co to?“ vydechne a zad\u00edv\u00e1 se mi pak do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„\u2026ty se taky m\u011bn\u00ed\u0161,“ \u0159eknu jen ti\u0161e a uhnu pohledem.<\/p>\n

„V \u010dem jsem se viditeln\u011b zm\u011bnil?“ Beze slov se pod\u00edv\u00e1m na ten jeho mel\u00edr.<\/div>\n

„To nen\u00ed a\u017e tak velk\u00e1 zm\u011bna,“ broukne. „No, s t\u00edm kou\u0159en\u00edm a t\u011bmi pr\u00e1\u0161ky je to ale jedin\u011b dob\u0159e. M\u011bl bych si z tebe vz\u00edt p\u0159\u00edklad.“<\/div>\n
„\u2026a alkoholem,“ dod\u00e1m v\u00fdrazn\u011b. Ten mi d\u011bl\u00e1 odjak\u017eiva nejv\u011bt\u0161\u00ed probl\u00e9m.<\/div>\n
„Je to dob\u0159e, d\u011bkuju ti za to,“ po\u0161ept\u00e1. Zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed a povzdechnu.<\/div>\n
„Pro\u010d jsem t\u011b sem v\u016fbec vyt\u00e1hl\u2026“ za\u010dnu a vynd\u00e1m pap\u00edry. „Slib mi, \u017ee nebude\u0161 k\u0159i\u010det.“<\/div>\n
„No, co to je?“ svra\u0161t\u00ed obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Je tam m\u016fj podpis, ale je samoz\u0159ejm\u011b tv\u016fj,“ vysv\u011btl\u00edm mu. D\u00e1m mu pap\u00edry od bytu a pot\u00e9 mu pod\u00e1m i kl\u00ed\u010d. Pootev\u0159e rty a vezme si to. V rychlosti si to p\u0159e\u010dte, i kdy\u017e na to sotva vid\u00ed.<\/div>\n
„Ale\u2026 to ne,“ vydechne.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b p\u0159inutil ho prodat, a kdy\u017e te\u010f nejsi u m\u011b, je moj\u00ed povinnost\u00ed ti ten byt obstarat zp\u00e1tky, tak\u017ee si k\u0159i\u010d, jak chce\u0161, ale nechci, abys byl v hotelu. Takhle m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt zase doma,“ povzdechnu. U sebe doma\u2026 Ne u n\u00e1s\u2026<\/em> V jeho obli\u010deje je zn\u00e1t d\u011bkovn\u00fd v\u00fdraz, ale z\u00e1rove\u0148 zklam\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„D\u011bkuju mockr\u00e1t, ale j\u00e1 bych si to p\u0159ece obstaral. Nem\u011bl sis d\u011blat starost. Mus\u00edme se n\u011bjak finan\u010dn\u011b vy\u0159\u00eddit.“<\/div>\n
„O nic nejde,“ \u0161eptnu a sklon\u00edm pohled. P\u0159\u00e1l bych si, aby bydlel u m\u011b, to je samoz\u0159ejm\u00e9. Jenom\u017ee to u\u017e se z\u0159ejm\u011b nikdy nestane. Tak a\u0165 je alespo\u0148 ve sv\u00e9m byt\u011b, a ne v n\u011bjak\u00e9m prost\u00e9m hotelu.<\/div>\n
„Ale ano, jde,“ vydechne. Je o\u010dividn\u011b smutn\u00fd. Chv\u00edli ho pozoruji. Nech\u00e1pu jeho v\u00fdraz.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee\u2026 bude\u0161 r\u00e1d. Pro\u010d jsi smutn\u00fd? Chce\u0161 rad\u011bji jin\u00fd byt? To-to nen\u00ed probl\u00e9m. N\u011bco ti klidn\u011b najdu,“ nab\u00eddnu mu hned. No jo, to d\u00e1v\u00e1 logiku. Tam by mu to v\u0161echno p\u0159ipom\u00ednalo. Logicky chce bydlet n\u011bkde jinde.<\/p>\n

<\/em> „Ne, ne je to v po\u0159\u00e1dku,“ pousm\u011bje se. „Moc ti d\u011bkuju.“ Zn\u00e1m ho u\u017e dost dlouho a pozn\u00e1m, kdy\u017e se usm\u00edv\u00e1 od srdce. Tohle to rozhodn\u011b nebylo.<\/div>\n

„\u2026co se d\u011bje, Bille?“ zept\u00e1m se polohlasem.<\/div>\n
„Nic, nic,“ \u0161eptne a pap\u00edry slo\u017e\u00ed, „chyb\u00ed\u0161 mi,“ vyhrkne pak.<\/div>\n
„Jo\u2026 To ty mn\u011b taky,“ povzdechnu. „A boj\u00edm se, \u017ee to jenom tak nep\u0159estane. V\u011b\u0159, \u017ee bych se nejrad\u0161i odst\u011bhoval. Ka\u017ed\u00fd den jsem v tom byt\u011b s\u00e1m\u2026 Kdy\u017e p\u0159ijdu dom\u016f, \u010dek\u00e1m, \u017ee vyjde\u0161 z koupelny a sko\u010d\u00ed\u0161 na m\u011b jako v\u017edycky, ale pak si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee u\u017e to je\u2026 pry\u010d.“ V o\u010d\u00edch m\u011b za\u010daly \u0161t\u00edpat slzy, tak jsem rychle zamrkal a vynutil ze sebe \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Cht\u011bl bys, abychom byli zase spolu?“ po\u0161ept\u00e1 po chvilce ticha, co sleduje zem. Opravdu nad t\u00edm uva\u017euje, nebo ho to jen zaj\u00edm\u00e1?<\/em><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee ano, Billy,“ odpov\u00edm ti\u0161e. Sna\u017e\u00edm si vyhledat jeho pohled, ale st\u00e1le hled\u00ed do zem\u011b.<\/div>\n
Ud\u011bl\u00e1 krok ke mn\u011b. „Taky bych to cht\u011bl.“ Co\u017ee??? Sly\u0161\u00edm a vid\u00edm dob\u0159e?<\/em><\/div>\n
„Opravdu?“ uji\u0161\u0165uji se, zda jsem dob\u0159e sly\u0161el. Zd\u00e1 se mi to nepravd\u011bpodobn\u00e9.<\/div>\n
„Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b,“ pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed. Bo\u017ee m\u016fj\u2026<\/em> Vydechnu pod jeho pohledem. Uc\u00edt\u00edm, jak mi rychleji bije srdce.<\/div>\n
„A ty bys byl schopn\u00fd mi to n\u011bkdy odpustit? Byl bys schopn\u00fd j\u00edt d\u00e1l i p\u0159esto, ani\u017e by se mezi n\u00e1mi n\u011bco zm\u011bnilo?“ zept\u00e1m se rozechv\u011bn\u011b.<\/div>\n
„Jinak bych ti to ne\u0159\u00edkal,“ p\u0159iv\u0159e o\u010di. „J\u00e1 o tom po\u0159\u00e1d p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. Nen\u00ed to rozhodnut\u00ed z minuty na minutu. Ale p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom v\u0161em, co se stalo. O tom, co jsme si spolu v\u0161echno za\u017eili, o n\u00e1s dvou. A j\u00e1 chci\u2026 j\u00edt d\u00e1l, ruku v ruce s tebou. J\u00e1\u2026 nev\u00edm, jak ty, ale chci, abys to v\u011bd\u011bl. Ale do ni\u010deho t\u011b nenut\u00edm.“<\/div>\n
„Bille,“ vyd\u00e1m ze sebe jen zara\u017een\u011b. Srdce se mi snad na n\u011bkolik sekund \u00fapln\u011b zastavilo. Do o\u010d\u00ed se mi vl\u00e9valy slzy a j\u00e1 u\u017e nem\u011bl s\u00edlu je udr\u017eet. „Ty\u2026 Ty v\u00ed\u0161, \u017ee bych cht\u011bl. Je to to jedin\u00fd, co si p\u0159eju.“<\/p>\n

Opravdu mi chce odpustit a vr\u00e1tit se ke mn\u011b i p\u0159es to, co jsem ud\u011blal? On nen\u00ed \u010dlov\u011bk, nem\u016f\u017ee b\u00fdt. N\u011bkdo tak \u00fa\u017easn\u00fd jako on snad nem\u016f\u017ee existovat. Tohle mus\u00ed b\u00fdt sen, nebo on je and\u011bl, kter\u00e9ho mi seshora seslali p\u0159\u00edmo do n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „B\u00e1l jsem se, \u017ee u\u017e ne,“ p\u0159izn\u00e1 a zhluboka se nadechne. „Kdy\u017e jsem dnes p\u0159i\u0161el na hotel, p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom, co vlastn\u011b dneska budu d\u011blat. Je Silvestr a j\u00e1 budu s\u00e1m. U\u017e v Americe jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, jak budeme tr\u00e1vit Silvestr spolu a Nov\u00fd rok tak\u00e9. A j\u00e1\u2026 J\u00e1 ho nechci tr\u00e1vit s pocitem, \u017ee jsem bez kusu s\u00e1m sebe, bez tebe,“ vydechne.<\/div>\n

„Bille,“ vzlyknu. „P\u0159esta\u0148 s t\u00edm. Nechci tady p\u0159ed lidmi bre\u010det jako mal\u00fd d\u00edt\u011b,“ zasm\u011bju se a set\u0159u si slzy. „Tak stra\u0161n\u011b t\u011b miluju. Ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno pro\u00a8to, abych to u\u017e znovu nepokazil. Budu po\u0159\u00e1d s tebou a u\u017e nikdy neud\u011bl\u00e1m takovou blbost.“ On se mnou opravdu chce b\u00fdt. Nejen te\u010f, na Nov\u00fd rok. Chce se mnou tr\u00e1vit \u010das po cel\u00fd rok. Odpustil mi a chce se ke mn\u011b vr\u00e1tit. Bo\u017ee m\u016fj\u2026 V\u016fbec mi to nedoch\u00e1z\u00ed. Tohle je sen nebo n\u011bjak\u00fd pitom\u00fd vtip\u2026 J\u00e1\u2026 Oh bo\u017ee\u2026 Nem\u016f\u017eu ani p\u0159em\u00fd\u0161let. Jsem \u00fapln\u011b v h\u00e1ji\u2026<\/em><\/div>\n
„P\u0161\u0161t,“ vydechne a d\u00e1 mi prst na rty. „Ne\u0159\u00edkej to, neslibuj. Chyby d\u011bl\u00e1 ka\u017ed\u00fd a n\u011bkdy nejdou ovlivnit. I kdy\u017e je hezk\u00e9 to sly\u0161et, d\u011bkuju,“ usm\u011bje se tro\u0161ku. Potom zv\u00e1\u017en\u00ed. Sjede mi prstem ze rt\u016f do pr\u00e1zdna. „Taky t\u011b miluju.“<\/div>\n
„Nechci o tebe u\u017e nikdy p\u0159ij\u00edt. Jsi moje v\u0161echno, a kdy\u017e se mnou nejsi, m\u00e1m pocit, jako bych ani ne\u017eil. Nem\u00e1m s\u00edlu se sm\u00e1t a ani chu\u0165 d\u00fdchat. Miluju t\u011b v\u00edc, ne\u017e cokoli na sv\u011bt\u011b. D\u00edky tob\u011b jsem to, co jsem, a jsem ti za to vd\u011b\u010dn\u00fd. Neb\u00fdt tebe, u\u017e tady d\u00e1vno nejsem\u2026 Bille, j\u00e1\u2026“ vyd\u00e1v\u00e1m ze sebe. Nejsem schopn\u00fd souvisle p\u0159em\u00fd\u0161let, nato\u017e mluvit. Vezmu jeho tv\u00e1\u0159 jemn\u011b do dlan\u00ed. Vpije sv\u00e9 \u010dokol\u00e1dy do t\u011bch m\u00fdch a ani se nepohne.<\/div>\n
„Ty?“ vydechne potichou\u010dku.<\/p>\n

Po chvilce jeho ruce chytnou ty moje. Jemn\u011b mi po nich p\u0159ejede b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f. M\u00e1m pocit, jako bych v rukou pr\u00e1v\u011b dr\u017eel cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot. Sta\u010dilo by jenom p\u0159im\u00e1\u010dknout a byl by konec. Znamenal pro m\u011b tolik moc, \u017ee jsem to nedok\u00e1zal vyj\u00e1d\u0159it slovy. Neexistovala slova na m\u00e9 city, kter\u00e9 jsem k n\u011bmu choval. Nic nesta\u010dilo na to, abych mu vyj\u00e1d\u0159il svoji l\u00e1sku. \u017d\u00e1dn\u00e9 metafory, \u017e\u00e1dn\u00fd jazyk, \u017e\u00e1dn\u00e9 projevy\u2026 Nic nebylo tak siln\u00e9 a lehce vysti\u017eiteln\u00e9. Nesta\u010dilo by tis\u00edce slov na to, co jsem c\u00edtil, kdy\u017e jsem byl s n\u00edm. Byl jsem si na 100% jist\u00fd, \u017ee on je ten, s k\u00fdm chci str\u00e1vit zbytek sv\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n

„Bille, v\u00edm, \u017ee jsi ten jedin\u00fd, pro koho budu \u017e\u00edt a\u017e po zbytek \u017eivota. Nikdy tu nebude nikdo jin\u00fd. Chci s tebou b\u00fdt u\u017e do smrti. Jsem si t\u00edm jist\u00fd jako ni\u010d\u00edm. Poj\u010fme ud\u011blat dal\u0161\u00ed blbost. J\u00e1-j\u00e1\u2026 Nem\u00e1m tady \u017e\u00e1dn\u00fd prst\u00fdnek ani nic, ale\u2026 Vezmi si m\u011b. Bille, chci se s tebou o\u017eenit. Chci u\u017e b\u00fdt jenom s tebou\u2026 Vezmi si m\u011b, pros\u00edm\u2026“ za\u0161ept\u00e1m nal\u00e9hav\u011b t\u011bsn\u011b u jeho rt\u016f. Po celou tu dobu se mu d\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed. Jeho o\u010di jako by najednou byly sklen\u011bn\u00e9. M\u00e1 v o\u010d\u00edch tolik slzi\u010dek, a\u017e mrkne a ste\u010dou mu po tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/div>\n

„Tome, to\u2026 Bo\u017ee m\u016fj,“ vydechne nahlas a stoupne si ke mn\u011b bl\u00ed\u017e. „To je tak \u0161\u00edlen\u00e9 a \u00fa\u017easn\u00e9. To mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b? Cht\u011bl by sis m\u011b vz\u00edt?“ Znovu je donucen mrknout.<\/div>\n
„Chci si t\u011b vz\u00edt. Chci s tebou b\u00fdt u\u017e nav\u017edycky. Miluju t\u011b,“ \u0159eknu jasn\u011b. \u0158ekni ano, \u0159ekni ano, pros\u00edm.<\/em> Sklop\u00ed na chvilku o\u010di. Bille, pros\u00edm\u2026 To nem\u016f\u017ee\u0161\u2026<\/em><\/div>\n
„Je to moc rychl\u00e9,“ povzdechne. Pak zvedne o\u010di zp\u011bt k m\u00fdm. „Ale ano, vezmu si t\u011b. Chci ti pat\u0159it, chci s tebou b\u00fdt do smrti.“ Bo\u017ee m\u016fj\u2026 Opravdu mi \u0159ekl sv\u00e9 ano.<\/em> Nal\u00e9hav\u011b se p\u0159itisknu k jeho rt\u016fm, a co nejn\u011b\u017en\u011bji ho pol\u00edb\u00edm. Chvilinku to trv\u00e1, ne\u017e mi to oplat\u00ed, ale nakonec se do m\u00fdch rt\u016f vpije tak\u00e9. Je\u0161t\u011b jednou ho pol\u00edb\u00edm a pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, brou\u010dku,“ pohlad\u00edm ho palcem po tv\u00e1\u0159i a znovu ho l\u00edbnu. „D\u011bkuju.“<\/div>\n
„Taky t\u011b miluju,“ vydechne spokojen\u011b a skoro a\u017e stydliv\u011b sklop\u00ed zrak. „To je tak \u0161\u00edlen\u00e9,“ pousm\u011bje se a p\u0159itom mu ste\u010de dal\u0161\u00ed slzi\u010dka. Jemn\u011b mu ji sl\u00edbnu a d\u00e1m mu pusinku na nos\u00e1nek.<\/p>\n

„N\u011bkde je\u0161t\u011b musej\u00ed m\u00edt otev\u0159eno. Poj\u010f si vybrat prst\u00fdnky,“ po\u0161ept\u00e1m s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n

„Tome,“ usm\u011bje se a stiskne mi ruku. „Te\u010f u\u017e asi nikde nebudou. Nav\u00edc, chce\u0161 tohle v\u0161echno v\u00e1\u017en\u011b tak rychle?“ koukne se mi do o\u010d\u00ed. On nechce\u2026 Nen\u00ed si jist\u00fd, nechce si m\u011b vz\u00edt. Je zmaten\u00fd. Necht\u011bl m\u011b odm\u00edtnout a ubl\u00ed\u017eit mi\u2026 Co kdy\u017e\u2026<\/em><\/div>\n
„Nez\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom, jak je to rychle nebo ne. M\u016fj n\u00e1zor u\u017e nic nikdy nezm\u011bn\u00ed. Pokud nechce\u0161 a zd\u00e1 se ti to rychl\u00e9, tak-tak j\u00e1 to ch\u00e1pu,“ dostanu ze sebe. Chv\u00edli si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Chci,“ \u0159ekne pak naprosto v\u00e1\u017en\u011b a trochu se ke mn\u011b p\u0159ivine. Pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i, n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edb\u00edm a obejmu ho. Pod\u00edv\u00e1m se na hodinky. Je chvilka po osm\u00e9. N\u011bkde je\u0161t\u011b musej\u00ed m\u00edt otev\u0159eno, sakra. Jestli ne, tak se dovnit\u0159 t\u0159eba prokopu. J\u00e1 chci prst\u00fdnek a chci mu ho navl\u00e9knout na prst. Te\u010f hned.<\/em> Odt\u00e1hnu se od n\u011bj a vezmu ho za ruku.<\/div>\n
„Poj\u010f, n\u011bkde mus\u00ed b\u00fdt otev\u0159eno,“ zasm\u011bju se. Propletu si s n\u00edm prsty a rozb\u011bhneme se ulic\u00ed.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Dnes bylo 31. prosince. Den, kdy o p\u016flnoci kon\u010dil rok. Byl to piln\u00fd rok a j\u00e1 jsem \u010d\u00e1st z n\u011bj str\u00e1vil s t\u00edm nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem, kter\u00e9ho zn\u00e1m. Jsem vd\u011b\u010dn\u00fd za ka\u017ed\u00fd okam\u017eik s n\u00edm a budu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-7212","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7212","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7212"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7212\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7212"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7212"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7212"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}